(Aoiho sídlo)
Tora, Shinya, Daichi
Daichi oproti němu měl podstatě všechnu svobodu, kterou si jen mohl přát. Neměl na ni sice vůbec čas, ale jemu to nevadilo. Učil se, jak být Aoimu správně k ruce a snažil se neudělat jedinou chybu. Dařilo se mu držet pozornost a nic nezkazit. Dokonce byl tak úspěšný, že o některé věci už mu Aoi nemusel ani říkat. Měl nabitý rozvrh, ale nikdy si ani slůvkem nepostěžoval. Nebylo na co. Zacházeli s ním dobře. Jediné, co mu nedalo spát, byl Aoiho věčně zachmuřený výraz. Přemýšlel ve dne v noci, jak mu zlepšit náladu. Donutit ty zpropadené koutky, aby se na chvíli dostaly nahoru, určitě by mu to slušelo a den by byl hned veselejší. Nepodařilo se, ale bez boje se nevzdával.
Shin by byl nejradši celou dobu u Miyaviho. V posledních vteřinách v tunelu si myslel, že o něj přišel. Snažil se opečovávat Aquiho a sám měl pocit, že se nemůže nadechnout. Miy byl kromě Die ten poslední, na koho se mohl spolehnout a on podobné lidi kolem sebe prostě potřeboval. Ohlušující výbuch mu pořád ještě zněl v uších, i když byli už druhý den v novém pokoji. Měli se tu dobře, nikdo jim nedýchal na záda a přesto se v noci budil s nočními můrami. Tohle bylo zvláštní místo, podle Shina trochu studené, ale byli tu v bezpečí všichni a o Miyho je taky postaráno. Pokud mohl, šel se za ním podívat a přinutit Aquiho aspoň něco sníst. Bez úspěchu. Z jedné strany ho hřálo u srdce, že mu na Miyim tolik záleží, z té druhé o něj měl strach. Pokud se neprobudí, asi umře s ním. Shin možná nakonec taky.
Když se probudí nad ránem a Die ještě spí, jen se mírně pootočí a pohrává si s přívěškem svého řetízku. Je na něm malý tygr, má ho už dlouho. Často k němu mluvil, když byl sám. Modlil se za věci, které by si přál, ale většinou to nebylo nic sobeckého. Jen za zdraví jemu blízkých a když už chtěl něco pro sebe, byla to většinou smrt. Prostě se po chvílích s jeho otcem nechtěl probudit. Možná opravdu neměl, aby došli až sem. Dnes se mají všichni sejít a Shin z toho má stažený žaludek ani neví proč. Prostě je od přírody nervózní a Die to s ním nemá jednoduché. Trochu se vrtí, když sedí v sálku a na jídlo nemá ani pomyšlení. Jen nenápadně najde Dieho ruku a jemně ji stiskne. Pořád se potřebuje ujišťovat, že nikam neodchází.
Daichi se okamžitě připojí za Aoiho, jakmile opustí kancelář. Po cestě stíhá kontrolovat, zda je všechno v pořádku. Dokonce ještě očima probíhá seznam, aniž by za Aoim jakkoliv zaostával. Těsně přede dveřmi odkývá složení jídla na večer a podá seznam zpátky mladíkovi, který jim skoro nestačí. Je pár věcí, které by měl Aoi vědět, co se zásob týká, ale rozhodně to počká. Dai nasadí svůj nic neříkající ale velmi příjemný úsměv, jakmile vejde dovnitř. Shin překvapeně zamrká, když se ve dveřích objeví Aoi. Samozřejmě, že ho zná, pamatuje si ho z večírku a taky z různých drbů a že jich bylo.
"Dobrý večer." Usměje se na něj trochu opatrně, než bez váhání vstane a podá mu ruku. Daichi udělá krok dopředu a všem se ukloní, když je představen. Stejně nedokáže potlačit překvapený ve velkých očích, když v něj Aoi vloží velkou důvěru. Snažil se, to ano, ale i tak ho to příjemně překvapí. Jeho oči jsou ještě vřelejší. Shin se pozdraví i s Hideakim, který vejde a zase se posadí. Pořád je na něm znát nervozita a tak se ji snaží zahnat prohlížením všech. Na jazyku ho pálí hromada otázek, ale on není ten, kdo by se hned ptal. Shin vypadá skoro vyděšeně, když se Die rozhodne vstát a dojít pro jídlo a pití. Pořád se tu cítí zvláštně a po tom všem tak trochu čeká, kdy odněkud někdo vyběhne a někam je zavře. Asi potřebuje ještě pár dní, aby to vstřebal. Shin si sice něco málo vezme do rukou, ale ani si nekousne a ani se nenapije. Žaludek má pořád dost stažený. Dai se tváří, že si je neprohlíží, ale potají pozoruje chování Shina a Die. Je to zvláštní, jeden by řekl, že když byli před pár dny pán a otrok, budou se chovat úplně jinak. Vypadá to ale, že to celé fungovalo úplně jinak. Viděl toho za svůj život příliš málo, aby si to dokázal dát dohromady. Ví, že čekají ještě na posledního a před očima mu proběhne dění, kterého byl svědkem svůj první den. Stejně je ve střehu a kontroluje, jestli je tu všechno, co má být a nic nechybí.
Tora se mezitím dává do pořádku a chystá se po menším tréninku do sálku. Vůbec netuší, co ho tam čeká, ale na tom nezáleží. Počká si, co má udělat a prostě to splní. Co taky jiného? Kráčí se svým doprovodem, vlastně spíš za ním a u toho se probírá vším možným ve své hlavě. Jakmile se dveře otevřou, zaostří na Hideakiho, který je v jeho zorném poli. Oči se usmějí, ale rty vůbec. Ví, co slíbil a hodlá to dodržet. Stejně je rád, že ho vidí. Když se podívá na Aoiho, zvláštně to uvnitř něj poskočí. Děje se to vždycky když ho vidí, i když se to snaží zastavit. Může to ale jen ignorovat. Pak mu oči pomalu padnou na dlouhovlasého a vedle něj…Ne, to není možné. Skoro to vypadá, že se otočí na patě a poprosí někoho, aby mu dal ránu. Jinak se nejspíš neprobudí. Vidí tolik známá modrá očka, jak na něj zírají stejně, jako on na Shinyu. Něco uvnitř Tory úlevně spadne. Je celý, očividně je v pořádku a je tady. Proč je tady?! Nedokáže se pohnout. Přesto všechno stojí na místě, jak kdyby čekal na to, co řekne Aoi. Musí to tak být, slíbil to.
Shinya není schopný se ani pohnout. Jen zírá na Toru, jako na zjevení. Vážně si myslel, že je mrtvý. Dole přece nikdo nepřežil dlouho, to mu vždycky říkali. A teď tu před ním stojí a vypadá v pořádku. Když mu to celé dojde, prostě vstane a několika rychlými kroky je u Tory, kterého obejme v pase a přitiskne se do jeho náruče. Po tvářích mu stékají obří slzy.
"Tora-chan, já myslel…" Podaří se mu dostat ze svých rtů mezi jednolitými vzlyky. Vyčítá si, že ho pohřbil a on přitom…Tora se nepohne ani chvíli po tom, co ucítí drobné tělo na své hrudi. Trvá to sotva pár vteřin, když ho objeme nazpátek a zaboří tvář do jeho vlasů.
"To je jedno, už je to dobrý." Podaří se mu promluvit, aniž by mu přeskočil hlas.
"Jen neplakej, Andílku, už je to dobrý, jsem tady." Zvedne se v něm vlna ochranitelský pocitů, které tam byly vždycky. Přitom oslovení s sebou Shin trochu trhne. Tolikrát si představoval, jaké by to bylo, kdyby se znovu sešli. Hrozně mu chyběl, ale dojde mu, že…Dieho náruč je úplně jiná, působí na něj jinak. Tora se mírně odtáhne, aby se mu mohl podívat do tváře, kterou vezme do dlaní. Bříšky palců mu jemně setře slzy, ale je to marná snaha, ženou se ven příliš rychle. Krátce shlédne o kousek níž a vidí přívěšek, který mu kdysi dal.
"Pořád ho máš." Vydechne tiše a Shin jen krátce přikývne.
"Já, já…" Koktá Shina vůbec neví, co si počít. Tak moc si přál, aby Toru znovu viděl, ale teď je tu Die, který se dostal mnohem hlouběji.
"Nemusíš teď říkat nic." Ujistí ho a aniž by ho ujistil, vzhlédne k Aoimu.
"Kde je jeho otec a proč je tady? A to je kdo? " Zeptá se napřímo na všechno, stejně jako na důvod, proč Die sedí přímo vedle něj. Jediný, kdo v tu chvíli obhlížel dvě konkrétní tváře, byl Dai. Pozoroval tu Hideakiho a taky Aoiho. Snažil se odhadnout, co to má celé znamenat. Ani Dieho výraz si nenechal ujít.
Aoi, Hideaki, Die
Hideaki samozřejmě ví, kdo má vejít, stejně jako ví, jaké vazby měl se Shinyou dříve. Jako kdyby nestačil on a Aoi, teď tu bude s nimi ještě taky Shinya. Když vidí, jak ten blondýn drží za ruku svého bývalého otroka, napadne i jeho, jak zajímavé shledání to může být, stejně jako ho napadne, jestli si Shinya na své otroky takhle zvyká vždycky nebo je to jenom dílo náhody. Jakmile se dveře otevřou, neubrání se pohledu přes rameno. Vidí teplo v jeho očích, honem hlavu skloní a sám se jemně pousměje. Aoiho oči jsou naštěstí zaměstnané něčím úplně jiným. Tolik dní se neviděli, Aoi se postaral o to, aby měli oba dva hodně práce a nemohli se nikde jenom tak potkat a vzhledem k jejich úkolu to tak asi bylo nejlepší, ale konfrontace se stejně nedala odkládat donekonečna. Nedalo se předpokládat, že by všechno jenom tak vyšumělo do ztracena a oni předstírali, že se nikdy nic nepřihodilo. V tu chvíli se Aoi konečně pohne, zvedne oči a stočí je na Toru. Přesně jak si myslel. Musí to pro něj být pořádný šok, vidět ho tady. Jestli se doopravdy tak milovali, tak to možná pořád trvá. Nebo snad mohou podobné city někam zmizet? Na to se podle něj s ním a Hideakim znal příliš krátce. Překvapí ho, když se Tora nakonec ani nepohne a je to Shinya, kdo vyskočí na nohy a rozeběhne se k němu. Aoiho oči dokloužou k tváři Die v jasné posloupnosti očekávání nejzajímavějších a možná nejbouřlivějších reakcí. Ten nemá ani ponětí, kdo Tora je a jako otrok už nevypadá. Die sleduje Shinyu, jak se ztrácí v Torově náručí a pláče kvůli němu, neklidně poposedne a pokouší se zůstat vnitřně v klidu, ale krucinál… kdo to je? Shinya o něm nemluvil, jenom o Miyavim… Věci ne a ne zapadnout na svoje místo. Mračí se pořád víc a pohledy okolí na sobě vůbec nevnímá. Slova jako Andílku a Jsem tady se příčí jeho nové přirozenosti a nemá daleko k tomu, aby vstal a udělal tomu divadýlku jasnou přítrž. Pořád to dusí v krku, jenom teď už křiví rty a jeho panenky jsou jako špendlíkové hlavičky. Aoi se nehýbá, ale Hideaki je v mírném předklonu a tělo napnuté, kdyby bylo potřeba nějak zasáhnout. Shinyova tvář v Torových dlaních už je trochu moc a Die pomalu vstane. Nikdo další se zatím nehýbá, ale oči všech jsou upřené pořád na něj. "Die-san, tohle je Tora." Řekne konečně Aoi a Hideaki na chvíli stiskne víčka. Aoi si škodolibě počkal na nejšťavnatější moment a zafungovalo to. Jako by mohl slyšet, jak v Dieho hlavě konečně všechno sepne. Die zatne čelist. Tora… Shinyův řetízek, který pořád nosí. Najednou si vzpomene na Shinyovo povídání o jeho minulé lásce, která skončila špatně. Měli ho popravit. Jenže nepopravili. Stojí jen malý kousek od něj a sahá mu na to, co je teď jeho. Nebo není? Potlačí jakési tseh a pohodí vlasy v medově ironickém úsměvu, ale za dvě vteřiny tomu chlapovi jednu natáhne a pak bude mít problém, protože se na rozdíl od něj prát neumí. Zatím. Ale nebesa jsou nad tím, že jestli Miyavi vstane z postele, bude s ním dřít tak dlouho, dokud ho pod zem nepošle podruhé a tentokrát definitivně. Už ví, jaké to je, někoho zabít a kvůli Shinyovi to nejspíš udělá klidně zas. Aoi se pro sebe ušklíbne a skloní na chvíli oči. Tora je zdá se na roztrhání. Když zazní jeho hlas, pomalu se postaví a vykročí rozvážně k nim. To pro případ, že by Die konečně ztratil nervy.
"Shinya je tady, protože je jeho otec mrtvý." Řekne a na chvíli se odmlčí. Dneska má smysl pro drama. Hideaki tohle všechno ví, Daichi zatím ne, takže je to pro něj také stejně nové.
"Byl zavražděn a podezření mocných se okamžitě obrátilo na syna, který se dal… na útěk." Začíná trochu od konce.
"Určitě si pamatuješ na Miyaviho. Měl bys ho znát, vzhledem k tomu, kde jsi žil a s kým. Je tady taky. Pomohl Shinyovi utéct, ale neměl takové štěstí jako on. Je na ošetřovně." Zvedne ruku, kdyby tam chtěl Tora impulsivně vyrazit. Netuší, jaký spolu měli vztah, ale Tora byl kdysi pánem. Mohli být dokonce dobří přátelé. Tuhle část si Aoi nezjišťoval, protože mu vlastně není k ničemu. Teď už ně.
"Tady tohle je Die. Jak jen ho představit. Je to Shinyův..." Pomalu se podívá na Die. Ten se konečně pohne, dojde k nim také a elegantně, přesto rozhodně dá Torovy ruce ze Shinyi dolů, než pošle Andílka pohybem paže mírně za svá záda. Jeho pohled je tvrdý, když se podívá do toho Torova. I když nijak útočný. Zatím ne. Jenom mu tím dává najevo, že tohle je jeho minulost a Dieho přítomnost a bude si na ni klást nárok.
"Milenec? Bývalý otrok?" Udělá Aoi váhavé gesto dlaní. Tohle ať si vyříkají sami mezi sebou. On má dost svých vlastních podobných problémů.
"Víc už se v tom máchat nemůžeš, hm?" Broukne Aoi.
"To byl Die, kdo Shinyu jeho otce zbavil. Už se nemohl dívat na to, na co plno ostatních ano." Tohle nebylo cílené kousání, ale znělo to tak. Pozdě… Hideaki se prudce nadechne skrz horní zuby a vstane.
"Podle mých nejnovějších zpráv se Aqui-chan konečně naobědval. To může znamenat jenom jedinou věc. Budete se chtít podívat, jak se Miyavimu daří?" Usměje se a vnese do celého setkání trochu vlídnosti. Z Die spadne všechno napětí, když se na Hideakiho honem podívá, usměje se a přikývne. Pak se stejně povzbudivě podívá i na Shinyu, vezme ho za ruku a naznačí mu, že by šli.
"Daichi-chan vás tam dovede." Řekne tiše Aoi a odejde k velkému oknu. Vnitřně se mu velmi ulevilo. S Miyavim spolupracoval už dlouho, nezasloužil si podobný konec, i když vlastně hrdinský a teď je doopravdy šťastný, že na to nedošlo. Usměje se na svůj odraz. Tora by chtěl jít určitě taky, ale když Daichi odvede Die se Shinyou, zůstane tady s Hideakim a nejspíš i s ním, pokud toho bude chtít využít. Asi je čas přestat utíkat. Kromě toho není důvod, aby tam Daichi zůstával s nimi, takže se nejspíš také brzy vrátí. Dveře klapnou a chvíli je za jeho zády naprosté ticho. Pak se Aoi pomalu otočí k těm dvěma čelem.
"Když jsme u těch velkých odhalení, Hideaki je můj bratr." Hide skloní oči. Příliš nerozumí tomu, proč se to Aoi rozhodl prozradit právě teď, ale už je to nejspíš jedno.
"Nikdo, vůbec nikdo to neví. Hrajeme tuhle hru na pána a komorníka, abychom utajili náš původ a náš rod a celkovou roli v tomhle spiknutí. Je to tak snazší a Hideaki se díky tomu nepozorovaně dostane na místa, kam bychom jinak měli jen těžký přístup. Mohu ho posílat, kam jenom chci a nikomu to nepřijde divné. Je to jeden z důvodů, proč mě to tak štve." Přizná bez okolků. Jeho maska jde konečně dolů. Teď už není Havranem, tajemným neznámým, který pracuje pro ještě tajemnější lidi. Teď je jenom Aoim, kterého někdo balil na žíněnce, ale jehož srdce mu nepatří, protože v téhle velké hře nemůže být sám sebou. Hideakiho výhoda. Hide by zase nikdy nemohl zastat jeho těžkou roli, protože se neuměl přetvařovat a být vážný, přísný, někdy zlý… Jinak to prostě nešlo. Aoi ještě chvíli mlčí, než si povzdechne a rozhodí rukama.
"Dneska by měl být vlastně šťastný den. Takže je na čase dát vám svoje požehnání a hodit to za hlavu. Až se u Miyaviho trochu… vylidní, zajdeme za ním taky, hm?" Nabídne Torovi a v tu chvíli se tu ocitne i Daichi. V jeho velkých očích je zvědavost. Teď, když Aoi konečně vyřešil záhadu jménem Tora, možná by se mu konečně mohl přestat bránit. Proč odhánět toho, kdo vás chce kvůli někomu, kdo ne? Usměje se na něj, když se potká s jeho očima. Hideaki nestihl nic říct ani tentokrát, ale nakonec to ani nebylo potřeba a jemu se vnitřně uleví. Skoro hmatatelně cítí, že jim Aoi konečně odpustil a nechal to být a je za to rád, protože jinak neví, co by si počal. Komplikovalo by to jeho práci, vztahy s bratrem a city, které by musel potlačovat. Teď už nemusí a co víc, nemusí si před Torou ani na nic hrát. Najde jeho oči a usměje se na něj. Jediné, co potřebuje, je už jenom jeho reakce.
