Hromadné - Budeš svobodný. - část 2.

(město)

Shinya, Miyavi

Shin si dovolí na chvíli zavřít oči, když ho Miy obejme. Je to zvláštní pocit, něco jako být zase doma. Znali se už tak dlouho, by pro něj něco jako bratr, který nad ním vždycky držel ochrannou ruku. Byl taky jediný, kdo to dělal, když tu nebyl Tora. Teď to dělá Die, jen trochu jiným způsobem. Vůbec ho nenapadne, jak by to mohlo vypadat a jak by se Die mohl cítit. Jemu to totiž vůbec zvláštní, ani příliš důvěrné nepřijde. Ale o Miyaviho brzo přijde, když odejde. Koutky mu pokoří dolů a ohlédne se na Aquiho, který vypadá víc bledě, než naposledy.

"Nás se nemusíš bát, nechceme ti ublížit. I když jsme to tak trochu udělali." Omluvím se otrokovi, ale on to tak vnímat nedokáže. Ohrozili tím jejich život, ale jen Miy ví, že zase tak poklidný nebyl. Léta se mu dařilo tajně pomáhat těm dole, aniž by na to kdokoliv přišel. Nejspíš něco tušil, ale nikdo mu nikdy nic nedokázal. Teď se to celé změní a možná je to ten správný impuls, aby se věci daly do pohybu. Ještě nejsou připraveni, jen už nemají možnost to dál odkládat. Začne pomalu uvažovat o svém odchodu do ústraní. Aquiho samozřejmě bere s sebou.

"To je v pořádku." Podívá se na Die, který se začne omlouvat. 

"Kdybys to neudělal dnes ty, udělal bych to brzo já, za to jak se k němu choval. Ale ne, není to ta nejlepší chvíle, nicméně mám menší plán pro podobné události." Odmlčí se na chvíli a rozhlédne se po bytě, jak kdyby něco hledal. Nehledá, jen vyčkává na ten správný signál. Když mu pohled padne znovu na Die, sám přeostří na televizi a po něm i Shinya. Ten bledne a pak zelená, když vidí svého otce. Opravdu se rozklepe, jakmile padne Miyaviho jméno.

"To ne. Tohle jsme nechtěli." Přidá se k Diemu, protože je to samozřejmě jejich vina a bere ji stejně na sebe.

"Už žádné pochybnosti." Vloží se do toho Miyavi.

"Mělo se to stát právě dnes a dostaneme se z toho úplně všichni." Nechápavě se ohlédne, když Aqui vyrazí k, ložnici. Následuje ho a když vidí, co dělá koutky mu povyskočí.

"Ah, Aqui-chan. Asi bych tě povalil do postele a řekl ti, že tě miluju, ale nechám si to, až budeme všichni v bezpečí." Poděkuje mu osobitě, než se vydá na druhý konec místnosti. Roztrhne povlak křesla a vytáhne krabici. První z ní vyloví pás a pak dvě zbraně. Zamíří rovnou k ložnici, kde se rychle převlékne, pomůže Aquimu a oba vyběhnou zpátky.

"Jdeme, už nemáme moc času. Dole zatím pracují na tom, aby je zdrželi." Samozřejmě má pár lidí, kteří jsou mu věrní a pomůžou jim při útěku. Tento plán vznikl už dávno a je promyšlený do detailu. Miyavi si zapne pás za nevěřícného pohledu Shina.

"Radši oni kulku, než my mrtví." Nakloní hlavu na stranu, ale na souhlas nečeká. Zasune zbraně na svá záda, nahodí batoh, který mu podá Aqui a vyrazí ke dveřím. První do nich nakoukne, ale nečeká dlouho, vyrazí na opačný konec, než kterým přišli. Shin klopýtá před Diem a má pocit, že strachy neudělá ani krok, adrenalin ho však žene dál. Dojde až k únikovému schodišti, vytáhne telefon a dá pokyn, aby vypnuli kamery. Počká domluvených deset vteřin, se zbraní v ruce vejde a pořádně se rozhlédne, druhou dlaní brzdí Aquiho, aby nešel příliš brzy.

"Je to dobrý." Kývne jim, než začnou sbíhat po schodech.

"Jak to, že máš tohle připravené?" Vyptává se Shin roztřeseným hlasem a to ještě chudák neví, co ho čeká.

"Všechno ti vysvětlím, až budeme na místě a nejen já, i někdo, koho už jsi potkal." Prohodí zpátky. Na schodech je nikdo nepřekvapí a dovedou je až do patra garáže, ale do nepoužívané, trochu pobořené části. Vydá se do tmavého rohu, kde jsou dvě zaprášené plachty, které očividně něco ukrývají.

