Hyeon-seong x Yusuke - To nic, to je jen kuře. - část 3.

(knihovna)

Hyeon-seong

Nejsou jediní… z jeho dalších slov si dá dobře dohromady, že ti druzí nebudou ti hodní a že tady bude panovat rivalita. Takže to nebude jenom takový pěkný výlet někam do neznáma, kde i tak bude hrozit dost nebezpečí, on jim taky někdo může jít po krku? Výborně. Hye nebyl typ, který by uměl kdo ví co. Nesloužil v armádě ani neměl žádný speciální výcvik a dovednosti. Nedovedl si představit, jak bude Yusukemu v čemkoliv užitečný, ale už teď je mu jasné, že tohle celé bude příšerná jízda a že bude dělat věci, o kterých se mu nikdy ani nesnilo. Byl v podstatě klidný typ, ale jestli ho to dostane daleko od Lady Maedy a ještě mu to dá schopnosti se jí postavit, udělá cokoliv. Bude to trvat, než si bude moct něco podobného dovolit, ale není zas tak poslušný, aby to v budoucnu alespoň nezkusil. Může u toho maximálně zemřít a za ten risk mu to zatím stojí. To, že by se ho někdo mohl pokusit ovlivnit a svést na scestí, ho zatím ani nenapadne. Konec konců kdo říkal, že zrovna Yusuke je ten hodný? Co když mu lže? Pak už je na řadě Gary a Hyeho to moc neuchlácholí. 

"Jo? A co když hlad zase dostane? Ty se nebojíš, že třeba uteče někam nahoru a bude lovit tam?" Vždyť byla budova plná lidí zvenčí? Vážně nemá ani trochu strach, že na Garyho někdo přijde? Nakloní hlavu k rameni, když mu Yusuke tvrdí, že se mu ve sklepě bude líbit, ale téma se trochu změní směrem k těm artefaktům a k tomu, co umějí. Pořád se mu to nechce věřit, ale dneska už tu pár podivných věcí viděl. 

"Nechceme, ale jak můžeme vědět, že to nakonec nejsi právě ty?" Klidně na něj uhodí rovnou. Jak rozlišuje, kdo je jaký a na co co chce? Když se chce otočit a odejít odtud, narazí do něj nosem a Yusuke ho automaticky chytí za paže. Nos docela bolí, takže mu pár vteřin trvá, než mu dojde, že na něj někdo sahá, jenže jakmile se to stane, trochu na něj vytřeští oči a ošije se. 

"To říkáš teď. Za pár dní mě vrátíš." Odtuší na oko přezíravě, ale Yusuke si z toho nic nedělá, popadne ho za ruku a někam ho vleče. Hye se ohlédne, chce vzít za kliku a zavřít dveře, aby odtud Gary nikam neodešel, ale nestihne to a místo toho se polovinu cesty pokouší vymanit z jeho sevření. Jde o krok za ním, vykrucuje se mu a mračí se na něj, ale Yu si vykračuje jako na promenádě, jako by ani necítil, že se Hye o něco pokouší a někam ho vede. Nedává pozor, takže vlastně neví kam a kudy. Přestane se s ním tahat až ve chvíli, kdy musí Yusuke otevřít dveře a užasle sleduje jeho profil. Je to jako v nějakém akčním filmu. Tyhle věci doopravdy existují? Konečně se pořádně rozhlédne, všechno tady vypadá draze a úžasně, ale to už vcházejí dovnitř a nejsou sami. Gary očividně nemusí sedět jenom v té jedné místnosti a dokonce tady má zřízenou i postýlku. 

"Toho psa stejně chci." Mumlá vzdorovitě, ale když mu dojde, na co přesně se dívá, zůstane užasle stát s otevřenou pusou. Je to ten moment, kdy ve filmu hraje nádherná hudba a kamera se otáčí dokola a on neví, kam s očima dřív. Je tady plno schovaných pokladů, všechny mají kolem sebe vitrínky a zabezpečení a zatímco některé věci poznává ze studií, některé mu neříkají vůbec nic a působí, jako kdyby je přivezlo UFO. Ucítí na ramenou Yusukeho dlaně, ale teď se s ním už nepere. Jeho mozek na to zatím nemá čas. Ucítí jeho hlas, jak mu šeptá do ouška, že on bude ten kdo ví a může cokoliv. Něco takového zní jeho mladým uším vážně opojně, obzvlášť, když chcete mít mnohem větší moc, než má vaše matka. Dovede si představit moment, kdy jí ukáže, jak moc se pletla a jak moc ji může mít v hrsti, jak moc silnější by mohl být než ona. Chytřejší, o krok napřed… Mohl by se ptát, proč zrovna on, ale neudělá to, hlavní bylo, že se to stalo. Ani netuší, kam ho vlastně poslala a strašně se jí to vymstí. Usměje se a ten úsměv nevěstí nic dobrého. Tedy pro ni.

