Dmitry
Začne se věnovat prostírání, samozřejmě se vší pečlivostí a přesností, jako kdyby sebou měl metr a všechny vzdálenosti si přeměřoval. Nemohl by to nechat jen tak nebo třeba odbít to mu jeho povaha prostě nedovolí. "Hm myslím, že jedna lekce by se mu celkem hodila." Opáčí Shelle s naprostou vážnosti a neubrání se hodit po Valerianovi zvláštně pobavený pohled. Jak jinak, než s typickou odměřeností, které se umí zbavit jen v přítomnosti Asahiho, i když i dnes se mu to možná povede. Když prostírá před Valerianem, chvíli na jeho poznámku nereaguje, nakonec si ale přece jen neodpustí odpověď.
"To bude tím, že já to dělám jednou za čas a dobrovolně, ale ty, jak se zdá budeš muset." Ano, i on umí být škodolibý a v jeho přítomnosti k tomu má příležitost. Přece jenom tu panuje celkem uvolněná atmosféra a on se k ní kupodivu přidá. Teprve pak se na rovná, zkontroluje své dílo a pak se usadí vedle Asahiho. Ten ale v zápěstí odběhne a on se zamračí, už by ho měl rád ve své blízkosti. Celou dobu byl v knihovně bez něj a je znát, že mu to zrovna nevyhovuje.
Valerian
Ty jejich komentáře přechází přesně do chvíle, než se k němu Shelle skloní a naprosto vážně mu oznámí, že služebná tady nebude. Oči se mu nevěřícně rozšíří a okamžitě je zapíchne do jejího obličeje, ale ona ho mine jako by se nechumelilo a usadí se na protější straně. Semkne rty do tenké čárky. Vždycky měl služebnou. Vždycky. Všude. To tady tedy bude a hotovo! Hledí na ní pohledem O tom nebudu diskutovat ještě drahnou chvíli po tom, co se před ním objeví talíř s večeří. Existovaly války, které Shelle prostě nemohla vyhrát a tohle bude jedna z nich, to jí ještě dokáže. Snad si nemyslí, že tady on bude lítat s hadrem nebo se bude dívat na to, jak to dělá ona sama, potažmo jeho vlastní děti. Ani omylem! Někdy tou dobou Asahi vyskočí na nohy a běží do kuchyně. Kysele se ušklíbne. "Podívej, třeba tahle se docela osvědčila." Ukáže palcem přes rameno.
"Budete si rozumět." Zvedne oči k Dmitrymu, protože tou poznámkou si rýpnul zároveň i do něj a oplatil to tak jim oběma. Zatváří se spokojeně, když vidí jak za ním Dmitry hledí.
"On si služebnou pořizovat nemusí, doktůrek za něj všechno rád udělá." Mračí se na Shelle.
Shelle
Usadí se pohodlně na židli a konečně si může vydechnout. Trochu ji přepadne slabost, ale nedá to na sobě vůbec znát. Naopak se za tváří omluvně, když zapomněla na pití. Asahi myslí zdá se na všechno a ona bude asi ještě muset spoustu věcí dohnat. Přece jen nikdy nebyla zvyklý na návštěvy. "Ano, to bude skvělé." Zkonstatuje ještě, než zabodne pohled do Valeriana naproti sobě a už zase má sto chutí po něm talíř hodit. Ve stříbrných očích se jí zablýskne, než se pokusí svou povahu trochu uklidnit. Asi by nebylo vhodné, aby po něm začala házet nádobí uprostřed večeře. Přece jen nejsou u stolu sami.
"V žádném případě. Asahi je tu pouze jako doktor a přátelská návštěva." Mluví sice klidně a bez emocí, námitky vůči tomu by ale měl jen blázen. Položí dlaň na stůl a poklepe prsty v určitém rytmu, který má v hlavě a nějak se jí vloudil do popředí.
"Ano, ale tady to evidentně funguje vzájemně. Příště si rozmysli, jaký příklad mi dáváš." Upozorní ho s vítězoslavným výrazem a raději stočí pod k jejich hostům.
"Myslím, že vám raději po přeji dobrou chuť. Bude to jistější." Sama se pustí do jídla, nebo nakonec Valerianově hlavě přistane tohle jídlo, u kterého se vážně snažila.
Asahi
Všechno to honem loupe, krájí a vymačkává do velkého džbánu. Možná by si někdo dal raději víno nebo tak něco, ale to on teď hledat a řešit nehodlá. Beztak už měli pánové nějaké ty panáky. Nakonec se se vším vrátí ke stolu a posune džbán nejdřív k Shelle. Konečně se usadí i on."Tak, dobrou chuť." Řekne jim, než se chopí příboru. To bude legrace, doma jí pořád hůlkami. Ne, že by to takhle neuměl, jen to pro něj není zase až taková samozřejmost. Samozřejmě celou dobu poslouchá jejich konverzaci a kradmo se podívá na pána domu, který se netváří ani trochu přípustně. Dokonce mu dlouho trvá, než sám sáhne po příboru a začne jíst. On sám si uvědomí, že se s tou židlí naposouval tak blízko k Dmitrymu, že se skoro nemůže pohnout loktem, aby do něj nevrazil. Nicméně se snaží dělat jako že nic.
"Je to výborné..." Pochválí kuchyni Shelle, jakmile má v puse dost prázdno na to, aby to bylo vhodné a usměje se jejím směrem. Náladu u stolu by nepřehlédl ani kdyby neměl svoje schopnosti, ale pořád mu to připadá, že to s nimi stejně jiné nebude. Jsou už prostě takoví. Jen se tak hašteří. +Trochu jako děti, ale to jim nahlas neříkej.+ Pomyslí si.
Dmitry
Sedí s naprostým klidem na své místě a vyčká a až se ozve popřání dobře chuti, aby se mohl pustit do jídla. Samozřejmě sedí naprosto vzpřímené, jak se sluší a patří a prozatím nechává Valerianovy poznámky být. Nepatrně po zvedne koutek směrem k Shelle, když mu odpoví dřív, než on. Zdá se, že ona si sním poradí a sám se do toho nemusí zapojovat. Vůbec mu nevadí, že je Asahi tak blízko a nepřekáží mu ani v nejmenším. Jestli se tak cítí v bezpečí, je to jen dobře. Neubrání se drobnému gestu uklidnění, když mu položí ruku na tu jeho, vzápětí ji však stáhne ke svému talíři. Snad to pro lepší pocit stačilo, ale…Některé věci ještě prostě neovládá, jak by chtěl. "Myslím, že Asahi má své práce až nad hlavu." Opáčí mu nakonec, když jej probodne chladným pohledem, ale vzápětí se jeho výraz opět změní ve zdvořile klidný. Své si řekl a víc zatím snad nemusí dodávat.
"Dobrou chuť, vypadá to, a hlavně voní velmi dobře." Řekne, aniž by se na Valeriana opět podíval, než se pomalu pustí do jídla.
Valerian
Všichni se dají do jídla a celý stůl najednou podivně utichne. Je slyšet jen cinkání příborů a večeře podezřele rychle mizí. Všichni měli hlad, jen si to asi moc neuvědomovali. Podle jeho soudu vaří Shelle víc než dobře, to musel vědět, protože měl velmi rozmazlený jazýček. Ale jí samotné se taky uleví, až to nebude muset dělat každý den sama a pokud jde o něj... z něho taťku v domácnosti rozhodně nikdy nikdo neudělá. Odmítá tady uklízet i cokoliv dalšího, od toho bude prostě služebná, peněz má na to dost. Nicméně prozatím mlčí a v mezi čase dokonce ochutná tu Asahiho limonádu. On sám by pil raději víno, ale není to špatné. Po hlavním chodu následuje ještě dezert, který dobře zná, ale co je tady, zatím ho nikde neviděl a nejedl. Povedl se jim. Pohodlně se opře do vysoké opěrky židle a rozhlédne se po spolustolovnících. S podivem, jak ticho najednou dokážou být. Pokud jde o něj, zase tolik mluvit nepotřebuje, ale nakonec ho přece jen jedno téma napadne. "Už jste tady někdo objevil nějakou svou...vlastnost, kterou jste před příchodem sem neměli?" Začne trochu obezřetně. Ten anděl toho musel vědět až až.
Shelle
Ochutnává pomalu jídlo a v mezičase si měří Valeriana pohledem. Vůbec se jí nelíbí, že si hodlá do jejich domu dotáhnout někoho cizího. Nemá kolem sebe ráda víc lidí a je jen pár výjimek, které snese. Hospodyně to rozhodně není. Zvládne to sama, tím si je jistá. Chce tu mít svůj klid a ne někoho, kdo se na ni bude dívat skrze prsty. Venku jí to nevadí, ale doma to mít prostě nechce. Bude hodně protestovat, ale teď si nechce kazit velmi příjemné večer, který se jim podařil. Raději sní celou svou porci a i dezert, než se konečně dostane k limonádě, která je úplně dokonalá. "Tak tuhle se musím naučit, uklidňuje mi žaludek." Houkne s úsměvem na Asahiho, než se na chvíli ztratí ve svých myšlenkách, jelikož se nechá pohltit novými melodiemi jejich hostů a je jasné že až odejdou bude stát u stěny a tvořit. Musí říct, že jí samotnou překvapilo, jak moc dobře se dneska cítila. Málokdy jí někdo podobným způsobem sedl, i když to nebylo tak, že by se ostatních lidí stranila. Spíš nevyhledávala společnost navíc. Dneska je za ní však ráda a doufá, že si podobných dní užijí mnohem víc. Valerianova otázka ji donutí zvědavě zvednou oči od jídla.
Asahi
Překvapeně otočí hlavu za Shelle a zářivě se na ní usměje. "Tak to mě moc těší. Ani to nebyl záměr, protože jsem tak moc spěchal, aby jídlo nevystydlo." Řekne. Měl mnohem víc myslet na to, v jakém je stavu a jak se cítí. To si říká léčitel a přítel? Nebyl by to on, aby nevymyslel něco, za co se v duchu potrestat a doufá, že mu to nevyčtou i ostatní. Je docela rád, když Valerian změní téma a se zájmem obrátí pozornost právě k němu. Nikdo jiný se slova zatím neujal, tak začne on sám.
"U mě se všechno změnilo s faktem, že jsem se stal tím, kým jsem se stal. S tím souvisí i moje nově nabité schopnosti, jestli mluvíš o tomhle Valerian-san." Vysvětlí.
"Tak například jsem přijal živel vzduchu." Usměje se jeho směrem a najednou se cítí podivně uvolněně. Může otevřeně mluvit o tom, kým je a je kolem něj několik lidí, které to jednoduše zajímá. Moc svoje schopnosti nevyužívá, kromě nadání pro léčitelství, ale pro něj je to obrovské téma, které si nese dlouhá léta skoro jako tajemství. Bylo zvláštní přiznat před tak nebezpečnými muži, že taky něco svede. Byl ale samozřejmě dobře obeznámen taky s tím, že někdy nemusíte změnit svou rasu, abyste tady získali jisté schopnosti a podle něj se tohle Valerianovi přihodilo. Zatím vyčkává, co jim řekne sám
Dmitry
S klidným výrazem dojí celou svou porci beze spěchu a prozatím se do konverzace nezapojuje. Má pocit, že když bude chvíli mlčet, dozví se mnohem víc. Což je pro jeho povahu samozřejmě velmi lákavé. Odloží příbor na talíř a narovná se na své židli, než s mírně pozvednutým obočím koukne na Asahiho, který se rozhodl mluvit o své vlastní osobě. Jeho podstata je pro něj velmi zajímavá a samozřejmě už započal studium, které mu prozradí mnohem víc. Je rád, že se Asahi rozhodl mluvit. Má pocit, že se cítí uvolněněji, když o tom může otevřeně mluvit. Naslouchá a nechává Asahiho, aby se ostatním víc otevřel. Ani si to neuvědomí a na jeho jindy nepřístupné tváří se objeví mírný úsměv, když jej sleduje. Pak ho ale něco napadne, a tak se na chvíli zamyslí a počká až Asahi domluví. "Takže se stává, že se schopnosti projeví až po nějaké době?" Zeptá se s jistou zvědavostí. Samozřejmě už o schopnostech něco málo četl, ale jak to přesně funguje u příchozích na tento ostrov, to mu prozatím zůstává záhadou. Sám by si dokázal představit nějaké schopnosti, ale zatím se asi bude muset obejít bez nich. U Asahiho je to snadnější, ten prošel kompletní změnou ale, co ostatní? Rád by ho dokázal ochránit, jenže je tu tolik tvorů, kteří jsou mnohem silnější. Má pocit, že Valerian má na věc podobný názor, jako on sám.
Valerian
Přeměří si Shelle pohledem. I když ho jeho žena neustále dráždí, je rád, že se jejímu žaludku konečně ulevilo, protože v posledních dnech jí dával co proto. Pak se ale Asahi rozmluví na téma, které on sám nadhodil a tak ho zaujatě začne sledovat. Neunikne mu ani to, jak na něj zírá Dmitry. Jsou to takové dvě divné hrdličky... "Přeměna... na to bych se tě, Asahi, rád vyptal víc, kdyby tě to moc neobtěžovalo." Nadhodí neurčitě a dokonce nezvykle slušně, protože se o tom zatím moc veřejně zaobírat nechce, ale má asi tisíc otázek, i když to, co ho zajímá není přímo Nefilimech.
"Živel vzduchu... takže si s ním můžeš dělat, co chceš?" Pozvedne obočí. To by mohla být docela nebezpečná záležitost. Asahi nevypadal jako někdo, kdo by toho zneužíval, ale podle něj se najde hodně takových, kteří to mají naopak, obzvlášť mezi démony. Pak se podívá na Dmitryho vedle něho a přikývne.
"Moje se objevila tady. Ne hned, až po nějakém čase, ale dřív jsem jí určitě neměl." Řekne přesvědčeně a na čele se mu při tom tvoří jasná vráska. Kdyby se sem nedostal, nikdy by tu úžasnou věc neobjevil, tím si byl jistý, takže už jenom proto se odtud jen tak nehne. Nehodlá být zase obyčejným člověkem, už nikdy.
Shelle
Zaujatě je poslouchá všechny. Sama se o tomto tématu ještě moc nedozvěděla, jen ví o tom, co říkal Valerian, takže vlastně nic moc. Sepne si ruce pod bradou a těká pohledem z jednoho na druhého. Po chvíli ale musí stáhnout obočí, protože s v její hlavě děje něco divného. Melodie, které tu slyší už od jejich příchodu, by nebyly nic divného, ale ještě něco se k tomu postupně přidává. Takový tichý hlásek, který ale nemá s tím, co jí vždycky mluvil v hlavě nic společného. Podél páteře jí přeběhne jemné mrazení, ale nebojí se. Má pocit, že ten hlásek je jí důvěrně známý, jak kdyby neodmyslitelně patřil k ní. Přestane vnímat všechno kolem a za pár okamžiku si musí promnout spánky, aby se mohla soustředit. Není unavená, o tom to celé není, právě naopak. Vůbec netuší, co to má znamenat a ráda by tomu přišla na kloub, i když se to zrovna teď moc nehodí. Najednou ale začne mít pocit, že ji ten tón hlasu uklidňuje a dodává jí zvláštní pocit bezpečí a jistoty. Pokusí se zase tvářit úplně normálně jako doposud a zorientovat v rozhovoru. "Je stejně zvláštní, jak tohle místo na příchozí působí, určitě v sobě zárodek té schopnosti musí mít. Nebo alespoň nějaké předpoklady." Přemýšlí nahlas nad tím, jak moc ostrov ovlivňuje lidi kolem.
Asahi
Na Dmitryho otázku odpoví přímo Valerian, ale ten vzápětí na to požádá jeho samotného, že by s ním chtěl mluvit. O přeměně? Přikývne a tak nějak je mu jasné, že nad nějakou sám uvažuje. Neví, jestli mu bude umět nějak víc pomoci, ale popovídat si můžou. Přeměna každé rasy vypadala úplně jinak a většina z nich byla krajně bolestivá a nebezpečná. To ale nebylo něco, co by to Valerianovi rozmluvilo. Pak se rozesměje a zavrtí hlavou. "To zase ne a navíc je to potřeba trénovat jako všechno, ale umím například ovládnout vzduch nebo vítr kolem sebe. Řekněme, že kdybych se cítil třeba ohrožený, můžu kolem sebe rozpoutat vichřici." Nadhodí a doprovodí to gestem zápěstí. +Nebo vysát ze vzduchu kyslík a udusit vás.+ Pomyslí si, ale… tohle nikdy neměl potřebu zkoušet.
"Pak je tu taky Pouto." Pokračuje ve výčtu toho, co umí jeho rasa a nakonec obrátí tvář k Shelle a přikývne i na její slova.
"S tím souhlasím. Nevím, čím přesně to je, že na Zemi se to neprojeví a tady ano. Co přesně umíš ty, Valerian-san?" Zeptá se nakonec zvědavě a sáhne po svojí sklenici s limonádou. Cítí se úplně nacpaný. Domů ho asi Dmitry bude muset odnést.... domů... s tím souvisí, že se ho chtěl na něco zeptat, ale taky až v soukromí.
Dmitry
Poslouchá všechno, co je vyřčeno s jistým zaujetím. Jsou věci, na které ve svém studiu už narazil, ale zatím se jim pomalu zdráhal věřit. Je zvědavý, jestli i jeho potká nějaká to schopnost nebo jeho racionální povaha všechno odpudí. Poslední dny studoval spíš jen Asahiho podstatu, aby věděl, co všechno by mohl čekat a jedna informace ho zaujala nejvíc. Vlastně se tím tak nějak zabývá od té doby, co pojal tušení, že není člověkem. Do debaty se prozatím nezapojuje. Neunikne mu ovšem výraz ve tváři Shelle, která najednou vypadá úplně mimo. Přičítá to ovšem v první chvíli jejímu stavu, a tak ji nehodlá obtěžovat s otázkami, zda je v pořádku nebo ne. Vezme do ruky sklenku a jíž po druhé ochutná limonádu, která je opravdu dobrá. Sám se zatím vrátí k myšlenkám na to, jakou schopnost by mohl případně mít on, ale žádná z těch, o kterých četl u něj nejspíš nepřichází v úvahu. Nebo si alespoň není vědom, že by k nějaké měl blíž, než kdokoliv jiný. Pořád si myslí, že pro někoho jako je on, není žádná schopnost možností. Jsou věci, ke kterým má podle něj až příliš daleko a zdá se, že se to nezmění ani s příchodem sem. Ne, že by se mu něco takového nehodilo, ale asi si bude muset najít jinou cestu.Valerian
Má Shelle přesně naproti sobě, takže mu neunikne, jak si mne spánky. Najednou mu připadá, že vypadá hrozně unaveně. Nemá ani tušení, co se odehrává uvnitř její hlavy a že to souvisí především s tím, ale už není takový ignorant jako na začátku. Zamračí se a na čele mu vystoupí starostlivá vráska. "Jsi unavená, Měsíci?" Zeptá se vážně, než stočí oči na Asahiho. No podívejme doktůrek, asi by mohl být docela nebezpečný, kdyby chtěl. I když on nevypadá, že by chtěl, i kdyby mu za patami hořelo. Najednou má hroznou chuť udělat něco takového, aby ho doopravdy vyprovokoval. Musel by asi mučit Dmitryho, ale to mu zrovna teď nehrálo do karet. Pošlapání záhonku nebude dost. +Nechcete mít taky dítě? Pak by se nechal vyprovokovat snadno.+ Baví se svými myšlenkami a je vážně lepší, že tady není nikdo, kdo je umí číst. Na tomhle ostrově to určitě jde!
"Pouto?" Zeptá se, protože mu to nic neříká. Pak je dotázán na vlastní schopnost.
"Toxicita... musím říct, že líp bych si sám nevybral." Zatváří se naprosto spokojeně a sleduje jeho zaskočený výraz. Ano jistě, je tam ještě pár lepších věciček podle toho, co tvrdí encyklopedie, ale s touhle je naprosto spokojený. Naprosto. A Ať se mu někdo z nich opováží říct, že toxický byl před tím už dost! Dmitry podezřele mlčí.
Shelle
Cítí se trochu mimo, jako by se uvnitř ní dělo něco úplně zvláštního a přitom, tak nějak známého. Ten hlásek pořád neutichá, jen jako by se snažil naučit ovládat svou hlasitost. Jsou to spíš různá stádia šepotu, než aby to bylo něco, co by šlo dost dobře slyšet. V tom se jí ale do hlavy vloudi i hlas Valeriana a podívá se na něj s trochu zmateným výrazem, jako by přemýšlela, na co se jí to vlastně zeptal. Neuvědomuje si, jak dlouho byla v podstatě mimo a že by to při návštěvě nebylo zrovna vhodné. "Ach ne, jen jsem měla zvláštní pocit." Odmlčí se a vypadá to, že si konečně uvědomila přítomnost ostatních.
"Nejspíš jsem se jen přejedla." Odpoví mu nakonec s mávnutím dlaní a jemným pousmáním. Pak se pomalu zvedne ze židle a začne sklízet ze stolu, aby si mohli dál nerušeně povídat. Sama zatím o schopnostech neuvažovala. Je jí jasné, že zpěv a to, co umí s melodií je něco navíc. Jen sama po tom tolik nepátrá. Je to její součást, kterou by neměnila za nic na světě. Postupně sbírá všechno nádobí a přemýšlí nad tím, co by tohle všechno mohlo znamenat, napadá ji jen jediná možnost, ale to přece není reálné. Jenže proč by to přišlo zrovna teď, když je těhotná a dítě v ní pomalu roste?
Asahi
Ano, ta schopnost k Valerianovi zvláštním způsobem sedí jako ulitá, s tím musí Asahi souhlasit. Shelle vstane a začne sklízet ze stolu, Valerian se ptá na její únavu a jemu dojde, jak dlouho tady jsou a že už by vážně měli odejít a nechat ji odpočívat. Byla zraněná a těhotná a jemu tak scházela její společnost, že zapomněl, že tohle není běžný den. Vstane tedy taky a začne jí pomáhat z druhé strany stolu. "Každý Nefilim může mít Pouto s jedninou další bytostí, které ho dá. Rozdělit ho pak může jedině smrt. Má to hodně výhod. I nevýhod. Cítíš všechno, co se s ním děje. Prožiješ jeho bolest a smrt, pokud se mu něco stane. Někteří Nefilimové to ani nepřekonají." Vysvětlí krátce a mimoděk se při tom zadívá do Dmitryho tváře. Není si jistý, že chtěl, aby to zjistil tak brzy. Co kdyby ho napadlo, že raději odejde dřív, než Asahimu začne hrozit smrt z jeho ztráty? Pak se ale vydá s náručí nádobí do kuchyně. Měl by jí ho alespoň pomoct umýt.
"My už půjdeme Shelle." Říká po cestě.
"Musíš být hrozně unavená a jsme tu celé odpoledne i večer. Ale moc děkujeme, pro mě to bylo úžasné." Samozřejmě se chce hned pustit do práce. Bude to jenom chvilka. Nemůže odejít a nechat ji tady. Valerian to neudělá a ta služebná tu zatím nebyla.
Dmitry
Sedí prozatím v klidu, dokud nenarazí na téma Pouto. Už o tom četl, ale prozatím se nic podstatného nedozvěděl. Začíná mít představu, o co jde a je jasné, že by rád s Asahim ještě mluvil. Sám už se vlastně rozhodl, jen by chtěl, aby si oba byli jistí tím, co udělají. +Tohle je to, co chci.+ Pomyslí si hned, jak nad tím vůbec začne přemýšlet. Ostatně, co víc by si mohl přát, už teď má pocit, že se od něj stále nemůže odpoutat, tak proč tomu nedat ještě hlubší vztah? Jeho povaha nedovolí nic jiného, než aby spolu zůstali napořád. Čekal na něj tak strašně dlouho, i když pro nefilima to musí být jen okamžik. Nevidí tedy důvod pro by si o tom všem neměli promluvit velmi vážně. Tedy, Asahi o tom bude chtít jistě mluvit dost dlouho, aby si byl jistý, že se Dmitry rozhodl. Také se začne pomalu zvedat, když už je nádobí uklizené ze stolu. "Máš pravdu Asahi, už jsme tu hodně dlouhou dobu." Prohodí s mírným, zdvořilým úsměvem. V hlavě už má ale jen jednu myšlenku a je si jistý, že ji tam nechce držet příliš dlouho.
"Řekl bych, že bude ještě spoustu příležitostí." Uvědomuje si, že se v dnešní den cítil vlastně docela dobře a že to je velmi překvapivé na to, jak společenský většinou byl. Tedy dobrovolně společenský.
Valerian
Zaostří na ni ještě víc, než prve, protože výraz jejího zmatení jasně napovídá, že to v pořádku není. Zamračí se, ale nechá si všechny otázky na později, až odsud vyprovodí jejich návštěvu. Kdyby o tom chtěla mluvit přede všemi, už by to udělala a taky se mu stávalo, že o tom nechtěla mluvit ani s ním samotným. Taky sám vstane a na okamžik se ocitne po boku Dmitryho. Počká až ti dva douklidí věci ze stolu, ale v mytí nádobí jim prozatím zabrání. "To počká, nejdřív si půjdeš odpočinout, Měsíci." Řekne jí, když jí chytí za zápěstí a jemně zatáhne, aby jí zabránil v dalším pobíhání po domě. Ještě si chvíli může stěžovat, že nechce hospodyni... Vysvětlení ohledně Pouta je poměrně zajímavé, ale jemu to zatím připadá jako kupa nevýhod pro samotného autora tohohle zvláštního spojení. Jediný pohled na Dmitryho mu však řekne, že on to vidí jinak.
"Tohle si dobře rozmysli..." Zašeptá směrem k němu, a když se k nim Asahi se Shelle připojí, vydá se pomalu směrem ke dveřím. Nemyslí to tak, že by neměl věřit Asahimu, ale měl by dobře promyslet, jak to v budoucnu ovlivní jeho. Jeho nedobytná pevnost dostane jasné trhliny, jakkoliv si jinak spojením s Nefilimem vydělá. Bude to slabost. Velká slabost. Asahi není bojovník. Půjdou po něm úplně všichni. +Bože, budeme ho muset chránit… já, Antonio...+ Už to vidí.
Shelle
Moc dobře vnímá, jak se na ni Valerian dívá. Z jedné strany je potěšena tím, že o ní má dá starost, z druhé strany ji štve tím, že si myslí, jak je unavená. Jsou to dost protichůdné pocity a vlastně i docela ovládané hormony. No má se ještě na co těšit, jestli to tak půjde dál. Nakonec ale jen pokrčí rameny a jde vyprovodit hosty. To jistě zvládne bez obtíží, i když tuší, jak se na ni bude Valerian dál dívat. "Díky moc za skvělý večer a i za pomoct." Rozloučí se s nimi upřímně po boku Valeriana a je jí jasné, že hned, co zavře dveře padnou otázky, které má na ni jistě připravené. Nebude jich málo a ona sama netuší, jestli bude schopná na všechny odpovědět. Sama vypadá zamyšleně, protože si vůbec není jistá, co se bude dít dál a jak dalece se jejich malá holčička projeví. Jediné, co ví je, že v tomto světě je možné naprosto všechno a u ní nejspíš ještě o to víc. Když se dveře zavřou a zůstanou sami, otočí se na patě a zamíří do obýváku, rovnou ke své zdi, kde beze slova začne psát noty a zároveň k nim text, který vypraví o malé holčičce a její cestě životem. Nechce Valeriana ignorovat, ale tohle je způsob, jakým mu nejlépe řekne, co se vlastně děje.
Asahi
Nakonec se spolu s Dmitrym dostanou až ke dveřím, obléknou se a obují a s vřelým loučením se Shelle a velice decentním loučením s Valerianem, vyrazí i on po jeho boku směrem domů. Jak rád by mu hned teď řekl všechno, co má na srdci, ale bude to muset počkat, až na sebe budou mít čas a klid. Prostě to ještě dneska vydrží. Zatímco s ním kráčí po ulici směrem k jezeru, vsune svou malou dlaň do té jeho bez ohledu na to, že jsou na veřejnosti. V Japonsku by si to nikdy nemohl dovolit, ale nejen proto, že to bylo společensky nevhodné, ale tam prostě každý věděl, jak to doma je a neměl potřebu s tím vystupovat navenek. Tady bylo všechno jiné a on by chtěl zkusit žít tenhle jiný život, když má tu možnost. Třeba se do Japonska někdy vrátí společně s Dmitrym a třeba už nikdy a pojedou někam úplně jinam? Samozřejmě spolu! Hlavu k němu nezvedne jen mlčky čeká, jak na to bude reagovat a pro sebe se slabě usmívá. "Myslím, že to byl nakonec moc krásný večer Dmitry-san..." Pronese ještě a zvedne tvář nahoru ke hvězdám, které mají nad hlavami. Tady není žádný světelný smog a všechny jsou vidět krásně a jasně. Kdyby se býval odvážil, políbil by ho… Může si to alespoň představovat a šťastně se usmívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat