Yusuke, Daichi
Yusukemu trhnou koutky nahoru, když Hye tak protáhne reakci na jeho dinosauří věk. Jistě bude později dobrá doba na to, aby si všechno pověděli. počítá s tím, že se budou muset na nějaký čas někam zavřít a nejspíš to bude někde, kde zase tolik zábavy nebude. Takže to vypadá na dlouhé večery plné povídání nebo něčeho jiného? Kruci, tohle by si asi měl nechat od cesty, ale pro Hyeho je to vlastně kompliment. Asi mu to i později řekne. Jenže ne teď. Yusuke je rád, že Issey bere jeho názor za svůj a oba ví, co by to mohlo znamenat. Je tu samozřejmě několik tříd strážců a odráží to pak jejich sílu. Yusuke je zlatý střed a poctivě trénoval, aby byly jeho schopnosti v rámci možností, co nejlepší. Jenže ani na něj Gary nereagoval takovým způsobem jako na Hyeho. To nejspíš znamená, že je silnější minimálně o třídu než on sám. Yusuke začíná věřit tomu, že je našli někoho, kdo má nejvyšší třídu. To ale taky znamená, že světu hrozilo velké nebezpečí, když se tu objevil právě teď. "Dám vědět, kdyby cokoliv." Prohodí ještě ale telefon si přepne na reproduktor. Yusuke se smířlivě pousměje, když Hye reaguje podobným způsobem na jizvu.
"Neboj, máme na své straně docela dost doktorů, dokonce i plastiky. Nikdo by nepoznal, že se ti něco stalo. Umím šít taky, ale švadlena vážně nejsem." Snaží se trochu vtipkovat, i když sám moc dobře ví, jak je situace vážná. Když zjistí, kde je vlastně se mu docela uleví. Tohle nebude velký zásah a pro jistotu ho můžou udělat vlastně kdekoliv.
"Musíme si vážně pohnout." Dodá ještě a sám už jim v podstatě všechno sbalil. Teď je řada na Garym. Sám stojí opodál a sleduje, co se bude dít. Ten nakloní hlavu trochu na stranu a pak ji zase narovná, než se líně protáhne. Ozve se trochu drsnější zavrnění, jak kdyby mu chtěl říct, že on žádný mazlíček není, ale je jasné, že to k Hyemu tuhle šelmu táhne. Yusuke o tom byl přesvědčený, a proto to nechal na něm. Gary se nakonec pohne, otře se Hyemu o stehna, a nakonec se pomalu začne rozplývat a jeho podoba se znovu uzamkne v náramku.
"Právě jsi získal místo psa kočku." Prohodí Yusuke vlastně docela pobaveně.
"Tak pojď, musíme na střechu." Pobídne ho s dlaní na bedrech, aby si pospíšil. Sám má v tašce několik artefaktů, které se jim budou hodit, ale to mu vysvětlí ž ve vrtulníku.
"Už ať jsme na obloze." Dodá ještě a během chůze si nabíjí a kontroluje zbraně. Trochu se zamračí a podívá se na přístroj ve své ruce, když slyší, co se tam děje. Zatím to nekomentuje, ale je to docela zvláštní.
Mezitím u Isseye se na něj Dai podívá s mírně pozvednutým obočím a melodicky se zasměje na tím, že je snad Issey unavený.
"Možná spíš přepracovaný." Ohodnotí to celé bez váhání, ale ne, není výplodem jeho fantazie v rámci možností je vlastně docela skutečný.
"A to kafe bude jednou tvoje smrt. Dneska jsi jich měl už pět." Protočí nad ním očima s krátkým povzdechem. S jistou zvědavostí si vyposlechne všechna opatření, které mají a nakonec přikývne.
"To by asi mohlo vyjít. Pokud vás nechytí na konci cesty právě pašeráci. Sám jsi nedávno říkal, že tam jsou všude." Pokrčí drobnými rameny a pak si znovu povzdechne.
"Měli vlastně úplně všechno. Ale pořád chtěli víc. A taky byli vždycky až nechutně nevychovaní. Syn generála to na mě zkoušel a ne jednou. Musím říct, že na moje odmítnutí dlouho nezapomněl." Daichi se tiše zasměje a znovu zakomíhá nožkama.