Tora, Shinya, Daichi
Tora teď není schopný vnímat nic jiného, než Shinova očka, která se na něj upírají. Andílek pořád vypadá, že vidí spíš ducha, než jeho samotného. Vážně už ho pohřbil a Torovi je to líto. Způsobil mu dost trápení tím, že se nechal chytit a poslat na ulici. Pak se ozve Aoiho hlas a Tora trochu zpozorní, když znovu přeostří na Die. Co je mu do toho, kdo je on a jak na tom byli se Shinyou? Nezapadá to na své místo a Aoi se v tom zdá se vyžívá. Tora není daleko od toho, aby mu hezky od plic řekl, že si svoje dramatické chvilky může strčit někam a měl by jim rovnou říct, co se to tady krucinál děje. Dai neví nic a tak se zvládne jen chvíli rozplývat. Kdyby jen tušil, co Tora zkoušel na Aoiho, byl by asi ještě radši, protože příchod Shinyi a to, jak se na něj dívá….Byl by hned o krůček blíž Aoimu. Každý se počítá, i když je teď daleko jako ke hvězdám. Měl by si stavět v hlavě nemožné cíle, ale když se na Aoiho podívá, jinak to nejde."Mrtvý, no konečně." Vydechne úlevně Tora a Shin vypadá, že ho napomene. Jakmile se ale podívají navzájem do očí, není toho schopný. Už se chtěl zeptat, jak to, že je teda tady, ale vysvětlení přijde vzápětí. S tím mu připomene i jeho dávného přítele.
"Znám ho dost dobře, díky němu jsem první týdny na ulici přežil. Vlastně nejspíš celou tu dobu na mě dával pozor." Osvětlí, že Miyho přítomnost v jeho životě. Byli přátelé, díky němu poznal Shinyu a co si budou…Večírky s Miyavim měly vždycky něco do sebe. Zažil s ním nejlepší roky, kdy se ve volných chvílích nestarali o nic kolem nich. Bylo to sobecké, ale nebýt toho, asi by se oba zbláznili. Shin vypadá dost vyděšeně, když Aoi prozradí, co je Die zač a čeká hodně reakcí. Znal Torovu povahu, věděl, co umí, když se naštve a teď by to nerad viděl znova. Dai v tu chvíli vypadá jako babka, která nutně musí všechno vědět. Zvědavě natahuje hlavu výš, aby mu neuniklo vůbec nic. Tohle je čím dál zajímavější a zamotanější. Kdyby to někdo sepsal jako příběh, utrhali by dotyčnému ruce, aby si to mohli přečíst. Možná by se do toho mohl pustit on sám, ale zatím toho ví hodně málo. Udělá krok dozadu, když vidí, jak se Tora tváří na Dieho představení. A jeho příčetnost se ještě zmenší, když mu Die sebere Shinyu.
"Co si do háje myslíš, že děláš?" Vyjede po něm.
"Kdo ti dal právo, ho někam strkat." Zavrčí podruhé a nemá daleko k tomu, aby Diemu jeho obličej srovnal. Zarazí ho další prohlášení a má u něj malé bezvýznamné plus za to, že jeho otce zabil, ale to nic nemění na tom, že mu chce rozbít ústa a asi to udělá. Během pár vteřin mu dojde, co řekl Aoi.
"Myslíš, že bylo super to celé pozorovat?" Sykne na něj a už je jasné, že tohle nedopadne dobře.
"Myslíš, že jsem nedělal všechno proto, abych ho odtud dostal?" Udělá krok dopředu a cestu mu zastoupí Daichi. Je tak drobný, že by ho asi převálcoval, ale kupodivu ho uklidní, stejně jako Hideakiho hlas, který jim předá zprávy o Miyavim. Shinya se taky pousměje, i když je mu pořád zvláštně úzko. Jak kdyby celou dobu tušil, co ho tu čeká.
"Půjdeme." Kývne na Die a pak se podívá na Toru.
"Uvidíme se později, promluvíme si, Tora-chan." Nakrčí malinko obočí.
"Hlavně nic nerozbij, prosím." Požádá ho, když prochází kolem. Ruku z Dieho dlaně nevytrhne a nechá se klidně odvést. Tora to upřímně nechápe a vztek v něm bublá snad ještě víc. Chce vidět Miyaviho, chce se podívat, jak se mu daří, ale teď….Je tady hromada věcí, která se musí vyřešit. Shin si trochu vydechne, když se ocitnou za dveřmi.
"Promiň, Die-san, tohle není jednoduché pro nikoho z nás." Omluví se za sebe i Torovo chování. Pak už víc neřekne, jen sklopí hlavu a mlčky jde za Myiavim.
Tora se mezitím snaží vstřebat všechno, co právě prožil a taky zaběhnout do větších podrobností. Zatím má ale spíš nutkání Aoiho přerazit. Tohle snad dokáže vymyslet jen on a tím očividně ještě nekončí. Podívá se na něj, na Hideakiho a pak kamsi do neznáma. Skoro vypadá, že počítá do sta, aby je všechny nezabil rovnou.
"Jsi vážně pitomec." Vypadne z něj jako první, než se na Aoiho podívá. Nadechne se znovu, aby pokračoval, když mu Aoi zasadí poslední ránu. Měl by být spokojený s tím, že jim požehnal, ale všechno dohromady uvnitř něj tvoří takový koktejl, že výbuch není daleko.
"Posloucháš se vůbec? První mě pošleš do hajzlu, pak mě zavřeš v díře a držíš mimo. Necháš mě slíbit ti úplně všechno a pak tohle? Bratr, vážně super. Víme oba moc dobře, že pokud mám dodržet svůj slib, neměl bych nic podobného řešit. A ty….Vybalíš to všechno v jedinou chvíli, kdy se tu objeví Shinya." Rozhodí rukama a ani nepostřehne, že Dai je zpátky. Aoiho úsměv na to mládě ho snad naštve ještě víc.
"Teď sis laskavě usmyslel, že je to v pohodě, takže máme tvoje požehnání. Zahráváš si s lidmi stejně jako oni. Nejde o to, že to děláš, možná i chápu ten důvod, ale tebe to baví. Prostě se v tom vyžíváš. Přivedl si nás tu všechny, aby sis to pořádně užil." Teď už se vážně nehlídá, co říká a práskne dlaní do stolu.
"Pojďte si zahrát divadlo, abych se náramně bavil. Viděl si Shina, viděl si Dieho výraz? Vážně to nešlo jinak? Vzít nás stranou? A ještě si přisadíš, že si tady oba dva hrajete svou vlastní hru a nemáš lepší čas, kdy mi to říct, než právě teď?!" Chytne židli a mrští s ní stranou.
"Strč si svoje požehnání někam. Běžte do háje, všichni." Otočí se na patě a zamíří pryč. U dveří se ještě zastaví, ale neohlédne.
"Svůj slib dodržím, protože jsem tam byl." Myslí ulici.
"Nikdo si nezaslouží žít v takových podmínkách, zabít někoho, protože sám chce přežít. Nikdo by neměl žít jako otrok, sloužit někomu, kdo si ho neváží." Pak už za sebou práskne dveřmi. Za Miyavim se půjde podívat, bude potřebovat svolení, ale to se teď do jeho hlavy nedostane. Daichi měl chvíli nápěnky se postavit znovu před Toru, aby se trochu pokusil uklidnit. Aoiho úsměv ho hřeje ještě dlouho, ale když vidí, jak se zlobí, udělá spíš krok stranou. Není si jistý, co by si o tom měl myslet. Je to pro něj komplikované to celé pochopit. Očividně nešel pro ránu daleko a to nebylo úplně ideální při tom, o co se tu snaží. Taky úplně nechápe, proč ho tu Aoi má, když se chová takhle. Z druhé strany, kdy viděl Shinyu a představí si, co k sobě asi cítili, když bylo setkání takové a pak slyšel, co říkal Diemu, je to…Ne, tohle by opravdu nechtěl zažít. A to vůbec nepočítá tento trojúhelník nebo co to bylo.
"Páni, jestli všechny schůze vypadají takto, to se mám na co těšit." Broukne si pro sebe a automaticky přejde ke stolu, aby Aoimu nalil kávu. Vezme jeden šálek i pro Hideakiho, který mu vtiskne do dlaně a mírně se na něj pousměje. Bratři…Ani se Torovi nediví, že se mu líbí oba. Sice je každý úplně jiný, ale když si prohlížel Hideakiho tvář...Byl milejší, než Aoi, ale podle něj by oba byli takoví, kdyby si to mohli dovolit. Už dávno pochopil, že se tady v této společnosti musí žít úplně jinak, než ho učili. Když dojde k Aoimu a natáhne k němu ruku s kávou, upřímně se pousměje a v očích se mu blýskne.
"Slušel vám." Pípne tiše. Vypadá nevinně ale v očích je vidět, že odvahy něco říct má víc, než dost. Asi by teď něco podobného říkat neměl, ale nemůže si pomoct.
"Myslím ten úsměv." Dodá ještě, než se otočí a začne uklízet spoušť po Torovi. Jako první zvedne židli a pak začne přerovnávat stůl, do kterého praštil. Něco se vylilo, něco skutálelo na zem a něco převrhlo.
Aoi, Hideaki, Die
Die si na chodbě vnitřně vydechne. Čekal hodně reakcí, ale Shinya se nakonec zachoval nad veškeré jeho očekávání. Žádné scény, žádné touhy vracet se do minulosti. Jen upřímná radost z toho, že jeho bývalý přítel žije a je v pořádku a pak poměrně stručná slova o tom, že si promluví později. V dlani ho hřeje ta Shinyova, kterou mu sám od sebe dal přede všemi a tím dal najevo, ke komu teď patří. Mírně se pousměje, ale není v tom žádné vítězství, jen upřímná úleva. "To nic, Shin-chan, to nic." Řekne jednoduše. Ať už je čeká cokoliv, on má všechno. Podařilo se jim uniknout, Miyavi je na živu a Shinya si vybral bez zaváhání. Cítí se úplný a spokojený a s těmi pocity je Daichi dovede až k Miyaviho dveřím. Když vejdou, Aqui sedí u něj na posteli, něco mu čte z jakéhosi časopisu hodně starého data a jakmile je oba spatří, rozzáří se jako sluníčka.
"Vypadáš příšerně." Řekne Die hned z kraje, ale pravdou bylo, že Miyv vypadal jako kdykoliv jindy. Jako by na smrtelné posteli nikdy ani neležel… Aoi se ušklíbne, když ho Tora nazve pitomcem a jeho výraz je lhostejný. Přitažlivost mezi nimi je očividně jenom fyzická, ale emocionálně jsou jako magnety, co se navzájem odpuzují. V jednu chvíli si myslel, že Daichiho snad převálcuje, jen aby se k němu dostal, ale to se naštěstí nestalo.
"Myslel jsem, že ve vztazích jako je ten se Shinyou by se měl jeden umět dobře ovládat." Prostě toho nemůže nechat.
"Jakých vztazích?" Ozve se Hideaki, protože o tomhle nic neví. Kdyby věděl, asi by se hodně divil, protože jeho romantická dušička na něco podobného není příliš stavěná.
"Neudržíš na uzdě ani sebe, jak to chceš udělat se svým chráněncem?" Pokračuje Aoi samolibě dál, přejde k oknu, opře se zadkem o jeho parapet a v dlaních si pohrává s jablkem, které převrací v prstech a pohazuje si s ním sem a tam. Nadechne se a zadrží dech v plicích, než k Torovi střelí podmračeným pohledem.
"Posloucháš ty sebe? Poslouchal jsi cokoliv z toho, co jsem ti vysvětloval a o co se tady snažíme? Možná by ti došlo, proč byly některé věci nutné." Vrčí na sebe oba dva a Hideakimu se to začíná zajídat. Má pocit, že kdyby odešel, ani jeden si toho nevšimne. Vrhne po Torovi tázavý pohled, když vyplivne to slovo o bratrovi. To je to tak moc špatně? Jak to ovlivňuje to, co je mezi nimi kromě faktu, že není jen obyčejný sluha?
"Já si zahrávám s lidmi?" Ukáže na sebe Aoi, vstane a začne se blížit k Torovi. Jeho chůze naznačuje možné nebezpečí.
"Takže když někoho líbáš na žíněnce a děláš mu návrhy od první chvíle a házíš po něm očima, jen abys o pár dní později sváděl někoho jiného na ošetřovně s pocitem, že si toho snad nevšimnu, to není zahrávání s lidmi? Já to nakonec hodím za hlavu, ale můj bratr na hraní není!" Rozkřikne se na něj jako snad nikdy na nikoho a pravdou je, že je to především on, kdo není schopný strávit podobná zklamání. Hideaki znal slovo odpuštění, on příliš ne. Teď Daichi zřejmě poslouchá něco o čem neměl ani nejmenší tušení.
"Přivedl jsem vás všechny, aby se věci řekly na rovinu a najednou." Stojí si Aoi paličatě na svém a je jasné, že s ním nehne ani pár volů. Ani se nehne, když Tora uhodí do stolu, zato Hideakiho málem raní mrtvice, protočí očima a neklidně přejde sem a tam okolo dveří.
"Takže kdyby u toho Dai a Hide nebyli, hrozně moc by to změnilo?" Teď se Aoi ironicky usmívá a dál tím provokuje tenhle spor. Přejde ho to vzápětí.
"Hrajeme?!! Myslíš si, že si hrajeme?! Jsme jediní, kdo se snaží tenhle hnusný svět otočit v něco alespoň trochu lepšího. Nasazujeme svoje životy a všechno co máme, abychom lidi jako ty vytáhli ze dna, jinak bys byl už několikrát mrtvý!!!" Řve na něj, co mu stačí plíce a je div, že tenhle mrakodrap ještě nespadl. Momentálně se mu v očích temně blýská a je vidět, že těmito slovy ho Tora vážně namíchl.
"Není tady nikdo, vůbec nikdo, koho by otroci zajímali." Nebezpečně ztichne, teď už šeptá.
"Možná někteří lidé přestanou zajímat i mě." Dodá a má se k odchodu. Hideaki má tvář v dlaních a nemůže uvěřit tomu, co se tady děje a co slyší. Od obou. Židle práskne o stěnu a roztříští se na kusy. Aoi ji sleduje, prudce se nadechne a zadrží dech. Hideaki stáhne ruce z obličeje a zírá na to s otevřenou pusou. Honem zkontroluje, kde je Daichi a jestli je v pořádku, protože celou dobu stojí na druhé straně pokoje a není ani vidět.
"Tohle by stačilo." Řekne konečně. Aoi ho neposlouchá.
"Jak se tvářil Die? Jak by se měl tvářit, když se na něj od první vteřiny díváš jako na konkurenci? To pro případ, že by sis nedovedl vybrat mezi dvěma hrajícími si bratry a potřeboval ještě někoho. Nebo se zeptáš i Daichiho? Je pěkný, hn? Dokonce moc. Ty oči… co říkáš, Tora-chan, jaký asi je v posteli?"
"Říkám dost!" Křikne po nich Hideaki, rychle přejde místnost a vezme Daichiho za ramena.
"Nechte si ty pitomé kecy!" Mračí se. Snad poprvé v životě. Zaskočí ho, když jim Tora na odchodu řekne, že mají jít do háje všichni. Vůbec nic mu neudělal a teď… Rychle mu to zhořkne v krku a má pocit, že tady snad ztratí tvář a pustí slzu, tak moc ho to zasáhlo. Nic ale neřekne.
"Kdo říkal, že to ještě chci?" Přisadí si Aoi na to dodržení slibu jako malý spratek, ale Tora už je pryč. Nastane divné a příliš dlouhé ticho, přerušované jenom Aoiho prudkým vydechováním, jak uklidňuje rozčilené nervy. Přeruší ho Daichi. Aoi stojí zády, ruce v bok, Hideaki poblíž dveří s hlavou skloněnou. Překvapí ho, když se u něj Daichi objeví a podává mu kávu. Přiměje se k úsměvu a děkovně kývne hlavou. Dokonce se i napije. Je lahodná. Jenom on je příliš…zklamaný? Provází Daichiho očima, když dojde až k Aoimu. Vidí, jak se na něj celou tu dobu dívá, dokonce i teď. Znovu oči skloní, ale vydrží to jen do chvíle, než Daichi začne uklízet.
"Nech to, udělám to." Řekne tiše a začne mu hned pomáhat, zatímco Aoi dál stojí jako socha.
"Vezměte si oba po zbytek dne volno." Ozve se po chvíli šeptem.
"Užijte ho dobře. Protože zítra odjíždíme. Musíme..." Hideaki se prudce narovná.
"Aoi-san… nesmíš toho nechat. Teď toho nesmíš nechat."
"Prosím…" Vydechne Aoi. Nemá sílu se teď s Hideakim hádat. Potřebuje být sám a vším se v duchu probrat.
"Nemáme čas… tohle místo by mohlo být rychle odhaleno. Musíme se rychle přesunout. Nevím, jestli bude záložní plán možný, musím zkontaktovat vedení..." Dodá a Hideaki utichne. Vedení… nikoliv místní vedení…
"Pojď." Vezme už zase v informacích tápajícího Daichiho kolem ramen a vyvede ho ze dveří. Jakmile je Aoi úplně sám, klesne do podřepu a schová obličej v dlaních. Slzy nepustí, ale po dlouhé době k nim nemá daleko…
Žádné komentáře:
Okomentovat