Dmitry
Po včerejší večeři dorazili do Asahiho domu a povídali si spíš jen o nepodstatných věcech. On sám zatím nechtěl nakousnout téma ohledně pouta. Přišlo mu, že oba dva musí ten zvláštní večer tak nějak vstřebat. Navíc by si rád rozmyslel, co mu řekne, až na to přijde, aby Asahiho přesvědčit, že pouto je skvělý nápad. Trochu ho zarazilo varování od Valeriana, když odcházeli, ale nakonec se nad tím vlastně ne pozastavuje. Valerian ani netuší, co všechno pro něj Asahi znamená, takže by to stejně ani pochopit pořádně nemohl. Nakonec ale oba dva ulehnou brzy do postele a jeho po chvíli přemůže naprosto klidný spánek. Není zrovna z těch lidí, kteří mají potřebu přemýšlet před spaním a nedělá mu žádné problémy vyčistit si v okamžiku hlavu a usnout. Spí téměř bez hnutí, nehází sebou ani nemluví ze spaní. Jako by vstal z mrtvých procitne a koukne ven, kde se snaží odhadnout kolik je hodin. Vypadá, že je ještě noc, jelikož je za okny ještě tma a Asahi vedle něj klidně oddechuje. Jeho vnitřní hodiny mu ale říkají, že déle by spát neměl a taky ho čeká ranní rutina, kterou si snad ani nedokáže odpustit. Nepohne se jen jej beze slova sleduje, než s úsměvem, který dodá jeho přísně tváří zvláštní nádech, vstane a jde mu připravit snídani do postele. Má pocit, že by to Asahimu mohl zlepšit ráno.Asahi
Byl už hodně unavený, když přišli domů, ale nakonec si zvládl ještě nějakou dobu povídat, protože byl plný nových zážitků a především měl úžasný pocit z toho, že by mohli mít společné přátelé. Především se Shelle si rozuměl velmi. Alespoň se mu to tak zdálo. Nakonec usnul v Dmitryho těsné blízkosti, aniž by se dělo cokoliv dalšího, ale jemu to tak nějak vnitřně stačilo. Hlavně, že byl tady. V noci se asi dvakrát vzbudil, to když mu jednou sebral celou deku a podruhé jednoduše proto, že si ještě zvyká na pohyby někoho druhého vedle sebe, ale pokaždé skoro okamžitě znovu usnul. Je ranní ptáče, ale přece jenom ještě není ani šestá ranní a tak zatím stále spí. Zrovna se ocitá na pomezí snění a bdění, když se s ním postel zhoupne a Dmitry tiše opustí pokoj, ale stačí si jen napůl uvědomit, že jde možná na záchod a zase upadne do snění. Až do okamžiku, když se domem rozline vůně připravované snídaně. Ospale pootevře oči, které upírá do do skleněných dveří na verandu, vedoucích přímo z ložnice do zahrady. Vzhledem k tomu, že je obehnaná kamennou zdí, nemůže mu nikdo koukat do postele. Pootočí se z boku na záda a sáhne dlaní vedle sebe. Nic... postel je prázdná.Dmitry
Po cestě z ložnice si natáhne obyčejné triko, které si přinesl přes hlavu a oblékne si volné kalhoty, které si poslední dobou oblíbil. Přejde rovnou ke kuchyni a chvíli přemýšlí, co vlastně připravit. Uvědomí si, že si ani pořádně nezjistil, co rád snídaně a tak se rozhodne připravit od všeho trochu. Je to ta nejlepší volba a to, co nesní Asahi si dá později on sám. Připraví míchání vajíčka, na další talíř naskládá nějaké sýry a pečivo a nakonec se rozhodne ještě udělat lívance, aby to opravdu bylo od každého něco. Co kdyby měl náhodou chuť na sladké? Nebo později jako ranní dezert po snídani? Pečlivě naservíruje vše na přenosný stoleček společně s čerstvou šťávou z ovoce a zamíří i s jídlem zpátky do ložnice, kde prve jen na koukne, jestli je už vzhůru. Nerad by ho vzbudil a vážně doufá, že se mu to nepovedlo, když vstával tak brzo. Nepatrně po zvedne koutek rtů, když vidí, že se začíná probouzet a zamíří směrem k posteli. "Dobré ráno přeji." Prohodí tichým hlasem, vypadá celkem spokojeně se svou práci, i když se v kuchyni orientuje jen v rámci nutné potřeby. Je pravdou, že některé věci v Asahiho kuchyni chvíli hledal a doufá, že mu nebude vadit, když se mu v ní trochu vrtal. Počká až se Asahi mírně nadzvedne, aby mu mohl podstavec se snídaní položit do postele.
"Já jsem si nebyl úplně jistý, co máš rád, tak jsem to pojal trochu jako raut." Pokrčil krátce rameny a sám se usadí vedle něj na zem, zase takový rozdíl to není.
Asahi
Skoro vzápětí na to, jak sáhne do prázdného místa vedle sebe, ozve se ze dveří Dmitryho hlas. Nadzvedne se v posteli na lokty a otočí tvář jeho směrem. Na hlavě má slušné vrabčí hnízdo ze skoro bílých vlasů, ale zářivě se usměje, jen co ho vidí. Vypadá úžasně a dokonale uvolněně v tom domácím oblečení. Je strašně šťastný, že je s ním a stačí mu k tomu jediný pohled. "Ohayo Dmitry-san." Pozdraví po svém a očima si prohlédne tu nádheru, kterou nese. Vytáhne se tedy rovnou do sedu a nechá si stolek položit přes nohy. Obrátí k němu oči, natáhne k němu svou dlaň a něžně ho pohladí po tváři.
"Představ si, že mi snídani do postele nikdy nikdo nepřinesl. Za celý můj život." Řekne mu.
"Doufám, že budeš snídat se mnou, protože tohle je tak pro tři lidi." Tiše se zasměje. Čerstvá šťáva mňam! A lívance? Na sladké normálně zase tolik není, ale tohle… no mohl by začít těmi vajíčky a pak si dát dezert. A potom asi praskne.
"Vyspal ses dobře?" Zeptá se starostlivě.
"Na zemi nastydneš, venku je pořád velká zima." Dodá ještě, než si svou upovídanou pusu na chvíli zavře jídlem.
"Neměl bych vstát a zatopit? Aby na tebe netáhlo." Řekne po chvíli zase a už by se hrabal ven z postele. Přece nebude snídat v posteli, zatímco je Dmitry v nepohodlí?
Dmitry
Usadí se do pohodlného tureckého sedu a položí si předloktí přes kolena. V jeho společnosti se mu daří výborně uvolnit a cítí se velmi příjemné. Je to taky vidět na tom, jak uvolněně se usadit. Je to…Jako by byl opravdu doma. "Opravdu? To mě překvapuje, jsi osoba, která se rozdává pro ostatní a nikdo ti neudělal ani snídani? Nejspíš jsem přišel právě včas. Je ta nejlepší chvíle, aby někdo staral i o tebe. Rozhodně si to zasloužíš." Prohodí s naprostou vážnosti a vypadá celkem zamyšleně, i když on tak vypadá skoro vždycky. Je těžko říct, co se mu prohání hlavou. To už mu ale Asahi nabízí, aby posnídal s ním a že toho připravil hodně. Vážně má chuť si to s ním opravdu užít ale…
"Vlastně ono to není úplně všechno, ještě něco zůstalo v kuchyni. Takže doufám, že máš velký hlad." Začne jako první, než pak krátce zavrtí hlavou a položí mu ruku na předloktí. Pak se ale začne zvedat. Jsou tu pořád věci, na které je zvyklý a jisté rituály, které nedokáže odsunout stranou. Má však pocit, že ještě nějakou dobu stráví v Asahiho společnosti a podaří se mu i to.
"Já se na snídani až se vrátím z běhu." Usměje se na něj a jeho přísný výraz jako by na chvíli roztál. Nerozmýšlí se dlouho, než se nakloní a krátce ho políbí. Vážně doufá, že mu to nebude mít za zlé.
"Jen jez, já jsem za chvíli zpátky." Ujistí ho, že na něj rozhodně nemusí čekat. Zamíří ven z ložnice a jde se převléknout do sportovního. Ještě se staví v kuchyni, kde si nachystá kávu, ale zatím ji nedokončí, na to bude čas až se vrátí. Pak už klidně zamíří ven z domu a po krátkém protažení se rozběhne, aby splnil svých několik kilometrů, jako každý den.
Asahi
Přikývne. "Opravdu." Řekne s plnou pusou.
"Ne do postele." Upřesní, ale pak k němu překvapeně obrátí velké modré oči a chvíli hledí do těch jeho. Nakonec se zářivě usměje.
"Přišel jsi v pravý čas úplně na všechno, Dmitry-san." Řekne mu a napije se šťávy. Skoro se polije, když Dmitry řekne, že v kuchyni je ještě pokračování téhle hostiny.
"Jestli mám zůstat při téhle váze, tak by jsi mě neměl tolik vykrmovat." Zasměje se. V tu chvíli už ale očima stoupá spolu s tím, jak se Dmitry zvedá. Býval by raději snídal s ním, ale tohle mu určitě odepřít nechce, a kdo by měl jít běhat s plným žaludkem? Přikývne tedy a zavře oči, když se vzájemně krátce políbí. Pokusí se toho spořádat co nejvíc, ale je to prostě příliš mnoho. Nakonec se vyhrabe ven z postele, všechno odnese a uklidí, umyje nebo nachystá k tomu, aby mohl snídat zase on a navštíví koupelnu. Ještě se ale nestihne převléct a tak má na sobě stále lehkou spací yukatu, u které se navíc uvolnil pásek tak, že mu z jednoho ramene padá skoro až na předloktí. Jen bos a s dlaní ve vlasech, které si přehrabuje se vydá přes obývací pokoj směrem ke koupelně.
Dmitry
Při běhu si promysli všechny věci, které se udály za posledních pár dní. Je to jeden zvrat v životě za druhým, ale vlastně si nemá na co stěžovat, ani na vedlejší práci, protože má většinou k dispozici spoustu informací navíc, které může bez problémů použít a dostat se k těm nanejvýš potřebným. Navíc mu to připomíná něco, co mu v životě chybělo, a to je velké lákadlo, kterému nedokáže ani někdo jako on odolávat. Uplyne přesně půl hodina a už stojí v zahradě, aby se ještě naposledy krátce protáhl a konečně mohl vejít do domu. Asahi je, jak se zdá v koupelně a všechno je opět uklízené a dokonce tu má i nachystanou snídani. Zvládl by to samozřejmě sám, ale Asahiho starost ho snad nikdy nepřestane těšit. Pousměje se spokojeně, když vidí, kolik toho spořádal a postaví si vodu na kávu, kterou si vzápětí zalije a začne ji popíjet. První si hodlá dopřát sprchu, než se pustí do snídaně. Nakonec ho ale něco napadne, na jeho vkus je to možná až moc drzé, ale… Třeba jej zase přivede do těch, pro něj neodolatelných rozpaků a to mu za to stojí. Pár kroky překoná vzdálenost ke koupelně a vejde dovnitř, když se opře ramenem o rám. "Hm…Zdá se, že tady je evidentně obsazeno." Porodí hlasem, kterým jako by přednášel tiskovou zprávu, ale oči mu zaujatě planou. Je možné, že Asahiho vyděsí, a to pak radši odejde, ale taky je tu druhá možnost. Sice asi bude v rozpacích tak jako tak, jen…Možná by tu mohl Dmitry zůstat a v to vážně doufá.
Asahi
Nemá sprchový kout, jenom tu vanu, zapuštěnou do země a tak si napustí horkou vodu, do které nakonec vklouzne a usadí se do ní. I tady je velké okno do zahrady. Ale ta je tak divoká a zarostlá v těchto místech, že by se sem snad nikdo neprobojoval. Zálibně si prohlíží padající vločky za oknem, zatímco po paži přejíždí mořskou houbou, nasátou mydlinkami z jasmínového mýdla, když za ním dveře tiše cvaknou. Hned na to se ozve Dmitryho hedvábný hlas. Trhne sebou, div, že voda nevycákne, upustí houbu někam do vody a prudce se ohlédne přes rameno. Okamžitě má barvu jako ranní červánky a rozpačitě se pousměje. "Dmitry-san, já... já..." Uvědomí si, že ze sebe není schopný vypravit slovo. Srdce se mu divoce rozbuší, motýlci v břiše se rozhodli nacvičovat akrobatickou sestavu a jemu samému podivně zazáří oči. Pootočí se tak trochu bokem, aby na něj viděl, ale zároveň tak, aby toho nebylo zase tak moc vidět z něj a honem hledá houbu.
"Přidáš se?" Vyletí z něj dřív, než si uvědomí, co mu vlastně říká a s tvářemi ještě rudějšími uhne pohledem někam do strany. +Co teď budu dělat? Co budu dělat? Mám se posunout dozadu? Nebo...nebo blíž? Nebudu radši dělat nic... pro pána!+
Dmitry
První předpoklad byl správný, zase tak úžasně zčervená díky rozpakům, až se Dmitry musí nepatrně pousmát. Vypadá v té vaně neskutečně, přirovnání jako anděl by bylo možná výstižné, vlastně v jeho případě naprosto přesné. Mám sám co dělat, aby zatím zůstal ve zdvořilé vzdálenosti a nevyděsil ho, což je to poslední, co by chtěl. Pak z něj ale vypadne otázka, jestli se přidá. Zaskočil ho a zároveň ví, že si nic nepřeje víc, než tady zůstat. Musí nad tím nepatrně pozvednout obočí a vypadá hodně překvapeně ale vzpamatuje se velmi rychle. "Tak takové pozvání by odmítl jen hlupák a za to se ve většině situaci nepovažuji." Zkonstatuje jen, než se vydá směrem k vaně a cestou si odloží přebytečné oblečení. Vnímá moc dobře, jak si Asahi není jistý. Proto když přistoupí k vaně zamíří rovnou za jeho záda, aby jej jemným tlakem mohl posunout a usadit se za ním v těsné blízkosti. Chce mu dát prostor, aby se na něj hned nemusel dívat a trochu se tím uvolnil. Zároveň si dostatečně užije jeho blízkost.
"Kdybych tušil, jaká odměna mě čeká, přišel bych i dřív." Šeptne tiše blízko jeho ucha, čímž dává jasně najevo, že to byla od něj trochu plánovaná akce. Vyjede dlaněmi po jeho pažích až na ramena a opatrně si jej položí na svou hruď, než se spokojeně uvolní.
Asahi
Jeho zaváhání si vůbec nevšimne, protože se na něj momentálně neodvažuje ani podívat. Bublinky na hladině vody nikdy nebyly zajímavější. Pak mu ale v uších zarezonuje, co mu tu říká. Nesmírně mu to zaimponuje, ale na druhou stranu dostane strach. Sedí tady totiž nahý. Nikdy ho neviděl nahého. A je bílý den. A co když se mu nebude líbit? On tedy neběhá. Vlastně jeho postava není úplně moc, hmm... mužská. Než mu to všechno doběhne v hlavě, uvědomí si, že Dmitry je už asi taky nahý. Ucítí jeho dlaně na svých zádech a posune se tak, jak si ho Dmitry nasměruje. Možná rovnou omdlí a utopí se tady v té horké vodě. Na rtech mu hraje lehce omámený úsměv. Nemusí se ani ohlížet, aby si v představách vykreslil jeho vysportovanou postavu. A pak se silně zachvěje, když na uchu ucítí jeho horký dech. Obsah jeho slov je trochu provokativní, velmi smyslný. Když se na něj položí, ucítí úplně všechno. Úplně všechno. Už neexistuje rudější barva. Zírá před sebe, ale nevidí nic, vnímá jen jeho. Chvíli mu to ještě trvá, než se taky uvolní. Ale uvědomí si, že už nechce nic jiného. "Ani nevíš, jak silně na mě působíš." Šeptne.
Dmitry
Uvelebí se pohodlně i s ním v náručí. Vana je tak akorát, aby se k sobě museli hezky tisknou, a to je to, co si teď opravdu přeje. Cítí se naprosto uvolněný a spokojený. Teplá voda a Asahiho blízkost s ním dělá větší divy, než by si vůbec dokázal představit. Užívá si každou vteřinu, kdy tu společně můžou být a v duchu děkuje, že mu to bylo vůbec dovolení s tím, co ve své minulosti prováděl a co asi i hodlá dělat dál. Samozřejmě se snaží ovládnout a nezkazit tuhle chvíli, která byla jim tak trochu iniciovaná. Rád by mu teď viděl do tváře, ale dokáže i si celkem dobře představit, jakou barvu mají teď jeho líce, a to se mu líbí ještě víc. Asi to bude muset dělat častěji. "Myslím, že to působení bude hodně podobné, drahý Asahi." Prohodí tiše a jeho ruce se začnou pomalu přesouvat zpátky dolů až k jeho prstům, které s těmi jeho proplete a položí je na jeho břicho částečně skryté pod vodou. Zatím tam zůstává bez hnutí. Jen konečky prstů se dotýká jeho hebké pokožky, která snad hřeje víc, než teplá voda.
"Kdybychom na sebe takto nepůsobili, nejspíš tu nejsme." Zkonstatuje holý fakt a při poslední slovu se skloní k jeho rameni a téměř neznatelně se dotkne rty jeho bledé kůže a obezřetně postupuje až ke krku a zase zpátky. Myslels i, že si dopřeje jen jednu cestu, ale nějak se mu s tím nechce přestávat.
Asahi
Spokojeně se zavrtí, když Dmitry řekne, že je to vzájemné. Jestli na něj on sám působí tak jako se teď cítí... pak je to krásné a hlavně v pořádku. To se mu tedy asi líbí. Trochu ho to uklidní, ale není se schopný soustředit na nic jiného, než na jeho pevnou zvedající se hruď pod svými zády. Napadnou ho i jiné zvedající se věci, ale připadá si jako největší hříšník na světě. Až to za svými zády ucítí, opravdu omdlí... třeba neucítí... co když ucítí? A myslí teď opravdu jen na jeho... Jeho pozornost se vzápětí upne k Dmitryho prstům, které jedou po jeho bledé kůži, až se propletou s jeho vlastními. Stiskne je jemně a spokojeně natočí hlavu k jedné straně, čímž víc odhalí vlastní krk. Jeho rty jsou neskutečně příjemné, velmi patrné. Co že to dělá? Zesílí stisk svých prstů. Možná by měl taky něco... něco udělat? Jeho ruce jsou ale uvězněné. "Ano..." Hlesne jen na jeho poslední větu. Jak jen by pospal své pocity?
"Možná z tebe omdlím. Ale jestli se vzdálíš omdlím určitě." Řekne nakonec. Samozřejmě ví, kam by podobné věci mohly dojít, ale troufá si tvrdit, že je na ně ve svém věku už dost zralý. Pro sebe se culí a jeho tváře jsou pořád stejně červené.
Dmitry
Absolutně netuší, jak se mu to povedlo, ale při cestování po jeho kůži málem i přeslechl jeho slova. Jindy byl tolik soustředěný a teď s tím má opravdu problém. Jeho kůže je příliš hřejivá a nádherně voní, je vážně těžké se jí nedotýkat. Naštěstí se v příhodnou chvíli zase vrátí do reality."Hm, z toho vyplývá, že nejspíš omdlíš tak i tak." Odmlčí se krátce, jako by přemýšlel. Samozřejmě z toho prohlášení hodlá vytěžit, co nejvíc.
"Takže bych ti měl zůstat na blízku, abych tě mohl v případě nutnosti odnést do bezpečí. Anebo z vany ven, aby ses neutopil." Dodá nakonec a ta představa, že by si jej mohl prohlédnou ve svém náručí, se mu více než zamlouvá. Obecně teď jeho hlavu víří spousta představ a každá se mu velmi zamlouvá. Snaží uklidnit své tělo, aby se mu alespoň trochu ubránil a Asahi hned necítil, jak moc příjemné mu to je. Má malinko obavy, aby ho tím nevyděsil, to opravdu nechce. Přece jen Asahi vypadá velmi křehce. Čemu se ovšem nebrání, je natáhnout své prsty, aniž by se vypletl z těch jeho a vyjede jimi o kousek výš ke kůži na hrudi až ke klíční kosti a pak zase zpátky. Zastaví se těsně po hladinou a pak vyrazí na cestu zase zpátky.
"Tyto společné koupele bych si rád zařadil do rozvrhu, jestli nemáš nic proti?" Ozve se jeho hlas tiše. Nejspíš by si to rád dopřával každý večer.
Asahi
Tiše se zasměje. "Odnést do bezpečí..." Zopakuje po něm, čistě jen pro radost z toho, jak to zní.
"Mě se v té vaně líbí. Myslím, že budu riskovat variantu s utopením." Řekne posléze a stále se pro sebe usmívá. Pak se jejich propletené ruce vydají po jeho vlastním těle nahoru, velmi pomalu a něžně a zase dolů. Při tom směru dolů se mu prudce rozbuší srdce, ale pod hladinou se Dmitrym vedený pohyb zase zastaví a znovu změní směr. Je víc, než pozorný. Víc, než trpělivý.
"Nemám nic proti, pokud to bude více, jak jednou týdně. V opačném případě se obávám, že je to moc málo." Troufne si a ohlédne se po něm tak, aby na okamžik viděl do jeho tváře. Nějak není připravený na jeho něžné, ale zájmem podbarvené oči. Jsou moc krásné. Líbne ho jemně na hranu čelisti. Pak natáhne dlaň k bublinkám na hladině a chvíli si s nimi pohrává. Najednou je mnohem klidnější a už o poznání méně stydlivější. Takhle to s ním snad nikdy nikdo neuměl.
"Dmitry-san...?" Řekne posléze, protože už od té večeře u Shelle mu na srdci leží jedno téma.
"Ty chceš stále bydlet v hostinci?" Začne opatrně. Je to možná příliš brzy, na takové téma, ale...
"Myslel jsem... myslel jsem si... zkrátka, jestli bys nechtěl být radši... tady." Řekne tiše, skoro do ztracena, upře oči ven z okna a čeká. No, tak ho maximálně odmítne. Může pak půl odpoledne brečet do polštáře, nic horšího se nestane. Ne?
Dmitry
S jistým zaujetím sleduje linii jeho šíje, jak volně přechází do ramen a tiše obdivuje tu dokonalou linku. Je tam tolik míst ke zkoumání, že by s tím mohl klidně strávit roky a pořád by to bylo málo. Tak moc je jím pohlcený, až nepoznává sám sebe. Má chuť se k ní přiblížit rty a začít opět mapovat jemnou kůži, že které jasně vnímá teplo a zvláštní odraz světla, jež se od ní odráží. Jak kdyby ani nepotřebovali světlo v místnosti a Asahiho kůže jim zařídila vlastní auru. "Výborně, v tom případě si zamlouvám minimálně večerní koupel a to každý den." Vezme to rovnou pěkně pořádně od podlahy a prozradí mu to, co by si přál nejvíc.
"Myslím, že mám spoustu... No rozhodně mám, co zkoumat." Řekne nakonec s trochu tajemným pozvednutím koutku rtů, když se na něj Asahi otočí a vysloví jasnou nabídku. Tak trochu doufá, že n kousne věc ohledně pouta, ale k tomu se zatím nemá. To je věc, kterou by taky rád velmi brzo vyřešil. Nevidí jediný důvod, proč by se to nemělo stát.
"Bude mi potěšením s tebou sdílet svůj život a byl bych naprosto šťastný, kdyby nezůstalo jen u sdílení prostor." Zahledí se mu upřeně do tváře a je úplně jasné, na co narazí. Asahi se jistě bude bránit a nebude mu to chtít dovolit. Nechá mu ale prostor, aby se mohl za tvářit, že mluví úplně o něčem jiném, přece jenom by ho nerad zahnal do kouta. Tím by taky mohl jejich chvilku pěkně zkazit. Zatím nečeká na jeho odpověď a políbí jej krátce na koutek jeho dokonale krojených rtů, vlastně přesně tam kam dosáhne.
Asahi
"Každý den?" Zopakuje po něm překvapeně, ale pořád se stejně spokojeně usmívá. No, proč ne...? Ten průzkum bude asi vzájemný. Jen co se trochu odváží i on sám. Asahi byl velmi plachý, ale když se dostal do jisté nálady a k tomu s někým, koho doopravdy miloval, nepoznával sám sebe a byl hodně zvědavý, co na to řekne Dmitry. A pak Dmitry souhlasí. Bez sebemenšího zaváhání. Okamžitě. A navíc... s dodatkem, který může znamenat jen jedinou věc. Teď už se ve vaně zcela přetočí čelem k němu, ať už je z něj vidět cokoliv, je plně zaujatý tím, co řekl. Zkoumavě a vážně mu hledí několik dlouhých okamžiků do očí s dlaněmi opřenými o jeho hruď. "Co všechno sis o mě... o tom, na co narážíš zjistil?" Zeptá se s lehounkým úsměvem kolem koutků rtů. Vypadá to, že hodně a že i v tomhle bodě je plně rozhodnutý. Je to velký krok a velký svazek. Vlastně tak trochu na doživotí.
"Už nás rozdělí jen obrovská nenávist nebo smrt, Dmitry-san..." Řekne mu poklidně.
"I když... se obávám, že bych jej na tebe mohl nechtěně přenést tak jako tak." Nakrčí malinko čelo. To se někdy stává a on z něho tak ztrácí hlavu, že by se ani nedivil. Mluví samozřejmě o tom Poutu. To by se asi Dmitry hodně divil, kdyby to neplánoval a stalo se to.
Dmitry
"Ano Asahi, každý den do konce svého života." Odpoví mu s naprostou vážností ve tváři a je jasné, že nemůže být pochyb o jeho upřímnosti. Ani se nad tím nemusel zamýšlet, pro něj byl odpověď naprosto jasná. V tom se ale k němu otočí úplně a na jeho slova se musí pousmát, upřímně a nejen, jak je u něj obvyklé, kdy se nepohne skoro žádný sval v jeho tváři. Asahi má obavy, jestli si svá slova dostatečně rozmyslel, jenže on sám o tom ani trochu nepochybuje. Rozhodl se pro něj, Asahi s ním chce být, a to je to jediné, co k takovému rozhodnutí potřebuje. "Vím vše, co potřebuji vědět, abych si byl jistý. Sdílet s tebou jen běžné věci mi přijde málo, když vím, jaké jsou možnosti. Nepotřebuju roky, abych and tím víc přemýšlel." Na chvíli se odmlčí, než pokračuje ve svých slovech.
"Už když jsem se o téhle možnosti dozvěděl poprvé, věděl jsem, že s tebou chci sdílet i svou duši. Čekal jsem na tebe příliš dlouho, než abych se spokojil s čímkoliv jiným." Pokusí se mu to vysvětlit, ale slova mu tentokrát dochází, aby dokázal vyjádřit přesně své pocity. Vlastně to nikdy nedělal, proto s tím má momentálně trochu problém.
"Vždycky jsem hledal někoho speciálního a ty se svou krásnou duší jím jsi, a teď rozhodně nemluvím o tom, kým jsi." Dodá ještě, aby bylo jasné, že i kdyby byl člověkem nebo kýmkoliv jiným viděl by to stejně.
Asahi
Doslova mu visí na rtech. Zní to tak neskutečně osudově... Něco, na co on, vychovaný v japonské společnosti, hodně věří. "Čekal jsi na mě?" Zopakuje po něm tiše. A co teprve on sám? Jak strašně dlouho čekal on sám. Jemně se dotkne dlaní jeho hrudi a konečky prstů po ní přejíždí, aniž by si plně uvědomoval, co dělá. Naslouchá mu víc, než pozorně a mohl by tahle jeho slova poslouchat donekonečna několikrát denně. Znovu k němu zvedne oči.
"Ty jsi pro mě pořád trochu záhada, Dmitry-san..." Muž jako on… působil jako nebezpečná verze Jamese Bonda. Uhlazený gentleman, který umí se zbraněmi a ničeho se nelekne. Proč nikoho neměl, když mohl mít všechny? Asahi by rád věřil vlastní výjimečnosti, konec konců mu to kdysi často vštěpovali, ale to byl v roli… majetku. Usměje se nakonec a přikývne.
"Víš, že když to pouto bude silné, budu znát každou tvou emoci? Možná i myšlenku..." Řekne trochu tajemně, tak trošku ho úmyslně straší, ale něco mu říká, že to jeho rozhodnutím neotřese. Pořád si něco kreslí do jeho hrudi. Vlastně si vůbec není jistý, jak se takové pouto předává, nikdy to neudělal. Nikdy mu nikdo neřekl, jaký je návod. Nejspíš proto, že žádný neexistuje.
Dmitry
Zahledí se mu do tváře a jeho rysy dokonale povolí, aby se mohl znovu upřímně usmát. V jeho očích, jindy velmi nekompromisních, jsou vidět city, které jen zřídkakdy dává najevo teď jimi ovšem doslova překypuje. Dovolí, aby to celé Asahi viděl a dá mu tak najevo, že mu bezpodmínečně věří. "Já vím, je to jen krátká doba oproti tvému životu, ale nedokážu si představit, že bych žil bez tebe. Byl jsem jen prázdnou schránku, kterou jsi naplnil." Mírně poté pootočí jeho tvář pomocí svého ukazováčku na bradě a dlouze jej políbí na rty. Skoro až pobaveně shlédne na jeho ruku na své hrudi a pod jeho dotekem musí spokojeně přivřít modré oči. Ten pocit, když ho cítí každou buňkou svého těla je neskutečný a stačí k tomu jen malý dotek. Uvědomuje si, jak celé jeho tělo povoluje a užívá si Asahiho velmi citelnou přítomnost.
"Ani si neuvědomuješ, jak okouzlující jsi Asahi." Snaží se mu dát najevo, jak moc je jím pohlcený. Pak musí trochu zvážnět, když mu Asahi řekne, co všechno se po spojení změní. Ani na vteřinu ho to nevyvede z míry, spíš naopak, je tím vyloženě nadšený.
"Nic jiného si nepřeji, nechci před tebou skrývat ani tu nejposlednější myšlenku a věřím, že to tak i bude." Vysloví nahlas to, co se mu prohání hlavou a o čem je přesvědčený. Zlehka jej uchopí kolem pasu a přitáhne si ho k sobě do náruče, aby mohl spojit své rty s těmi jeho v dlouhém polibku, který už neměl sílu oddalovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat