Ricko, Moo-yeol, Ji-hoon
Ricko se musí vážně rozesmát, když to Yusuke hodí na něj, že mu bylo jasné, že si hned Ricko někoho najde a on pak bude jako kůl v plotě, tak ho musel dohnat. Ano, vážně byli oba dva stejní. Většinou by mohli soutěžit, kdo bude rychlejší a počítalo se to na vteřiny. Od teď ale bude všechno jiné. Pak se znovu upřímně pousměje, když mu Yusuke řekne, že to v něm vidí už dlouho. Ano, on ví, ale stejně si nemohl být do poslední chvíle jistý. To, že to Yu viděl, ještě neznamenalo, že dovolí, aby to dělal. "Ráno ti povím všechno, slibuju." Nemá důvod se mu nesvěřit a teď, když to Yusuke sám poznal, už vůbec ne. Kdyby si vymýšlel, vypadal by jako pitomec a on mu to navíc chce říct. Ví, že se mu vnitřně uleví. Tae měl pravdu, nakonec ho to nepoložilo a poradil si, tak by to snad nemuselo být tak špatné. Vteřinku před tím v jiném pokoji Felix Ji-hoonovi vyčte, že nemá čas někde běhat s ostatními, když jsou přece spolu. Něco na tom bylo, ale stejně! Možná by se měl urazit on sám, když si Felix rýpne do Tae, že se na něj ani nepodívá, ale nějak ho to ani nenapadne. Ví, že jsou si souzeni, Tae nemá šanci. Pravdou ale bylo, že Felix byl tak jinak krásný, takže by se asi měl podívat každý, aby o tu šanci v životě nepřišel… V pokoji trochu nepatřičně vyprskne nad tou Felixovou poznámkou s nočním stolkem, ale bylo to k věci. Ricko vypadá docela dotčeně, protože má za sebou perné chvilky, ale doktor se tváří, že kdyby ho vzali, nemuselo se nic stát. To je jedno, že nemohl být všude a vždycky! Při komentáři, že není co zkazit, protočí Ricko očima, ale zatím neutíká. Ani nemusí, protože Tae vypadá, že všechny zmaluje sám, jestli to neudělá profesionál. Však to Ricko to říkal – Vichřice! Ji-hoon nahodí otrávený pohled, když mu Felix řekne, ať to přece jen udělá.
"Nezašívám, vždycky to udělá asistent." Tváří se vážně rozmrzele, ale to gesto samozřejmě nepřehlédl a pousměje se tak, aby to viděl jenom Felix. Nakonec to Ji-hoon přece jenom udělá a už mohou jenom čekat. Jo, tomu by Moo-yeol i věřil, že Yusuke by mu koukal na zadek, i kdyby ho honil s motorovou pilou kolem farmy. Protočí očima, když mu chce cosi ukazovat, jako kdyby sám s nikým nikdy nic neměl, ale po pravdě, vedle Yusukeho byly jeho zkušenosti jen malé a navíc… nikdy nepoznal nikoho tak bláznivého. Asi to vážně potřeboval, aby v životě nebyl až příliš vážný. Byli kolem něj lidé, kterým by řekl ano, ale bylo by to… jiné… nudné nebo moc křehké, kdo ví. Teď už si to představovat nemusel, už se rozhodl.
"Jo, působí." Řekne mu klidně a doufá, že to bude mít takový efekt, že se Yusuke alespoň zarazí, v lepším případě z té motorky rovnou spadne a udělá mu radost, že vyvedl z míry zase on jeho. Jakmile jsou na farmě, usměje se té představě s Toshiyou. Rozuměl si s ním, takže je docela zvědavý, co jim na tohle noční dobrodružství ráno řekne. Jen těžko by si nevšiml, že má Yusuke zraněnou nohu a tehdy pomohl i Ji-hoonovi, když spěchal k té nehodě. Vážně tady s nimi neměl klid a to měly zlobit spíš děti. Nakonec už jsou všichni v pokoji a jakmile Yusuke uvidí Ricka, jeho reakce je tak iracionální, že je Moo-yeol rád, že to na něj doteď hráli tak, že mu nic nedošlo a sám se nezeptal. Ricko potěšeně sklopí oči a ani ho nenapadne snažit se strýce zastavit. Líbí se mu, jak mu to vadí. Yusukeho docela nečekaně zastaví Felix, když si postěžuje, že je kvůli němu Ji-hoon mrzutý. Oba přátelé se potkají pohledem a Ji-hoon vypadá pořád stejně nepříjemně. Tohle nebude lehké udobřování. Moo-yeol musí přikývnout, že na něj zbylo vážně málo práce, ale to Ji-hoona neobměkčí.
"Mohli jsme jet spolu!" Vyčte seržantovi a ten se nadechne, protože je z něj cíl místo Yusukeho. Že se vůbec ozval!
"Náplast?" Zopakuje Ji-hoon a hned mu dojde, čeho se Yusuke bojí. Usměje se tak, že by asi utekl kde kdo.
"Snad by ses nebál. Je kulka uvnitř?" Zapřede medově. Ricko se šokovaně podívá na svou novou polovičku, když mu položí tu otázku.
"Co? Jak jako jak to?" Pak se ale vesele zazubí.
"Není člověk." Řekne pobaveně.
"No právě." Chytne se toho Ji-hoon.
"Takže mu nebude vadit, že nemáme žádná anestetika." Samozřejmě, že je má. V duchu se znovu zasměje Felixově trefné poznámce a Mooy-yeol strčí Yusukeho mezi lopatky, aby si lehl na Rickovu postel.
"Ale no tak, jenom tak straší." Mračí se na všechny. Tolik k lásce a strachu o něj z jeho strany. Jasně, má ho rád, ale umí si užívat škodolibost. To má za ty ruce na motorce. Ricko vstane, aby Yusukeho postil a nakoukne Felixovi přes rameno. Chystá nějakou injekci. Chvíli už se vážně bál.
"Ty jsi sestřička? Kde máš zástěrku a čepeček. Chci to vidět." Baví se.
"Bude mi špatně." Ozve se Moo a myslí samozřejmě Felixsestřičku.
Tae, Yusuke, Felix
Yusuke je zatím vnitřně spokojený s tím, že si s Rickem promluví ráno. Jsou věci, které ani přes sluchátko řešit nechce. Podle něj toho bude víc, co musí společně probrat a jde taky o to, jak se při celé té akci cítil. Yu si uvědomuje, jak těžké to bude mít. S ním bylo tehdy zacházeno jinak, myšlenky si musel přetřídit většinou sám, ale Ricko tohle zažívat nemusí. Podle něj není důležité, aby tohle prožíval, i bez toho může být úspěšný. Felix ani nečekal, že by přišla žárlivá reakce ze strany Ji-hoona. Oba dva si tak nějak uvědomují, jak to mezi nimi je. Z druhé strany nebylo špatné, když před ním Tae klopil oči a očividně se styděl. Měl rád své sebevědomí a z duše rád přiváděl lidi do rozpaků. Teď se mu to povedlo a je vnitřně spokojený. Jakmile se dostanou do pokoje, koutky se mu zvednou nahoru, když doktora rozesměje. Ano, to je všechno, co mu ke štěstí stačí, a ještě pár věcí k tomu, ale doktora zahrnuje většina z nich. "No co? Nedívej se tak, kdo by taky tady čekal, že se tu bude střílet." Prohodí, když mu dojde, co za zranění to je. Tae se čuří čím dál víc, když vidí, že ti dva mají jen plné pusy vtipkování a Rickovi nepomůže ani jeden z nich.
"Jsou to hrozní pitomci, no vážně." Šeptne si spíš pro sebe. Nejspíš ho uslyší jen Ricko. Ještě chvíli a dá jim do zubů oběma a ani nad tím nebude příliš přemýšlet. Felix se jen culí, když vidí, že Ji-hoon je pořád troch načuřený. Dlouho mu to nevydrží, a to je dobře. Naznačí mu rty, že odměna ho nemine, když bude mít odpočinuté kde co a už se tedy věnují Rickovi. Yusuke po cestě má čím dál lepší náladu. když mu Moo řekl, že to na něj působím, byl tolik zaražený, že se zapomněl pořádně chytit a málem vážně spadl. Ale jen on sám.
"To ty mě jednou zničíš, ne světové války." Prohodí si spíš pro sebe, ale stejně má na tváři pobavený výraz. Vydrží mu i díky představě Toshiyi, ale odpadne ve chvíli, kdy uvidí Ricka. Vážně by se tam vrátil a kdyby mu to řekli dřív, srovná farmu se zemí a bylo by mu asi i jedno, kdo kolem to odnese. No, to úplně ne, ale asi by mu to došlo mnohem později. Později bude rád, že mu to Ricko nemá za zlé, ale teď pár vteřin neuvažuje rozumně. Mělo by mu dojít, že kdyby tohle viděl někdo z jeho nadřízených, nikdy mu nedovolí na Ricka dohlížet. Bude si na to muset dávat pozor. Možná taky díky tomuto uvědomění se brzo uklidní. Těkne pohledem mezi seržantem a doktorem a málem by protočil očima v sloup.
"Dobře, dovolená je asi málo." Vlastně dokáže dost dobře pochopit, proč je Ji-hoon uražený. On by na tom byl podobně, kdyby mu došlo, že se kolem něco dělo a on u toho nebyl. Stejně má trochu obavy, když si uvědomí, že ho má ošetřovat právě on. Několikrát zamrká a hlasitěji polkne, než se opatrně usměje.
"Ne kulka tam zůstala. Nemyslím si, že je cokoliv porušeného, byl to čistý průstřel." Řekne mu, co se vlastně stalo. Zbytek oděrek zvládne sám. Tae na ně pořád zírá, jak kdyby nebyl schopný poskládat větu.
"No to vidím." Utrousí tiše a automaticky vezme Ricka za ruku. Ne, že by mu byl Yusuke jedno, ale další ošetřování by úplně vidět nemusel. Stejně zůstane sedět na zadku.
"Ty taky nebudeš člověk?" Zeptá se Ricka šeptem a je asi jasné, kam tím míří. Jestli bude Ricko dělat něco podobného umře o něj strachy. A kruci, vážně o tom přemýšlí tak do budoucna. Je v háji. Sklopí oči ke svým dlaním a zčervená. Snad mu to nedojde taky. Yusuke protočí očima a ani neví, co by na to doktorovi měl odpovědět.
"Nevím, jestli by nebylo lepší tam zůstat." Jeho černý humor na sebe nenechá dlouho čekal, ale když už ho popohání i Moo přece jen si lehne na postel.
"Jsem ti říkal, že mě budeš mít na svědomí." Připomene seržantovi svá slova a přijde to právě teď. Felix se podívá na Ricka.
"Vytáhli mě z postele, nestihl jsem se obléct. Ale pak by se tu nesoustředil vůbec nikdo." Popožene svoje ego zase o trochu výš a je znát, že se ho tahle poznámka vůbec nedotkla. Však on jim ukáže, jak skvělý bude. Ji-hoon mu nic jiného ani nedovolí. Ale pak se ozve ještě seržant, a to už se ho dotkne.
"Tsech, vůbec nevíš, o čem mluvíš. Za prvé jsi mě urazil a za druhé podrýváš jeho vkus." Kývnou hlavou k Ji-hoonovi.
"Nemáš už těch vroubků dneska málo?" Pohodí hlavou a dál neomylně podává věci, které jeho doktor potřebuje.
"A navíc, ošetřujeme někoho, kdo ti není jedno. Dával bych si pozor na pusu." Uculí se na něj nevině, až je to děsivé. Yusuke si tiše povzdechne.
"Aby nakonec nebyla přijatelnější eutanázie." Prohodí, ale moc humoru už v tom není. Jestli se budou kolem něj hádat, budě tu ležet ještě ráno.
