Chan-yeong
"Já si to převezmu!" Slyší křiknout sám sebe. Jae by správně měl jet do centrálního skladu, kde taky někdo slouží a všechno potřebné jim vydá, ale Chan teď dělá něco podobného a se všemi věcmi na autech tam taky pojedou, tak co… Není tady nikdo, kdo by mu mohl vyčítat, že trochu obchází svou práci. Ani seržant Kim ani poručík a dokonce ani Seo-jin. Službě to divné nepřipadá, je přeci Vrána a miláček a on si uvědomí, jakou moc tady Vrány vlastně obecně mají. Nikdy toho nezneužíval, takže mu to dojde vážně až teď, ale teď toho zneužít chce! Vyskočí si na korbu Jaeho auta a mávne rukou.
"Jeď tamhle k těm džípům, tam zastav." Snaží se tvářit přísně a jako nadřízený všeho a všech.
"Dej mi papíry." Řekne jeho spolujezdci a kontroluje si, co jim má dát. Jde hlavně o léky a další podobné věci. Jídla mají asi dost. Samozřejmě tam nejsou žádné zbraně, ale dost jiné pomoci. Auto zastaví, kluci, co mu pomáhali zvědavě pokukují a jeho ani nenapadne, aby Jae představoval nebo jim něco vysvětloval. +Už chytám zdejší móresy.+ Pomyslí si, ale pravda byla jednodušší. Jae ho vyvedl z míry a tím líbáním a vším okolo ho naštval. Nemohl si myslet, že si může dělat, co chce a tak dělá Chan-yeong nedostupného. Je to trochu jako ve škole.
"Nevěřím, že tady Woo není. Vysadil jsi ho venku, proč?" Ještě netuší o jeho tajném vztahu s Seok-chanem.
Jae
Vesnice už byla beze zbytku opravená a život v ní se vrátil pomalu to zajetých kolejí, takže vlastně každý den úplně stejný. Pro Jae to byl život, který mu v tento okamžik vyhovoval. Nebylo mu snad ani ještě osmnáct a stal se vedením jejich malé osady a i přes svůj věk to vzal velmi zodpovědně. Byl nejlepším lovce a společně s bratrem se starali o chod, dostatek jídla a taky bezpečí. V této pustině se občas objevila nějaká ta šelma, která měla velký hlas a zkusila se dostat skrze uličky do domů nebo alespoň k odpadkům. Nikdy nedovolili, aby se jim to povedlo a neměli tendenci se vracet. Jae si nepotrpěl na trofeje, ale dvě si přece jen nechal. první byla lebka zatoulané šelmy, kterou zvládl udolat jen s nožem a druhá...Jeho první mutant, kterého skolil i přes šok a vlastně taky jistý strach. Není to tak dlouho, kdy se tu ta monstra objevila, ale od první chvíle jim začala vážně otravovat život a stála jejich vesnici několik duší, hlavně těch mladších, kteří se rozhodli vesnici bránit. A tom jim Jae nikdy nezapomene. Odneslo to i pár jeho nejlepších přátel a...Nikdy je nemohli pohřbít, ale on si je pořád uchovával v paměti. Možná i proto byl tolik vysazený na armádu. Někdo je sem musel prostě přivést. Přesto všechno sedí v autě a míří na základnu. Woo měl v tomto pravdu, stejně jako poručík, který byl naposledy v jejich vesnici. Léky potřebovali a ne zrovna málo. Je pravdou, že jejich děti zase tak často neonemocněli, ale to se nedalo říct o těch starších. Na ně doléhala opuštěnost místa a menší možnost si víc přitopit, když byly noci chladné. Sleduje cestu před sebou, loket si opírá o rám okna a onou dlaní si podpírá bradu. Vypadá, že nad něčím přemýšlí a když se přistihne, že je to právě mladý voják, který mu při poslední akci dělal společnost, málem nafackuje sám sobě. Jenže je i tak zvědavý, jestli ho potká. Woo chvíli přemýšlel, jestli své tajné lásce neposlat dopis, ale nakonec to vyřešil tak, že vystoupil kousek do základny. Asi měl strach, že by se uvnitř základny nemohl jen tak vypařit. +Jednou ho to zabije.+ Dělá si ze svého bratra legraci alespoň v duchu. Když dorazí k bráně a začne řešit papíry, zaslechne hlas, který okamžitě pozná, i když ho slyšel poprvé poměrně nedávno. Jenže by byl asi špatný lovec, kdyby si nepamatoval detaily. Většinou na nic dost závisel jejich život. Anebo je v tom něco jiného? Zvláštní pohled upře na mladého vojáčka, ale blýsknutí v očích ovládnout nedokáže. Proč má pořád nutkání si ho přitáhnout k sobě, stejně jako v den útoku? Když Chan vyleze na korbu a nakáže mu, kam má jet, tak se ušklíbne, ale žádná poznámka nepřijde, jen vyrazí tím směrem. Na daném místě odstaví auto, a nakonec i vystoupí. Pozoruje vojáčka, jak se tu snaží rozkazovat a vlastně se tím v duchu docela baví. I na něj to v ten den zkoušel. Poodejde kousek stranou, protože tahání beden zařizuje kluk, co přijel s ním. Zvedne obočí a podívá se na Chan-yeonga, když mu připomene jeho bratra. "A co když se mnou vůbec nejel?" Nahodí něco ve stylu, že mu do toho vlastně nic není. Sám si nemyslí, že bratrův vztah s vojáčkem vydrží a tak to nemusí všichni vědět.
"Nevypadal si na někoho, kdo řeší zásoby a papíry." Dobírá si ho na téma v akci jsi nebyl úplně k zahození a teď tu děláš tohle? Opře se bokem o auto, založí si ruce na hrudi a prohlédne si ho od hlavy až k patě.
"Nebo jsi to vzal proto, že se ti sto se mnou líbilo? Tohle si nikdo nedovolil co?" Vyzývavě se pousměje, i když je v tom spíš něco přidrzlého, než veselého. Dává si ale dobrý pozor, aby nikdo v doslechu nebyl. Ještě jednou se rozhlédne a když jsou všichni za autem a nakládají a je si jistý, že je nikdo neuvidí, natáhne se rychle po Chan-yeongově paži a přitáhne si ho k sobě. No spíš ho opře o auto a víc se přiblíží. Nevypadá to zase tak divně a zároveň je dostatečně blízko.
"Když si zařídíš propustku a mě vlastně taky můžeme si to zopakovat." Zkouší dál, jak se na to bude tvářit. Neptal by se, kdyby kolem nebylo tolik lidí, ale není ten typ, který by ho takovým způsobem shodil před ostatními. Pořád ještě vypadá mladě a jistě to tady nemá úplně jednoduché. Sice v armádě nikdy nebyl, ale něco málo slyšel, a tak věří tomu, že se neplete. Má trochu nutkání se zeptat, jak na tom jsou zranění. Pořád mu to ale nejde moc přes pusu, a tak se k tomu radši nevyjadřuje.
"Nebo bych dostal přes hubu od toho tvého?" Ušklíbne se, když zmíní vojáka, který se při honu na mutanty někde zašíval a přišel, až bylo po všem.
Chan-yeong
Oba dva jenom tak postávají vedle auta a sledují jiné, jak dělají všechnu práci a když už to vypadá, že to Chan-yeong nevydrží a půjde něco dělat taky, Jae konečně promluví a odpálkuje ho, že s ním jeho bratr možná vůbec nejel. "Nesmysl…" Odtuší a pohodí hlavou jako neklidný kůň. Někde tady bude, někde před základnou.
"Doufám, že nic nevymýšlíte." Řekne a zvedne obočí jako paní učitelka. Je přece vždycky za toho správňáka a jeden by se nedivil, když má Jae takový přístup k armádě. Nemyslí tím něco vyloženě nekalého, spíš nějaký odposlech a takové ty věci… Raději to později obejde nebo se poradí s Yusukem. Legrační bylo, že by se měl radit spíš se seržantem Kimem, ale Yusuke byl daleko větší spiklenec, když šlo o věci, o kterých nesměl nikdo vědět. Znovu pohodí hlavou, když dojde na ty papíry.
"Jsou to věci, které se svěřují spolehlivým lidem, víš?" Někomu, kdo nic neukradne, nezašantročí a s kým se tady počítá! Aby věděl… Jae se tak divně opře a ještě divněji si ho prohlíží a tak zaboří nos do papírů a chvíli úkoluje ostatní, co naložit na auto Jae a pro co ještě dojít a co poslat do skladu.
"Nemohl jsem přece vědět, že přijedeš ty. Z celé vesnice zrovna ty řešíš zásoby?" Vrátí mu to.
"Mohl jsi poslat kohokoliv, je to bezpečné… Jsi to ty, kdo chtěl někoho vidět." Nenechá se vyvést z míry, ale to je jenom proto, že je tady bohaté publikum a hlídka na každém kroku. Chce se znovu okázale věnovat papírům, ale prudce se nadechne, když ho Jae tak popadne za ruku a zády tiše narazí do auta. Nepřibije ho k němu, protože si asi i on uvědomuje, že by z toho byl poplach, ale i tak je dost blízko. Chanovy tváře okamžitě pokryje červeň a srdce se mu rozeběhne výrazně rychleji. Honem se rozhlíží, jestli si jich už někdo nevšiml. Na okamžik zadrží dech, když mu dá Jae v podstatě nabídku na pletky, protože nic jiného v tom stejně není a decentně ho od sebe odstrčí. Hodně kluků by s tím souhlasilo, protože tady to byl osamělý život a Jae vypadal dobře, i když trochu jako uživatel antipsychotik. To by ale nesměl být tím Chanem, jakým je. +No, v tom autobuse...+ Připomene mu jeho svědomí a na chvíli zavře víčka. Kdy je znovu otevře, Jae se ho ptá na Yusukeho a on se tajemně usměje.
"Určitě jo, kdyby to zjistil." Nechává ho v tom, že s Yusukem chodí, i když to tak nikdy nebylo.
"Vážně moc žárlí a víš, převeleli ho sem kvůli jeho schopnostem, to se stává málokomu, tím chci říct, že je hodně dobrý… ve všem…" +Takhle to vyznít nemělo!!+ Fakt netušil, jaký je v posteli, ale už se do toho stejně zamotal… Nevinně zamrká a usměje se. Kluci jim oznámí, že je práce tady hotová. Dá jim seznam, co dovést ze skladu pro Jae a jeho známého a co tam naopak odvézt a sám musí ještě do kanceláře, pro razítka a oficiální předávací protokol.
"Musíš to už jenom podepsat a pak můžete klidně zase jet." Kolik toho asi Woo v okolí základy stihl? A přijde se poručík Tchak podívat na návštěvu nebo má práci jinde? Přijde sem vůbec někdo? Asi ano. Zamíří k administrativní budově a Jae jde vedle něj. Projdou plnou chodbou do vyššího patra, kde je docela prázdno a v kanceláři pro sklad dokonce není nikdo. Vejdou a Chan nechá Jae, aby zavřel dveře. Obejde stůl a hledá razítka a protokoly.
"Tohle se musí vyplnit…" Mumlá si pro sebe a opírá se dlaní o desku stolu, jak se tak nad ním sklání a v druhé ruce má propisku. Když si něčím není jistý, začne okusovat její vršek.
Jae
Jae pozvedne obočí, když Chan zpochybní jeho slov o tom, kde je bratr. Nakonec jen pokrčí rameny. "Máš pocit, že by nám to stálo za to? Teď, když jsme dostali zásoby, které potřebujeme a budeme potřebovat?" Zpochybní logiku toho všeho a málem by nad tím protočil očima. Může jen doufat, že Woo bude stejně nenápadný jako vždycky a nikdo ho nechytí, jinak by asi měli po celé spolupráci. I když byl ze začátku proti, už si uvědomuje, že se jim dost hodí. Silně ale pochybuje, že by takový vztah někdo ze základny pochopil.
"Neřekl jsem, že nejsi spolehlivý, jen si byl v akci dobrý. Na vojáka." Pokrčí rameny podruhé a dál to nechá být. Na jeden den bylo už komplimentů dost no ne? Sám se až diví, že si nevymyslel nějakou uštěpačnou poznámku. Chan nakonec zaútočí na poznámku o tom, že na Jae čekal a ten se málem rozesměje. Prozradí ho jen těknutí koutků.
"Už pár let jsem v čele vesnice, kdo jiný by měl přijet. Od vás taky prve přijel poručík. Domluvili jsme se spolu, a tak to zařizuju já." Vysvětlí mu to úplně jednoduše, aby nemusel přiznat, že je to sice jeho povinnost ale stejně nad ním přemýšlel po cestě. Je mu jasné, že kdyby byli sami, bude se situace vyvíjet úplně jinak. on sám by pak bez mrknutí vyzkoušel, jestli by se bránil nebo ne. Jakmile si ho přitáhne k autu, vidí ty červené tváře. Takže na něj působí, a to je to hlavní, co potřeboval vědět. Ostatní už ho zase tolik nezajímá, tohle bylo momentálně nejhlavnější zjištění. Koutky mu těknou nahoru a v jeho očích se objeví nebezpečný výraz, jakmile zmíní toho vojáka a to, že by žárlil.
"Kdo říká, že já nejsem lepší. Vojáky svazují pravidla, já žádné nemám." Prohodí tiše a dost nebezpečně. Zároveň mu dá najevo, že by se do konfliktu kvůli němu klidně pustil. Zblízka pozoruje jeho výraz a kouká mu do očí.
"Dobře." Odkývá mu ten podpis a nechá ho jít prvního. Když vykročí za ním, neubrání se tomu, aby si prohlédl jeho celou postavu, hlavně určité partie. A ano, líbí se mu, možná až moc. +Doufám, že v tom kanclu nikdo nebude. Pak si může žárlit jak chce, bude to jedno.+ Proběhne mu hlavou bojovně. Po chvílí s ním srovná krok a následuje ho do budovy. Nějak zvlášť se nerozhlíží, stejně má pocit, že pokud by tu něco bylo, co by ho utvrdilo v jeho názoru, bude to dobře schované. Hledat to vážně nebude, tím by jim zavřel přístup ke všemu. Zůstane stát uprostřed prázdné místnosti a uvědomí si, že jeho myšlenky byly vyslyšeny. +Jsi v pasti.+ Pomyslí si a sleduje ho, jak se naklání nad stůl a okusuje konec propisky. Zasekne se pohledem na jeho rtech a pak bez otálení vykročí. Pomalu obejde stůl a postaví se částečně za jeho záda.
"Tak ukaž." Prohodí klidným hlasem. Pravou dlaní se opře o stůl vedle jeho boku a druhou na opačné straně. Jednoduše ho uvězní mezi svými pažemi a nakloní se víc nad jeho záda s bradou kousek od jeho ramene. Chvíli se tváří, že kouká do papíru a pak stočí tvář trochu stranou.
"Můžeš mi ukázat..." Odmlčí se na chvíli a provokativně se pousměje.
"Kde to mám podepsat?" Rty se skoro dotýká jeho ucha.
"Přece to nechceme udělat špatně hm?" Testuje, jak moc na něj bude působit jeho přítomnost. Nakonec neodolá tomu pokušení, zvedne levou ruku a vezme ho za bradu, aby mu mohl otočí tvář svým směrem.
"A co když jsem vážně přijel jen kvůli tobě?" Prohodí šeptem, než udělá to, co vždycky. Prostě to, co chce a políbí ho stejně intenzivně jako v jejich vesnici, kdy za dveřmi řádili ty potvory. Už při prvním doteku ví, že toho jen tak nenechá. Musel by dostat pořádnou ránu a vlastně doufá, že se to nestane. Využije momentu překvapení, aby ho vzal za bok a otočil čelem k sobě. Během vteřiny ho uvězní mezi sebou a stole, jen opačně, takže se Chan opírá zadkem o desku stolu. Je ais vteřinu od toho, aby ho na ten stůl vysadil. Zatím jen víc stiskne jeho bok a druhou paží jej obejme kolem pasu, aby se k němu mohl víc přitisknout. Nebyl nikdy zrovna něžný, jeho bojovný povaha se projevu i teď. Dovoluje si zase až příliš a možná tím ohrozí úplně všechno, stejně si nemohl pomoct a musel to alespoň vyzkoušet. Je mu úplně jedno, že by to celé mělo probíhat úplně jinak. nikdy se nestaral, jak by to mohlo vypadat, nebyl důvod.
Chan-yeong
"To nemůžu vědět…" Klidně ho dál popichuje. "Nikdy jsi sem přece jezdit nechtěl…" Jeho hlas je tichý a je znát, že to nemyslí vážně, ale jeden by měl být připravený na všechny druhy sabotáže, no ne?
"Jistě, na vojáka… ti přece netrénují kvůli něčemu, jako je akce, k čemu by jim v jejich práci byla?" Protočí očima a rozhodně si nevšimne, že tohle byl kompliment. Jemu to jako uštěpačná poznámka připadá až až.
"V čele vesnice… upřímně to nechápu. Takový mladý kluk bez životních zkušeností a s problémy se sebeovládáním…" Pokračuje dál a riskuje, že ho Jae přetrhne jako hada, ale na svém momentálním místě se cítí bezpečně. Když už jsou spolu u toho auta, pocit bezpečí radikální rychlostí mizí a Jae mu zrovna říká, že on je určitě lepší, než Yusuke. Může je srovnávat tak leda podle toho, jak líbají, víc ani s jedním neměl a ani se nepovažoval za někoho, kdo by žil tak dobrodružný milenecký život, ale jakmile Jae řekne, že vojáky svazují pravidla, vytáhne obočí opravdu nahoru, protože Yusuke je tady přesně z opačných důvodů. S pravidly má problémy, s nadřízenými válčí a jestli se nestane zázrak, jednoho dne ho zastřelí vojenský tribunál za to, že s ním prostě není k hnutí. To ale nebyly věci, o kterých by chtěl mluvit, byla tu Yusukeho osobní záležitost a tak raději oba dva vyrazí ke kancelářím. Jako správná naivka nemá ani ponětí o tom, že mu Jae kus cesty kouká na zadek a ani ho nenapadne, že by v kancelářích náhodou mohl něco dělat nebo sabotovat. Ty předchozí řeči měl jenom proto, že ho skutečně zajímalo, kde je Woo. Přece nečeká venku, to se mu nezdálo. Nestalo se mu třeba něco? Už jsou na místě a on pořád nemá ani ponětí o tom, co se prohání Jae hlavou, že je v pasti a tak, jinak by snad utekl a asi i oknem. Pak se nad papíry zamyslí tak moc, že si nejdřív ani nevšimne, že ho má za zády a pak už je pozdě. Okamžitě přestane okusovat tužku, jenže to už se mu do ucha zakusuje jeho hlas, který jistým tónem pronáší Tak ukaž. Zřetelně ho cítí na svých zádech a jeho dech ho lechtá na uchu. Zvedne mandlové oči ke dveřím. Samozřejmě není zamčeno a kdykoliv sem kdokoliv může přijít. Hlasitě si odkašle, aby to Jae došlo, venku se choval tak, že si podobné věci uvědomuje. Ten ho ale místo toho vezme za bradu a pootočí směrem k sobě. To jeho Nechceme udělat špatně zní úplně jinak, než jako debata o podpisech a jemu přejede po páteři zabrnění. Nejvíc ze všeho ho ale vykolejí ta informace, že možná doopravdy přijel jenom kvůli němu. Lépe by se mu přemýšlelo, kdyby neměl jeho rty na svých, ale i tak se mu do mozku probojuje úvaha o tom, že Jae nevypadá jako ten typ, co by pronášel podobné věty, kdyby je nemyslel vážně. Prostě by to udělal i bez těch keců. A to je docela alarmující!! Nezvládá se bránit, vlastně na to nejdřív ani nepomyslí, ale to už ho Jae bere za boky a otáčí směrem k sobě. Cítí, jak ho Jae jednou paží objímá, zatímco druhou mačká jeho bok a nemůže se z toho zajetí ohnivého vzplanutí vůbec vymanit. Vzadu v hlavě mu bliká rudá kontrolka odemčených dveří. Seržant Kim už ho jednou nachytal a podruhé nebude mít ani pochopení ani slitování. A jak bude vypadat on sám? Pokaždé s někým jiným? Nakonec se mu přece jenom podaří ho od sebe trochu odstrčit.
"Co blbneš, není ani zamčeno." Vyčte mu a zamrká jako panenka… Totiž…!! Samozřejmě chce říct, že tohle nemůže dělat vůbec!! Zajede si dlaní do vlasů.
"Pro boha…" Dává najevo rozčarování, ale pravda je taková, že se nijak nebránil. A v klíně to cítí taky.
Jae
"Takže buď se pleteš ty, nebo jsou lidi ve vesnici pitomí, že mě zvolili?" Nahodí možnosti, které z toho vyplývají. Je mu jedno, co si o něm myslí, podle něj se ten názor většinou změní, až ho poznají. U Jae není nic napůl. Buď ho mají rádi takového, jaký je, nebo ho nesnášejí. Nic mezitím neexistuje.
"A možná taky proto, že jsem lovec. Zajišťuji jim jídlo, starám se o jejich bezpečí a prvního mutanta lovce jsem sundal sám jen s nožem." Možná to zní jako vychloubání, ale je mu to jedno.
"A možná taky proto, že je mi jedno, jestli přežiju nebo ne a jdu do toho po hlavě. Woo už je dost starý, aby se o sebe postaral, není tedy důvod si s tím dělat hlavu." Klidně mu prozradí svůj pohled na věc a je znát, že smrt vidí jen jako možnost. Rozhodně ne něco, čeho by se bál nebo kvůli tomu zůstal doma. Pud sebezáchovy postrádal vždycky a pokud by měl umřít, aby ochránil vesnici, prostě to udělá. Dál už není potřeba nic říkat. Stačí jen dojít do kanceláře a celé to dořešit. Jae má ale v hlavě úplně jiný plán, který ho kupodivu nechce pustit. Má tu nejlepší příležitost, když se Chan předklání a nedává pozor. No co, na ty papíry se musí podívat a z druhé strany stolu to přece půjde těžko, no ne? Najde si výmluvu, kterou zatím nemusí říkat nahlas, což je asi i dobře. Chan ho nevnímá a tak to bez mrknutí využije. Musí si přiznat, že si dost užívá jeho blízkost a čím blíž je, tím méně se mu chce vzdalovat. Je rád, že zatím nemusí a dokonce nedostane ani pěstí ani vynadáno. Tím dostává dobrý podnět k tomu, aby nepřestával. Pokud je člověku něco nepříjemné, dá to většinou hned najevo. +S tím vojákem to asi nebude tak slavné.+ Proběhne mu vlastně docela škodolibě hlavou a o to víc nemá v plánu se oddalovat.
"Copak? Připadá ti to tak nemyslitelné, že by to někdo kvůli tobě chtěl udělat? I když tolik nesnáší celou tuhle základnu?" Nemyslí to tak doslova, toho poručíka vzal docela dost na milost a vypadá to, že to celé má na svědomí jen jedna utajovaná složka. Mutanti nejsou stvořeni přírodou a podle Jae to má nějaký důvod. Něco tím sledují. S tím se svěřil poručíkovi a nevypadalo, že by s tím něco společného. Spíš se zdálo, že tomu bude chtít nenápadně přijít na kloub. Samozřejmě ani nevěřil tomu, že by s tím měl něco společného třeba Chan. Trvá to jen chvilku, kdy mu odolává a pak už dojde na polibek. S prvním prolnutí má ještě menší chuť přestávat a tak to neudělá. Užívá si jeho měkké sladké rty a ví, že nad ním bude přemýšlet mnohem víc, než nad kýmkoliv jiným. +Kruci.+ Proběhne mu hlavou. Nechápal Woo proč se tak upnul na jedinou osobu, ale nakonec tomu možná porozumí. Otočí Chana k sobě, aby mu to celé šlo trochu líp a by se usmál tomu, že se pořád nebrání. To znamená, že Jae má šanci a s tím Chanovým vojákem to nebude tak vážné, jak se tvářil. Chan mu totiž nepřipadá jako někdo do větru. První mu jde obočí nahoru, jakmile ho Chan odtlačí a pak se mu na tváři objeví nevypočitatelný úsměv, jakmile mu jde jen o to, že není zamčeno.
"Můžeme to klidně změnit, to je ten nejmenší problém." Je mu jasné, že Chan nebude moct kamkoliv mimo základnu odejít, aby si to mohli užít někde v soukromí. Nad jeho proboha už se vážně jen zasměje.
"Těším mě to, ale stačí moje jméno." Zareaguje samozřejmě dost egoisticky a pak se znovu nakloní, aby si krátce opře čelo o to jeho.
"Stejně už máš problém, já ho mám taky. S tím nikam chodit nechceš, bylo by to vidět." Připomene mu, co by se mohlo dít u něj v klíně a nakonec tam i sáhne. Je si téměř jistý, že cítí odezvu.
"Na dveřích je malý zámek, prostě s ním otočíme a když se někdo bude dobývat dovnitř, řekněme že se to docvaklo samo." Najde během vteřiny výmluvu. Ještě jednou ho krátce políbí, než ho propustí ze svého sevření a vážně k těm dveřím odejde a zamkne je tady.
"Přijel jsem na tuhle základnu kvůli tobě a s prázdnou odjet nehodlám." Prohodí, když se zase pomalu vrací k němu a u toho si bez mrknutí přetáhne triko přes hlavu. Odhalí tak dost vypracovanou postavu, celkem opálenou kůži a taky prosvítající jizvy. Zdá se, že někdy tolik úspěšný nebyl a je tak dost dobře vidět, co všechno má za sebou i přes svůj věk.
"Chceš to, cítil jsem to. A když nebudeš chtít, nikdo se to nedozví." Nabídne mu možnou variantu. Jae tady nebude, Chan si pak vlastně může dělat cokoliv. Ne, nebylo mu to jedno a kdyby u toho byl, rozhodně by žárlil i jen na pohled na něj. Jenže to není reálné a on je dost velký realista, aby se s tím tak nějak smířil.
"Ale věř mi, že kdybych u toho byl, zabil bych každého, kdo by na tebe jen sáhl." V očích se mu nebezpečně blýskne, jak kdyby v tu chvíli byl zase na lovu. Už je zase u něj, svírá jeho boky a tiskne se k němu.
"Chci tě od té doby, co jsem tě políbil poprvé." Prohodí tiše a znovu si krade jeho rty, tentokrát mnohem divočeji. Trvá to jen chvíli, než sjede dlaněmi na Chanova stehna a vysadí ho na stůl. Pak už stačí jen vteřina, než mu sáhne rovnou do klína.
Žádné komentáře:
Okomentovat