To, co se v noci stalo, se samozřejmě neutajilo dlouho a bylo z toho pozdvižení. Kromě toho, že by si jen slepý nemohl všimnout faktu, jak Yusuke vypadá, že má Ricko zašité čelo a že většina lidí v domě není vyspalá, bylo všem jasné, že tu došlo k problému, který mohl ovlivnit mnohem víc. Je všechny. I ty, kteří s tím zatím nesouviseli. JK, Sugiza, Kagamiho… kohokoliv. Nálada v kuchyni byla zamlklá, všichni přemýšleli, ale ani Toshiya ani Sugizo nikomu nic nevyčetli. Konec konců oni moc dobře věděli, koho sem pouštějí spát, tušili, co je Yusuke zač, že to může být nebezpečné a tohle byl výsledek. Podle Hyeho Sugizo nikdy neřekne křivé slovo ani po tom, až odtud všichni odjedou, ale byly na něm vidět obavy o rodinu a fakt, že by podobné riziko raději už nikdy nepostupoval. V tomhle si byl velmi podobný s Tae. Nikomu v ničem nebránil, všechny věčně následoval, ale sám by si to nikdy nevybral a často s něčím nesouhlasil, i když jenom potichu. Až mu jednou Hye řekne, co chce dělat, bude to on, komu to bude vadit, ne Toshiya. Co se týkalo jeho… vážně ho štvalo, že o to přišel. Plnil svědomitě Yusukeho úkoly, ale fakt, že o všechno přišel, ho hrozně užíral. Mohl to vidět, mohl být nějak u toho a on místo toho spal, zatímco Tae byl díky Rickovi v centru dění. Neřekl nic nahlas, protože nechtěl Yusukeho naštvat a taky nechtěl, aby to došlo tátovi nebo Kagamimu, ale pálilo ho to hodně. I Felix tam byl, zatímco JK spal sám u nich v domku. Měli by spolu konečně strávit pár chvil, nějak si promluvit… Před pár dny mu nabízel, že by některé věci prováděli společně, ale všechno se tak změnilo… Jaká by byla jeho role v tomhle všem? Nemyslí si, že by na něj jenom tak slepě čekal doma, až se odněkud vrátí. Tak co je pro ně napsáno ve hvězdách? Nakonec je mu v kuchyni až moc dusno a rozhodne se odejít ven. Nikdy nevydržel dlouho jenom tak sedět a přemýšlet a taky mu bylo dost jedno, co si o jeho odchodech kdo myslel. Obvykle neřekl ani Ahoj nebo kam jde, ale všichni už byli zvyklí. Nebyl žádný gauner, snažil se nepůsobit problémy. Na dvoře zasune dlaně hluboko do kapes. Voják, doktor, agenti… on…? Tae a Felix jako jejich doprovody. A JK? A jeho bratr? A co Doo? Asi nic. Nejspíš je s Kagamim čeká podobný život jako jeho strýčky. Dostudují, něco si najdou, někam odjedou nebo budou bydlet tady, kdo ví… Podívá se na zamčený náklaďák na dvoře. Táta Toshiya to nejspíš bude chtít vidět. Když bude mít pocit, že jemu a Kagamimu hrozí nebezpečí, všechny odtud vyhodí. Ale on chce jet s Yusukem. Jednou… Kousne se do spodního rtu. Přibylo tady motorek, ale jedna z nich patří Jungkookovi. Už ho na ní dlouho neviděl. Poslední dobou nikam neodjížděl dokonce ani když se neviděli. Proč tady pořád zůstával? Kvůli flirtování s Tae už očividně ne. Bylo na hony jasné, že Tae se pověsil na krk někomu jinému a docela nečekanému. Pohladí sedlo motorky a zapřemýšlí se. Stála ve stínu stromu, takže nebyla rozpálená ani když bylo ranní horko už jasně cítit. "Chci chodit na střelnici." Řekne pro sebe nahlas a z tónu jeho hlasu zatím nemizí umanutost dítěte. Pořád tady byl zdaleka nejmladší a potřeboval je všechny nějak dohnat. Měl by se naučit střílet. Později by si měl udělat řidičák taky na motorku. Maluje si v duchu plán vlastní budoucnosti a přestane vnímat svoje okolí. Po včerejšku by to mohla být zásadní chyba, ale on dost pochybuje, že po tom masakru, o kterém se šeptem mluvilo, kdokoliv Yusukemu zkříží cestu. Ne tady a teď. Ne na stejném místě. Ne s vojákem a doktorem poblíž.
Jungkook
Věci na farmě šly trochu mimo JK. Ne, že by si vůbec nevšiml ruchu, který kolem panoval a taky toho, jak vypadají hosté, kteří přijeli naposledy, ale neměl pocit, že by se ho to nějak týkalo. Felix v tom byl angažovaný mnohem víc a tak mu něco málo naznačil, když spolu venku chvíli seděli. Obecně na něj neměl poslední dny moc času, a tak se stalo, že se nerozlučná dvojka tak trochu rozpadala. Bylo mu to svým způsobem líto. Felix byl jeden z velmi mála lidí, možná kromě Hyeho jediný, kdo ho opravdu znal a teď…Nebylo to jednoduché. Prošli si prvními roky společně, kdy je zkoušeli šikanovat. Oba dva si budovali jisté jméno, které jim zajistilo klid a pokoj od ostatních a teď….není to žárlivost v tom pravém slova smyslu jen…Ne, nemá smysl nad tím přemýšlet a něco říkat. Je to realita běžného života a jednou to přijít muselo. Poslední dny Jk vážně makal a opravoval ohrady podél pastvin, takže nebyl na farmě moc k vidění. Večer chodil běhat kolem lesa, někdy i v něm a vracel se až za tmy a hodně pozdě. Potřeboval si vyčistit hlavu od všeho a všech. Ne od nikoho konkrétního, jen potřeboval být chvíli sám. Čím dál víc si uvědomoval, že se mu zpátky domů nechce. Felix bude tady pak půjde studovat a on tu zůstane. Anebo vezme nějakou z nabídek, které má a pojede do světa. Tohle mu probíhá hlavou celý den, ale tok myšlenek se na chvíli zastaví, když zahlédne Hyeho. Chce s ním mluvit, být s ním chvíli sám a zjistit, co si o tom celém vlastně myslí, jenže se jim to doteď nepovedlo. Navíc ho viděl ve společnosti Yusukeho a…Teď to žárlivost byla. Nemohl si pomoct, aby mu hlavou neběhaly myšlenky na to, co s ním má a proč Hye vypadá tak nadšeně, když je s ním. Potřebuje ho nutně dostat pryč. Začne tedy vymýšlet plán, jak ho odsud na chvíli dostat, i když tím naruší svůj trest a pravděpodobně vyfasuje další. Možná ho i na chvíli zavřou, ale to je mu jedno. Pro něco se rozhodl, a tak to taky udělá. Celý den si v hlavě připravuje plán na to, jak ho odveze k sobě domů anebo kamkoliv jinam, jen dost daleko do farmy. Musí to jen dobře naplánovat a najít moment, kdy se to povede ideálně beze svědků. Samozřejmě počítá s tím, že na to přijdou, ale byl by raději, kdyby to bylo dřív, než později. A pak se mu to povede, aniž by to takto plánoval. Jeho oči snad i povědomě najdou Hyeho, jak stojí u jeho motorky. Sám nebyl vidět, vyšel zpoza stavení na nářadí. Nemusí se dlouho rozmýšlet, aby věděl, že lepší možnost mít nebude. Ostatní jsou na druhém konci farmy a přebírají dovezené zásoby. Přikrade se k němu, co nejtišeji zvládne a nakloní se k němu. Obočí mu jde nahoru, protože jeho požadavek by nečekal, ale asi není úplně překvapivý po tom, co se tu dělo. "Můžeš dělat cokoliv chceš." Sáhne na bok motorky, kde má helmu a podá mu ji.
"A klidně hned teď." Neoddálí se od něj, jen mu přes rameno hledá z profilu do tváře.
"Nevím, jak jsi na tom s hraním, ale já bych si teď dal únos." Uculí se na něj. Vezme ho za bok a otočí ho čelem k sobě.
"Teď si nás nikdo nevšimne a já ti chci ukázat pár věcí, co nikdo neví." Zase ho láká na tajemství. Mírně se k němu skloní.
"Už pár dní s tebou chci mluvit a tady na to není prostor." Pousměje se, drze ho líbne na tvář a pak mu začne nasazovat helmu. On sám pojede bez ní, ale jeho by takto nepustil. Vezme ho do náruče a prostě ho usadí na motorku, aniž by čekal na jeho souhlas. Sám je za řídítky velmi rychle. Nastartuje a vyrazí a doufá, že moment překvapení Hyeho vykolejit natolik, aby se mu to celé povedlo. Sice to měl naplánované až na večer, kde by bylo jistější, že je nikdo neuvidí, ale snad mají všichni teď dost práce na druhé straně a z domu sem vidět není. Leda by je někdo viděl po cestě.
Hyeon-seong
Hye neměl ani ponětí, co všechno JK ve skutečnosti trápilo. Nikdy neměl s nikým blízký přátelský vztah jako měl on s Felixem, takže si to nedovedl představit. Jeho nejlepším přítelem byl jeho bratr a podle něj bylo nemyslitelné, aby o něj kdy přišel, i když se teď pořád motal jenom okolo Doo-hyuna. Věděl, že JK pracuje někde v okolí farmy, že chodí běhat, ale s tím vším, co se tady dělo a se všemi úkoly od Yusukeho se začínal ztrácet v tom, kde přesně je. Obvykle měl přehled o pohybu všech, ale teď zkrátka neměl čas a svým způsobem to bylo frustrující. Byl to počínající trénink jeho nervů, v podstatě boj s jeho osobní závislostí, kterou musel ovládat a Yusuke to nejspíš trefil během prvních dvou vteřin a věděl, že se s tím musí zatočit, než Hye začne svůj trénink. Bylo to těžké… Nejspíš tušil, jak se mají všichni ti feťáci, taky se mu sem tam chce křičet. Dobře, tak hrozné to zase není… A to, že by JK žárlil na Yusukeho? To ho nenapadlo už vůbec. Jasně, taky se vztekal, když kolem něj viděl Tae, jenže ten mu v tu chvíli připadal jako reálná hrozba, kdežto Yusuke si mohl krk vykroutit za seržantem. Jenže JK tady nebyl, aby si toho mohl všimnout a to mu nedošlo. Když tak stojí u jeho motorky a přemýšlí, vážně ho vůbec neslyší. Trhne sebou, když si uvědomí, že mu někdo stojí přímo za zády, ale naštěstí pozná jeho hlas dřív, než vezme do zaječích. Nepřepral by ho, ale utíkat umí docela rychle a kdo uteče, vyhraje, za to se jeden nemusel stydět. Ohlédne se po něm a uvědomí si, jak je vlastně vysoký a statný. Rozbuší se mu srdce a pootevře rty. "Myslel jsem si, že jsi někdo jiný…" Vydechne upřímně, ale nemyslí tím Yusukeho nebo kohokoliv. Myslel tím, že se sem mohl vrátit někdo z těch, kdo v noci ohrožovali Ricka a Tae. Vážně se chvíli lekl, že někomu padne do rukou. Tyhle ruce by mu ale zase tolik nevadily. Může dělat cokoliv chce? Zajímalo by ho, co by si o tom myslel táta Toshiya. Pousměje se, ale jenom do chvíle, než mu JK začne podávat helmu. On by si zahrál na Únos? Není si jistý, jestli ostatním nezpůsobí infarkt, když zmizí, ale žádný zákaz vycházení tady přece nepadl. Všichni musí chodit do školy a tak podobně. Ucítí na boku Jkovu ruku a málem omdlí jenom z toho. Nechá se otočit a podívá se mu do očí, ale je to těžké neucuknout.
"Co nikdo neví? Nikdo?" Zopakuje po něm a okamžitě se nechá ulovit. Ani Felix ne? Ta otázka mu jasně svítí v očích. JK se začne sklánět a on neví, jestli se má skrčit a vsáknout do země nebo mu vyjít vstříc.
"Jo?" Vypadne z něj pitomě na to o tom, že s ním chce mluvit, při tom to chce celou dobu taky. Zamrká, když ho JK políbí na tvář, do nosu se mu dostane jeho vůně a on si nechává nasadit helmu jako poddajná panenka. Vážně se lekne, skoro vyjekne a pevně ho popadne za triko za krkem, když ho nečekaně zvedne do náruče. JK vypadá, že ani neví, že něco zvedl, ale on si nepřijde zas tak lehký a nikdo s ním nic podobného nikdy neuděl. Za chvíli už sedí na motorce a JK se usazuje před ním. Ne snad, že by se bál, ale stejně ho popadne pevně kolem boků a právě včas, protože motorka se dá rychle do pohybu. Uhání na nejbližší silnici a po ní dál a nabírá rychlost. Kdyby si Hye k té motorce nestoupl, tohle by se nestalo nebo stalo? Pořád tomu nemůže uvěřit a zároveň cítí dobrodružství někde na dně žaludku. Líbí se mu to a začne se pro sebe zase usmívat. Byl rád lidem z očí a teď jel někam, kde ho čekají překvapení a s někým, komu se líbí a s kým… Má dost času, aby se ztratil ve vzpomínkách na jezero a jen tak podvědomě sleduje trasu jejich cesty.
Jungkook
JK by si nikdy nestěžoval. Byl zvyklý si některé věci nechávat pro sebe. S Felixem občas některé hlubší věci řešili, protože byli z podobných poměrů a řešili podobné věci, ale stejně...Ani jeho nejlepší přítel nevěděl všechno. JK by si pak připadal jako slaboch, a to se prostě nikdy nestane. Donedávna měl pocit, že ho Hye odněkud vždycky pozoruje. Nepřekvapil ho, když se znenadání někde objevil, jak kdyby přesně věděl, kde JK je. Jenže ten pocit poslední dny úplně vymizel. A JK dostal strach. poprvé v životě se bál, že by o něj někdo neměl zájem. Vážně ho to nutilo pomalu šílet a k tomu ten chlap, který se tu zničehonic zjevil se svým sebevědomým vystupováním a stránkou, která všechny kolem nutí přemýšlet, co vlastně dělá. Trávil s Hye čas, viděl je spolu, jak mizí v tom náklaďáku a Hye...Už neměl pocit, že se před ním schovává a díky tomu ví přesně, kde JK je. Je čas to rozseknout a přesvědčit tu malou lasičku, že s ním mu bude nejlíp. Jenže to tady nedokáže. Ne když mají za zadkem pořád někoho. Koutky mu vyskočí nahoru, když s sebou Hye trhne. Takže se jeho myšlenky tak trochu potvrdili. Nedával pozor. Už ho znal dost na to, aby věděl, že se to jen tak nestává. Tušil taky, že by mu mohl utéct, a tak měl připravené ruce, aby ho mohl zastavit. Není to potřeba, očividně ho pozná po hlase. Koutky mu znovu trhnou nahoru. "Jo a já asi tuším kdo." Prohodí tiše s trochu nepříjemným podtónem. Má samozřejmě na mysli toho namyšlence, co se tu potuluje kolem. Taemu vyfoukl seržanta a co když to zkouší i na Hyeho? Má pocit, že cítí, jak se Hye pod jeho dotekem rozpouští a jemu to zvedne náladu. Pořád na něj působí, a to je dobře. Oplatí mu pohled do očí a v těch jeho se blýskne.
"Ne, vůbec nikdo." Ujistí ho, že ani Felix neví všechno, a právě jemu to chce ukázat.
"Samozřejmě, ale pořád se kolem tebe někdo motá." A ano, zase myslí jednu konkrétní osobu, která mu celé dny leze na nervy. Radši by se denně dohadoval s Kagamim, no vážně. Stačí mu jenom chvilka a Hye neodporuje, ani když ho zvedne nad zem. Je to dobře, nerad by se s ním pral. Určitě by na sebe upozornili a to nechce. Potřebuje se s ním dostat za bránu a pak už mu ostatní budou jedno. Uchechtne se, jakmile motorka vyrazí kupředu a Hye se ho chytne pevněji. Přes ten hluk toho nebude moc slyšet, ale to nevadí. On sám si chce užít jízdu, málem by zapomněl, jaké to je. Ohlédne se krátce přes rameno a křikne na něj.
"Líbí nebo vůbec?" Chce to vědět a vlastně i tohle je pro něj důležité. Nechce ho vytrhávat z jeho denního snění, ale zeptat se prostě musel. Vede motorku na cestu kolem městečka a míří ke vzdálenějšímu konci. Má jasnou představu, kam spolu pojedou a je si jistý, že je tam chvíli nikdo nenajde. Možná, že když budou mít dost štěstí, najdou je třeba až ráno. trvá to ještě nějakou dobu, než se dostanou až na cestičku, na jejímž konci je branka a za ní osamělý dům. Zastaví u branky, kterou zkušeně otevře a pak navede motorku za ni a až k domku, kde zhasne motor a pomůže mu dolů. Sám ji postaví na stojan a otočí se k němu.
"Ukaž, pomůžu ti." Pousměje se a začne mu zkušeně rozepínat řemínek helmy a pak ji opatrně stáhne. Se zaujatým výrazem mu upraví vlasy.
"Jsi první, koho sem beru. Nejsi to jen ty, který některé věci zkouší poprvé." Prohlédne si dlouze jeho tvář, než se jí dotkne prsty, ale zatím nic víc. Vezme ho za ruku a vyrazí ke dveřím. Z kapsy vyloví klíč a bez problémů ho zasune do dveří. Dům vypadá opuštěně už delší dobu a zároveň je jasné, že to tady někdo udržuje. Když se dveře otevřou, odhalí jednu místnost a starší vybavení, které není zaprášeně. Je vidět, že sem pravidelně někdo chodí a stará se o to. Hlavní, co člověka zaujme je protější stěna, které je plná gramofonových desek a na stole stranou jsou tři přístroje, očividně sběratelské kousky. JK společně s Hye, kterého drží za ruku, projde až do středu obýváku a pak se zastaví a kývne mu hlavou, že se klidně může rozhlédnout. Pod malým oknem je další menší stolek, který je plný zarámovaných fotek. Většinou starší ženy a malého kluka. Série fotek končí, když je chlapci tak patnáct let.
"Chceš se rozhlédnout?" Dává mu prostor, aby všechno prozkoumal po svém.
Hyeon-seong
Hye vypadá trochu zmateně, když JK pronese tu větu o tom, že ví, koho asi čekal. Je z něj nějaký mimo, takže jemu nedojde, koho vlastně myslí, protože je vlastními myšlenkami příliš u okolní hrozby. Za to JK očividně vůbec netrápí, že by ho do toho všeho mohli taky zatáhnout a že by třeba mohl dojít nějaké újmy. Možná by toho špióna měl dělat spíš on. Ten tón mu ale neunikl a když potom JK dodá, že se okolo něj pořád někdo motá, začne mu trochu svítat. Vážně by mohl myslet zrovna Yusukeho? Začíná vypadat užasle, ale mnohem víc než tohle ho zajímá to, co neví ani Felix a tak to okamžitě hodí za hlavu a dál už se ho nijak nevyptává. A pak už jsou na motorce a jedou spolu neznámo kam. Po nějaké chvíli si všimne, že se JK otáčí a křikne na něj svoji otázku a on se znovu pousměje. Nediví se mu, že se ho na to ptá, motorka je pro něj očividně velmi důležitá. "Líbí." Křikne jenom vlastně docela krátce, jak je je jeho zvykem a dál se pro sebe usmívá. Opřel by si o jeho záda hlavu, ale v té helmě to moc nešlo. Stejně by se teď neslyšeli, kdyby toho měl říkat víc, ale upřímně, kdyby se bál sedět na motorce, nemohl by dělat svou budoucí práci. Ví o sobě, že by se daleko raději vozil, než ji řídil, ale bude nutné, aby to minimálně uměl, když bude potřeba a tohle je dobrý trénink pro to, aby překonal strach na silnici. Stejně tak nějak tušil, že bude spíš mozkem operace a že na akci by se mu někdo hodil… Když sjedou z dálnice a dostanou se až na osamocenou silnici, na jejímž konci je nějaká stará rezidence, Hyeon-seong si uvědomí, že to tady vůbec nezná a nikdy tady nebyl. Město sice nebylo velké, ale ani nebylo nijak malé, nemohl být všude a vědět o všem. JK si hravě poradí s odemykáním branky, ale dům vypadá opuštěně. Nevypadá jako místo, kde by žila jeho rodina. Rozhlíží se okolo sebe, prohlíží si každé křoví, zatímco JK vede motorku dovnitř a když motor zhasne, podívá se do jeho tváře. JK na nic nečeká a začne mu rozepínat helmu a on se přistihne, že se mu ta jeho starost moc líbí. Nechává ho, aby to udělal a nespouští z něj nestejné oči.
"Takže tohle všechno je tvoje?" Zeptá se ho. Byl to starý, krásný dům, jako po nějaké samurajské rodině. Sleze z motorky a když ho JK vezme za ruku, projede jím zachvění. Nevzal sem ani své přátelé, takže tady schovává kousek sebe, podobně jako on ve svém tajném úkrytu. Jakmile jsou uvnitř, není to žádná naleštěná vila, ale spíš se tu cítí jako na noblesní chatě. Hodně tomu napomáhá i výzdoba, která napovídá, že majitel je dost mladý. Nechá se odvést až doprostřed místnosti, kde ho JK pobídne, že se klidně může rozhlédnout. Musí to udělat, nevydržel by na místě, leda by ho něčím připoutal. Prohlíží si všechny věci, ukládá si do paměti gramofonové štítky a názvy různých desek, ale jsou to právě fotografie, co ho láká ze všeho nejvíc. Má dojem, že toho chlapce na nich poznává. Stojí tam se ženou, možná s mámou. Uvnitř hrudi ho to píchne. Máma je někdo, koho by si přál a koho nemá, jakkoliv jsou jeho tátové skvělí.
"To jsi ty?" Pochybuje, že se plete. Zmizela… umřela? Ohlédne se někam za sebe. Každý podobný dům má samozřejmě patro. Většinou se v něm spalo. Schody bývaly schované za dveřmi a tvářily se jako skříň a tady je to podobné. Neomylně vezme za kliku a otevře je. Není tam prach, jak si myslel. Podívá se nahoru a měl by se asi zeptat, ale vyrazí. Pod nohama mu to trochu vrže a objeví se skutečně v ložnici. Asi jeho ložnici… totiž… Teprve teď mu to dojde. Polkne a zčervená tak, že to neschová ani kyblík s černou barvou. Naštěstí je JK ještě pořád někde za ním.
"Myslel jsem si… já totiž…" Že je tu co, dětský pokojíček
"Spíš přece na farmě a… to nikdy nechodíš k vám domů?" Řekne asi jakoukoliv pitomost, aby nemusel přiznat, jak moc je teď v úzkých z toho místa a z něj. Asi shoří na místě.
Jungkook
JK vlastně ani neřeší, jestli Hye přijde na to, že žárlí nebo ne. Sám si moc dobře uvědomuje, jak mu vadí, kdo se kolem něj motá. Ale asi ne proto, že se o něj někdo snaží, ale spíš proto, že on sám neví, jak na tom u něj je. Jistě, řekli si hodně věcí, ale zároveň měl pocit, že se Hye může kdykoliv rozhodnout a nechat ho být. Ne, nesnesl by podobný stav dobře a musel by odtud zmizet vážně daleko. +Cos mi to provedl?+ Obviňuje ho v duchu a zároveň vnímá, když ho pozoruje, že nelituje vůbec ničeho. Je rád, když se mu podaří ho naložit a vypadnout z téhle farmy. Rád tu trávil čas a zároveň mu pomalu začíná lézt na nervy. Ne tím prostředím nebo prací, spíš tím, kdo se tu motá a jak si proti nim připadá neschopný. Takto už se necítil dlouho, a proto ho napadlo, že by měli zmizet. Užívá si jízdu na motorce a líbí se mu, že na ni není sám. když však Hye prohlásí, že se mu to líbí, zvednou se mu koutky mnohem víc nahoru. Krátce se ohlédne přes rameno a věnuje mu dost oslnivý úsměv. Ví, že nemá smysl se zrovna teď bavit, ale stejně mu chce dát najevo, jak moc je s tím spokojený. Neříká nic, ani když dorazí na místo. Při odepínání helmy je vidět jeho zaujetí a jak moc si to užívá. nejspíš nejen on. Oplatí mu pohled a zvláštně se pousměje. "Ano, vlastně ano." Prozradí mu první věc. Chce vidět a vnímat jakoukoliv reakci, a tak ho nechává, aby si některé věci zkusil domyslet sám. Přece jen by ho to mohlo bavit, to už si dávno všiml. Jde za ním, ale zastaví se uprostřed pokoje. Je to místo, které na něj má zvláštní vliv. Pořád je z toho trochu smutný a zároveň není lepší místo, kde by rád trávil čas o samotě. Jenže dnes tu sám není. Posune se pomalu za něj, jakmile dorazí k fotografiím. Shlédne na tu poslední, a tiše si povzdechne.
"Ano, to jsem já." Potvrdí mu jeho myšlenku. Přijde mu to hrozně dávno, kdy to bylo pořízeno a on by se rád do té doby vrátil. Tehdy měl pocit, že zvládne všechno a věci se budou dít, jak chce on. Ne, takto to prostě nefunguje. Pak ho znovu nechá, aby se dostal dál do domu a prohlédl si, kam by chtěl jít. Nebrzdí ho, už se rozhodl mu to ukázat a teď nehodlá couvat. Asi není jiný způsob, jak Hyeho přesvědčit, že to myslí vážně, ať už mu ostatní říkají cokoliv. Nepochybuje o tom, že se ho jeho bratr bude snažit přesvědčit, jaký grázl je a že se má od něj držet dál. V něčem by měl pravdu a zároveň...Sám ví, že by Hyemu nikdy neublížil. Následuje ho nahoru do ložnice, která je opravdu jeho. Rozhlédne se a pohled mu utkví na dalších fotkách a medailích, které na stěně visí. Podél páteře ho zamrazí. Tohle už je taky dlouho, kdy se mu na soutěžích na krku houpaly. Stočí pohled ke své dnešní návštěvě, popojde blíž, aby na něj viděl a nakloní hlavu na stranu, když vidí jeho červenání.
"Chodím domů, vlastně jsem tam většinu času. Tohle místo..." Rozhlédne se po pokoji.
"Je to ložnice kluka, kterým jsem kdysi byl. V době, kdy jsem měl pocit, že za mnou někdo stojí a že sny se můžou plnit. Asi ani nechci, aby se to někdy změnilo. To proto jsem ti zatím nic neudělal a asi tu nikdy bydlet nebudu." Už mnohokrát přemýšlel, jestli se sem později nenastěhuje, ale pořád má nějaké hranice, které nechce překročit.
"Dům je můj, zdědil jsem ho. Nebyla to ani moje máma, ani má příbuzná. Byl to člověk, který mi pomohl dělat to, co mě opravdu bavilo. Cizí paní, které mě našla toulat se na ulici, když jsem utekl z domu, kde byla jen chůva." Pokrčí rameny a znovu se rozhlédne. Přejde k jedné fotce a vezme ji do ruky. Je z taneční soutěže. Jeho prví, tehdy skončil poslední. To už se pak nikdy nestalo. Uměl hodně dřít, když na to přišlo.
"Přestal jsem s tím, když umřel a já měl strach, že když na to ve škole přijdou, začne nové peklo." Ušklíbne se a pak fotku odloží a přejde k Hyemu. Pomalu ho vezme kolem pasu a přitáhne si ho k sobě. Prsty ho pohladí po tváři.
"Tohle je moje největší tajemství. A taky to, že šílím, když se kolem tebe motá někdo jiný." Přizná se i k tomuto.
Hyeon-seong
Hye vypadá překvapeně, když mu JK potvrdí, že tohle všechno opravdu jeho je. Samozřejmě věděl, že je jeho rodina bohatá, ale to byl majetek, který patřil jeho rodičům a ne přímo jemu. Napsali tohle všechno na něj už teď, když byl tak mladý? Vlastní nemovitosti, zatímco chodí ještě do školy? Připadalo mu to neuvěřitelné. Doma s jejich farmou nebyli žádní chudáci, měli víc, než většina, ale bohatí vyloženě nebyli. Hodně se o to staral táta Toshiya, že se příjem rodiny zvedl, ale zvířata a pozemky polykaly hodně peněz. Všechno krmivo, technika, výplaty jejich zaměstnanců… znělo to, že jsou bohatí statkáři, ale do tohohle měli daleko. Když se ocitnou nahoře v ložnici a jeho přepadne stud z toho, že jsou sami dva na takovém místě, JK působí velmi vyrovnaně a vypadá, že se mu hlavou honí úplně jiné věci, než prasečinky, které by se tady mohly dít. Dívá se na něj a zároveň na další fotografie, kterých je tady očividně velmi mnoho. Hye k nim tedy stočí svoji pozornost a popojde blíž, aby pořádně viděl na ně i na medaile, které jsou tady vystaveny. Může si na nich přečíst, z jaké jsou disciplíny a jeho to znovu překvapí. Podle toho, jaké má JK svaly, ho tipoval spíš na něco silovějšího, možná nějaký crossfit, možná parkour a takové věci a on mezitím tancoval? Podle všeho docela dobře. V Koreji byla drtivá konkurence a stejně se mu povedlo nasbírat nějaká ocenění. Když si vzpomene, co o něm ostatní říkají a co se obecně ví o tom, jak tráví čas, nepřipadá mu zrovna jako vrcholový sportovec. To by přece musel často jezdit pryč, trénovat a věnovat se tomu a ne trávit tresty u nich na farmě. Takže… s tím přestal? Pootočí se, aby se na něj mohl podívat. Ve stejnou chvíli mu JK začne vysvětlovat, o co tady vlastně jde. Uvědomí si, jak se mu oči rozšiřují pořád víc a víc a jak se ho jimi ptá, jestli v něj snad jeho přátelé nevěří, když už ne rodina, ale… JK už mu přece říkal, že se doma cítí sám, že tam skoro nikdo není. A když dospíváte, potřebujete cítit oporu nějaké dospělé osoby. Kdo jiný by to měl vědět víc než on, který byl v dětském domově většinu dětství a teprve potom si pro něj přišli? A byl zázrak, že se to vůbec stalo. Asi tu nikdy bydlet nebude? Ale proč? Jemu to tady připadalo právě proto skvělé! Co by dal za to, aby mohl nastěhovat všechny svoje tajné věci na podobné místo! "Ty ale vůbec nevíš, co vlastně máš." Protočí nad ním očima. Jenže… nebyla to moje máma. Rezonuje mu v hlavě pořád dokola. Byla to cizí paní… našla ho… Jako kdyby se mu před očima odehrála scéna, kdy si tak přál najít svou rodinu, až by nejraději umřel a objevili se Sugizo a Toshiya. Nebyli to ani jeho rodiče ani příbuzní, jen někdo, kdo ho našel tak trochu na ulici a věřil v něj. S konečnou silou, úderem kopu profesionálního šampióna bojových umění mu dojde, jak moc byl celou dobu mimo a co je vlastně v životě důležité. Udělá se mu z toho skoro špatně, několikrát zamrká a vypadá, že jestli si nesedne, asi omdlí. Pořád se honil za tím, kdo jsou jeho rodiče a proč ho odložili, ale ono to bylo jedno. Ti důležití byli tady. Ještě neumřeli.
"Jaké peklo?" Zopakuje po něm tiše a přemýšlí, že by se posadil na postel. Zní trochu dutě, ale vážně ho to zajímá. JK místo odpovědi přejde přímo k němu, vezme ho kolem pasu a on se honem musí chytit rukama jeho předloktí. Nějak mu nepřijde, že by mu od něj mělo něco hrozit nebo že by se choval tak, jak se o něm říká. Podle jeho slov má v hlavě srovnáno víc, než kde kdo. Tedy… pokud to může posoudit kluk jako on. Ucítí na tváři jeho dotek a trochu pootevře rty.
"Uhm." Hlesne na to jeho tajemství a když dojde na dodatek o něm samém, už zase rudne.
"Jo? Proč teda balíš Tae?" Nemohl, prostě nemohl to nechat být, ale stejně to říká tak jemně, že to ani nestojí za řeč. Jestli teď JK bude balit jeho, asi proteče skrz prkna v podlaze o patro níž.
"Chci, abys tancoval." Řekne úplně pitomě.
"Teď." Co ho to popadá? Dovede si jeden takový tanec docela představit, ale kde to v něm bere?
Žádné komentáře:
Okomentovat