Jungkook, Yusuke
Yusuke byl přesvědčený o tom, že se Hye otočí. Účel světí prostředky a on je v náladě, kdy Jk nechá klidně zmizet ze světa. Pořád nebylo jisté, že se ho nesnaží dostat nikdo jiný a že se situace s Rickem nebude opakovat. Hye nemá trénink na to, aby se ze života ohrožující situace dostal. Pozoruje Hyeho postoj, když se k němu otočí. Vidí moc dobře, že ho pěkně naštval, ale ono to asi není na škodu. Není možné kontrolovat emoce, které člověk nezná a některé očividně Hye pozná poprvé. Yusukemu nedělá problém být onou osobou. Ostatně můžou to využít jako test Hyeho schopností, které by rád objevil a taky by mu rád ukázal, že každé konání má své důsledky a často to odnesou lidé, na kterých člověku záleží. Když však vidí, že vykročí jeho směrem, nechá motor utichnout a zůstane stát na místě. "Máš vztek, hm?" Provokuje ho dál schválně.
"Naštvali jsme tě všichni počítám." Nakloní hlavu na stranu a jen se ušklíbne.
"A co s tím uděláš?" Obočí mu jde nahoru, když ho propaluje nic neříkajícím temným pohledem.
"Čeho všeho jsi schopný, když někdo udělá něco, co se ti nelíbí." Je zvědavý, kam až o Hye nechá dojít a jestli si nakonec uvědomí, co všechno se mohlo stát. Zůstane stát i když ho mine a jen se ušklíbne podruhé. Otočí se k domu a vykročí za ním. Ne, nemá v plánu je tu nechat samotné. Ještě si pořád rozmýšlí, co s JK udělá. Přece jen ten kluk mohl Hyeho dostat do pěkného problému, a to se jen tak neodpouští. Zůstane stát ve dveřích a opře se ramenem o rám. Sleduje ho, jak se snaží svého přítele osvobodit. JK něco zamumlá a snaží se zvednout hlavu, aby na Hyeho viděl.
"Je to vážně magor." Zamumlá, ale kruci, schválně měl dost nahnáno. Yusuke vypadal jako někdo, kdo udělá úplně cokoliv. Yusuke se ledově uchechtne a pokrčí rameny.
"Na krabice a na pitomce." Odtuší bez špetky zajmu nad tím, jestli bude JK naprosto v pořádku. Nad Hyeho otázkou se Yusuke zamyslí a dlouze se nadechne nosem.
"Nevím, jestli rovnou zabít, ale to taky nezáleží na mě, ale na tvém otci." Nebere ohledy ani na tuto stránku.
"Po tom všem, co se nedávno stalo, se mu nemůžeš divit." Zhodnotí pohledem JK, který se zrovna souká do sedu a mne si zápěstí.
"Když k tomu připočítáš fakt, že porušil podmínku, kterou měl…Možná ho nechá na živu jen proto, aby sledoval, jak zavírají." Je zlý, ale i to k tomu patří.
"Víš moc dobře, že než se rozhodneš, nenechám tě zabít. Máš před sebou budoucnost, sám to moc dobře víš. Chceš si do mě praštit…" Posune se ode dveří a rozpřáhne rukama.
"Jediný, kdo ho nakonec zabije, budeš ty sám." Znovu s ním nemá žádný soucit. Někdy je horší, když se někdo snaží ublížit psychicky a ne fyzicky. JK se pomalu sbírá ze země, ale zatím nevstává. Jen těká pohledem mezi oběma a přemýšlí o co tu krucinál jde.
"Zabít? Cože?" Zeptá se, ale je jasné, že se odpovědi jen tak nedočká. Koutky Yusukemu těknou nahoru, když mu Hye připomene, že ho poslal krást.
"Pořád jsi jen syn farmáře. Víš kdo jsem a stejně tě nenapadne, že by se mohlo stát úplně cokoliv. Nejen tobě." Očima krátce zapluje k JK, který začíná vypadat naštvaně taky.
"Ty možná utečeš, ale co on?" Připomene mu, že je tu někdo, kdo nemá ani ponětí, co by se mohlo stát. Nakloní hlavu znovu na stranu, když se ho začne ptát, jak by mu bylo.
