Issey, Teru
Issey pokývá hlavou na znamení, že došlo, ale jistý si tím být samozřejmě nemohl. Přesto se na závěr toho gesta mile a upřímně usměje. "Tohle není žádné dýško, je to prostě plat." Ubezpečí ho.
"Můj stálý řidič má náklady na ošacení do práce normálně ukotvené ve smlouvě." Cokoliv potřeboval – nové boty, lepší kravatu, všechno mu chodil říkat a Issey nijak nebádal, jestli je to pravda nebo ne. Issey vidí, jak se Hyde po Takeshim ohlíží a nemůže vědět, že je to kvůli Teru. V kombinaci s jeho otázkou to vypadá hodně výmluvně.
"To přece záleží na tobě." Řekne a maličko při tom kmitne obočím, ale to už má oči skloněné a je to spíš nervózní gesto. Hyde přece musí moc dobře vědět, co za takovou soukromou kávou vězí, že by to nebylo jenom obyčejné popovídání, ale Take by tím sledoval něco maličko víc, kdežto tady s ním a všem na očích je to samozřejmě bezpečné a o něčem docela jiném.
"Jistě, jistě..." Dodá ještě, zatímco si ubrouskem suší koutky rtů. Zájem o práci – ta odmlka taky mluvila jasně. Oba dva moc dobře vědí, co v pozadí tohoto rozhovoru je. Takeshi je milý… no dobře. Dopije svou vlastní kávu, ale doobjedná si ještě vodu, aby tady neseděl jenom tak, zatímco Hydovi přinesli dortík. Vypadá opravdu krásně.
"Já jsem neřekl, že nejsi, jenom jsem řekl, že to on nemůže vědět. Jediné, co o tobě ví, je že jsi ho skoro přejel." Kývne hlavou směrem k Teru, ale nepodívá se tam.
"Zatímco já o tobě vím, jak jsi řídil po celou cestu, zatímco jsi paličatě odmítal zapnout navigaci. Chvílemi mi vstávaly vlasy na hlavě hrůzou, kam to jedeme, ale nakonec jsem si dál kávu. Díky..." Pozvedne prázdný šálek jakoby na jeho počest.
"Kromě toho doufám, že by mi můj řidič nedohodil někoho, o kom by si nebyl jistý, že to zvládne. Natolik dobře ho snad znám." Řekne, konečně k němu zvedne oči a znovu se usměje. Je to ve chvíli, kdy má Hyde na rtu šlehačku a slízne ji takovým způsobem, že dáma vedle nich, co na něj pořád zírá, zalapá po dechu. Issey se po ní musí ohlédnout a znovu se usmát.
"Ty jsi zvyklý lidi dostávat do kolen, že? Zkoušíš to schválně? Co myslíš, že se stane?" Zeptá se ho a založí si ruce na prsou jako by sledoval zajímavou politickou diskuzi.
Teru se zatváří maličko přistiženě, když se ho Takeshi zeptá na jméno. Úplně na to zapomněl a představit se mu měl, není žádná dáma, aby to Takeshi musel dělat první. Kromě toho ho očividně zachránil před problémem s majitelem zdi a má zájem o jeho dílo. Proto mu opětuje úklonu.
"Jmenuji se Teru, pane." Řekne mu a příjmení zatím vynechá. Stejně teď nebylo důležité. S těmi lidmi má asi Takeshi pravdu a možná by mu to ledaskdy otevřelo obzory, ale to by Teru musel být někým jiným. I tak se krátce ohlédne na Hyda, když k němu Takeshi kývne hlavou přes silnici. Povídá si s tím druhým mužem a vypadá v pohodě. Poslouchá jeho charakteristiku. Očividně budou velmi rozdílné povahy. Teru byl jeho přesným opakem. Ta otázka ho zaskočí. Hyde mu nechtěl nic špatného. Nejspíš se pokoušel trochu flirtovat, ale to si Teru mohl vyložit špatně a mohlo jít jenom o vtípky na zlepšení nálady. Zkoumavě a dlouze si Takeshiho prohlíží a snaží se přijít na to, kam tohle vede. Není hlupák, aby pochopil, že tím něco sleduje, ale nepodaří se mu přijít na to, co to je. Díky své opatrnosti vždycky třikrát přemýšlel dopředu, než cokoliv řekl nebo udělal.
"Snažil se mě jenom rozptýlit, zatímco jsme čekali, jestli dostaneme vynadáno." Odpoví mu po svém a naprosto po pravdě a tím je to pro něj vyřešené. Ať už chtěl Takeshi slyšet cokoliv, na tohle se nedalo nic říct. Při tom se otočí znovu ke stěně, aby pokračoval, ale nevydrží mu to dlouho. Prudce sebou škubne zpátky, až barva vyšplíchne na chodník i na něj a znovu Takeshiho podrobí svému hodně rentgenovému pohledu. Nabízí mu práci??? Někomu, koho nezná a o kom ani neví, co tvoří? Všechny jeho podezřívavé kontrolky se rozsvítí a začnou zuřivě blikat. Jakmile se dozví, o co přesně jde, chápavě pokývá hlavou a zase delší dobu mlčí. V hlavě se mu všechno skládá jako tetris. Pak se z ničeho nic velmi hluboce ukloní.
"Promiňte pane, nejsem grafik. Na počítači umím jenom poslat email. Vlastně mě kreslení na něm ani nebaví, proto maluju lidem po zdech." Řekne mu svou kulantní odpověď, aniž by mu musel říct, že cizí muži, nabízející mladým klukům práci na ulici jenom tak jsou ti nejpodezřelejší v jeho vesmíru. Hotovo. Vyřešeno. Opatrně se začne otáčet zase ke stěně. Nechtěl by ho urazit.
"Co to tam dělají?" Zamumlá Issey směrem k Hydovi, když zůstane chvíli sledovat tu scénku zpovzdálí.
Hyde, Takeshi
Hyde na něj hledí skoro nevěřícně, když mu Issey říká, že tohle je prostě součást platu. On to vážně nezná a nikdy nebyl v práci, kde by to tak bylo stejně tak se mu strýc nesvěřoval, na co všechno dostává peníze. "Páni, asi jsem si celou dobu vybíral špatné zaměstnání." Uculí se malinko, protože by rozhodně nešel po práci, jen kvůli tomu. Kdyby byl jeho možný šéf nesnesitelný, asi by to hodně rychle vzdal. Když se zrovna na Isseye podívá a vidí jeho nervózní gesto, musí si přiznat, že vypadá opravdu roztomile. Ne, že by and Takeshiho nabídkou nějak zvlášť přemýšlel, ale teď je to úplně zapomenuto a jeho plnou pozornost si získá právě muž naproti němu. Ukazuje mu kousky své osobnosti, o kterých by si nemyslel, že je uvidí. Začíná mít nutkání zkoušet, kam až to může zajít.
"To je pravda, záleží to jen na mě, a proto jsem právě tady." Podívá se na něj s hlavou mírně na stranu, jakoby mu tím dával něco malého najevo, ale hned očka zase skloní a pro sebe se usměje. Takeshi měl charisma, o tom není pochyb, ale jeho mnohem víc zajímá právě ten muž, který sedí proti němu. Vlastně mu to trochu kazí vidina toho, že je to jeho šéf. Měl by se držet zkrátka, aby z toho nebyl problém, ale to on nikdy neuměl. Zvedne k němu překvapený pohled, když dojde na to, že je dobrý řidič a začne mu taky říkat, jak to po celou cestu vnímal. U vstávání vlasů hrůzou se krátce zasměje. Tohle nechtěl, ale je pravda, že když sedl za volant, dělal si to podle sebe a jinak to prostě neuměl.
"Navigace je k ničemu, když celé město znám jak svoje boty." Kývne malinko hlavou, aby potvrdil svá slova.
"Není za co, čas je dost drahý na to, aby jím člověk plýtval v dopravní špičce." Oplatí mu úsměv a pak si patřičně užije svou vlastní provokaci. Reakce přijde vzápětí, stačí mu ten úsměv, než se Issey trochu obrní a zeptá se ho na to, co tím chce dokázat. To sám neví, jak měl potřebu to u něj aspoň zkusit. Na chvíli odloží lžičku a podívá se mu upřeně do očí. Dlaní si podepírá hlavu a přemýšlí, co by mu na to měl odpovědět.
"Vlastně ano, zkouším to schválně, abych zjistil, co si o mě lidí myslí. Dost z nich tím odradím a některé do kolen opravdu dostanu." Odpoví mu nakonec po pravdě, jak to vnímá.
"Baví mě to a zároveň je to jakýsi průzkum, jak na tom jsem." Dloubne do dortíku a vloží si další kousek mezi rty.
"A co myslím, že se stane právě teď?" Pokrčí jen zlehka rameny, než se mu na tváři objeví hříšné pousmání.
"Doufám, že dostanu do kolen právě vás." Pár dlouhých vteřin ale tváří naprosto vážně, aby si mohl vychutnat reakci, než se krátce zasměje.
"Pořád jsem tu jen na chvíli, než se strýc vrátí. Nemám moc času to dokázat." Je to taková malá výzva. Jestli mu ji Issey odsouhlasí, bude to nakonec mnohem zajímavější několik týdnů.
"Teru, hm." Zopakuje Takeshi jeho jméno svým chraplavým hlasem a prozatím z něj nespouští oči. Díky jeho reakcím by mohl odhadnout jeho povahu a přizpůsobit tomu svůj rozhovor, aby ho příliš nevyváděl z míry. Tedy ne tak, aby mu nakonec zase chtěl utíkat.
"Říkej mi Takeshi, pokud bych tě směl požádat. Na pane a podobné věci si příliš nepotrpím." Odsune jejich hranici úplně jiným směrem, když mu nabídne tykání, ale podle něj to bude mnohem komfortnější pro oba.
"Podle toho, co jsem vypozoroval, vynadáno opravdu nedostane. Vlastně to byla jen nešťastná náhoda, i to se stává. Některé náhody jsou ale pozitivní. Kdyby se to nestalo, tak mi utečeš a nemohli bychom se pokusit domluvit." Najde v tom jakýsi vyšší smysl. Vždycky věděl, jak si některé věci obhájit a tohle je jedna z nich. Když sebou Teru příšerně trhne, je to Takeshimu skoro líto, naštěstí jeho malba na zdi neutrpí. To by byl také naštvaný i sám na sebe. Trochu nakrčí obočí, když ho Teru odmítne. Co si budou…na to zase tak zvyklý nebyl.
"Teru-chan, kdybych hledal profesionálního grafika, zajdu do jedné ze stovek firem a zaplatím si profesionálního grafika. Přesto jsme tady a nabízím práci tobě." Nakloní hlavu trochu na stranu
"Řekl bych, že ho Teru právě odmítl." Odpoví u stolu Hyde Isseyovi, když se zeptá. Jde o ten postoj, který Teru nasadil a taky trochu napřímení Takeshiho těla.
"Jen mám pocit, že mu to bude houby platné." Znal Takeho jen chvíli a stejně měl pocit, že jsou věci, které si nenechá jen tak proklouznout mezi prsty. Přeostří na Isseye a přemýšlí, jestli je to jen zvědavost nebo by se mu třeba mohl Teru líbit.
"Ostatně můžete tam přece jít." Popíchne ho trochu, aby věděl, jak moc ho to zajímá.
Takeshi se nehodlá vzdát jen tak snadno.
"Líbí se mi styl tvé práce a byl bych rád, kdyby ses se mnou rozhodl spolupracovat. Klidně si to nech projít hlavou a můžeme se sejít za pár dní. Pokud by tě to zajímalo hned, můžu ti ukázat jisté poklady, které by se toho týkaly. Nejde o grafiku jako takovou, ale spíš o reklamu na zdech. Proto jsem tady a vybírám osobu, které se tím zabývá." Odmlčí se na moment a počká si na reakci. Byl by hodně nerad, kdyby ho Teru odmítl podruhé.
"Rád bych ti řekl, že máš tolik času na promyšlení, jak jen potřebuješ, ale přiznávám, že mě tlačí termíny a bylo by vhodně začít co nejdříve. Přesto stojím o to, abys to byl ty, kdo na tom bude pracovat, takže ti pár dní nabídnout můžu." Ustoupí o pomyslný krok, aby ho příliš netlačil ke zdi.
Issey, Teru
Neubrání se momentální reakci a okamžitě zvedne oči nahoru, když mu Hyde řekne, že si vybral být tady. Pořád to může být jenom Isseyovo popichování nebo taky vůbec ne. Nehne ani jedním svalem, jen se na něj dlouze podívá a pak upije kávy, když najde ztracený klid. Ten Hydův pohled vypadal, jako by si testoval, jestli by zalíbení mohlo být oboustranné, ale taky to může být jenom vykutálený vtípek. "Je to obdivuhodné znát celé město tak dobře." Rozhodne se mu nakonec složit kompliment.
"Tokyo je opravdu obrovské, všechny jeho přilehlé části taky, číms ses živil dřív, že ho znáš tak dobře?" Zajímá se upřímně. Většina lidí se to naučila, když jako děti vozily třeba letáky, ale to se týkalo třeba části města. Vždyť je obrovské a co teprve celá prefektura…? Následuje Hydova opravdu upřímná odpověď na jeho otázku. Issey by mu ještě opravil ten humpolácký posed, když si opírá bradu o ruku a ruku o loket, ale sám sedí dost uvolněně a konec konců, jsou venku.
"Takže si s lidmi jednoduše hraješ a z obětí si vybíráš důvěrnější známosti." Definuje trochu lépe Hydovo chování. Připadá mu, že Hyde se vlastně jenom hrozně nudí. Byl plný energie, mnohem víc, než jiní lidé, možná byl trochu hyperaktivní nebo tam byl nějaký jiný problém a on nevěděl, kam s tím vším a tak si udělal ze světa jedno velké hřiště. A procházelo mu to. Aby ne, s takovou tváří. Jeho pozadí ho najednou dost zajímá a nemyslí tím to, na kterém Hyde právě sedí. Pozvedne obočí, když mu Hyde věnuje ten úsměv a otevřeně prohlásí, že se ho chystá svést. Tohle je přesně ta jeho hra. A taky fakt, že jeden prostě neví, jestli je pravdivá nebo ne. Kdokoliv jiný by ho dávno vyhodil.
"Hmm..." Odtuší nakonec a oči skloní, zatímco přeloží použitý ubrousek a odloží jej stranou.
"Někdy na takové věci žádný čas nepotřebuješ a stanou se hned." Začne s ním hrát jeho hru – Kdo ví, jak to myslím?
"Kromě toho… proč bys měl chtít dostat mě? Chceš se pochlubit kamarádům? Vzrušují tě obleky? Nebo máš pocit, že už na mě sedly pavučiny?" Nenechá se vykolejit tím, že Hyde není děvče. Oba dva přenesou svou pozornost na Takeshiho s Teru přes silnici.
"Vážně?" Zamne si Issey zvědavě rty a pozvedne koutky. Škoda, že pořádně nevidí Takeshiho reakci, je mírně zády. +Poslal tě do háje?+ Baví se v duchu a pak vrátí svoje oči k Hydovi, který se domnívá, že Take nakonec stejně vyhraje.
"Vážně bych ho chtěl slyšet, až se vrátí s nakopaným zadkem. Stalo by se to poprvé." Svěří se. Nepřeje mu nic zlého, je jenom zvědavý, co by s tím pak Take udělal, protože by to určitě nenechal jen tak plavat.
"Jak si něco vezme do hlavy..." Odtuší spíš pro sebe.
"Bude ho hledat i na druhém konci zeměkoule." Dodá zvesela a mávne na obsluhu, když se mu zachce něčeho alkoholického.
Teru mimoděk zčervená, když Takeshi opraví způsob, jakým ho oslovuje a nabídne mu tykání. Neví, jestli to dokáže, asi mu to nepůjde úplně do pusy, ale pokusí se. Trochu přikývne a ohlédne se po Hydovi. Pořád se dobře baví a nikdo na něj nekřičí. Ten druhý klame vzezřením. Vrátí pozornost k Takeshimu a zčervená ještě víc, když dojde i na jeho útěk. Tohle by se mu vysvětlovalo složitě a tak jenom skloní oči a je rád, že nemusí. Už se doslova koupe ve vlastní krvi, když mu Takeshi trpělivě vysvětlí, jaké možnosti má s těmi grafiky. Má samozřejmě pravdu a Teru to mělo napadnout, ale stejně… Ošije se a už to s ním zase cuká, aby se na něco vymluvil a odešel, ale nic zlého se přece neděje? Poslouchá jeho slova o tom, jak by to mohlo být a pomalu se vrátí k malování. Má to ještě tak do noci nebo rovnou na několik dní, takže to asi stejně nedokončí, ale alespoň základ… Prudce těkne očima za Takeshim, když dojde na okamžitý odchod kamsi. Ne, to určitě nedopustí. To už poznal a nikdy víc!
"Reklamu na co?" Zapracuje jeho zvědavost. Ty termíny mu jdou do rány, je to možnost další výmluvy. Teru samozřejmě nesnáší termíny, je umělec a jako takový se nenechá svazovat! Jenže, než si to promyslí a promluví, Takeshi už zase couvá a je těžké mu pak říkat Ne. Ohlédne se po těch dvou, jako by mu Hyde mohl na dálku říct, co by měl dělat a potká se rovnou s jejich otevřeným civěním. Otevře pusu, zatímco Hyde i Issey přistiženě skloní oči dolů a předstírají rozhovor. Hyde se začíná smát. A Teru pomalu nafoukne tváře. No tohle??? Trhne tělem za Takeshim, kterého se mlčky ptá Viděl jsi to taky???
Hyde, Takeshi
Issey ho trochu vyvádí z míry tím, jak se tváří. U něj vážně jeden neví, jestli se chytl nebo ho to spíš štve. Netváří se vůbec nijak a Hyda to nutí popichovat ještě víc, aby z něj vůbec nějakou reakci dostal. Odolává jeho pohledu, oplácí mu ho svým vlastním, ve kterém nepřestává provokativně jiskřit, aniž by si to uvědomoval. Koutky mu vyběhnou v kouzleném pousmání a přikývne jako odpověď. "Město znám dobře, střed a přilehlé okolí jsem projížděl na kole při rozvážce." Prozradí mu něco na své dětství.
"Byla to super brigáda a pak už stačilo jen pochytit, kde a v kolik je město neprůjezdné." Pokrčí zlehka rameny.
"Zbytek jsem projížděl ve svém volném čase, abych se to naučil a byl nejlepší. Stálo to za to, jen máloco mě překvapí." Zní to hodně sebevědomě, ale v tomto ohledu si věří.
"Díky kolu znám uličky, které jiní nepoužívají, ale autem se tam smí." Po svém vysvětlí, znovu rýpne do dortíku a dá si další sousto. Má obavy, že mu prostě nebude stačit jen jeden, je to příliš dobré a on by se toho mohl ujíst.
"Hm, je to trochu jinak. Ve výsledku si oni chtějí hrát. Já se to jen nebojím zkusit. Vždycky dělám to, co chci a považuju v tu chvíli za nejlepší. Nebojím se toho, ostatně proč bych měl? Jediné, co se mi může stát je odmítnutí. Ne všem se to líbí, ale nikoho přece nenutím." Uculí se.
"Nejde prioritně o hru, jsem rád s někým. Jenže je to těžké, se mnou dlouho nikdo nevydrží." Pokrčí rameny s trochu tajemným pousmáním, důvod mu nesdělí. Obočí mu jde malinko nahoru, když Issey přistoupí na Hydovu hru a začne hrát s ním. To je přesně ten impuls, proč s tím jen tak nepřestane. Kousne se do rtu, než se objeví špička jazyka, proběhne po horním rtu v typickém gestu a skončí zakotvená v koutku. Vypadá to, že opravdu přemýšlí, proč ho zaujal zrovna on a ne třeba Takeshi.
"Kamarádům takové věci neříkám." Začne jako první a tím vyškrtne první důvod.
"Jsou věci, které si rád nechávám pro sebe." Opře se pohodlněji do židle a pohled z něj nespustí.
"Obleky jsou sexy, to je pravda." Odsouhlasí mu tohle.
"A pavučiny nevidím." Dodá ještě, aby bylo jasno. Zatím mu neřekne proč.
"Hm, už je potřeba něco ostřejšího." Nenechá ani tohle bez poznámky.
"Ale asi ano, mě je občas potřeba trochu zapít." Uchechtne se a radši se chvíli věnuje pozorováním těch dvou opodál.
"Řekl bych, že jo. Mě by zase zajímalo, co mu nabízí. Třeba taky kafe." Představí si pod tím samozřejmě něco úplně jiného.
"Ale nepochybuju, že se to dozvíme." Kývne hlavou, než znovu vrátí oči k Isseyovi.
"Kvůli zadku." Vypálí na něj bez varování a nasadí ten nejlepší úsměv, který svede.
"A taky kvůli úsměvu." Promne si rty o sebe.
"Chtělo by ho víc. Další body k dobru za to, že jste mě ještě nevyhodil." Je to vlastně jen další popichování a zároveň to myslí vážně. Znovu se podívá na Takeshiho a Teru. A ti se dívají k nim. Začne se pochechtávat.
"Měl bych ho jít zachránit?" Zeptá se Isseye, protože starší muž je přece jenom jeho přítel a zná ho.
Takeshi se na krátko ohlédne ke stolu.
"Pánové se asi hodně nudí. Měl bych jim obstarat zábavu." Je jen krůček od toho, aby nad tím protočil očima. Přesto se však pokřiveně pousměje, protože vidět Isseye se smát je taky vzácnost. Hyde mu očividně svědčí, a jestli si ho nenechá, najme ho Take jen proto, aby s ním musel trávit čas. Ano, to je skvělý plán. +Je čas začít trochu žít jiným směrem, než jen práce.+ Jeho přítel by to rozhodně potřeboval, ale Takeshi byl dřív hodně podobný. Jen si některé věci prostě nedokázal odpustit.
"Na nové drony. Reklama se bude týkat jich a zaměření na fotografie a videa. Je v nich nová technologie s větší stabilitou obrazu a kvalitnějšími snímky. Ta firma byla před krachem, ale nápad je podle mě velmi ucházející, jen jim chyběly peníze. Tak jsem do ní investoval." Svěří mu to klidně všechno.
"Možná je to tím, že rád fotím, mám pro podobnou techniku slabost. Proto jsem se zaměřil na umění právě v této podobě a chtěl bych do svého týmu tebe. Ostatně drony zachycují svět venku a ty se v tom prostředí pohybuješ. Chci něco originálního, nového, co všem vyrazí dech a zachrání pár velmi věrných zaměstnanců." Věnuje Teru uvolněné pousmání.
"Dám hodně na svou intuici a ta mi říká, že ty jsi ta nejlepší volba tady." Znovu se pomalu podívá ke stolu opodál a tím mu dá i další prostor.
"Ovšem pokud mi dáš košem, budou se bavit ještě víc. Jeden z nich určitě." Hraně si povzdechne.
"Nechci tě do ničeho nutit a zároveň udělám opravdu hodně, abych tě pro svou práci získal. Částka nebude rozhodně malá, protože věřím tomu, že se mi to vyplatí." Ujistí ho, než vytáhne telefon, najde příslušný mail a natočí displej jeho směrem, je tam video předváděcího letu malého dronu a pak to přeskočí na záběry z něj. Barvy jsou opravdu skvělé a nejde vůbec vidět, že se pohybuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat