Takeshi
"Dobře." Odsouhlasí mu to surfování, pro oba to bude příjemný odpočinek a mají před sebou dost míst, kde to bude proveditelné.
"Ne všichni mě tu znají. Rozhodně to bylo kvůli oblečení." Je to spíš dobíravá poznámka, je mu vidět na očích, že se s ním nechce přít, ale říct to musel. Skoro si povzdechne, jakmile Aoi odmítne další přehlídku v prádle. Je mu to doopravdy líto.
"To je velká škoda, opravdu bych si to užil." Připomene ještě jednou pohnutky své mysli. Možná ho k tomu přece jen přemluví, až budou sami v ložnici, ale první musí překonat úplně jinou hranici. Tady pořád dost dobře hrozí, že mu Aoi uteče. Ten strach uvnitř něj je…Je těžké něco podobného popsat, ale nikdy to nezažil, tím si je jistý. Koutky se mu vyhoupnou nahoru, když se Aoi jeho dotekům nebrání, i když cítil napětí celého jeho těla. Pořád mu ještě nedovolí všechno a to je vlastně dobře. Takeshi by nebyl rád, kdyby to bylo příliš snadné. Takto ho Aoi nutí vymýšlet pořád nové způsoby, jak na něj zapůsobit. Upřímně by ho asi nikdy nenapadlo, že budou opravdu stačit jen slova. Samozřejmě pečlivě zvolená a přesto jen velmi obyčejné vyznání a popis toho, co vidí, když se na něj podívá. Je to vlastně úplně jednoduché a přitom tak složité odprostit se od běžných zvyklostí, které má. Tedy spíš toho všeho kolem. Teď jsou tady u bazénu, jen voda ruší celou jejich chvíli, když Aoimu hledí do očí. Je naprosto kouzelný, když mu oplatí pohled do očí. Vidí jeho nejistotu a zároveň jisté uvědomění, které se v nich objeví. Jsou tak hluboké a temné a zároveň září svým vlastním světlem. Nechápe, jak je to možné, ale dokonale se v nich ztrácí a ještě chvíli a nejspíš ho úplně pohltí nebo už se to stalo? Usměje se mírně, spíš jen pozvedne pravý koutek, když mu Aoi v podstatě složí kompliment.
"Vidíš ve mně všechno, co já sám vidět nedokážu. Slova jsou to jediné, co můžu použít, jinak už tě nemám čím překvapit." Ztiší svůj chraplavý hlas, aby udělal celou tuto chvilku ještě intimnější. Vzrušení se v jeho těle pomalu kumuluje, jak moc blízko mu můžu být a prohlížet si jednotlivé linie jeho těla. Zatím skončil u tváře, ale brzo se přesune jinam. Krátce začne sklápět oči a sjede pečlivě celou jeho postavu. Když znovu vzhlédne, ucítí Aoiho rty na těch svých. Okamžitě tomu polibku propadne. Oplácí mu ho se svou vlastní rozvážností. Nikam nespěchá a pečlivě se věnuje místům, která mu způsobí mnohem větší prožitek. Dlaň odloží na Aoiho stehno, které jen zlehka sevře a pak téměř neznatelně hladí. Zajíždí hodně vysoko, ale pořád zachovává jistou hranici, za kterou se zatím nepodívá. Když se mírně odtáhne od Aoiho rtů, ještě ten spodní pohladí bříškem palce.
"Teď bys mě mohl nechat, abych se o tebe trochu postaral." Znovu se nakloní, aby ho krátce líbnul. Jakmile opustí jeho rty v prstech se mu houpe klíč od celého tohoto prostoru. Jsou věci, nad kterými asi nepřestane přemýšlet nikdy.
"Jsou věci, které nedokážu ovládnout." V očích mu zajiskří, než sáhne po Aoiho dlani a políbí ji na její hřbet. Pak mu ji bez varování položí rovnou do klína, krytého jen prádlem.
"Nikdo jiný tu kromě mě není a nikdo ani nepřijde. Možná bych ti mohl poděkovat úplně jinak." Nabídne mu možné vyrovnání, aniž by se ho pořádně dotkl. Aoiho dlaň se však díky té jeho začíná pomalu pohybovat. Je připravený přestat, kdyby přišla vyloženě odmítavá reakce, ale na tu snad nedojde. Kdyby ano, bude ho muset začít přemlouvat zase od úplného začátku, protože by přišel o část důvěry. To nechce a zároveň má chuť trochu zariskovat.
Aoi
"Hmm, vidíš… a já jsem si myslel, že..." Obtáhne rty jazykem a mlaskne v podvědomém flirtování.
"Zkušenosti toho mají k nabízení opravdu hodně." Znovu se mu podívá do očí. Koneckonců na co jiného chce chlap v letech utáhnout někoho mladého, pokud zapomenou na peníze? Pak už asi jedině na postel. Když si Aoi pokusí představit, jak dobré by to mohlo být, musí si přiznat, že je zvědavý. Většina lidí k tomu potřebovala jiné mladé a sexy tělo nebo někoho, kdo vás fyzicky přitahuje. Takeshi ty zbraně vlastně měl, měl opravdu velké charisma, ale zároveň si byl vědom svých slabin. Aoi je přesvědčený o tom, že stejně tak dobře zná svoje silné stránky a nebude se zdráhat je použít, jakmile mu to Aoi dovolí. A taky že se nemýlí, protože jakmile se políbí a Aoi mu dovolí, dělat si s jeho rty a jazykem, co si zamane, začne se mu dostávat velmi šikovné a cílevědomé odezvy. Takeshi nespěchá, protože ví, že není kam. Nenechává se zbytečně pohltit vášní, ale dráždí Aoiho nervová zakončení a zápolí s jeho jazykem víc, než obratně. U toho samozřejmě nezůstane a zdařile odvádí jeho myšlenky a pozornost jinam, když se ho zároveň dotýká i na stehnu. Je to velmi příjemné, podporuje to vzrušení a odvahu zajít o kus dál. Aoiho ostražitost je pořád vybičovaná na maximum, protože tu ruku cítí na samé hranici velmi intimních partií, ale Takeshi ji nepřekročí. Aoi mu v duchu musí složit kompliment, protože kdokoliv jiný by toho dávno využil nebo by se neovládl.
"Postaral?" Zopakuje po něm, ale pak sklouzne očima níž a zaostří na pohupující se klíče. Trvá mu asi dvě vteřiny, než mu dojde, že tady vlastně nikde nikdo není a nejspíš ani nebude.
"Tys podváděl!" Zamračí se hned a hrábne po klíčích, aby mu je sebral. Jenom pro ten pocit, že je má on sám.
"Donutil jsi mě myslet si, že jsi splnil všechny moje podmínky a stejně jsi potají zařídil, abychom tady byli úplně sami, i když jsi měl zákaz cokoliv zařizovat!" Zlobí se na něj.
"Ty jsi vážně nemocný. Naprosto nepoučitelný. Víš, co to znamená? Že jsi prohrál tuhle sázku a rozhodně..." Zamává ukazováčkem ve vzduchu ve stylu ne, ne, ne…
"Rozhodně si teď se mnou nemůžeš dělat, co chceš." Nasadí učitelsky káravý výraz. Takeshi se s ním příliš nemazlí, když ho popadne za ruku a položí mu ji do jeho vlastního klína. Aoi se napne a jako na povel ztichne. Už se nerozčiluje ani trochu. Místo toho se snaží potlačit povzdechnutí nad vlnou příjemných pocitů. Ta látka je pořád mokrá a studená, ale má pocit, že krev jeho těla v těch místech ji usuší raz dva. Vyčítavě hledí do jeho tváře, ale zároveň mu není schopný říct dost. Ne potom, co se před chvílí rozhodl, jak se rozhodl a sám se k němu naklonil. Konec konců tohle spolu přece dva lidé dělají, když k sobě cítí náklonnost. Aoi není z těch, co by hlásali Až po svatbě. To by se asi Takeshi hodně divil. A tak ho nechá, aby hýbal s jeho rukou, zatímco sám cítí, jak se jeho klín zpevňuje a nabírá mnohem jasnějších a zřetelnějších obrysů. Teď přišla ta chvíle, kdy si vyzkouší, jestli mu nebudou vadit ani podobné okamžiky a pak už jim nebude bránit v rozletu asi vůbec nic.
"Jeden by čekal, že tě budou zajímat i jiné věci, než je moje ruka..." Začne ho provokovat.
"Kloubky a jednotlivé články musí být jistě vzrušující, i když poněkud kostnaté a tvrdé..." Jen ať si vzpomene, jak měkký a hebký a zároveň pevný je pánský klín.
Takeshi
"Ale jen trošičku." Pokusí se ho trochu uklidnit.
"Když jsem tě viděl, jak odcházíš ve spodním prádle, nějak jsem nemohl dopustit, aby tě s tou mokrou látkou viděl kdokoliv jiný." Svede to na malou žárlivost. Daleko od pravdy to není, ale nikdy nebyl ten typ, který by dělal podobné scény. Spíš v sobě cítil vnitřní neklid. Nakloní hlavu mírně k rameni.
"Ale taky jsem měl za úkol tě svést. Takže kdyby se mi to povedlo a došlo na mnohem víc, musel bych pak odběhnout ke dveřím a zamknout nebo si tě odvést do ložnice a tak je velké riziko, že by sis to rozmyslel." Uvede další důvod, proč bylo potřeba přemýšlet dopředu. Využívá své schopnosti mluvit a mluvit, aby se z toho trochu vykecal. Částečně je to pravda a taky se mu líbí toto místo, kde by se dala provádět spousta věcí. To mu asi zatím říkat nebude. Teď to vypadá, že dosud odejde s nepořízenou a ještě zákazem přiblížení. Stejně je Aoi k zulíbání, když se vzteká nad takovou maličkostí. Pravé obočí mu jde nahoru a vzápětí se objeví trochu vypočítavý a nic neříkající úsměv, když dojde na to, co si s ním může dělat.
"Hm, to bych úplně nebral jako prohru." Nakloní hlavu mírně k rameni.
"Rád bych s tebou dělal to, co budeš chtít ty sám." Přebere si celou sázku po svém. Musí si věřit na to, aby něčeho podobného byl schopný. Zkušeností by na to měl dost, ale musí je správně použít. Naštěstí mu stačí jediný dotek, aby dál nemusel obhajovat sám sebe. Trochu si vnitřně oddechne, ale zatím plní Aoiho podmínku do puntíku. Odhaduje podle výrazu v jeho tváři, co by sám chtěl a na ta místa se vrací.
"Samozřejmě, že mě zajímají i jiné věci, než tvá ruka." Odsouhlasí mu to tichým hlasem.
"Ale díky svým zkušenostem umím být dostatečně trpělivý, abych si dokázal vychutnat každou chvilku a stačí mi k tomu jen oči." Připomene mu, co mu řekl před chvílí.
"Jen se podívej dolů, jak se látka začíná pomalu napínat. Je to vzrušující. Víš, co je pod ní a takto to podbízí tvou představivost, jaké to vlastně může být. Dělí tě od skutečnosti a doteku milimetry a přesto je to zatím neproniknutelná bariéra." Donutí ho víc zatnout prsty a tím stisknout.
"Je to stejné jako tvé očekávání před chvílí." Položí druhou ruku na jeho stehno a pomalu s ní vyjíždí nahoru.
"Už jen ten pocit, jak moc se blížím a očekávání, kdy to skutečně přijde, je vzrušující nebo ne?" Zeptá se ho, než nakloní tvář blíž a špičkou nosu se dotkne jeho tváře. Jen zlehka, téměř neznatelně.
"Tak moc čekáš, že se tě znovu dotknu mnohem výš a když to nepřijde…" Odtáhne ruku i z jeho klína i ze stehna.
