Hromadné - Jedině přes moji mrtvolu. - část 1.

(dům Shelle)

Valerian

Jen, co se rozezní zvonek u dveří, vydá se dlouhým krokem směrem k němu. Dřív se nezamykalo, ale to se teď změnilo, stejně jako několik dalších věcí kolem domu a jeho bezpečnosti. Nejradši by dal Oscurovi na kopyta železné chrániče, aby to víc bolelo, až jimi někoho trefí. Čekají návštěvu, ale stejně hodlá jít otevřít on, protože co, kdyby náhodou? Otevře dost rázně na to, aby to vypadalo, že je jde pomalu vyhodit a podmračeným pohledem se zapíchne nejdřív do tváře Dmitryho a potom klesne o hodně níž ke tváři... to je asi ten doktor? Vypadá tak, i když nemá kufřík, ale košík. Cokoliv, jemu je to jedno. Ustoupí a pustí je tak dál. 

"Se zouváním se neobtěžujte, ještě jsme nedouklidili..." Řekne jim místo pozdravu a okamžitě se otočí na patě, aby se vydal do obývacího pokoje, kde dnes uhnízdil Shelle, aby byla v pohodlí, ale zároveň ve středu všeho dění. Žádná služebná... no snad si kafe udělají sami... 

"Shelle, Měsíci, návštěva je tady..." Ohlásí zvučně, když vchází za ní do pokoje. Na rodinné přátele si nikdy nepotrpěl, ale Shelle měla toho malého kluka z nějakého důvodu ráda a Dmitryho mu do života vecpal Antonio. Jeden si prostě vybírat moc nemohl. Hlavně, že už hodně dlouho neviděl toho praštěného blonďáka.

Shelle

Od události s únosem dokáže usnout jen ve Valerianově přítomnosti a ten ji naštěstí nenechává samotnou. Je v jejím nitru snad ještě hlouběji, než předtím, pokud je to vůbec možné. Už jen to, že pro ni přišel, i když se před tím tak ošklivě pohádali je něco, co ji kouzlí úsměv na tváři. Sedí pohodlně v obýváku, kde si připadá celkem bezpečně, pořád se ale vyhýbá pobytu v chodbě domu, odkud ji tehdy unesli. Nevolnosti ji poslední dny už tolik netrápí a vypadá to, že všechno je v naprostém pořádku, tedy až na ránu na už tak dost zjizvené tváří, která evidentně začíná hnisat. Nejspíš díky vlhkosti a špíně ve sklepě, kde pobyla nějakou dobu. Když se ozve zvonek u dveří prudce sebou trhne, čímž rozvlní už skoro celé černé prameny. Sem tam ji ještě zaleskne pár bílých vlasů, ale je to spíš u kořínků. Stříbrné očka prudce otočí směrem k chodbě, kde zmizí i Valerian a nakonec vrátí i s očekávanou návštěvou. Věnuje jim trochu vyčerpaný úsměv, řekněme že její tvář už zažila i lepší časy. 

"Varoval jsi je doufám, že nejsem ve své kůži, Zlato." Prohodí s jistým pobavením. Zdá se, že typický humor jí úplně neopustil 

"Dobry den přeji." Prohodí svým melodický hlasem, který je prozatím trochu ochraptělý a odráží tak rozpoložení v duši.

Asahi

Nečekal nikoho tak vysokého. Popravdě nečekal ani nikoho s takovým výrazem ve tváři. Určitě byli pozváni? 

"Ah, dobrý den." Řekne spěšně a pokusí se o úsměv, ale Valerian už je ze dveří pryč a nechá je tam stát jako dva solné sloupy. Ten si tedy s etiketou starosti nedělá. Zvedne překvapený a zaskočený pohled k Dmitrymu, ale raději si svoje domněnky a poznatky nechá pro sebe a vejde. Tohle nebylo místo, kde by mu mohl nahlas říkat, co se mu právě prohání hlavou. Rozhlédne se po hale, která by mohla být velmi krásná, kdyby byla vybavená a... uklizená. Slyšel už něco málo o tom, co se tu stalo, ale když vidí následky útoku na vlastní oči, celý se zachvěje. Sleduje to hodně vyděšeně. Pak už se ocitne v obývacím pokoji a očima se setká se Shelle, která vypadá úplně jinak, než když se naposled viděli. Je velmi krásná podle jeho názoru, ale také velmi neobvyklá a ta změna vlasů je poněkud zneklidňující. Okamžitě se zděsí té rány, co má na tváři, i když navenek nedává nic znát. 

"Dobrý den." Mírně se jí ukloní. Jsou sice přátelé, ale pořád je maximálně zdvořilý. Ahoj se mu zdá nepatřičné. 

"Myslím, že už jsem viděl mnohem horší pacienty." Vykouzlí z očí půlměsíčky. Pořád se tak nějak drží vedle Dmitryho, kde se cítí bezpečně a je celý nesvůj. To bude přítomností Valeriana.

Dmitry

Jistě, čekal že ho Antonio bude využívat hodně často, ale že to bude až tak brzy a v takovém rozsahu… No řekněme, že byl hodně překvapený. Není úplně nadšený, že Asahi jde s ním. Přece jen by byl raději, kdyby se této věcem vyhnul, ale ta dívka potřebuje pomoct, jak mu bylo řečeno. Trvá to na jeho vkus až moc krátce, když už stanou ve dveřích. Valerian se tváří stejně jak mu byl popisován, takže ho to moc z míry nevyvede a pokusí se svým modrým pohledem uklidnit i Asahiho. Má ve tváři jasně napsáno, že se neděje nic, co by mu mělo přidělat vrásky. Vkročí do domu jako první, pak ale počká na něj, aby mu dodal potřebnou jistotu. Když ale vidí, jak je stále ne svůj i v obýváku, položí mu krátce ruku na rameno a nepatrně po zvedne koutek rtů v náznaku pousmání. 

"Dobrý den i vám." Pohlédne na dívku, která vypadá jako by měla za sebou ty nejhorší dny svého života. Samozřejmě to nekomentuje, otočí se rovnou směrem k Valerianovi. 

"Článek o událostech v rezidenci přidělili mě, takže nebude problém to zahrát do ztracena. Jen potřebuji vědět, jestli by vás někdo dokázal popsat nebo to nikdo nepřežil?" Zeptá se ho úplně na rovinu se svou typickou profesionalitou, aniž by pro tentokrát vytáhl notes. Jsou věci, které je lepší nedokumentovat.

Valerian

Trochu nechápavě se na Shelle podívá. 

"Je to doktor. Viděl už větší mumie, než jsi ty." Pousměje se s malou jiskrou v oku, protože to měl být pokus o vtip smísený s jeho typicky sarkastickými poznámkami. Asahi vzápětí pronese něco podobného, takže na ní vrhne pohled Já jsem ti to říkal a hned na to zapíchne oči do Dmitryho, který jde rovnou k věci. Ani ho nenapadne nabízet jim místa k sezení nebo něco k pití. On to bez služební prostě nepřežije. Najmou si ji a hotovo... Co kdyby tadyhle doktůrek pověsil řemeslo na hřebík? Zbláznil by se hodně tenhle Dmitry? Samozřejmě o jejich románku ví. Od Antonia, přirozeně. 

"Byla to rezidence narvaná ostrahou. Ke vší lítosti a škodě jich přežilo poměrně hodně, ale troufám si říct, že to nepřežil nikdo, kdo se ke mě dostal příliš blízko." Opáčí studeně a bez kouska citu, když sáhne po broušené lahvi s brandy. Tu si přinesl z místa, kde dosud bydlel. Jeho malý kousek luxusu. 

"Dáš si?" Rozhodí rukama a v jedné z nich už drží skleničku. Pak ji postaví a hodí do ní dvě kostky ledu. 

"Měsíci?" Otočí se i na ni a nakonec najde očima i toho mrňouse... 

"Kakao?" Neodpustí si.

Shelle

Po Valerianových slovech o mumii jen protočí očka v sloup a odfrkne si s nádechem pobavení. 

"Děkuji, na komplimenty jsi měl vždycky talent. Pane, mohl byste být tak laskavý a jednu mu střelil za mě, že na to tolik síly nemám." Neodpustí si zkonstatovat směrem k Dmitrymu, než se naoko hrozivě podívá na svou drahou polovičku a pošle mu vzdušný polibek se svým typicky urýpaným úšklebkem. Trochu se na rovná na gauči, aby tak úplně nevypadala, že se tu válí, když mají návštěvu. V tom ale zaslechne, jak ji nabízí brandy a střelí po něm pohledem, než zavrtí hlavou. 

"Vážně? Jsi si opravdu jistý, že mi hodláš nalít alkohol?" Prohodí s opětovným protočením oček v sloup. Má pocit, že za chvíli vstane sama a vážně mu půjde jednu výchovnou dát. Jestli si opravdu myslí, že na to nemá dostatek síly, tak mu ukáže, že ji někde vyhrabe a udělá to. Nakonec to ale nechá plavat a stáhne si dlouhé prameny do ledabylého drdolu, aby měl Asahi lepší přístup k raně, která ji už chvíli nepříjemně pálí. Ví, že to nebude příjemné, ale už se vážně těší, až ji bude mít ošetřenou a nebude nad tím musel dál přemýšlet. Je znát, že jí to unavuje a vyčerpanost není zrovna pocit, který by právě chtěla mít.

Asahi

Dmitry se ho pokusí povzbudit a tak se trochu víc narovná v ramenou, ale věci, o kterých se začnou bavit záhy by raději snad ani neslyšel... Ví, že majitelé domu jsou tu v právu, ale taková krvavá pomsta... neměli by to nechat raději na defensorech? Když se ho pak Valerian zeptá na kakao v první chvíli to ani nepochopí. Alkohol by stejně nejspíš nepřijal, ale... Byla tohle nějaká urýpaná narážka? A to na jeho vzezření? Snaží se na něj nezírat příliš dlouho. 

"Sklenice vody, stačí. Díky." Řekne mu a pak honem skloní hlavu a začne předstírat, že má něco v košíku, protože poznámka Shelle ho upřímně pobaví. Jen se bojí rozesmát se před jejím přítelem. Nakonec se bez otálení vydá směrem k pohovce a odloží košík na konferenční stolek. 

"Když dovolíš." Řekne Shelle a zblízka si prohlédne ránu. 

"To se musí vyčistit. A sešít." Řekne jí. Začne si na to chystat pomůcky a u toho přemýšlí, jak se zrvovna Shelle dostala k někomu, jako je Valerian. Ne, že by si on nenašel někoho, kdo se taky ničeho nebojí, ale Dmitry měl velmi vytříbené chování, které jeho japonskému já lahodilo. To se o tomhle člověku říct nedalo. Shelle sice na chování nikdy nesešlo, ale jak ho vystojí?

Dmitry

Už se chtěl věnovat plně své práci, když k němu do lehne prosba Shelle. Ohlédne se jejím směrem s naprosto kamenným výrazem ve tváři, jen v modrých očích se mu pobaveně zablýskne. Je vidět, že se mu ta poznámka velmi líbí a to on neoceňuje příliš často. 

"Bylo by mi velkým potěšením." Prohodí s naprostým klidem a věnuje ji mírnou úkonů, ta holka mu začíná být celkem sympatická. 

"Ovšem mé vychování, mi to rozhodně nedovoluje, budete se muset brzo uzdravit." Dodá ještě stejně neutrálním výrazem, než se otočí směrem k němu a probodne ho pohledem nad poznámkou o kakau. Stiskne čelisti k sobě, čímž jeho výraz dostane zvláštně sebejistý výraz. Není daleko od toho, aby své přesvědčení ohledně vychování přehodnotil. 

"I vychování má ale své hranice." Zkonstatuje prostě, s jasným znamením, že některé narážky by si měl odpustit, než kývnutím hlavou přijme nabídku na sklenku a začne se věnovat opět práci. Nemůže mu ani zkusit ublížit, to by mu to Antonio dal pěkně sežrat. 

"No výborně, alespoň něco pozitivního. Počítám, že v tom spěchu si tě nikdo nestačil pořádně prohlédnout, tak to zahrajeme na nějakého šílence, který nakonec spáchal sebevraždu." Prohodí s naprostým klidně, jakoby podobnou práci už někdy dělal. na Asahiho se ale v tuhle chvíli raději nepodívá. Je mu jasné, že tohle se mu líbit nebude.

Valerian

Našpulí nesouhlasně rty a přivře na Shelle oči, když se o něm začne bavit s Dmitrym a ještě způsobem, jako by na sebe snad měl nechat vztáhnout ruku. Vrhne po něm tak zlý pohled, jakého je jenom schopen, a že on je. Pak jeho pozornost opět upoutá Shelle, to když zmíní alkohol.

"To je vlastně pravda... můžeš si dát taky kakao." Odsekne jí a u toho nalévá i do druhé skleničky. Doutníky ani cigarety nenabízí, protože většinou nekouří. Nemá to rád a sám na sebe se zlobí, když k tomu zlozvyku občas sklouzne. Podá Dmitrymu skleničku a znovu chvíli mhouří oči na doktůrka. To jako, že mu pro ni má dojít on??? Mladíček se ale začne věnovat jeho vyvolené a tak demonstrativně protočí oči v sloup a na okamžik se vytratí do kuchyně, aby jemu i Shelle vodu přinesl. Předá jim ji a chvilku sleduje jeho hodnocení rány. Jestli nezařídí, aby měla obličej jako dětskou prdelku, tak ať si ho raději ani jeden nepřejí... Dmitryho vrčení kvůli mladému a kakau zcela přejde, jako by snad ani nic takového nepadlo.

"To možná nestačil, ale všichni vědí, kdo ona je, s kým tady pobývá a pro koho pracuju já. Bojím se, že můj obličej bude za chvíli znát každý hajzlík ve městě." Pronese zamyšleně. 

"Udělali to naschvál, chtěli ublížit mě skrze jí, jen netuší, co tím rozpoutali. A ty je zdiskredituješ a zničíš veřejně." Ukáže na něj dlouhým prstem. Dmitry má pravdu, šlo by to vyřešit jen tak, jak říká, ale on chce pomstu. Nejdřív veřejnou a pak je dorazí. Ale o tom nemíní nikomu říkat.

Shelle

Ještě se trochu poposune na gauči, aby si udělala větší pohodlí. Tuší přibližně, co ji čeká, a tak chce co nejvíc eliminovat nepříjemné pocity. Při jeho poznámce o kakau se s náznakem pobavení ušklíbne. 

"Abych ti já že života neudělala kakao a jestli se kvůli tobě Asahi bude chtít taky pomstít na mě a bude to bolet, tak to odneseš ty." Houkne naprosto sebejistě jeho směrem s trochu přeslazeným úsměvem. Těkne pohledem krátce k Asahimu, aby jej ujistila, že to opravdu mysli jen jako rýpnutí směrem k Valerianovi a hlavně, aby si z toho nedělal těžkou hlavu. Takových poznámek tu jistě uslyší ještě hodně. 

"S tím jsem tak trošku počítala, že to beze stehů nepůjde. Myslím, že na té půlce už není, co zkazit." Dodá spěšně, když mu nastaví svou levou tvář, kde už je celkem stará jizva od popálení. S tou už se smířila a ta druhá bude jen ozdobou. Když jim Val donese vodu, pošle mu pobaveně vzdušný polibek. Zdá se za má zase dobrou náladu, možná to je trochu tou změnou, jelikož už se jí zase v hlavě prohání jiná melodie, než jenom ta jeho. Ta v posledních dnech vévodí všem, a ještě dlouho bude, tím si je jistá. Ani ve snu by jí nenapadlo, že je to taky díky Asahiho auře, která uklidňuje její mysl.

Asahi

Ohlédne se po Dmitrym a musí se hodně ovládat, aby na sobě nedal nic znát, protože jeho slova a způsob, jakým hájí jeho jméno, je víc, než přitažlivý. Nejraději by na něj zůstal zamilovaně hledět a to si teď nemůže dovolit. 

"Arigato." Převezme si od Valeriana s děkovným kývnutím sklenici vody, ale tak nějak si oddechne, když je od něj zase co nejdál. Pod jeho pohledem se cítí víc, než nesvůj. To ho bude takhle sledovat celou dobu? Vždyť se mu budou třást ruce! Pak se s jemným úsměvem na tváři podívá na Shelle. 

"Ach ne, pro mě je slovo pomsta hodně cizí pojem, i když v mojí zemi byla vždycky moc důležitá a většinou krvavá." Vzpomene si na samurajské pány a jejich touhy věčně se vraždit navzájem kvůli sto let starým křivdám. Pak pootevře rty a vážně si prohlédne její oči. 

"Na té půlce je hodně co zkazit, věř mi. Staré jizvy s tím, co město nabízí, opravit neumím, ale umím je minimálně přimět být méně viditelné. Se správným make-upem by je pak neměl téměř nikdo poznat." Řekne jí. V poslední době rodí děti, dělá plastického chirurga nebo psychologickou poradnu... asi měl být spíš žena. Není to tak dlouho, co byl v jistém domě na stromě, kde se jednomu blonďatému skoro dítěti narodilo jeho vlastní dítě. Tušil, že Valerian ho zná a nejspíš už o tom také ví. Pak přejde ke košíku a začne si připravovat věci na čištění rány. Nebude to příjemné, protože bude muset dostat pryč všechen ten hnis. Zatím jí ale nestraší.

Dmitry

Sleduje se skrývání zájmem přestřelku mezi nimi. Královsky se u toho baví, ale samozřejmě se tváří naprosto profesionálně. Opravdu zvláštnější jsi pár by nenašel. Teda nejspíš kromě sebe samého a Asahiho, jen tihle dva se, jak se zdá kočkují a mají v tom evidentně už něco natrénováno. Anebo jsou oba přirození talenti. Rozhodně mají velmi podobné povahy a on se diví, že ještě žijí oba. Příjme od něj sklenku a krátce se napije. Vždycky pil jen střídmě, aby neurazil hostitele, ale musí si v duchu pochválit kvalitu brandy. Pak ale opět dojde řeč na práci, a tak se vymanit že své role tichého pozorovatele. 

"Samozřejmě. To je na programu hned poté, mám tu spoustu materiálu ohledně jeho ne moc čistých obchodů a pár hodně okatých podvodů, bude to otázka pár dní. Rozhodně bych ale počítal, že v první chvíli půjde po tobě, možná by nebylo na škodu na chvíli se někam úkryt nebo to vyřešit." Pokusí se nad hodit svou myšlenku, jistě on sám by s tím jste neměl problém, ale se zraněnou a zřejmě ještě s nějakým problémem, by to asi nebyl úplně nejlepší nápad. Krátce se zahledí na Asahiho. Tuší, že se mu příliš ve společnosti Valeriana nelíbí a ani se mu nediví. On s tím zase takový problém nemá, muže jako on už potkal a většinou mu vyhovovala jejich přímost. Z druhé strany sledovat jej při práci, je více než fascinující. Je ve svých věcech precizní, jen svým vlastním stylem, který jej nepřestává udivovat.

Valerian

Radši to ani nekomentuje. Jestli se bude někdo chtít mstít, tak neví, do čeho jde. Radši se místo toho pořádně napije ze své sklenky a hrdlem mu sjede hřejivý pocit. Zaregistruje její vzdušný polibek. +Ty uvidíš, jen co odejdou... naplácám ti.+ Pomyslí si v duchu a pak obrátí dravčí pohled k Dmitrymu. 

"Ukrýt... ukrýt? Jedině přes moji mrtvolu." Oznámí nekompromisně a svým výrazem dá jasně najevo, že přes to nejde vlak, i kdyby se tady měl opevnit a nechat se dva roky obléhat. 

"Já se schovávat ani utíkat nebudu. I kdybych jí k sobě měl přivázat už se jí a tohohle domu nikdo ani nedotkne. Tady jsem doma já a hodlám to všem dát patřičně najevo." Už toho začíná mít plné zuby. Neexistovalo, aby dal najevo jakoukoliv slabost a nechal se vyštvat z místa, které bylo jeho. Má dost čekání na Antonia a jeho váhání jestli být upírem nebo ne. Udělá to sám, někoho si najde, nechá se pokousat a už se nikdy nebude muset bát těch příšer tam venku. Nikdy! Všimne si, kam Dmitry zírá a vrhne tím směrem svou vlastní pozornost. Asahi se hrabe ve svých věcičkách a evidentně se chystá na Shelle. On sám teď vypadá jako orlosup hlídkující u hnízda svých mladých a čekající na jedinou chybu jejich chůvy.

Shelle

Všimne si Valerianova pohledu svým směrem. Je jí jasné, co se bude dít až odejdou, ale prostě si některé poznámky nemohla odpustit. Je to svým způsobem vzrušující a zároveň se ho nebojí. Vlastně s ním nikdy strach necítila. Věnuje mu naprosto nevinny úsměv, než se raději začne věnovat svému lékaři. 

"Vždycky jsem obdivovala spíš japonskou hudbu, než umění pomsty." Prohodí pobaveně, když se snaží držet tvar natočenou správným směrem a moc se nevrtět. Okrajové poslouchá ty dva, o čem se baví a pod dekou si dlaní přejede po břichu. Věří Valerianovi, že je dokáže ochránit, ale není si úplně jistá, za jakou cenu by to mělo být. Představa, že by o něj mohla přijít jí děsí. Nahlas však nic neřekne, jen po něm loupne smutným pohledem, když se nedívá. Z myšlenek jí vytrhnou až Asahiho slova o částečném zakrytí staré jizvy. 

"Ne, to rozhodně není potřeba, mám svou jizvu ráda, připomíná mi, že jsem svobodný člověk a už se o ten fakt nikdy nehodlám připravit a ta druhá bude taky ale spíš varováním, že si mám dávat pozor, když jdu domů." Dodá s jistotou, aby bylo vidět, že je o svých slovech přesvědčený. Pro ni mají jizvy zvláštní význam a nehodlá se jich vzdávat. Valerian s ní zůstal i přesto, že nějaké má a kdyby se mu nelíbili, tak mu asi řekne, že je jí to jedno. Proč by měla zakrývat něco, co je její součástí. Bez nich by to nebyla ona.

Asahi

"Japonskou hudbu? Vážně? A tradiční nebo novodobou?" Vyptává se zatímco si chystá dezinfekci, sterilní materiál a taky nějaké nástroje, kterými to hodlá praktikovat. To všechno si naskládá do takové nízké misky a přejde s tím k pohovce. Moc často se neslyšelo, že by někdo znal, co se v japonskou hraje a pokud jde o tradici, byly ty tóny a nástroje tak specifické, že to slyšel jen málokdy. Ucítí na sobě Dmitryho pohled a když k němu otočí tvář, láskyplně se na něj usměje, než se věnuje zase Shelle. Posadí se k ní na pohovku a nalije si dezinfekci na čisté plátno. 

"Nejdřív to musím vydezinfikovat. Bude to pálit. Pak odstraním tu infikovanou tkáň a nakonec budu šít. Mám tady něco na tišení bolesti, pokud chceš." Řekne jí starostlivě, ale pak se ohlédne po Valerianovi, který doslova vzplanul a evidentně hodlá raději riskovat. Přiměje se zavřít pusu a pak se zahledí na její břicho. Dojde mu to až teď... skutečně. Jeho podstata ten nový život tak nějak vnímá. Přinutí se k povzbuzujícímu úsměvu. 

"Tvůj přístup je psychologicky zcela správný." Řekne a bez ptaní jí přitiskne plátno s dezinfekcí na tvář.

Dmitry

Tak nějak tušil, že jeho doporučení se mine účinkem. Nepatrně stáhne obočí k sobě, když poslouchá jeho proslov a uvědomuje si, že někoho tak zapáleného po pomstě už dlouho nepotkal. Když nad tím ale přemýšlí delší dobu, vzpomene si, co on by byl všechno schopný obětovat pro Asahiho. Valerian na tom asi bude podobně. Ani on sám by udělala všechno proto, aby se něco podobného neopakovalo. Už to, že se zavázal k podobným úkolům dost vypovídá. Někde v hloubi duše má pro jeho jednání pochopení. Koukne na Asahiho přesně v ten samý okamžik a jejich pohledy se na chvíli střetnou. Na pár vteřin zatají dech, protože si uvědomuje, jak moc těžké pro něj se od něj držet dál. 

"Jistě s tím jsem tak nějak počítal. Antonio tě zná víc než dobře." Napije se krátce znovu že sklenky a spěšně si prohlédne Shelle, jak na tom je a jak těžké bude ji ošetřit. Nakonec to nechá plavat a pokračuje. 

"V tom případě je tu druhá možnost. Je tu par věcí, které by se daly použít a vysloužil by si díky tomu jednosměrný lístek za mříže. Ale je tam hodně nejasností a nejspíš by se muselo i pár důkazů poupravit." Dodá nakonec, pár zkušenosti s tím už má a nebude to tak velký problém, má dost podkladů k rychlému řešení, ale o tom Antonio nemá ani tušení, dostal se k nim na poslední chvíli. Stejně si myslí, že to pro Valeriana nebude dostatečná satisfakce. Je mu to vidět na očích.

Valerian

Zaslechne Shellin proslov ohledně jejích jizev a podívá se na ní s hrdostí v očích. Staví se tomu čelem a navíc...jemu se to prostě líbí. Je možná divný, ale líbí. Pak se znovu podívá na Dmitryho a dopije svou sklenku, ale zatím si nenalévá další. Počká si až co jeho protějšek. Odloží jí místo toho ke karafě a zamyšleně si s ní točí v prstech. 

"Ano, to je pravda..." Odtuší na téma Antonio a pak k němu zvedne oči. Udělá zamítavé gesto dlaní. 

"To nebude potřeba." Pronese. +Za mřížemi by se mi blbě zabíjel...+ Domyslí si v duchu, ale už teď ví, že Dmitry ví. Doufá, že to nebude první, co poběží říct jeho šéfovi. Šéfovi jich obou. 

"Budeme se držet toho prvního plánu. Zdiskreditovat a ponížit." Pronese přesvědčeně a nakonec si přece jen dolije. Koneckonců takových skleniček by musel vypít aspoň patnáct, aby odtud neodešel rovně, tohle nic není a jeho je pěkných sto devadesát centimetrů. 

"Je ještě něco dalšího, co bychom spolu měli probrat? Nebo, co bych měl třeba... vědět?" Zeptá se ho přímo a v tónu jeho hlasu je jasně cítit, že tohle je možná jediná příležitost, jak s ním navázat cokoliv podobného přátelskému vztahu. Není to o tom, že chce podnikat Antoniovi za zády, jenom některé věci byly čistě jeho osobní.

Shelle

Samozřejmě si všimne Valerianova pohledu a svým osobitým způsobem ji to zahřeje u srdce. Dokonce má pocit, že se kvůli tomu snad i červená. Snaží se to ovládnout, aby to nikdo jiný neviděl. Nikdy neoplývala zvláštním pudem sebezáchovy, ale ten jeho pohled ji stojí za všechno. To, že se někdo jako on o její maličkost stará, je prostě opojné a jen těžko se toho dá nabažit. 

"Mám raději tradiční. Je v ní o něco víc kouzla, než v té novodobé. Ale z tebe jde taky spíš tradiční a zvláštně klidná." Prohodí a v očkách se jí objeví podivně prázdný výraz, když se zaměří na jeho vlastní skladbu. Potřebuje se v ní trochu prohloubat, aby jí dokázal plně rozluštit. Nakonec mu ale s klidem nastaví tvář, aby ji mohl ránu vydezinfikovat. Při prvním doteku jen tiše sykne mezi zuby, ale vzápětí se hned usměje na důkaz toho, že se nic nestalo. 

"Ne, to je dobrý, zvládnu to i bez nich. Nebude to poprvé." Z části mluví pravdu, ale v té druhé se tomu vyhýbá jen pro jistotu, aby náhodou neublížila tomu malému víc, než by bylo potřeba. Trochu bolesti snese. Ostatně nebylo by to poprvé, kdy by něco bolestivého musela vydržet a teď má ten nejlepší důvod, proč zatnout zuby a nevydat ani hlásku.