"Byl to vlastně docela sympaťák ten malíř. Strávili jsme spolu dost času." Zasní se trochu a málem přehlédne sekretářku, která přinese kávu.
"Překvapí tě, že to byl opravdu Japonec, ale hodně netradiční. Myslím, že by se ti líbil taky. Ale ano, byl jsem skutečný. Jinak by mě nemohl s tímto obrazem svázat. Copak? Připadám ti tak neskutečně? Teda kromě toho, že už staletí trčím uvnitř? Jsi roztomilý." Mrkne na něj a vzápětí se rozesměje, když se Issey polije..
"Opatrně, máš hezkou kůži, byla by škoda ji zničit." Tváří se pořád dost nevinně, ale je jasné, že ho viděl, když se převlékal. Vlastně toho asi viděl víc, než by se slušelo.
"Čistou košili?" Nabídne mu s cukajícími koutky.
"Až po tom vrtulníku samozřejmě." Popožene ho.
"Chtělo to správné načasování víš." Zamluví své zjevení právě teď. Užíval si, že ho mohl jen pozorovat.
"Navíc, už jsme si spolu povídali. Chtěl jsem si být jistý, že tě místo seznámení neodvezou." Svede to na jeho lidskou možnost infarktu. Daichi mezitím seskočí ze stolu a začne se procházet elegantně po místnosti. Když prochází kolem Isseye natáhne ruku a skoro to vypadá, že se dotkne konečky prstů jeho ramene a přejede jimi k druhé straně. Pak se natáhne k jeho prstům, které si kávou trochu popálil a dobře je mu jemné ochlazení. Issey to nemůže cítit, jen možná jako jemný vánek.
"Kdybys jen tušil, jaké to je trčet v něm tak dlouho, nebudeš si stěžovat." Dodá ještě a kývne hlavou k telefonu, kde se ozve odkašlání.
"Issey-san, jsi v pohodě?" Zeptá se Yusuke, který slyšel celou dobu jen Isseyův hlas, Daichiho slyšet nemůže, protože obraz nevlastní.
"Nikdo kromě tebe mě nemůže slyšet, ani vidět. Za to já můžu být s tebou v podstatě pořád, pokud chci." Pošeptá mu Dai, když se k Isseyovi nakloní přes rameno a nechá ho, aby došlo, kde všude vlastně mohl být.
Hyeon-seong, Issey
Hye se ušklíbne, když se ho Yusuke snaží uklidnit těmi doktory. No to vážně potřebuje slyšet že je bude potřebovat a nejspíš i z estetických důvodů. Byl ještě dost mladý na to, aby mu podobné věci byly jedno a kromě toho si myslel, že nevypadá úplně tak nejhůř, i když to rozhodně mohlo být lepší. Když dojde na přemlouvání Garyho, Hye si vůbec není jistý, co má to vrčení přesně znamenat a mimoděk o krok ustoupí. Nemyslí si, že by na něj chtěl Gary zaútočit, ale respekt z něj má veliký a možná ho urazilo už jenom to, že by měl jít kamkoliv zrovna s ním. Před chvílí se poznali, byl synem rodiny Maeda a… tak dále. Když Gary vykročí k němu, už se nepohne, spíš doslova přimrzne na místě, ale Gary se o něj jenom konejšivě otře a jemu se viditelně uleví. Na chvilku zavře oči a když je znovu otevře, má dojem, že se Garyho silueta začne rozmazávat. Nezdá se mu to, on skutečně začíná mizet, jako když vítr rozfoukává zrna písku a všechno to v proudu směřuje směrem k náramku, který má na ruce. Je to neuvěřitelné. Tohle je artefakt, ve kterém byl? Nebo jak to pro pána funguje? Dívá se na svoji ruku a nemůže uvěřit tomu, že na ní má… vlastně kočku. "Nevážíš tak moc." Řekne trochu mimo. Podívá se na Yusukeho.
"Myslel jsem si, že s námi bude sedět na sedačce a nebude tam k hnutí." Je asi vyvedený z míry trochu víc. Kdyby ho převáželi před piloty takhle, asi by o nich nevěděla jenom lady Maeda.