"Shin-chan, pamatuješ si, jak jsem tě učil na motorce?" Ohlédne se Miy přes rameno a sáhne po obou plachtách, aby odkryl pekelné stroje. Kdysi dávno si udělali malý výlet a strávili prázdniny u Miyaviho známých, kde si tohle mohli dovolit. O motorky se očividně někdo staral a taky pravidelně kontroloval.

"Miy, ty jsi zešílel, tohle nezvládnu." Troch se hroutí Shin a tiskne Dieho ruku.

"Ale zvládneš, když ne, Die se bude zlobit." Popíchne ho Miy a schová batohy do boxů. Shin už automaticky dělá to samé.

"Nebude, až ho na ní zabiju." Brání se Shin dál. Nakonec si ale povzdechne a narazí si helmu a usadí se na pekelný stroj.

"Říkal si, že se spolujezdcem je to jiné." Pokračuje ve svých pochybnostech Shin.

"To je, ale ty se umíš rychle přizpůsobit. Jinou možnost nemáme. Die ti věří." Shin se na jmenovaného nejistě ohlédne, ale pak kývne hlavou. Nemají jinou možnost.

Die, Aqui

Die má pocit, že se někde bouchl do hlavy a asi špatně rozumí Miyaviho řeči. Nejen, že se momentálně neodehrává drama ohledně toho, že mu zničil život, ale on má ještě navíc nějaký PLÁN??? Tohle snad ani nemůže být pravda? V tomhle světě neexistovaly žádné šťastné náhody, neděly se zázraky. Lidé umírali po tisících a dost hnusně a ten zbytek žil tady, ale… Konec ještě nepřichází. Uvědomí si, jak rychle teď utíká čas a jak důležité je, aby tuhle šanci, kterou jim Miyavi dává nepromarnili tím, že si pro ně policie přijde sem, do jeho bytu. 

"Musíme jít. Hned." Řekne měkce. Dostanou se z toho. Dobře. Musí tomu věřit, protože víra a naděje dovedou neskutečné věci. Vezme Shinyu pevně za ruku a trpělivě čeká, než Miyavi dojde pro věci a Aquiho. Ten klouček je ještě větší křehotinka, než Shinya. Kluci se budou muset hodně rychle zocelit. Aqui se mezitím spěšně převléká a snaží se na sebe navléct podobné věci, jako mají Die a Shinya. Takovéhle boty má na noze poprvé v životě. Většinou nosil celkem pěkné oblečení, samozřejmě samé yukaty a kimona jako znak svého stavu, ale teplý, měkký svetr, to bylo něco, s čím by se dovedl mazlit, kdyby nebyl na útěku. Zvedne oči k Miyavimu, když se objeví v ložnici a okamžitě zrudne. Občas takové věty říká a Aqui si pokaždé několik vteřin myslí, že je míní vážně, než si připomene kým jsou a že je to spíš obrazně řečeno. Zdráhá se tomu uvěřit, ale stejně se vnitřně usmívá. I když jeho oči nikdy nepřestaly být plaché jako ten první den. Udiveně ho sleduje, co dělá s křeslem i to, jak na sebe navléká zbraně. Na jednu stranu vypadá děsivě a na druhou mu to hrozně sluší. Nikdy by si nepomyslel, že by se mu mohlo líbit něco takového. Nechá se jím vzít za ruku a společně s ním utíká zpátky do obýváku. Nepochybuje o tom, že Miyavi to všechno umí použít, ani o tom, že se toho nebude štítit. Bude jako jeho stín, protože u něj je teď nejbezpečněji z celého světa, je o tom přesvědčený. Když Die Miyaviho uvidí, zalituje, že on sám něco podobného nemá a především, že to neumí. Samozřejmě, že ho jako otroka od podobných věcí drželi co nejdál, ale teď mu nemůže nijak pomoct a doslova ho to dráždí. Když už nic, jde alespoň jako poslední. Kdyby se tu někdo objevil, bude první na řadě a ochrání ty před sebou. Buď se popere rukama nebo schytá kulku mezi lopatky, ale Miyavi musí odvést kluky do bezpečí. On sám to nedokáže. Celou dobu má dlaně na Shinyových ramenou nebo zádech, aby ho Shin cítil a Aqui stejným způsobem cupitá vedle Miyaviho boku nebo těsně za ním. Oběma buší divoce srdce a co chvíli se ohlížejí, ale štěstí jim zatím přeje. Jakmile se jim podaří seběhnout schody a dostat se do garáže, je už Die jasné, že Miyavi není tak docela tím, kým se zdá a některé z aktivit, ze kterých ho podezřívají, budou zřejmě pravdivé. Zaplať všem Kami za to! Dokonce ani Shinya o tom neměl ponětí a to bylo co říct. 

"Koho potkal?" Zeptá se Die, ale není v tom nic žárlivého. Jen je očividné, že má Miyavi nějakého vlivného spojence. Den už by nemohl být šťastnější. Už zbývá jenom to, aby se k němu živí dostali. 

"Jsi si jistý, že nebude ve zprávách stejně jako ty?" Zeptá se ještě, než Miyavi odkryje motorky. Zírají na ně s Aquim oba asi tak stejně. Ani jeden na ničem podobném nikdy nejeli. Možná je tak viděli z okna, ale Die si není jistý. A Shinya, že na tom umí jezdit? No to tedy doufá, protože on nemá ponětí, co s tím. Honem se podívá do jeho náhle bledé tváře. Aqui na něj zírá taky. Na jeho reakci teď závisí úplně všechno. Die málem vyprskne smíchy, když dojde na to zlobení, ale honem přikývne.

"To si teda piš, jestli nás někdo zastřelí, protože váháme, nasekám ti tak, že si týden nesedneš." Aqui na něj zírá s výrazem někoho, kdo bere jeho slova smrtelně vážně. I s tím zastřelením. Vážně divný kluk. 

"Shin-chan, radši bych se nechal zabít tebou, než jimi. Věř mi, opravdu to chci." Stiskne Die jeho ruku a už ho skoro násilím strká k motorce a cpe mu nohu přes ni. U toho se co chvíli ohlíží. 

"Nastartuj, no tak honem. Těším se, až mě zabiješ, vážně." Už skoro škemrá. Má pocit, že jim dýchají za krk. Aqui si zatím nechává zapínat řemínek helmy pod krkem. On je v klidu. Nemá ani ponětí, co ho za chvíli čeká.

Shinya, Miyavi

Miyavi vypadá pobaveně, když se ho Die zeptá, koho potkal. Je to zvláštní pohled, malinko šílený, ale neříká nic o tom, co si ve skutečnosti myslí. Pak přeskočí o kousek dál na nejistého Shina, který taky očividně nic nechápe.

"Teď není čas na vysvětlování, všechno se dozvíte, ale až budeme na místě." Samozřejmě, že jim později všechno vysvětlí a asi to dostane jasnější obrysy, jakmile dorazí na místo, ale tam se musí první dostat. Miyavi se uchechtne.

"Jsem si jistý, že on sem tam ještě dlouho nedostane a když už tak z úplně jiného důvodu." Ujistí Die trochu neurčitě a tajemně. Ohlédne se na Aquiho, který zírá na motorku.

"Chtěl bys taky takovou?" Zeptá se ho se skoro svůdným podtónem, než se rozesměje.

"Nechtěl, jednou tě budu vozit a pojedeme na výlet." Skoro to vypadá, že si Miy nebezpečí ani nepřipouští, opak je však pravdou. Moc dobře ví, co jim hrozí, pokud si nepospíší a proto je jeho první na motorce a už pohledem kontroluje Aquiho, jestli sedí dost dobře, aby ho po cestě nevyklopil. Miy se tváří pobaveně, když vidí Shinův výraz, ale ten hledí jen na Die s prosbou v očích, aby řekl, že na tom umí a ušetřil ho trápení. K Shinově smůle neumí, takže je to celé na něm a to je pocit, který z duše nesnáší. Několikrát zamrká, jakmile mu Die začne vyhrožovat a nakonec se mu úplně nepatřičně zvednou koutky nahoru. Shlédne krátce na Dieho ruku, ve které má tu svou a jakmile ucítí stisk, zase vzhlédne. Ano, to jediné mu stačí, aby nato kývl. K tomu se přidají ještě slova Die a už není nad čím váhat.

"Už stačí." V jeho očích se objeví vřelost a nakonec na motorku opravdu nasedne. Když se Die usadí za něj, krátce se ohlédne.

"Nezapomeň na to nasekání." Pípne sotva slyšitelně a tváře mu zrudnout. To honem skryje pod helmou a kývne na Miyaviho. Oba dva společně nastartují stroje a podzemím se roznese skoro ohlušující řev. Miyavi vyrazí první a Shin vzápětí za ním. Je znát, že má něco naježděno, i když mnohem méně, než Miyavi. První se na stroji cítí trochu nejistě, ale jakmile začne odhadovat, jak se mašina pod váhou dvou chová, je to lepší. Je to jen o zvyku a on si přece dokázal zvyknout na všechno. 

Miy se po chvíli ohlédne a když zjistí, že jsou za ním, přidá. Proplétají se úzkými uličkami, občas je to tak tak, aby projeli kolem hromady suti. Dokonce přijde i na menší skokánek, aby překonali nerovnost. Trvá to jen pár minut, než se za nimi ozve typický hluk, který značí, že je někdo sleduje. Miyavi zrychlí a Shin následuje jeho příkladu.

"Ještě kousek." Šeptá si Miy pro sebe a pak prudce stroj zastaví u jedné z budov.

"Teď musíme po svých. Rychle do těch dveří." Kývne hlavou za svá záda.

"Proběhněte chodbou, první dveře napravo. Pokud nepřijdeme do dvaceti sekund, běžte dál. Po schodech nahoru až k tunelu, tam vás budou čekat. Tak dělejte." Sykne po nich ale Dieho jen tak nepustí. Vytáhne jednu zbraň s motorky a podá mu ji.

"Je odjištěná. Je to speciál s patnácti náboji. Prostě zamiř a zkus se trefit a bacha na zpětný ráz, první tě překvapí." Instruuje ho velmi rychle a doufá, že nezastřelí sám sebe. Kdyby ji dal Shinovi, ani tu spoušť nezmáčkne, Die se toho jistě bát nebude. Miy už míří oběma zbraněmi a jakmile postřehne pohyb před sebou, už tím směrem posílá kulky.

"Nemusíš se trefit, stačí, když se budou muset krýt." Křikne na něj a pomalu couvají ke dveřím, za kterými zmizeli ti dva. Shin zareagoval v podstatě okamžitě. Bylo to jen z důvodu, že nechtěl být na obtíž. Přece jen budou soustředěnější, když se nebudou ohlížet přes rameno. Prostě vzal Aquiho za ruku a protáhl ho za dveře. Utíká směrem, kam je Miy poslal, ale dál bez nich pokračovat nechce.

"Počkáme tu na ně." Podívá se Aquimu upřeně do očí a pak si ho přitáhne do náruče.

"Oni to zvládnou." Ujišťuje spíš sám sebe a pak se rozhlédne kolem.

"Miy by nesnesl, aby se ti cokoliv stalo." Zní to divně, když to říká, protože jim teď bezprostřední nebezpečí nehrozí. Miy posílá před sebe další kulky a nutí jejich pronásledovatele couvat? Dokonce jednoho z nich i trefil do stehna a ten se teď válí v prachu.

"Jedna nula, Die-chan." Zní to jakoby si z toho dělal legraci.

"Trumfneš mě, dochází ti munice." Krátce se uchechtne. Pořád je o jeden krok blíž nepřátelům, než je Die. Má to jeden podstatný důvod, za ty dveře ho strčí jako prvního. Nepočítá ale s tím, že ho jedna kulka opravdu zasáhne. Je to jen škrábnutí, ale donutili ho jednu zbraň upustit.

"Fajn, s tímhle sem nepočítal, mizíme." Sykne skrze zatnuté zuby a natlačí dovnitř Die jako prvního, než za nimi zabouchne dveře. Jsou velké, dost silné, aby jimi kulky neproletěly. Ještě je zavře na železnou závoru, než se opře o dveře. Jakoby ho až teď dostala bolest a má mžitky před očima.

Die, Aqui

Tahle odpověď Die vůbec nic neřekla a Miyavi je samozřejmě tajemný do poslední chvíle, ale to je mu teď úplně jedno. Hlavní je, aby tohle celé nějak přežili a když budou navrch svobodní, bude to všechno, co od života chce. Což je trochu změna oproti jeho nedávné ctižádosti a snaze žít v maximálním luxusu. Je rád, když Shinya konečně povolí a posadí se na motorku a on si vysedne za něho. Vůbec neví, co by měl dělat, ale jiné jízdy jim jdou vážně dobře, takže se prostě jenom pokusí kopírovat jeho tělo. Jenom si teď maličko otočí role. Zrovna si nasazuje helmu, když motory nastartují a zaburácí. Aqui si okamžitě přitiskne dlaně na uši, ale díky tomu se pustil Miyaviho. Die na něj honem zagestikuluje, aby si nasadil helmu a chytil se ho a je to vážně dvě vteřiny před tím, než motorky vyrazí. Jsou hodně rychlé, Die chvíli připadají velmi nestabilní, ale zvyká si rychle. Musí, pokud chce žít. Aqui je na tom mnohem hůř, protože ho ten rámus i rychlá jízda děsí k smrti. Víčka má pevně zavřená a nemá ani ponětí, co se děje okolo něj. Připadá mu, že motorka se naklání celou věčnost sem a tam a každou chvíli očekává, že se někam překlopí a bude to hrozně bolet. Když se v jednu chvíli odlepí od země a letí vzduchem, Aqui snad ani nedýchá, ale pak je najednou po všem a oni sesedají. Je rád, když může helmu odhodit, ale v první chvíli ho nohy nenesou a málem si klekne, jak má rozechvělá kolena strachy. Za to Die to připadá jako chvilka, co vyrazili na cestu a už zase sesedají, aby vběhli do nějakého domu. 

"To už jsme tady?" Diví se. Myslel si, že honička horními patry bude dlouhá a v patách jim bude policie, ale nakonec se nic takového neděje. Pravdou bylo, že oni potřebovali zmizet, ne se nechat nahánět zásahovou jednotkou, drony a vrtulníky. 

"Zrovna, když jsem si to začal užívat." Na oko si postěžuje, zatímco Aqui na něj vrhá naprosto vyděšený pohled. Miyavi po něm chce, aby se Shinyou utíkal napřed a nechal ho tady. Zavrtí odmítavě hlavou, ale stejně se nechá Shinyou popadnout za ruku a už se oba protahují dveřmi. Die se podívá na Miyaviho a chytí zbraň, kterou mu hodil do rukou. Nemá žádný čas se s ní seznámit, jenom někde slyšel, že ji má držet hlavní dolů, aby nepostřelil sebe nebo někoho, koho nechce. Je odjištěná… Ruce se mu trochu rozechvějí, ale zároveň je připravený střílet na kohokoliv, kdo by jim bránil v odchodu. 

"Dobře." Kývne rychle na jeho instrukce, ale to už jsou pronásledovatelé tady. Miyavi střílí, ale on je tím zaskočený. Trhne sebou až ve chvíli, kdy ho pobídne, že se nemusí trefit, namíří a… někoho zasáhl. Zároveň mu to odhodilo ruku stranou. Musí jí vážně zpevnit. Kupodivu mu vůbec není líto, že právě zavraždil další osobu a Miyavimu taky ne. 

"Nemají uniformy!" Křikne na něj. Čekal policii nebo dokonce zásahovku. Tohle vypadá spíš na lidi ze Shyniova domu, ale tím líp, profíkům by utéct nemuseli a jistě jsou už na cestě. Snaží se Miyavimu pomáhat, není to úplně k ničemu, ale je to mnohem horší, než by chtěl. Absence jakýchkoliv zkušeností je frustrující. Nikdy si nepřišel tak k ničemu jako právě teď, ale jestli tohle přežije, všechno se naučí. 

"Já vím." Zavrčí a kupodivu se taky usměje. Už nemá moc pokusů, ale konečně se trefí podruhé. A pak se to stane. Miyavi, ten jediný, kdo tady ví, co má dělat, to koupí. V tom zmatku Die nevidí, kam, protože je hned všude plno krve, ale zvládnou se dostat za dveře a zajistit je. Venku je slyšet přilétající kroužící v vrtulníky a nějaké hlášení do megafonu. Nemá čas dorážet, co s ním je. Popadne ho pod pažemi a tahá ho na nohy. 

"I kdyby to bylo do srdce, jestli si tady usteleš, tak si mě fakt nepřej." Vyhrožuje už i jemu a pomáhá mu za klukama. Aqui je rád, když se Shinya zastaví a nepokračuje dál do tunelu mezi mrakodrapy a do toho stroje. Kdyby jím odjeli, nechali by je tady a kluci už by se neměli jak dostat do bezpečí. Nahoře duní výstřely, to by mohlo znamenat, že se ještě brání? Aqui je strachy bez sebe, hledí někam na strop, kde tuší jejich přítomnost a nechává se objímat. Nechce, aby jeho pán umřel. Jsou dole u stanice a jakmile ho uvidí, Aqui propadne hysterii. Rozeběhne se k nim, hrozně se rozbrečí a má ambice nacpat si Miyaviho do své vlastní náruče. Die na tohle není stavěný, ještě chvíli a jednu mu snad pleskne. 

"On neumírá!" Štěkne na něj něco, co ani nemusí být pravda a společně se Shinyou se ty dva pokouší nastrkat do stroje na kolejích. Netuší ani co to je, ani jak se to ovládá a dveře nahoře právě letí do vzduchu, až se všechno zachvěje.

Shinya, Miyavi

"Lepší souhlas nemáš?" Popíchne Die Miy, když se snaží zasáhnout dalšího. Je jich příliš mnoho, ale můžou je na chvíli zdržet, dokud se Aqui se Shinem nedostanou dál. Mají před sebou ještě polovinu cesty, ale jejich plán je dobrý. Pokud ho neobjevili a to si nemyslí.

"Pošlou tě na dno úplně stejně, jako by ji měli." Dodá ještě a víc už toho nestihne. Je rád, když se ocelové dveře zavřou a nepustí je dál. Chce i úlevně vydechnou, ale už to příliš nejde. Stejně se snaží tvářit, že mu nic není, i když malinko bledne. Nevadí. Stačí, aby je dovedl ke kolejím a dál už to snad zvládnout sami. Na Dieho slova se ušklíbne a pokusí se sám narovnat.

"Začíná z tebe jíst strach." Malinko se mu vysměje.

"Až budu v pohodě, dáme si menší zápas, jsem zvědavý, co všechno umíš a co nikdo neví." Chytne se za bok, kde má hlubokou ránu. Vděčně se opře o Dieho tělo a nechá spomoct, aby dál mohli společně pokračovat chodbou.

"Jestli je víc otroků jako ty, Die-kun, máme vyhráno." Prozradí mu něco málo navíc.

"Tam, kam půjdeme, to nebude snadné, ale je to jediná cesta ke svobodě." Podstrčí mu dva klíče na malém kroužku. Oba jsou stříbrné, ale jeden z nich má na sobě černé znaky.

"Hlídej je, pustí vás dál." Pošeptá mu, aby ho slyšel jen on. Je to jen pro jistotu, nemá v plánu tady umírat, i když na to teď nevypadá. Shin drží Aquiho u sebe, dokud se neobjeví siluety. První ho dostihne strach, že to třeba nejsou oni dva a je chytí. Úlevně si vydechne, což ho přejde vzápětí, když uvidí, že Miy nejde sám.

"Miy-chan." I on se rozběhne ke svému příteli, ale Aqui je rychlejší. Shin se zarazí na krok od nich a z očí mu tečou proudy slz. Vzápětí střelí očima na Die, který říká, že Miy neumírá. Dobře, pokud to říká on, je to pravda. Tolik důvěry v něj má a věří tomu, že je to tak.

"Budu v pořádku, Aqui-chan." Ozve se chraplavě Miy.

"Teda pokud budeme pokračovat. Jdeme!" Zavelí a nechá si pomoct do stroje.

"Ten stříbrný klíč." Houkne na Die, aby pokračoval k řízení a mohli odtud zmizet. Stroj má ještě dva menší vagónky, které vypadají úplně stejně. Je vidět, že tím někdo něco přepravoval. Miy se opře o Aquiho, když za nimi zavře dveře a zajistí je. Pak se nechá dostrkat k desce, která se po zasunutí a otočení klíče rozsvítí. Ozve se typický zvuk tichého syčení, jak dovnitř proudí směs s dusíkem a dodává přibližovadlu rychlost.

"Držte se, tohle je lepší jak horská dráha." Miymu se zatmívá před očima a stěží popadá dech. Nakonec se podívá na Die, která sedí vedle něj a položí mu ruku na ovladač.

"Řídíš jen rychlosti, koleje tě navedou. Sleduj mapu, před červeným označením musíš zpomalit, jinak nás zabiješ." Dává mu do rukou jejich životy.

"Tady." Ukáže na čtverečkovanou mapu. 

"Přesně tady stiskni červené tlačítko. Prostě mi veř. Na konci trasy se zastaví sám. Budou na vás čekat." Vydechne naposledy a trochu se zhroutí na křesle.

"Tak už jeď!" Sykne po něm ještě, než jeho víčka klesnou. Shin svírá Aquiho ruku a snaží se ho udržet v sedačce za nimi. Jde to snadno, jakmile se dá stroj do pohybu.

"Bude v pořádku. Miy to zvládne." Utěšuje Aquiho, aby nepropadal panice. Má pocit, že je v tom úplně k ničemu, protože jí propadá sám. Musí však Diemu pomoct, i kdyby jen tím, že Aquiho trochu uklidní.

"Za chvíli budeme v bezpečí a všichni." Když se stroj rozpohybuje, tiše vypískne. V tuhle chvíli by ani pásy nepotřebovali a stejně je Aquimu začne zapínat, i když to příliš nejde. Za nimi se ozve ohlušující rána a poslední vagónek vyletí do vzduchu. Celým strojem to trochu hodí do strany, ale k jejich štěstí na kolejích zůstane. Nevyletí ani v první zatáčce a pak přijde na řadu místo, na které Dieho upozornil. Cesta se tu dělí na tři části a díky tlačítku by se měly vagóny odpojit a každý jet vlastní cestou. Ostatní dva měli naprogramované autopiloty a tím měli zmást pronásledovatele. Ten poslední, ve kterém sedí, by je měl dovézt až do konce. Tunely jsou očividně udržované, tedy cesta, kterou se řítí. Někdo si dal tu práci, aby jim tu nepadaly na hlavu, i když jejich pronásledovatelé se je snaží zničit. Poslední chvíli, kdy Miy otevře oči je několik metrů před křižovatkou. Z poslední ch sil se natáhne po malé páčce u svého místa. Ozve se výstřel, který zasáhne strop tunelu za nimi. Kusy začnou tarasit cestu a dopadat na koleje. Od té doby neví nic. Jeho poslední myšlenka patřila Aquimu a taky Shinovi. Jen si přál, aby se opravdu dostali do bezpečí.

Aoi, Hideaki, Die

***

"Nevím, jak to uděláš, ale musíš to udělat hned, Mana-san. Už není čas. Seběhlo se to rychleji, než jsem si myslel, doufal jsem, že ti dám celé měsíce, ale všechno se otočilo. Efekt motýlích křídel tady zafungoval dokonale. Pokud bys byl hodně v úzkých a věděl bys, že to nemá cenu, zkusím tě odtamtud nějak dostat. Jen to ještě naposled zkus, hodně by nám to pomohlo." Řekne Aoi a zavěsí. Déle s Manou mluvit nemůže a Mana by taky riskoval, že na tento jediný rozhovor někdo přijde. Ještě chvíli sedí v křesle v šeru svojí kanceláře s dlaněmi sepnutými do stříšky a přemýšlí. Jeho oči jsou zavřené. K uskutečnění svého plánu potřeboval pomoc shora. Velkou pomoc. Myslel si, že se Manovi podaří otočit někoho důležitého, ale nakonec se tak vysoko nedostal. Převrat by mohla spustit i mládež, jenže na to už neměli čas. Nechtěl ho tam nechat, čekala by ho jistá smrt, ale s tím rizikem do toho Mana šel. Třeba existují zázraky, třeba nakonec ano… To, co odstartovali Die se Shinyou mělo nakonec dalekosáhlé následky. Obrátili pozornost na Miyaviho a vyšetřování okolo něj prozradilo většinu jeho aktivit. Teď se pátralo po tom, na koho byl napojený a i když Aoi pracoval jako dvojí agent v dokonalém utajení, hrozilo mu každou chvíli, že bude odhalen. Mohl se sebrat a zmizet, všechny tady nechat a už se nikdy nevrátit a nebo se o to mohl pokusit. Celý svůj život obětoval tomuhle plánu a tak teď přece necouvne. Byla to sebevražedná mise, ale přesně podobné zoufalé pokusy už v minulosti dokázaly mnohé. Torovi už všechno prozradil. Vysvětlil mu, o co přesně tady jde, i když mu stále neřekl pro koho pracuje, ani ohledně svého plánu ani v radě tohoto města. Potřeboval jeho naprostou oddanost, než si mohl dovolit vyložit karty a tu teď měl. Potom, co znal Tora pravdu, tím spíš. Daichiho si ještě pořád prověřoval, ale brzy mu nejspíš také všechno řekne. Ten chlapec se od jistých dní pohyboval v jeho neustálé společnosti, byl mu k ruce jako asistent a neudělal jedinou chybu. Na rozdíl od Tory… Ležel Aoimu v žaludku a při tom na něj nedovedl přestat myslet. A na to, co se stalo na ošetřovně. Kdo je Hideaki, o tom nikomu neřekli doposud. Miyaviho se jim podařilo stabilizovat, ležel na stejné ošetřovně jako před tím Tora a jeho bývalý otrok seděl ve dne v noci u něj. Nejdřív plakal, ale potom toho nechal. Odmítal jíst i pít a nemohli ho přinutit. Nejspíš to udělá, až se Miyavi probudí. Pokud se probudí, ale vypadalo to, že ano. Die se Shinyou byli v pořádku, prozatím je Hideaki odvedl do jim přiděleného pokoje, dal jim čisté oblečení, jídlo i pití a taky možnost odpočinku a nechali je tak. Aoi s nimi ještě nemluvil. O přítomnosti Tory neměl Shinya ponětí a naopak. Vzhledem k tomu, jak se Shinya měl ke svému bývalému otroku u toho shledání Aoi snad i chce být. Uměl být vážně pomstychtivý. Ten polibek Torovi prostě nedovedl odpustit. Mluvil s ním od té doby, ale jenom pracovně a s Hideakim zrovna tak. Záměrně se vyhýbal jakékoliv možnosti, kdy by na něj mohli naléhat osobně a chtít se o čemkoliv bavit, nacházel si práci a nacházel ji taky jim. Nakonec nechá všechny zavolat do poradního sálku, kde je připravená večeře a trochu si promluví. Tedy bez Aquiho a Miyaviho. Zvedne se na nohy, projde do předkanceláře a tam se k němu okamžitě připojí Daichi jako jeho tichý stín. Aoiho tvář je nepřístupná a zasmušilá, ale není na něj zlý. Jen se podvědomě zaštiťuje jeho pokusům dostat se k němu blíž. Nemá jasno v hlavě, nebylo by to fér. Když vejdou do sálku, je tam jenom Die a Shinya. 

"Dobrý večer. Doufám, že jste si trochu odpočinuli. My už se známe Shinya-san, určitě si mě pamatujete. Jsem Aoi." Přece jenom mu znovu podá ruku a pak i Die. Tady jsou sice otroci také, ale Die jím už není. Je si jistý, že Shinya ho osvobodil, jakmile vykročili z jeho bytu. O sejmutí obojku se postarali, když dorazili. U něj i u Aquiho. Aoi u jejich příchodu byl, ale jen vzdáleně a nemluvil s nimi, pouze rozdával instrukce. Byl tam chaos a moc práce a Shinya by se příliš ptal. 

"Tohle je..." Mírně se ohlédne za sebe. 

"Daichi, můj asistent, nemusíte se bát před ním mluvit." Rozhodne se během chvíle, i když ho zatím oficiálně nijak nepovýšil ani nejmenoval. Byl to risk. Třeba byl agentem i on a měl se mu dostat pod kůži? O chvíli později vejde i Hideaki, pátravě se po všech rozhlédne a Aoi ho představí jako svého majordoma. Jeho tvář je příjemná, nečitelná, jeho pohled měkký. Jejich malé trojúhelníkové drama na něm není nijak znát. Die se konečně posadí, když si i on se všemi podá ruku. Ještě si zvyká na pocit, že nemusí jenom tak potichu sedět vedle Shinyi a že už není otrok, ale je to rozhodně příjemné. I tak si vedle něj zvykl nejdřív spíš poslouchat a rozhodně se od něj nevzdaluje ani o centimetr dál, než musí. Ještě na někoho zdá se čekají a tak si zatím dovolí zajít pro čaj a něco malého k jídlu. Samozřejmě především pro Shinyu. Usadí se s nohou přes nohu a odhodí dlouhé vlasy přes rameno v rozhodně okázalém gestu. Je nervózní z toho, že tady Aqui s Miyavim nejsou. Podle všeho by snad měli být v pořádku, ale stejně. Hlavou mu běží Miyaviho slova o tom, že jestli je víc otroků jako on, tak mají vyhráno. On si zatím připadá spíš jako přítěž. Neumí vůbec nic, ale chce na tom pracovat. A doufá, že s Miyavim. Musí se z toho dostat. Hlavou mu víří čerstvé vzpomínky na jízdu, kterou mu svěřil do rukou, zatímco krvácel vedle něj a kluci se k sobě tiskli jako vyděšená ptáčátka. Pamatuje si z toho jen zlomky, jednal podvědomě a automaticky, tak jak musel, aby je odtud dostal. Plnil každé jeho slovo a zakázal si propadnout neklidu. Povedlo se mu to. Teď byli doopravdy tady. Na jediném místě, kde jim mohli pomoct. Kde jim mohl pomoct ten zvláštní podmračený muž opodál. Mapa… červené označení… nejspíš ani nedýchal, když se k němu řítili. Netuší, jak jeho prsty zmáčkly tlačítka v pravé chvíle, prostě se to nějak stalo. Náhoda… nejspíš. Když se vozíky odpojovaly, bylo to děsivé. Die nestačil vnímat, co se s nimi dělo, jen měl nejdřív strach, že souprava má nějaký problém a že za chvíli pojedou neznámo kam i oni. Teprve s tím výbuchem pochopil, že to bylo naplánované, ale ten byl sám o sobě tak děsivý, že byl bledý strachy dokonce i on. Ne, to vážně nebyla horská dráha ani zábava, vlastně doufá, že už to nikdy nezažije, ale… Něco mu říká, že by se tam nakonec snad i dobrovolně vrátil, kdyby věděl víc. Za chvíli se ostatně dozví víc oni všichni. Nakonec vejde ten poslední, na kterého dnes čekají. Tora. Aoi si drží trochu odměřený výraz, zatímco si zahrnuje pramen havraních vlasů za ucho a dívá se někam na vlastní koleno. Když černé oči zvedne, dívají se na Shinyu vteřinu před jeho reakcí na příchozího.