Ricko, Moo-yeol, Ji-hoon
Ji-hoon se pro sebe jenom dál usmívá a nic na to neříká. On tu střelbu náhodou čekal. Rozhodně když byli poblíž lidé jako Yusuke, ale na to Felix časem přijde. Ricko se po Tae s úsměvem ohlédne, když se tak zlobí a říká o těch dvou, že jsou to pitomci. Podobné špičkování ho bavilo, nebylo špatné je sledovat a ještě víc legrační bylo, jak to bral Tae vážně. Skutečný obranář. Během zašívání jeho čela to naštěstí vypadá, že si doktor dává skutečně záležet a že by tam nemusel mít jizvu jako Harry Potter. Moo-yeol si není jistý, jestli měl tu Yusukeho poznámku nakonec slyšet nebo ne, ale zaslechl ji. Mlčel a dělal, že ne, ale po dlouhé době mu něco udělalo upřímnou radost. Ne snad, že by ho chtěl ničit, ale když si uvědomíte, že máte na někoho větší vliv, než války ve světě… no… tomuhle komplimentu asi nemůže rozumět každý. +Z čehož vyplývá, že jsi stejně postižený jako on.+ Setře sám sebe a bohužel to byla pravda. Když se Yusuke s Moo-yeolem objeví v pokoji, Ricka ani nenapadne, že se chová nějak nevhodně a že by se to vlastně nemělo stát. Nejspíš je to proto, že svého strýce zná důvěrněji, než kdokoliv a přijde mu přirozené, že se před sebou nemusejí hlídat a přetvařovat. Co je komu do toho, co dělají za zavřenými dveřmi, i když to možná nebyl nejlepší postoj pro jeho budoucí práci. Stejně nejspíš bude dělat to, co mu Yusuke ukáže a ne to, co by se dělat mělo. "Hmm…" Odtuší jenom Ji-hoon, když mu Yusuke řekne, že to zranění není nijak vážné, jako kdyby mu snad bylo líto, že dopadl tak dobře. To proto, že ho nevzal s sebou, pořád trucuje. A navíc to bude nudné. Natahuje si rukavice, jako kdyby se nechumelilo. Počká, až si Yusuke lehne a sedne si k němu, aby si mohl převzít injekci s anestezií. Z počátku to není příjemné, protože se musí píchnout přímo do rány, ale do pár vteřin Yusuke nic necítí a když se nebude dívat, ani si nevšimne, že Ji-hoon něco dělá. Ricko to celé sleduje spíš zvědavě, ale když se ho Tae zeptá, jestli taky nebude jednou člověk, trochu starostlivě se na něj podívá.
"Doufám, že nebudu dost na to, abych hodně vydržel a doufám, že napořád budu, abych nikdy neztratil lidskost." Usměje se na něj konejšivě. Po tom dnešku a takhle v noci plodí překvapivě filozofické odpovědi. Očividně mu to svědčí. Tedy do chvíle, než se snaží vtipkovat na Felixovu adresu a ten se rozhodne věnovat mu veškerou svou pozornost. Ricko vytáhne obočí úplně nahoru, když jim tvrdí, jak by se pak nikdo nesoustředil a naštěstí to celé netrvá moc dlouho, protože terčem je znovu Moo. Tomu jde obočí nahoru úplně stejně, ale nenechá se vyvést z rovnováhy.
"Podrývám jeho vkus? Klidně, co je mi po něm." Ukáže na doktora, protože to naštěstí není on, kdo tam teď leží a Ji-hoon přivře oči. Kupodivu mu to připadá docela směšné. Moo se podívá na Yusukeho jako by zvažoval, jestli mu jedno je nebo není a Ricko to nevydrží a začne se hrozně hlasitě smát. Musí se chytit za pusu, protože takhle vzbudí zbytek domu, ale tomu nejde poručit. Na eutanazii nakonec nedojde. Všechno je hotovo a Yusuke dostane pro jistotu ještě antibiotika, aby se ráně nic nepřihodilo.
"Budeš je brát pět dní. S tou nohou opatrně. Tu dovolenou byste měli začít brát vážně." Řekne jim a podívá se na Felixe, že se mohou vrátit do ložnice. Všichni jim poděkují a oni skutečně odejdou. Ricko se pak podívá na strýčka.
"No… tak šup, musíš spát u seržanta, jiný pokoj nemáme, nemůžeme jít zpátky za Kagamim." Popohání ho, aby se neválel a hned si vyzkoušel, jak se mu chodí. Moo-yeol protočí očima, ale musí se tomu zasmát. Ohlédne se na Tae, který… očividně hodně věcí přehodnotil. Chvíli si ho neurčitě prohlíží a nakonec jim popřeje dobrou noc, aby Yusukemu mohl pomoct do jejich pokoje. Ricko s Tae osamí. Záviděl dospělým, že jim nijak moc nevadilo, že jsou spolu poprvé sami v noci v ložnici a takové ty věci. On trochu nervózní byl, i když měl v plánu padnout do postele a zapomenout vlastní existenci. Podívá se na Tae a znovu se usměje.
"Je to hrozný, ale všechno jako koupelna a tak absolvuju ráno. Takhle sis to poprvé asi nepředstavoval, ale usínám ve stoje. Nejspíš by ses se mnou měl rozejít ještě dřív, než jsme začali. Nemyje se, spí na prvním rande…" Žvaní a u toho zhasíná. Sundá ze sebe boty a to je vrchol jeho dnešní aktivity.
"Zítra povlíknu, neboj…" Postel se mu nikdy nezdála měkčí a ano… v tichu napjatě čeká na jeho přítomnost. I za Moo a Yusukem se zavřou dveře. Oba vypadají ještě mnohem hůř.
"Nic neříkej." Napomene seržant Yusukeho dřív, než začne vymýšlet další svody.
"Jinak tě přidusím polštářem." Kupodivu se na něj mile usměje.
Tae, Yusuke, Felix
Felix bude ještě nějakou dobu určitě žít ve sladké nevědomosti a nebude tušit, co všechno by ho mohlo potkat, když se bude pohybovat kolem Yusukeho a vlastě i nejspíš doktora. S tím, jaké vztahy udržují, by se asi nebylo čemu divit. Taemu ani nedochází, jak moc ochranářsky se chová, dělá to tak nějak automaticky a celou dobu, kdy Rickovi šijí čelo je s mírně staženým obočím pozoruje, jak kdyby chtěl jakýkoliv špatný pohyb pěkně zkritizovat. Yusuke to po očku pozoruje taky a musí se tomu pousmát. Zdá se, že nebude jediný, kdo si z tohoto léta odnese něco víc, než jen chvilkové rozptýlení. A ano, napadne ho, jak moc to šlo dohromady s tím, co hodlá Rickovi později oficiálně nabídnou a do čeho ho snad i zasvětí. Z druhé strany i on si taky dřív myslel, že by to s obyčejným vztahem šlo skloubit, ale velmi rychle zjistil, že to není tak jednoduché. Po dnešních událostech však i on začíná věřit tomu, že by to šlo. Se seržantem by to bylo nejspíš v mnoha ohledech jednodušší. U ž ho i napadlo, že by mohli pracovat společně, ale to by asi vzhledem s armádním zásadám nešlo. Podle něj by to nedokázal odsunout v jistých situacích stranou. Podívá se na něj a je jasné, že Moo and něčím přemýšlí. Kdyby jen tušil, že to je o tom, jak postižení jsou oba, asi by se upřímně rozesmál a potěšilo by ho to taky. Yusuke se podívá na doktora a protočí očima. "Jeden by řekl, že sis mě užil už dost v dřívější době." Připomene mu dobu, kdy pracovali společně. V tu dobu neměl ještě tolik zkušeností a skončil u něj v o hodně horším stavu.
"Řekl bych, že jsi jediný, kdo viděl co je uvnitř mě, ale tady by to asi nebylo pochopeno." Nemohl si odpustit poznámku a chce se rozesmát, ale už to ani nejde. Začíná ho bolet celé tělo a hlavně žebra. Měl dneska v noci v plánu ještě pár věcí, ale bude to muset přehodnotit. Při injekci se ani neušklíbne, protože bolest čeká a pak se víc uvolní a nechává ho dělat, co umí nejlíp. Kromě bolestí po souboji nic jiného necítí a je to příjemné úleva. Tae všechno pozoruje, ale pořád se drží v blízkosti Ricka a prohlíží si zašité čelo, jak kdyby měl díky tomu do pěti sekund umřít. Je to zvláštní pocit mít o někoho až takovou starost, že se mu při pohledu na zranění svírá hrdlo. Po své otázce a Rickově odpovědi ho vezme za ruku a usměje se na něj.
"Neboj, to se u tebe nemůže stát. Ani u něj se to nestalo." Kývne hlavou k Yusukemu, kterého sice asi nemá zrovna rád, ale viděl, jak se stará o ostatní, a hlavně o synovce. O lidskost taky nepřišel, a to už to nejspíš dělá dlouho. Následuje přestřelka, kdy se Felix čepýří a Ricko vypadá překvapeně, když mu říká takové věci. a nakonec je to Felix, kdo se otočí na seržanta. Nakonec jen pohodí hlavou, když je to Moovi jedno, že vkus Ji-hoona byl znehodnocen. No a co, stejně oba dva ví, jak to je. Yusuke se skoro začne smát společně s Rickem, ale je mu jasné, že tohle by zrovna teď dělat neměl. Jde to těžko, ale vážně se snaží. Jakmile dokončí jeho ošetření, pokusí se pomalu vysoukat do sedu. Podívá se na léky, které dostane a přikývne. Jsou věci, které nikdy nebral na lehkou váhu a tohle je jedna z nich.
"Díky." Přikývne tentokrát vážně.
"Máš to u mě." Ujistí ho s pohledem do doktorových očí. Je znát, že pokud by Ji-hoon chtěl, byl by schopný čehokoliv a on to ví. Felix se zatváří spokojeně, když můžou konečně odejít, protože jemu už se vážně spát nechce a má dost energie, aby toho ještě mohli využít.
"Já si taky užiju volno." Prohodí k Ji-hoonovi a plácne ho po zadku ještě u dveří. Yusuke se pomalu podívá na Ricka a ušklíbne se.
"Ano, to už mi došlo. Nakonec jsem rád, že jsem zraněný, jinak by mě určitě nechal venku. Naštěstí má nějakou čest a smysl pro povinnost, tak mě ubytuje." Dělá si z toho tak trochu legraci. Tae na sobě ucítí pohled seržanta a trochu je v rozpacích. Nakonec se jen pousměje a pokrčí rameny, jako by říkal, tak nějak to prostě dopadl a snad mu jeho chování odpustí. Rád by s ním ještě mluvil, možná by nebylo na škodu si některé věci vyříkat. Vážně se do něj na začátku zakoukal a chtěl to zkusit, ale Ricko na něj prostě zapůsobil víc. Možná i proto, jak se k němu od první chvíle choval. Potřeboval někoho, kdo ho trochu vytáhne na světlo. Yusuke si nechá pomoct na nohy a popřeje oběma dobrou noc s mrknutím na Ricka. Kulhá po chodbě a nechává se odvést do pokoje, který mají teď společně a snad budou mít do konce léta. Tae Ricka pozoruje a první se netváří vůbec nějak, jak kdyby čekal, co mu všechno chce říct a vlastně ho i trochu cíleně trápí. Pousměje se, až zhasne a vyčkává dokud si Ricko nelehne. Skoro to vypadá, že váhá, jestli spát tady. Jenže tak to vůbec není. Nakonec se svlékne do prádla a vleze si k němu Opatrně se vtlačí k němu do náruče a políbí ho na tvář.
"Už na to nemysli." Myslí samozřejmě to, co zažili a že teď špinaví lezou do postele. Jenže ani jemu už se nechce do sprchy.
"Dlužíš mi jedno pořádné a hezké rande, Ricko-chan." Broukne do ticha a během pěti vteřin se ztratí v říši snů. Kupodivu v nich nejsou žádné zbraně, jen jedno konkrétní jezírko. Yusuke se po cestě uchechtne a znovu, jakmile vejdou do pokoje a Moo ho hned ze začátku zarazí.
"Pojď sem." Prohodí a pomalu ho k sobě přitáhne za ruce. Chvíli mu kouká do očí.
"Neboj, jdeme spát, už i já toho mám dneska dost. Jediné, co chci je si lehnout, chytit tě a do rána nepustit. Ano je to pitomost, až moc sladké a romantika, ale po dnešku si to můžu dovolit." Zhodnotí to nekompromisně. Shodí boty, kalhoty a triko a zaleze si do postele.
"Ráno to vyřeším, a pak už budeme spát v čistém." Zívne si a počká až si Moo lehne, i kdyby to bylo s protesty. Přitáhne ho k sobě, aniž by čekal na souhlas a přitiskne si tvář do jeho vlasů.
"Za tohle by stálo umřít. Ale ještě víc přežít. Arigato." Ozve se jeho hluboký hlas šeptem a pak už usne i on, aniž by se celou noc pohnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat