Hromadné - To nic, to je jen kuře. - část 4.

(knihovna)

Yusuke

Yusukemu je jasné, že Hyemu zatím moc věcí nedává smysl. Co sám říká jsou věci, které nepotřebuje rozmýšlet a ví, že se neplete. Přece jenom se tady pohybuje už nějakou dobu a ví, že na některé pocity prostě musí dát. Přece jen mají něco navíc, co jim pomáhá dělat dobrá rozhodnutí. Zamyslí se nad jeho slovy a pak pokývá hlavou. 

"Ano, na tom nejspíš něco bude. Dnes technika ovlivňuje mnoho lidí a věří jí daleko víc, než silám přírody. Dřív lidé víc věřili a možná díky tomu dokázali vytvořit silnější věci. Různí rituály už dnes neprobíhají." Hye to vlastně odhadl dost přesně. Čím méně je artefaktů, tím méně strážců se rodí. Otázkou je, jestli by byl svět bezpečnější, kdyby se podobné věci daly lehce zničit anebo by to úplně narušilo rovnováhu světa. To jsou možnosti, nad kterými přemýšlejí jiní. Sám zatím netuší nic o tom, že Hye je někdo, kdo by sem mohl být nasazený. Mírně se pousměje, jakmiel Hye poukáže na jeho označení artefaktů. 

"Oproti jiným, to opravdu drobnosti jsou. Jenže ti dokážou dát dost dobrou výhodu, které se dá využít." Prozradí mu, jak na celou věc pohlíží on sám. Nakloní hlavu trochu na stranu, protože dojde i na konkrétní otázku na svůj věk. Nestyděl se za něj, ale přece jen se rozhodne ho ještě trochu trápit. 

"Co myslíš, kolik mi je?" Vrátí mu otázku, když se k němu zase trochu nakloní. Je pravdou, že strážci stárli trochu jinak. Možná to bylo i vlivem artefaktů, které chránili. I když ho třeba neměli u sebe, dokázal pár věcí ovlivnit. Yusuke si od jisté doby připadl silnější, možná i hbitější a jenom tréninkem to nebylo. Začíná si být čím dál jistější, že v Hyeho přítomnosti je něco víc a když mu začne utíkat, má o to víc nutkání ho nepustit. Gary mu v to začne dost dobře pomáhat a o to víc to vypadá, že Hye by tu měl zůstal. Začíná mu být jasné, že přítomnost tohoto mladíka má víc důvodu, než je jen ochrana artefaktů, ale je potřeba dostat se k jádru problému. Koutky mu troch povyskočí, když se Hye rozhodne, že mu věří a vypoví mu celý svůj přiběh. všechno začne zapadat na své místo a zároveň tím vyvstane hromada dalších problémů, se kterými se budou muset vypořádat. Jen kývne hlavou, aby bylo jasné, že ho moc dobře poslouchá a zároveň už v hlavě začíná srovnávat všechny informace a hledat řešení, které by ho zachránilo. V mezičase jim nachystá i něco k jídlu a k pití, aby Hye mohl nerušeně povídat dál a sem tam se najde něco, co si Yusuke poznamená. Když skončí, je už venku tma a nejspíš už bude brzo svítat. Gary oddechuje u Hyeho nohou a je jasné, že se pro něj stává něco jak artefakt, který je potřeba chránit. 

"Možná toho psa ani potřebovat nebudeš." Ozve se Yusukeho hlas jako první. 

"Nakonec jsi mnohem silnější, než jsem si prve myslel." Dá mu najevo, že má jeho obdiv. Přece jen si musel projít dost velkými hrůzami. Vezme ho znovu za ramena a nakloní se k němu. 

"Ani mě nehne, tě poslat domů. Společně to zvládneme. Navíc nejsme sami." Jeho pohled je pevný a vlastně i dost naštvaný. Nejradši by sedl na motorku a jel jí vrátit všechno, co tomuhle klukovi udělala. Jenže takto to nepůjde. 

"Nejprve odtud zmizíme a najdeme způsob, jak ji zničit. Domů už se nevrátíš. Neříkám, že je to se mnou jednoduché, ale zvykneš si." Mrkne na něj a krátce ho pohladí po tváři, než se narovná a sáhne po telefonu. 

"Je čas mluvit se šéfem." Sáhne po svém telefonu a netrvá to dlouho, než se z druhé strany ozve pro něj známý hlas. 

"Issey-san." Pozdraví muže na druhé straně. 

"Našel jsem ho, jen máme menší komplikace a vypadá to, že jméno, které nám už nějakou dobu působí problémy je lady Maeda." Prohodí jako první a vypadá to, že to jméno, které jim už delší dobu působí problémy. Jen zatím nevěděli, kdo přesně to je. 

"Je čas s tím skoncovat, ale první ho potřebuju dostat do bezpečí. Trénink mu dám za pochodu, ale tady to nepůjde." Je zvědavý, co mu na to Issey řekne. Rozhodně byl lepší stratég, než on sám a zároveň si je Yuske jistý, že by do podobných podmínek nikoho zpátky neposlal.

Hyeon-seong, Issey

Hye spíš střílel od boku, svou odpověď nijak zvlášť nepromýšlel, ale bylo vidět, že se docela trefil, když s ním Yusuke souhlasil, že jde o techniku a víru opravdu hodně. Podle něj ty staré civilizace stejně musely vědět něco, co oni ne. Všechny ty astronomicky přesné stavby… Když dojde na Yusukeho věk, samozřejmě mu nechce odpovědět a Hye si je jistý, že by se nejspíš spletl. Ptá se ho schválně, protože ví, že si lidé tipují něco jiného a tak na jeho hru nepřistoupí a jenom nad ním zavrtí hlavu. 

"No tak mi to neříkej." Hraje netykavku. A pak už dojde na všechno to dlouhé vyprávění, které po nějaké chvíli začne plynout tak nějak samo. Yusuke ho moc nepřerušuje, většinu času prostě jenom poslouchá a z jeho výrazu se nedá vyčíst zase tak moc, ale Hyeon-seong kupodivu nemá pocit, že by ho za cokoliv odsuzoval nebo si myslel něco špatného nebo si snad dokonce myslel, že si to Hye celé vymyslel, aby teď nevypadal hloupě, kdyby zjistili, kdo jeho matka je. On ale mluvil upřímně a i když byla lady Maeda velmi trpělivá, bylo mu jasné, že za chvíli ho začne shánět. 

"Někdy jsem tak paranoidní, že mám strach, že mám někde v těle čip, podle kterého pozná, kde jsem. Nemohli bychom mě oskenovat nebo tak něco?" Udělat CT nebo cokoliv? Vážně by to podstoupil. Rozhodně se u toho dívá na svůj telefon, ten si samozřejmě nemohl koupit sám. Okolo nich je jídlo skoro snědené a pití vypité, ale ani jeden nevypadají, že by potřebovali spát. Hye si vlastně ani nepamatuje, že něco jedl nebo pil, dělal to podvědomě, protože měl samozřejmě hlad. Zaskočeně shlédne ke svým nohám, kde je Gary a spí a je jako velmi příjemná peřina. Znovu se natáhne, aby ho pohladil. Strach z něj už skoro zmizel. Zatváří se rozhozeně, kdy Yusuke ze všeho nejdřív prohlásí, že je silný. Nikdy si tak nepřipadal. Říkali mu spíš opak. Yusuke ho vezme za ramena a oznámí mu, že domů už se nevrátí a jemu se viditelně uleví. Dokonce spontánně svěsí hlavu. Myslel si, že se ho zbaví, že ho možná pro jistotu rovnou zabije, ale dělo se něco jiného. 

"Nechci tam, nemám tam nic, co potřebuju." Nelpěl na svých věcech, na oblečení, vzpomínkách… v tomhle byl dokonale zpracovaný. Žádné nostalgické předměty se u nich doma nevedly. Společně to zvládneme… proč říká podobné věci, jenom kvůli jeho schopnostem? Byly vážně tak důležité? To bylo jedno, hlavně, když se o to alespoň oba pokusí. Pousměje se, když Yusuke prohlásí, že to s ním není jednoduché. Asi zapomněl, co mu před chvílí říkal o svém dětství. Tohle bude hračka. 

"Zničíme…" Zopakuje po něm a v jeho hlase je znát, že by to rád udělal. To pohlazení ho dokonale rozhodí, nechápe, proč to udělal, ale Yusuke si ho už zase nevšímá a rovnou volá někomu, komu říká šéf. Jeden by čekal, že se někde rozsvítí velká televize a na ní bude tajemný muž v křesle své kanceláře s logem za zády, ale… někdo prostě jenom zvedne telefon. 

"Dobrý večer." Popřeje muž na druhé straně Yusukemu a zamručí, když Yusuke potvrdí jejich nález. Když však dojde na lady Maedu, zůstane podivně tichý. Tuší, co to znamená. Zná ji a ví, kam sahá její moc, jen si nemyslel, že je namířená jejich směrem. 

"Je toho hodně, co musíme zjistit." Co o Hyeonovi věděla, proč přesně ho sem poslala a jaký artefakt chce… všechno. 

"Ano, tady to nepůjde. Ona si pro něj půjde všemi prostředky. Nevyužije ho jako donašeče, takže nám ho musí vzít. Jinak začne prohrávat. Čím víc ho naučíš, tím větší má ona problém. Zároveň skrze něj bude chtít vědět co nejvíc. Čím déle ho budeš učit a ona ho chytí pak, tím víc bude znát i on. Je to dvousečná zbraň." Uvažuje nahlas. 

"Proskenuj ho a pak se připravte. Posílám vrtulník. V kostarické džungli máme dobře schovanou základnu, alespoň pro začátek." Přemýšlet co dál budou muset později. Každou další hodinou riskují, že lady Maeda na přesun přijde a začne je sledovat a hledat.

Yusuke, Daichi

Yusuke se málem rozesměje, když mu Hye řekne, že si svůj věk má nechat pro sebe. Pokrčí jen neurčitě rameny. 

"Pro tebe jsem dinosaurus i tak." Okomentuje to jednoduše. Ve výsledku je jedno, jestli je mu třicet nebo padesát. Hye je pořád mladý kluk a on je pro něj dost starý. Zatím. Co si budou, pokud by si měl vybrat, tak rozhodně sáhne po někom Hyeho věku. Jenže si taky uvědomuje, že tady půjde o mnohem víc, tedy skrze práci. Je vidět, že neměl zastání dlouhá léta. Už jenom proto, jak se tváří, když mu Yusuke řekne, že jeho matku zničí. Nenechá ho jí napospas, už jenom proto, co vidí v Hyeho očích, když o ní mluví. Tohle by neměl zažívat žádné dítě a je jedno, jestli talent má nebo ne. Yusuke byl schopný obětovat hodně, ale taky měl hranice, za které by nikdy nešel. Tohle je jedna z nich. 

"Svým způsobem jsi správně paranoidní, ale neboj ke všemu se dostaneme. Mám v hlavě určitý plán, ale potřebuju trochu pomoc." Uklidní ho, že všechno má své řešení a i tato situace není bezvýchodná. Mírně se pousměje, když si všimne, že Hye Garyho pohladí. Je to vlastně docela zvláštní, že k němu takto přišel. Aby nakonec Hye neměl mnohem větší moc, než si oj sám myslí a Gary to cítí taky. Je to dost, aby opustil artefakt, který hlídal nebo ne? Yusuke tohle zatím nechá plavat, teď mají některé věci přednost. Smířlivě a trochu starostlivě se pousměje, když vidí, jak moc se domů vracet nechce. 

"Nebudeš muset, postarám se o to, abys měl všechno, co budeš potřebovat." Ujistí ho, že rozhodně strádat nebude, i když jejich cesta nebude nejlehčí. Naposledy přikývne, než začne mluvit s jejich šéfem. 

"Ano, to je." Odsouhlasí mu, že potřebují hromadu informací. 

"Postarám se o to, aby se k němu už nedostala. Pořád bude lepší, když se bude umět bránit. Potřebuje ho, podle mě tu jde o mnohem víc." Prozradí mu, co si o tom všem myslí. 

"Už jen proto, jak na něj reaguje Gary." Nepochybuje o tom, že Issey uvěří jeho úsudku. Kolem Hyeho je spousta věcí, které jsou přinejmenším zvláštní.

"Ano, budeme připraveni." Ujistí ho, že se postará o zbytek a sbalí jim vše potřebné. Pak už je čas telefon položit a začít se starat o to, aby mohli co nejdříve vypadnout. 

"Pojď mrkneme na ten čip. Nebudeme ho muset vytahovat, kdyby tam byl, stačí ho vyřadit z provozu. Radši bych to nechal na někom zkušenějším, abys neměl velkou jizvu." Vysvětlí mu a začne tím skenem. Hye nakonec čip má, a tak dojde i na zařízení, které zruší jeho účinnost. Pak vezme Hyeho za ruku a přivede ho ke skříni. 

"Tady si vyber oblečení podle velikosti. Všechno je lehké a zároveň umí i hřát. Veškerou elektroniku, kterou máš tu nechej." Sám už balí do batohu všechna potřebná zařízení a dá do ruky Hyemu i pár věcí, kterými se dokáže bránit. 

"Ty šipky mají tepelné navádění, stačí jen přibližně zamířit." Instruuje ho. 

"Ještě chci něco zkusit." Sice moc času nemají, ale stejně…Odejde na chvilku a vrátí se s docela nenápadným náramkem. 

"Vezmi si ho a zeptej se Garyho, jestli půjde s námi. Nebo spíš s tebou." S Yusukem by nešel, to už zkoušel, ale podle něj by Hyeho mohl poslechnout. Pokud bude Gary chtít, může se ukrýt v náramku a jít s nimi. Vlastně by se jim jako ochránce taky hodil. 

Mezitím na druhé straně hovoru, se místností rozezní tichý hlas. 

"A nebude to skladiště sledovat? Vrtulník, moc nápadné nezdá se ti?" Hlas patří k mlženému oparu, který se rozline po místnosti, ale jen v určitém místě. Postava oděná v kimonu se zjeví sedící na stole a pohrávající si s konečky vlasů. Je vlastně docela zvědavý, jak na něj Issey bude reagovat. Rád by ale zjistil, proč si zrovna jeho obraz nechal a visí zrovna tady. Daichi byl potomkem zámožné rodiny v dávných dobách. Jeho matka moc chtěla dítě a když se konečně povedlo, měla o něj takový strach, že zaplatila čarodějnici, aby uchovala jeho život, i kdyby se mu něco stalo. Nakonec byl terčem atentátu a jeho duše zůstala uvězněná v obrazu. Musel být opravdu realistický, aby do něj dokázali uzamknout duší na dlouhá léta, možná spíš století. A teď tu visí a každý den dělá společnost velmi sympatickému muži. Issey už ho asi párkrát slyšel, ale je to poprvé, co ho může v podstatě vidět. 

"Rodina té ženštiny všem jen otravuje život. A ano, trvá už celá staletí bohužel." Protočí nad tím očkama. 

"Budeš křičet a utíkat?" Zeptá se ho s nádechem pobavení, ale jeho výraz zůstává vlastně docela nevinný. 

"Možná bych měl spíš já, když vím, jak jsi na mě kolikrát koukal." Uculí se a pohne nožkami, kterými trochu zakmitá. Několikrát zamrká a ještě jednou si Isseye dlouze prohlédne, jako kdyby ho hodnotil.

Hyeon-seong, Issey

"Ále…" Odmávne ho rukou, když ten věk dál tají a stojí si na tom, že je dinosaurus tak jako tak. Jo, v jeho věku mu i třicet připadalo strašidelných, když jeden pomyslel na vlastní stárnutí, ale stejně… To se ale stalo ještě před tím, než si začali tak vážně povídat a Yusuke se rozhodl, že se ho pokusí zachránit. +Jako nějakou zakletou princeznu...+ Pomyslí si. Není si jistý, co přesně chce dělat, když zmíní, že je jeho paranoia nejspíš oprávněná, ale ať se stane cokoliv, všechno je lepší, než být s ní. Přikývne, když ho Yusuke uklidní, že domů opravdu nebude muset a dál hladí Garyho, zatímco si on vyřizuje telefonát se svým šéfem. Zvedne hlavu až ve chvíli, kdy Yusuke řekne svému šéfovi, že Gary reaguje jinak, než obvykle. Jenom tady tak spí, netuší, co tím myslí, zatímco Issey na druhé straně linky na chvíli zůstane zticha. Prozradí to o něm, že ho to překvapilo a že přemýšlí. 

"Gary je spolehlivý ukazatel. Toho chlapce se nevzdáme." Souhlasí Issey s Yusukem. 

"Průběžně mi dej vědět, co potřebujete. Já se začnu starat o Lady Maedu." Rozloučí se s ním a Hye zvedne oči k Yusukeho obličeji. Nemá ani ponětí, co by mohli potřebovat s sebou. Má stejně jenom to, co má zrovna na sobě. Trochu zbledne, když Yusuke řekne, že ten čip asi doopravdy má. Trochu si to vymyslel. Cukne s sebou, ale nemá se hned k tomu, aby vstal. 

"Jizvu? Cože?" A co když ho má třeba v mozku nebo tak? Vážně má strach, když na něj Yusuke vezme skenovací zařízení, ale i když na něj nakonec jeho matka nějaký čip skutečně pověsila, takhle drastická nebyla. Má ho v ušním lalůčku v místě, kde nosíval náušnici, takže si nikdy ničeho nevšiml. Vypadalo to jako součást šperku a potom o tom místě ani nepřemýšlel. Museli to udělat, když si ji nechal nastřelit. +A já si říkal, že jí taková věc nevadí...+ Yusuke se toho naštěstí dokáže zbavit a v ten okamžik je jim oběma jasné, že pokud dosud o ničem nevěděla, tak teď budou její lidé v knihovně doslova za pár minut. Ne snad, že by se snadno dostali sem dolů, ale rozhodně mohli komplikovat situaci. Nikdo z nich totiž zatím netušil, co všechno má a ovládá. Hye s ničím nezdržuje a honem se dojde převléct. Vždycky upřednostňoval černou a oblékal se docela dost, takže sáhne po tenkém roláku a taky odpovídajícímu krátkému kabátu. Pak odloží na skříňku mobil a starší zařízení pro přehrávání hudby. Mobil by to samozřejmě zvládl, ale měl tuhle věc od táty… Bude muset zapomenout i na něj, ale vídali se málo. Vypadá trochu bezradně, když mu Yusuke podává věci k sebeobraně, ale vypadá to jednoduše. Raději si všechno bez řečí vezme. Nakonec si převezme i náramek, i když nemá ponětí, k čemu je dobrý. 

"Garyho? Já?" Nechápe ten požadavek, ale podívá se na velkou kočku, která se probouzí a začíná se zvedat. Odkašle si. Jak mu to má jako říct? K noze? 

"Uhm, Gary, ty tu chceš zůstat? Nechceš raději letět s námi?" Zeptá se ho a potká se s jeho pohledem, jako kdyby mu rozuměl. +Fakt se bojím a nemám toho psa.+ Pomyslí si, ale kdo ví, třeba Gary ví, na co myslí.

Zatímco oni spěchají, Issey zařizuje vrtulník a málem spadne ze židle, když na něj kdosi promluví. Rychle se narovná a rozhlédne kolem. Oči mu padnou na postavu na stole a do dvou vteřin ví, kdo to je. Vždyť se na něj dívá celý den! Má jeho obraz přímo před očima! Několikrát zamrká. 

"Jsem unavený." Požádá sekretářku skrz interkom o silnou kávu a zavrtí hlavou. 

"To už je jedno, stihnou nastoupit. Testujeme maskovací zařízení s krátkým dosahem. Dráhu letu jsem musel silně zašifrovat. Nikdo nesmí přijít na tom, kam letěli, takže budou střídat malá letiště i stroje, až se v horách kostarické džungle ztratí úplně. Když to svedou pašeráci, tak my taky." Klidně mu odpovídá. Už s ním párkrát mluvil… s výplodem své fantazie. Chytří lidé prý často mluví sami se sebou. 

"Hm… rodina generála Maedy. To byl mocný samuraj. Mohli prakticky všechno." Souhlasí s ním. 

"Ale nikdy jsem nepřišel na to, kdo maloval tebe. Musel to být Evropan, nejspíš nějaký Holanďan. Jezuita? Kdo jiný v tvé době v Japonsku… Nebo si tě spíš vymyslel." Pokračuje a zapomene, že ho Yusuke pořád poslouchá. Usměje se a zavrtí hlavou, nad otázkou o útěku. Na chvíli se objeví sekretářka, podá mu kávu a zase odejde. Když ale Daichi zmíní, že by měl utíkat on, protože na něj Issey pořád zírá, zvedne znovu oči a… vidí ho docela jasně. 

"Krucinál!" Vyskočí na nohy a polije si košili. Chce to nějak otřít, ale civí spíš před sebe a káva na prstech pálí. 

"Ten vrtulník." Přiskočí k počítači, ale pořád po očku sleduje zjevení. Tuší, co je zač, ale vážně to dosud nepoznal. 

"Kdybych nevěděl, že existujete…" Mumlá pohoršeně. 

"Tak dlouho…" Vyčítá mu, že se neukázal dřív.