Dmitry
Kolikrát je ještě schopný to vydržet? Jednou, dvakrát a po třetí už následuje výbuch v jeho nitru a nový příval pocitu, které nejsou jen jeho. Dokonale to smete všechny ostatní myšleny a oči se mu rozšíří neskutečným poznáním. Nikdy mu jeho emoce nepřipadaly tak intenzivní a podporované druhou stranou jako právě teď. Jsou teď jako dvě části jedné osoby, které se navzájem vnímají a proplétají. Šeptá jeho jméno a zaboří hlavu mezi jeho klíční kost a krk. Natiskne se na něj s posledními záchvěvy, které ovládají jeho vypracované tělo. Celý jeho dosavadní život se najednou vytiskne do tohoto okamžiku a všechno ostatní jde úplně stranou. Asahi je pro něj dokonalým středobodem celého vesmíru a on h bude do konce svého života opečovávat a chránit. +Tohle je neskutečné.+ Jediná myšlenka mu proběhne hlavou a pak navíc se nezmůže. Když dozní poslední zachvěv orgasmu svalí se i s ním do přikrývek, aniž by jej pouštěl ze svého náručí a začne ho hladit po tváři a vlasech. Hledí na něj s úžasem, jakoby se v něm úplně ztrácel. Je přesvědčený o tom, že teď dokáže vidět záři, která z Asahiho těla vychází a najednou, jak kdyby dokázal vidět to, co předtím jen okrajově zachytil fotoaparát. Nikdy pro jeho oči nebylo nic krásnějšího, křehčího a zároveň plné síly. +Kdyby jen tušil, jak tě teď vnímám.+ Pomyslí si a nejspíš mu ještě nedochází, jak moc propojení jsou.Asahi
Dmitry ho následuje skoro v ten stejný okamžik a způsobí, že si jejich vrchol prožije ještě jednou, tentokrát po jeho. Před očima mu tančí celé hvězdné nebe. Drží se ho pevně, hladí ho po ramenou a zádech a snaží se vrátit zpátky na zem, dokud nepoleví ten nejintenzivnější moment. Jeho tělo se napíná a chvěje ještě několik dlouhých chvil po tom, co je po všem a pak se oba uloží zpátky do peřin. Cítí se docela vyčerpaně, ale šťastně a naplněně. Stalo se to všechno naráz. Jejich poprvé i jejich pouto. Tenhle silný zážitek bude vstřebávat ještě hodně dlouho, pokud to vůbec jde, ale... on vlastně ani nechce, aby to šlo. Trochu omámeně se usmívá, zatímco hledí bez přestání do jeho očí. Nakonec se konečky prstů dotkne jeho tváře a něžně ji pohladí. Chtěl by něco říct, ale vlastně už ani nemusí. Je si jistý tím, že Dmitry cítí každou jeho strunu, která hraje v jeho nitru a dobře ví, co se v něm děje a jak se cítí. Je to hrozně zvláštní pocit. O to zvláštnější asi bude, až ho takhle pozná i v momentě, kdy spolu nebudou. Pochopí jeho pocity a myšlenky, i když je nečte přímo. Dá se těžko popsat, jak přesně to funguje. Skloní oči a začervená se. Už asi tuší a je to neskutečné. Je opravdu tolik výjimečný?Dmitry
S každým dalším nádechem se mu postupně uvolňují všechny svaly, ale prozatím se jen zmůže na laskání jeho vlasů. Užívá si každý nádech, kdy vnímá jeho vůni a cítí, jak se uvnitř cítí oba dva. Je to zvláštní pocit, ale vlastně dost návykový. Oplatí mu úsměv a v ostrých rysech je vidět jasné překvapení z jedinečnosti okamžiku. Uvědomuje si, jak málo dokáže cítit, když se jedná o vlastní emoce. Cítí, co odehrává uvnitř Asahiho a chce cítit mnohem víc. Doufá, že se to bude stupňovat a nebudou to jen záchvěvy emocí, ale bude toho časem víc. Je to přímo neskutečný závěr večera, lepší by si opravdu nemohl přát. Konečně má pocit, že není jenom prázdnou schránkou bez pocitů, teď jich má v sobě možná až příliš, ale rozhodně si nehodlá na nic stěžovat. Je to přesně to, co chtěl, když zjistil, že je to možné. "S některými věcmi už si nemusíme lámat hlavu." Ozve se z jeho rtů s nepatrný pousmáním, když si uvědomí, jakou starost ohledně pouta Asahi měl. Osud to celé zařídil za ně a plynulo to nanejvýš přirozeně. On sám si je jistý, že se stalo přesně to, co mělo a cítí se šťastný. Lví, že teď už mu bude mnohem lepším přítelem, protože vnímá, co cítí a může si dávat pozor na věci, kterými by mu mohl ublížit. Zároveň to platí i z druhé strany a snad už pro Asahiho nebude tolik nečitelný, jak byl většinou pro ostatní. +Jsi opravdu výjimečný.+ Věnuje mu svou myšlenku.Asahi
Překvapeně pootevře rty a zamrká, když ho Dmitry začne konejšit ohledně toho, že už si s přenosem Pouta nemusí dělat starosti. Bylo vážně zvláštní, že si to v něm přečetl, když na to Asahi v posledních chvílích nemyslel napřímo. Orientace v pocitech byla složitá a on to zvládl skvěle, na to, že si většinu času myslel, že je v nich neobratný. "Jak jsi věděl, že...?" Začne větu, ale nakonec jenom zavře oči a usměje se.
"Doufám, že budeš cítit jenom takovéhle věci a ne například to, když budu nutně potřebovat čůrat a podobně." Pronese a přiloží si dlaň na ústa, když trochu vyprskne smíchy. Nemůže si pomoct, prostě to musel říct. Pro tuto chvíli se to asi nehodí, ale některé věci by vážně mohly zůstat skryty.
"Myslím, že odpoledne bychom ti mohli přestěhovat všechny věci..." Řekne po chvíli opatrně, když si znovu začne nepřítomně malovat ukazováčkem na jeho hruď. Na okamžik k němu zvedne oči.
"Jestli nemáš nějaké jiné plány?" Zavrtí se trochu, protože přeci jen, ten jeho rozvrh... a on ho pořád vůbec nezná. A pak je tu jeho práce… Neví, jestli na něj příliš netlačí, ale nemůže se dočkat, až spolu budou pod jednou střechou a on mu bude moci například udělat večeři.
Dmitry
Po Asahiho poznámce se musí i on zasmát. Jeho smích je hluboký a zvláštně ostrý stejně jako hlas ale ne nepříjemný. Tento projev je u něj vlastně docela nezvyklý, ale teď se tomu bránit nechce. Napadne ho, kdy se upřímně zasmál naposledy, je to už hodně dlouho, nejspíš když byl ještě dítě. I tak smích nebyl jeho obvyklý projev. Je mu jasně, že pocity vnímá i Asahi ale nemá před ním, co skrývat. "Hm, na některé si nejspíš budeme muset zvyknout." Zkonstatuje nakonec docela pobaveně a přemýšlí, jaké to bude, když nebudou spolu, jak moc budou vnímat jeden druhého a jak moc intenzivní to bude. Je za to však rád, tak bude mít aspoň pod kontrolou to, jestli je Asahi v pořádku a neděje se mu nic špatného. Asahi už začíná plánovat přesun jeho věci a evidentně si myslí, že na to bude třeba celé odpoledne.
"Můžeš začít plánovat i jiné činnosti, moc věcí nemám, jen pár obleku s oblečením a několik knih." Osvětlí mu, co obsahuje jeho skromný majetek. Za tu dobu, co je zde si moc věcí nepořídil, přišlo mu to zbytečné, když se nebyl jistý kolik času zde stráví. Navíc nikdy nebyl ten, kdo by hromadil nějaké majetky. Pro něj byly informace vždycky důležitější, než cokoliv jiného.
"Do práce půjdu zítra ráno, musím vyřešit tu záležitost s Valerianem." Jeho plány vlastně nejsou vůbec komplikované.
Asahi
Spokojeným pohledem sleduje jeho smějící se tvář, protože to nebyl zase tak častý pohled a pak trochu zvážní a zostražití, když pocítí tu zvláštní... snad vzpomínku? Opravdu neměl důvody se smát? Přemítá jestli je teď vhodná chvíle na to, aby se ptal, ale nakonec to nechá ještě být. Mohlo by to být nepříjemné téma a na to snad budou mít čas někdy jindy. "Vážně?" Zeptá se nakonec zaskočeně. Sám má dům plný věcí, dům plný vzpomínek a artefaktů a není schopný si představit, že by je neměl. Dmitry je buď velmi skromný nebo na ty věci myslet ani nechce.
"Tak v tom případě bychom se mohli projít po městě, možná někam zajít nebo tak?" Nadhodí, když to vypadá, že budou mít celé volné odpoledne pro sebe.
"Nebo co bys rád dělal? Viděl?" Už zase mu toho povídá možná až moc.
"Ah... ta záležitost s Valerianem." Zopakuje po něm a je jasné, že to je věc, ze které má rozporuplné pocity. Jenže... jak se zdá, z tohohle už není cesta zpět.
"Co když se s nimi zapleteš až moc? Víš, co jsou zač? Co po tobě budou chtít?" V očích se mu odrazí starostlivost. Dmitry z něj teď už všechno cítí, jeho tichý nesouhlas… už to neskryje. Zároveň ho ale bude podporovat, ať už to bude cokoliv.
Dmitry
Sleduje, jak Asahi vypadá překvapeně nad konstatováním, že moc věcí nemá. Nikdy neměl sklony si nechat věci jako vzpomínky, jeho majetkem bylo vždy jen několik knih. Přišlo mu, že je jen málo osob, které by si chtěl připomínat a když už takové byly, měl strach, že díky věcem by na ně mohli přijít a ublížit jim. To byl taky důvod proč to nedělal. "Opravdu moc věcí nemám, nikdy jsem si na věcech příliš nezakládal. Pár poznámek, pár knih, pár podstatných věci a oblečení nic víc, nic méně." Prozradí mu krátký seznam svých věcí, které se vejdou s přehledem do dvou kufrů.
"Byl bych rád, kdybys mi ukázal město tvýma očima. Místa, která máš rád nebo třeba kavárny. Cokoliv, co budeš chtít, abych viděl." Usměje se na něj mírně, když jej políbí na špičku nosu a pomalu se začne zvedat z postele. Svíčky prozatím nechá hořet a posbírat si pár kousků oblečení.
"Dám si sprchu a pak udělám něco na jídlo?" Prohodí s náznakem otázky na konci věty, jako by přemýšlel, jestli on sám má vlastně hlad, ale asi ano. Na slova ohledně své druhé práce nechce první reagovat, nakonec si ale přece jen sedne na okraj postele a skloní se k němu s krátkým polibkem.
"Neboj, vím co dělám. Nic se mi nestane." Ujistit ho, aniž by mu vysvětlil své důvody, ale je jasné, že je naprosto klidný a rozhodně to není věc, která by mu dělala vrásky. Je v tom samozřejmě jisté nebezpečí a není to tak, že by ho ignoroval, jen…Ví, proč to celá dělá a to je nejdůležitější.
Asahi
Chápavě přikývne, ale stejně mu to přijde zvláštní. Vlastně ho musí obdivovat. "Když se nad tím zamyslím, asi bych se bez těch věcí taky obešel, jen... mám strach, že bych si některé věci nepamatoval tak, jak bych rád." Řekne a pak se pousměje.
"To by byla docela přírodní procházka. Nejsem zase tak společenský typ, ale kavárnu rád mám, překvapivě." Přikývne na souhlas. Posadí se na posteli doprostřed peřin, když Dmitry začne vstávat a provází ho očima.
"Můj bože, je skoro poledne." Řekne překvapeně.
"Dobře, tak se najíme doma a pak můžeme vyrazit." Usměje se, ale to už jde Dmitry zase k němu. Trochu zvážní, nechá se políbit a zapátrá v jeho očích. Ach... nic se mi nestane... kolik sebevědomých mužů slyšel tohle říkat. Jen přikývne a nechá ho odejít do koupelny. Vzhledem k tomu, kolik času tam strávili před chvílí se rozhodne, že si na sobě jeho vůni nechá a odejde se rovnou převléct. Je únor, venku stále pořádná zima, tak nechá kimona kimony a obleče se do bílého měkoučkého svetru. Zrovna prochází kolem francouzského okna ložnice, když periferním viděním cosi zahlédne. Otevře dveře ven, kde je momentálně minus pět stupňů a v silném větru se prohánějí vločky, a bosý v kalhotách a tom svetru vyjde ven.
Dmitry
Usměje se, když poslouchá, jak Asahi tyto věci vnímá. Sám si nedokázal představit, že by si měl uchovávat vzpomínky pomocí věci. Nechá to ale prozatím být, ostatně je v tom jisté kouzlo, když jsou rozdílní a třeba ho Asahi některým věcem naučí. Je pravdou, že jeho fotky by nikdy z ruky nedal. "Výborně, v tom případě máme plán na odpoledne, já nejsem proti procházkám přírodou. Právě naopak." Vnímá ve svém nitru najednou pocit stísněnosti a strachu, ale je si dokonale jistý, že jeho ten pocit není. Nakonec se beze slova zvedne a zamíří do koupelny, kde si dá krátkou sprchu a přejde do ložnice, kde má své věci. Oblékne se pečlivě do svého obleku, aby byl připravený na odchod a zamíří do kuchyně, kde nachystá rychlý oběd z těstovin a zeleniny, které nechá vařit a dusit se na plotně. U toho malinko přemýšlí o Asahiho obavách. Není mu příjemné, že je to on, kdo je způsobuje. Rozhodne se rozhlédnout po Asahim. Hledá ho jen několik minut, než jej uvidí skrze okno. Přejde ke dveřím, otevře je a s podmračeným výrazem ho sleduje, jak je bosý venku.
"Asahi, hodláš zmrznout na kost?" Houkne na něj ode dveří, než těkne pohledem k plotně a nakonec si skočí pro boty a vydá se za ním. Vůbec netuší, co ho přimělo jít v tom počasí jen tak ven a má sto chutí Asahiho popadnout, přehodit si ho přes rameno a odnést zpátky.
Asahi
Sníh pod nohama vnímá, studí strašně moc, ale pořád ho hřeje vnitřní Světlo a navíc je ze zimního ostrova. Těch pár kroků vydrží, jen se chce podívat, co je to tamhle. Někde za zády uslyší Dmitryho hlas, ale ani se po něm neohlédne, protože si právě sedá na bobek a natáhne se po něčem, co je ve sněhu. V srdci se mu ocitne radostný a překvapeně potěšený pocit. Vezme to něco do dlaní, přivine k sobě a postaví se, aby se otočil právě včas, protože Dmitry už jde rovnou k němu a vypadá dost přísně. Jeho úsměv ale neopadne ani trošičku. "Dmitry-san podívej! Máme králíčka!" Křikne k němu radostně jako malé dítě, když před něj natáhne obě ruce, ve kterých třímá malého bílého králíka s černými skvrnami kolem očí a černýma ušima. Je na první pohled jasné, že to není venkovní králík. Buď někomu utekl nebo už se v divočině narodil jinému utečenci. Asi by měl vyvěsit inzerát ohledně ztraceného králíka, ale najednou pocítí silnou touhu nic takového nedělat a prostě si ho nechat. Chudák majitel... měl by se stydět sám nad sebou. Do vlasů se mu opírá silný vítr a teprve teď si začne uvědomovat, jak mu rudnou prsty na nohou.
Dmitry
Podaří se mu překonat sotva půl vzdálenosti mezi nimi, když se k němu Asahi rozjede a nese si malé chlupaté cosi, co se ukáže jako malý králík. Obočí mu jde nahoru, jak kdyby vůbec nevěděl, co za zvíře to je. Spíš by ho ale nenapadlo pro něj utíkat do sněhu. Vypadá celkem udržovaně, i když ta zima kolem mu evidentně úplně neprospěla. Nějak ze sebe ale v první chvíli není schopný vydolovat lítost. K tomu se ještě bude muset postupem času dopracovat. "Hm, tak se zdá, že máme prvního mazlíčka." Zkonstatuje s mírným po zvednutí koutku rtů, nemůže ani jinak, když vidí Asahiho nadšení. On sám nikdy zvíře neměl a ani nad tou variantou nepřemýšlel, vždycky byl příliš zaneprázdněný.
"Ale teď už oba dva pojďte dovnitř nebo zamrznete a možná i vyhoříš." Prohodí možná i trochu pobaveně, když jej objem kolem ramen a trochu netrpělivě ho tlačí zpátky do domu. Projevu se starost o jeho osobu a taky jistý potřeba dodělat to jídlo, které nechal na plotně. Jakmile překročí práh, sundá si boty a zamíří rovnou do kuchyně. Nejradši by se postaral první o zmrzlého Asahiho, ale tohle prostě musí vyřešit první. Zjistí, že přišel právě včas a nachystá na talíře dvě porce a do misky naskládá čerstvou zeleninu pro nového spolubydlícího.
Asahi
Dmitry se usměje a tak to vypadá, že mu králík ani moc nevadí. Zatím, než začne okusovat všechny věci v domě... Projde kolem něj zpět do domu a pořád tiskne králíka k sobě. Nemá pro něj nic. Ani klec, ani piliny, ani mističky... "Stavíme se rovnou v potřebách pro mazlíčky? Zeptám se, jestli ho někdo nehledá a pokud nehledá... mohli bychom mu koupit nějaké věci." Začne okamžitě, když králíka postaví na zem a nechá ho volně hopkat po domě. U toho usilovně doufá, že králík nikomu nechybí. Možná se někomu přemnožil nebo ho vlastnil někdo, komu je to jedno, že je pryč… Je to trochu naivní představa, ale nevzdá se jí. Sám si dojde najít lavor a napustí si do něj teplou vodu, protože do ní prostě musí strčit zmrzlé nohy. Usadí se s tím na houpačce v zimní zahradě a chvíli relaxuje, než se Dmitry vyřádí v kuchyni. Je to tak dávno, kdy pro něj někdo vařil. Nejdřív snídaně, teď oběd... Nakonec se přemístí k jídelnímu stolku a klesne na paty. Oběd voní krásně. Sáhne po hůlkách a očima hladově zkoumá, co Dmitry nachystal. Připravil něco dokonce i pro králíka, jak pozorné. Králík zatím nikde bobky neudělal a zatím nic nekouše, vypadá to, že je doma zvyklý. Skousne si spodní ret. To ho někdo musel naučit… +Kruci...+
Dmitry
Když se konečně usadí ke stolu i Asahi, prohlédne si jej zkoumavě, aby zjistil, zda už je dostatečně zahřátý a nehrozí mu nic. Kdyby kvůli tomu ušákovi byl nemocný, asi mu nakonec něco udělá. No možné ne, protože by byl Asahi pak smutný. Ale kdyby se to hezky zamaskovalo…? Pak pohledem zkontroluje králíka, který dohopkal k misce a cpe se čerstvou zeleninou. "Máš štěstí, že ti chutná." Zkonstatuje s náznakem velmi suchého humoru. Ten drobek je evidentně v teple a s dostatečným přísunem jídla v ráji. Podle něj samotného by další den venku nejspíš nepřežil. Ale tím taky nebude Asahiho děsit. On sám by se po původním majiteli prostě nesháněl. Pak se tedy obrátí ke svému talíři, kde jsou jen obyčejné těstoviny se zeleninou a kořením a pomalu se pustí do jídla.
"Samozřejmě, že nakoupíme vše, co je potřeba. Klidně i celý obchod." Dodá ještě. Některé vtipy už mu začínají jít o poznání líp, ještě na výrazu ve tváři musí trochu zapracovat, pořád se tváří skoro stejně a koutky se moc nehnou z místa. Nikdy mu to příliš nevadilo, ale teď má pocit, že mu to začíná překážet.
Asahi
Zvedne k němu oči, když na sobě ucítí jeho pohled a usměje se. "Myslel jsi i na Azura." Řekne pochvalně. A je to, dal králíkovi jméno. Už se s ním nebude moci rozloučit. Skousne si spodní ret a ohlédne se po něm. V duchu si začíná intenzivně přát, aby ho nikdo nehledal. Zasměje se, když mu Dmitry na oko vyhrožuje, kdyby mu snad nechutnalo a pak sám vloží první sousto do úst. Je to moc dobré. Zatváří se víc, než spokojeně, když Dmitry souhlasí s nákupem a i kdyby to býval nemyslel vážně, jemu by to na mysl nepřišlo, zkrátka by to nepoznal. V duchu už si plánuje, kam dá klec a jakou barvu bude mít vodítko na krá... na Azura. Kam dá... najednou se spěšně rozhlédne kolem sebe a překotně polkne, aby mohl mluvit.
"Musíš mi říct, co tady potřebuješ přizpůsobit, kde chceš mít svoje věci a tak." Mávne dlaní kolem sebe. +Hlavně, že myslíš, kam ubytuješ králíka a co tvůj přítel?+ Vynadá si okamžitě v duchu. Je tu hrozně moc práce! Přestavět celý dům tak, aby vyhovoval Dmitryho potřebám by nemusel být zase tak snadné. Je to novinář a je velmi precizní. Záleží mu na detailech. Nic tady nemůže být tak, aby mu to nevyhovovalo. Rozhlíží se kolem sebe a zapomíná jíst. Potřeboval by to udělat teď hned a asi by rekonstruoval měsíc v kuse a pak rovnou umřel na nedostatek spánku.
Dmitry
Pečlivě si dává do úst jedno sousto po druhém, než Asahi po jmenuje králíka. Vzhlédne k němu s pozvednutým obočím a v jeho očích je vidět jasně pobavení. Jakmile ten tvor dostal jméno, je mu jasné, že se ho Asahi jen tak nevzdá. On sám by asi zničil každého, kdo by mu ho chtěl vzít. "Tak si říkám, že se rozhlédneme, jestli někde nevisí plakát, že ho hledají, ale ptát se nebudeme." Prohodí jen tak do prostoru a chvíli uvažuje, jak si takový malý tvor dokázal získat, tak rychle oblibu. Z druhé strany tohle řešení je podle něj pro Asahiho ideální. O králíka nepřijde a bude mít pocit, že pro jeho vrácení něco udělal. Nakonec to nechá jen tak plavat a dál konzumuje oběd. Když už má skoro prázdný talíř, přijde Asahi s další otázkou. Přemýšlí, co vlastně ke svému životu potřebuje, dochází mu, že toho moc není.
"Bude to znít skromně." Začne, jako by se za to omlouval.
"Ale asi jen psací stůl kvůli práci, pár míst v knihovně a taky ve skříni." Osvětlí mu, jak vlastně žije a že většinou o moc víc nepotřeboval. Pro něj byla hlavní vždycky práce a bylo jedno, kde a jak ji provádí. Stejně byl po většinu času v terénu a doma se zase tolik nezdržoval. Dochází mu, že si bude muset začít asi vytvářet jisté nové návyky. K jeho překvapení mu to ani v nejmenším nevadí.
Asahi
Dmitry jako by mu četl myšlenky, ale zatváří se kvůli tomu hodně provinile. Zvedne k němu oči a vypadá u toho jako káraný prvňáček. "Nojo, ale co když ho někdo postrádá. Představ si, jak mu asi musí být?" Pípne od svého talíře. Vážně hodně doufá, že nebude nic na plakátech ani nikde jinde. Prostě nikdo nikdy žádného králíka neměl. Tenhle sem asi prolezl portálem nebo tak něco. Psací stůl. Rozhlédne se znovu kolem sebe. Místa je tady dost, i když se sem taková evropská věc moc nehodí, ale když se upraví celá část toho pokoje nebo místa?
"Řekni si, kde by se ti líbil a tam bude." Řekne nakonec s dalším úsměvem. Většina japonských mužů doma pracovala u těchto nízkých stolků, u jakých jedli, takový stůl na psaní tady osobně měl, ale v moderní době…? Dmitry potřeboval odpovídající vybavení. Jí o něco pomaleji, množní hlavně proto, že pořád něco řeší, ale už se taky blíží ke konci.
"Máš taky psací stroj?" Zeptá se ho zvědavě. Kdysi viděl kufřík, ve kterém se takový psací stroj dal nosit s sebou. Nakonec taky dojí, posbírá jejich talíře a vstane, aby je odnesl do kuchyně. Umýt je zabere jen chvilku.
"Já myslím, že můžeme vyrazit. Azura zavřu... kam ho zavřu?" Začne se rozhlížet kolem sebe po vhodném místě.
Dmitry
Když Asahi začne soucitně popisovat, jak by se mohl cítit původní majitel, zvedne králíka za kůži na krku do své náruče a prohlédne mu drápy. Je znát, že všechno řeší dost pragmaticky a netrápí ho v tomto ohledu podobné city, jako u Asahiho. Pak ho pustí zpátky na zem a jen se ušklíbne, když králík raději rychle odhopká od něj. "Tenhle je venku už delší dobu, nejspíš už si myslí, že zimu nepřežil." Pokusí se jej ukonejšit, protože vidí, jak by byl nejraději, aby tu Azur zůstal. Jemu osobně zvířata nevadí, ale asi by si ho sám od sebe nepořídil. Asahi začíná být zas příliš starostlivý. Musí ale uznat, že když se rozhlédne kolem, stůl se sem zrovna hodit nebude. Přece jen je dům v úplně jiném stylu a jemu nevadí se přizpůsobit.
"Mám nápad, ten roh." Kývne hlavou směrem k prázdném rohu v místnosti, který by do budoucna mohl obývat.
"Uděláš mi tam pracovnu ve tvém stylu. Stačí mi nízký stolek nějaké polštáře a možná nějaké místo na knihy, abych je měl po ruce. Co ty na to?" Zeptá se jej a čeká, jak se mu ten nápad bude zamlouvat.
"Zavři ho do koupelny, tam moc škody nenadělá." Poradí mu jen tak mimochodem
Asahi
Skoro zatají dech, když Dmitry zvedne Azura za kůži na krku. Ví, že se takhle králíci berou a že ho to asi nebolí, ale... stojí ho to hodně, aby nezíral jako vyděšená srna. Azur se tváří stejně. Alespoň mu to tak připadá. Nechce Dmitrymu říkat, co má dělat, ale stejně zamává rukama ve vzduchu, aby ho raději položil. To vysvětlení spolu s prohlédnutím jeho drápů mu ale dodá lepší pocit. Ano, on to pozná a říká, že je venku už dlouho. Tak se tedy nebudou ptát, jen se podívají po těch plakátech... obrátí oči do rohu pokoje, kam Dmitry ukazuje. Na chvíli se ztratí pohledem v představách. Pracovna v asijském stylu? A ví to jistě? Pak ale... rozejde se tím směrem. "To ale není tak jednoduché. Aby se ti dobře pracovalo všechno musí mít správné feng shuei, aranžmá i atmosféru..." Tyhle věci nepodceňuje.
"Co když se to sem nebude hodit... co když tohle dáme tamhle..." Mumlá si pro sebe a pak se k němu otočí čelem.
"Ty vydržíš tak dlouho sedět na zemi?" Dmitry na to nebyl od malička zvyklý, co když to ovlivní jeho pracovní výsledek? Asahi by nesnesl nic menšího, než aby se cítil perfektně a jako Japonec k tomu přistupoval nesmyslně vážně.
Dmitry
Sleduje, jak Asahi vstává a jde k určenému rohu, který si předtím sám vybral. Vypadá to, že se do plánování zabral víc než pečlivě, to na něm obdivuje. Umí věci dotáhnout do nejmenšího detailu a všechno je prostě dokonalé. Sám by to nejspíš příliš neřešil, vše by mělo mít své praktické využití, to je to, co ho zajímá. Nikdy zase tolik neřešil estetiku, to za něj dělali většinou jiní. "Asahi, je to čistě na tobě. A ano vydržím sedět na zemi i týden." Ujistí ho naprosto vážně, moc ke své práci nepotřebuje to je výhoda a dokonce je přesvědčený o tom, že na zemi to hůře pohodlnější, než na židli v hostinci. Navíc se mu nelíbí myšlenka, že by narušoval jeho domov, který pro něj má velmi příjemné kouzlo. Koukne na hodiny a zvedne se od stolu, aby uklidil všechno, než se přesune k Azurovi. Vezme jeho misku, náplní ji a odnese do koupelny, kde ji položí na zem a odjede. Vyčkává opodál, než tam drobek odhopká. Naštěstí to netrvá dlouho a může za ním zavřít dveře.
"Nejspíš bychom měli vyrazit a nakoupit všechno potřebné, jak se zdá bude toho nakonec víc." Pobídne ho klidným hlasem, ona sám už je víceméně oblečený. Stačí si jen vzít kabát. Má jen obavy, že Asahi se bude ještě strachovat o králíkovo bezpečí a pohodu.
Asahi
Pokrčí tedy rameny na znamení, že si ještě není jistý jak co udělat, ale toho úkolu se tedy zhostí osobně. Tak trochu se v něm probouzí jeho návrhářské sklony a především je naprosto nadšený z faktu, že Dmitry chce pracovnu v jeho stylu. Jednoho dne… jednoho dne… stočí oči k ložnici, kde na svém místě stojí jisté brnění, neustále na stráži, jako by jeho duch mohl být přítomen. Bylo by hezké, kdyby jednou zase mohlo někomu patřit, i když se v podobným kouscích do války už nechodí. Sleduje Dmitryho očima, jak uklízí Azura do koupelny a dokonce trpělivě počká, než tam sám dohopká. "Máš s námi se všemi tolik trpělivosti a péče..." Vydechne nakonec. Opět se v něm začne zvedat vlna silné náklonnosti. Přikývne a také přejde ke dveřím, aby se obul a vzal si bledě modrý zimní kabát. Krk si omotá bílou šálou a nakonec sáhne po klíčích od domu.
"Já jsem připraven." Řekne, vytáhne se ještě na špičky, aby ho líbnul na tvář a pak se spolu s ním vydá na cestu do města. Čeká je toho hodně a taky musí nechat připravit jeden klíč pro Dmitryho. Má samozřejmě náhradní, ale rád by, aby náhradním také zůstal. +Já to věděl, že si to mám raději všechno zapsat.+ Pomyslí si ještě v duchu.
Žádné komentáře:
Okomentovat