J
J vypadá dost pobaveně, když se na jeho slova ozve jen jedno. Vidí jeho výraz, slyší ten tón hlasu a je mu úplně jasné, jak to myslí. Spíš ho to pobaví, než by byl třeba naštvaný. "Opravím." Přizná mu to, co měl od začátku v plánu.
"Jsou prostě věci, které se neničí." Ano, to jim má za zlé a bude to mít ještě dohru. Kdyby to nechal tak, brzo by si v tomto městě ani neškrtl. Je mu jasné, že Kou si v hlavě přebírá své možnosti. Není hloupý, jinak by tu nebyl a dokáže si jistě přebrat věci, které jsou potřeba k tomu, aby vůbec přežil. Ano, J by mu ublížil, kdyby řekl něco, co by se mu vyloženě nelíbilo. I když ho Kou k sobě přitahuje, J by s tím neměl problém. Jsou věci, které chce udělat, a jsou věci, které udělat musí. Nesnášel pravidla, ale tohle byly zásady, které ho doteď udržely naživu. Pár z nich v dnešní večer porušil, to je pravda, ale v podstatě nic zásadního.
"Něco hledám?" Zopakuje a je vidět, že se nad tím minimálně zamyslel. Možná má Kou pravdu a on něco hledá už delší dobu. J je ale přesvědčený, že jde jen o to, aby každý večer, pokud má volno nemusel po městě hledat společnost a vymýšlet, kam ji vzít. Ne, k sobě domů nikoho nevodil, nebylo to pro něj bezpečné. Pro Kou je to buď vstupenka na vyšší příčku anebo ortel smrti, hodně záleží na tom, jak se bude chovat.
"Pro tebe bude asi nejpodstatnější otázka, co vlastně hledám." Neodpoví mu zrovna to, co chtěl nejspíš slyšet. Potřebuje ho udržet v rozpoložení, které právě má, aby si náhodou nezačal myslet, že mu projde všechno. Nechce ho k sobě pouštět příliš blízko, to by se mohlo velmi rychle zvrtnout. Ztratí se ve svých myšlenkách, když si pořádně užije Kouovy rty, které jsou vážně sladké a líbí se mu, jak chutnají. Nejradši by ho vzal rovnou nahoru a ukázal mu, jak vypadá jeho postel. No nejspíš by ani nepotřeboval postel… Stejně ho pustí, aby mohl trochu vydechnout. Vypadá to, že ten panák mu přišel vhod. J se opře bokem o linku a chvíli ho pozoruje. Sám upijí ze své sklenky a kývne hlavou, když mu Kou řekne, že zrovna nikde nepracuje.
"Za to, že si sedneš, tě nezabiju." Nabídne mu po svém, že si může udělat pohodlí. Koutky mu vyběhnout nahoru, některé věci mají hodně společné.
"Vypadáš na to." Zkonstatuje jako první, než se pohodlněji opře o linku a pořád ho pozoruje, občas přes hranu sklenky.
"Měl bych pro tebe práci. Vyděláš si prachy, o kterých se ti ani nesnilo." První ho chtěl ještě chvíli dusit, ale nakonec to nechá být. Bavit se taky můžou později, úplně jinak.
"Pravidla v podstatě neexistují, jsou jen věci, které nesmíš podcenit, jinak nepřežiješ ani den. Vlastně je jen jediné. Co řeknu já tak to bude." Odlepí se od linky a přejde ke stolu u malé pohovky. Z kapsy bundy vytáhne celkem silný balíček bankovek a plácne je na stůl. Tohle by si Kou nevydělal ani za měsíc někde ve skladu.
"Tohle je tvá výplata za jedinou akci a za fakt, že ti budu věřit, že mě nepodrazíš. Uděláš to jednou a skončili jsme." Nechá peníze ležet a sám se usadí do svého oblíbeného křesla. Pořád ho pozoruje a u toho si připaluje. Krabičku pošle na stůl s kývnutím hlavou, jsou i pro něj.
"Budeš můj, se vším všudy. Můžu ti slíbit, že nikdo jiný na tebe nesáhne. Pokud ano, nedožije se zítřka." Jeho výraz se změní na něco, co nikdo se zdravým rozumem vidět nechce.
"Naučím tě všechno, co budeš potřebovat, abys nebyl jen jeden z davu, kterého za chvíli tahle společnost pohltí. Můžu ti říct víc, ale jakmile s tím začnu, už není cesty zpět. Budeš bydlet tady, sice je to sklad, ale mám tu zařízených spoustu věcí, které jsi ještě neviděl. Nebudeš mít hlad, nouzi o chlast ani cigarety. I o tvou motorku se postarám." Nakloní hlavu na stranu.
"Když odmítneš…Nezabiju tě. Můžeš odejít a už se pravděpodobně nikdy neuvidíme. Bezpečí ti však nezaručím, viděli tě se mnou." Ušklíbne se, jak kdyby to byl dost dobrý vtip.
"Ale aby to bylo úplně jasné. Nepatřím k mafii a nikdy nebudu. Jejich pošahané zákony nejsou pro mě. Taky se nehodlám nikomu klanět. Já jsem ten, kdo určuje pravidla. Jednou bys mohl taky." Nemyslí si, že to by ho mohlo přesvědčit, ale přece jen je dobré, aby to věděl.
Kou
Kou se zatváří, že o tom přemýšlí. To znamenalo, že jeho motorka udělala dojem. Investoval do ní všechno, ale zase se nedalo říct, že to byl nejlepší a nejdražší kus na světě. Spíš se s ní hodně mazlil. Nemá ani ponětí, že by J chtěl splácet za motorku dluhy ve smyslu, že s těmi lidmi ještě neskončil, protože ji zničili. Začínají se dostávat k jádru pudla a tak na to Kou nic neřekne a jenom čeká, až s tím J začne sám. Očividně si ještě potřeboval rozvážit, jestli s tím vůbec začínat, ale to asi Kou dovedl pochopit dokonce i své neveselé situaci. Dokonce se pousměje, když mu J řekne, že ho nezabije za to, že se posadí a tak to hned udělá. Znatelně se mu uleví, protože pořád se držet je náročné. Psychicky je pořád stejně na pokraji nějaké bouřlivé reakce, ale alespoň tělo si může odpočinout. Jo… asi na to doopravdy vypadá. Když mu ale J nabídne práci, musí vypadat vážně vykolejeně. Tohle doopravdy nečekal a nemá vlastně ponětí, proč to chce proboha dělat. +V poslední době mi nabízí práci až podezřelé množství lidí.+ Napadne ho a jeho mysl ho varuje, že by měl následovat spíš Tamakiho a tady se žene do pěkného průseru, ale víte jak to chodí… Kou nikdy moc neposlouchal. +Tamaki má Rukiho...+ Pomyslí si. Pravidla neexistují… není si jistý, že je ten typ, co J hledá. Není vrah a ani nechce být. Měl tisíc a jednu možnost vydat se na tu špatnou stranu a vlastně to nikdy neudělal ani nevyhledal někoho, kdo by mu tam pomohl. Nemá ani ponětí, co by po něm J mohl chtít, ale není jako on. Nebude nikoho zabíjet. Jistě, že by J určoval pravidla, jenže by mu mohl dát úkoly, které se mu nebudou líbit. Sleduje ho, jak pokládá na stůl peníze, které nikdy v životě ani náznakem neviděl a které asi samy o sobě stačí na to, aby si koupil kohokoliv a snaží se odolat tomu pokušení. Naštěstí nikdy nebyl ten typ, co by potřeboval tenisky od Diora. "Za jakou akci?" Prostě se potřebuje zeptat. Nepůjde do toho, když to bude něco proti jeho přesvědčení. Tedy pokud bude mít na výběr. Natáhne se pro krabičku, aby si taky připálil a sám sebe tím uklidnil. Zase se opře a uchechtne se, když dojde na to, že by měl být jeho. Vydržovaná coura… To by mu nakonec asi tak nevadilo, i když by si nikdy nepomyslel, že skončí zrovna takhle. Jenže tam někde by svoje povinnosti ukončil. Takže J mu dopředu nic neřekne…? Automaticky se očima rozhlédne kolem, když mu J řekl, že by musel bydlet tady. To by mu asi taky bylo dost jedno, je to pěkné místo a on byl zvyklý na málo. A pak dokonce přijde ujištění, že by ho nezabil, když řekne ne. Konečně se vnitřně trochu srovná a vydechne si. Vlastně ani neví, jak má reagovat na to, že k mafii nepatří. Slyšel nějaké řeči o tom, že gangům mimo mafii se nevedlo zas tak dobře, že neměli jejich ochranu a krytí rodiny a že si to s nimi mafie mohla kdykoliv rozmyslet. Znělo mu to hodně nebezpečně. On že by jednou mohl určovat pravidla, on??? Vyfoukne dým, za kterým se částečně schová jeho tvář a opře se dopředu předloktími o kolena.
"Potřebuju alespoň okrajově vědět, co tím vlastně myslíš. Však si viděl, jak mi vadilo, že jsi ho zastřelil." Zase se na něj drze mračí.
"Kromě toho… proč bych zrovna já měl jednou být na podobném místě jako ty? Proč? V davu všech těch lidí a kluků, co už pro tebe dělají?" Rozhodí rukama. Pak se narovná a nasadí ten svůj klasický frajerský úsměv.
"To se ti tolik líbím? Sháníš královnu?" Asi to neměl říkat, ale jeho pusa si vždycky dělala, co chtěla. Hned zvedne ruce, že jako nic neřekl.
J
Jovi je jasné, že některé věci musí první říct, aby si je Kou pořádně promyslel. Sám si není jistý, že nad tím uvažoval dostatečně. Ani neví, co ho to popadlo, že chce zrovna jemu nabízet různé věci. Měl kolem sebe dost lidí a hlavně těch, u kterých si jistou věrnost a ochotu udělat cokoliv ověřil. Teď tu má kluka, kterého sebral v baru a pak i ze země a nabízí mu místo vedle sebe. Možná i jeho dostala tíha reality, kdy byl příliš času sám. Anebo prostě čekal na tu správnou osobu. Ale jak ví, že je to zrovna on? Koutky mu nepatrně trhnou nahoru, když se Kou posadí. Zatím neutekl, to je vlastně zázrak anebo ukázka toho, že není pitomý. Pozoruje ho celou dobu, i když pokládá peníze na stůl. Tohle asi nebylo zrovna malé lákadlo, ale dobře, že do toho nejde po hlavě. To by byl J, kdo by zaváhal. "Volavka by se mi hodila." Nadhodí jako první.
"Nepotřebuju nikoho, kdo celou práci dokončí, na to mám dost lidí, kteří u toho nehnou ani brvou. Já jsem jeden z nich." Nakloní hlavu trochu na stranu, když se na chvíli odmlčí a potáhne si z cigarety.
"Potřebuju někoho, kdo je dostane, kde se mi to bude hodit. Nic víc. Pak můžeš klidně jít, o zbytek se postarám. Užiješ si v barech, klubech a restauracích, jídlo budeš mít zaplacené." Nastíní mu prozatím jen okrajově, o co jde. Kou neutíká, ani když mu dojde, co všechno by to mělo obnášet, jen se uchechtne. J nedělá předčasné závěry, to taky mohlo znamenat úplně cokoliv. Pohodlněji se opře do křesla a sleduje ho, jak se rozhlíží kolem. Ještě neviděl zbytek, není to jen tento byt, co k tomu patří. J si uměl užít pohodlí a samozřejmě na to měl peníze. Bylo pro něj však výhodné udělat si bydlení právě ve skladu, kde ho většinou nikdo nehledal. Kou je jeden z mála, kdo ví, kde žije. Samo o sobě by to mohl být problém, ale J si nemyslí, že by hned běžel a někde to vyzvonil. Ani neví, proč mu tak důvěřuje. Mohl by mu nabídnout i vlastní pokoj, ale to dělat nechce. Kývne hlavou, protože i on chápe, že chce vědět víc.
"Naučím tě se o sebe postarat, ale to neznamená, že po tobě budu chtít, abys někoho zastřelil. Mám kolem sebe dost lidí, kteří nám budou krýt zadky. Vždycky a všude. Ale přiznávám, někdo jako ty by se mi dost hodil." Vstane pomalu a obejde pohovku. Zdá se, že přemýšlí, co mu na jeho další otázky odpovědět, nakonec se přece jen skloní k jeho oušku a otře se o něj rty.
"A co když ti řeknu, že z miliónů lidí kolem jsem si vybral právě tebe. Královna by ti slušela." Pošeptá mu, než ho vezme za bradu a natočí ji trochu směrem k sobě. Prohlédne si zblízka jeho rysy a nebezpečně se usměje.
"Něco mi říká, že jednou budeš mnohem nebezpečnější, než já. Nebude to hned, ale věř mi, že tě na to místo dostanu. Chci, aby z nás šel strach, chci, aby se bálo celé Tokyo, pokud by udělali něco, co se nám nebude líbit." Asi s ním zase flirtuje, i když dost po svém. Přiblíží se ještě o kousek a kouká mu upřeně do očí.
"Přiznávám, že původně jsem tě chtěl jen ohnout, klidně u toho baru." Ušklíbne se pobaveně.
"A neříkám, že to nechci udělat celou dobu i tady. Zároveň jsi první, komu něco podobného vůbec nabízím." Trochu odrývá své vlastní karty, ale bez toho se asi dál nepohnout. Nabízí mu toho dost, ale cena není taky vůbec malá. Nechtěl zatím udělat nic navíc, prostě jen vydržet, dokud mu nedopoví. Jenže je hrozně těžké se ovládnout, když je tak blízko.
"Neříkej, že by se ti nelíbilo, kdyby se všichni ti, kteří tě vyhazovali, třásli strachy, jen z možnosti, že se tam ukážeš." Pro něj samotného to byla vždycky lákavá představa.
"Tak daleko se chci dostat, pojď se mnou." Doplní ještě, než ho prostě zkusí políbit znovu.
Kou
V uších mu zní Jova slova o tom, že by se mu hodila volavka. Kou teď vypadá docela vážně když přemýšlí a převrací to v hlavě. Párkrát slyšel, že to byla práce o dost nebezpečnější, než akce samotná. Chtělo to nervy, herecký talent a vždycky tu bylo riziko, že vás už někdo prokoukl a že zemřete v okamžiku, kdy někam vlezete. Znamenalo by to ve všem se stoprocentně spolehnout na J, že ví, co dělá a kam ho posílá a že prostě nikdy neudělá chybu, jenže to se prostě mohlo stát. Byl rád, že po něm nechce násilnosti a vraždy a ví, že do toho by nešel, ale už se nadělal dost vylomenin, tak by tohle nemuselo vadit? Když se podívá na ty peníze, vážně hodně ho to láká. Pak se podívá na J a připomene si ten sex a zase si není jistý. Rozhlédne se okolo a prostě neví, jestli svůj relativně slušný život chce nebo nechce vyměnit, ale nemá nikoho, kdo by se kvůli tomu na něj díval skrz prsty. J najednou vstane a obejde pohovku, kde Kou sedí. Chvíli ho následuje pohledem, dokud mu nezmizí ze zorného pole a J se mu tak objeví za zády. Ucítí jeho rty na svém uchu a na zátylku se mu postaví chloupky do pozoru. Ani neví, co by mu měl odpovědět. Neměl malé sebevědomí, ale ani s ním by nemohl říct, že si to doopravdy myslel. Jenom to tak tušil a připadalo mu nemožné, aby to byla pravda, jenže J si jde tvrdošíjně za svým a vůbec ne přes mrtvoly, ale v podstatě ho tu podplácí a přemlouvá a očividně mu to za to stojí. Nebrání se mu, když pootočí jeho tvář a obočí se trochu překvapeně pohne, když mu J prorokuje, že bude ještě nebezpečnější, než on sám. On si to o sobě nemyslí, v tuhle chvíli ani trochu ne a vlastně po ničem takovém nikdy ani netoužil. Na ulicích bylo určitě hodně kluků, kteří ano, ale možná je to jeden z důvodů, proč ho J chce. Protože se za ničím nepožene a neporoste mu přes hlavu. J se posune tak, že se mu může podívat do očí, když se opravdu hodně ohlédne a taky to udělá. Jeho by se mělo bát celé Tokyo? "A jak to chceš udělat, když je tady Yakuza?" Prostě mu to nedá a taky o těchto věcech nic neví. Kou příliš nechápe, že je to taky on, kdo by za to všechno mohl platit vysokou cenu. Ve svém věku si to neuvědomuje. Netuší, jaký by ten život mohl být, ale to asi žádný mladý kluk, který leze do něčeho podobného. Vždycky měl respekt z oplétaček se zákonem, nedovede si představit, že by šel do vězení. Umřel by tam během prvních pár dní. Zatváří se překvapeně, když J začne brnkat na jeho pomstychtivou strunu a skoro nevinně se mu znovu podívá do očí.
"Ne." Vypadne z něj asi úplně pitomě a nejspíš i trochu naivně. Jenže J ho znovu pozve sebou a pak ho políbí. Není to nic nepříjemného a on si trochu dovolí povolit a nalhat sám sobě, že to je něco, co by třeba sám chtěl udělat. Že se potkali někde v motorestu u silnice a nic o sobě nevědí… Není to nepříjemné. Počká, až jejich chvilka zase skončí a podívá se před sebe na všechny ty peníze a všechno kolem. Nemusel by se o nic starat, nemusel by skoro nic a žil by tak, jak ho nikdy ani nenapadlo. +Tvrdí, že se o tebe postará, neměl by ses ještě někde poptat?+ Jenže pokud odtud odejde, už se nepotkají. Tu možnost už Kou neměl. Zahrne si pramen dlouhých vlasů za ucho a vypadá vážně nejistě.
"Tak dobře." Slyší říkat sám sebe, ale vážně neví, co to vlastně dělá. Ví jenom, že nikomu chybět nebude. Tím jeho kariéra v Tamakiho klubu končí. Ruki by se nad ním asi i rozplakal. Asi ví, co bude následovat, ale vlastně se nebojí, jenom to bude hodně jiné. Bude si na všechno muset zvyknout.
"Mám malý byt, mám v něm věci." Prohodí.
J
Jovi je jasné, že Kou nebude do detailu promýšlet důsledky, které by to mohlo mít. Některé věci pořád zůstanou na něm a bude muset dávat dobrý pozor, aby svou možnou volavku brzo neztratil. Nechává ho, aby si pořádně v hlavě přebral výhody a nevýhody toho, co mu tady nabízí. Ten sex bude rozhodně příjemný bonus, a i když si věří dost, je vidět, že Kou tuhle stránku teprve tráví. No, však on mu ukáže, že to za to stojí, ale na to je ještě chvíli čas. J vážně nechce, aby ho tu do postele lámal násilím. Teda ne úplně. V očích se mu blýskne v závislosti na jeho myšlenkách. Některé věci mu vyvstaly přímo před očima a ta vize se mu rozhodně zamlouvá. J se jen mírně pousměje, protože nedojde na žádné odmítání ale jen další otázku."Neboj, tohle všechno mám už delší dobu promyšlené. Nepůjde to hned, ale pomalu se k tomu dopracovávám." Nechce mu tady rovnou vysypat své plány, na kterých pracuje už od chvíle, kdy si uvědomil, jak se chce živit. Potřebuje kolem sebe dostat velkou síť lidí, kteří potřebují peníze a zároveň je děsí mafiánská pravidla.
"Myslím, že nakonec se ti ten pocit zalíbí, chce to jen vyzkoušet." Láká ho dál a nemíní s tím přestávat, dokud mu na to nekývne. Prostě si usmyslel, že ho chce, a takové věci i osoby většinou dostane. Kdyby Kou odmítl, opravdu by ho nechal odejít. Má pro něj zvláštní slabost, která se u kohokoliv jiného zatím neprojevila.
"Zatím ber jen to, že nemusíš ráno vstávat do práce, abys měl kam složit hlavu, a za jednu akci si budeš moct koupit, cokoliv budeš chtít. Možná ti i něco koupím já sám. Třeba další motorku, aby ti ladila k oblečení. Mám tu velkou garáž a v podstatě vlastní servis." Vůbec mu nevadí, že to tu uplácí všemi možnými způsoby. Je hodně zvědavý, jak se bude Kou tvářit na další polibek. Chtěl to vyzkoušet čistě proto, aby zjistil, jaké má šance. No dobře, taky proto, že mu vážně chutná skvěle a některé pudy jen těžko ovládá. Tohle je jeden z nich. K jeho překvapení se Kou sice malinko zarazí, ale brzo se tomu poddá a tak si dovolí ho víc prodloužit, aby ukojil alespoň trochu ze své touhy. Není to lepší, ani snesitelnější, ale pro ten pocit….Teď ho ještě chvíli nechá, aby se rozhlédl a rozhodl se podle svého. Sám zatím trochu znatelněji vydechne a přemýšlí, že když souhlasí, hodí ho rovnou přes rameno a odnese do postele. No dobře, měl by mu dát aspoň pět vteřin. Kou nakonec přece jen souhlasí a J vypadá spokojeněji.
"Skvěle." Odejde ke kuchyni, vezme rovnou celou lahev a vrátí se, aby mu ještě jednou dolil. Tentokrát se posadí vedle něj, ležérně se opře předloktím o opěrku a prohlédne si ho.
"Dostaneš nový telefon a počítač. Budeš potřebovat nový účet a podobné pitomosti." Tohle za něj vyřeší někdo jiný a počítá, že zítra to bude mít přiopravené.
"První dvě věci si můžeš vybrat, pustím tě na svůj, ať můžeš nakupovat. Další zařídím já." Vytáhne svůj vlastní telefon a nacvaká krátkou zprávu, díky níž bude všechno zařízeno.
"Než si ale vybereš, tady má prozatím náhradní mobil. Máš tam číslo na mě a pak na řidiče, který tě odveze, kam jen budeš chtít, dokud nebudeš mít motorku v pořádku a i pak ho můžeš volat ve dne v noci." Vysvětlí mu, jak věci fungují.
"V garáži jsou ještě dvě auta, které si klidně můžeš vzít. Klíče jsou u dveří na zdi." Pokračuje dál.
"A o tvé věci se postarám, chtěl bych, abys teď pár dní zůstal doma a nikam nechodil. Musím dnešní večer ještě dořešit, aby věděli, že tohle se prostě nedělá." V očích mu zasvítí chuť po pomstě. Ne, s ním si nikdo zahrávat nebude. Prohlédne si Koua velmi pomalu a dlouze se nadechne nosem.
"Jen pojď blíž." Pobídne ho o něco tišeji.
"Není mi zima, ale tvoje tělo mě může zahřívat klidně celou noc." Koutky se mu zase zvednou nahoru a je vážně zvědavý, jestli půjde nebo ne.
"Ještě sis ani neprohlédl, cos vyhrál." Sebevědomí mu očividně nechybí.
Kou
Neboj a Mám to promyšlené zní sice moc pěkně, ale Kou J vůbec neznal a mohl se spolehnout jenom na jeho slova. Viděl sice v baru, jaký z něj všichni měli respekt, ale mafie získala na své síle právě díky organizovanému řádu, který dřívější zločinecké skupiny postrádaly. Kou by to nikdy nepodceňoval a neslyšel o mnoha gangech, které se prosadily vedle Yakuzy, ale J si na to věřil. Možná podnikal v nějakém oboru, který jim nelezl do zelí. Je to zvláštní, jak mu sliby toho, že nebude muset pracovat ani vstávat z postele, nijak nezatmívají mozek. Přes všechnu svou nezvladatelnou povahu byl nakonec asi docela pracovitý člověk, kterému práce nevadila. Překvapí ho tohle zjištění o sobě samém a podívá se na J až ve chvíli, kdy mu řekne, že by mu nějaký dárek koupil on sám. Přistihne se, že tohle ho zajímá o hodně víc. Bylo by to překvapení a jeho by zajímalo, co by mu dal muž jako je J a taky za kolik. Za kolik by mu tak nějak stál. Zatím za hodně, jak to tak poslouchá. "Mám rád tu svou." Řekne mu, aby si J nemyslel, že to s ním bude mít tak jednoduché. Nakonec ale souhlasí a J dojde pro další alkohol, aby si na to mohli připít. Teď, když měl od něj ten souhlas, se už nemusel držet dál, takže se samozřejmě okamžitě objeví na pohovce vedle něho. Kou si není jistý, co to s ním dělá, jenom ví, že se podvědomě napíná a že už stejně řekl Ano, takže má smůlu. Dohoda je dohoda. Poslouchá, co všechno bude potřebovat a přikývne. Pro ostatní nejspíš v podstatě zmizí ze světa, ale měl stejně spíš jenom známé, než přátele. Pocukne obočím. V počítačích se zase tolik nevyzná, ale nový iPhone chce asi každý. Rozhodně ten nejnovější s největší pamětí a skvělým foťákem. Teď už jde jenom o barvy… Do ruky se mu dostane prozatímní zařízení. J ho zatím nevyzval, aby odevzdal to svoje. Rád by si přetáhl alespoň fotky a sem tam nějaký kontakt taky není k zahození. Znovu kmitne obočím, když mu J dovolí používat jeho dvě auta, která tady prý někde stojí zaparkovaná. Může jezdit kamkoliv, vážně? Najednou ani neví kam, ale něco určitě vymyslí. J mu neřekne, že má na věci zapomenout, jenom si je nemůže přinést sám.
"Dobře, to mi nevadí." Řekne mu. Je to fuk, kdo tam dojde, na tom nelpí.
"Jak dořešit?" Chce vědět. Ani neví, kdo chtěl J motorku zničit. Kou se prostě jenom motal kolem. Neujde mu ten pohled, jakým se na něj J podívá a vzápětí na to je vyzván, aby šel blíž. Kou promne rty o sebe, ale nedomlouvá mu. Nemusel s tím souhlasit, ale udělal to. Teď je na čase začít splácet svoje pomalu narůstající dluhy. Klidně celou noc… Vypadá to, že zítra se ani neposadí a cosi v něm mu připomene, že přece jenom trochu strach má. Jenže pak musí vyprsknout do dlaně, když mu J řekne, aby si prohlédl, co vyhrál.
"Já jsem vyhrál?" Zopakuje po něm a s jiskřením v očích si ho vážně prohlédne.
"No, když to bereš takhle, je to hned lepší." Dostane se zase maličko do sedla, když z něj trochu opadne strach a vrátí se pocit, že on je tu přece ten důležitý a ne ten skřípnutá ke zdi. Přisune se tedy ještě blíž a začne si očima zblízka prohlížet jeho hrudník.
"Já jsem mnohem krásnější. Ale to víš." Řekne mu. Kouovy rysy jsou samozřejmě čistší a něžnější. J je vyloženě chlap, s trochu křivým nosem a strništěm na bradě, ale vypadá sexy. Nakonec se odváží zvednout útlou dlaň a položit ji na jeho prsa, která trochu pohladí. Pod látkou je pevná hruď, která toho slibuje hodně. Vzpomene si na toho malého hubeňoura, co měl v posteli naposled. Tohle bude hodně jiné.
Žádné komentáře:
Okomentovat