Sena x Inoran - V mém světě. - část 1.

(přehlídka)

Inoran, Uruha

Pátek se mu zdál pořád hrozně daleko. Viděl Senu ještě jednou, při další hodině, kterou společně měli, ale už nebylo tolik času, aby si mohli udělat společnou chvilku v jeho kabinetu. Učil do večera, protože měl samozřejmě i nějaké večerní kurzy a to už měl být Sena doma. Když si šel vybírat oblečení, věděl, že bude mít nabitý program, ale ani ve snu by ho nenapadlo, že mu to bude tolik vadit. K jeho štěstí, ale nebyl ve škole večer sám a poprosil Uruhu o laskavost, pak společně ještě chvíli seděli na notebookem a jeho přítel mu pomáhal s výběrem. Skončili hodně pozdě a musel si vzít domů taxi, aby se tam dostal v trochu přijatelnou hodinu. I tak měl v pátek problém vstát a taky trochu zaspal. Věděl, že hned ze školy poletí za Senou, aby ho vůbec stihl vyzvednout a tak si oblečení na večer vzal s sebou. Senu dneska vidět neměl, což ho mrzelo, ale o to víc se těšil na večer. Svou polední pauzu strávil ve svém kabinetu, aby se připravil na další hodinu, když se ozve zaklepání. Do místnosti elegantně vejde Uru a zamává obálkou.

"Tak už mi povíš, o koho jde?" Vyzvídá pořád, ale Ino mu zatím nic nechtěl říct.

"No ták, víš že to nikomu nepovím." Blýskne se mu v očích a když Ino sáhne po obálce uhne rukou stranou.

"Dokud mi to neřekneš, máš smůlu." Dojde i na vydírání a Ino už mračí.

"Říkal jsem ti, že to nejde." Prosí ho očima a zkusí mu obálku vzít. Potřebuje ji, aby jejich rande bylo, co nejdokonalejší.

"I kdyby šlo o někoho ze školy, na mě se můžeš spolehnout." Snaží se ho Uru zlomit a když si všimne pohledu k zemi, v očích mu vítězoslavně zasvítí.

"Takže odtud. Učitel?" Ino se na něj podívá s pozvednutým obočím.

"Takže student." Dovtípí se vzápětí a krátce se zasměje.

"Vážně jsem tě předtím neznal. Ale neboj, u mě je tvoje tajemství v bezpečí." Ujistí ho, protože sám v tomto ohledu nemá čisté svědomí.

"Tak kdo to je?" Zeptá se smířlivěji, než mu obálku podá.

"Ty jsi vážně neskutečný." Zavrtí nad ním Ino hlavou.

"Zvládne ti někdo něco neříct?" Zkontroluje obsah obálky a pak ji uloží do svého nového saka, které mu vybíral Sena.

"Samozřejmě že ne, jsem neodolatelný." Prohodí sebevědomě Uru a opře se pozadím o desku stolu.

"Pamatuješ, jak jsi byl na mé hodině?" Leze to z Ina jako z chlupaté deky a počká si na kývnutí od svého kolegy.

"A Senu taky?" Nadhodí a Uru na něj kouká skoro nevěřícně.

"Vážně? Hm, máš opravdu skvělý vkus i co se programu na rande týká. Už to chápu." Odlepí se od stolu a přejde k němu, aby si ho přitáhl do náruče.

"Neměj strach, vážně to nikomu nepovím. Musel bych nahlásit i sebe." Pošeptá mu, jak kdyby je mohl někdo slyšet a pak se odtáhne a líbne ho na tvář.

"Užij si rande a neohlížej se zpátky, zasloužíš si to. Když k tomu vidím, jak ti na tom záleží…" Usměje se na něj mile a pak vykročí ke dveřím. Ino se o něj staral v době, kdy sem nastoupil, je na čase mu to vrátit. Ino ještě chvíli stojí zaražený, když si uvědomí, co mu právě prozradil a…Kruci, už měl být na hodině. 

