Hromadné - Jsem jen někdo, kdo chce koupit vaši zeď. - část 6.

(soutěž)

Issey, Teru

Podle Isseye to byla otázka vůle a chtění, ale na druhou stranu by mohlo jít také o sebepopření. Hodně záleželo na úhlu pohledu na celou věc. A jakmile dojde na přecenění sil, musí se zase rozesmát. Takže je to nakonec jejich vina, že ho neodhadli dobře…? Na tom asi taky něco bude. Na tu ješitnost nic neřekne, bylo by to na další dlouhé debaty a rozvíjení a to by mohli rovnou napsat sociologickou studii. V tuto chvíli to nemělo smysl. Hyde řekne několik dalších věcí, za které by si zasloužil potrestání, mimo jiné to o novém laku. Musí mu věnovat dlouhý pohled přímo do očí. 

"Třeba jsem jenom pohodlný..." Nechá ho vymyslet si tisíc různých pohodlných možností, kde to dělat. Auto je opravdu jedna z posledních, i když to některé lidi vzrušuje. Pak přenese svou pozornost na Takeshiho.

"Nekoupili, ale chtěl jsem se dívat na to, jak ji sem honem voláš, aby sis to přece jenom zkontroloval." Ne, tady člověk vážně o svini nezakopne, tady je každý kamarád! 

"Proč mu neodpovíš?" Připomene mu, že se ho Hyde na něco ptal a zároveň tím odvádí řeč od těch mouder. 

"Já nevím, zeptáme se jeho, až přijde." Kývne bradou k malujícímu Teru a z očí mu září popichovací nálada. Sleduje ho, jak objednává Hydovi a považuje to za skvělé jídlo na celý den. 

"Měl bys ho vzít alespoň do McDonaldu, tohle ani nestojí za řeč..." Stočí pohled na Hyda, který mu právě vyhrožuje odchodem. 

"Ale nezměníš, chceš to mít těžší. Tady už máš jistoty..." Kývne bradou směrem k Takeshimu. +A taky konkurenci.+ Přísahal by, že Take Teru neustále kouká na zadek, i když se dívá spíš na jeho dílo. Kdo by mu ale po těch letech věřil? Má věřit intuici? Podívá se na Hyda a namíří prst stranou. 

"A ven!" Na oko ho vyhodí s docela přísným výrazem, ale pak se jen pousměje a sleduje jeho odchod za Teru. Po chvíli na něj Take promluví a on se na něj podívá. Má pravdu, cítí se uvolněně. Taky má druhého panáka, ale on ví, jak to myslí. Jakmile mu Take začne Hyda otevřeně dohazovat, musí se pousmát, sklopí oči a pak se uchechtne. 

"To jsi celý ty… Moc dobře víš, jak by mi v mém postavení zkomplikovalo život, kdyby mě někdo viděl s klukem." Řekne na místo, aby se bránil, že na kluky není a rozhodně o podobné pletky nestojí. S Takeshim si nikdy o ničem nelhali, nebude s tím začínat ani teď. 

"Ty chceš jako investora mě?" Zvedne k němu oči, i když Take mluví o Hydovi a Teru. Proč jinak by tam ale Issye potřeboval? Menší výlet… Přeloženo znamená vezmeme ty dva mladíčky a zatáhneme je k sobě do postele někde, kde to nikdo neuvidí… Upře oči někam nahoru, ale přemýšlí.

Teru by ještě dlouho věděl, co na svém obrazu vylepšit a dodělat. Tohle byla velká rychlovka, velmi nedokonalá, jenže tolik času neměl. Když se za ním ozvou kroky a hlasy porotců, najednou se napne, zčervená a je v něm jenom malá dušička. Stojí stranou s očima sklopenýma, ani pořádně neslyší, co říkají, jak mu krev tepe v uších a teprve po delší chvíli si všimne, že mu něco říkají a ptají se, jestli rozuměl. Ve stejný okamžik mu připnou na prsa malý památeční odznáček výherce soutěže, řeknou mu, kam přijít, pokud chce svůj talent dál rozvíjet a rozloučí se s ním. Teru tam stojí jako tvrdé Y s pusou pootevřenou, dokud na něj nepromluví Hyde. Obrátí k němu oči ještě větší, než obvykle a podá mu svou dlaň, aby přijal blahopřání. Chvíli ani neví, kdo je ten, kdo do něj měl hustit, ale pak se usměje. Zvedne oči ke svému dílu. Vždycky bývají dočasná, než se na dům vrátí normální fasáda. 

"Děkuju. Není to úplně ono, ale mám rád tenhle druh umění. Myslím i tématicky. Je to trochu jako obraz na plátno, než graffiti." Ani neví, jak by to popsal. Lidé byli šikovní, když sprejovali na stěny, uměli neskutečná díla, ale tohle bylo ještě o něco jiné. O Takeshim pomlčí. Nabízel mu práci, on se ještě nerozhodl, ale nechce na jeho adresu říkat nic. Nakonec se tam podívá. Měl by se jít rozloučit a taky se nějak vyjádřit. 

"Už budu muset domů." Řekne Hydovi a plaše se na něj usměje, ale hned sklání pohled. Ani neví, co mu tím chce říct. Než to Hyde stihne vzít jakkoliv, vykročí přes silnici směrem k mužům u stolku.

Hyde, Takeshi

Hyde se nad Isseyovými slovy, že je pohodlný, na chvíli zamyslí a nutně si ho musel prohlédnout, aby ho zkusil odhadnout, jestli vážně jen postel nebo by se nechal strhnout i k něčemu jinému. Podle toho, jak mu vrací provokace, o tom nakonec vůbec nepochybuje. Své úvahy si zatím nechá pro sebe, ale je jasné, že na to rozhodně nezapomene. Takeshi se jen pousměje, vypadá, že neodpověděl jen proto, že nad tím uvažuje. 

"Za jistých okolností opravdu můžete." Dopoví Hydovi, kterého tím vyvede z míry, ale jen na vteřinu, protože mu to přijde jako dobrý vtip. Hyde přeostří na Isseye, který na neordinuje zálibu ve ztížených podmínkách. Mohl by nad tím dlouho uvažovat, ale vlastně ani nechce. Jen by nerad, aby to bylo hned znát. 

"Těžký jsem to měl doteď, proč bych si to nezpříjemnil?" Vrátí mu to i úroky. 

"Ale nějaký hezký fast food bych si klidně dal." Okomentuje to rovnou a pak je vyhozen od stolu. Nahodí výraz, tak já jdu, když to tak moc chceš a už jim tady překážet nebude. Je potřeba, aby si pár věcí srovnal v hlavě, ale rozhodně to v jeho případě neznamená, že by se choval jinak. Teru je roztomilý, když se na něj dívá takovým způsobem, ale nabízenou dlaň přijme a to mu vykouzlí úsměv na tváři. 

"Není to úplně ono? Tak to jsem vážně zvědavý, jak by to vypadalo, kdyby ano." Podívá se na zeď, která je naprosto neskutečná a je vidět, že nad tím upřímně žasne. 

"To ano, myslím si, že tohle je jediný takový obraz tady." Hyde sám si občas něco načrtne, ale proti tomuhle je to vážně čmáranice. Tedy přijde mu to tak. Představa, že by měl něco dát na takovou plochu…Ne, to by rozhodně nedokázal. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale Teru se s ním rozloučí a míří ke stolu. No a to si myslel, že si trochu popovídají, možná zjistí, jestli mu Takeshi nechtěl něco, co už by bylo příliš. Teru nevypadal někdo jak on sám, který by ho dokázal napřímo odpálkovat, kdyby moc chtěl.

Takeshimu zatím u stolu stoupá obočí nahoru.

"Komplikace?" Nakloní hlavu trochu na stranu. 

"Věř mi, že občas není nic lepšího, než si příjemně zkomplikovat život." Ujistí ho, že jeho názor se za ty roky prostě nezměnil. 

"Je to vlastně taky umění, si ten život nezkomplikovat až příliš. Nevěřím ale, že by si s tím někdo jako ty neporadil. Ostatně, odkdy jsi tak pohodlný?" Neubrání se narazit na to, co řekl Hydovi. Oplatí mu pohled a krátce kývne hlavou. 

"Ano, byl bych velice rád, kdybychom zase na něčem spolupracovali. Už dlouho jsme neměli příležitost a já bych si to rád zopakoval. Podle mě to má potenciál a já bych do toho nerad tahal kohokoliv jiného." Ujistí ho, že to se svým návrhem myslí vážně. Pak se trochu nakloní, aby típnul cigaretu do popelníku a nechá Isseye chvíli přemýšlet. 

"Nikdo přece neřekl, že to nebude tak úplně pracovní cesta. Ovšem vidím, co tě očividně napadá, takže můj nápad není zase tak od cesty." Blýskne se mu v očích. 

"Na tvém místě moc dlouho nepřemýšlím, bude u tebe přece jen měsíc, zas tolik času nemáš." Pravý koutek se mu pozvedne a plynule přesune pozornost k přicházejícímu Teru.

"Hm, vidím, že tu máme vítěze. Gratuluji." Natáhne k němu dlaň, aby tu Jeho zlehka stiskl. 

"Dáš si s námi ještě něco nebo už pospícháš?" Zeptá se Teru a gestem dlaně mu nabídne místo k sezení.

"Právě se snažím přesvědčit tohoto muže, aby se stal investorem pro firmu, kterou jsem ti předtím představoval. Ostatně, kdybys s tím souhlasil, mohl bych ho přemlouvat právě na tvé umění." Takeshi pomalu stočí oči na Isseye a téměř neznatelně se pousměje je to teď trochu jako dvě mouchy jednou ranou. 

"Pokud ovšem pospícháš, můžeme si domluvit termín, kdy se sejdeme a ty mi prozradíš své stanovisko." Není příliš rád, že by nad tím Teru víc přemýšlel, protože by si to mohl velmi rychle rozmyslet, ale nechce ho tlačit ke zdi.

"Ovšem můj týden bohužel platí, víc času prozatím nemám. Pokud mi dáš svůj email, pošlu ti podklady, které si můžeš nastudovat a podle toho se rozhodnout." Sám se pomalu usadí, aniž by z něj spustil pohled. To už je u nich i Hyde, který si konečně pořádně prohlédl dílo Teru. 

"S tím klukem je to těžký, mě nakonec taky utekl." Postěžuje si oběma, jak kdyby to nechápal. Na Teru se samozřejmě usměje a kývne mu k prázdnému místu.

"Já si židli kdyžtak donesu." Ujistí ho, že to není vůbec žádný problém. Třeba nakonec nebude tak pospíchat. 

"Byl bych rád, kdybychom ještě chvíli poseděli. Můj řidič tě pak odveze, kam jen budeš chtít. Ber to jako benefit pracovní schůzky." Kývne hlavou k autu stojícím opodál, uvnitř sedí muž oblečený tak, jak by Hyde být oblečený měl.

Issey, Teru

Ten Hydův poslední argument byl něčím, co Issey nemohl vzít na lehkou váhu. Byla pravda, že se mu asi nežilo zrovna jednoduše, i když vystupoval tak, že je s tím nadmíru spokojený. Dopomoci si k bohatému milenci byl nejčastější a nejjednodušší krok, který vyhovoval oběma stranám a Take mu dal otevřeně najevo, že by o něj klidně stál. +Jenže to by nesměl existovat Teru.+ Uklidní sám sebe v duchu a ani mu nedojde, že se přece nemá proč uklidňovat. Hezký Fast Food neexistuje, ale v Hydově podání to bude spíš hezká rychlovka s někým povolným. Vyžene ho ze své hlavy, když stejně není u stolu a místo toho obrátí plnou pozornost k Takeshimu, který tu naopak je. Musí se znovu rozesmát. Ony existují příjemné komplikace? Takeshi byl člověk, který je prožíval jako adrenalinový sport. Issey měl strach, že by se mu z nich vyrašil spíš opar. 

"Odjakživa. Jsem pohodlný od té chvíle, co jsem se narodil, ale musel jsem pracovat, abych si tu lenost mohl zase dovolit." Rozhodně to není pravda, protože on i Take pracovali velmi tvrdě, aby se udrželi ve vedení svých firem a dál prosperovali. Rád si ale namlouval, že život bohatšího muže znamená jenom jachtu a drink s paraplíčkem, jak si myslela většina těch chudších. Musí se upřímně usmát, když mu Takeshi potvrdí, že by chtěl pracovat výhradně s ním. Momentálně nemá přehled o svém rozvrhu ani o tom, jestli se tomu může naplno věnovat hned, ale přes to se natáhne přes stůl a stiskne si s ním ruku na znamení dohody. Však Take ví, jak to chodí, sám na tom nebude jinak a jistě se jim podaří to celé někde odstartovat a pak se sladit. Jejich asistentky to vyřeší. Ohledně té cesty… 

"Teď ti to slíbit nemůžu, ale jakmile dorazím do kanceláře, podívám se, co by by se dalo přesunout. Ty si zatím najdi možné termíny té večeře." Souhlasí nakonec a podívá se na hodinky. Už bude muset jet. Jakmile k nim Teru přijde, vstane, aby mu mohl potřást rukou i on. Je to sotva citelný stisk, někdo by ho měl naučit být sebevědomější. Teru přijme pokorně gratulace a upře pohled na nabízenou židli. Dlouze se nadechne, ale než stačí odpovědět, Takeshi mu poví o tom, že tady Issey by měl být investorem projektu, kterého by mohl být také součásti. Ten Issey, co ho málem přetrhl za to, že mu skočil pod auto. Jemně se kousne do rtu a ohlédne na Hyda vedle sebe, který už ho také došel. Issey zabere Takeshiho pohled a úsměv a ví, že teď přítele přeci neshodí. 

"Byl bych rád, kdybys do toho šel s námi, koneckonců náhody prý neexistují a možná jsem ti křivdil, když jsem ti na ulici vynadal?" Řekne a nasadí líbezný výraz, který umí opravdu skvěle. Teru to doopravdy zviklá. Náhody neexistují a tahle byla opravdu divná. Měl by? Měl by tomu všemu dát šanci nebo zase rychle utíkat jako tehdy? A proč ho tedy osud přinutil prožít to všechno? 

"Nemám email." Řekne rovnou. Vlastně nevlastní počítač ani mobil, ale nerozvede to. Issey se hodně brání zvedání obočí, protože v dnešní době nemít email, to je jako vidět jednorožce. 

"Říkal jsem, že nemám rád počítače." Dodá Teru, aby to na něco hodil. Hyde prohodí cosi o tom, že utíká i jemu, Teru skloní pohled a zčervená. Byla to pravda, ale zatím se nezorientoval v tom, jak se na něj Hyde dívá. Na nabízenou židli konečně zavrtí hlavou. 

"Už musím jít. Dám vám vědět za týden." Řekne Takeshimu a hluboce se mu ukloní. Zároveň to chce nechat vyhnít co nejdelší možnou dobu a získat tak pro sebe čas. Neřekl mu jak, ale lehce si tu zjistí, kde sídlí jeho firma a nechá tam dopis. Issey dusí úsměvy za svou dlaní před obličejem a snaží se dívat všude možně, protože ten kluk s nimi prostě zas a znova vybíhá po svém, jak ještě nikdy neviděl a dokonce se loučí. 

"Děkuji za všechno, vážím si toho." Řekne ještě Teru a vydá se na cestu domů. Jakmile je dost daleko, Issey propukne v hlasitý smích. 

"To bude ale týden, co? A ty už plánuješ večeře." Práskne to před Hydem a všimne si Takeshiho řidiče. Hned na něj ukáže. 

"Vidíš?" To patří Hydovi. 

"Bohužel už budu muset také jet. Práce volá..." Vypadá vysloveně nabitý energií. Šel by spíš do lázní. 

"Zavoláme si. Být tebou, nechám v okruhu deseti kilometrů kolem všech tvých sídel ostrahu na každém metru čtverečních, jinak ti zas uteče. Čekal bych morseovku nebo signál z vesmíru." Tohle ho vážně baví. Nemám email…!!

Hyde, Takeshi

Hyde už se nad svými slovy nepozastaví. Bylo to upřímné a ví, že jeho život nebyl jednoduchý, přesto si většinou nehledal ty, kteří by mu to zjednodušovali. O to mu nikdy nešlo. Uměl si poradit ve většině situací, tak proč? Neměl v povaze někoho zneužívat. Rozhodně se nad tím víc nepozastaví a vlastně ani and tím, že by se s Takeshim mohl mít dobře. Viděl přece, jak kouká na Teru, do tohoto záhonku se rozhodně nepohrne, i když si musí přiznat, že starší muž má rozhodně charisma a vůbec by se nedivil, kdyby se Teru nakonec nechal ukecat. Takeshi se pobaveně podívá na Isseye. 

"Jistě. Myslím, že jsem za svůj život slyšel už hodně pohádek, ale tato byla zaručeně nejlepší. Bude to mít druhý díl?" Zeptá se ho s pozvednutým obočím a pak zase trochu zvážní, ale znát, že je spokojený. Nečeká, že mu odpoví hned, jde jen o to, aby nabídku zvážil a pokud si najde chvilku, můžou probrat termíny. Takeshi si většinu věcí rád dělal sám a organizace času k tomu patřila. Měl sice kolem sebe hodně lidí, co se o to starali. Spíš mu ale dávali dohromady informace a termíny a den si organizoval sám prostě podle nálady a někdy i důležitosti. Hodně lidí s tím dokázal naštvat, ale byl v postavení, kdy si to mohl dovolit. Pokud s ním nebudou chtít spolupracovat za jeho podmínek, nemusí. Nikoho přece nutit nebude. Usměje se upřímně, když začne Issey Teru lanařit ke spolupráci. Pravý přítel se opravdu pozná. Z druhé strany viděli všichni, co umí a podle Takeshiho to stálo za to. On sám vypadá hodně překvapeně, když se dozví, že Teru nemá email. Kdyby měl víc času, asi nechá svého řidiče, aby mu obstaral telefon, který by byl dostatečně funkční, aby se mohli spojit jakýmkoliv způsobem, ale zdá se, že tohle opravdu nestihne. Nejspíš se bude muset později vydat na nákupy sám, a pokud do toho Teru půjde, dostane řádnou výbavu, jinak to nevidí. Sotva se stihne nadechnout, aby mu něco řekl, Teru se rozloučí, slíbí mu, že za týden dá vědět a už odchází. Věnuje mu úklonu a přání hezkého dne. 

Hyde si zatím něco vyřizoval se servírkou a nepozorován si od ní něco přebral a schoval a taky za to zaplatil. Hlavně nenápadně. Pa už se ale culí taky a má co dělat, aby se nerozesmál. Ten kluk má rozhodně styl a zdá se, že Takeshi na tohle není zvyklý. 

"Páni, ten vám dal." Okomentuje to nakonec nahlas a znovu se rozesměje po slovech Isseye. Takeshi si jen povzdechne a krátce rozhodí rukama. Očima pozoruje odcházejícího Teru. 

"Hm, zdá se, že přišel čas na zkoušku mé trpělivosti. Začínám mít obavy, že už možná opravdu stárnu." Vtipkuje na svou vlastní adresu a zavrtí nad tím hlavou, než se krátce a chraplavě zasměje. 

"Budu mít co dělat, abych ho vůbec ulovil." Hraně si povzdechne. 

"Stejně si myslím, že přijde. Jednání s ním bude asi malinko komplikovanější." U svých slov se pokřiveně usmívá a je jasné, že tímto chováním si u něj Teru vysloužil daleko větší zájem. 

"Jeho to baví." Poukáže Hyde na jasný fakt, než se otočí na Isseye a pak na Takeshiho řidiče. Hned na to nafoukne tváře. 

"Mě to sluší víc." Nedělá si z toho vrásky a věnuje svému novému šéfovi okouzlující úsměv. Ukloní se Takeshimu, protože se očividně loučí. Takeshi mu úklonu oplatí.

"Těšilo mě, Hyde-chan. Počítám, že se ještě uvidíme. Kdybys cokoliv potřeboval nebo tě bude moc trápit, klidně se ozvi." Provokuje ještě Isseye, aby se zase tolik nesmál. 

"Dobře, beru vás za slovo a děkuju za zákusky, byly skvělé." Hyde vykročí směrem k autu. 

"Víš, že si poradím se vším, příteli. Neměj obavy, brzo se sejdeme. Úspěšný den." Popřeje mu ještě, ale sám si ještě dopřeje kávu a několik cigaret, než se také zvedne k odchodu. +Teru-chan, na tebe, aby jeden pořádal hon.+ Proběhne mu hlavou pobaveně. 

Hyde mezitím otevři Isseyovi dveře, aby se mohl usadit a sám zapluje na místo řidiče. Sáhne po papírech vedle sebe, aby věděl, kam teď pojedou. Během vteřiny má v hlavě naplánovanou trasu, samozřejmě tu nejrychlejší. 

"Za patnáct minut budeme na místě." Ujistí Isseye, že mají dostatek času a pak sáhne do kapsy, aby vytáhl lízátko, které mu podá. 

"Pozornost podniku." Prohodí jako první. 

"A aby vám náhodou nebylo špatně, šéfe." Uculí e do zpětného zrcátka, než sešlápne plyn a začne kličkovat provozem, aby dodržel čas, který mu slíbil. Však on mu ukáže, jak se dá fungovat bez navigace a moderních serepetiček. Ostatně v tom je s Teru zajedno a asi vždycky bude. Nakonec to bude zajímavý den, měsíc…Nebo snad déle?