Ricko, Moo-yeol
"Když k vám přišel tvůj táta, byl jsi moc starý?" Zopakuje po něm Ricko nechápavě, protože nevěděl detaily ohledně té kauzy. Jestli to byl náhradní otec, kterého jeho matka poznala později nebo jestli to byl jeho vlastní táta, který od nich odešel a pak se zase vrátil…? Tohle pro Tae nebude jednoduché téma, takže by se v něm asi měli hrabat někdy jindy. Dneska toho už bylo na oba dva opravdu moc, ale nemohl si s tou otázkou pomoct. Pousměje se při jeho dalších slovech. "Měl jsi říct, že jsem nehysterčil, ne že řekneš, že to sice ano." Řekne mu, ale dělá si samozřejmě legraci. Je zvláštní to slyšet, ale bylo to tak. Nervy mu selhaly a bude o tom muset říct Yusukemu. Nemá z toho moc velkou radost. S jeho plány by mohl být konec. Přikývne.
"Potřebovat bych mohl často." Řekne mu a tohle už myslí vážně. Kromě Yusukeho neměl nikoho, komu by tohle mohl svěřovat. Dokud nepotkal Tae. Ricko si sice všimne, jak Tae klopí oči, když Yusuke flirtuje s Moo-yeolem, ale nenapadlo by ho, co přesně se mu honí hlavou. Myslí si, že je to prostě jenom konverzace, u které by neměl nikdo křenit. Vlastně mu do teď asi pořádně nedochází, co mezi nimi potencionálně mohlo být a není, ale stejně by to nic nezměnilo. Vesele se zazubí tomu Tae komentáři na seržantův útěk a přikývne.
"Má sice dobrý trénink, ale tohle nedá nikdo." Souhlasí.
"Ne…" Vydechne. Stejně mají jít Ji-hoona vzbudit, protože Yusuke je na cestě a je zraněný. Zavře oči, když na ráně ucítí Taeho rty. Nebolí to ani trochu, právě naopak. Bylo zvláštní, jaký měly některé věci vliv. Nikdy neslyšel o někom, kdo by mluvil o podobně romantickém gestu. Když se Tae odtáhne, podívá se mu do očí a tentokrát políbí on jeho. Ještě chvíli si s ním užije romantickou chvilku v náklaďáku, když z nich teď mohou opadnout všechny obavy a pak už je čas jít za Ji-hoonem. Vyjedou ven a on za nimi zamkne. Nikdo není vzhůru a to bylo dobře. Popadne Tae do náruče, když nemá ty boty a oba málem upadnou. Ricko není zas tak vysoký, ale stejně s ním se smíchem nějak dojde k domu, div že se nikdo nevzbudil ani teď. Až na prahu ho zase postaví a tiše se řehní. Moo-yeol vážně přikývne, když mu Yusuke říká, jak moc zle by bylo, kdyby se Rickovi stalo něco vážného. Bylo dobře, že měl někoho, na kom mu takhle záleželo. Nebylo dobré být v životě úplně sám, hrozilo by mu, že se zblázní nebo ztratí emoce.
"Je jako tvůj syn." Není to otázka, ale prosté konstatování. Genetika se nezapře jen proto, že je strýc. Musí se tiše zasmát, když mu Yusuke řekne, že vydrží hodně a taky hodně čeká. Znovu pokývá hlavou, protože byl se svou jednotkou taky v situacích, kdy neměli k ruce nikoho a museli si pomoct jenom s tím, co se naučili při hodinách první pomoci, zdravovědy a tak dále. Jenže Ji-hoon uměl vrtat lebku šroubovákem na kamión tak, že to pacient přežil. Byl jako kouzelník. Po tom polibku Yusuke vypadá, že je mu opravdu líto, že neudrží oči otevřené a on se znovu pousměje.
"Budu se divit, když neprospíš tři dny v kuse." Jakmile tyhle věci opadly, byl dlouhý spánek úplně normální. Podle něj Yusuke vytáhne minimálně dvanáct hodin, možná i víc. Nastaví uši, když se k němu Yusuke tak nakloní a je mu jasné, kam svou prosbou míří. Chce být s ním, v jeho těsné blízkosti, ale je to sotva včera, co se poznali a Moo ani nevěděl, jak se to stalo, hned s ním něco měl a teď… jako kdyby spolu chodili. Pootevře pusu, aby se nějak bránil, ale vlastně ani neví, jestli chce. Některé věci v životě nemusely mít zaběhnutá pravidla. Namísto jakýchkoliv slov mu podá sluchátko, aby si popovídal s Rickem a vzdálí se pro motorku, aby ji přeparkoval blíž, aby Yusuke nemusel chodit. Když Ricko uslyší Yusukeho, jsou už s Tae v domě a musí mluvit potichu. Míří k Rickovi do ložnice.
"Ahoj, velkej potížisto, já to nezpůsobil." Připomene mu vesele. Zčervená, když se mu dostane takové pochvaly, fakt že ano. Tae musí otevřít, jinak by ani nenašel kliku. Všude jsou poházené jeho věci.
"Musíš spát jinde, mám návštěvu." Řekne mu nejdřív, protože farma není tak veliká, aby měli každý svůj pokoj. Yu bude muset k seržantovi. Kagamiho už budit nechtěli.
"Nech toho, neudělal jsem skoro nic." Řekne tiše a skromně, ale uvnitř mu hoří plamínek štěstí. V pokoji se posadí na postel a vydechne.
"Byl jsem se podívat ve městě na trhy a potkal tam Tae. Povídali jsme si a někdo… po mě vystřelil, jak víš. Schovali jsme se na místě, které zná Tae a zbytek už vlastně znáš. Pořád mu ještě nechce říkat o té hlavě. Povím ti to ráno." Zasměje se nakonec.
"Pojď už domů." Poprosí ho. Neusne, dokud je neuvidí z okna. Ani si nevšimne, že Tae zatím zmizel, protože někdo přece musí dojít pro toho Ji-hoona.
Tae, Yusuke, Felix
"To víš, někdy dělám věci, které se ode mě zrovna nečekají." Dobírá si ho klidně zpátky, ale úsměv z jeho tváře nezmizí. V očích se mu objeví spokojené hvězdičky, když mu řekne, že by ho mohl potřebovat často.
"V tom nevidím vůbec žádný problém." Je zase vidět kousek jeho povahy a je jasné, že když se pro někoho rozhodne, je schopný úplně všeho, jen aby pomohl. Zasměje se, jakmile si představí seržanta jak utíká a vzápětí si přitiskne dlaň na ústa. Tak by se mu smát neměl, jenže to prostě nešlo ovládnout.
"Tvůj strýc mu dá pěkně zabrat." Baví se nad tím ještě chvíli. Tae přikývne a je mu jasné, že doktora vážně vzbudí. Yusuke bude potřebovat ošetřit a do rána by to nejspíš nevydržel. Pousměje se, jakmile uvidí, že Ricko při jeho políbení na šelo zavřel oči a pak mu bez váhání polibek oplatí. Je to příjemné to prostě udělat a nepřemýšlet nad tím. Nejradši by tu zůstal minimálně do rána, aby nemusel opouštět jeho blízkost, ale to nejde. Venku se ale stane něco, co rozhodně nečekal.
"Co blázníš?" Prohodí tiše a vzápětí se rozesměje. Tohle mu ještě nikdo neudělal a vlastně...Se mu to líbí.
"Měl bys odpočívat." Napomene ho ještě a vlastně ho obdivuje za to, že to vůbec udělal.
"Chvíli si sedni, skočím pro doktora." Oznámí mu, když ho pustí na zem a vydá se k pokoji. Mezitím se na staré farmě Yusuke trochu zarazí a něco v jeho očích zase výrazně změkne.
"Jako by byl můj syn." Prozradí mu, jak Ricka vnímá. Díky své práci nad tím nikdy pořádně neuvažoval, ale Ricko…Takového vždycky chtěl. Pak se ale ušklíbne.
"Je vidět, že mě neznáš. Dej mi pár hodin a věř mi, že pak budeš mít hromadu práce." Je si očividně jistý sám sebou. Přece už má něco za sebou a někdy si nemohl dovolit takový luxus, aby po zranění odpočíval. Jeho tělo je zvyklé na hodně. Chvíli pozoruje výraz v jeho tváři, když mu pošeptal, jak bude dnešní noc vypadat a pak na něj mrkne. Na námitky prostě není prostor. Ale první potřebuje mluvit s Rickem. Zasměje se upřímně, když mu Ricko vrátí osobitý pozdrav.
"Já vím, na párty jsem si vybral špatnou dobu." Ne, opravdu jim nechtěl kazit prázdniny prací, ale tak to v jeho světě prostě chodí. Zasměje se podruhé a pak protočí očima.
"No vidíš, já věděl, že se nenecháš jen tak odbýt. Šikovný." Pochválí ho.
"Ale neboj, já už mám taky kde spát." Dodá, když se podívá směrem, kam odešel Moo.
"Až nás budou mít plný zuby, budeme venku sedět oba." Má chuť vtipkovat a tak se tomu prostě nebrání.
"Udělal jsi víc, než bych po tobě kdy mohl chtít." Ujistí ho, že to vidí úplně jinak.
"Byl bys skvělý a je jen na tobě, jak se rozhodneš. A Ricko-chan, ať už se stalo cokoliv a měl jsi jakýkoliv pocit, že toho máš plné zuby nebo že na to nemáš..." Krátce se odmlčí.
"Věř mi, taky jsem je měl. Patří to k tomu a začátky nejsou jednoduché." Asi tuší, jak se musel cítit. Sice už je to dlouho, ale některé věci člověk z hlavy nedostane nikdy. Vyslechne si, jak se věci udály a uvědomí si, že to mohlo dopadnout mnohem hůř. Není mu z toho vůbec dobře.
"Hai, promluvíme si ráno a dáme si k tomu pěkně pivo." Slíbí mu, protože některé věci je potřeba probrat.
"Za chvíli jsem tam, stopnu si moc pěkného chlapa na motorce." Otočí to zase na tuhle notu a pak se s ním rozloučí. Tae chvíli přešlapuje přede dveřmi doktorova pokoje a je vidět, že se mu do toho nechce, ale nakonec zaklepe. Dlouho se nic neděje a tak se nadechne a na dveře zabuší. Uvnitř slyší kroky, ale to, co uvidí, jakmile se dveře otevřou to vážně nečeká.
"Co je?" Prohodí Felix rozespale a na sobě...Ne, nemá vůbec nic. Tae jen třeští oči pro sebe a už rudne.
"Totiž, já..." Nedokáže ze sebe dostat ani slovo.
"Potřebujeme doktora něco se stalo a Ricko má ránu na hlavě a Yusuke...No tam to bude horší." Neví, co může říct a co ne, ale asi bude muset s pravdou ven, aby bylo jasné, že to bude vážné.
"Střílelo se." Dodá nakonec tiše, ale pořád stejně naléhavě. Felix vypadá, že se mu v první vteřinu vysměje, ať si z nich nedělá legraci, ale když vidí jeho výraz, je mu jasné, že tohle si rozhodně nevymýšlí.
"Prosím, Ricko je v pokoji a Yusuke tu za chvíli bude, přiveze ho seržant." Nejradši by vběhl do pokoje a vytáhl doktora za ruku, ale přemlouvá se k trpělivosti. Mezitím Yusuke dokulhá ven z farmy a prohlédne si Moo-yeola asi hladověji, než by nejspíš měl.
"Můžu si stoupnout k cestě a zahraju, že si tě stopnu." Prozradí mu myšlenku, kterou říkal Rickovi.
"Ale mám obavy, že s tou krví bys mi ujel." Zasměje se vzápětí. Těžko se souká na motorku a vadí mu, že nemůže řídit sám, ale musí to vydržet. Protáhne ruce kolem seržantových boků a dlaněmi mu přistane na stehnech.
"Z druhé strany to má jisté výhody. Ji-hoon bude ve svém živlu, když se rozsekáme, protože se nebudeš moct soustředit." Brzo nejspíš dostane po prstech, ale stejně to chce celou dobu zkoušet, dokud nedorazí na farmu.
Ricko, Moo-yeol, Ji-hoon
"Já vím." Řekne mu jenom na to odpočívání a sám se diví, že se mu po čele neřine nová krev, ale stejně by to udělal znovu. Když zůstane sám v pokoji a Tae zaběhne pro Ji-hoona, má chvíli, kdy může mluvit s Yusukem. Musí se zasmát jeho slovům o tom, že se Taem nenechal odbýt a nakonec ho stejně sbalil. V jistých věcech si s Yusukem byli vážně podobní a byla pravda, že si někoho našli, kamkoliv společně vstoupili, ale vypadalo to, že tentokrát to bude v obou případech úplně jiné. On sám to už cítil a vzhledem k tomu, co jeho strýc prožil dnes v noci se seržantem… nebylo pravděpodobné, že by se to mělo kdykoliv s kýmkoliv jiným zopakovat.
"Já vím." Zasměje se vesele na to jeho oznámení, že ložnici už si našel. Věděl, že doktor a seržant měli každý svou. On si nechá tu jejich a všichni jsou spokojení. Pak se musí rozesmát vážně nahlas, když mu Yusuke řekne, jak budou sedět venku oba dva. To by se jim taky mohlo stát, když to budou přehánět.
"Stejně nás vezmou zpátky, jsme jako štěňátka." Řekne mu. Utichne, když mu Yusuke řekne, že pro něj udělal až dost. On si tak ale nepřipadal a jako kdyby mu Yu mohl vidět do hlavy. Zatím to se svou slabou chvilkou nechtěl vytahovat, ale on s tím začne první. Jako kdyby ho viděl, jak tam u toho auta sedí. Trochu se mu stáhne hrdlo, vlastně vůbec neví, co má říct, ale Yusukeho slova jsou pro něj důležitá. Hlavně ten začátek o tom, že by pro tu práci byl skvělý. V podstatě to znamenalo, že mu ji nabízí. Do teď to nikdy neudělal a on si myslel, že po dnešku bude tím spíš váhat, ale stal se úplný opak.
"Díky." Řekne jednoduše a velmi tiše, protože by nerad třeba zase začal natahovat, pro změnu z dojetí. O té práci, postřelené hlavě a tak dále si opravdu musí promluvit ráno, jinak oba dva usnou ve stoje. Konečně se znovu rozesměje, když mu Yusuke řekne, že si jde stopnout hezkého chlapa na motorce.
"Nedělejte kraviny. Nechci tě podruhé hledat pro změnu někde v příkopě." Řekne mu, protože tohle je jasné zase jemu a nakonec se spolu rozloučí. Povzdechne si a zaposlouchá se do ticha na chodbě. To je Tae musí polít studenou vodou nebo co? Když jde Felix otevřít dveře, Ji-hoon ještě neví o světě. Poslední dobou si připadal jako za mlada a dokonce ani neměl takové roupy pořád někde běhat a něco vymýšlet. Jednoduše by nestíhal svého mladého milence v posteli a to nemohl dopustit. Kdo mohl vědět, že bude Felix tak intenzivní? Pokud dělali něco jiného, začínal ho pomalu učit medicínu, ukazoval mu vhodné zdroje a práce, které sám napsal a tak trochu se spolu zavřeli do vlastního světa. Zaslechne až slovo Yusuke a pomalu otevře oči. Při větě Střílelo se už si sedá a svěsí nohy dolů z postele. Ospale si zajede dlaní do vlasů a vyslechne si i zbytek. Nahmatá poslepu kalhoty na zemi a natáhne si je. Zbytek neřeší. Na ruce se mu zaleskne tetování a na svůj věk nemá vůbec špatnou postavu.
"Přiveze ho seržant?" Ozve se po chvíli a zní to hrozně dotčeně.
"Takže oni jsou někde venku a mě nechali tady? Nebyl to můj kamarád jako první?" Zvedne se a rozsvítí lampičku, aby našel svou tašku. Vezme ji a společně se všichni tři vydají za Rickem. Ji-hoon nemilosrdně rozsvítí velké světlo, protože na svou práci musí vidět. Sjede tu ránu pohledem.
"To zašije Felix…" Odfoukne si a Ricko trochu vytřeští oči.
"C-co??" Felix ještě na medicínu nechodil. Ji-hoon hodlal trucovat? Jako vážně? Moo-yeol si o těch Yusukeho pár hodinách samozřejmě myslí svoje a za chvíli už čeká s motorkou před farmou. Chce vypadnout dřív, než se tady objeví úklidová četa. Nechce se s nimi potkat. „Jasně, klidně si hraj.“ Mávne rezignovaně rukou.
"Já budu dělat, že jsi coura u dálnice. Doufej, že jsem jenom podnikatel a ne vyšinutý magor." Klesne pohledem na ruce na svých stehnech, když už má Yusukeho za sebou a napadne ho, že bude zázrak, když se nějak dostanou domů.
"Ty chceš dneska prostě za každou cenu umřít." Okomentuje jeho další slova, ale… už může jenom těžko předstírat, že je mu Yusuke lhostejný a jeho ruce zkrátka mají efekt. Cesta na farmu je hodně zajímavá. Oba dva jsou už unavení, do toho Yusukeho ruce a pár zastávek u krajnice… Asi jim to docela trvá. Ještě, že na silnici nikdo není. Když motorka ozáří dvůr farmy, je zázrak, že se svítí jenom v Rickově pokoji a ostatní už neví všechno. Moo-yeol ji musí nechat co nejdál, aby její zvuk nerušil a tak se belhají přes dvůr taky dost dlouho.
"Jestli tu nebude Sugizo s válečkem nebo rovnou Toshiya s revolverem, tak to bude zázrak." Říká šeptem, když se plíží skrz chodbu k pokojům. Rickovo čelo je tou dobou už zašité a Ricko sám… je vážně zvědavý, co Yusuke řekne, až mu dojde, kam ho trefili. Brzy jsou v tom malém pokoji všichni, tedy jich šest a konečně si mohou vydechnout. Ricko se snaží vypadat strašně nevinně, jako kdyby se býval postřelil sám. Ji-hoon mí založené ruce na prsou a jasně vyčítavý pohled.
Tae, Yusuke, Felix
Tae má chvíli o Ricka přece jen strach. Pořád má ránu na hlavě, která je sice ošetřená, ale to neznamená, že by se neměl namáhat. Tedy podle něj. Je mu ale jasné, že i kdyby mu to řekl, tak to nic nezmění. Přece jen si to začne užívat, protože tohle je něco, co vážně nikdy nezažil. Bránil se tomu tehdy u vody, ale teď už nechce. Doufá, že s Rickem to nebude záležitost léta a i kdyby to bylo složité, stejně je ochotný to zkusit. Snad nebude jediný. Nenechá si zničit hezkou chvilku černými myšlenkami. Už jodu tady, doktor je za rohem a ti dva se vracejí. Nic špatného se už stát nemůže. Kdyby slyšel, co si potom pánové vykládají, asi by jim hezký večer venku zařídil jen čistě z uraženosti. Yusuke se sluchátkem v uchu vypadá víc než pobaveně."Bylo mi úplně jasné, co se bude dít, tak jsem se radši zařídil." Odpoví Rickovi se smíchem, ale samozřejmě to není pravda. Naštěstí si byli natolik podobní, aby se zařídili stejně v podobnou chvíli. Ani jeden z nich většinou nestrádal. Rozesměje se podruhé a už ho to vážně bolí, když si sebe a Ricka představí se smutným výrazem venku na děsti.
"Všichni štěňátka milují." Okomentuje to ještě, než dojde na vážnější notu. Příjemně se pousměje, když mu Ricko poděkuje.
"Ty moc dobře víš, že to v tobě vidím už dlouho." Ujistí ho o tom, že svůj názor nezměnil.
"Ale chci, abys mi narovinu říkal, co se ti prohání hlavou. Nezapomeň, že i já jsem začínal." Chce, aby mu sděloval, když ho přepadne pochmurná nálada. Vždycky tu pro něj bude a pokusí se mu pomoct. Kdyby to v sobě dusil, může se stát, že ho to jednou dožene a to nechce. nebylo to jednoduché povolání a nejen fyzicky. On sám má občas noční můry z toho, co ve svém životě viděl. Ale taky už má hromadu způsobů, jak se s tím vyrovnat.
"Hmm, dobře pokusím se být hodný, ale víš...S některými je to vážně těžké." Prozradí mu, jak moc špatně na tom je. Tae mezitím stojí ve dveřích doktorova pokoje a snaží se dívat všude jinde, jen ne na Felixe. Je z toho vážně nesvůj, když před ním stojí nahý a očividně se vůbec nestydí. Felix se mezitím opře o dveře a ohlédne se na Ji-hoona, který se pomalu probouzí a vypadá u toho...No reakci asi brzo Tae uvidí, pokud nezačne přemýšlet nad něčím jiným. Neměl ho dost ani na vteřinu a pohled na něj ho nutil přemýšlet jen o jediné věci. Bylo k zbláznění. Do toho ale zvládal vstřebávat všechny informace, které se k němu dostali a je si jistý, že ještě pár dní a bez mrknutí zvládne přijímačky. Ve škole neměl nejlepší výsledky, ale to jenom proto, že mu to nepřišlo důležité. Během chvíle s JI-hoonem ale všechno přehodnotil a rozhodl se, že dokáže jemu a hlavně sám sobě, že dokáže být nejlepší.
"Samozřejmě, že nechali. Byl jsi zaneprázdněný vzpomínáš?" Podívá se na hodiny, protože zase tak dlouho nespali, než po nějakém tom učení skončili v posteli. Tak to dopadlo vždycky. Hlavně měl pocit, že doktora snad i vzrušuje, když je schopný mu zopakovat všechno, co mu předal. Když se nad tím teď tak zamyslí, asi to znělo i žárlivě, ale co...Stejně už ví, jak na tom je. Naoko si povzdechne a začne se oblékat. Tae si stejně za chvíli vykroutí hlavu, jen aby se díval jinam.
"Asi se nakonec urazím, že se na mě ani neodíváš." Dobírá si ho a u toho už na sebe stihl naházet nějaké hadry. Když dojdou až do pokoje a vidí Ricka se zavázanou hlavou zavrtí nad ním hlavou.
"Boural jsi o noční stolek?" Zeptá se pobaveně, i když ví, co e stalo, ale tohle si nemohl odpustit. Bez mrknutí se usměje a přikývne.
"Jasně, to zvládnu jen s teorií. Tam už není co zkazit." Dělá si samozřejmě legraci, ale byl by to klidně zkusil., kdyby se mu na ruku nepověsil Tae.
"Prosím, přesvědč ho ať mu to zašije on." Upře na něj své nejlepší prosebné oči a Felix si povzdechne.
"Teď jsem se vážně urazil." Odfrkne si, než pomalu přejde k Ji-hoonovi.
"Asi to radši udělej ty. Mě trochu trne ruka víš." Naznačí mu pohyb pravou nahoru a dolu s blýsknutím v očích. Je úplně jasné, co tím demonstruje a co už dneska dělali.
"Neboj, natrénuju to a zkusím příště." Mrkne na něj, než si oblízne rty a zatím začne z tašky chystat všechno, co budou potřebovat. Yusuke vyleze z budovy a podívá se na Moo-yeola, který z jeho poznámky vypadá napruženě.
"Můžeš být klidně i vyšinutý magor. Stejně bych ti koukal na zadek." Nedělá si z jeho prskání vůbec nic. Stejně si myslí, že by si podobné hry užil.
"Nutně potřebuješ, aby si někdo ukázal, jak to taky jde." Nenechá si tím zkazit náladu, i když ho vážně všechno bolí. Adrenalin už vyprchal úplně, to ale neznamená, že ho některé věci přešly. Zasměje se, když vyrazí na cestu a Moo ho obviní, že chce umřít.
"Takže to na tebe působí." Vezme si z toho jen to, co se mu hodí a ukáže mu na všech zastávkách po cestě, že i když je celý zmlácený a má prostřelenou nohu, nic to nemění na jeho potřebě si seržantovu pozornost užít. Je to prostě lepší, než kdejaký prášek na bolest. Jakmile dorazí na farmu, celkem ho překvapí, že je všude kolem ticho.
"Sugizo by spíš zburcoval všechny mastičkáře v okolí." Odmlčí se na moment.
"Ale s tím Toshiyou jsi to trefil dokonale. U něj bych klidně čekal pořádný arsenál. Zásoby na to, až ho začne celá lidská populace štvát až moc." Vtipkuje pořád dál, ale popravdě. Už se mu celkem začíná zatmívat před očima. To však neznamená, že se o seržanta výrazněji opírá. jeho ego by to neuneslo. Po tom, co dorazí do pokoje, Yusuke najde hned očima Ricka a když vidí ránu na čele, zamračí se a vypadá vážně děsivě.
"Dal jsem jim málo, jdu jim přidat." Už se otáčí na patě, ale naboří do Felixe.
"Nikam. Tohle si vyžereš taky. Měl jsem v plánu nabrat trochu energie a dát si skvělé ráno." Teď už se mračí i on. Yusuke se pomalu podívá na doktora a pokrčí rameny.
"Bylo jich málo. Sotva jsem něco nechal jemu." Brání se, jak kdyby to jediné špatné bylo to, že si Ji-hoon nebouchl.
"Já no...Co kdybys mi dal náplast a já si dám nějakou pěknou dovolenou. Luxusní resort a tak." Ne, že by se ho bál, ale má prostřelenou nohu, když se v tom začne vrtat víc, než by musel, bude to vážně bolet. Tae valí oči na Yusukeho který vypadá...No vyloženě děsivě. Pomalu se podívá na Ricka vedle sebe a trochu se schová za něj.
"Jak to, že žije?" Zeptá se tiše a úplně pitomě. Felix se objeví nedaleko nich, jak chystá další věci pro Ji-hoona.
"Dlouho nebude, když se rozhodne." Myslí tím samozřejmě doktora a to, jak se tváří.
"Tak to dopadá, když se jdou bavit bez něj." Už and tím protáčí očima, ale jeho ruce pracují bez přestávky.
Žádné komentáře:
Okomentovat