Kou x J - Dobrej úlet, tenhle podnik. - část 2.

(Jovo skladiště)

J

J skoro vůbec nevnímá Koův pohled v první sekundě, kdy sám vstane. Nikdy příliš nerozlišoval podobné pocity, které by měl přečíst, obecně mu to bylo dost jedno. Druhá stránka věci je fakt, co všechno Kou viděl a jak moc by ho to v budoucnu mohlo ohrozit. Ano, první přemýšlí nad tímto a ne nad faktem, jestli se mu něco nestalo. Ten kluk vypadal, že něco vydrží a J zařídil, aby se mu nic vážného nestalo. Samozřejmě to bere podle vlastních měřítek. První se jen ušklíbne, když přijde otázka na to, co tomu chlapovi provedl.

"Proč? Bude ti chybět?" Zeptá se bez jakékoliv známky empatie. Ne, ani jako dítě nevěděl, jak by podobné chování mělo vypadat. Všichni kolem z něj šíleli a J to bylo jedno. Měl svůj vlastní způsob, jak se prodrat japonskou společností a s tím, kde bydlí a jak si žije, ví, že se mu to dost podařilo. Nezáleží na to, co má za sebou. Byl dost magor na to, aby to od začátku zkoušel na vlastní pěst. 

"Vždycky někomu ležíš v žaludku. Pak už jen záleží, jak moc." Rozvíjí svou vlastní teorii. Podle něj není na světě člověk, který by neměl nepřítele. Pravdou je, že on jich má víc, než dost a přítele…Co to je? Když jsou konečně v autě, J ví, že Koua minimálně dneska domů nepustí a čert ví, jestli vůbec. Sám se ještě rozhoduje, co s ním bude dělat. Taky mu ale dochází, že by ho byla škoda. Chtělo by to správnou páku, aby si ho mohl nechat. Prudce se ohlédne, když mu Kou vezme cigaretu a Jův výraz mluví za vše.

"Vždyť se vůbec nic nestalo." Narazí na fakt, že jemu se podobné věci dějí dnes a denně. Je vidět, že se krátce zamyslí nad další odpovědí a pak pokrčí rameny.

"Hm, tak dobře, až s tebou skončím, budeš spokojený." Znovu vystaví na odiv své sebevědomí a prohlédne si Koua, jak kdyby ho hodnotil, jak moc dobře bude vypadat pod oblečením. 

"Je to můj způsob, buď si zvykej nebo ne, to už je na tobě." Odtuší bez mrknutí a pak jen pokrčí rameny.

"Říkal jsem ti, že se ještě rozmýšlím, co s tebou." Odbočí do boční uličky a míří k okraji města. Ne, nikdy nechtěl bydlet v centru, tady se mnohem lépe schovával a doteď jen málokdo ví, kde bydlí, tedy spíš nikdo. Kou by to taky vědět neměl. Znovu se na něj krátce podívá a už si připaluje další cigaretu.

"Měl bys chtít, abych to s tebou vážně nemyslel." Pouští na něj trochu hrůzu, i když Kou vypadá, že toho o moc víc nesnese. A ty další poznámky mu dávají za pravdu.

"Za chvíli ti to bude jedno." Zkonstatuje jen a nic víc nedodá, pak už mlčí až do doby, než zajedou do malého průmyslového areálu mimo jakékoliv ulice a domy. Brána se za nimi hned zavře a J míří až k poslednímu skladišti nejdál od ní. Tváři se, že se na Koua vůbec nedívá, ale po očku ho pozoruje, jestli už bude mít pořádně nahnáno. Sice ho baví, ale taky by měl vědět, že ne všechno si může dovolit a že by si měl dávat pozor. Ještě neví, proč toho chce dosáhnout, jestli proto, aby nemluvil nebo z jiného důvodu. Vrata velkého skladu se otevřou a J tam zajede autem. Zatím to vypadá, že kolem nic není jen prázdné stěny a jedny neprůstřelné dveře, které vypadají dost obyčejně. J vyleze z auta, přejde ke dveřím spolujezdce a Koua vytáhne ven. 

"Tak pojď, nezkoušej mi zdrhnout, věř mi, že mně se neschováš." Ještě na něj trochu pouští hrůzu, než ho postrčí do dveří, za nimiž je v podstatě běžný byt. Vypadá to, že to nestálo zrovna málo, i když J to nikdy příliš neřešil. Pro něj je nejoblíbenější část vybavení za obloukem a to je jeho stará motorka. 

"Takže kafe?" Ohlédne se krátce přes rameno a chraplavě se zasměje.

"Když budeš hodný, možná naše první rande přežiješ." Baví se nad tím víc, než dost.

"Pořád mi dlužíš, zachránil jsem ti život." Zkusí si ho zaháčkovat trochu jinak. Začne startovat dost drahou mašinku na kávu. Tohle si občas umí užít, i když se dost často stává, že to kafe ani nedopije a pak je pěkně nepříjemný. Krátce si přečte zprávy, které mu přišly na mobil a vypadá nadmíru spokojeně.

Kou

Kou podrobí J vedle sebe novému pohledu, protože mu vlastně neodpověděl, ale mohlo to znít tak, že je ten člověk mrtvý. Mohl jenom bourat a teď ho nakládá sanitka, ale… J mu nechtěl odpovědět a nejspíš nemělo smysl dál naléhat. Ne, Kou nebyl vrah a ta myšlenka mu nedělala dobře a tak sám sebe v duchu přesvědčuje, že toho chlapa někdo zachrání. Nejspíš to byl stejně nějaký hajzl, co jel plnit svůj prohnilý úkol, ale stejně… Na Jově dalším prohlášení asi něco je a Kou sjede na sedačce trochu níž. Opravdu nemohl vědět, na koho narazil a ještě pořád mu nedošlo, že vůbec nešlo o útok na jeho osobu, ale na J. V hlavě se probírá seznamem lidí, které kdy potkal. Bylo jich hodně, ale že by někomu udělal něco takového, aby mu stálo za to ho zabít? Vždyť ani nebral drogy nebo něco podobného… Připadá mu to pořád jako větší a větší blbost a taky podle toho mhouří oči, ale pak dojde na tu cigaretu a J se mu snaží namluvit, jak se vůbec nic nestalo. 

"Jasně, jenom někdo umřel, rutina." Prohodí a protočí očima, ale J kontruje, že až s ním skončí, bude spokojený. 

"Hlavně že ne mrtvý. Spokojený zní tak, že budeš dělat všechno proto, abych se měl skvěle." Pronáší a ubezpečuje sám sebe, že za minutu neumře. 

"Kdybych přece jenom umřít měl, měl jsi mě nechat pod tím autem, bylo by to alespoň hned a já bych se teď nemusel posrat strachy!" Trochu po něm vystartuje, když se v sedačce prudce narovná až se málem bouchne hlavou o strop, ale zase rychle zapluje dolů. Co kdyby ho ten sadista chtěl třeba mučit? 

"Proč bys nakládal mojí motorku." Brblá dál. Kdyby si ji chtěl nechat, prostě si ji mohl odvézt i tak. Co by s tím Kou asi tak udělal? Zvykej… jasný… to nezní jako Umřeš. J mu nezastaví a dál na něj pouští hrůzu a Kouovi se vůbec nelíbí, kam jedou. Zírá z okýnka a ruce má založené na prsou. Potlačuje nutkání začít se třást po celém těle. J zase řekne něco, co ho přinutí bát se ještě o trochu víc a když se přiblíží k nějaké průmyslové čtvrti a divným skladištím, je toho na něj tak akorát dost. Přilepí nos na okno a přemýšlí, jestli se počůrá hned nebo až při vystupování. Pohltí je brána a posléze i vrata do jednoho z těch skladišť a motor zhasne. J obejde auto a doslova ho vytáhne ven a Koua málem neudrží nohy. Myslel si, že se mu vysmekne nebo prostě něco udělá, ale je rád, že neskončil na zemi rovnou. Tělo ho prostě vůbec neposlouchá. Rád by zdrhal, ale nejde to. Nohy se nechtějí hýbat. J ho strčí do dalších dveří, Kou za nimi zůstane stát a jeho mozek nechce přijmout fakt, že se dívá na nějaký byt a ne na černou mučírnu jako ve filmu. Kafe?? Cože?? Podívá se na J, jako by mluvil mandarínsky a J dodává, že mu zachránil život. To byla pravda. Proč by ho sem tahal? Mohl ho tam zastřelit taky. Kou se zamračí a potlačuje chuť otočit se na místě, vzít za kliku a zase odkráčet. 

"Spíš panáka." Odsekne tiše a zase se rozhlédne. Je to pěkný byt. Čistě pánský, ale pěkný a na to, co zná on, taky dost velký. J si ho nevšímá, věnuje se kávovaru a mobilu a tak konečně udělá několik kroků a jednou dlaní si mne druhou paži. Najde i tu starou motorku a pousměje se, ale je ještě až moc svázaný vším, co se dělo. 

"Máš co vysvětlovat." Zabručí zase. Teď by si rád poslechl celý a příběh a taky proč je vlastně tady. 

"Někdo jako ty si vodí kluky domů? To se mi nezdá. Všechno vyslepičím." Říká mu, ale nechce ho provokovat k tomu, aby se ho zbavil, jen podotýká, co je zjevné. J má motivy… 

"Co je nahoře?"

J

J vypadá tak trochu pobaveně, protože vidí, že ho svým prohlášením dostatečně vyvedl z míry. To ho bavilo nejvíc, i když s Kou je ten zájem možná i trochu někde jinde. Zatím si to však úplně nepřipouští, no možná spíš nechce. Pořád si není jistý, proč ho bral sebou a nenechal ho přejet, ale to snad brzo zjistí. Jen na to potřebuje trochu času a není jisté, že to Kou přežije. 

"Ano, nejspíš umřel, rutina." Zopakuje po něm s pokrčením rameny, ten chlápek je mu jedno. Za pár minut se pravděpodobně dozví, kdo to byl a nebude jediný, kdo to odnese. Jsou věci, které prostě neodpouští a to se jen tak nezmění. Je to důležité vzhledem k tomu, čeho chce dosáhnout a u něj je to vždycky, buď všechno nebo nic. 

"A kdo říkal, že nejsem přesvědčený o spokojeném posmrtném životě?" Dělá si z něj velmi svéráznou legraci. To taky dělal často a rád. Další důvod proč se mu většina vyhýbá, tedy kromě jeho mužů. Platí jim víc než dobře a oni už ho taky dostatečně znají, aby jim to nepřišlo divné. J se krátce a chraplavě zasměje.

"Třeba si ji chci nechat nebo ji někomu dát." Najde vysvětlení i na tohle a pak už mlčí, dokud nejsou u něj v bytě. Tohle místo je jeho hnízdo a je to vidět. Miluje to tady a vážně by ho štvalo, kdyby to tu musel opustit. Je to přesně podle jeho gusta a ne, nezáleží mu na tom, co by si o tom mysleli ostatní. Navíc to tady šlo dost dobře upravit a doplnit o důmyslný kamerový systém a k tomu různá čidla proti vniknutí. Nesnášel nečekané návštěvy. 

"Vidíš a já měl za to, že už máš dost." Pokrčí rameny, než sáhne do jedné skříňky a vytáhne flašku kvalitního alkoholu, rozhodně nic sladkého. Rozlije do dvou sklenek a pak zamíří k němu, aby mu jednu z nich vtiskl do ruky. Zatím neopouští jeho osobní prostor, jen mu shlíží do tváře. 

"Já?" Pozvedne obočí, když je Kou drzý úplně stejně, jak v baru.

"A já myslel, že ji dneska viděl dobrý důvod, proč nikomu nic neříkat, kdybych se náhodou rozmyslel, že tě pustím." Zní trochu ironicky, aby Kou věděl, že je ta šance minimální. 

"Moje ložnice." Odtuší a v očích se mu blýskne.

"Nebudu se bránit ti ji do detailu ukázat." Dá mu jasně najevo, že zájem má. 

"Tak poslouchej, měl jsi hromadu požadavků, když jsem tě slušně chtěl brát na rande. Situace se změnila. Já požadavky nemám, spíš mě zajímá..." Odmlčí se na moment a sáhne prsty po jeho bradě, kterou sevře a přitáhne si ji blíž k sobě. 

"Co všechno jsi ochotný udělat proto, abys přežil?" Začíná se svými vlastními pravidly. Když se mu bude odpověď líbit, nejspíš si ho vážně nechá. Ale to nezáleží na něm, tedy částečně ne. 

"Zatím o tobě vím, že máš sice hezkou motorku a tělo, ale jinak jsi drzý a před chvíli jsi mi řekl, že neudržíš tajemství, to nemáš moc dobré skóre. Viděl jsi toho až moc a pořád ještě žiješ, asi mám dobrou náladu." Nakloní hlavu mírně na stranu, odloží sklenku, než ho popadne v pase a přitáhne si ho blíž.

"Vlastně jsem koupil zajíce v pytli." Trochu hraně si povzdechne a podívá se mu do očí.

"Můžeš toho mít hodně anebo taky vůbec nic ani další nádech, Kou-chan." Zamručí tiše, když se svými rty o něco víc přiblíží k těm jeho. Ta akce v něm probudila spoustu pocitů a některé z nich může teď velmi dobře zahnat. Vždycky to tak bylo a proto má po městě různé hotelové pokoje, kde podobné věci řeší. Koua však vzal rovnou k sobě, je to dost velký risk, ale vážně věří tomu, že se mu vyplatí.

"Můžu tě dost věcí naučit, kdyby ti nestačilo to, že ti můžu vrátit tvůj život." Je to další z jeho osobitých vtípků, které vlastně z části myslí vážně.

Kou

Pozoruje J, jak doopravdy vytahuje nějakou lahev s alkoholem a chystá se mu nalít a v duchu sám sobě opakuje, že kdyby ho chtěl oddělat, takhle by se nenamáhal. Mohl to být nějaký druh psychopata, co si s oběťmi hrál podobným způsobem, ale to byli sólisté, to by nevolal auto s řidičem. Kromě toho by ho asi nenechali jen tak vysedávat v klubu a opakovaně tam lovit mladíky. Všichni věděli, kdo to je. Už si je jistý, že J má nějaký motiv, ale může se jenom modlit, že to nebude něco šíleného nebo že si to nerozmyslí. Toho týpka zastřelil, to už Kou došlo. J to bylo naprosto jedno a to nevěstilo nic dobrého. Tohle prostě nebylo normální, pokud jste v tom nějakým způsobem nevyrostli. J se vrátí až těsně k němu a naruší jeho osobní prostor, ale Kou se ani nehne. Ještě si není jistý, že by ho nohy unesly. Převezme si sklenku a vystoupá očima nahoru. Pohled štěněte mu nikdy nešel, tak se o něj ani nesnaží. 

"Jo, ty. Prostě jsi přišel, vlezl mi do života, kvůli tobě mě málem zavraždili a pak jsi zavraždil ty někoho a teď jsme tady." Připomene mu to málo, co za svůj společný život stačili prožít. Samozřejmě, že by nikomu nic neřekl, už jenom kvůli strachu. Policajtům, ochranné vazbě a takovým těm věcem on nikdy nevěřil. Měl by nahnáno ještě v osmdesáti, aby se J někde neobjevil, i když bude o hodně starší, než on sám. Do očí mu to ale říkat nemusí. Ohlédne se směrem k té ložnici, když mu to J vysvětlí a ani neví, co by mu měl říct na to ukazování. 

"Nikdy jsem to opačně nedělal." Řekne mu rovnou, i když to zní dost neutrálně. Podle sebe není ten typ. J by se nudil. Snad není ujetý na ty neposkvrněné. 

"Ty a slušně?" Popotáhne mezi rty a přiťukne si s ním, když to J sám neudělá, aby se vzápětí mohl napít. Nepálí to, je to kvalitní pití. 

"Sice se neznáme, ale něco už mi napovídá, že to není tvůj styl života." Nakloní hlavu k rameni, když řekne, že požadavky nemá, jenže… to není vůbec pravda. 

"Nemáš? Právě jsi jeden vyslovil. Když chceš někoho brát na rande, tak by u toho neměl bojovat o život, hn? To je ti celé rande k ničemu. Člověk udělá úplně cokoliv, aby se zachránil, i když si myslí, že ne. Já na tom nebudu jinak. Nepochybuju, že existuje tisíc a jeden způsob, abys mě donutil k čemukoliv a nemusel jsem hrát na počítači Far Cry, abych věděl, jak se dají mučit lidi. Nemusíš ani začínat, nejsem statečnej." Už zase se na něj mračí. Nechce nic podobného podstupovat, to raději udělá, co J chce, nebo se nějak oddělá sám. Taky se mu ale může stát, že tu šanci mít nebude a stejně spadne do nějaké noční můry. Pořád doufá, že ne. Naděje přece umírala poslední. 

"Já jsem neřekl, že ho neudržím, já jsem řekl, co by se mohlo stát nebo s čím lidi jako ty počítají nejvíc." Řekne velmi tiše, když ho J drží za bradu. Asi omdlí. Hrkne to v něm, když se ocitne v jeho těsném sevření. J se ho nechystá mučit, spíš vypadá, jako kdyby tady už nechtěl být sám. Ale proč s ním? S cizím klukem, o kterém nic neví? Jak může tušit, že by si vyhovovali? Že je na to materiál? To nezná dost jiných lidí? Nebo právě proto? Jovy rty se přiblíží a on moc dobře ví, co chce. Chce to už od toho baru. Tak moc, že ho dotáhl až sem, i když riskuje. Tak moc, že tady dokonce začínají padat nějaké nabídky. Kou rychle kalkuluje, jestli má vůbec jinou šanci dostat se z toho ven. Nejspíš nemá. Když ho rozčílí, pochybuje, že mu J otevře dveře a řekne Bež. Takže mu zbývá, než se prodat. A doufat… Dívá se nahoru do jeho očí a všechno se v něm mele. 

"To si to takhle líbí? Když víš, jak to dopadne? Není to trochu životní nuda?" Životní nuda!!! Ne ten se vážně nenudí, to byla hláška! 

"Vztahová…" Dodá… a radši rychle dopije skleničku. 

"No… tak když je to takhle…" Odloží ji a rozpřáhne ruce. Samozřejmě, že si cestu odtud klidně vysouloží!

J

Je mu jasné, že Kouovy v hlavě běží tisíc a jedna myšlenka na to, jak se zachránit. Dělá to schválně, nutně potřebuje vědět, čeho všeho je schopný, kvůli svému vlastnímu přežití. Je to důležité a podle toho se rozhodne. Ne, nechce se ho zbavovat, vážně by ho byla škoda, ale někdo jako J, to klidně udělá a ani nemrkne. Zabil by vlastní matku, kdyby na to přišlo. No, to asi není dobré přirovnání, byla to coura, takže by mu to snad ani nebylo líto. Za to u Koua by asi něco jako lítost na vteřinu pocítil a to je nejspíš jediná soba v celém Japonsku. V hlavě mu vyvstane obraz kluka, kterého potkal na ulici a které mu dal svou bundu. Tedy půjčil, nakonec se mu vrátila a ne, dotyčný nepřišel sám. J měl nutkání si ho najít a ukázat mu, že když něco řekne, tak je rád, když se to splní, ale pak mu do cesty vběhl Kou a…Možná to nakonec udělá, až vyřeší tady ten malý, drzý uzlíček nervů. Tváří se zamyšleně, když mu a Kou řekne, co všechno stihl za jeden večer.

"Neřekl bych, že jsem tak produktivní. Ne, přišel jsem, nabídl ti panáky a výběr byl na tobě. Nevypadalo, že se nudíš a pak jsem ti zachránil život. Záleží, z jakého úhlu se na to podíváš. A ano, hodlám ti opravit motorku, byla by jí škoda. Tebe vlastně taky." Zkusí trochu změnit taktiku a uvidí se, jak Kou zareaguje. Ví, že mu nesmí dovolit moc, aby si náhodou nemyslel, že má vyhráno, ale trochu snad může. Obočí mu jde nahoru a prohlédne si ho od hlavy až k patě.

"Všechno je jednou poprvé. Dám si pozor." Blýskne se mu v očích a je jasné, že tím vlastně víc vzbudil jeho zájem. Neví o nikom, koho by měl v posteli a ještě takto s nikým nebyl. Rozhodně to bere jako příjemné zpestření. 

"Máš pravdu, neumím to ani nechci." Pokrčí rameny nad svou vlastní slušností.

"Kdybych chtěl, nejsem tam, kde jsem." Očividně ho to vůbec nerozhodilo. Nechá ho, aby mu sdělil všechno, co má na srdci a zatím má body k dobru, že mu neutíká. Samozřejmě má pravdu, hodně lidí by pro záchranu svého života udělalo úplně cokoliv a J toho s chutí využije. Proč by ne? K čemu jsou city, akorát na problémy. Jeho životní cesta, které se nehodlá vzdávat. Vážně tomu věří. A stejně pro Koua dělá mnohem víc, než pro kohokoliv jiného. Jenže to on neví a nejspíš se to nikdy nedozví. 

"Ano, donutil bych tě prodat svou vlastní rodinu, to máš pravdu. Dost mě to baví." Snaží se ho ještě trochu vyděsit, aby viděl jeho nejniternější stránku, kterou vydoluje právě strach. Je zvědavý, kolik toho vydrží, zatím to vypadá, že to není málo, i když si Kou myslí, že to tak není. Jiní už by klečeli, nejspíš se i pomočili strachy nebo se víc třásly. Kou pořád stojí na nohách a může mluvit.

"Vydržíš víc, než si vůbec myslíš. Věř mi, dokážu to odhadnout." Prohodí tiše, když je u něj tak blízko a pořád dokola si prohlíží jeho tvář, jak kdyby v ní něco hledal. 

"Máš pocit, že jsem někdo, kdo hledá vztah nebo podobné pitomosti?" Obrátí to znovu proti němu a možné naivitě. Pak se však Kou poddá a vlastně dost snadno. Promne si rty o sebe, podloží palcem jeho bradu, aby si ji pozvedl víc a podívá se mu do očí. 

"Neumřeš, ani dnes ani zítra. Zatím se mi líbíš, pokračuj v tom, aby mi ten názor vydržel." Ušklíbne se mírně a pak konečně překoná vzdálenost mezi jejich rty a ty Kouvy vezme útokem. Pořád ho drží u sebe a vychutnává si každé prolnutí. Čeká, jakou to bude mít odezvu a je si jistý, že pozná, jak moc se k tomu jeho dnešní společnost musí přemáhat. Druhou dlaní, která zatím svírá jeho bok, najde lem svršku a zapluje pod něj. Cítí, jak se hebká kůže napíná přes kosti a neubrání se tomu, aby ji víc nestiskl. Vydechne do jeho rtů a zatím je nespouští. Ještě chvíli si to chce užít a pak ho přece jen pustí. 

"Chutnáš skvěle." Dojde i na kompliment, než od něj ustoupí a nalije mu dalšího panáka.

"Kde pracuješ?" Mění téma, protože ještě pět vteřin a opře ho o tu linku. No, nakonec to asi stejně udělá, ale první chce ještě pár informací.

Kou

Tak zachránil život...Kou musí uznat, že J převrátil jeho slova vážně dobře a skutečně se tak na to dalo dívat, kdyby mu býval celou dobu nevyhrožoval smrtí. 

"Jasně." Řekne místo toho a je jasné, že mu to vůbec nekupuje. Na to opravování motorky se ale zatváří překvapeněji a vlídněji. 

"Opravíš MI ji?" Zdůrazní, protože v tom případě si ji ani nenechá ani ji neprodá ani ho nezabije. A jeho by prý taky byla škoda… Kou žije jenom proto, že se Jovi líbí, to je celé, jinak by už dávno spal pod kytkama. Je to děsivé, když si to člověk na plno uvědomí a tak se to pokusí zahodit za hlavu. Před sebou má psychopata, to je jasné a jediná cesta, jak to dneska překlepat, je prostě mu dát. Udržet jeho zájem. Pořád není v pozici, aby ho požádal, aby ho nechal být a J to udělal. Kdyby neviděl zastřelení řidiče, zkusil by to, jenže on to viděl. Stejně jako tu jeho studenou reakci. J je dokonce hrdý na to, jaký život žije, takže ani přes city vlak nepojede a nakonec mu řekne, k čemu by ho mohl donutit. Kou nepochybuje o tom, že to je pravda. Popravdě netuší, kde jeho rodina je a co dělají, ale stejně nechce, aby kvůli němu podobně trpěli. Překvapí ho Jovo tvrzení, že toho vydrží víc, než si myslí. Nechápe, podle čeho to usoudil, i když mu samozřejmě věří, že by mu nemazal med kolem pusy jenom tak. Spíš vypadal jako někdo, kdo mu bude spíš tvrdit opak, aby ho uzemnil, ale to se nestalo. 

"Něco hledáš, jinak bych tady nebyl." Řekne. Nepotvrdí slova o vztahu, to nemuselo být ono, ale ani člověk jako J nechtěl být pořád sám a jenom o sex nešlo. To by ho někde znásilnil nebo nebral sem. J si pozvedne jeho bradu nahoru a slíbí mu, že nejbližší dva dny přežije. Bohužel to vypadá, že tady bude nedobrovolným hostem. Nemá nikoho, kdo by ho hledal a po posledním incidentu už nemá ani Rukiho. Jediný, kdo by si na něj mohl vzpomenout, byl Tamaki, ale ten čekal, že přijde sám. Možná mu někdo v baru řekne, že tam byl a s kým se tam bavil, ale pochybuje, že by se Tamaki chtěl pouštět po stopách J. Ten bude chtít mít klid a klub v bezpečí. Nějaký Kou ho nemůže vůbec zajímat. +Jsi v háji a můžeš si za to vlastně sám. Myslel sis, že nikoho nepotřebuješ.+ Pomyslí si. +Měl jsi flirtovat s Tamakim nebo být hodný na Rukiho a tohle se ti nemuselo stát.+ A pak se na něj J opravdu vrhne. Nestihne si ani nic pomyslet. Kdyby ho nedržel, asi by se vážně odporoučel k zemi, ale nechává drancovat svoje rty a oči při tom zavře. Když si představí, že je to kdokoliv jiný, kdo se mu kdy líbil… tohle přece zvládne. J na nic nečeká a začne se mu dobývat pod oblečení. Kouovi okamžitě naskočí husí kůže. Bojí se ho a taky se bojí toho, jaké to bude obráceně. Sliboval, že bude dávat pozor, ale to nemusel vůbec splnit. No nic, je chlap, bude to muset vydržet. Daleko horší by bylo, kdyby byl na holky. Nakonec toho J přece jen nechá a rovnou mu složí kompliment. Kou se na něj podívá a radši nic neřekne, ale je rád, že to není naopak. Vášeň nepokračuje, J mu místo toho nalije panáka a on ho teď vděčně přijme. Asi prošel nějakou další zkouškou a v duchu si gratuluje, že to nepodělal. Ta otázka ho zaskočí. 

"Teď zrovna nikde." Řekne upřímně a přemýšlí, jestli se může posadit. Už by to vážně potřeboval. 

"Dělal jsem, co bylo potřeba nebo kde mě vůbec vzali. Možná na to nevypadám, ale práce se nebojím. Jenom nechci být někde na smlouvu a všem se klanět." Prostě to nevydrží, nemůže. Oddělá si svoje, dostane peníze na ruku a jde. Od skladníka po rybáře na nějaké smradlavé lodi, je mu to vlastně docela fuk.