Asahi
Přikývne na její slova. "Ono to bude lepší vzhledem k tvému stavu." Řekne, jako by ho o tom někdo už dávno informoval a podiví se, jak statečně Shelle vzdoruje tomu nepříjemnému pálení. On sám by asi pištěl jako malá holka, ale ona? Nic, jen si tiše sykne. Cítí se vedle ní skoro zahanbeně, ale... kdo jiný by taky asi vydržel s ním... Stydět by se měl i za své myšlenky, ale nemůže si pomoct. Když je rána čistá, připraví si nástroje.
"Teď budu hodně nepříjemný. Budu dávat pryč ten hnis a zanícenou tkáň." Upozorní ji a hned se při práci chytne nějakého tématu k povídání, aby odvedl její pozornost.
"Ze mě? Myslíš moje hudba?" Zeptá se. Tradiční a klidná.... to se mu líbí.
"Já mám rád i tradiční divadlo, ale to je hodně specifická zábava. Myslím, že bych k ní jen tak někoho nepřemluvil a navíc... tady to k vidění není." Řekne trochu smutně a snaží se, aby to všechno udělal co nejrychleji. Už tak ho co chvíli propaluje očima její přítel. Má pocit, že čím víc bolesti jí způsobí, tím horší ty jeho pohledy jsou, ale pravděpodobně si to jen namlouvá. +Dmitry by ho zastavil.+ Ubezpečuje se v duchu, ale má trochu strach, jestli Valerian vůbec nějak zastavit jde.
Dmitry
Přesně tohle čekal a má pocit, že nikdy neviděl nikoho tak zapáleného. Je jasné, že pobyt dotyčného ve vězení by byl jen překážkou. Valerian ho potřebuje na svobodě a on…Nakonec by asi jednal stejně. Chvíli mlčí, jako by přemýšlel, jestli nabídku, kterou má v hlavě vypustí na světlo světa. Pořád má jisté závazky vůči Antoniovi a není to pro něj zase tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Závazky k rodině jsou pro něj však na prvním místě. Zvláště když už to není jen o nich dvou. "Tak fajn, ale je ti jasně, že po mě bude chtít Antonio informace. Řeknu mu pravdu, jen odložím naši schůzku, takže ti to dá pár dní navíc." Moc dobře si uvědomuje, že si získal jeho sympatie, když ji hodlá tak moc pomstít. Ve výsledku to pro něj bude jednodušší, nebude s tím mít tolik práce. Možná jen v tom ohledu, že bude muset zakrývat větší masakr. Není to však nic, co by už nedělal.
"V tom případě tady pro tebe mám přesný rozpis jeho denních aktivit a schůzek na následující čtrnáct dní." Vytáhne z vnitřní kapsy saka složený papír, kde je vše napsané a bez dalšího slova jej položí na stůl vedle sebe. Ať už se tvářil jakkoliv, s touto variantou viditelně počítal. Sám dopije sklenku a položí ji vedle papíru. Na hranu sklenice položí svou dlaň, aby bylo jasné, že další alkohol není potřeba.
Valerian
Přivře na něj oči. Na jazyku ho pálí rýpnutí ohledně toho, zda z něj má strach, ale pokud má všech pět po hromadě, tak už prohlédl Antoniovu masku a pochopil, že on je daleko nebezpečnější než Valerian. Právě tím, jak to nikdo nečeká a tou svou chytrostí. Proto si to raději nechá pro sebe. On z něj strach nemá, ale to je patologie a taky už za to párkrát zaplatil. Když si vzpomene, že sem na ostrov za ním jel, aby ho zabil... ušklíbne se nad tou myšlenkou a přikývne. "Dobře." Souhlasí nakonec a pak najednou překvapeně vytáhne obočí, když sáhne po dokumentu.
"Kdes k tomu přišel?" Vydechne a mračí se do papíru. Brzy se dozví, jestli to je všechno pravda, ale něco mu říká, že je a že to sedět bude. Pak k němu zvedne oči a něco se v nich začne pomalu měnit. Jeho prvotní hodnocení.... má to tak se všemi. Nejdřív odtažité pohrdání a teprve když si tak nějak vyslouží jeho pozornost, změní postoj. Takových moc není, ale... Pozvedne obočí a tak trochu uznale si ho změří pohledem.
"No, podívejme pisálek...." Pronese, ale už ani ne tak moc urýpaně. A jestli Asahi udělá jeho ženě pěkný obličej, možná vezme trochu na milost i jeho, když si ho Dmitry vybral.
Shelle
Na poznámku o svém stavu reaguje jen nepatrným pozvednutím koutku rtů. Snaží se, co nejvíce uvolnit čelist, aby se kůže tolik nenapínala a dál už ani nepípne jen poctivě snáší nepříjemný pocit pálení. Když ji ale začne vysvětlovat, co se bude dít dál, skoro u toho vypadá, jako by se omlouval. Klidně mu položí ruku na předloktí a krátce mu pohlédne do tváře. Je jí líto, že se tak cítí, i když to vůbec není jeho vina, co bude muset prožít. Snaží se jí přece pomoci, a to je hlavní. "To je v pořádku. Dělej, co bude potřeba." Vyjde z jejich plný rtů krátce než těkne pohledem k těm dvěma opodál, tak nějak podvědomě tuší, co se tam chystá a moc se jí to nezamlouvá. Stejně by mu to ale nerozmluvila, tak proč to komentovat.
"Já většinou vidím hudbu všude. Každý má svou vlastní melodii, jež ke mně promlouvá a mění se v závislosti na rozpoložení v duši. Ta tvoje je velmi dobrosrdečná a plná lásky. To se vidí málokdy, a hlavně takovou lidé nemají. Nebo jsem ještě žádného nepotkala." Odpoví mu nakonec delším proslovem, než měla původně v plánu, ale cítí se v jeho přítomnosti velmi dobře, klidně a vyrovnaně.
"Ano, to je velmi zvláštní druh zábavy a málokdo dokáže dohlédnout až za hranice toho, co vidí. Je to ale škoda." Zkonstatuje nakonec a mírně se odkloní ve vhodnou chvíli, aby se mohla napít vody.
Asahi
Shlédne na ruku Shelle, spočívající na jeho předloktí, pousměje se a kývne. Během práce na její ráně však jemně pootevře rty a ve výrazu jeho očí je jasně patrné, že ho zaskočila. Jednak tím vyprávěním o hudbě v každém z nich, které se mu neskutečně líbí a jednak tím, že poznala, že není člověk. Její hodnocení jeho osoby je navíc víc, než laskavé. Mimoděk se slabě začervená. "Já... popravdě nevím, co říct. Myslím, že mě vidíš v mnohem lepším světle, než jaké si zasloužím." Řekne jí tiše a přivře trochu oči na ránu. Nicméně začíná být hrozně zvědavý.
"Každý chce jistě znát svou melodii? Budu nadšený, pokud někdy uslyším tu svou." Usměje se a na okamžik se odtáhne, aby odložil tuto misku. Rána je vyčištěná a je nejvyšší čas, aby si vzal jehlu a nit a pustil se do šití. Velmi precizního šití, pokud ta jizva má k něčemu vypadat.
"Budu potřebovat, aby sis lehla." Požádá ji.
"Já opravdu nejsem člověk." Naváže pak na jejich předchozí téma. Tohle jí musí po čertech bolet.
"Za hranice toho, co je vidět... to je moc hezky řečeno. I když tam každý spatří asi něco jiného. Víš... připadá mi skoro paradoxní, že my dva tu rozebíráme estetické a umělecké hodnoty, lásku a dobrosrdečnost a ti dva vedle nás se baví o pomstě, krvi a ponížení. Jsou to opravdu naše druhé poloviny?" Tiše se zasměje.
Dmitry
Mírně pozvedne obočí, když jeho slova Valerian okomentujte jen jedním. Připadá mu jako by čekal, že ho snad bude proti Antoniovi krýt nebo co? Ne nejspíš nečekal a je to jen strohé konstatování, proto to jen přejde krátkým stisknutím čelisti k sobě. Není potřeba nejspíš cokoliv dodávat a oba ví, že většina věcí se před Antoniem stejně nic neutají. Jen je možné to trochu odložit. Krátce koukne na Asahiho a jeho práci. Buď to tu slečnu vůbec nebolí anebo se snaží nedat nic najevo, ale jde jí to skvěle, to musí uznat. Pomalu stočí pohled zpátky a naprosto klidně a zdvořile se usměje nad svou novou přezdívkou. "Čím líp tě připravím na fakta, tím méně budu mít práce kolem. Teda doufám v to." Zabodne do něj své chladné oči a je v nich jasně vidět, že to bere jako jistou smlouvu mezi nimi a taky, že když tohle vše dopadne dobře, mohla by být jejich spolupráce mnohem jednodušší. Valerian to snad pochopí taky a nebude mu házet klacky pod nohy.
"Bude mi stačit, když tě nikdo nebude schopen popsat. Tedy ne úplně přesně." Dodá ještě, než se poněkud odlehčeně opeře bedra o linku v jistém náznaku uvolnění, což je jediné, co momentálně hodlá dát najevo. Uvědomuje si ale, že se tu necítí vůbec špatně.
Valerian
Vrhne po něm pohled Aby jsi se nezbláznil a udělá pár kroků po místnosti, zatímco si pročítá řádky, které se mu dostaly do rukou. "Vědí, kdo jsem, šli po Shelle, myslím si, že popsat mě je to nejsnazší, když to na mě budou chtít hodit..." Řekne jako by to snad nebyla jeho skutečná práce a někdy v tu chvíli se dostane na doslech Asahiho a Shelle. Shlédne na ně ze své nemalé výšky. To, co dělá s obličejem jeho Měsíce vypadá docela dobře. Chvíli ho cíleně vykolejuje, ale Asahi se nenechá a šije dál jako by vyšíval dečky pro vnoučata.
"Vy dvě jemnocitné bytůstky... to sotva…" Prskne si a odkráčí zase blíž Dmitrymu. Shelle už to dávno nevěří a Asahi se může tvářit jako anděl, ale to by nechodil s tím mafiánem tady naproti. Dost pochybuje o tom, že jsou spolu kvůli tomu, aby napravoval jeho pokřivený charakter.
"Pozval bych vás na večeři, ale ještě nemáme služebnou." Pronese, najednou nakloněný tomu, aby nevypadli hned jak to bude možné. Kdyby to nemyslel vážně, ani by se s tou větou nenamáhal. Nakonec složku odloží stranou na konferenční stolek a založí si ruce na prsou. Nevázaná konverzace, než bude doktůrek hotový, mu nějak nejde.
Shelle
Drží se, co nejlépe, aniž by se pohnula, jen sem tam si neodpustí stisknout ruce v pěst anebo zlehka přivřít očka. Je to vždycky, když se dostane k místu poblíž staré jizvy, kde je kůže slabší a také citlivější. "Nemyslím si, že se pletu. Hudba nikdy nelže." Prohodí upřímně jeho směrem, přece jen je zase na chvilku ve svém vlastním světě, na který ji teď moc času nezbývá.
"Samozřejmě ti ji ráda kdykoliv přetlumočím, to je to nejmenší." Ujistí ho naprosto vážně a pokusí se o drobný přesto však upřímný úsměv, než k ní dolehne hlas Valeriana. Při tom rozhovoru se zmíní i o večeři.
"Představa tebe se zástěrou a u plotny, hm." Musí si do něj rýpnout, když se chová právě takto, přece jen je schopna si vážit lidi, kteří ji pomůžou. Nemohla by to prostě nechat jen tak bez povšimnutí. Od něj to ale rozhodně čekat nemůže, s tím je u něj prostě smířena.
"Myslím, že nám delší návštěva jen prospěje Valeriane, tedy pokud nespěcháte?" Nadhodí s otázkou, aby se ujistila, že je nebudou zdržovat, přece jen si uvědomuje, že je dobré uchovávat dobře vztahy alespoň s těmi, kteří jim hodlají pomocí, ať je to z jakéhokoliv důvodu.
"Myslím, že něco lehčího připravit zvládnu, když se toho jiní bojí." Neodpustí si poslední poznámku na adresu své drahé polovičky. Teprve potom zase stočí očka směrem k Asahimu.
"To je právě ten důvod, proč nás potřebují." Mrkne na něj pobaveně. Zdá se, že ani bolest ji nezastaví v žertování. Taky možná proto, že se snaží odlehčit napětí kolem.
Asahi
Rána už je skoro zašitá, ale musí na okamžik přestat, protože doslova vyprskne smíchy. Tohle už prostě nevydržel. Valerian u plotny a vařící jim večeři… Sice by mu to asi slušelo, ale to by se nesměl tvářit takhle. Vypadá spíš jako někdo, kdo by spálil i vodu, což nemůže říct nahlas. Honem se však kouše do spodního rtu, aby pána donu moc nepopudil a na okamžik se ohlédne po Dmitrym, aby zjistil, kde ho má. Shelle se však návrhu, aby zde ještě chvíli zůstali nadšeně chytí a on k ní s neméně nadšeným pohledem v očích zvedne hlavu. Nemá tu zase tolik přátel a moc rád by se vrátil ke dřívějším časům, kdy se s ní vídal mnohem více. A představa dvou párů, které spolu společně tráví večer, povídají si.... možná to vidí moc růžově a romanticky, ale takový už prostě je. "Já se toho nebojím." Řekne nakonec statečně, čímž dá najevo, že on by rád zůstal.
"Ty bys měla s tou ránou odpočívat, ale já doma vařím pořád. Zvládnu cokoliv." Řekne s úsměvem.
"Kdybych býval tušil, mohl jsem rovnou něco přinést..." Zalamentuje a pokračuje v šití rány. Byl zvyklý vařit ze surovin, které lidé doba běžně neměli, ale zvládne i něco kontinentálního. A pak se Shelle opět podívá do očí a přikývne.
"Ach ano, proto nás poslal osud do jejich cesty." Souhlasí spokojeně.
Dmitry
Tentokrát si už nemůže odpustit náznak protočení oči v sloup. Valerian ho snad považuje za blázna, když si myslí, že nepočítá s tím, že ho znají. "Samozřejmě s tím už počítám, ale myslím ostatní v jejich blízkosti. Myslel jsem ty nezúčastněné. Už si rozumíme?" Pokusí se to tedy ještě upřesnit, než se ti dva asi zbláznili, když tady začnou plánovat večeři. +To připadá jen mě jako ten nejšílenější nápad?+ Proběhne mu hlavou, když si uvědomí, že i kdyby hledal opravdu dlouho nenašel by čtyři nejrozdílnější osoby na celém ostrově. Proč by spolu měli trávit víc času, než je nutné. Podobné společenské interakce mu prostě nic neříkají. Je na tom v tomto ohledu asi dost podobně jako Valerian. Nakonec to ale nechá plavat a jen shlédne na Asahiho, který je tím nápadem evidentně nadšený. Jistě jak jinak, zvlášť když má možnost něco uvařit sám. Nadechne se tedy dlouze s krátkým pokrčením rameny a sundá ruku ze sklenky, kterou uchopí a natáhne směrem k Valerianovi s pohledem dávající jasně najevo, že bude potřeba ještě jedna sklenka. Minimálně. Vážně začíná přemýšlet, co tu bude dělat.
"Všiml jsem si knihovny. Můžu?" Optá se ho nakonec protože tuší, že ti dva na gauči se vrhnou do kuchyně a asi by jich tam už bylo hodně. Ne, že by se tam nějak hrnul a Valerian na tom bude jistě stejně.
Valerian
Na nějaké nezúčastněné si ani nevzpomněl... proč by měl? Ah, tihle nezúčastnění...! "Myslíš jako jejich ženy a další osazení domu? Žádné takové oči tam nezůstaly." Řekne mu chladně, když se s ním střetne očima. Jediný, koho ušetřil, byla ta malá holčička... Vzpomene si na ni, ale lítost cítit nedokáže. Ušetřil jí, a to bylo větší gesto a luxus, než jindy dovolil. Shelle o tom ale nic neřekl. A pak se k ní velmi pomalu a velmi nevěřícně otočí. Obočí mu jede nahoru ještě pomaleji a hned na to se očima přesune na toho malého. To myslí oba vážně? Myslí... Chvíli na ně zírá a není jisté, jestli se začne vztekat a všechno zakáže nebo ne, ale pak mávne dlaní ve vzduchu.
"Když si to na chystáte, dělejte si, co chcete." Řekne přezíravě a protočí nad tím oči v sloup. Pak se podívá na Dmitryho skleničku a teď je to on, kdo se konečně usměje. No vida!
"Nedivím se ti." Řekne mu skoro šeptem a štědře mu nalije. Pak mu ji zase podá. A pak Dmitryho zaujme knihovna. Chvíli ho studuje s neutrálním výrazem ve tváři.
"Vlastně jsem v ní teď strávil hodně času a je tam několik zajímavých titulů..." Začne najednou zaujatě, když vyrazí dlouhým krokem ven z obýváku, aniž by se ohlédl po těch dvou a předpokládajíce, že jde Dmitry za ním.
"Ty na nic jsem vyházel a trochu to protřídil." Vysvětluje po cestě.
Shelle
Když vidí, jak Asahi zakrývá smích, zatváří se naprosto nevinně, jak to umí jen ona. Je ráda, že se jí povedlo trochu zmírnit jeho obavy ohledně plánu těch dvou. Sama už moc dobře ví, že plést se do toho, je spíš sebevražda. Minimálně by se pak dozvěděla věci, které rozhodně vědět nepotřebuje. "Samozřejmě, že nachystáme. Musíme nakrmit dravou zvěř." Loupe po něm pohledem s mírně přivřenými očkama, naštěstí se zdá, že Dmitry pro něj bude ideální společnosti, evidentně si z jeho tónů v hlase nic nedělá.
"Nedělej si se mnou starosti, odpočívala jsem už dost, navíc se cítím dobře, takže ti ráda pomůžu. Moc toho tu bohužel není, takže budeme muset trochu improvizovat. Z druhé strany, by to mohla být zábava nemyslíš?" Dodá ještě. Poslední dobou neměla moc myšlenky ani energii na nakupování potravin a Valerian a nákup není moc správná představa. Rozhodně by nikdy nedonesl všechno, co by bylo potřeba. To by spíš někoho mučil, aby to přinesl za něj. Počká tedy až Asahi ránu došije a zvedne se z gauče, aby si jako první mohla protáhnout ztuhlá záda, než se vydá do kuchyně a zkontroluje zásoby. Fakt toho tam moc není, ale na nějaké těstoviny se zeleninou se tam ingredience najdou a možná i kousek masa, který by stačil pro všechny. Při hledání si začne pobrukovat, než se místnosti rozezní její hlas s písní, která patří Asahimu a kouzlí jí úsměv na tváři.
Asahi
Dmitry nevypadá zrovna moc nadšeně a dokonce si nechal nalít další alkohol. Někde uvnitř silně znejistí a dostane strach, že ho uvedl do situace, ve které nechce být. Sice v jeho tváři nedovede vyčíst rozčarování ve smyslu naštvání, ale taky nechce, aby musel dělat něco, co doopravdy nechce. Shelle je v tomhle mnohem bezstarostnější. A pak se navíc vzdálí do knihovny i s tím Valerianem. Zatváří se trochu provinile a nejistě, když zvedne oči k Shelle. "To budu muset odčinit. Tou nejlepší večeří, které jsme schopni. Abych ho přesvědčil, že to byl dobrý nápad." Řekne jí. Pak jí s novým úsměvem věnuje vřelý pohled.
"Chtěl bych, abychom se zase začali vídat jako jsme to dělali kdysi. Ještě před tím, než jsme je potkali a než stál můj dům." Přikývne, když zmíní, že vlastně není z čeho vařit. Odloží všechny pomůcky a také se postaví. Posbírá všechno, co je potřeba vyhodit nebo umýt a vydá se za ní do kuchyně. Je dva není nikde vidět. Shelle hledá potraviny a u toho si zpívá a on sám se rozhlíží, kde je jaké nádobí. Celý čas má ve tváři úsměv, jak ji poslouchá. Není toho moc, ale v životě každého existují momenty, kdy si musí vystačit s málem, takže už ví, že dobré jídlo jde uvařit jednoduše. Koření se zas tak moc nekazí a toho tady našel dost.
Dmitry
Když zjistí, že žádné další oči nezůstaly, nejspíš ho to i v rámci možností uklidní. Ne, že by byl pro nějaké větší masakr, nad tím prozatím ani nepřemýšlí, ale musí to brát s ohledem na svoji práci, a to je pro něj značně ulehčení. Kdyby měl krýt něco mnohem většího, zabere mu to spoustu času a nebude se moct tolik věnovat další práci pro Antonia. Konečně má sklenku zase plnou a věnuje Valerianovi při jeho slovech něco jako pobavení výraz, než spolu zamíří do knihovny. To je něco, čemu on holduje je daleko víc, než vaření. Je to pro něj nekonečný zdroj informací, který potřebuje, aby byl dobrý v tom, co dělá. "Tak to jsem zvědavý. Vypadá hodně staře, co jsem si stihl všimnout." Prohodí s patrným zaujetím, když rázně vede do knihovny. V jedné ruce svírá sklenku a druhou schovanou v kapse kalhot. Začne se rozhlížet po knihách a zamíří k jedné z polic, kde si začne prohlížet jednotlivé tituly. Odloží sklenku a vytáhne jednu knihu z regálů, vypadá jako jedna z historických a hodně starých. Tam se dají najít většinou zajímavé informace a minulosti zdejších obyvatel. To se taky dost často hodí.
"Vzestupy a pády Terayi. Hm, to by se mohlo hodit." Prohodí si spíše pro sebe, než ji prozatím doloží bokem a začne se znovu rozhlížet.
Valerian
Ano, je tady po předchozím majiteli a musím říct, že výběr a rozsah jeho knih mě docela překvapil. Řekne, když dojdou do knihovny a nadechnou se vůně starého papíru. Odloží vlastní sklenku na velký psací stůl a vyzve ho, aby se tu prošel podle libosti. "Támhle ty police jsem ještě neprocházel. Většinou skončím u čtení některé z nich." Řekne mu a když uslyší tu větičku To by se mohlo hodit, přivře na něj oči. No snad si nemyslí, že si tady odsud bude jen tak něco odnášet? Pomalu si založí ruce na prsou a pousměje se. To bude službička za službičku samozřejmě... fakt, že knihovna patří Shelle, zatím naprosto ignoruje. Však mu dala moc dělat si s ní, co chce... tedy - s knihovnou. Jeden by se skoro nahlas zasmál vlastnímu vtipu, ale nechce se mu vysvětlovat, co ho pobavilo. Opře se zády o psací stůl a napůl se na něj usadí.
"Vidíš něco zajímavého?" Čeká, co z něj vypadne. Je to takový malý test jejich společných zálib. Ještě před pár hodinami by neřekl, že by spolu byli schopní trávit čas o samotě. Pokud se ale Dmitry trefí do podobných témat, měli by si o čem povídat. Podle toho, že se neštítí dělat tuto práci, by toho mohlo být víc.
Shelle
Postupně chystá všechny ingredience, které budou nejsi potřebovat a k tomu i koření. Je ho tu hodně, na tohle si celkem potrpí. Asi to bude i tím, že byly doby, kdy si jídla nemohl natolik užívá. Teď už se delší čas má v podstatě dobře, a tak velmi ráda ochutnává nové věci. Krátce těkne pohledem ke dveřím, kde už oba mizí směrem do knihovny. Je vidět, že pánové nakonec nejspíš společnou řeč najdou. Místo toho, aby jí to děsilo, má spíš pozitivní pocity. Trochu ji zamrazí při pohledu na chodbu, ale jen se nepatrně ošije, musí si na ten pocit začít zvykat, pokud tu má dále zůstávat. Valerian je tu s ní, už jí prostě nic nehrozí. Tak si to postupně nastavuje v hlavě. "Neboj. Vypadá to, že si svým osobitým způsobem padli do oka." Uklidní ho naprosto vážně, protože ještě neviděla, aby se Valerian choval takto, je to rozhodně dobré znamení. Postaví vodu na těstoviny, než se zarazí uprostřed pohybu a s úsměvem se na něj podívá.
"Ano, to bych velmi ráda. Cítila jsem se tebou vždycky hrozně příjemně a spokojeně. Od té doby se toho stalo tolik a mě vážně mrzí, že jsem si na tebe už neudělala čas." Vypadá vlastně dost provinile. Asi oba měli úplně jiné myšlenky, ale i tak si na něj občas vzpomněla a došlo jí, že by ho ráda viděla. Broukání na sebe nenechá dlouho čekat a u toho po očku pozoruje Asahiho, jestli ho to baví taky. Vypadá to, že společně vykouzlí něco, co by jim zdejší kuchyně mohli vážně závidět. A jestli to pánům nebude chutnat, klidně jim ty talíře rozbije o hlavu. Asahi by se ani vyděsil, kdyby věděl, co ji napadá.
Asahi
"On si asi Valerian-san se všemi padá do oka svým osobitým způsobem, že?" Zeptá se, když se po ní krátce ohlédne a nakonec si vezme do rukou nějakou zeleninu a škrabku a začne ji očišťovat. Jeden si jen těžko představoval, že měl zrovna Valerian nějaké přátelé, které by bral vážně, ale ze svého života už znal, že zdání mohlo opravdu silně klamat. Možná byl zvláštní, ale v každém se skrývalo alespoň trochu dobra, i když se někdy hledalo jenom těžko. Podle něj ale existovaly démoničtější případy, než Valerian. Démoni osobně… například. Začne si prohlížet koření. "Co udělat rychlý dezert, něco ve stylu creme brulee? Je to jen vanilkový puding, krátce zapečený s karamelem na vrchu." Navrhne, protože to vypadá, že hlavní chod si vezme na starosti spíš Shelle a on přece jen nejlépe vyniká v dezertech. Neměli teď ale čas připravovat něco složitějšího, kdyby měl péct, nejedli by ani zítra ráno. To samozřejmě přeháněl, ale rád by, aby nevyprchalo kouzlo okamžiku a ti dva si třeba nevjeli do vlasů nebo v té knihovně rovnou neusnuli. Opravdu upřímně a kouzelně se usměje, když mu Shelle řekne, že by taky byla ráda, kdyby se zase vídali víc. Pro sebe přikývne, jako kdyby byla dokončena dobrá věc a co chvíli se na ni vesele usměje, když se míjejí v kuchyni. Jídlo už brzy voní skrze pokoje a chodbu.
Dmitry
Pár minut vypadá, že ho vůbec nevnímá. Hltá očima informace ze stránek knihy, kde jsou mimo jiné i informace o starých rodech žijících po staletí zde. Je to rozhodně zajímavé čtení, kde by se mohl dozvědět o lidech, kteří zde mají patřičný vliv. Probírá se stránku po stránce, než už nic lepšího nenajde a knihu zaklapne. "Musel to střídat hodně dlouhý čas." Prohodí si spíše pro sebe s mírně stažený obočím a prohlíží si další tituly.
"Počítám, že kdybych řekl ano, bude mě to něco stát." Zkonstatuje se suchým uchechtnutím a krátce se na něj podívá, než vezme opět do ruky sklenku a dá si větší doušek. Všechno má podle něj svou cenu a informace zde, by mohly být hodně drahé. Záleží na tom, co za poklady se tu ještě skrývá.
"Myslel jsem, že mezi společností na Zemi a tady bude rozdíl. Kromě nadpřirozena to je stejné. Vždycky funguje pravidlo něco za něco." Vypadne z něj jeho vlastní úvaha, aniž by se staral, co si o něm bude myslet a krátce se zaposlouchá do zvuků z kuchyně. Asahi vypadal nadšeně, je spokojený, že mu mohl dopřát svým kývnutím rozptýlení. Navíc Valerian je pro něj ideální společnost, nemusí být příliš komunikativní, což je jedině pozitivní. Neví, co by dělal s někým, kdo by po něm chtěl rozvinutější rozhovor. Když to vezme kolem a kolem, asi by si nevymyslel lepší společnost, když už to kvůli Asahimu musí trávit čas. je to jen malá daň za to, že bude jeho Anděl spokojený.
Žádné komentáře:
Okomentovat