"Podruhé, už by si to nikdo říct nedovolil." Ujistí ho, že ani jemu by se to nelíbilo.
"Měl sis zajistit, že tě nikdo nenajde." Dává mu tím úplně jinou lekci, než by nejspíš čekal. Nesměje se mu, když něco zaslechne a je v pozoru. On sám má smysly napnuté tím směrem a stejně…Hye začal dávat pozor, ale moc pozdě.
"Ty zůstaň sedět." Zatne ledový hlas do osoby JK, když vykročí k Hyemu, který má pořád ještě nůž. Sáhne po jeho dlani, ale není to proto, aby mu ho vzal. Jen opře špičku do svého trika v těch správných místech, aby čepel projela skrze žebra a nakloní ho tak, aby projel přímo do srdce. Chce vidět jeho reakci a zároveň je připravený zakročí, aby to přežil.
"Co když ti řeknu, že ten kluk dům neopustí. Co uděláš? Co když ti řeknu, že tvůj táta je nastartovaný poslat ho v nejlepším případě do vězení, co uděláš?" Hledí mu zblízka do očí.
"Tak půjdu do vězení, no a co. S tím jsem počítal." Ozve se JK, který nad touto možností přece jen přemýšlel, když sem Hyeho bral. Jen to prostě chtěl udělat a nedokázal s tím počkat ani o den navíc.
"Ty mlč. Můžeš dopadnout ještě hůř." Odtuší Yusuke příkře, aniž by odtrhl pohled od Hyeho očí.
"Ty moc dobře víš, že útěk nic nevyřeší. Užil sis to?" Blýskne se mu v očích, když narazí na to, co se tu nejspíš dělo.
"A co uděláš proto, aby to nebylo naposledy?" Provokuje jeho hlavu, aby vymyslela způsob, jak celou situaci zachránit.
Hyeon-seong
Měl vztek a velký, jenom nevěděl, proč se v tom Yusuke tak vyžívá. Věděl, že je jiný, možná se mu ta emoce líbila, možná ji vyvolával schválně, protože to v něm vyvolávalo adrenalin a možná jenom chtěl, aby se s tím Hye naučil pracovat, ale on nad tím teď nedovede přemýšlet. Ano, naštvali ho všichni, ale zatím na to neodpovídá, jenom ho propaluje nestejně barevným pohledem a převrací v hlavě jeho otázku, co všechno by dovedl, kdyby někdo sáhl na to, co má rád. Neví, ještě pořád neví, protože se to vlastně zatím nestalo. Yusuke JK sice svázal, ale pořád byl tady, pořád byl vlastně celý a on sám… jenom ví, že mu to hodně vadí, protože se do něj nejspíš zamiloval. Nemyslel si, že by to vadilo, protože Yusuke si taky dovolil nadbíhat seržantovi, ale bylo mu jasné, že svoje emoce bude muset ovládat, pokud chce dělat práci, která jeho milované bude přímo ohrožovat. Nebylo to jenom o JK, ale taky o tátech a o Kagamim. Byl jeho bratrem a nejlepším přítelem a on by nepřežil, kdyby se mu mělo něco stát. "Nejspíš to samé, co ty, když sis šel pro Ricka, ale na to nejdřív musím něco umět." Zaprská konečně něco. Pitomá škola a pitomý věk! Když už je Hye v domě a rozvazuje JK ruce, podívá se do jeho krásné tváře a zvláštně se pousměje, když JK řekne, že je Yusuke magor.
"To je. Ten největší." Prohodí, jenže to zní skoro hrdě. Vzápětí se zamračí, když Yusuke pronese to svoje Na krabice a na pitomce. JK nemohl vědět, kdo přesně je, jak vážné to je a tak dále… Ohlédne se po něm, ale než stačí něco říct, Yu dodá, že život JK závisí na tátovi.
"Od kdy mu sloužíš? Platí ti? Jsi teď jeho mstitel nebo co?" Proč si to Yusuke tak bere? Co se stalo… konečně se nad tím trochu zamyslí. No jo… dobře, asi měli strach oprávněně, ale to další… Protočí očima.
"To je toho…" Zamumlá tiše.
"Měl důvod." +Abych byl šťastný… to je málo?+
"A když se rozhodnu a jinak, tak mě potom zabít necháš?" Tak tohle by ho vážně zajímalo. Bude nad ním držet ochrannou ruku? Zmizí a už se nikdy nevrátí? Jak to vlastně upřímně má? Vůbec se mu nelíbí, co tady Yusuke naznačuje, totiž že by JK měli někam zavírat. Ani na den ne! Podívá se na Yusukeho, když se ho zeptá, jestli si chce praštit. Vlastně ani nechce, tím nikdy moc netrpěl. Když mu ale Yusuke řekne, že JK zabije tak leda on sám, znovu se ošklivě zamračí. Cooo? Tak to se nikdy nestane! Tuší ale, kam tím míří. Slyší za sebou hlas JK, který se marně snaží všechno pochopit, ale teď se mu nemůže věnovat. A když Yusuke řekne, že je jenom syn farmáře, vyskočí na nohy a vážně mu asi vrazí. Ne snad, že by se za to styděl, ale takhle to vyznělo, jako že je úplně pitomý vesničan. Drtí zuby o sebe, div si je neurazí a propaluje ho pohledem. Teprve pak mu to dojde. Ricka málem zastřelili. Mohli by i jeho, ale především… by mohli jít po JK. Teď to byl nesmysl, Hye nic neznamenal, ale do budoucna… až se rozkřikne, kdo ho učí?
"Schovám ho. Postarám se o to." Neví jak, ale nějak to jít musí.
"Tak vidíš!" Začne zase zvedat hlas, když mu Yu potvrdí, že takhle by na seržanta nikdo sahat nesměl. Tak proč to dělá jemu? Vytřeští na něj oči, když mu Yu řekne, že si měl zajistit lepší úkryt. Rozhodí rukama.
"Ten dům nejde jen tak odvézt, je něčím speciální, víš?" Tohle místo přece nevybral on sám! Cukne sebou, když Yu nařídí JK, aby zůstal sedět, ale za chvíli už má jeho vysokou postavu přímo před sebou a hlavně proti čepeli toho nože. Klesne pohledem na to, co s tím nožem dělá a pozorně nastaví uši tomu, co zrovna říká.
"Neřekneš." Řekne on sám jako první. Proč by měl, proč by něco takového udělal? JK za jeho zády se taky ozve a on má sto chutí ten nůž namířit spíš na něj. Jaké no a co??? Uvnitř něj se všechno rozhoří silnější náklonností k němu, když to spáchal i přes možné důsledky, jen aby byl s ním a tady, tím spíš mu všechno věří, ale teď se nemůže ani otočit, protože by se mohl pohnout ten nůž. Cítí, že mu začínají kolísat nervy. Chce se mu křičet na oba, ale… útěk nic nevyřeší… rezonuje mu v hlavě Yusukeho hlas.
"Jo, užil!" Křikne po něm a klidně to už nahlas přizná a před oběma, ale co má s tímhle dělat? A kde je teda Toshiya?
"Pusť mojí ruku." Řekne najednou tiše. Nelíbí se mu to, chce toho nechat a prostě se vrátit. Nebude nikoho bodat ani nic podobného a JK nepůjde do vězení!!!
"Táta to neudělá a víš proč? Protože to pochopí. Má mě totiž doopravdy rád. Udělal by to taky, kdyby byl zas mladý, klidně by toho udělal mnohem víc! Vždycky si dělal, co chtěl. Nikdo po mě teď nejde a taky bych chtěl vědět, co řekne, až uslyší, že mě chceš učit. Máš úplně stejný průšvih jako JK!" Je o tom přesvědčený. Tedy… pokud ho táta bere jako syna opravdu doopravdy. Pokud nakonec není jen cizí kluk. Musí tomu věřit, nesmí zakolísat.
Jungkook, Yusuke
Yusuke si všiml, že Hye prožívá pocity, které v takové míře asi nezažil. První byl sám hodně naštvaný, když sem jel a chtěl, aby si JK zapamatoval, že ne všechno mu projde. Jenže s tím, jak se situace vyvinula, změnil svůj pohled na věc. Rozhodl se to celé udělat úplně jinak a pak nechá na Toshiyovi, co s tím grázlíkem provede. Klidně mu oplácí pohled a vypadá to, že čeká, co se bude dít dál. Sleduje, jak Hyemu postupně dochází, co by se mohlo stát a jak by si to celé měl přebrat. Zatím ho nechává, dokud to jeho mozek pořádně nerozklíčuje. Koutek se mu zvedne v ironickém pousmání, když si Hye uvědomí, že teď by nezmohl vůbec nic. "Ano, přesně tak. Nejdřív musíš něco umět." Zopakuje po něm s nicneříkajícím výrazem, který není možné dost dobře rozklíčovat. JK si zatím mne zápěstí, na kterých jistě budou otlaky od toho, jak se snažil osvobodit. Když se podívá do Hye tváře a zaslechne tón jeho hlasu, vypadá ještě víc zmateně. Co s ním má?
"Skvělý, ještě toho trochu." Utrousí ne moc příjemně, ale není to Hyeho směrem. Yusuke nakloní hlavu na stranu a chvíli si prohlíží Hyeho už zase naštvaný výraz.
"Od té chvíle, co máme stejný zájem." Odtuší a tím se mu přizná, že mu na jeho bezpečí záleží mnohem víc, než na životech ostatních. JK by obětoval bez mrknutí, to je teď jasné. No dobře, možná by nad tím chvíli přemýšlel, protože se Hye očividně zamiloval, ale to by musel víc promyslet. Krátce očima těkne k JK a pak se jimi zase vrátí zpátky.
"Vždycky máme důvod, záleží jak moc podstatný je v rámci zachování bezpečí tebe i tvé rodiny." Připomene mu, že na světe není sám. V tomto ohledu to měl Yusuke ze začátku jednodušší. On se totiž od rodiny bez mrknutí odstřihnul a nemusel se v prvních letech ohlížet. Teď už je to jiné, ale zároveň je schopný se ubránit. Krátce sklopí pohled a pak ho zase zvedne, než zavrtí hlavou.
"Nenechám, nemám důvod tě nechat zabít." Chce ho ujistit, že z jeho strany mu nebezpečí nehrozí. Obočí mu jde nahoru, když Hye vyskočí na nohy.
"Děláš, jak kdyby to nebyla pravda. Sice jsi dost chytrý, ale výcvik nemáš." Připomene mu, že se sám ještě nerozhodl a ještě nezačali. Zatím je opravdu jen syn farmáře, jehož mozek pracuje jinak, než je to k vidění u ostatních. Trochu povolí v ramenou, jakmile Hymeu konečně pořádně dojde, co to všechno znamená. Sám nemá problém s tím, ohrozit svůj vlastní život, a to mu názorně ukáže. JK na ně nejspíš dost vyděšeně zírá, ale ten ho teď prostě nezajímá. Nemá na to čas. Snad je i tomu potížistovi jasné, že kdy se pohne, může tu někdo umřít. Trochu shovívavě se na něj usměje, když mu řekne, že se o to postará.
"Jednou ano." Ujistí ho, že v něj pořád věří a že to jen tak neuvidí jinak.
"A může speciálním zůstat. Jen musíte být opatrnější." Jeho hlas je výrazně měkčí, než byl před chvílí, ale zatím od něj neustupuje a nechává nůž na velmi nebezpečném místě na své hrudi. Nechává ho dál, aby nad tím uvažoval ze všech možný směrů a pak se tiše uchechtne.
"To věřím." Okomentuje to, že si to oba užili.
"Někdo jako já to vážně dokáže pochopit." Ozve se o něco smířlivěji, ale ruku zatím nepustí. Nechá ho, aby mu ukázal, jestli je si svou rodinou jistý a jestli jim doopravdy věří ve všech směrech. Podle něj ani Toshiya nakonec JK neublíží, ale bude to docela drsné setkání. Koutky mu znovu cuknou nahoru. ano, počítá s tím, že jakmile se jeho rodina dozví, co s ním má v plánu, bude na černé listině úplně nahoře. Jenže s tím už se neučil žit. Konečně nechá Hyeho ruku klesnout a svou druhou zajede na zezadu jeho šíje a přitáhne si k sobě, aby se mohl čelem opřít o to jedno.
"Mám mnohem větší průšvih, než on Hye-chan." Dívá se mu zblízka do očí.
"Ale já už jsem zvyklý. Je mnohem víc lidí, kteří mě nesnášejí, než bych kdy mohl spočítat. Ale ty máš rodinu, které na tobě záleží. je potřeba, aby sis uvědomil, co všechno jim hrozí. Já s tím pocitem žiju už hodně dlouho a dělám všechno proto, aby se jim nic nestalo. Jde to, ale není to jednoduché a ten strach, je tam pořád. Otázkou je, jestli se s tím naučíš žít. Jestli to doopravdy chceš." Řekne mu všechno, co chtěl a pak ho pustí. Narovná se a rozhlédne se kolem sebe.
"Hezké hnízdečko." Okomentuje to a pak kývne hlavou ke dveřím.
"Oba víte, že vás tu nechat nemůžu. Musíte se vrátit." Připomene jim, proč je vlastně tady.
"Máte půl hodiny na to si promluvit, počkám venku. Ale dýl to vážně nejde." Otočí se a vyrazí ke dveřím. Jak bude mít hodně otázek, ale bude se muset spokojit s těmi nejdůležitějšími odpověďmi
Hyeon-seong
Hye udělá trochu kyselý obličej, když Yusuke zmíní, že ten důvod musí stát dostatečně za to, aby ohrozil bezpečí všech kolem. Yusuke má samozřejmě pravdu, ale podle Hyeho to nebylo fér. JK nebyl seznámený se situací kolem, netušil, kdo je Yusuke, co hrozilo Rickovi ani jakou práci chce Hye do budoucna dělat. Věděl, že se něco přihodilo, ale na rozdíl od Felixe vlastně netušil, co. Podobně jako Kagami, podobně jako by to nevěděl Do-hyun, kdyby se k něčemu připletl. Byla to úplně jiná startovací pozice a oni se chovali, jako kdyby byl JK součástí toho všeho a stejně Hyeho ohrozil. Podle něj by sem nikdy nejeli, kdyby jenom tušil. Proč to nikdo z nich nebral v potaz, to netušil. Byli na to přece chytří dost. "A kdybys mě neměl zabít ty? Kdybych tu práci nedělal, ale někdo by si mě stejně našel? Přišel bys?" Jen tak toho dorážení nenechá. JK už stejně všechno slyší, brzy si začne plno věcí domýšlet a kdo ví, jestli s ním pak ještě někdy promluví. Jestli by chtěl vztah s někým, kdo bude dělat podobné věci. Hye o něj nechce přijít, ale svého snu se nevzdá, nejspíš ani kdyby to znamenalo jejich konec. Jeho city by se nezměnily, ale v tomhle ohledu s ním asi něco nebylo dobře, podobně jako s Yusukem. Ani Ricko nebyl dvakrát příčetný, když se to vzalo kolem a kolem a on doufal, že JK taky není úplně normální a proto s ním zůstane, podobně jako si Felix vybral doktora. Hye cítí, jak něco v Yusukeho tónu hlasu trochu taje. Možná mu chtěl říct jisté věci a podle Hyeho odpovědí usoudil, že dnešní lekci dostatečně pochopil a možná si to Hye jenom namlouvá, ale podle něj je to znát. Dokonce mu odsouhlasí, že si ten dům mohou nechat, jenom musí být opatrnější. To znamenalo, že už nechce JK zabít a ani ho posílat do vězení. Otázkou bylo, co jeho táta. Udělá na něj obličej a zčervená, když se Yu začne rochnit v tématu, o kterém by raději nemluvil. Už se zase stydí. Prostě to není věc veřejné diskuze. Yusuke ho nakonec poslechne a přece jenom jeho ruku pustí, ale plynule ho vezme za zátylek a jejich čela se dotknou. Hye to vůbec nečeká, docela ho to vyvede z míry a má na paměti, kdo se na ně dívá. Yusuke souhlasí s tím, že z jejich malého velkého paktu bude dost velký poprask, jenže má taky velkou pravdu v tom, že on už je na podobné situace zvyklý. Pro Hyeho to bude jiná jízda. Nejspíš ho to psychicky hodně vezme, pokud budou všichni proti, jenže takhle se rozhodl. Přikývne, když mu Yu vysvětluje, že strachu o blízké se nikdy nezbaví a že to není jednoduché je chránit. Tohle, co chce, je ohrožuje a pokud se jim jednou něco stane, bude to jenom a jenom jeho vlastní vina. Chce je tomu vystavovat? Má psychotické nutkání sám sobě říct, že ano. Není to o tom, že si tak moc věří, že je ochrání, ale spíš o tom, že to tak chce, že by byl ochotný kvůli tomu zmizet. Nedovede si představit život bez nich a nechce jim způsobit smutek z toho, že tu nebude. Nejspíš taky bude rázem ten nevděčný, kterého vzali z dětského domova a on jim takhle oplatil, ale uvnitř sebe ví, že taková pravda není a taky… že to volání nedovede odmítat už od chvíle, co se naučil chodit a číst. Vždyť to dělá neustále, jenom v malém a bez vedení. Jde to vůbec popírat? Yusuke se nakonec oddálí a celkem překvapivě jim řekne, že jim nechá prostor na rozhovor. On sám si myslel, že se táta za chvíli objeví ve dveřích osobně. Yusuke bez ptaní vyjde ze dveří ven a oni dva jsou najednou zase sami. Hye nemá ani ponětí, co si o tom všem JK myslí, ale spontánně se otočí, přeběhne k němu a klekne si na zem, aby se mohl vtěsnat k němu do obětí. Ano, on budoucí velký pan špión chce cítit jeho ochranitelskou náruč. Chce vědět, jestli tam pořád ještě je nebo ho JK odstrčí.
"Není ti nic?" Hlesne velmi tiše.
Jungkook, Yusuke
Yusuke si všimne otrávené obličeje, který mu Hye ukáže. Je mu jasné, že si myslí, jak to není vůči Jk fér. Jenže to taky není jen tom klukovi ale taky o rozhodnutí, které udělal Hye, že s ním jel. Všechno bohužel souvisí se vším a on by se to měl naučit. Yusuke tím dává jasně najevo, že s ním počítá do budoucna a rozhodně má v plánu ho trénovat. Tohle je ale jen začátek všeho, co by jednou musel Hye domýšlet. Stejně věří, že na to má a že mu dojde, jak do sebe všechno musí zapadnout. Přijde další otázka, která způsobí blýsknutí v Yusukeho očích. "Už jsem ti říkal, že pokud o to budeš stát, ze života ti nezmizím. Je cesta, jak mě můžeš kontaktovat kdykoliv a já přijedu osobně nebo ti pošlu pomoct. Neříká, že ti nikdo nikdy neublíží, ale s radostí se postarám o to, aby za to zaplatil." Je jasné, že svá slova myslí vážně že dotyčný by měl velmi krušný den, kdyby se to stalo. Nebude Hyemu slibovat, že ho pokaždé udrží v bezpečí, to ani není možné. Jen mu slíbí, že kdyby se nestihl on nebo jeho pomoc vrátit včas, odnese to klidně celý svět. Momentálně se nestará o to, jak budou podobná slova před JK vypadat. To si pak musí vyříkat mezi sebou.
"Tvůj úkol je se rozhodnout ve všech ohledech." Připomene mu, že pořád čeká na jeho rozhodnutí. Je přesvědčený o tom, že to Hye vezme. Prostě z něj cítí, že to má v krvi, stejně jako on sám. Potřebuje jistý druh adrenalinu, zahalený ve stínech. Možná proto si ho Yusuke vyhlédl hned v první den a po rozhovoru s ním se v tom jen ujistil. Když si Hyeho Když si Hyeho Yusuke přitáhne k sobě, je mu úplně jedno, ja to bude vypadat. Je pravda, že koukat takto zblízka do nestejných očí…Vážně to má něco do sebe. Možná kdyby se potkali za jiných okolností a Yusuke by se první nezavřel se seržantem v autě, asi by nad ním uvažoval úplně jinak. Jenže to všechno kolem…Bylo to už tak dost komplikované. To však neznamená, že by kvůli němu nepřevracel celé státy, když na to dojde. Koutek se mu zvedne nahoru, protože si je téměř jistý, že Hye už se rozhodl. Vidí mu na očí, jak je rozhodnutý obětovat úplně všechno.
"Jsi schopný to všechno naplánovat. Jsi chytřejší než většina lidí, které znám." Oplácí mu pohled, než na něj provokativně mrkne.
"Ten kluk bude mít, co dělat, aby mu tě nikdo neukradl." Schválně ještě provokuje a vlastně má nutkání trochu Hyeho vyvést z míry.
"Ty to zvládneš." Dovolí si poslední ujištění, než se je čas opustit tento dům a dát ji potřebný prostor. Jakmile se za Yusukem zavřou dveře, posune se JK kousek dál a opře se zády o stěnu, kterou měl poblíž. Pokrčí nohu v koleni a přehodí si přes ni paži. Druhou má nataženou před sebe. Hye se k němu velmi rychle dostane a když ho obejme…Otázky tam pořád jsou ale stejně ho obejme nazpátek. Pomalu k němu vzhlédne, když se trochu oddálí a z jeho výrazu toho moc nejde vyčíst.
"Jsem v pohodě." Pere se s hromadou pocitů, které úplně neumí zpracovat. Fyzicky už zažil horší věci, ale tohle…Začíná to u strachu a jistého ponížení a pokračuje přes vztek a žárlivost, když je viděl společně.
"Řekl jsem ti o sobě všechno podstatné. Není čas, abys s tím začal taky?" Jeho hlas je tichý, skoro to vypadá, že si pečlivě rozmýšlí, na co se ho zeptá.
"A co do toho má co mluvit on?" Pokračuje dalším dotazem, který ho pálí snad ještě víc. Nelíbí se mu, jak se k němu Yusuke choval a už vůbec se mu nelíbí, jak na něj sahal. Zatím se mu vůbec vstávat nechce a už vůbec se mu nechce vracet na farmu. Má chuť se sbalit a někam zmizet i za cenu toho, že už se sem nikdy nevrátí. Před pár minutami by kvůli Hyemu šel klidně i do vězení, ale když viděl ty dva spolu…Jisté pochybnosti se dostavily. Pořád ale má ještě dost trpělivosti, aby počkal na to, co se dozví a neudělal něco, čeho by potom celý život litoval. Tohle byla situace, kdy šlo podobné rozhodnutí udělat velmi snadno.
"Mám tak trochu chuť mu rozbít hubu." Přizná se mu a krátce očima těkne ke dveřím.
"Jen je otázka, jestli by to mělo vůbec mysl." Nevěří tomu, že by si s ním Hye takovým způsobem hrál. Ale možná není úplně rozhodnutý, co vlastně chce a pokud se rozhodne jinak, JK tomu nějak nezabrání. Teď by opravdu rád věděl, co se děje a o čem vlastně neví, aby se mohl k tomu postavit tím správným způsobem. Tedy takovým, který mu jeho povaha dovolí.
"Když už mám dneska umřít rukou tvého táty, tak ať máme čistý stůl." Nakloní hlavu trochu na stranu a snaží se v Hyeho tváři odhadnout, co mu na to všechno vlastně odpoví. Není to tak snadné, sice už ho zná, ale tohle je situace, do které se člověk jen tak nedostává.
Hyeon-seong
Ani po dnešku Yusuke ze svého stanoviska neslevil a slíbil mu znovu, že tu pro něj bude už napořád. Hye se v tu chvíli zatváří vysloveně spokojeně a je vidět, že ho to uklidní a rozbouřené emoce si začnou zase sedat. Přikývne, když mu Yu připomene, o čem všem musí přemýšlet, než kývne na jeho nabídku. Po dnešku to uvidí zase jinýma očima a bude v tom rozhodování mnohem zodpovědnější, ale stejně… se asi není o čem rozhodovat. Dívá se zblízka do jeho očí, dokud ještě stojí u sebe a vidí ten jeho zvedající se koutek. Neví, jaké myšlenky se mu v tu chvíli konkrétně honily hlavou, ale ví, že mezi nimi jsou nově vznikající pouta, která nejsou běžná mezi jinými lidmi. Bylo to matoucí, ale ne pro ně dva. A ano, bylo na co žárlit. Chápal by, kdyby ani tohle JK nechtěl mít na očích. Nemá v plánu mu zahýbat, ale Yusukeho přítomnost bude dost intenzivní. Yusuke ho začne povzbuzovat, kdyby ve svém rozhodnutí snad zakolísal a on přikývne. Musí věřit tomu, že má pravdu, že JK skutečně dokáže ochránit, protože mozek jako on nemají všichni. A pokud ne, zavolá Doo-hyunovi. Ten bude díky jeho bratrovi vždycky někde poblíž a je to génius. Pokud Hye něco přehlédne, tak on snad proboha ne. Dovedou tuhle rodinu ochránit. Oči se mu zaskočeně rozšíří, když na něj Yusuke tak mrkne, cítí jak červená a zároveň ho to pobaví a zvedne koutky nahoru. Yu byl zvyklý dělat si, co chce. Jeho by zajímalo, co mu na to řekne seržant. Asi to bude devět milimetrů důrazných argumentů. Pak už je Yusuke ze dveří pryč a on se vrátí k JK a obejme ho na podlaze. Ruce JK se naštěstí zvednout a neodstrčí ho, ale když se na sebe podívají, výrazem v jeho tváři si Hye není vůbec jistý. Klesne pohledem na jeho krk, kde jsou patrné červené otisky Yusukeho prstů. Je mu to líto. Pootevře rty, protože JK se asi začíná zlobit. Klesne očima, protože jeho pohled je moc intenzivní a chvíli hledá slova. Jeden by se snad i někam schoval, když se ho tak zeptá, proč do toho mluví zrovna Yusuke. Ještě že mu nemůže vidět do hlavy a přečíst si v ní, že uvažuje o svém zmizení. Trochu nepatřičně se uchechtne, když JK řekne, že má chuť Yusukemu rozbít hubu. Vůbec se mu nediví, cítil by se stejně, kdyby to bylo opačně."To prosím tě nedělej, má speciální výcvik, zabije tě." Hlesne tiše.
"Jestli to má smysl?" Není si jistý, co tím JK myslel, ale když dodá to o tom, že ho má táta zabít a aby měli čistý stůl, začne mu to docházet. Takhle to ale vůbec nebylo.
"Jen si hraje… až to zjistí seržant, zabije ho sám." Našpulí trochu rty. Yusuke se asi bude muset začít trochu hlídat, Moo-yeol nevypadal zrovna benevolentně. Nakonec si prostě sedne vedle něj a taky se opře. Jenom nohy nechá natažené a ruce v klíně. Pokud bude dělat tuhle práci a Yusuke ho povede, stejně se JK dozví, kdo přesně je, takže to nebude vadit, když mu to řekne rovnou.
"Je to špión, speciální agent a tak dále a tak dále." Kdo ví, co všechno Yusuke dělal a dělá. Doktora zná, protože spolu byli na misi. Nejspíš proto si vybral seržanta, protože má podobnou profesi. Po tomhle už musí být všechno jasné.
"Líbí se mi to, chtěl jsem vědět, kdo je a co má v tom autě a když jsem na to přišel… řekl, že mi bude dávat celé léto úkoly, podle kterých pozná, jestli bych na to měl. Myslí si, že jo…" Loupne pohledem po jeho profilu.
"Je to něco, co mě táhne od narození. Nejsem typ na motorky a pistole, ale na hádanky, útěky, mise… to mě baví. Chce trénovat i Ricka… Proto mě hlídá. Záleží mu na tom, abych neumřel, protože se asi nestane často, že si o někom myslí, že by na to měl." Odmlčí se.
"Nechci, abys šel pryč. Pochopím, když řekneš, že jsem se zbláznil." Je to divné, když je pravda venku. Jenom blázen by se rozhodl chodit s někým takovým, kdo je v ohrožení, ohrožuje všechny kolem, není doma…
"Nejdřív musím dokončit školu a tak, nebude to hned. Až to táta zjistí, umřeme oba, možná všichni tři, tak co." Kradmo zkusí najít jeho ruku. Vážně se bojí reakce. JK byl prý vznětlivý. On to moc neznal. Pro něj byl vždycky skvělý.
Žádné komentáře:
Okomentovat