Yusuke

Všimne si Hyeho výrazu a je mu jasné, že od něj nemůže čekat zázraky na poli boje zblízka. Rozhodně ne s takovou tělesnou konstitucí. jenže jsou způsoby, jak e může naučit bránit a nepotřebuje k tomu zase tolik seli, spíš mrštnosti. To mu půjde skvěle. Podle něj a díky tomu, co mu vidí v očích, je mu jasné, že bude mistr v hledání způsobů. Prostě to v něm vidí a jen těžko ho někdo přesvědčí o opaku. Zatím si to ale nechává pro sebe a nebude ho děsit dopředu, však pozná, co všechno to obnáší. Někdy je lepší léčba šokem. Samozřejmě s patřičným krytím, které mu zařídí on sám. Yusuke se pousměje. 

"Ani ne, nevzdálí se příliš od sklepa a jiní lidé mu nevoní. V tom jsme si celkem podobní." Pokrčí rameny a zdá se, že se z Hyeho obav nic nedělá. 

"Ale pro tvůj klid, krmíme ho dost dobře, aby neměl tu potřebu. Kuřata má nejradši." Je jasné, že Gary je tvor, který má jeho plné sympatie a ano, stalo se už několikrát, že leželi v odpočinkové místnosti, která tu je a koukali na fotbal. 

"Věř mi, že někdy si sním pokecám mnohem víc, než s kýmkoliv dvounohým." Chce, aby z něj Hye postupně neměl strach a bral ho jako příjemnou společnost. Zatím mu na jeho otázku neodpoví, jen ho bere s sebou do sklepa. Vůbec mu nevadí, že se Hye snaží bránit. Podle něj to prostě musí vidět na vlastní oči. To je první léčba šokem. 

"Jak můžeme? Jen těžko. Nejspíš tě budu muset přesvědčit." Nedělá si z Hyeho pochybností vůbec nic. Tento postoj se mu taky bude hodit, když budou zjišťovat, zda jsou artefakty pravé. Nesmí moc nikomu věřit. Reakci na to, že by ho rád vrátil za pár dní, taky zatím nic neřekne. Počká si, až Hye zůstane stát ve sklepě před ním. 

"Můžeme toho psa vyzkoušet, Gary se to jistě naučí." Nakloní se k němu trochu blíž, když má ruce pořád na jeho ramenou. Prohlíží si výraz jeho tváře tak trochu z profilu a u toho už se usmívá. 

"Nemyslím si, že tě budu chtít vracet. Mám obavy, že si na tebe zvyknu až moc a už se mě nezbavíš." Jeho hlas nabere jistou hloubku a vlastně je v tom i trochu flirtu. Nějak si nemůže pomoct, aby to nedělal. Ne, že by si občas nenašel nějakou společnost, ale nikdy to nemělo dlouhého trvání. A ano, vždycky to byli kluci, nějak mu dámy nic neříkali vlastně už od útlého věku, kdy na podobné věci vůbec začal myslet. Na chvíli se odmlčí, než se zase odtáhne a stáhne ruce z jeho ramenou. Obejde ho a vykročí směrem k vitrínám. 

"Budeme dobrej tým." Ujistí ho s pobaveným výrazem. 

"Tohle všechno je výsledek spousty let práce. Má to už docela dlouhou historii. I když tuhle formu tomu dal až poslední šéf, díky kterému je všechno hezky v bezpečí. Nic nesmí opustit tento sklep. Tedy skoro nic. Jsou věci, které si sebou beru a pomáhají mi, abych doručil další." Začne s vysvětlováním a rozhodí rukama. 

"Tak pojď, ukážu ti, co všechno to obnáší." Kývne hlavou k několika monitorům a modernímu vybavení, které je na hony vzdálené artefaktům. 

"Tady to všechno začíná. Hlídáme všechny zprávy a když máme pocit, že jsme možná něco objevili, začne hon na poklady." Probudí obrazovky a na té prostřední se objeví přihlašovací obrazovka. stačí jen otisk prstu a objeví se spousta otevřených oken a je znát, že algoritmus vyhledává potencionální stopy. 

"Dřív jsem to dělal sám, ale technika se tím umí prokousat sama. Je to jako hledat jehlu v kupce sena." Opře se zadkem o stůl tak trochu jako nahoře a kývne mu hlavou, aby si sedl k počítači, pokud bude chtít. 

"Dostaneš samozřejmě své věci a techniku, kterou budeš potřebovat." Je jasné, že bude potřebovat spoustu věcí, kterými ho hodlá vybavit ještě dneska. Podívá se pomalu směrem k poličkám, kde lepší notebooky různých velikostí, stejně jako mobilní telefony. 

"Pak si vybereš, co ti bude vyhovovat." Slíbí mu bez mrknutí. Pak ale trochu zvážní.

"Hye-chan, vím, že je to všechno hrozně neuvěřitelné, ale věř mi, že brzo zjistíš, jak to všechno je. Pomůžu ti, abys uměl všechno, co potřebuješ a ubránil se, když bude potřeba. Touhle prací nezískáš jen místo, ale i člověka, který ti bude v každé chvíli krýt záda, ať už jde o cokoliv." Dívá se mu upřeně do očí a je jasné, že za každým svým slovem si stojí. 

"Je ale taky hrozně důležité, aby se nikdo ani náznakem nedozvěděl, co všechno tu je. Pro všechny ostatní je to jen knihovna se vzácnými výtisky a pár drahými drobnostmi." Podívá se krátce přes rameno. 

"Někteří lidé tuší, co tu je a chtějí to. To se nesmí nikdy stát. Je tu pár věcí, které by dokázaly zničit celý svět. Nikdo by neměl takovou věc vlastnit. I já i náš šéf, stejně jako ti, co se na tom podílí, jsou vázáni přísahou. A ano, je s tím spojený jistý artefakt. Pokud se rozhodneš ji přijmout, budeš s tímto místem spojený víc, než by si kdo dokázal představit. Nemusíš se rozhodnout hned. Zároveň to má jisté výhody a díky nim uvidíš mnohem víc, než k čemu tě tvůj přirozený talent pustí. Ucítíš je. Je tu i druhá stránka, která tě potrestá při porušení přísahy." Je jasné, že to myslí opravdu vážně.

Hyeon-seong

Hyeho ten argument ohledně Garyho moc nepřesvědčil. Co by byl za strážce kdesi v chrámu v džungli, kdyby nebyl nebezpečný? Jakmile by sem někdo omylem strčil nohu, určitě by o ni přišel, i kdyby tu běhalo dvacet kuřat. Výmluvně se na něj podívá, když Yusuke zmíní, že mu jiní lidé nevoní. Tohle byla asi docela osamělá práce, ale na druhou stranu jste hodně cestovali a to znamenalo taky hromadné prostředky, no ne? Přesvědčit… no výborně. Může to dopadnout dobře a taky to nemusí být správňák a co si potom počne on sám? Jak by se mu asi mohl postavit? Trochu ho překvapí, když mu Yusuke přítomnost psa povolí, asi mu na tom moc nezáleží, když nemůže donášet. Dokonce se domnívá, že se Gary naučí psa nelovit. Je ochotný to risknout, doma nikdy žádné zvíře mít nesměl a moc by to chtěl změnit, i kdyby to byl úplně malý a úplně tupý pes na gauč. Už jenom pro ten pocit, že dělá něco, co se lady Maedě nelíbí. Má u toho přemýšlení zrovna na ramenou Yusukeho ruce a ani si neuvědomí, jak dlouho, dokud se Yusuke nezačne tak divně usmívat a naklánět blíž. +Co chceš?+ Zeptá se ho v duchu a zamračí se a vzápětí si pomyslí, že nemá ani ponětí, o čem to Yusuke mluví. Že si zvykne až moc? A to jako proč? 

"Říkal si, že nemáš rád lidi…" Připomene mu a ještě pořád mu nedochází, jak by to Yusuke mohl mít s orientací. Yusuke na to nic neřekne, prostě ho obejde a zrovna mu říká, že budou dobrý tým, ale on sleduje jeho záda a přemítá, co to bylo za tón v jeho hlase a co to jako mělo znamenat. 

"Jak dlouhou?" Připadá mu to jako něco, co muselo vzniknout spíš v moderní době, ale jeden nikdy nevěděl… Popojde za ním, když ho Yusuke vyzve a sleduje ho, jak zapíná systém počítačů, které pořád neúnavně pracují. Rád by se víc zaměřil na ně, ale bylo tady toho příliš mnoho, co tříštilo jeho pozornost. Vzhled okolí, artefakty, počítače a on a jeho zvláštní chování. 

"Bereš si nějaké s sebou? Takže ti tu hodně věří, že se s nimi nic nestane. Co kdybys je rozbil nebo ti je někdo ukradl?" Yusuke to tady měl jako nějakou zbrojnici nebo co? 

"Dřív jsi to dělal sám? Kolik ti je? Jsi starší, než ty věci tady?" Rýpne si s nevinným úsměvem, ale jiskrou v očích, protože pro něj je tohle běžné a všechno ostatní pravěk, vzhledem k jeho věku. Pomalu se posune k počítači a posadí se na židli, takže má Yusukeho jen kousek od sebe. Zatím se ničeho nedotýká, jenom všechno bedlivě pozoruje a rychle čte. Stočí oči směrem, kterým se dívá on, když se baví o technice a všimne si možné nabídky. Jeden by ji nadšeně prohlédl hned, ale díky tomu, z jak bohaté rodiny pocházel, ho to neohromovalo zase tolik, jak by mohlo kohokoliv jiného. Proto vydrží na místě a zase se podívá na něj. Sám pořád vypadá hodně ostražitě. Asi i hodně nedůvěřivě, protože Yusuke najednou začne mluvit hodně vážně a slibuje mu, že ho všechno naučí a co víc, že ho taky ochrání. +Jo? A taky před ní? Víš vůbec, co je ona zač?+ Zeptá se ho v duchu. Ani náznakem… ale ona se ho bude ptát. A i kdyby tady snad bydlel a domů nechodil, vždycky si ho někde najde, tím si je jistý. 

"Nevím, jestli to jde splnit." Řekne najednou vážně, zavrtí hlavou a přemýšlí, že to vzdá. I za cenu, že mu doma matka zláme nohy. Nedovede si představit, jak by nic neřekl a nebyl prozrazen. +Ona to tuší, o tom už nepochybuju. Proto mě sem poslala. Nejdřív informace, potom věci… takhle mocné věci… to chce.+ Na chvíli si opře lokty o desku stolu a schová hlavu v dlaních. Možná by slovo porušil, ten artefakt ho zabil a byl by klid… takhle jednoduché by to mohlo být. Je mu nakonec vlastně úplně jedno, jak by ho ta věc potrestala. Je jedno, kdo z nich dvou to udělá. 

"Nejde to… ten podpis byla blbost." Zvedne se na nohy. Neexistuje způsob, jak by se jí vyhýbal. Existuje způsob, jak by jí doručil artefakt k držení okolí v šachu. Nechce to udělat. Byly chvilky, kdy mu vlastní existence přišla vážně zbytečná.

Yusuke

Je mu jasné, že jeho prohlášení Hyeho jen matou. Pokud spolu ale budou pracovat, je mu jasné, že na to brzo přijde. Yusuke byl svým způsobem samotář. Vyhovovala mu práce, kdy nemusel dlouho zůstávat na jednom místě. To však neznamená, že pohrdl společností, když netrvala příliš dlouho. Byli ovšem lidé, se kterými vydržel delší dobu. Jedním z nich byl právě jejich šéf, který mu nikdy nelezl na nervy. Dokázal s ním sedět opravdu dlouho na telefonu a u toho společně popíjeli. Osobně se však nikdy neviděli. Bylo to tak lepší, pro oba. Pořád byl ale taky chlap, který občas potřeboval trochu…Zábavy. Sám už moc dlouho netráví u myšlenek na další zvíře tady. Je mu to obecně jedno a klidně mu pomůže, aby si Gary zvyknul. Přece jen hlídače zná už delší dobu a ví, co na něj platí. Když bude Hye spokojenější, nevidí v tom problém. Tady byla jen určitá pravidla a velmi zásadní, ale tohle bylo každému docela dost jedno. Krátce se uchechtne, když mu Hye připomene, co vlastně říkal. 

"Nemám. Je jen málokdo, s kým vydržím delší dobu v jedné místnosti. Moje intuice mi říká, že s tebou by to šlo." Prozradí mu klidně, jak moc věří svému vlastnímu úsudku. Dlouze vydechne a je jasné, že přemýšlí, jak dlouho artefakty sbírají. Je to vlastně docela dost složitá otázka. Žádné záznamy se samozřejmě dřív nezachovávaly, čistě z bezpečnostních důvodů. 

"Víme o tom, že už to celé fungovalo před sto padesáti lety." Prozradí mu to, co ví jistě. 

"Prý vždycky existovali hledači, kteří měli podobný talent a o takové věci se starali. Jistě ale pochopíš, že to není věc, která se bere v hodinách dějepisu. Moc toho nezůstalo. Tohle společenství je ale velmi staré a bohužel to vypadá, že my s talentem pomalu vymíráme. Věř mi, jsi první za deset let, kterého jsem s podobným talentem potkal a věř mi, že hledáme opravdu pečlivě." Prozradí mu, že je vlastně dost vzácný přírodní úkaz. Třeba mu víc dojde, jak moc důležité to je. Yusuke si vloží ruce do kapes a chvíli ho nechá vydechnout. 

"Nemůžou se rozbít jen tak. Většina je dost dobře chráněna svým vlastním bezpečnostním systémem. S tím ukradnutím…Řekněme, že jsem ochotný umřít jen proto, aby se to nestalo. Ale neberu si nic, co by mohlo být až příliš nebezpečné. Něco, co to třeba zlepší zrak nebo paměť. Spíš takové drobnosti." Přiblíží mu ještě trochu, co vlastně s sebou vozí. 

"Takže ano, byl by dost velký problém, kdyby mi to ukradli a zároveň…Svět to nezničí." Nikdy v těchto věcech nejednal lehkovážně, i když tak občas mohl působit. Zasměje se upřímně. 

"Ne, nejsem tak starej a myslím si, že i dost zachovalý na svůj věk. Ale podobná technika je pořád rozvíjí. Začal jsem s málem. Tohle dělám deset let, dřív mě zajímali jen motorky a podobné stroje." Znovu mu prozradí něco na sebe. Narovná se a trochu nakrčí obočí, když Hye začne očividně přemýšlet a začíná mu být opravdu jasné, že je v tom něco víc. Viděl jeho zájem, podle něj by ho tato práce opravdu bavila, ale něco mu v tom brání. Samozřejmě je ochotný udělat hodně, aby to celé vyřešili, ale Hye mu musí říct o co jde. Bez toho se nepohnou dál. Jako první začne nenápadně odmítat a Yusuke se narovná, protože tuší, že mu bude chtít utéct. Jakmile Hye vstane a odmítne to úplně, zavrtí nad tím hlavou. 

"Neblázni." Položí mu ruku na rameno a doufá, že ho tím zastaví. 

"Nebyla to blbost. Vidím na tobě, že bys to rád dělal a že tě to zajímá." Prozradí mu, co si o tom celém myslí. 

"A jestli je něco, co ti v tom brání tak se rozhlédni. Není nic, co bychom nedokázali vyřešit." Přistoupí k němu o kousek blíž a dá mu na rameno i druhou ruku. 

"Stačí, když mi budeš věřit a budeš chtít. Řekni mi, o co jde. Můžu ti pomoct Hye-chan." Dívá se mu upřeně do očí a mírně se nakloní. 

"Vážně si myslím, že jsi ta nejlepší volba z celého světa. A pokud máš pocit, že tohle je místo, kde chceš být, nic ti nebude stát v cestě." Dodá ještě a pak shlédne s pousmáním k jejich nohám. Kolem těch Hyeho se protáhne Gary a otře se o něj. 

"Vidíš, nejsem sám, kdo si to myslí." Pozvedne pravý koutek.

Hyeon-seong

Podívá se na něj trochu nevěřícně, když mu Yusuke říká, že s nikým nevydrží a zrovna s Hyem by měl. To proto, že se sám nepovažoval za nijak společenského ani zábavného a držel se vždycky spíš v pozadí a potichu. Bylo to tím? Že ho jednoduše nebude moc vyrušovat? A když už ano, býval docela urýpaný, i když to nikdy nemyslel vyloženě zle. Yusuke měl zvláštní priority… Pak si poslechne něco o historii téhle skupiny. Takže přesná organizace je tak stará, jak by se jeden mohl domnívat, ale všechno to začalo už o mnoho dříve, jenom si každý tak trochu dělal, co chtěl a uměl? Bylo zvláštní, že ze světa lidi s jejich nadáním mizeli. 

"Nemůže to nějak souviset s tím, že se neobjevuje moc nových artefaktů? Že se doba prostě změnila?" Připadalo mu, že všude vládla technika a nové věci už nevznikaly. Ani neví, jak se takové artefakty vlastně mohly vytvořit. Pokud někde nestála nějaká laboratoř, která se pokoušela o nové, nebylo ani potřeba moc nových strážců. Kdo ví, jestli je nestvořily dávno zaniklé civilizace a recept na další už nikdo neměl? Dokonce i Gary mu připadal jako nějaké bájné stvoření z mayské mytologie nebo tak něco. Zatváří se docela udiveně, když mu Yusuke řekne, že hledá, jak může, ale on je jediný, kdo se po letech objevil. Nebyl si jistý, jestli to mohla Lady Maeda tušit a proto ho sem poslala nebo jenom sázela a riskovala. Možná byl tohle důvod, proč si ho tehdy nechala a nezbavila se ho? Jistě by si našla záminku, aby na ni nepadlo žádné podezření. To znamenalo, že se zbavila matky a otec nic netušil. To znamenalo… +Kde jsem se sakra vzal?+ Přijde si jako produkt nějaké laboratoře. Nedivil by se už vůbec ničemu. Přeměří si ho pohledem, když mu tvrdí, že by pro ty artefakty klidně umřel. Zatím si není jistý, proč by tomu někdo měl tak moc propadnout, aby riskoval život, ale jistě, jistě, chráníme zeměkouli… 

"Hmm…" Udělá pro sebe zadumaně. Gary sám o sobě byl přesvědčivým důkazem toho všeho. "Takové drobnosti??" Jemu to zas tak moc jako drobnosti nepřipadalo, ale Yusuke asi už viděl věci dost jinak. Očividně ho hodně pobaví, když zmíní jeho věk. 

"Málem jsem se lekl, že je ti třeba sto… tak kolik ti tedy je?" Vyzvídá. Zajímaly ho jenom motorky… Pousměje se, ale nic na to neřekne. Když začne přemýšlet a usnese se v tom, že tohle celé nemá s jeho matkou za zády smysl, vidí, jak se Yusuke narovnává. Tím spíš ho to nutí vstát a utíkat, ale on se dotkne jeho ramene a nabádá ho, aby nebláznil. To proto, že vůbec netuší, o co tady běží. Doopravdy se rozhlédne, ale začne vypadat trochu poplašeně. Nevěří tomu, že by existoval způsob, jak se jí zbavit a neumřít při tom, ale ta touha po svobodě je tak šíleně silná, že ho napadne i to, že by to stálo za to i na pár hodin. Yusuke už stojí a drží ho za ramena a on kolem sebe kmitá očima jako splašený kůň, ale pořád se mu nechce uvěřit, že by mu mohl skutečně pomoct. Ano, tohle je skutečně místo, kde chce být, připadá si tady jako v trezoru. Podívá se dolů ke svým nohám, kde je najednou Gary a vypadá, jako by ho taky přemlouval. Možná mu jenom padl do oka a dává mu to najevo. Mimoděk se natáhne, aby se ho pokusil dotknout a pohladit. Neznamená to, že se ho pořád nebojí, ale jeho hlava má teď ještě o něco větší starosti. Garyho srst je nečekaně příjemná a láká ho k sobě. Nejraději by si k němu klekl a schoval do něj obličej. Nakonec je jenom malý, ustrašený kluk a ne zachránce světa. 

"Tak… dobře…" Svolí nakonec opatrně. 

"Zkusím ti to… vysvětlit." Ani neví, kde by měl vlastně začít. Bude to hodně, hodně dlouhý příběh o tom, jak se narodil, o tom jak ho vychovali, o tom, kdo vlastně jeho macecha doopravdy je. Zabere jim to nejspíš polovinu noci. A hodně intimních detailů. Jak ho nikdy nepohladila, jak se nesměl ani zachvět, když někoho nechala zavraždit, jakou má vlastně moc. A že ho sem poslala, protože nejspíš něco tuší nebo dokonce ví… Trvá jim to celou věčnost, než Hyeon-seong domluví a ani by se nedivil, kdyby se ho Yusuke chtěl raději zbavit. Musel být bezchybně poslušný, jinak ho trestala tak přísně, že v něm zlámala všechen odpor a hrdost.