"Je to něco, co tě nutí dělat věci, na které bys jindy nepomyslel, třeba ji okamžitě vrátit zpátky." Pošeptá mu do kůže na tváři, na kterou i krátce vydechne.
"Mám rád pocit očekávání, které se třeba nemusí naplnit. Můžu pozorovat dokonalá stehna, jak jsou částečně zakrytá, představovat si, jak pokračují dál a přechází až do těch nejintimnějších partií a provokují mou mysl. Tebe chci taky trochu provokovat." Vezme jeho dlaň, položí ji na pevné bříško a zlehka zatlačí, aby se konečky prstů dostaly až pod lem prádla.
"Ovšem pokud dojde na tvrdost jistých míst, myslím, že už jsem něčeho dosáhl." Nemá potíže o tom otevřeně mluvit.
"A o měkkosti, hřejivosti další určitých míst, bych mohl také vyprávět dost dlouho." Zlehka se dotkne rty Aoiho kůže na šíji.
"Ale jestli ti to nečiní stejné potěšení jako mě, můžeš si to prádlo klidně svléknout. Pomalu, nikam přece nespěcháme. Už jsi někdy dělal něco podobného, když tě někdo pozoroval?" Vyzvídá klidně.
"Cítil na sobě hladová pohled, aniž by se tě kdokoliv dotkl? Nelíbil by se ti pocit, že je někdo úplně mimo jen z toho, že má tu možnost tě pozorovat?" Pohne jeho dlaní stejně jako před chvíli, tentokrát však na holé kůži.
Aoi
"No tak dobře..." Řekne a maličko ho odstrčí, aby mohl vstát. Nikam od něj neodchází, jenom pomalu odloží ručník stranou a vážně se snaží ovládnout chuť skočit do bazénu a utopit se. Stojí tady před ním, div mu vlastním klínem nevypíchne oko a přijde mu to trochu… no vážně se začíná culit.
"Budeš muset něco udělat, jinak na vlastní kůži zažiješ nevěstu na útěku." Řekne mu tiše, i když se zhluboka nadechne a zahákne prsty za lem svého prádla.
Takeshi
"Vidíš, není tak těžké se tomu podvolit a přestat přemýšlet." Brouká mu dál do ouška tichým hlasem a nechává jeho ruku pod prádlem, aby se hezky činila. Nesmí tam zůstávat dlouho, chce to ještě trochu víc vybičovat Aoiho vzrušení.
"Už začínáš tušit, jaké to pro mě bude." Podporuje jeho odvahu, aby se toho přece jen nebál.
"Víš, jakou zbraň proti mně budeš mít? Stačí jediný pohled, jediný správný pohyb, který zahlédnu a bude pro mě těžké zůstávat v klidu." Prozrazuje Aoimu, jak moc by na něj mohl působit klidně i někde venku. Jakmile to Takeshi jednou uvidí, bude pro něj o to snadnější si to představit.
"Byl bych opravdu poctěn, kdybych konečně viděl, to z čeho jsem zatím postřehl jen záblesky. Občas se to probudí, proč to neprobudit mnohem víc." Je to další cílené přemlouvání, aby Aoiho osvobodil z té jeho schránky. Pořád balancuje na tenké hranici a právě teď ji dost překračuje. Koutky se mu zvednou víc, když Aoi opravdu vstane a očividně dojde na Takeshiho přání. Anebo mu uteče? Ano, i to by bylo možné. Uvědomí si, že zatajuje dech, když Aoi odkládá ručník a očima ho pořád pozoruje. Dovolí si krátký ale velmi intenzivní pohled, který prozkoumá všechno, co je k vidění a že je toho hodně. Potřeboval by snad i několik let, aby se dostatečně nabažil každého kousku a nemusí to být nutně jen jeho klín. Pohodlně se opře na lehátku a dlouze se nadechne nosem.
"Nemáš kam utíkat, je zamčeno a klíč mám já." V očích se mu zablýskne něco tajemnějšího.
"Můžeš se nechat vést, bude to příjemné pro nás oba. Klidně zavři oči, ty teď potřebuju hlavně já, aby mi neuniklo vůbec nic." Konečně zase vydechne.
"Pokud otupíš jeden smysl, začneš vnímat ostatními mnohem lépe." Prozradí mu známý fakt, na který on dost sází. Konečně se on sám zvedne z lehátka.
"Nikam nespěchej, jen si to prádlo pěkně pomalu stáhni. Pro mě je jen pocit, že by to byli mé ruce…" Trochu zmučeně si povzdechne a vykročí k němu, jen ho však začne pomalu obcházet.
"Vnímej svou vlastní kůži, jak hladí tu na nohou. Sám bych se nedotýkal moc, jen v jemných pohlazeních kloubky prstů. Pak zase pomalu nahoru jen po vnitřní straně." Přistoupí k jeho zádům a vydechne mu do vlasů u ouška.
"Je to jako slastné utrpení, když si představím, jak moc blízko jsem a přesto se nemůžu dotknout. Zatím ještě ne. To napětí mě dráždí." Krátce přejede rty po jeho odhaleném rameni a pak se zase trochu oddálí, ještě není ten správný čas. Konečky prstů zmapuje jeho pravou paži, jen milimetr od kůže. Vnímá v nich příjemné brněné, které ho nutí přivírat víčka.
"Možná se neudržím, když uvidím, jak si je svlékáš. Mám obavy, že i tím mě dokážeš vyprovokovat, aby nebyl trpělivý jako jindy. Jaké je to, Aoi-chan, mí v rukou takovou moc? Dokážeš si připustit, že bys ji mít mohl?" Podněcuje jeho podvědomí, aby začalo pracovat právě tím směrem.
Aoi
"Mohl bys, kdybys chtěl..." Trochu ho teď trápí, když se snaží nalomit jeho odhodlání a mírně se pousměje. On už mu přece svoje volení dal.
"Trvalo to tak dlouho, dostat mě až sem a teď jsme tady. To si opravdu vůbec na nic nesáhneš a necháš mě, aby to byl další obyčejný den se sebou samým?" Takeshi chtěl provokace, tak ho bude provokovat. Vlastně by ho to mohlo bavit. Když chtěl, uměl být docela kousavý. Na rameni na krátko ucítí teplo jeho rtů. Je to příjemné, protože jeho tělo je ještě chladné z toho bazénu. Pootočí za ním tvář a konečně oči zase otevře. Má ho teď po své levé ruce.
"Dovedu." Klidně mu odpoví na jeho otázku, protože nad tím přemýšlel před tím, než si prádlo sundal. Konečně se pohne, pootočí víc k němu a zvedne ruce. Položí je na první knoflíčky té jeho havajské košile a prostě je začne jeden po druhém rozepínat. Nijak nespěchá, ale už se s nimi ani moc nemazlí. Je to vlastně poprvé, kdy pořádně vidí jeho tělo jen tak bez košile nebo saka. Chvíli se na tom pohledu zasekne očima. Není to stejné jako dívat se na mladého kluka jeho věku. Přesto mu to vlastně nijak nevadí. Pohodí trochu schnoucími černými vlasy a stáhne mu ji z ramen úplně.
"Jsi si jistý, že máš kondici na to, abys mě dostával tady na tom vratkém lehátku? Já totiž nemám zase tolik trpělivosti, abych si tady hodiny hrál sám, zatímco u toho stihneš ještě čtyři cigára." Řekne mu zcela upřímně, když se sehne ke stolku, jedno vytáhne z krabičky, připálí si a vloží ho do koutku. Pak ho prostě vezme za ruku a tak jak je ho vede s sebou ke dveřím odtud. Kajuta je za rohem a skrz bar nikoho potkat nemůžou, leda přímo barmana, který má ale to volno. U dveří mu bezostyšně sáhne do kapsy, protože nikde jinde ty klíče být ani nemohou a dá si záležet, aby to bylo dost hluboko a on se dotkl všech možností, které kapsa nabízí. Usměje se jako andílek, ale jasně mu tím vyhlašuje válku provokací, o kterých se spolu bavili.
Žádné komentáře:
Okomentovat