Hiroto x Zyean - Máš lepší kontakty, než si myslíš. - část 1.

(hotel v Odawaře)

Zyean, Takeshi

Zyeanovi chvíli trvalo, než večer opravdu usnul. Měl za sebou dost náročnou cestu, hlavně před tím balení a loučení, než mohl opravdu odjet. Měl hodně kamarádů ve škole a ví, že mu budou chybět, ale podobná příležitost se naskytla jen jednou za život. V posteli se ještě několik desítek minut převaloval, dokonce vytáhne svůj starší notebook, aby si srovnal myšlenky a uvědomil si, co by vlastně chtěl točit. Ať dělal, co dělal, Shinův obličej i úsměv mu nedal jen tak spát. Přece jen ho nápad s natáčením přímo jeho jen tak nepustil. Přerovnal si ten nápad ještě několikrát v hlavě, než ho rozvinul a napsal si pár poznámek. Za nějakou chvíli už klidně oddechuje s notebookem na posteli a sluchátky na uších. Právě proto ráno stihne snídani jen tak tak. Je rád, že alespoň proběhne sprchou a ještě s mokrými vlasy vyjde z pokoje. Vypadá, že toho moc nenaspal, ale na energii mu to rozhodně neubere, to by tak musel strávit alespoň týden. Celé dopoledne se toulá kolem kameramanů, pomáhá jim balit techniku a samotnému stačí jen pár minut, aby si zase naházel věci zpátky do velké cestovky. Obědvají všichni společně, než dojde na přesun do dalšího města. Někteří cestu prospí, jiní koukají, co se mihne kolem. On sám cestuje s týmem kameramanů v dodávce a dokonce stihne i několik záběrů, které společně pak konzultují, stejně jak jeho práce ještě ze školy. Jakmile zastaví před menším hotelem, který je rezervovaný jen pro účely soutěže, sleduje další hromadný cvrkot. Je tu i hromada můžu z ochranky, aby všem soutěžícím i štábu zařídili soukromí. Jejich příjezd se bez pozornosti rozhodně neobjede. Zye sám nemá ani chvilku nazbyt, stihne jen hodit tašku do pokoje a pak už zase jede ve své kariéře podavače kabelů. Hodně se učí, co je potřeba a na co rozhodně nezapomínat, kam co odsunout, aby to později nepřekáželo. Jsou to jen drobnosti, ale postupem času zjišťuje, jak důležité to může být. Ostatní soutěžící jsou na rautu, než se vrhnou do práce na reklamě. Díky tomu, že pomáhá chystat techniku, tuhle svačinku nestihne. Má hlad jako vlk a tak se vydá prozkoumat hotel, jestli tu náhodou něco nezbylo. Najde prázdnou jídelnu, kde už uklízejí ze stolu a dostane se mu několika zmatených pohledů. Nezbude mu nic jiného, než se zkusit poptat, jestli by se mohl ještě najíst. Vycouvá tedy z jídelny a rozejde se po společných prostorách hotelu. Už tak nějak napůl zapomněl, kde co je. Jeho oči zkoumají skoro každé dveře, aby zjistil, jestli se někdo kolem nemihne s trochou jídla. Nic, ani drobeček mu tu nenechali. Taky trochu doufá, že třeba potká Shina, ale všichni kolem tu mají hromadu práce, asi na tom bude hodně podobně, což je škoda. Zrovna chce nahlédnout do dalších dveří, když z nich někdo vyjde. Málem vyrazí zuby Takeshimu.

"Uhm, gomen." Omluví se hned, ale muž proti němu jen s mírným úsměvem zavrtí hlavou.

"Doufám, že ses pořádně vyspal, už se ti to nejspíš nepodaří." Dobírá si ho trochu Takeshi. Už společně mluvili, když se rozhodovalo o jeho projektu, dokonce si potykali.

"To nevadí, nepotřebuju moc spánku." Prohodí Zye pobaveně.

"Jen jsem…" Začne a Takeshi mu do toho skočí.

"Nestihl jídlo. Já vím a nejsi jediný. Skoč si do kuchyně. Právě připravují něco malého pro vás opozdilce." Vezme ho za ramena a nasměruje do chodby, na jejímž konci se nachází právě zmiňovaná kuchyně. Jakmile ho uvnitř zmerčí, pošlou ho do protějších dveří, kde je menší místnost a uvnitř se nachází asi tři stoly, za jedním z nich už někdo sedí. Zye si je jistý, že ho tady ještě neviděl.

"Ahoj." Pozdraví bez váhání, protože vypadá podobně starý, tak pro něj nemá smysl řešit nějaké formality.

"Vedle už toho hodně chystají a voní to skvěle. Jsem si říkal, že dojde na zbytky, když nepřijdu včas." Vtipkuje bez váhání a ani ho nenapadne, že by měl třeba mlčet.

"Jsem Zye." Představí se mu.

"Patříš k hotelu nebo k celé té kompanii, co sem přijela?" Vyzvídá a trochu si tím krátí čekání na jídlo, které mu přijde nekonečné.

"Nech mě hádat, soutěžící? Vypadáš na to. Jen ses trochu netrefil do termínu." Ne, on nevydrží ani chvilku v klidu. Kdyby nemluvil, asi rozebere celý stůl, aby si ukrátil chvíli. Stejně nevydrží ani sedět v klidu.

"Takeshi říkal, že tu nebudu sám, ale myslel jsem, že tu budou jen kluci od kamer, kterým jsem to pomáhal chystat." Rozhlédne se, jakoby si právě teď uvědomil, že mu tu někdo chybí.

"Asi jíst nepotřebují, to mají celkem kliku, já mám pocit, že nevydržím už ani minutu." Pořád si neznámého zkoumavě prohlíží. Je hezký, něco mu kouká z očí, rozhodně má jeho plnou pozornost, tedy tu část, která se zvládne víc soustředit.

Hiroto

Hiroto má pocit, že už asi umře hlady. Co jim trvá tak dlouho? Přijel sice teprve před chvílí a bohužel nestihl oficiální čas k jídlu, ale to přece neznamenalo, že byla kuchyně vyjedená a neměli tam ani kus bagety, no ne? Kdyby tohle tušil, tak si zajde na něco dobrého někam do restaurace v okolí hotelu. Zvedne oči, když dveře konečně vrznou, ale kluk, který vejde dovnitř, žádný tác s jídlem nenese a tak je zase skloní ke svému telefonu, se kterým si krátí chvíli. Je to nejnovější model Iphonu v barvě tichomořské modři. Má vynikající foťák, na to, že je to telefon, ale to není nic proti jeho miláčkovi, se kterým fotí obvykle. Tedy má dva. Ten jeden se pomalu nedá přenést, kolik toho na něj patří a jak je těžký. Pro focení „v divočině“ má ještě jeden, lehčí, co se dá pověsit jen na krk, ale absence stativu je prostě dost často znát. 

"Ahoj." Řekne Hiroto od telefonu celkem mile, ale oči nezvedne. Není to poprvé, co se účastní tátovi soutěže, i když vždycky jenom jako divák. Jako když přijdete za tátou kamkoliv jinam do kanclu, znáte to. Takže už ho nevyvádí z míry všudypřítomné zástupy krasavic a letos vlastně krasavců. To bude podle něj hrozná nuda. Vždycky tady lovil holky, alespoň s nimi flirtoval a letos jsou jediné v kuchyni a je jim čtyřicet a víc. Nic pro něj… Bylo to docela k pláči, protože tady měl díky své škole a zaměření taky práci, takže si nemohl dovolit jenom tak odcházet na jak dlouho se mu líbilo. Bude tady pořád. Bez holek. S klukama… Ach jo… 

"Uhmm..." Zahučí na informaci, co se vedle vaří, ale jakmile se k jeho uším donese i jméno, konečně oči zvedne a zjistí, že tenhle Zye už stojí přímo nad ním a vyptává se dál. Nadechne se k nějaké odpovědi a prohlédne si sám sebe. Je oblečený do dobře padnoucího volno časového obleku modré barvy, protože jede rovnou z tátových kanceláří, kde sice nepracuje, ale hodí se tam chodit formálně a tudíž nevypadá jako zaměstnanec hotelu. Nebo jo??? Na chvíli musí vypadat hodně vyvedený z míry, protože jestli jo, tak musí hned zpátky do města a něco si koupit! Než stačí odpovědět, Zye na něj vypálí svou domněnku. To už zní mnohem, mnohem líp. Sleduje Zyeana, jak si k němu sedá a najednou dojde na Takeshiho. Zaujatě povytáhne obočí, co mu o něm asi Zye poví. Bohužel to není nic zajímavého. 

"Ne, nejsem soutěžící. Nejsem ani personál hotelu." Řekne a na chvíli se odmlčí. 

"Jmenuju se Hiroto a jsem tady kvůli focení. Nějaký projekt do školy a tak." Konečně se usměje a zatím si ponechá celou pravdu pro sebe. Totiž o tom, co přesně tady dělá a kdo přesně je. To přece není důležité, však nelhal. V tu chvíli se dveře otevřou a jim konečně přinesou nějaké jídlo. Je to celkem klasika, nějaká ryba, nudle, rýže, mořské plody… není toho moc, ale je to hodně chodů a voní to opravdu báječně. Však už slyšel, že tady vaří sice podomácku, ale skvěle. Zasune telefon do vnitřní kapsy saka a sáhne po ubrousku, který si zastrčí za límec, aby si náhodou něco nepokapal. 

"Ty asi taky nebudeš soutěžící?" Změří si ho. Neptá se proto, že by snad Zye nemohl mít se svou tváří jisté ambice, ale spíš proto, že není s ostatními, mluví o Takeshim a o klucích od kamer a vůbec. Čekal, že tady bude alespoň Shinya, ten se většinou chodil najíst takhle pozdě, když nikdo nikde nebyl, aby měl klid a nikdo neřešil, že jí jako vrabec, ale bohužel zatím nepřišel. Asi ho táta hrozně proháněl. Divil se, že mu ještě nevypelichaly všechny štětce. Přisune si k sobě misku s rýží a mořské plody a sáhne po hůlkách, aby se do toho mohl pustit. 

"Dobrou chuť." Popřeje svojí společnosti.

Zyean

Je to takové zvláštní, když k němu ani oči nezvedne při pozdravu. Tak trochu mu to přijde, jak kdyby byl méněcenný. On sám by si něco podobného nedovolil, ale Hiroto vypadá, že je z úplně jiné třídy, než on sám. Možná právě proto. Jeho typický optimismus mu to ale nevezme. Proč by taky mělo, vůbec ho nezná. Nakonec se pohledu přece jen dočká. Kluk naproti němu nevypadá, že by toho uměl říct víc. Zye si ani tím nenechá zkazit náladu. Za to může ta vůně jídla, která se sem nese. To pak jednomu nic nezhořkne. No dobře, většině asi ano, ale u něj se to prostě stát nemůže. Je toho málo, co by mu dělalo vrásky, kolikrát to ani nebyly zkoušky ve škole. Pak dostal doma pěkně vynadáno. Poklepává prsty o stůl a už ani nečeká odpověď. Nakonec se přece jen dočká jeho hlasu. První jen pokývá hlavou, když mu řekne, co není. Dobře, tohle momentálně netrefil. Ani ve snu by ho nenapadlo, s kým právě sedí.

"Těší mě." Zazubí se na něj upřímně a pak se mu očka rozzáří ještě víc. To pro ten obor. Od kamer to není tak daleko. Pokud Hiro doufal, že ho na chvíli umlčí, teď už se to určitě nestane. Právě probudil jeho zvědavost a je to znát i na tom jak si poposedne.

"Projekt do školy?" Vypadne z něj jako první.

"Tak to jsme tu úplně ze stejného důvodu. Budu tu točit svou vlastní práci, díky Takeshimu mám tu možnost." V hlase je patrný obdiv, než se ohlédne přes rameno na jídlo, které jim nesou. Málem by zaslechl, jak mu zakručelo v břiše. Nebyl zvyklý tak dlouho nejíst a je to znát.

"Neskutečně to voní." Vydechne skoro zasněně, než zase na chvíli stočí pozornost k Hirotovi.

"Chtěl jsem točit dokument o této soutěži, ale už včera mi došlo, že to tak jednoduché nebude. Je to tolik věcí, které mi vnuklo nápad. Mám pocit, že mi jediný snímek stačit nebude. Dobrou chuť." Už mu zase pusa jede a jediné, díky čemu se zastaví, je jídlo.

"Soutěžící." Zahuhlá, než polkne.

"To byl dobrej vtip, nikdo se zdravým rozumem by mě sem nedostal. Už jenom to, že nevydržím dlouho na jednom místě." Ne, že by si o sobě myslel něco špatného, ale je obyčejný kluk, nic zvláštního podle něj. Jen někdo, kdo strávil příliš času u videí a za počítačem. Vlastně se diví, že ještě nemá permanentní kruhy pod očima. Po prvním soustu, kdy pořádně uklidnil žaludek, si k sobě skládá další a další kousky. Za chvíli to vypadá, že jich bude svačit tak pět a je vidět, že mu vůbec nedochází, jak to vypadá. 

"A už máš promyšlené, jak by tvá práce mohla vypadat?" Zeptá se ho zvědavě. Jak jde o podobný obor, jeho zaujetí je patrné.

"Máš sebou nějaké svoje práce?" Pokračuje dál v otázkách. Samozřejmě, že by je rád viděl. Některé lidi svým chováním dokázal dost dobře odradit, jiní ho díky jeho povaze zvali ven a na večírky. Záleží, na koho zrovna narazil.

"Já zatím tady ještě nic nestihl, přijel jsem včera. Zatím jen mluvil jen se Shinyou. Jeho práce by taky stála za to." +A taky něco jiného.+ Proběhne mu automaticky hlavou. Tam byla jen trochu větší překážka a to byl Taiji. Ne, že by to úplně vzdal, ale zase viděl dneska, jak na sebe koukají. Tady moc šancí není, leda by si počkal, až ho Tai něčím naštve. To taky nevypadá úplně jako reálná naděje. 

"Napadlo mě, že jak tu skončíme, půjdu se podívat do města. Cestou jsem viděl pár míst, která by mohla být skvělá pro úvodní záběry. Znáš to tady? Nechceš jít taky? Asi bych si tě klidně půjčil na pár záběrů." Nabídne mu rovnou a u toho se tváří naprosto nevině. Nějak mu přijde na mysl, že noční město by mu slušelo. Asi to má i před očima, jak by to mohlo vypadat, tohle byla rychlá inspirace. On sám by se tu mohl snadno ztratit a když půjdou ve dvou…Má vždycky tendenci se bavit, jak kdyby dotyčného znal víc jak pět let. Pak je na chvíli klid, když se pustí to svého jídla. Sem tam rýpne do telefonu. Vypadá celkem nově, i když to není žádná super třída. Má ale velký displej, aby pořádně viděl na své záběry, když je zrovna uprostřed práce a třeba přemýšlí, jak to celé poskládat. Na to jsou podobné přístroje skvělé a nemusí mít nutně u sebe notebook.

Hiroto

Hiroto upře na Zyeana poměrně dlouhý pohled. Neslyšel o tom, že dává jeho táta příležitost studentům realizovat se v téhle velké show, ale očividně stíhal i to. Nebo to byl Zyean, kdo oslovil jeho? Nebo… existovala ještě třetí možnost. Ta, o které se před ním u nich doma nemluvilo, ale o které vlastně celé ty roky věděl. Byl tohle jeden z těch, pro které by mohl mít jeho táta slabost? To asi ne, to by ho sem nebral, aby je měl celou dobu na očích. 

"Tahle soutěž by vydala na celý profesionální štáb… nic proti tvým kvalitám." Musí souhlasit s jeho uvědoměním, že tohle je na jednu školní práci docela velké sousto. I kdyby to dokázal tak, aby to vypadalo slušně, bylo toho prostě moc. Hirota by tím asi opravdu ohromil a to se stávalo vážně jen málokdy. Když žijete vedle někoho, jako je Takeshi, tak už vás moc věcí nepřekvapuje. Máte pocit, že jste už všechno alespoň v nějaké formě viděli nebo o tom slyšeli. 

"A jeden by řekl, že tady na jednom místě dlouho nejsi..." Odtuší. Takeshi s celou soutěží neustále cestuje, zadává jim úkoly… vlastně je to dost kreativní, každý to nesnese a tady tenhle kluk mu řekne, že je to moc sezení na místě? Na čem jede? To mu v žilách kolují jenom energeťáky? Zatímco si Zyean přitahuje většinu obsahu stolu před sebe, Hiroto jí klidně a kultivovaně a od hůlek mu ani kapička neukápne. Přestane na chvíli jíst, když padne otázka na jeho koncept. Žádný totiž nemá. Úplně jako jeho spolustolovník. Zase se mu podívá dlouze do očí. 

"Ne, ještě nic nemám. Takeshi by z nás skákal radostí..." Ušklíbne se. Je tady spíš proto, že mu táta dělá poloviční prázdniny. Jasně, bude makat do školy, ale taky toho hodně uvidí a především… snad s ním stráví i nějaký čas, což doma moc nejde. Tedy pokud ho alespoň zahlédne. Pak ale přikývne. 

"To mám, jenom jsou ještě v kufru nahoře v pokoji." Tahá s sebou svoje portfolio toho nejlepšího, na co je pyšný a zbytek má samozřejmě v počítači, který má taky s sebou. Zye pak narazí na Shinyu a z toho, jak ho jmenuje si nějak přebere, že se už spřátelili, jinak by mu nejspíš říkal Terachi-san. I když tak se Shin nikdy nepředstavoval. Zatím nedá nijak výrazně najevo, že ví, o kom mluví a že se dobře znají. 

"Už jsem tady dvakrát byl, ale ne, neznám to tady. Byly to jen krátké návštěvy, většinou jsme v podstatě projížděli." Řekne mu upřímně a vytáhne obočí nahoru, když ho Zye pozve ven. Na jednu stranu… proč ne? Má sedět v pokoji a nudit se nebo vyrazit za zábavou a s někým se tu seznámit? Sice vypadali trochu každý z jiné planety, ale to se snad poddá. Znovu si ho prohlédne, když mu Zye rovnou udělá návrh se záběry, odloží hůlky a na chvíli se zapřemýšlí. Jeho ego byl dost vysoké na to, aby do toho šel. Vlastně nebyl přece ošklivý, no ne? Holky to říkaly… 

"Vždyť ještě sám nevíš, o čem točíš..." Řekne mu, otře si koutky do ubrousku a taky ho odloží stranou. Má dojedeno. Musí si držet linii. Později půjde běhat. 

"Ale stejně půjdu." Potvrdí mu. 

"Tak za půl hodiny tady?" Navrhne mu a vstane. Musí se dojít převléct do něčeho pohodlnějšího do města. Za půl hodinku je opravdu zpět v jídelně, opět tady nikdo není. Na sobě má světlé džíny, tenisky bílé jako sníh, stejnou mikinu a kolem krku velký foťák. Vzadu v kapse má frajersky nacpanou peněženku a na hlavě módní kšiltovku, která sama o sobě stála majlant. Tátu ještě pořád neviděl, ale to nevadilo. Nejspíš někde rozjímal nad vlastními soutěžícími a fotkami. Vyklepne si do dlaně dvě žvýkačky z krabičky a nacpe si je do pusy.

Zyean

Přikývne na jeho slova o štábu. V tom má pravdu. Má své poznámky a už první večer napsal asi deset témat, kterých by se jeho film mohl týkat. Většina z nich ho napadla díky prvnímu setkání se Shinyou, ale to mu říkat nebude. Taky by to mohl někomu prásknout a Zye by měl po srandě. Je sice ukecaný, ale taky jak o čem, jsou věci, které se neříkají. Musí se rozesmát nad představou, jak by Takeshi skákal.

"Gomen, tohle z hlavy jen tak nedostanu." Uculuje se pořád a to je asi jediná chvíle, kdy nejí. Koutky mu malinko opadnou, když u Hiro řekne, že své fotky má v pokoji.

"To je škoda, rád bych je viděl." Přikývne na potvrzení svých vlastních slov a sáhne po jedné z plechovek, aby se napil. Neví proč to má rád, asi síla zvyku z energetických nápojů. Zaujme ho další jeho věta a zvědavost vůbec neopadá.

"Ty asi cestuješ často co?" On sám nikde nebyl. Ani na druhý konec Tokya se v podstatě nedostal. Odhaduje to podle toho, jak se Hiro tváří. Nevypadá to, že by potřeboval nutně vidět něco nového. Celkově mu tenhle kluk přijde zvláštní. Narovná se trochu a pokrčí rameny.

"Napadla mě jedna myšlenka, pár záběrů by se mi hodilo a chci je mít po ruce. Je to asi tím místem, ale nějak mě to nechce pustit. Nebudu spát, když to neudělám." Zazubí se. Vypadá spíš, že nechodí spát vůbec nikdy, ale když zabere, dokáže spát klidně dva dny v kuse. Možná je to tím, že dokáže vyčerpat svou energii úplně do nuly. Pak je snadné padnout do kómatu. Tak nějak si je jistý, že mu Hiro nakonec odmítne. Cítí se v jeho společnosti nějak zvláštně, jak kdyby byli oba dva z jiného světa. Ani netuší, jak blízko je pravdě a ke komu patří. Jeho obličej se zase rozzáří. Když dojde na něco, s čím nepočítal.

"Jasně, za půl hodiny všechno stihnu bez problému." Odsouhlasí mu to s nadšením sobě vlastním a už je na nohách. Nejspíš se Hiro ani nestačí podívat a už je pryč. Letí rovnou za svými novými kamarády od kamer. S tou svou nenatočí nic extra, ale stejně si ji vezme sebou. Někdy jsou rádoby staré záběry to nejlepší a možná se mu budou hodit. Jeho vize začíná dostávat jasnější obrysy. Nemusí ani moc prosit, aby mu kluci půjčili trochu lepší vybavení. Nese si s sebou jeden kousek, který je určený na točení v terénu. Samozřejmě s sebou táhne i svůj notebook. Když se objeví v jídelně má asi pět minut zpoždění. Většinou se snaží chodit na čas, ale málokdy se mu to daří.

"Gomen. Jsem najednou trochu pomalý." Narazí na to, co si nese na ramenou.

"A mám i něco navíc." Zazubí se spokojeně. Nevěřil tomu, když mu bylo nabídnuto auto i s řidičem.

"Potkal jsem Takeshiho a máme i odvoz na klidně i celou noc. Tedy říkal to." Dneska má podezřele moc štěstí, ale stěžovat si nebude, jen tak dál.

"Mám i visačku s potvrzením soutěže. Měli by nás pustit úplně všude. Vůbec ale netuším, jak se mi to povedlo." Přizná se rovnou.

"Tak jdeme." Dostojí své energické povaze, popadne ho instinktivně na zápěstí a vede s sebou.

"První bych potřeboval do centra. Není to daleko, ale na netu jsem viděl interiér a v Odawaře lepší nenajdu. Nevadí?" Podívá se na něj a konečně si uvědomí, že svírá jeho ruku.

"Uhm, ber to s rezervou, když jsem nadšený, těžko to ovládám, stejně jako mluvení. Ale to už tě napadlo. Můžu zkusit být potichu, ale úspěch nemůžu zaručit." Jakmile vyjde na vzduch, vytáhne cigaretu a zapálí si. Ideální chvilka po jídle, auto tu stejně ještě není.

"Cesta by měla trvat tak deset minut možná." Odhaduje.

"Mají tam několik pater, s tímhle bych se měl dostat úplně nahoru." Poukáže na visačku.

"Asi budu muset na zábradlí, chtěl bych pohled shora na tebe, aby byla vidět většina centra. Tohle město je plné historie. Chci to zkombinovat s konceptem soutěže. Toho, jak soutěžící vypadají. Víš, zachytit ten kontrast a v tom duchu pokračovat. Japonsko je celé takové. Vyjedeš dál za město a je to úplně jiný svět. Když jsi v centru Tokya, ten rozdíl je skoro nesrovnatelný, chápeš? Stejně tak je to v hlavě. Všichni jednou moderní technologie a přitom si drží utkvělé představy tradiční rodiny a domluvených rande." Snaží se mu vysvětlit svou myšlenku a u toho pomalu dokouří. Auto už je tady. Bez váhání přiskočí ke dveřím a otevře mu je.

"Jsi hlavní hvězda celé scény, ale červený koberec nemám." Prohodí omluvně a pobaveným výrazem ve tváři.

"Jen doufám, že nebudeš chtít do luxusního baru, na to fakt nemám. A na honorář taky ne. Možná tak na pivo." Uchechtne se krátce, než se sám usadí do auta a nasměruje řidiče na místo. Během vteřiny už vytahuje kameru a pořizuje první záběry. Úplně se do toho ponoří, první bere jen záběry světel, které září do okolí. Pak pomalu přejde na Hira, ke kterému se bez varování natáhne a sundá mu kšiltovku.

"Sluší ti, ale takhle je ti víc vidět tvář. Byla by fakt škoda, kdyby ti stínila." V podstatě mu složí kompliment, aniž by si to uvědomil.

Hiroto

Málem se neovládne a zasměje se taky na adresu svého skákajícího otce. 

"Můžeme se na ně podívat později." Přisvědčí s lehkým kývnutím hlavou. Pak přikývne znovu. 

"Ano, docela ano." Pousměje se. Někdy takto s otcem, ale většinou s matkou na různé drahé dovolené, kam to s nimi otec samozřejmě nestíhá, protože má plno jiných mladých tvářiček, kterým se musí věnovat. Pak už se jdou ale oba připravit a samozřejmě, že musí na Zyeana čekat. Není to nic hrozného, ale tak nějak si myslel, že Zye bude ten typ. Nic mu nahlas nevyčte, když se Zye objeví, protože se mu omluví i bez toho a navíc k tomu má objektivní důvod. Pousměje se, zběžně si kameru prohlédne a poukáže na vlastní foťák, aby bylo jasno, že na techniku budou mít společnou úchylku. Vypadají teď jako by vážně natáčeli něco profesionálního a lidé se za nimi celkem otáčejí. Kdyby si vypůjčili nějakého modela, měli by ještě víc pozornosti. Lidé by si říkali Co to asi bude? Reklama? Nějaký film? 

"Něco navíc?" Zopakuje po něm. Je to zvláštní pocit, když Zye mluví o jeho otci. Táta ví, že je Hiroto tady a pokud mu Zye nastínil, s kým jde ven, musí mu být jasné, že jde přímo o něj. Zároveň ale zřejmě nic neprozradil. Chce, aby se dobře bavili, když na něj on sám nemá čas? Nebo si z něj dělá Dobrý den? 

"Na celou noc..." Zamumlá. To znamená, že dneska si na něj táta neudělá čas ani na chviličku. Nic lepšího si z toho vytáhnout neumí. Třeba to, že přece neovlivní, jestli bude chtít být Hiroto celý den pryč. Jenže mu ani nezavolal, nic nenavrhl… Spolkne hořký pocit v krku a pousměje se.

"Máš lepší kontakty, než si myslíš." Řekne mu a pousměje se na tu visačku. Vlastní zatím nechává v peněžence. Má jí, i když se soutěží necestuje, aby taky mohl, kam ho napadne. Rychle shlédne dolů ke své ruce, když ho za ni Zye popadne, ale ani nevydechne a už kmitá za ním ven z budovy. Marně přemýšlí, kdy se ho nějaký kluk takhle dotkl kromě školky. Nikdy. 

"Kam je libo." Vykoktá ze sebe vykolejeně, protože teď má jiné starosti, než se s ním přít o tom, kde je to nejhezčí. Zyeanovi to naštěstí dojde a pustí ho. Hiroto mu věnuje zaražený pohled, aby bylo jasno, že tohle by neměl, ale ani teď mu nic nevyčte. Což mu není zase tak podobné, protože jindy si pusu otevíral podle libosti. 

"V pohodě." Řekne na to mluvení. Co už ale v pohodě není, je ta cigareta. Stáhne obočí a trochu se odvrátí, aby mu to nešlo pod nos. Malinko demonstrativně mávne rukou, aby rozehnal pomyslný kouř, ale to už mu za zády u chodníku parkuje auto, které samozřejmě dobře zná. Ohlédne se a oči se mu rozšíří. Řidič ho naštěstí nepozná. Hodně se střídají nebo je najímají přímo v daném městě, kde to dobře znají. Jejich osobní řidiči znají Tokyo, ale nemohou znát celé Japonsko. 

"Jasně..." Odkývá mu znovu všechno o zábradlí a natáčení jeho osoby, ale neposlouchal ho, protože mu hlavou vířilo tohle všechno. Asi se sám bude později divit, co všechno slíbil. Zyeanovu pointu vize nejdříve plně nepochopí, ale když mu začne vyprávět o tom, jak je Japonsko hypermoderní a zároveň plné zkostnatělých tradic, které jsou stejně nádherné jako zničující, plně mu dojde, jak to myslí. Tohle by do něj upřímně neřekl. Obrátí k němu svou tvář a přikývne. To není na bakalářku, ale rovnou na magisterskou práci, pokud se mu to podaří. 

"Je to docela velké sousto. Podat to tak, abys mluvil citlivě a s hrdostí na svou zem a zároveň abys naťukl její společenské problémy." Řekne mu svůj názor. On je hlavní hvězdou? Upřímně by ho zajímalo, jakou přesně roli bude v tomhle všem hrát. Považoval se za tu moderní součást, ale když se hluboce zamyslel sám nad sebou… Zye možná ani neví, jak moc trefil hřebíček na hlavičku. Co je, kameraman nebo psycholog? Pousměje se na to pivo. Možná ho sám později na něco pozve, ale to se ještě uvidí. Jakmile se Zye začne věnovat natáčení, ponoří se do vlastních myšlenek a naprosto se v nich ztratí. Ne na dlouho, protože najednou přijde o kšiltovku. Zaraženě se po něm ohlédne. Vysvětlení přijde samozřejmě ihned. Chápavě přikývne a pousměje se. Zatím to chápe jen v té profesní rovině. 

"Už jsme tady, je to vážně blízko." Poukáže ven z okýnka.