Zbytek dne se neskutečně vleče a jakmile se konečně dostane do kabinetu, má co dělat, aby nakonec neměl zpoždění. Rychle na sebe nahází nové oblečení, spěšně zkontroluje svůj odraz v zrcadle a skoro se rozeběhne ke dveřím. Ještě se jednou vrátí, protože tam nechal tu obálku. Naštěstí už ho před školou čeká taxi. Doslova do něj naskočí a nadiktuje adresu, na které se domluvili. Cestou protáčí obálku mezi prsty a hledí z okýnka ven. Je po dlouhé době opravdu nervózní. Chce, aby se to Senovi líbilo, opravdu mu na tom záleží. Vystoupí z taxíku na rohu ulice a opírá se o něj záda, když ho konečně v dálce zahlédne.

"Hezký večer, moje múzo." Pozdraví ho už z dálky a počká si, až přijde blíž, aby si ho mohl prohlédnout od hlavy až k patě. Neodpustí si ani políbení na hřbet dlaně.

"Rád bych se vítal možná až do rána, ale musíme si pospíšit, abychom nepřijeli pozdě." Usměje se podruhé, než mu otevře dveře od taxíku a sám obejde, aby se usadil dozadu k němu.

"Pokud se ti můj nápad bude líbit." Podá mu obálku, kde jsou vstupenky na přehlídku, která se koná za chvíli. Je to jen pro zvané a sponzory, ale Uru zdá se ví, jak se na podobné akce dostat. Někdy si vážně myslí, že je ho na učitele škoda. Je skvělý, ale má na víc.

Sena

Bylo to tak vždycky. Když se jeden začal cítit až moc šťastný, přišlo něco, co všechny vrátilo nohama na zem. Tentokrát to nebyl Senův případ, ale Boogie byl tak zničený, že nechodil ani do školy, strašně se zhoršil v matice a vlastně… se na ni úplně vykašlal. To všechno během necelého týdne. Už se s klukama dlouho neviděli, tak se Sena rozhodl, že se za ním staví na chvíli doma. Jeho máma mu řekla, že je nemocný, i když odmítá jít k lékaři a na Senovo riziko ho pustila za ním nahoru do pokoje. Tam se z Boogieho všechno vysypalo. Úplně všechno. O Toshiyovi, o tom, jaký je, i že byli u lékaře, o tom jak ho vyhodil. Jen si nechával pro sebe, co přesně jeho učiteli je. Vypadalo to, že ve svém vztahu jsou o něco víc napřed, než je Sena a Inoran, ale dovede si představit, jak by mu bylo, kdyby mu teď Ino řekl, že je konec. Boogie mu řekl i o tom, že hned druhý den mluvil se Zyanem, jen si opět nechal pro sebe, že Zyemu se taky někdo líbí. Bylo mu Boogieho líto, ale vypadalo to, že není nic, co by pro něj mohl udělat. Lék na bolavé srdce neexistoval a on neznal nikoho na jeho škole, s kým by si mohl o Toshiyovi nějak decentně promluvit. Rozhodl se ale zavolat Zyemu a probrat to ještě s ním a vypadalo to, že Zye by možná někoho znát mohl. Uvidí, co se v tom směru bude dát dělat. Vrásky jim nedělal jenom Boo. V poslední době to byl taky Ricko. Neměl na nic čas, sotva zvedl telefon a i když byla jeho nálada veselá, ve škole čím dál častěji vynechával přednášky, aniž by Sena věděl, kde je. Neučil se, kupily se mu nedoplněné testy a když se za ním Zye stavoval v práci, zjistil, že ho odtud vyhodili. Nenápadně vyzvídali u něj doma, ale Rickův táta jim na dotaz, kde Ricko je, vesele odpověděl, že přece v myčce aut, kde pracuje, tak jako obvykle. Takže doma o tom taky netušili. Přišli si se Zyeanem jako výzvědné komando, jenže Ricko nevypadal, že by neměl za co nakupovat ve školní kantýně, tak kde ty peníze bral? Buď jak buď, teď už pro ně nebylo v Senově hlavě na chvíli zase místo. Musel se připravit na svoje rande a všechnu svou pozornost chce věnovat jenom svému vlastnímu učiteli. Na rozdíl od kluků se on učil jako divý, jenom aby na něj udělal dojem a alespoň trochu se vyrovnal jeho inteligenci a vzdělání. To poslední, co by chtěl, by bylo, aby netušil, co říct a Inoran se za něj musel stydět. Jeho máma byla nadšená a jeho hřál dobrý pocit, že to tak je a že ho v životě konečně podporuje. Ono by ji to asi přešlo, kdyby znala důvody, ale to je ještě daleko. Sena si dlouze prohlédne svůj odraz v zrcadle. Perfektní líčení, porcelánová tvář, protažené oči, rty natřené leskem a jako jahůdky a dlouhé rozpuštěné vlasy. Decentní doplňky, černé společenské kalhoty, které jsou pánské, ale úzkého střihu, sedí na bocích a jsou doplněné o tenký páseček, několikrát omotaný dokola a k tomu všemu stříbrný top, který má odhalená ramena a zapíná se za krkem jako roláček. Zepředu nijak nápadný kromě barvy, ale odhalující celá záda až k linii kalhot. Decentně vyzývavé, elegantní a zcela nepřípustné pro širokou japonskou veřejnost. Mrkne na sebe a projde domem. Mamka se ho ptá, kam jde zrovna v tomhle, on odpoví, že do clubu s klukama a spát bude u jednoho z nich a tím je všechno vyřešeno. Dnešní noc si kryje záda s Rickem, tak snad na to jeho kamarád nezapomene a případně si něco vymyslí, kdyby ho tam máma kontrolovala. Musí pěšky až na roh, kde se má s Inoranem sejít. Po cestě na něj dvakrát pokřikují nějací kluci, nejspíš si myslí, že je děvče, ale nic víc nechtějí. Pak už ho uvidí a Inoran ho zdraví z dálky. Dojde k němu a fascinovaně si ho prohlédne. 

"Hrozně ti to sluší." Řekne mu, potěšeně si nechá políbit ruku a v jeho žaludku se usadí tréma. Nikdo nikdy mu ruku nelíbal, ale možná měl od Inorana něco podobného čekat. Páni… vážně spolu někam jedou? A bude takový celý večer? Nasedne do taxíku a doslova si užívá pohled muže ve zpětném zrcátku. Tohle hýčkání je neskutečné. Zvědavě natáhne prsty s vymodelovanými nehty po obálce a povytáhne dva lístky tak, aby si mohl přečíst, kam to jdou. Jeho oči se okamžitě rozšíří. Samozřejmě, že to zná, tyhle přehlídky jsou legendární a moc toužil se někdy na nějakou podívat, ale bylo to nemožné, dokud jste například neprorazili v branži. 

"Kde jsi je vzal?" Vydechne ohromeně. Pochybuje, že by se na katedře fasovaly jen tak. Přitiskne je k sobě a pak hned upře oči do jeho tváře, než se nakloní, aby ho mohl obejmout kolem krku. Nepatrně zčervená a zase ho honem pustí, protože přeci jen nejsou sami a navíc si dovolil docela dost a k tomu ta kolínská! Neskutečná… jak jen tohle vydrží? Kdyby neměl na klíně v obálce to lákadlo, snad mu řekne, ať jedou rovnou k němu.

Inoran

"Mě to sluší?" Ozve se trochu pochybovačne Ino, když si Senu velmi pomalu a důkladně prohlédne. Proti němu bude asi každý vždycky vypadat úplně obyčejně. O to víc ho hřeje pocit, že jde ven právě s ním. Komukoliv jinému by to vyhnal ego do neskutečných výšin, ale tohle on naštěstí neumí. Usadí se pohodlně vedle něj do taxi a potlačuje nutkání, vzít ho alespoň za ruku. Nutně se ho potřebuje dotýkat. Je to jako prokletí, ale co krásné, okouzlující, smyslné…Mohl by v tom autě sedět hodiny a vymýšlet další a další přirovnání. Místo toho se zlehka pousměje, když vidí Senův pohled na lístky.

"No, upřímně." Odmlčí se na chvíli a přemýšlí, jak by to správně podal.

"Musel jsem požádat přítele o laskavost. V mém oboru se většinou na přehlídky nechodí. Naštěstí má můj kamarád velmi dobré kontakty v branži a nebyl problém pro něj sehnat zrovna tato místa. Měli bychom být opravdu blízko." Prozkoumá očima lísky a najde označení míst, kde by měli být. Nadechne se, aby ještě něco řekl, ale zmůže se jen na vydechnutí, když ucítí drobné tělo na tom svém. Dlaně mu sklouznou po kůži na odhalených zádech a je to tak na změnu směru a mají po přehlídce. Tohle by mu neměl dělat. Dopřeje si ještě několik drobných pohlazení konečky prstů a natočí se rty k jeho oušku.

"Provádíš se mnou věci, které nechápu, ale nepřestávej s tím." Víc nestihne a musí Senu chtě nechtě pustit. Ještě chvíli pojedou a tak dojde i na sklenku šampaňského, které tu má připravené. Podá mu ji, než se mírně nakloní a přiťukne si s ním.

"Jak se ti vůbec daří, Sena-chan? Měl jsi už další hodiny, jak se ti nové předměty líbí?" Ne, že by se potřeboval bavit o škole, ale musí nutně vymyslet nějaké neutrální téma. Kdyby přišly další poznámky nebo snad objetí, už by to vydržet nedokázal. Tohle je n jednoho, i když jindy velmi zdrženlivého chlapa příliš.

"Doufám, že jsi neměl problémy s dnešním večerem?" Zeptá se ho ještě, jak vyřešil situaci doma. Tuší, že nejspíš lhal a ne nelíbí se mu to, jen to jinak nejde.

"Hm, jsme na místě." Vyhlédne z okénka na menší frontu před jedním z malých center. Sám rychle vystoupí, aby mohl oběhnout auto a pomoci Senovi. Okouzleně se usměje, když na něj dopadnou světla, která ozařují výlohy a jsou zesílená kvůli dnešní akci. K uším jim dolehnou první tóny nové skladby, která doplňuje atmosféru. Vezme Senu zlehka za dlaň a přede všemi ho klidně dovede k ladné otočce. Jen ať ho všichni vidí, jak moc mu to sluší. Přijde mu, že dokonale zapadá mezi ostatní. On sám si tu připadá skoro nepatřičně. Hned u vchodu se přivítají. Ukážou lísky a dostanou množství prospektů k přehlídce společně s uvítacím drinkem.

"Je to trochu jak v jiném světě, hm?" Podívá se na Senu, aby zjistil, jak se mu to líbí. Ino se pořád decentně usmívá, ale kdyby si to měl přiznat, zatím je to pro něj trochu nezvyklé prostředí. Přece jen přednášky byly úplně něco jiného. Tomu rozuměl a věděl, co se kolem něj děje. Nakonec skončí trochu stranou, když si Seny pořádně všimnou. Asi měl tušit, že by to podobným způsobem dopadlo. Očividně vyzvídají kdo je, kde se tu bere a co za kousky má na sobě. Tohle je pro Ina úplně mimo jeho svět. Nerozumí ani polovině z věcí, o kterých mluví a je vděčný za svou sklenku. Ta mu třeba vydrží, než dojde na samotnou přehlídku. K jeho uším dolehne hlas neznámé ženy, která se ho zeptá, odkud je a jakému oboru se věnuje. Inovi dojde až za malou chvíli, že ho považuje za někoho znalého. Nakonec jen s úsměvem zavrtí hlavou.

"Ne, z oboru nejsem, jsem tu jen jako doprovod." Odtuší jako první s jemnou úklonou hlavou.

"Možná spíš doplněk." Dodá ještě s nádechem pobavení a její pohled mu neujde. Asi by neměl v podobných situacích vtipkovat. Za pár vteřin se ukáže, že dáma má pouze o něco delší vedení a zvonivě se rozesměje. Ino pokračuje ve svém decentním vystupovaní a snaží se pomalu vymyslet výmluvu, jak se vzdálit. Slečna nabyla dojem, že potřebuje rychlokurz orientace v módě. Je úplně mimo hned po první větě, ale stačí, že přikyvuje a tváří se zaujatě. Je zaujatý, ale celou dobu jen a jen Senou, kterého pozoruje z povzdálí a dává mu potřebný prostor. Třeba mu celá přehlídka pomůže k nějaké praxi. Uru by mu jistě s radostí pomohl, viděl to na něm, když mluvil o nadějném studentovi v jeho hodinách. Možná by ho mohl ještě trochu popostrčit, aby Senovi pomohl a dostal ho dál.

Sena

Chápavě pokyvuje hlavou. Vzhledem k tomu, na jaké škole Inoran učil, se nebylo čemu divit, že měl podobné přátele. Nemá ani ponětí, že už se s ním taky setkal, ale kdyby nad tím víc přemýšlel, došlo by mu to. Uruha asi není jediný, kdo má tyto kreativní a návrhářské předměty, ale už jenom způsob, jakým se k Inoranovi chová, jak si sedl na jeho katedru při jeho přednášce… jenže on teď na podobné věci nemyslí. Jen na to, kam jede a především s kým. Při tom spontánním objetí si vůbec neuvědomil, jak moc by to mohlo na Inorana zapůsobit. Zaskočeně k němu zvedne oči a několikrát zamrká, než se trochu začervená a zatváří provinile. Jeho oči ale nejsou provinilé ani trochu. Místo omluvy řekne něco úplně jiného. 

"Neboj se, nic podobného nemám v plánu." Ubezpečí ho s úsměvem a už zase si prohlíží ty lístky. Připadá mu to naprosto neuvěřitelné. Musí je odložit, když mu Inoran podá šampaňské a zatváří se okouzleně a potěšeně. 

"Ty myslíš vážně na všechno." Tohle rozmazlování se mu hrozně líbí a k tomu si připadá jako by jeli v limuzíně a ne v taxíku. Diví se, že řidič proti konzumaci ve voze nic nenamítá, ale je to moc dobře. 

"Dobře, děkuji." Odpoví mu ze všeho nejdřív na jeho první otázku. Byla to pravda, i když měl velké obavy o svoje kamarády. Kdyby o tom ale začal mluvit, Inoran byl dost starostlivý na to, aby to chtěl rozebírat a on by byl rád, kdyby tenhle večer patřil jenom jim dvěma. Možná mu to řekne později. Inoran Ricka znal z přednášek, třeba by něco vymyslel… byl přece jen o tolik zkušenější… Nebyl si ale jistý, jestli by se pak na něj Ricko nezlobil, že to řekl zrovna učiteli, i když už Ina začínal vnímal jinak. Spíš jako… někoho blízkého. Myslet si slovo partner se ještě neodvažuje. 

"Měl a jsem z nich nadšený, konečně se děje to, kvůli čemu jsem na tuhle školu přišel. Celý první ročník byl jenom teorie a opakování a teď můžeme konečně tvořit." Ještě chvilku a začne nadšeně švitořit o Uruhovi. Maličko na něj působí, jako by měl u něj nějaké očko. Jestli Senův styl tvorby padl do oka zrovna tomuhle náročnému učiteli, tak už by jeho studia nemohla být krásnější. Bezstarostně zavrtí hlavou na další otázku. 

"Ne, řekl jsem, že budu s klukama v klubu." Klidně mu sdělí svou lež. Co může taky dělat jiného? ¨

"Kdyby máma volala, jsem u Ricka, Ricko s tím počítá. Já zase budu lhát, že je se mnou." Znovu se nevinně usměje. 

"Jednou přijde den, kdy tohle nebude nutné a já budu moct jít, kam chci." Postěžuje si rovnou na svůj nefér život svázaného studenta, ale dokud žije u rodičů, co může dělat? 

"Vážně?" Hned se podívá z okénka, když mu Ino řekne, že dorazili do cíle. No jo, byla to pravda. Na chodníku bylo plno lidí, blýskaly tu fotoaparáty a všude bylo víc světla, než obvykle. Všichni ti lidé vypadali draze oblečení a zvyklí na podobné události. Sena se ale necítí méněcenně nebo vyplašeně, spíš mu v žaludku rezonuje vzrušení z toho, že on je tady taky. Jestli něco dovede, tak je to předstírat, že je celebrita. Nechá si Inoranem pomoct z vozu a atmosféra ho dokonale pohltí. Hudba, hlasy kolem, noční život… Nadšeně se zasměje, když ho Ino otočí kolem dokola a věnuje mu zářivý úsměv. Zavěsí se do jeho rámě, když ho Ino dovede ke vchodu. Slečna se tu na ně usmívá jako na vítané hosty a dá jim do rukou věci, které by si nejraději běžel někam prohlížet, ale musí přece předstírat, že tohle viděl už stokrát. Poděkují a vejdou. Uvnitř je všechno ještě úžasnější. 

"To je od Versace, vidíš?" Hned mu oko padne na cenný úlovek v podobě kabelky procházející dámy. Během pár minut má všechny proskenované, svlečené až na kost a především ohodnocené. 

"To rozhodně ano. V mém světě." Dodá, aby bylo jasno, že se odtud nemíní jenom tak hnout. O to víc se musí učit! Netrvá to moc dlouho a nakupí se u nich nějací lidé. Zřejmě tu nejsou jediní, kdo nikoho nezná a trochu tápe ve tmě, protože jinak si Sena tu pozornost nedovede vysvětlit. Nikoho přece nepřipomíná, ne? A ani nechce!!! 

"Ah tady tohle? To navrhoval jeden velmi známý člověk. Spolupracuju s ním. Nemůžete to znát, je to nová kolekce udržitelné módy. Chtěli jsme jít s dobou a vytvořit něco neotřelého, ale zároveň dostupného všem. Ne, žádné logo." Dál spokojeně lže o svém outfitu, který pořídil v sekáči a při tom si vymýšlí, že to navrhoval Uruha. Kdyby to jeho učitel věděl, asi by mu zakroutil krkem, kdyby se mu to oblečení nelíbilo, ale… není tady a nic neví! A on potřebuje zapadnout. 

"Bižuterie. Souvisí to s tématem. Hrozně se to teď nosí!" Trochu dotčeně se podívá na Inorana, když ze sebe udělá jeho podržtašku, ale ta dáma se tomu směje a tak ji nechá. O dost méně se mu líbí, když se od něj Ino vzdálí a ona se na něj lepí jako by snad byl k mání. Začíná se mu špatně soustředit na společenský rozhovor. No tohle, co si o sobě ta ženský myslí? Asi by ji ani ve snu nenapadlo, že by mohli být partneři, když je Sena stejného pohlaví a mladší, ale oni jsou!!! 

"Pro-promiňte, co jste říkal?" Snaží se usmívat na pána před sebou, ale oči ledově jiskří, když se dívá směrem k Inoranovi a té ženě.

Inoran

Po tom, co mu Sena řekl je jasné, že si s Uruhou promluví o dalších možnostech pro něj. Při jejich poledním rozhovoru bylo jasné, že se mu Senova práce líbí a že by s ním měl jisté plány, pokud by chtěl. Očividně má zájem a tak je jen maličkost mu v tom trochu pomoct. Udělal by pro něj opravdu hodně a doufá, že tento večer bude stejně skvěle pokračovat. Senův rozzářený výraz bude mít před očima ještě dlouho. On sám si není vůbec jistý, o jakém kousku to Sena mluvil a asi mu bude muset dát školení, ale na to budou mít snad dost času. Neodpustil by si, kdyby ho jakkoliv ztrapnil, protože pro něj je oblečení prostě něco, co ráno vytáhne ze skříně. Ne, tohle mu rozhodně říkat nebude. Při podobných myšlenkách nasadí svůj upřímný úsměv, takže okolí jen těžko pozná, jak mimo vlastně je. Skvělé maskování, o kterém ani neví, že ho umí. Nelíbí se mu, že Sena musí kvůli němu lhát, ale pro tuto chvíli není jiné řešení. Nemůže přijít k němu domů a prostě ho vyzvednout, pozdravit se s jeho mámou. I kdyby měl takové charisma, jak o něm říkají a opravdu měl tu moc udělat dojem, jeho věk to všechno stejně dost dobře pohřbí. Přidá mu to několik vrásek kolem očí, ale nenechá si tím zkazit náladu. Ne dnes, když mu konečně může udělat pořádně radost. Díky svým myšlenkám už přeslechl asi třetí větu dámy vedle něj. Musí na chvíli sklopit hlavu a pousmát se, když Sena obratně představuje své oblečení a noří se do této společnosti naprosto elegantně. Nejde ho neobdivovat. Nikdo kolem něj snad ani na vteřinu nezapochybuje, že sem skutečně patří. Tohle by měl Uru vidět, asi by u něj získal tak milión plusových bodů.

"Co si o tom myslíte?" Dostane se mu otázka ženy vedle něj do hlavy, kterou momentálně okupuje Sena.

"Oh pardon, právě jsem se zamyslel nad tématem letošní přehlídky." Zatváří se omluvně a ukořistí pro dámu sklenku, aby své pochybení odčinil. Ani ve snu by ho nenapadlo, jak je Sena pozoruje a že tohle není úplně obyčejná konverzace. Nikdy si neuměl připustit, že by se někomu líbil. Sena ho okouzlil natolik, aby konečně vylezl z toho svého stereotypu a začal jednat. To se ještě nikomu nepovedlo. Dáma zopakuje svou otázku ohledně výzdoby.

"Hm, musím přiznat, že jsem z toho měl před příchodem obavy, ale líbí se mi to. Dokresluje to atmosféru. Je vidět zaujetí pro věc." Okomentuje to a doufá, že se trefil. Řekl sice svůj názor, ale taky mohlo jít o kritiku celého centra. Nato příliš nebyl, hledal ve všem to pozitivní.

"Jsem tu vlastně poprvé, neměl jsem ještě příležitost se sem dostat, až tentokrát jako doprovod. Byl jsem ochuzen opravdu o hodně." Odpoví jí na další otázku a málem se utopí ve svých bublinkách, když přijde na slova, která nečekal.

"Neměl byste být jen doprovod, jste ozdobou." Ano, to nepřesně ta poznámka, která ho právě málem stála život. Od Seny bral komplimenty s jistým potěšení, protože doufal, že na něj udělá dojem. Tady se o to vůbec nesnažil a přišlo to i tak. Jen…i jindy by se ošíval a teď o to vyloženě nestojí. Chtěl být jen společenský a zapadnout.

"Hm, děkuji za skvělou společnost, ale už bych měl…" Rozloučí se v podstatě, aby se vzdálil a dál se tvářil, že tu vůbec není. Zastaví ho drobná dlaň na jeho předloktí.

"Opravdu už musíte?" Je přemlouvám, aby zůstal. Jak jen zdvořile odmítnout a neurazit? Nesnášel výmluvy, ale teď by vážně jednu potřeboval.

"Ano, měl bych se připojit ke svému příteli. Přece jen kvůli němu jsem tady." Položí dlaň na tu její a jemně se vymaní z jejího sevření. Tohle už bylo příliš.

"Nevypadá, že byste mu scházel." Pokusí se slečna trefit do černého, ale Ino se zatváří pobaveně.

"To je přesně to, co jsem si přál, aby se skvěle bavil, ale chci tento večer trávit s ním, takže mne omluvte." Ukloní se jí a konečně se může klidně otočit na patě a zamířit za Senou.

"Kam jsem to jen vlezl?" Zeptá se sám sebe a málem by protočit očima, kdyby to nebylo nemístné. První, co udělá je, že vymění svou prázdnou sklenku za plnou.

"Že já si nevzal nějaké své staré sako." Povzdechne si a hned na to se krátce uchechtne. Tohle se mu vážně ještě nestalo, ale jednou mu to rozhodně stačilo.