Valerian x Shelle - Asi záleží, jak to vidíme oba dva. - část 1.

(dům Shelle)

 

Valerian

Otevře bledé oči a okamžitě je upře na strop. Na cizí strop. Trvá přesně dvě vteřiny, než si přesně vzpomene, kde je a co dělal naposledy. Jak je to dlouho, co usnul v cizí posteli? Nikdy... Přesně tak, nikdy. Vždycky spal v té, která byla přidělená jemu. I s ní... kdysi... Místnost je ještě zšeřelá, je asi hodně brzy ráno. Leží na zádech, jednu ruku pod Shelle a už jí skoro ani necítí, jak jí má odumřelou. Shelle má hlavu u něj na hrudníku a celého ho objímá. V myšlenkách jde zpátky krok po kroku ke včerejšímu večeru až skončí u toho, jak se šel osprchovat a aniž by na něco sahal, prohlížel si každý detail její koupelny a jejích věcí. Než se vrátil, ona už spala. Váhal docela dlouho, než se rozhodl, že zůstane u ní a dokonce vlezl k ní do postele. Dokonce asi hodinu seděl v křesle naproti posteli pozoroval její spící tvář. Kdo ví, co si od toho sliboval nebo k jakému závěru vlastně došel, ale nakonec si vlezl k ní a taky usnul. +Potřebuju čůrat...+ Projde mu hlavou a ušklíbne se sám nad sebou. Kdyby se probrala a mohla vidět jeho romantické myšlenky, asi by mu rovnou nakázala, ať se sebere a vypadne. Nebo by šla čůrat s ním.

Shelle

Usnula téměř okamžitě, co dolehla na měkkou postel. Byla už příšerně unavená, ale prostě si to nikdy neuvědomí dřív, než se natáhne, tedy spíš stočí do klubíčka v posteli. Kupodivu spala pro dnešní noc naprosto klidně, žádné noční můry, žádné lekavé sny. Těžko říct, jestli to bylo únavou nebo jen přítomností Valeriana. Pomalu se začíná budit, i když je ještě brzké ráno. Umí být i ranní ptáče, ale musí se dobře vyspat. Dlaní přejde po jeho hrudi, ještě než otevře oči, aby zjistila, na čem to vlastně leží. Pak ale pomalu otevře jedno velké měsíční očko a za ním hned druhé. Vzhlédne k jeho tváři a chvíli si ji prohlíží, než se usadí na postel do tureckého sedu a prohrábne si dlouhé vlasy, které se okamžitě rozprostřou přes celá záda. Měla by něco říct, nebo ho nechat spát? 

"Dobré ehm…ráno?" Začne pomalu a protáhne se v zádech s rukama nad hlavou, než se na něj znovu podívá přes pár neposedných pramenů. Ani neví, kolik je hodin, tak si není jistá, co říct. 

"Myslela jsem, že se neodvážíš spát v jedné posteli se mnou." Neodpustí si rýpnutí hned takhle ze startu a věnuje mu naprosto nevinný úsměv, pak teprve vyhlédne z okna, aby se pokusila zjistit kolik je vlastně hodin. Začíná opravdu ztrácet pojem o čase v jeho přítomnosti. Zvláštní, hodně zvláštní.

Valerian

Překvapeně stočí oči k jejím vlasům, když se Shelle pohne a je jasné, že je vzhůru. Shelle se hned na to posadí a on vystoupá očima k jejímu obličeji. Do ruky se mu začne vracet krev, s ní taky cit a docela nepříjemná bolest. Zkusmo zahýbá prsty a přitáhne si ji k tělu a na hrudník. 

"Dobré ráno." Odpoví svým hlubokým hlasem, ještě trochu ochraptěle a znovu se ušklíbne. 

"Nevěděl jsem do čeho jdu. Jsi jako topení..." Odtuší, ale pohled jeho očí je měkký. Byl zvyklý spát sám a chlad mu nijak nevadil a teď se v noci nemohl ani pohnout a měl pocit, že v pokoji je snad třicet stupňů. Následuje pohledem to, kam se Shelle dívá, ale nic zajímavého pro něj. 

"Už vyskakuješ z postele?" Zeptá se nakonec a založí si obě ruce pod hlavou, nohy překříží v kotnících. Skoro to vypadá, jako kdyby od něj utíkala. Jako kdyby si nebyla ničím jistá. Byli oba dva vážně marní. Jemu se ještě příliš vstávat nechce...ale asi bude muset, jestli nechce riskovat protržený močový měchýř. Povzdechne si a převalí se na bok, aby se posadil a svěsil nohy dolů z postele.

Shelle

Výhledu z okna toho moc nezjistí, nakonec to stejně vzdá a stočí své očka směrem k němu, aby si jej mohla naprosto neskrývaně prohlédnout od hlavy až k patě. +Musí vypadat až tak dobře?+ Proběhne jí hlavou s nepatrným, hravým zablýsknutím v očkách. Málem by mu to řekla, ale ještě uvidí, jaký bude a pak možná. 

"Jistě ústřední topení k vašim službám." Usměje se a její tvář se neskutečně rozzáří. Prohrábne si znovu vlasy, aby je dostala z tváře, nakonec ten boj vzdá a sepne je do neúhledného velkého drdolu. Podívá se na něj, když ji nařkne, že už vstává a jen pozvedne obočí. +Vždyť jsem si jenom sedla.+ Pomyslí si pobaveně, ale to už se z postele začne zvedat on. 

"No nevím, kdo utíká z postele. Dostal jsi strach?" Nějak má potřebu do něj pořád rýpat, jakoby zkoušela jeho trpělivost a byla zvědavá, co se bude dít dál. Ty provokace z í padají jedna radost ani se nemusí snažit. Prsty pravé ruky se jí samovolně rozběhnou po stehně, kde začnou vyťukávat jednu z jejích oblíbených melodií, samozřejmě si ji začne i tiše broukat, jakoby tu byla sama. Někdy prostě zapomíná na okolní svět.

Valerian

Zrovna vstane a protáhne se jako šelma, až mu svaly na těle zahrají, když se po ní ohlédne. 

"Postrádám pud sebezáchovy, nemůžu mít strach..." Řekne jí a jaksi to myslí naprosto vážně. Asi měl poznat vtip, Shelle si ho dobírala neustále, ale nepoznal a možná proto ji to tak bavilo. Musela si říkat, jak si pořád stojí na vedení.Vykročí ke koupelně, ve které se na chvíli zavře. Dává si záležet, aby nebylo nic slyšet a nakonec se objeví zase zpátky v ložnici. Shelle je tam, kde před chvílí a evidentně je ve svém vlastním hudebním světě. Projde kolem ní a svalí se zpátky do postele, tak jak byl, s rukama za hlavou a kotníky křížem. Chvíli jí pozoruje a pak nechá víčka zase klesnout, naslouchajíc jejímu hlasu. Začíná si na něj zvláštně zvykat. Po chvíli chytí nápěv a začne si ho v duchu zpívat spolu s ní. Ne, nahlas ne, to nedopustí… Kdyby jenom tušil, že zapomněla, že je tady ještě ve chvíli, kdy spolu mluvili, nejspíš odtud doletěl až na druhou stranu galaxie, jak by se to dotklo jeho hrdosti. Naštěstí jí do hlavy nevidí. Měl by už samozřejmě vědět, že Shelle podobné věci nedělala schválně, ale byli oba stejně marní.

Shelle

Málem by i přeslechla jeho slova, je myšlenkami úplně jinde. Stávalo se to tak často, že už ty přechody přestala úplně vnímat. Vyruší ji až zavření dveří, když zmizí v koupelně. Nepatrně se pousměje, dál ovšem pokračuje ve své skladbě, ani by se jeho odchodem nechala rozhodit. Jakmile vyjde z koupelny, nepodívá se na něj, to si nechá na chvíli, kdy se pod ním postel nepatrně prohne a má zavřené oči. Vypadá tak nějak klidně, což ji svým způsobem překvapí a ten pohled se jí zamlouvá víc, než by chtěla. Zatřepe hlavou, aby zase vyhnala myšlenku na včerejší den z hlavy, a raději následuje jeho příkladu a zmizí v koupelně, aniž by se přestal zpoza dveří ozývat její hlas. Je tam o pár minut déle, než on a když se konečně otevřou dveře, vyjde zabalená do ručníku s vlasy stejně staženými, jako když odešla dovnitř. Zůstane stát uprostřed pokoje s rukama založenýma na hrudi. Vlastně ani neví, co by měla dělat. Už si ani nevzpomíná, kdy u sebe v domě někoho měla. Možná taky proto, že tohle je první dům, který si pořídila. 

"Co takhle kafe?" Optá se s mírným úsměvem, sama by bez ní neexistovala, ale neví, jak je na tom on.

Valerian

Tiše si povzdechne, když se Shelle vzdálí z postele, ale relaxuje do chvíle, než se zase vrátí. Otevře oči, které upře rovnou na její postavu v ručníku. Hormony s ním nikdy nijak zvlášť necloumali, ale byly věci, ve kterých byl stejný jako všichni ostatní chlapi. 

"Co kdyby sis to sundala a šla zpátky?" Řekne docela přímočaře. Podiví se sám sobě v duchu jakmile to skutečně vysloví nahlas. Nicméně její krásná postava takhle vystavená na odiv přímo jemu samému a zvláštní atmosféra tohohle rána způsobí, že má myšlenky úplně jinde, než u ranní kávy. Vlastně jí nikdy ani moc nepil. Vlastně nikdy nebyl na rituály. V očích mu zaplane jako dravci a zdá se, že ani nepotřebuje mrkat. Shelle by vlastně měla být ráda, že mu tolik imponuje, protože to se vážně stalo jenom jedné z miliónu, tedy pokud by uznala, že jí za to někdo jako on stojí. Podle toho, co se mezi nimi v poslední dny odehrávalo a jak bez sebe vlastně nemohli být a pořád si vstupovali do cesty, by ale jeden řekl, by jí za to stát mohl.

Shelle

Hledí na něj z půlky pokoje a mírně nad jeho slovy pozvedne obočí. Nakonec se přece jen koutky rtů pozvednou v mírném úsměvu. Ani neví, co od něj čekala. Možná to, že se rychle zvedne a zmizí a že si uvědomí, do jakého blázince se dostal. 

"No já si nejsem úplně jistá, když si sundám ručník, asi zmrznu." Snaží se tvářit naprosto vážně, ale jeho slova v ní vzbudí příval vzrušení, o kterém ani netuší, že v sobě měla. Přijde jí to přirozené, jako snad nikdy předtím. Přešlápne z nožky na nožku, než pomalu rozjede směrem k posteli, kde se usadí na stranu, kde seděla původně s pohledem před sebe. 

"Když mě je líto tě rušit, když vypadáš tak spokojeně." Zkonstatuje nakonec s jistým pobavením, spíš se jí ale líbil ten pohled, že se někdo jako on válí u ní v posteli. +Že by se rád válel v posteli, to asi těžko.+ Proběhne jí hlavou a nad tou myšlenkou se musí tiše uchechtnout, v ten okamžik nějak nevnímá dění okolo a jen se baví svým vlastním specifickým vtipem. Nepřemýšlí nad tím, že by to pro něj možná mohlo být matoucí. Nikdy si příliš nelámala hlavu nad tím, co si ostatní myslí. Chovala se vždycky stejně, nehledě na to, jestli si o ní okolí myslelo, že je blázen.

Valerian

Sleduje její drahoty s tváří natočenou mírně ke straně a musí se dokonce slabě pousmát. Nakonec se však Shelle rozejde zpět k posteli, což ho příjemně překvapí. Ani by se nedivil, kdyby toho využila ve prospěch jejich věčného rýpání a prostě odešla do kuchyně. Ale je jí přece zima a i když to měla být spíš pobídka, aby ji zahřál, stejně jí to věří, vzhledem k její křehkosti. Pak z jejích úst zazní věta, kterou by nečekal už vůbec. Vypadá spokojeně? Ne jinak - je spokojený? Asi ano... Nakonec se mrštně nadzvedne na lokti, ocitne se tak rázem těsně za jejími zády a popadne ji v pase tak, aby ji stáhl k sobě do náruče. Shelle s tím nemá nejmenší šanci nic udělat. Přehodí ji přes sebe na druhou stranu postele vedle svého boku jako by vážila přibližně tolik, co kilo peří a sevře jí v těsném objetí, když přitiskne rty na ty její. Celkem nevybíravě a náruživě, ale s očima zavřenýma a hřejivým pocitem někde v hrudníku. Čert vezmi nějaké kafe... Jednou dlaní okamžitě sjede na její prs, který jemně sevře v dlani, zatímco se dobývá do jejích úst.

Shelle

Snaží se na něj ani nepodívat, jen hledí před sebe a pohrává si s pramenem vlasů, který se uvolnil podél obličeje. Tváří se, že jeho přítomnost skoro nevnímá, ale opak je pravdou. Trochu se zarazí, když uslyší vrznutí postele a další věci se odehrají ve zlomku vteřiny, kdyby se nejednalo o ni, málem by to ani nepostřehla. Jeho ruka ji obejme kolem pasu a nakonec se ocitne zády na posteli a v jeho objetí. Jedna část povahy by mu nejradši vynadala, co blbne a druhé je naprosto spokojená s tím, kde se právě nachází. Chtěla něco říct, asi nějakou narážku, ale jeho náruživé rty jí nedovolí ani ceknout, v tu chvíli je jí to ale úplně jedno. Dlaní mu jede do vlasů a vášnivě mu polibky oplácí, tisknouc se svým tělem na to jeho. Tak nějak podvědomě tuší, že celou tu dobu od jeho probuzení nečekala na nic jiného. Začíná pociťovat vzrušení, které ovládá její tělo a skrz zatím téměř neslyšné vzdechy do jeho úst promlouvá. Volnou dlaní si vychutnává jeho kůži na hrudníku, míříc směrem dolů, ovšem dostatečně pomalu, aby si stihla vychutnat každý centimetr jeho vypracovaného těla. Je toho tolik, co si ještě pořádně nestihla prohlédnout a zároveň ví, že na to teď prostě není čas.

Valerian

Malinko zvedne koutek rtů nahoru, když se Shelle nechá svést k další milostné hře a jakmile začne svou dlaní směřovat dolů po jeho těle, něco ho zalechtá v žaludku a v očích mu zahoří v očekávání ledovým ohněm. Není moc opatrný, když jí líbá nebo přejíždí dlaní po jejím těle a paži, ale takový už prostě je. Nechce jí ubližovat, jenom si neuvědomuje, že by to mohlo být jinak a navíc si je jistý, že kdyby jí to vadilo, dá mu to dost jasně najevo. Shelle byla křehká a měla svou minulost a zároveň se mu nikdy nebála říct nic i za cenu, že by ji chtě zabít. Nakonec se přetočí nad ní a nechá jí klesnout na záda, takže je teď pod ním celá drobná a zranitelná, což ho vzrušuje ještě víc. Nosem odhrne netrpělivě její vlasy stranou a vrhne se se stejnou vášní taky na její krk. Dlaní se zapírá vedle její tváře, rty putuje níž, kam jen z téhle pozice dosáhne. Ani nepotřebuje víc povzbuzovat, ale vysloveně se těší, až se ho tam konečně dotkne. Sám se zatím začne přesouvat mezi její stehna, protože trpělivost nikdy nebyla jeho silná stránka.

Shelle

Nespokojeně zamručí, když se rty oddálí od jejích. Jakmile se přesune na kůži na krku dlouze a hlasitě vydechne, evidentně spokojena s místem, které si prozatím vybral. Tohle by asi vydržela hodiny, i když by nejspíš skončila několikrát po sobě. Tohle bylo jeho citlivé místo, které si pečlivě chránila, teď však nechce. Nepatrně se pod jeho polibky prohne v zádech a mírně zakloní hlavu, dlaní však nepřestává mířit do jeho klína, kde sevře jeho přirození v dlani a přejede po něm párkrát s mírným stiskem. Chce ho trápit stejně, jako to právě dělá on. Očima sleduje každý jeho pohyb, což v ní vzbuzuje ještě větší vzrušení, pokud je to vůbec možné. 

"Chci tě." Vyjde z jejich rtů téměř šeptem, jakoby se modlila, aby už do ní pronikl. Má pocit, že ještě chvíli a nebude to moci dál už vydržet. Neví přesně, kdy se to stalo, ale ví, že ho chce jako snad nikoho ve svém životě. Možná je to jen chemie, ale nad tímhle zrovna teď přemýšlet nechce. Jediné, co si přeje je to, aby jí byl co nejblíže. Tohle ráno se jí začíná zamlouvat čím dál víc a pokud bude poslední, bude jít o vážně mrzet.

Valerian

"To tvoje vzdychání... to je taky jako druh zpěvu..." Zamručí do její kůže, ale pak zavzdychá on sám, když se ho dotkne na jeho pýše a postaví se mu všechny chlupy na zátylku i na rukou. Jeho hlasové projevy bývají docela skoupé, ale tohle nešlo ovládnout. A pak ho vybídne, aby pokračoval, což jí splní víc, než rád. Zvláštně mu to rezonuje v hlavě. Najednou se nehádají, najednou jsou nějak podivně jednotní. A k té vzájemné jednotně už chybí jen malý krůček, aby se to dalo brát doslova. Tuhle tenkou hranici hodlá překročit vzápětí a tak, když se konečně napasuje mezi její horká stehna, bez otálení vstoupí a nechá se obklopit jejím horoucím nitrem. Zavře oči a velmi tiše vzdychne. Klesne nad ní na obě předloktí a nechá boky, aby jednaly za něj. U toho není zase tolik potřeba přemýšlet, mnohem lepší bude nechat se vést intuicí. Až doposud k ní byl sám od sebe ohleduplnější, než kdy ke komukoliv jinému a to se bude dít i teď. Nebojí se sám sebe, že by se příliš nechal unést, jeho nitro mu to nedovolí.

Shelle

Jeho poznámku nekomentuje, ani nemůže má co dělat, aby dokázala vůbec dýchat. Je to opojný pocit se takovým způsobem nechat ovládat. Vnímá naprosto přirozenou reakci svého těla na jeho blízkost. Když do ní pronikne, vyjde mu boky vstříc s hlasitým vzdechem a víčka ji klesnou přesně v tu chvíli, kdy zatne prsty do jeho zad. Narůstající vzrušení ji připravuje o rozum, stejně jako jeho blízkost, které nemůže a ani nechce odolávat příliš dlouho. Kotníky obepne jeho boky, aby mu byla co nejblíže, a netrpělivě mu vychází boky vstříc. Nedokáže ovládat svoje smysly ani své tělo, které má jasno v tom, co by mělo následovat a jak to celé skončí. Dlaň pravé ruky přesune do jeho vlasů, sevře je v pěsti a přitáhne si jej k vášnivému polibku svými horkými rty, aby na chvíli utlumila své hlasité vzdechy, jež naplňují ložnici. Nikdy nebyla příliš tichá ve více ohledech, ale v jeho přítomnosti je to snad ještě horší, než jindy. Ani teď se však nestydí. Takovým chováním vlastně nikdy netrpěla.

Valerian

Shelle je vášnivější, než minule, přímo spalující. Nehty v kůži na zádech, tahání za vlasy, ty vášnivé nevybíravé polibky to všechno je přesně jeho šálek kávy, který mu zvedá adrenalin a nutí ho, aby bylo tempo rychlé a doslova úderné. Připadá si jako býk, kterého někdo vytrvale dráždí rudým hadrem, až se mu z toho zatmívá před očima a slepě se žene za svým cílem bez ohledu na následky. Celá postel se povážlivě kývá a vráží do zdi, ale naštěstí tady nejsou žádní sousedé, kterým by to mělo vadit. Akorát se asi bude muset vymalovat. Na okamžik zauvažuje, jestli to tenhle starý, chatrný dům vůbec přežije. Vrací jí polibky se stejnou vášní, nešetří jí ani sebe, po zádech mu stékající pramínky potu a jediný rozdíl mezi nimi je v tom, že on je podivně potichu. Nicméně její vlastní sténání lahodí jeho uším a kouzlí mu na tváři slabý úsměv.

Shelle

S každým jeho přírazem narůstá její vzrušení a upadá pocit, že se dokáže ovládat. Přestává vnímat svět kolem sebe a jen se soustředí na jeho osobu a tělo, které si u sebe drží. Dlaní, která zůstala na zádech, mapuje jeho kůži, která se už leskne potem stejně jako ta její. Neodpustí si sem tam zatnout nehty od jeho kůže, když už má pocit, že to déle nevydrží. Rty pokračuje od jeho rtů, přes čelist až po na krk a neodpustí si pár provokativních kousnutí. Vzdychá už hlasitěji, než by si kdy myslela, že bude. Jediné, co se postupně dostává z její rtů, kromě povzdechů jsou slůvka ,,Ano“ a ,,ještě“. Ještě pár jeho přírazů a něco uvnitř ní vybouchne, bledé drobné tělo se prohne s první vlnou orgasmu, ve stejné chvíli i ložnici protne její výkřik a s ním se ozve i jeho jméno. Jinak to ani být nemůže a jí začne brzo docházet, že bez něj bude ztracená. Je si jistá, že jí bude dost často vytáčet k nepříčetnosti, ale stejně…Celé tělo se jí rozechvěje, a svaly se napnout s dalšími vlnami uspokojení. V tu chvíli nevnímá nic kolem nich, jen ho a sebe a taky fakt, že pokud se za pár vteřin nenadechne, už se jí to nepovede nikdy. Stejně nedokáže ovládnout úsměv na plných rtech.

Valerian

V nose ho dráždí její vůně, na krku její kousance a tam dole všechno ostatní. Jeho hlava myslí jenom na ní a to je hodně co říct. Když se kolem něj sevře její nitro, které je už tak víc úzké, než by kdokoliv zvládl, nemá daleko ke svému vlastnímu vrcholu. Vědomí, s jakou slastí se pod ním Shelle zmítá, ho dovede nahoru jen chvíli po ní. Musí zatínat prsty do prostěradla vedle její hlavy, aby jí neublížil svým stiskem, protože jsou chvíle, kdy se moc neovládá, jako třeba tahle. Nakonec si opře čelo o to její, což je na něj celkem nad míru důvěrné a romantické gesto. Pokud se ve spojení s ním dá mluvit o něčem jako je romantika. Vydechuje skrz zatnutou čelist a snaží se trochu uklidnit a srovnat si myšlenky. Za posledních pár dní má víc sexu, než ve zbytku života dohromady a to mu spolehlivě zamotává hlavu jako nejlepší droga. Bude si muset začít trochu ujasňovat, o co tady jde a kam to všechno směřuje. A asi nejen on. Shelle mu dnes dala jasně najevo, jak se ve skutečnosti cítí a jak si tohle celé užila a on na tom nebyl jinak. Ani jeden nemysleli na nic, než na tento okamžik.

Shelle

Ještě chvíli zatíná prsty a svírá jeho vlasy ve své dlani, než konečně ztuhnutí svalů povolí a jej tělo se pod tím jeho mírně rozechvěje doznívajícím orgasmem. Hlava ještě pořád lítá neznámo kde a vůbec se jí nechce vracet na zem a do reality. Snaží se trochu korigovat svůj dech, hlavně v okamžiku, kdy ucítí na svém čele to jeho zpocené. Vzhlédne velkýma očkama, které se lesknou po tomto zážitku a dostávají ještě nepřirozenější vzhled, jestli je to vůbec možné. Hledí upřeně na jeho tvář a začíná pomalu uvažovat, c ose to s nimi vlastně děje. Má v hlavě větší bordel, než obvykle a to ji nadmíru děsí. Možná taky proto, že si uvědomuje, co by opravdu chtěla a že on není ten, kdo jí to nejspíš dokáže dát. I přes všechny ty myšlenky položí své dlaně na jeho tváře a věnuje mu lehké políbení, když si mírným tlakem přitáhne jeho rty. Pak ale zavře oči, aniž by se na něj znovu podívala a opře si jeho čelo o to své, chce si ten okamžik užít, než si oba dva plně uvědomí, co se tu děje a možná se jeden z nich stáhne do ústraní, aby zabránil ještě horším následků, než jaké to nejspíš bude mít.

Valerian

Nechá se navést svými rty na ty její, když ucítí její malé dlaně na svých tvářích a znovu klesne čelem na to její. Trvá to ještě poměrně dlouhou dobu, než se pohne a vystoupí z ní, ale není to pranic příjemné. Pak konečně dovolí vlastním svalům trochu odpočinout, když se z ní přesune vedle jejího boku a natáhne se na záda. Chvíli upírá pohled na strop a pak ho zvolna otočí směrem k ní. 

"Dneska žádné skříně..." Pronese konečně něco a nakonec se posadí a předloktí opře o jednu pokrčenou nohu v koleni. Rozhlédne se kolem sebe a ten fakt, že by spolu měli mluvit ho hlodá čím dál tím víc. Jen se mu nějak nechce začít. Sám nemá ve věcech jasno a ještě do toho řešit její komplikovanou povahu. 

"Co je ještě přátelská výpomoc v posteli a co chození?" Zeptá se z ničeho nic a v duchu si pogratuluje, že to nakonec vyřešil docela kulantně. Antonio by se na nic takového neptal. Antonio by ji prohlásil za vlastní, ani by neřešil co ona a za týden si ji vzal. A navíc má tu kliku, že mu všichni na všechno kývají. To asi ten jeho úsměv. Ale on? Žádnou takovou zbraní neoplývá... A v ten okamžik si přizná, že mu to poprvé v životě vadí.

Shelle

Ještě chvíli je jí dovoleno užít si ten okamžik v jeho těsné blízkosti, než se odlepí od jejího čela a přesune se vedle, kde se svalí na postel. Mírně se nadzvedne, aby si mohla prohrábnout uvolněné prameny a odstranit tak pár vlasů z tváře, než k ní dojde jeho hlas. Musí se tiše uchechtnout. 

"Ani štípání dřeva?" Rýpne si do něj s naprosto nevinným pohledem, který po něm hodí koutkem očí a snaží se tvářit naprosto vážně. Moc jí to nejde, ale to se asi není čemu divit. Výraz jí ovšem ztuhne po jeho otázce, na kterou se snaží najít odpověď už nějakou tu chvíli. Neví vůbec, co mu na to odpovědět a co by nejradši slyšel. Možná jen čeká na to, že mu řekne, že je to jen přátelská výpomoc a on si oddechne, možná čeká, že mu odpoví to druhé a bude spokojený, i když o tom pochybuje. Potřebovala by první vědět, co si o tom celém myslí, aby nebyla za pitomce a hlavně…Nechce ho odehnat. Sama by tuhle otázku nechala nezodpovězenou, jelikož si vůbec nedokáže představit, jak by to mezi nimi mělo vypadat. Před očima jí proběhne obrázek Valeriana jako jejího přítele a musí se při té představě usmát. 

"Asi záleží, jak to vidíme oba dva." Odpoví mu naprosto neurčitě a málem se začne plácat po rameni, že oddálila nejspíš nevyhnutelnou odpověď a dala si tak ještě chvíli na to, aby si urovnala chaos v hlavě. Je jen těžko říct, jak si to přebere on.

Valerian

Loupne po ní pohledem. Naštěstí už si začíná zvykat, že tyhle její vtípky nemají nic společného s realitu. Tedy... snad... 

"Dříví jsem snad v životě neštípal. Na co?" Nakrčí obočí, jako by to snad bylo něco, s čím by si měl špinit svoje pěstěné ruce. Narodil se s diamantovou lžičkou v puse a samozřejmě si uvědomoval, že oheň byl život, ale na to měl prostě jiné lidi a tvory obecně. Když byl někdo pitomec, těžko mohl něčeho dosáhnout. To snad ale nebyl jeho případ! A pak ho Shelle naprosto zazdí. Nevěřícně na ní otočí svůj obličej. 

"Nepovídej." Řekne uštěpačně a ušklíbne se. No to je odpověď za milión, na to by asi sám nepřišel, proto se asi ptá, ne? Rozčiluje se v duchu. On je chlap, ona je ženská - on má být ten, který nerozumí těmhle věcem. Promne si dlaní obličej. Myslel si, že ocení to, že se rozhodl první otevřít tohle téma a dát tak něco najevo, ale to si měl dřív uvědomit, jak to má Shelle v hlavě. 

"No, dobře... nech to tak." Zkusí na ní úplně jinou taktiku a začne se soukat ven z postele, aby se porozhlédl po kalhotách a došel si do kuchyně konečně pro to kafe. Asi jen stěží tam najde pokojskou, která mu ho udělá nebo snad automat na kávu, no snad to zvládne i sám. Dá se taková Shelle vyhecovat nebo se zase pohádají?

Shelle

Raději se na něj ani nepodívá, sice jí na jazyku pálí rýpnutí na slova o dřevě, ale ihned ji uzemní jeho další prohlášení. Tak nějak doufala, naivní představa, že k tomu řekne něco víc, samozřejmě to přešel vyhýbavě, stejně jako ona vyhýbavě odpověděla na jeho otázku. Nikdy tyhle věci neuměla řešit. Když se zvedne a odkráčí pryč z ložnice, nadechne se ještě k odpovědi, ale jen naprázdno zavře své rty, vlastně ani netuší, co mu chtěla říct. Nakonec se přece jen zvedne z postele, donutit svaly k pohybu je skoro nadlidský výkon a zmizí na chvíli v koupelně. Potřebuje chvíli ticha a klidu, aby si srovnala chaotické myšlenky v hlavě. Trvá to jen několik minut a vyjde oblečená, míří dolů, doprovázena jemnou vůní šamponu a rozhlíží se, jestli odešel úplně nebo se rozhodl přece jen zůstat. Nakonec ho najde v kuchyni a sleduje jej zatím mlčky, jak zápasí s přípravou kávy. 

"Promiň, mám s řešením podobných věcí trochu problém. Nikdy nevím, jak se chovat. Možná proto, že se mi to často nestává." Ozve se z jejich rtů tiše a prohlíží si svoje nohy a podlahu v kuchyni, najednou si není jistá ničím ani tím, jak se nadechnout. Jedno ale ví jistě, odehnat ho rozhodně nechce.

Valerian

Jen lehce natočí tvář za jejím hlasem, když ho za sebou uslyší, ale neohlédne se úplně. Mlčky připravuje dva šálky kávy, což přes jeho vysokou postavu není vidět a dává si s vlastní větou docela na čas. 

"To budeme asi dva, ale možná je na čase říct si na rovinu, o co mezi námi jde." Otočí se k ní najednou přímočaře čelem. 

"Tvoje odpověď se přeci nezmění podle toho, co odpovím nebo ano?" Zadívá se jí upřeně do očí a nechá vodu, aby se na plotně sama hřála. Co s ní taky jiného. Dlaněmi se zapře za linku za sebou, až mu naběhnou svaly a žíly na předloktích a sleduje její oblečenou postavu. Něco ho na tom dráždí... možná rychlost s jakou to provedla. Není na co se dívat... Nakonec oči zvedne zase k těm jejím. Pro boha, jestli nezačne sám, nikam se nehnou. Jestli jeho jednou netrefí... 

"Chceš to vedle mě zkusit?" Kdyby byl obyčejný muž, možná by měl pochopení pro její obavy, jenže on jím nebyl a kromě toho si myslel, že by měla říkat pravdu, ať už bude odezva jakákoliv. Něco o ženském strachu z odmítnutí a podobně není schopen vnímat.