"Já?" Hye to ještě pořád úplně nechápe, ale teď se o tom s Yusukem nepře a nechá se pobízet směrem na střechu, kde už čeká vrtulník. Ten kravál je vážně ohlušující. Pokouší se na Yusukeho řvát, že nikdy neletěl a že se asi začíná bát, ale buď ho neslyší nebo na to nebere žádný zřetel.
"Vážně bychom možná měli jet autem!" Není mu to k ničemu. Pár vteřin před tím, než se Issey polil, stačil ještě pokývat na Daichiho slova o tom, že kofein bude jeho smrt.
"Nesmysl, jsem dokonale adaptovaný a můj mozek všechno využije." Ví, že je to jeho zlozvyk a že z toho může mít v budoucnu zdravotní problémy, ale zrovna tohle bere dost na lehkou váhu.
"Jsou, ale Yusuke se vyzná, vyhne se jim." Věří v jeho schopnosti. Co jim taky jiného zbývá? „
"Zkoušel? Počkej… jaké odmítnutí?" Stihne se ještě zeptat, než dojde na ten osudný incident s kávou a připomenutí si, že vrtulník nepočká. Pak už se na něj dívá a rozdýchává jeho přítomnost.
"Dost času… chápu… koukám, že nevinný jsi zrovna nebyl." Daichi vypadá potěšeně, když mluví o tom, kdo po něm toužil a s kým si kde co užil. V duchu nad ním zavrtí hlavou. Už se nediví, že ho malovali, mohli se z něj v jeho době zbláznit. „Když se podívám na dobové obrázky a pozdější fotografie, většina z vás byla vážně ošklivá. Měl jsi to jednoduché.“ Řekne mu klidně. Pousměje se, když se ho Daichi zeptá, jestli vypadá neskutečně. „Ano, i v dnešní době bys neměl problém s konkurencí, i když je tu krásných kluků mnohem víc. A umí to s make-upem.“ Vysvětlí mu. Málem by se začervenal, když mu Daichi řekne, že je roztomilý. „Nemusel jsi tam být, mohl jsi mi o sobě říct mnohem dřív.“ Prohodí, jako kdyby ho to napůl nezajímalo, ale jen to předstírá. Rychle pochopil, na co je Dai zvyklý a že si ho bude chtít dobírat a klidně mu to bude vracet.
"Hezkou kůži, cože?" Zasekne se a zauvažuje, jak to myslel. +To nemyslíš vážně...+ Napadne ho i to, že by Daichi nemusel trávit čas jenom v pracovně, ale… zrovna vstoupí sekretářka a vůbec ho nezaznamená, i když sedí pořád na stole. Takže není vidět, výborně. Není jako Gary. Znovu na ni zazvoní a požádá ji o čistou košili. Taky si mohla všimnout sama… Ohlédne se po něm, když mu řekne, že by se ho mohl vážně leknout. To byla pravda. Věnuje se chvíli počítači, když se Daichi začne přesouvat a jakmile je až u něj, cítí za krkem a posléze i na ruce jemné chlazení. Není hmotný jako Gary. Napadne ho, že je to škoda a vzápětí se lekne sám sebe.
"Mě s artefaktem nikdo nesváže, proč by to dělal?" Prohodí a pak si vzpomene na telefon. Je slyšet vrtulník, už jsou v něm. Yusuke se ujišťuje, že se mu nic nestalo a Daichi mu vzápětí vysvětlí proč. Dává to smysl, ale… jenom ten obraz koupil, nic víc.
"Proč jsi se svázal se mnou?" Tohle ho vážně zajímá. A to, že ho Daichi nejspíš šmíroval každou možnou vteřinu jeho života, nad tím raději ani nepřemýšlí, nebo si bude muset dát pár panáků.
"Jsem víc v pořádku, než jsem si myslel, Yu-kun. Šťastnou cestu." Popřeje jim a hovor pro zatím ukončí. Ještě o tom nechce mluvit. Má ale očividně osobního ochránce. Pomalu se otočí čelem k Daichimu. Má docela co vysvětlovat. Vytáhne obočí nahoru, aby bylo jasné, že to očekává.
Yusuke, Daichi
Yusukemu vůbec nedošlo, jak by jeho slova ohledně plastiků mohla vyznít. Myslel to spíš tak, že po jakémkoliv zranění mu nezůstane jizva, ne tak, že by nějakou plastiku potřeboval. Sám byl natolik sebevědomý, že mu to prostě nedošlo. A tak dál funguje v jisté nevědomosti. Sám po očku pozoruje, jak se Gary tváří a je rozhodnutý zasáhnout, kdyby se pletl. Přesto si myslí, že s nimi nakonec půjde a že se ve svém přesvědčení neplete. Mírně se pousměje, když vidí, jak Gary míří k němu a vypadá dost v pohodě. Při otření si je už jistý, že se nic špatného nestane. Pak se pohne z místa a začne sbírat poslední věci. "Na takovou kočku je vlastně dost lehký. Bude s tebou celou dobu. Bude sám vědět, kdy ho budeš nejvíc potřebovat." Přiblíží Hyemu, že Gary se během chvíle stal jeho ochráncem.
"Věděl jsem, že jsi speciální." Prozradí mu i něco navíc a pak je čas vyrazit na střechu.
"Vidíš, nakonec se vlezeme v pohodě." Odtuší pobaveně a jen jeho oči prozrazují, že moc v klidu není. To bude až budou v bezpečí. Zatím má smysly v nejvyšší pohotovosti a sám i pár artefaktů, které by jim mohli pomoct u sebe.
"Ano, ty." Snaží se pořád ukončit Hyeho pochybnosti a taky si všimne, jak moc nesvůj je z vrtulníku. Je to však nejrychlejší cesta, jak se odtud dostat.
"Jen klid." Křikne na něj a vezme ho za ruku, kterou nepustí ani uvnitř vrtulníku. Pomůže mu se usadit a připoutat ho, než mu nasadí sluchátka s mikrofonem na uši. Pak ho znovu vezme za ruku a usměje se.
"Nakonec se ti to bude líbit uvidíš." Dává mu najevo, že to nic není a že výhled bude stát za to. Issey jim popřál šťastnou cestu a toho se bude držet i on sám. Jakmile vrtulník vzlétne, Yusuke vyhlédne z okýnka a vidí, jak se ke knihovně sjíždí auta. Tohle bylo vážně tak akorát.
"Issey všechno zařídil, máme jisté maskování a letový plán taky nenajdou. Neříkám, že to bude jednoduché, až dorazíme na místo, ale tvou mámu se nám jistě podařilo setřást." Snaží se mu trochu zlepší náladu.
"Podívej." Kývne hlavou z okna, kde mají skvělý výhled na celé město a hory v dálce.
"Právě jsi získal svobodu, Hye-chan." Usměje se na něj upřímně. Daichi se mezitím u Isseye dobře baví. líbí se mu, jak rozhozený je a očividně ani někdo jako on, kdo je zvyklý na různé věci, nechce věřit, že by se mu něco podobného mohlo stát. Málem si povzdechne, protože to je prostě na dlouhé vyprávění. Sice nežil zrovna dlouho, ale stihl toho prožít vlastně docela dost.
"Jak se to vezme." Prohodí ohledně své vlastní nevinnosti. Nakloní hlavu na stranu a krátce si ho prohlédne, když mu vlastně složí kompliment.
"Ty obrázky hrozně zkreslují. Věř mi, že nás bylo hezkých víc. Jen já měl štěstí na malíře. Dokázal zachytit mou podobnu opravdu věrohodně." Složí poklonu tomu, kdo jej maloval. Není to o tom, že by sám sebe shazoval, ale potkal docela dost hezkých tváří.
"Hm, děkuju." Uculí se spokojeně, když mu Issey řekne, že by to i teď měl jednoduché.
"Těší mě, že se ti líbím, i když jsme tak trochu, hm nehmotný." Je vidět, že mu tím udělal vážně radost.
"Mohl." Pokrčí rameny a sám moc dobře ví, že k tomu měl jisté důvody. nerad by se ukazoval někomu, kdo by toho třeba chtěl zneužít. Jeho obraz už v takových rukách byl a vážně nerad by něco takového zažíval znovu. Zatím nic neřekne, když dojde na svázání s artefaktem. V tomto případě to bylo vlastně docela jednoduché, stačilo, aby ho vlastnil. Sám ale neví, jak dalece by to Issey dokázal ovlivnit. Ještě chvíli nic neříká, než Issey těm dvěma popřeje šťastnou cestu a pak se usadí na jeho stůl, skoro naproti Isseye a přemýšlí, kde vlastně začít.
"Není to tak složité. Máma o mě měla takovou starost, že mi zařídila dlouhý v podstatě život." Vysvětlí mu, proč je zrovna on zakletý v obraze.
"Bylo mi skoro dvacet, když mi vzali opravdový život." Doplní ještě svůj věk.
"Jenže kouzlo nedopadlo tak úplně a jsem vlastně otrokem vlastníka obrazu. Tedy ve chvíli, kdy si své možnosti uvědomí. Ale ani já nevím, jak dalece můžu následovat tvé přání. Může mě přivolat, můžu s tebou být celou sobu a obraz může viset tady. A možná…" Odmlčí se na chvilku, kdy si prohlíží své ruce a vypadá vlastně docela zranitelně.
"Možná bych mohl být skutečnější, když budeš opravdu chtít." Promne si rty o sebe a je jasné, že si úplně není jistý, jestli to měl říct nebo ne.
"Je to jako každá jiná schopnost, dá se vylepšit tréninkem. Teda myslím si to. Můj poslední majitel tomu byl blízko, ale…" Podívá se před sebe a tiše si povzdechne.
"Chtěl toho zneužít. Proto jsem se tomu bránil. Můžu to ovlivnit, ale ne tolik, jak bych si přál." Konečně se na něj opatrně podívá, co on na to. Když bude Issey chtít, může mu říct, aby už se neukázal a Daichi…Prostě zmizí.
Hyeon-seong, Issey
"Takže nepřijde na zavolání? Přijde jenom, když si bude myslet, že to je potřeba nebo se tam bude nudit? Co tam vlastně dělá? To je něco jako džin a jeho lampa? Je uvnitř prostor?" Je samá otázka, ale tohle je k zešílení. To, že je teď Gary jenom jeho ochránce, to mu zatím ještě úplně nedošlo. Vytáhne obočí nahoru, když si Yusuke tak libuje v tom, jak je speciální, ale nezbývá mu, než za ním zmateně klusat. Vyleze do vrtulníku, posadí se a připoutá a dostane sluchátka. Kravál je hned o hodně snesitelnější. Nejdřív si ani nevšimne, že ho Yusuke drží za ruku. Když mu to dojde, podívá se na jeho profil a cukne s ní, ale Yu ho nepustí a on se tak třepe strachy, že toho nechá a spíš se rozhlíží kolem sebe. Těch aut si nakonec všimne i on. Srdce se mu divoce rozbuší. Nejspíš si všimnou, že mají nad hlavami vrtulník a poznají, kam se stáčí. Skutečně jim mohou uletět? Nevlastní jeho matka maskovací tryskáč nebo tak něco? Bylo to o vteřiny od chvilky, kdy přišel o čip. Nejspíš s tou možností dokonce počítala, byla vážně připravená. Po zádech mu přeběhne mrazení. Pro tuhle chvíli prohrála. Yusuke ho ubezpečuje, že to tak doopravdy je a pak ho upozorní na výhled. Není si jistý, jestli se mu to líbí nebo se mu z toho dělá špatně a tak si jenom opře hlavu dozadu a zavře oči. Vrtulník se houpe, on celou noc nespal a tohle celé bylo o nervy… cítí se unavený. +Ještě ne...+ Pomyslí si, protože tomu neuvěří, dokud ji neuvidí mrtvou. Minimálně! Jeho ruku ale nepustí a nakonec doopravdy usne. Asi nikdo na světě nevydrží mít hlavu rovně, když spí a tak se asi není moc čemu divit, když mu sklouzne na stranu. Jenom ne k okýnku, ale na Yusukeho rameno, kde už zůstane. "Ne, nebylo." Stojí si Issey mezitím paličatě na svém.
"Viděl jsem plno dobových fotografií z pozdější éry a byli jste jako opice. Neslušelo to tam vůbec nikomu." Pousměje se, když vidí, jakou má Daichi z té poklony radost. V tu chvíli vypadá upřímně. Když zmíní vlastní nehmotnost, trochu si povzdechne.
"Asi měl použít těžší barvy, nevím. Na Garyho se sahat dá." Zmíní, že nejsou všichni stejní. Gary ale není duše, Gary je přímo strážce. V tom bude ten vtip. Zatváří se vážně, když mu Daichi začne vyprávět svůj příběh. Umřel ve dvaceti, to je vážně až moc brzy. Sice skrz obraz dál mluví a přemýšlí, ale to žádný opravdový život nebyl.
"Sám jsi ale zmínil, že jsi za mnou mohl chodit kamkoliv bez mého vědomí nebo přání. Není to tedy jenom o tom, jak dalece na tebe myslím já. V podstatě si děláš, co chceš, tedy pokud jde o moji osobu." Mluví klidně a vlídně. Daichi nemusel čekat na to, jestli za ním smí, chodil, kam ho napadlo, bez ohledu na to, že pán by měl být on. Zaujme ho myšlenka, že by se sám mohl pokusit o to, aby se zhmotnil. Jistě, někdy to zkusit mohou. Přijde mu to ale jako něco, co bude mít háček. Například ten, že to udělá, Daichi vyskočí z obrazu a už ho nikdy nikdo neuvidí a tak podobně. Zatváří se šibalsky. Chtěl toho zneužít.
"Spíš tebe chtěl zneužít…" Je mu to úplně jasné.
"Pořád nerozumím tomu, jak jsi za mnou mohl bez vyzvání chodit, když naopak je to tak přísné." Objeví se sekretářka a přinese mu novou košili.
"Je čas vyrazit domů. Ještě, že tě teď nemusím všude nosit s sebou, bylo by to trochu divné." Myslí ten velký obraz samozřejmě. Najal by si někoho, kdo by to dělal, ale za chvíli by o tom psali i v novinách. Bylo dobře, že mohl být Daichi úspornější.
"Pozval bych tě na večeři, ale něco mi říká, že toho moc nesníš." Balí si svoje věci. Od teď už asi doma nebude jen tak sám. No co… s nikým jiným tam stejně nežil. Když opouští kancelář, vypadá vyloženě potěšeně. Našel nového adepta… objevil se Daichi… a už ví, kdo jim škodí. Co víc by si mohl přát?
Yusuke, Daichi
Yusuke se málem rozesměje, když se Hye ptá na tolik otázek. Je ještě potřeba, aby se spoustu věcí naučil. "Až budeš připravený, poslechne tě na slovo." Prozradí mu jen a později se tomu jistě budou věnovat. Teď na to není tolik času a bude to chtít dost tréninku, aby se všechno naučil. Ví, že by Hye rád věděl víc věcí, jen zrovna teď si musí pospíšit. Nemají bohužel ani vteřinu navíc a to se mu jen potvrdí, když uvidí auta u knihovny. Nebojí se o budovu ani trochu, má dost drahé a velmi dobré zabezpečení, aby se nikdo nedostal do míst, kde by být neměl. Jeho jediná starost je, dostat Hyeho do bezpečí. To, že se mu Hye snaží vysmeknout...Asi to i čekal, ale stejně ho nepustí. Asi taky i pro ten pocit, že ho má pod kontrolou a když ho drží, tak se mu nemůže nic stát. Sám si pořádně oddechne až ve chvíli, kdy se vrtulník dostane na oblohu a dostatečně vysoko. Možná by jim ujeli i na motorce, ale...Tohle je rozhodně bezpečnější. Po očku ho pozoruje, jak se na to všechno dívá a je mu ho vlastně dost líto. Tohle by neměl zažívat žádný kluk, ať už má kolik let chce. Někde to v něm nutně musí zůstat. Je rád, když ho hye nepouští a tváří se, že mu dává prostor. Ohlédne se, když má pocit, že se dlouho nepohnul a s úsměvem ho chvíli pozoruje, jak spí. Je to dobře, už si určitě potřeboval odpočinout. Muselo toho být moc a bude toho ještě víc, až začnou s tréninkem. Prohodí pár slov s pilotem a jinak sám sleduje výhled, dokud se nedostanou na místo. Tam už je čeká další úkol, dostat se bezpečně na místo. Tohle totiž není oblast, kam by se jeden vydal na dovolenou.
"Dostanu tě do bezpečí, slibuju." Ujistí ho, když ještě spí a pak už zase zůstane potichu, dokud nepřistanou. Issey zařídil hodně, ale o zbytek se musí postarat on sám a nepochybuje, že se mu to podaří a ani nevzbudí přílišný rozruch. Ostatně nejsou na to jen dva, ale mají čtyřnohého ochránce, který umí spoustu věcí, o kterých sám ví a taky jistě spoustu těch, o kterých nemají ani tušení. Daichi si na Isseyovo přesvědčení jen povzdechne.
"Taky nemůžeš všemu věřit. Jsou věci, které jednoho umí zkrášlit. Drahé látky, propracované a nákladné oblečení, které dokonale podtrhuje jisté křivky." Zasní se trochu a je vidět, že se mu některé věci na té době prostě líbily.
"Musel bys to vidět, opravdu to stálo za to. Mám pocit, že v této době na některé věci prostě není čas." Dokončí svůj pohled na věc, ale ano, jsou věci, které s emu na této době hrozně líbí. I tak je rád, že ho Issey taky pochválil, hned mu to zlepšilo den. Zamyslí se nad tím, kdo je Gary a co je zač, protože ho nezná, i když má pocit, že to jméno už slyšel.
"Určitě v tom bude rozdíl. Je spoustu druhů těch, kteří umí zmizet a zase se objevit, ale se mnou toho nemají moc společného. Barvami to není." Klidně mu odporuje a přemýšlí, jak by to celé popsal. Je to jednoduché a zároveň vlastně docela komplikované, pokud u toho někdo přímo nebyl. Vypadá, že je myšlenkami chvíli mimo a pak se na něj zase podívá, když dojde An to, jak si chodil kam chtěl.
"V jistém ohledu máš pravdu, ale je to hlavně o tom, co si ty sám uvědomuješ. Když nemáš žádné přání, ani věci, které bych měl udělat, je to na mě. Asi bych to neměl přiznávat, ale jinak mě můžeš ovládat." Je to všechno o Isseyově hlavě a jak dalece si uvědomí svou moc. Pozoruje sekretářku, která mu nese čistou košili. Má nutkání ji vzít a pomoct mu se obléknout, ale nakonec to nutkání přemůže. Je mu jasné, že některé zažité věci teď jen tak dělat nemůže a trochu mu to vadí. V Isseyově případě vlastně dost, rozhodně by si to užil. Jen pokrčí rameny na to zneužití. To ano a nebyl by první. Daichi jen doufá, že byl poslední a že mu to znovu nestane. Rád už by zůstal na místě, kde mu nic podobného nehrozí. Tiše se zasměje, když si ho představí s obrazem.
"To ani ano je dost velký." Prohodí pořád dost pobaveně a překvapeně zamrká, když si uvědomí, že ho snad chce vzít s sebou.
"Myslel jsem, že mě tu chceš nechat." Prohodí a zase vypadá docela dost zranitelně, taky potěšeně. Sleduje ho po očku, jak si balí věci a nějak od něj nemůže odtrhnout oči.
"Ani nevíš, jak rád bych si něco k večeři dal. Třeba se to jednou podaří." Pokusí se usmát, ale je jasné, že ho to svým způsobem trápí. Počká až Issey vykročí ke dveřím a následuje ho. Pomalu se protáhne kolem něj a vlastně se dost něžně usměje.
"Jsem rád, že mě vezmeš s sebou. Potěch letech už špatně snáším samotu a ty jsi víc než příjemná společnost." Broukne tiše.
"A slibuju, že se nebudu dívat, kdy nemám." Uculí se a pak už je čas děla tmu společnost trochu někde jinde. Dnešní den by vážně nemohl být lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat