Hromadné - Jsem jen někdo, kdo chce koupit vaši zeď. - část 5.

(soutěž)

Issey, Teru

"Hmmm..." Broukne melodicky, když dojde na Hydovo vysvětlení ohledně toho, odkud zná tak dobře město. Nebyl ve svých myšlenkách zase tak daleko od pravdy. 

"Existuje mnoho možností, kde dělat řidiče. Takové jako ty platí zlatem. Ne každý je schopný takové organizace času i prostoru a kromě toho málokdo město tak dobře a zpaměti zná. Japonci dovedou ocenit, když je někdo expertem v oboru." Pochválí ho upřímně. Kdyby se tohle rozkřiklo mezi jeho konkurenty nebo kolegy, začali by Hyda rychle přeplácet zlatem a to jsou pořád jenom vedoucí firem… co kdyby se to doslechl někdo ještě důležitější, třeba někdo z politiky? Issey by svému potencionálně novému řidiči mohl ihned zamávat. Možná by i měl… Musí se krátce zasmát, když Hyde všechno hodí na ostatní. No jistě, oni si chtějí hrát a Hyde je ten svatý, tak tomu nemůže uvěřit ani Matka Tereza. 

"A ty se nebojíš toho, co by takové odmítnutí mohlo způsobit? Že by ti někdo mohl doopravdy zničit život? Napsat ti takové posudky, že už tě nezaměstnají ani u rozvážky jídel nebo o tobě šířit pověst, která zmaří všechny tvoje snahy dřív, než se naplní?" To byl temný scénář, ale v Japonsku poměrně běžný. Většinou končil sebevraždou. Odloží dopitý šálek s kávou a podívá se na hodinky. Už mu nezbývá tolik času a s Takeshim ještě pořádně ani nemluvil. Převaluje v hlavě Hydovo sdělení, že s ním dlouho nikdo nevydrží. Vlastně se ani nediví, protože Hyde byl velká voda, jeden netušil, co od něj čekat v příští vteřině a většina Japonců byla umírněnými konzervativci. Nebo to mohl myslet ještě jinak, třeba je přelétavý… Pozoruje jeho gesto s jazykem. Je to rozhodně něco, co přitahuje oči. Kdesi v podbřišku ho cosi zatahá, jako když se díváte na dlouhé nohy pěkné holky, ale naštěstí se umí výborně ovládat, když chce. Takeshi mu nejednou řekl, že by byl skvělý herec. Mírně se pousměje, až když mu Hyde řekne, že na něm pavučiny nejsou. To znělo skoro jako kompliment.

"To rozhodně, skvěle se bavím." Řekne s optimistickým výrazem, když mu donesou drink a pozvedne ho v přípitku směrem k Takeshimu a Teru, takže není jasné, jestli tím myslí i jejich rozhovor. Hyde bohužel řídí… Ne, rozhodně neměl pít, protože když Hyde zamyšleně pronese to o kafi, prostě vyprskne v gejzíru bublinek a jemného vodního mžení, až se po něm dotčeně ohlédne polovina terasy. Hned sahá po ubrousku, protože musí otřít bradu i ruku a taky stolek před sebou. 

"Ty mě zabiješ, ani nesedíme v autě." Pronese a sice se nečervená, ale stejně se kradmo rozhlédne. Jenže to vážně sedlo. 

"Nedivil bych se..." Vlastně složí Teru kompliment a taky tím chce říct, že to je přesně Takeshiho styl. Nepoučí se a chce se napít podruhé, jenže v té chvíli Hyde pronese to o jeho zadku. Zastaví ruku s drinkem milimetr od rtů a raději ho zase odloží.

"V životě jsem neviděl promyšlenější vraždu. Co jsem ti udělal?" Obviní ho hraně. Hezky se to poslouchá, ale pro pána… Když dojde na ten úsměv, zavrtí nad ním hlavou. Ještě, že u tohohle není Takeshi!! 

"Ne, rozhodně ne!" Honem zastaví Hyda dotekem na předloktí.

"On si poradí a když ne, my se pobavíme." 

I Teru je jen malý kousek od protáčení očima. To by Takeshi tedy měl. To prskání pití všude kolem neušlo ani jemu z této vzdálenosti. Pak se na něj ale znovu překvapeně podívá. 

"Drony?" Zopakuje po něm, protože se mu to k sobě hodí čím dál méně, ale Takeshi mu ihned vysvětlí, jak to přesně souvisí. Jen tak šel a investoval do firmy před krachem s nejistou budoucností… ten má ale peněz. Není divu, že si to samé může dovolit s jedním klukem na ulici. Pak, kdo se nudí. Tohle popíchnutí ale nahlas neřekne. Pořád si tím vším vůbec není jistý, ale jak dojde na zaměstnance, je to něco, co mu nikdy nebude lhostejné. Někomu by pomohl… 

"Nejde mi o peníze..." Zamumlá Teru hrdinsky, zatímco se znovu ohlíží ke stolu. To je ta nejpitomější věta, kterou může někdo v jeho situaci pronášet. Nechce nasazovat ramena, jenom… Pak už mu Takeshi ukazuje displej telefonu. Dřív, než video ho zaujme typ a cenovka, ale pak se pořádně podívá a musí uznat, že ty záběry jsou krásné. Dron přeletí pár zídek, které by si hned zasloužily pomalovat, Teru se nadechne, málem zvedne ukazováček a… 

"Takhle to nikdy nedodělám." Pípne a vrhne se ke své malbě. Všiml si totiž hodin v rohu displeje a až půjde porota kolem, najde tu jen barevnou plochu.

Hyde, Takeshi

Chvíli Isseye pozoruje s výrazem, jak kdyby si z něj dělal dobrý den. Hyde ví, že má pravdu, ale taky úplně opomíjí jeden malý velký fakt a to je jeho pusa, kterou moc hlídat neumí. 

"Popravdě…" Odmlčí se na chvilku. 

"Už jsem takový pohovor absolvoval a přijali mě." Přizná se ke kousku své minulosti. 

"Ale taky mě brzo v tichosti propustili, protože jsem řekl, co si myslím. Byl jsem ještě mladší a teď už to dokážu občas trochu potlačovat, ale tehdy to bylo horší." Uculí se malinko. Zbytek detailů vynechá. Zašlo to v tu dobu ještě o hodně dál a on se vlastně trochu zamiloval, ale dopadlo to špatně. Možná proto se radši příliš neváže, nestojí mu to za to, aby pak řešil podobné věci, a co se práce týká…Je pro něj lepší potkávat denně desítky různých lidí, než vidět jednoho člověka denně. Tedy myslel si to do dnešního dne. Je zajímavé, že teď už mu tak nereálné nepřipadá. Pořád se ale drží nohama na zemi. To už se dost dobře naučil. 

"Ale díky za kompliment, poslouchá se to hezky." Usměje se tentokrát naprosto upřímně a není v tom žádný flirt. Očka mu zazáří snad mnohem víc, než předtím. Zauvažuje nad jeho druhou otázkou a nakonec zavrtí hlavou. 

"Vlastně ne, nebojím. Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř." Zavtipkuje. 

"Když si to vezmu kolem a kolem jsem této zemi rád, ale nic mě tu nedrží. Takže kdyby bylo nejhůř, jistě bych našel uplatnění i jinde." Je znát, že v ničem nevidí přehnaný problém. 

"Stát se to může, ale co z toho budu mít, když budu mít strach něco říct? Pro mě je to daleko horší katastrofa, než špatný posudek." Prozradí mu i něco na sebe. 

"Ve výsledku, i kdybych dělal taxikáře do konce života, tak mi to vadit nebude. Je to zajímavá práce, člověk při ní potká spoustu zajímavých lidí." Pokusí se mu to vysvětlit, ale není si úplně jistý, jestli to dokáže pochopit. Když Issey vyprskne alkohol, musí se hlasitě rozesmát. To prostě jinak nešlo a není sám. Pozoruje ho dlouho a snaží se odhadnout, jaký dopad jeho slova měla. Očividně se trefil hned dvakrát a Issey radši odloží svůj drink. 

"Nechci vás zabít, jen říkám, co si myslím. Vlastně to bylo ještě málo na to, co bych říct mohl." Uculí se a v očích už mu zase vesele jiskří. 

"Právě, že jste mi zatím nic neudělal." Podívá se na něj o hodně déle a už zase nasazuje svůj typicky svůdný výraz. Issey ho ale vykolejí vzápětí, když mu tak rezolutně zakáže a ještě se ho dotkne. V ten okamžik je dokonale v pasti. S mírně pootevřenými rty se koukne na jeho dlaň a pak na něj. 

"Tak já nikam nepůjdu, když tak moc nechcete." Vyjde z jeho rtů neplánovaně, jak kdyby neměl odcházet proto, že by to bylo Isseyovi líto. 

"Oni si nakonec poradí oba." Zkonstatuje, jak to vidí. Pak bez přemýšlení zvedne svou dlaň a krátce ji položí na Isseyovu na svém předloktí. 

"Myslím, že by to chtělo ještě jednoho panáka." Mrkne na něj s jistou dávkou rozvernosti.

"Hm, vypadá to, že pánové se dobře baví. To je skvělá zpráva." Prohodí Takeshi, protože ani jemu situace u stolu opodál neušla a už se zase usmívá. Issey bude mít, co dělat, aby s jeho novým řidičem přežil, ale podle Takeshiho to bude mít jen pozitivní dopad. Přemýšlí, jak ho přemluvit, aby si ho nechal. Hyde se mu líbí hlavně svým chováním a Issey by konečně mohl trochu vylézt ze své ulity. 

"Ano." Přikývne na otázku Teru. Obočí mu jde nahoru, jakmile dojde na to, o co Teru vlastně jde. Jeho výraz by nemohl být překvapenější a nakonec se usměje. Je mladý a plný ideálů. Takeshi má trochu strach, že ho to jednou přijde. Jen málokdo si v této době udržel podobný přístup. Nakonec je většinou vidina peněz přemohla. Jeho vlastně taky, ale u něj šlo spíš o pocit, že může opravdu dělat, co si zamane. Vliv byl důležitý, i když toho nikdy nějak přehnaně nezneužíval, ne na úkor druhých v tom negativním slova smyslu. 

T"o je dobře, že ne. Přesto je většina z nás potřebuje, aby vůbec mohla žít." Podaří se mu sklouznout víc do vlastních myšlenkových pochodů. Nebylo to žádné rýpnutí, jen prosté konstatování. Pozoruje ho celou dobu, kdy se kouká na video a přemýšlí, jestli ho zaujal nebo ne, ale podle něj se mu to líbí. V tomto zaměření je to důležité, práce pak vypadá úplně jinak, je mnohem osobnější. Takeshi na něj kouká s očekáváním a vzápětí se chraplavě rozesměje. 

"Máš pravdu, jen tě zdržuju od umění a to by byla škoda. Ostatně, pořád tak trochu kupuju zajíce v pytli že? I když je to opravdu hodně sympatický zajíc." Nadhodí něco, by si kde kdo pomyslel. 

"Uděláme to takto. Já se zajdu trochu projít a ty pokračuj a s časem si nedělej starosti hm?" Když kolem něj prochází, jen mu krátce položí ruku na rameno. Za chvíli se od jeho postavy vznese obláček dýmu, jak si připálil. Míří kolem ostatních účastníků a jeho kroky vedou přímo k porotcům soutěže. Jednu věc Teru neřekl a to je to, že je sponzorem celé soutěže. Tajným samozřejmě a krytým jednou firmou. Chvíli s pány hovoří v dost přátelském duchu, to je vidět i na dálku. Domluví mnohem víc času pro soutěžící a hlavně pro Teru, ale nikoho konkrétně nejmenuje. Za chvíli se od nich odtrhne a vrátí se ke stolu, kde je Hyde s Isseyem. 

"Přišel jsem se na vás na chvíli podívat." Připojí se k nim s úsměvem a další cigaretou, nabídne i Hydovi, který ji bez váhání s poděkováním přijde.

"Byl jsem nařčen, že nemůže pracovat." Pokřiveně se pousměje a Hyde vyprskne smíchy. 

"Co jsem říkal." Střelí očima k Isseyovi a pak se omluvně podívá na Takeshiho, který to jen odmávne dlaní. 

"Jeden se jen těžko krotí." Přizná se Takeshi a to už se Hyde dusí svým dortem. 

"Tohle mám na oplátku." Zamumlá tlumeně.

Issey, Teru

"Aha..." Řekne jenom, když Hyde nakonec upřímně vysvětlí, jak to tehdy bylo. Tomu už samozřejmě dobře rozumí, stejně jako rozumí tomu, že když někdo hledá seriózní zaměstnance, od kterých chce jenom to, aby si plnili povinnosti a nenudí se jako on s Takeshim, tak že je tohle spíš baví, tak to prostě neunese. On by si to o sobě ještě dneska ráno taky myslel. 

"Kdysi mi někdo řekl, že sebeovládání a vůle je součást dospělosti. Nejspíš jsi ještě nevyrostl. Někteří to nedovedou ani za celý život. Japonská společnost tohle striktně odsuzuje, můj přítel to naopak vyhledává a řekněme, že já umím být tolerantní, pokud v tom něco vidím. Dnes ráno jsem hledal řidiče a nikdy bych neřekl, že budu stát o to, aby mi mluvil do práce, rušil mě v autě a byl jakkoliv vidět. To musíš o druhých pochopit, mají na to právo, když tě živí. Cizí peníze je třeba přijímat s pokorou, ne je poučovat svými názory." Tohle už Hyde nejspíš slyšel stokrát, ale bylo to tak. Issey mírně pokrčí rameny a pousměje se, když Hyde poděkuje za kompliment. Jenom pravda, nic víc. Když pak začne zjednodušovat situace, do kterých by se mohl dostat, nechá ho při tom. Očividně ho o opaku stejně nepřesvědčí a k zodpovědnosti nedožene a je lepší být životní optimista, než naopak. Jakmile dojde na to, že toho Hyde řekl ještě málo, vážně by ho zajímalo, jak by vypadalo, kdyby toho bylo hodně, protože už teď se málem utopil. 

"Pak se div, že tě vyrazí, když topíš své chlebodárce." Aniž by ho vyzval, Hyde to stejně malinko rozvine a už zase má trochu konkrétnější narážky. Už není pochyb o tom, že to před tím Issey mohl špatně pochopit. Ne, on to na něj prostě zkouší a asi čeká na rozpaky.

"Obvykle netestuju svoje auto s řidičem na kapotě." Odpoví mu hodně jednoznačně a nezačervená se ani tentokrát. Jen dá najevo, že není z těch, kdo předstírají, že homosexualita neexistuje a rozhodně se nevyhýbá tomu, aby se o ní mluvilo. Neměl by mu v těchto hranicích povolovat, ale zároveň se nedá tak snadno vyhodit ze sedla. Diskuze se na chvíli posune k těm dvěma, ale jakmile si Hyde rýpne, že ho Issey nechce pustit jenom kvůli sobě, stiskne rty a vrhne po něm káravý pohled. Není mu to nic platné, protože Hyde se ho poměrně důvěrně dotkne a Issey musí povytáhnout obočí. 

"To tedy nechtělo." Zachová klid i tentokrát, ale to už k nim kráčí přes silnici Takeshi a tím přeruší tento podivný okamžik.

Teru ještě několik okamžiků stojí s kyblíčkem v jedné a štětcem v druhé ruce a s hlavou mírně skloněnou hledí před sebe. Na rameni cítí Takeshiho dotek a má toho hodně, o čem během malování přemýšlet. Pomalu přistoupí ke stěně a pustí se do toho. Výhoda téhle práce je, že u ní můžete nechat myšlenky toulat, kde je napadne. Takeshi měl pravdu, když říkal, že většina lidí potřebuje peníze, aby přežila. Asi by byl hodně překvapený, kdyby tušil, kde Teru spí, za jakých podmínek vlastně existuje. To ale nemíní nikomu na potkání vyprávět. Těžce si povzdechne a pokračuje a nemá ani ponětí, kde teď Takeshi přesně je a co zařizuje.

Issey se znovu pohodlně zapře do opěrky židle, když se u nich Takeshi objeví. 

"Už jsem se lekl, že si nepřijdeš ani zkontrolovat, co jsme tu na tvé jméno utratili." Řekne mu a očima dává jasně najevo, že to bylo proto, jak moc je Take z toho chlapečka paf. 

"A divíš se mu?" Vyhrkne Issey pobaveně, když se Takeshi přizná, že byl vyhnán. 

"Nejradši bys tam stál a něco mu vykládal až do noci. Nezapomeň, že mladí lidé nesnášejí, když do nich staří pořád hustí svoje moudra." Jako kdyby před chvílí to samé nedělal Hydovi. Vymění si výmluvný pohled s Hydem, protože situaci zdá se odhadl naprosto přesně. Takeshi se konečně posadí a zapřede velmi otevřený rozhovor, když se prostě přizná ke svému zalíbení. Jakmile se konečně začne dusit i Hyde a ne jen Issey, Issey se spokojeně usměje a zamne si dlaně. 

"Přesně tak." Řekne mu a přece jen si objedná ještě jednoho panáka. Jejich uvolněný rozhovor pokračuje ještě nějaký čas, když Issey poukáže k zídce. Pozadí je hotové, začíná tam být vidět tvář ženy a větve, které lemují kraj zdi, vypadají jako její vlasy. 

"Podívej." Řekne Takeshimu, protože se za Teru dlouho neohlédl.

Hyde, Takeshi

Hyde trochu zpozorní, když Isssey začne mluvit. Je znát, že proti tomu nic nemá a že s ním v podstatě souhlasí.

"Mám obavy, že já nikdy pořádně dospělý nebudu." Shrne to nakonec s mírným pokrčením rameny. Samozřejmě, že už na tom zapracoval, ale pořád to není to, co by tato společnost schvalovala. Jenže jeho povaha mu to prostě nedovolí. 

"Na tom něco bude." Pokrčí jen rameny.

"Ale ve většině případů je předem upozorňuji na své nedostatky a netajím se jimi ani při pohovoru. To je podle mě fér. Pokud to zaměstnavatel později nezvládne, asi přecenil své síly." Má na to samozřejmě svůj pohled. Neměl problém nakráčet na pohovor, sdělit jim své schopnosti a ano, taky jistou neschopnost být zticha. Ale ani on nebyl takový, aby se vměstnával do situací, kde se to vyloženě nehodilo. Záleželo na okolnostech. 

"Pak už nedokážu srovnat uraženou ješitnost." Viděl to ve svém posledním zaměstnání. Starší muž, který si myslel, že Hyda zkrotí. Jen pracovně samozřejmě. Nepovedlo se a všichni kolem si mysleli, že je to pro jeho neschopnost. Nebyl pak jednoduší věnovat se taxíku? Rozhodně bylo. Zarazí se a rozesměje. 

"Většinou to nedělám. To vy to tak hezky umíte. Asi se vás moc lidí nesnaží pobavit." Obrátí to zase proti němu, aby se trochu bránil. Obočí mu jde nahoru, když zjistí, že se Issey nebojí ničeho. Pokud ho nevyrazí rovnou tak to bude velmi zajímavá brigádka. 

"Ne? A není to škoda? Nevypadáte jako někdo, kdo nemá na nový lak." Tváří se, že se baví o tom, jak je dneska hezky. Co si budou, on by s Isseyem tu kapotu klidně otestoval, i když mu hrozí spálený zadek. Pořád jde však jen o škádlení, protože je to pořád jeho šéf. Ať už dělal Hyde cokoliv, od jisté doby nespal se svým šéfem. To bylo většinou na velké problémy. Nad tím odmítnutím pití už jen mávne rukou a má co dělat, aby se vůbec dosmál. S nimi je vážně zábava, když jdou pohromadě. Vážně ještě dneska ráno překal, že to nakonec bude příjemně strávený den. 

Takeshi se po Isseyových slovech trochu narovná, přivolá si servírku a zjistí, kolik vlastně utratili. Když mu oznámí částku, tak se upřímně zasměje.

"Tomu říkáš útrata? Znělo to spíš, jako byste to celé koupili." Hyde zpozorní a prohlédne si staršího muže.

"To můžeme?" Ozve se jeho typická povaha a hned se rozesměje, protože to byl vtip. Takeshi vypadá taky pobaveně, když se znovu podívá na Isseye. 

"Vypadám jako někdo, kdo někomu vnucuje moudra?" Vypadá, že se ho to vůbec netýká.

"Právě naopak, jen jsem mu nabídl práci. Jen vlastně takový menší pohovor, ale byla by škoda, kdyby to nedokončil. Myslím, že to bude skvělé." Ujistí oba, že Teru má jeho plnou důvěru.

"Jen to chce čas, jako všechno." Podívá se na Hyda, který do sebe necpal zbytek dortu celkem rychle.

"Tohle taky možná." Ozve se Takeshi pobaveně a s klidným výrazem mu objedná ještě jeden.

"Jen pro jistotu, kdyby tě Issey honil od čerta k ďáblu a ty ses ani nenajedl." Postará se o řidiče svého přítel, jak jen to jde v těchto podmínkách. Hyde se na svého nového šéfa, trochu zamračí, když si mne ruce.

"Já asi vážně změním místo." Na poslední chvíli se ovládne, aby na něj nevyplázl jazyk. Takeshi se dál baví nad těmi dvěma a občas je trochu popíchne, aby s to ještě víc užil. Zapomněl úplně na čas a to se mu stává málokdy. Ohlédne se, když ho Issey upozorní a pak uznale pokývá hlavou.

"Vždycky věř intuici, příteli." Vypadá nadmíru spokojeně s tím, že se nespletl. 

"No páni." Ozve se Hyde a natahuje krk, aby tam dobře viděl. 

"Lépe bych to neřekl a myslím, že o vítězi není pochyb."

"Můžu?" Zeptá se Hyde obou, jestli se může jít podívat zblízka.

"Ještě chvíli vydrž." Položí mu Take krátce ruku na rameno, aby ho zastavil.

"Teď přijde ta nejlepší část." Prohodí, když se k němu malinko nakloní. K Teru už jdou porotci, hodnotí jeho dílo a nakonec je to tak, jak si Takeshi myslel, jeho práce je rozhodně nejlepší. Už jen to, jak zakomponoval okolí, mu to nutně muselo vyhrát. 

"Teď klidně můžeš a popros ho, aby mi později neutekl. Arigato." Kývne Hydovi hlavou a ten mu to odsouhlasí a zvedne se, aby na chvíli zašel za Teru.

"To je úžasné, nic podobného jsem ještě neviděl." Usměje se na něj mile a natáhne k němu ruku.

"Gratuluju. Už jen to, že do tebe hustil, muselo se ti špatně soustředit." Zase se nehlídá. 

Takeshi chvíli ty dva pozoruje. 

"Vypadáš uvolněně." Naraz na to, jak se s Hydem tvářil. 

"Rozhodně víc, než kdykoliv jindy." Neopustí si menší promluvu. 

"Vím, že to nechceš slyšet, ale slušel by ti. Ostatně, prakticky vzato tvůj zaměstnanec tak úplně není, ne na stálo." Narazí na fakt, který oba moc dobře ví. Pak už sáhne po skleničce, kterou mu servírka donesla. Poděkuje jí a vtiskne slušné dýško. 

"Co takhle kdybys ho vzal na pracovní večeři, kterou bych si s tebou rád domluvil. Ono se to týká i Teru a jeho práce. Hledám další investory pro firmu, které bude dělat reklamu, můžeme to tam probrat a trochu se pobavit." Nabídne mu. 

"Možná si udělat i menší výlet. Dlouho jsem nikde nebyl." Pozvedne obočí a čeká co on na to.