Valerian
"Jenže já nejsem odsud, jsem ze Země, takže ano něco za něco." Ušklíbne se na něj. Je mu úplně ukradené, jaké jsou tady zvyky nebo jestli jsou stejné. Jeho život znamená jeho pravidla a pokud se někomu nelíbí, nemusí se k němu vůbec přibližovat. Vlastně by vůbec neměl. "Možná udělám výjimku, když mi tu knihu později vrátíš a když mě nevyhodíš ze dveří, až budu něco chtít." Zaujatě si začne prohlížet vlastní nehty. Jsou to takové neurčité dohody, ale kdyby byli přátelé, platilo by to automaticky. Takhle? Čert ví... Copak on ví, jak fungují vztahy? Musí sám sobě uznat, že má skvělou manikúru. Jestli mu Dmitry slíbí, co chce, bude nejspíš padlý na hlavu, protože už mu asi došlo, jaké je s Valerianem pořízení a jaké by mohly být jeho nápady, ale třeba bude dostatečně velký sebevrah? Nakonec sáhne po svazku, který si sám vyčlenil na stranu. Je o místních rasách a národech. Hodně zajímavé čtení. Hodně tlustá kniha.
"Co je ten tvůj chlapeček zač? Shelle něco prohodila, když spolu mluvili v obýváku..." Zeptá se, ale pro jednou za tou otázkou není nic víc, než zádumčivost. Určitě nebude tím, koho by hledal, ale pokud ho přeměnili tady, mohl by nastínit, jak toho docílil. Valeriana vlastní přeměna nepustila ani na vteřinu. Jenom vážně nechce být zrovna Nefilim. Ten ale bude tak hodný, aby mu řekl, jak fungují ostatní rasy. Reálně a bez příkras.
Shelle
Připravuje pečlivě každý kousek masa a ten svůj moc nekoření, poslední dobou je to moc na žaludek nesvědčí. Pár dní jí je už dobře, tak nač to pokoušet? Nerada by zase trávila příliš času v koupelně. "Ano, on má hodně specifický způsob, jak na mezilidské vztahy. I ten náš začínal strašně romanticky." Prohodí, než se rozvzpomene na jejich první setkání a začne se smát.
"No uznej, kdy ti naposledy někdo řekl, že by ti to slušelo pár dní po u topení?" Prozradí mu jen určitou část, podle ní vlastně ještě tu lepší. Asahi to asi úplně chápat nebude, ale to nevadí. Stačí, že už to pochopila ona sama. Nebyl to zase tak špatný kompliment, když si jeden uvědomí, jaký postoj má Valerian ke smrti. Olízne lžíci od medu, kterým potře kousky masa a mrkne na něj zvesela. Vypadá nejlépe za posledních pár dní, návštěvy ji evidentně svědčí. Hlavně ta jeho, kdy se její mysl uklidňuje a vytěsnává špatné vzpomínky na události posledních dní.
"Klidně nechám dezert na tobě, s tím jsem měla vždycky problém. Věci jsou v poslední skříňce." Ukáže lžící na stín ve výšce u dveří, kam dosáhne jen tak tak.
"Hm, promiň, že se ptám, ale vy dva taky nevypadáte jako typický pár." Nechce jej nutit do odpovědi a vážně pochopí, když se mu do toho chtít nebude. Jen by jí opravdu zajímalo, jak se ti dva vlastně našli. Obecně měla vždycky jistou slabost pro lidské osudy.
Asahi
Pokračuje v přípravě zeleniny a hrozně rád naslouchá jejímu vyprávění. O nich dvou, o tom jak spolu začínali. Asi to na něm i musí být hodně vidět. Nicméně to, co mu řekne předčí všechny jeho fantazie. Otočí se k ní čelem s nožem v ruce a zády se opře o linku."On ti řekl, že by ti to slušelo, kdybys byla utopená? Pro boha proč bys měla být utopená?" Neskrývaně se diví. Čekal něco romantického a tohle… to bylo vysloveně děsivé! Potřese nakonec hlavou a trochu tajemně se pousměje, když se ho Shelle zeptá na jeho vztah s Dmitrym.
"Já jsem Dmitryho poznal tak, že se mnou chtěl dělat rozhovor o mé práci. Překvapivé, že?" Řekne a dokončí zeleninu. Odloží ji, umyje si ruce a vydá se ke skříňce, o které se Shelle zmínila. Zakloní hlavu a.... tak tam on určitě nedosáhne. Rozhlédne se kolem sebe. Nakonec si tam přistrká židli a vyleze na ní.
"Zatím mě topit nechtěl. Doufám, že se to nikdy ani nestane." Odtuší vesele. Tiše se její poznámce zasměje.
"A máš na mysli to, že jsme oba stejného pohlaví nebo to jací jsme? Já jsem velký romantik a možná tě to překvapí, ale on nakonec taky... nikdy mi nikdo nečetl básně." Prozradí skoro šeptem. Takové věci nikdy neměl komu svěřit.
Dmitry
Přeměří si jej důkladně svým typickým pohledem. Už potkal pár osob ze Země, ale u něj by to upřímně nepředpokládal. Svou chybu samozřejmě neprozradí, to by nebyl on. Jsou věci, které je lepší si nechávat pro sebe. "Jistě, přesto si troufám tvrdit, že tyto věci jsou zde stejné." Prohodí nakonec s naprostým klidem a dal se rozloží po knihách. Je toho tu tolik, dokázal by se zde zavřít na několik týdnů a vůbec by mu to nevadilo. Je si téměř jistý, že spousta z nich, by mu byly více než užitečné.
"Tuto nabídku si s dovolením nechám projít hlavou, přece jen jsem své sliby zvyklý dodržovat, proto si je pečlivě promyslím." Zkonstatuje neurčitě na jeho slova. Tuší, co za službičky by to s Valerianem byly a o to víc je obezřetnější. Pak krátce těkne pohledem ke dveřím mírně se nad jeho otázkou ohledně Asahiho zamračí. Nemyslí si, že by byl nejlepší nápad mu prozradit víc, než by bylo nezbytné nutné. Přece jen je to tajemství, které nepatří jemu samotnému a on by Asahimu nerad ublížil.
"Nejsem ta pravá osoba, která by měla svěřovat tajemství druhých a jestli si myslíš, že ano nejspíš tvůj odhad nebyl nejlepší." Pravé obočí mu jde malinko nahoru. Valerian už si mohl všimnout, že má jisté zásady, které nedodržují běžné hodnoty, ale jsou spíš odrazem mafiánských rodin ze země. Potom je jasné, že mu nehodlá nic říct.
Valerian
Znovu se ušklíbne. "A co na tom chceš vymyslet... když nabídka není přesně určená?" Pozvedne obočí. Je to taková malá hra s ohněm, ale nějak si je jistý, že to je přesně to, čemu Dmitry nedokáže odolat. To nebezpečí a nejistota, co všechno by mohlo být v sázce. Na jednu stranu tak starostlivý a zásadový a na druhou evidentně milující riziko. Provrtává ho pohledem a uvažuje, čeho všeho je tenhle chladný rádoby gentleman schopný. Pak se upřímně tiše rozesměje. "Na cokoliv ohledně něj jsi neskutečně háklivý. Stačí do tebe jen píchnout a je zle." Přivře na něj oči.
"Kdy bude svatba? Vlastně... to se tady nesmí..." Odtuší, ale tak co... můžou si udělat třeba symbolickou. Přijde mu to jako docela komická představa. Ten malý by z toho asi odpadl radostí. Svatba... tak nějak ho napadne, jak by vypadala Shelle jako nevěsta. Chtěl by se vůbec ženit? Je možné, že ho to nikdy v životě nenapadlo? A napadlo to někdy jí? Co chtějí ženské? A co ona? Když o tom tak uvažuje, vlastně byl v podobných věcech dost konzervativní a starosvětský. Když už se pro někoho rozhodl a nebyl raději sám, tak proč by si ho nevzal? Neměl by s tím problém… Myslí si, že daleko větší bude mít ona. To jí se bude honit hlavou všechno možné, ne jemu.
Shelle
Upřímně a hlasitě se rozesměje, když si všimne jeho výrazu nad tím, co tehdy Valerian řekl. Chápe Asahiho rozpoložení a je jí jasné, že tak by se tvářila většina populace. Asi jen ona to vidí jinak. "Ano, to řekl. V té době to od něj byl kompliment opravdu." Zasměje se ještě jednou a v hlavě s ji honí vzpomínky na jejich setkání. V tu dobu si nepřála nic jiného než zemřít. Přišel si pro ni hodně sexy anděl smrti a…Vlastně jí přivedl zpět k životu.
"Bylo tak trochu, jako kočka s myší." Pokračuje s nádechem pobavení, ale když se dostává až k poslední vzpomínce, nepatrně se zamračil a na chvíli se věnuje jídlu, než obavy zmizí. Koutky jí zlehka vyběhnou nahoru, když se debata stočí k Asahiho příteli.
"Vypadá hodně, hm…Je jako kus ledu, ale když se na tebe dívá, no prostě tak mu roztají oči. Je to až magický moment, který by nikdo nečekal." Dodá ještě spěšně a zavrtí hlavou. Ona nikdy nemela předsudky, užila si jich až příliš, aby je nemohla brát vážně.
"Chvíli jsem měla pocit, že by byl pro tebe ochotný zabíjet." Zkonstatuje nakonec s mírným úsměvem. Valerian pro ni ochotný zabíjet byl, to už dokázal. Podle ní je Dmitry z podobného těsta, jen to umí mnohem líp skrývat než její přítel. Kdyby jen tušila, o čem právě teď v knihovně přemýšlí…Ne, to by ji ani ve snu nenapadlo.
Asahi
"Kompliment?!" Spráskl by ruce, ale má v nich mléko. Opatrně sleze ze židle i se vším, co potřebuje ke svému rychlému dezertu a postaví si mléko na plotýnku, aby stvořil puding. Shelle tady má dokonce pravou vanilku, takže to bude skvělé. Na vrch dá lístečky máty. Mňam! Začne se usmívat, když Shelle mluví o Dmitrym a o tom, jak se na něj dívá a usmívá se čím dál tím víc, až nakonec zasněně míchá ještě studené mléko v rendlíku a vůbec si neuvědomuje, že je to zbytečné. "Myslíš?" Vydechne, než stejně zasněně vařečku odloží a sáhne po vanilce, aby jí dostal z jejího lusku. Pak se konečně vrátí na zem a zasměje se. To je hezké. Pak však na ní obrátí do široka otevřené oči.
"To né... to snad... ani nikdy nebude potřeba." Zavrtí spěšně hlavou. Není si jistý, jestli se roztéct a omdlít nebo vyděsit. Nechtěl by se dostat do situace, kdy by pro něj Dmitry musel zabíjet už jenom proto, kým doopravdy byl, ale i kvůli tomu, že je to nebezpečné.
"Valerian už pro tebe zabíjel... že je to tak?" Zeptá se nakonec tiše. Neví, jak moc smí do těchto věcí strkat nos a jak moc se smí vyptávat, ale není hluchý ani hloupý. Došlo mu, o čem se celou dobu bavili a do jaké mafie se to Dmitry zaplétá. Světlo uvnitř ho varuje, ale stejně by od něj nedokázal odejít. Tím spíš ho musí chránit a být tu pro něj.
Dmitry
Chvíli mlčí, za své působení si zvykl odhadovat lidi předem, ale u Valeriana se mu to daří, jen tak napůl, a to se mu zároveň zamlouvá a nezamlouvá. Měl rád výzvy už od doby, co si pomatuje a tohle je taková, že by s ní mohl ztratit čas. Nakonec se přece jen rozhodne odpovědět. Možná i odhalit část svého pohledu na věc, a to nedělá zrovna často. "Jsem většinou úspěšný v tom, co dělám a k tomu patří i odhadovaní." Je to trochu neurčité, ale lepší odpověď pro něj nemá. Ušklíbne se s náznakem pobavení nad jeho konstatováním pohledů věnovaných Asahimu.
"Zrovna od tebe je to trefná poznámka." Neodpustí si mu to vrátit svým typicky klidným hlasem i výrazem ve tváři.
"Čekal jsi jako šelma, jestli to náhodou tvoji slečnu nebolelo víc, než by bylo nutné. To ani nemluvím o tom, co jsi napáchat v té rezidenci." Oplatí mu to, jak se sluší a patří na muže s jeho povahou, než si v hlavě uspořádá své myšlenky.
"A ve tvé situaci, která za několik měsíců nastane… Nemusím pokračovat, že ne?" Nebýt tím, kým je, asi bude mlčet. Valerian si prostě naběhl. Z druhé strany…Kdyby byl v jeho situaci, jednal by úplně stejně. Klidně by se zbavil celého ostrova, kdyby na Asahiho někdo jen sáhnul. Možná na to nevypadal, ale dokázal se mstít taky. Možná by to nebylo tak krvavé, ale rozhodně stejně smrtící.
Valerian
"Takže?" Zeptá se, i když z toho tak trochu cítí souhlas. Proč by mu to jinak říkal? A pak přijde protiúder. Ano, to je pravda, čekal a býval by to Asahimu vytmavil, ať už by byl Dmitry tady nebo ne. Věděl, jaká je vzácnost mít po ruce dobrého doktora a uměl si jich vážit, ale nejdřív si to museli zasloužit. Jestli se navíc neplete a Asahi je tím, kým si myslí, mohl by se hodit dvojnásob. Oni potřebují léčit každou chvíli. Akce po boku Antonia nebyly ojedinělé. Přivře na něj oči a pozvedne bradu kousek výš, když přijde druhý útok, narážka na jeho budoucí otcovství. Přivře oči ještě víc... a to je jako někde napsané, že se kvůli tomu musí ženit? Znovu ho napadne, jestli by třeba Shelle mohla očekávat, že by ji o to požádal. Jakmile nad tím začne přemýšlet cítí se naprosto zmateně a tak radši jen vyrazí po obvodu knihovny a začne prstem brousit po jednotlivých hřbetech knih. Nejde o to, že by to neudělal, ale jde o to, jestli by to chtěla ona. Přece se neztrapní, když ho pošle do háje? "Myslíš, že už to mají?" Raději odvede téma - tohle není moc bezpečné. Po pravdě v něm má neskutečný zmatek. Jemu se to řekne, jeho Asahi jen tak těhotný nebude. I když jeden nikdy nevěděl…
Shelle
S přípravou chodu je už skoro hotová, těstoviny se zeleninou dává jen lehce zapéct a maso si nechává na později, aby jej mohla připravit na poslední chvíli. Sleduje s pobavením výrazem Asahiho, jak míchá studené mléko a tiše se uchechtne. Je vlastně hrozně roztomilý, jak nad tím přemýšlí. Položí mu dlaň na zápěstí s vařečkou a zvedne ji z hrnce, aby to nedělal úplně zbytečně. "Vy jste v tom oba až po uši, ale na tobě je to víc vidět." Neodpustí si dodat, než při jeho otázce zamyšleně shlédne do hrnce, kde se ještě po jeho zběsilém míchání točí mléko.
"Ano, a myslím, že to nebyl jen jeden. Dostal mě z toho prokletého domu a díky němu jsme tady." Prohodí, když ukáže prstem na tvář, kterou tak hezky zašil. Její dlaň krátce spočine na břichu, kde se skrývá jejich dítě. Vypadá, že je na rozpacích. Z jedné strany je vděčná, že pro ni přišel, ale z druhé ani ona není zastáncem přílišného zabíjení. Proto se Valeriana neptá, kde celé dny byl. Nechce to vědět.
"Nad tím asi nemůžeš moc přemýšlet, jinak se zblázníš, i když já už prý blázen jsem." Dodá pobaveně a mávne nad tím rukou. Další z pomluv, které se o ni šíří už nějaký ten pátek a kterým se jen upřímně směje. Je lepší takové věci nechávat plynout a nezatěžovat si tím hlavu.
Asahi
Sklouzne pohledem na její ruku, která se ocitne na jeho vlastní a nechá si sebrat vařečku. V okamžení se začervená a zvedne k ní velké oči. Nestávalo se mu, že by se tolik zapomínal, tedy dřív ne. "Ano já... vím." Přizná tiše, ale pak se znovu pousměje.
"Pořád tomu nemůžu uvěřit, víš? Přišel prostě odnikud, nikdy bych si ani nepomyslel, že někdo jako on... a teď..." Vynechává slova, ale je si jistý, že Shelle chápe, co chce říct. Asahi byl tak dlouho sám, že už si myslel, že pokud nebude iniciativní, sám taky zůstane a najednou se tady objevil Dmitry, nedostupný, odměřený, přesto slušný a zůstal vedle něj. Prostě neuvěřitelné. Pak ale přejdou k mnohem vážnějšímu tématu a tím je Valerianova záliba v násilí. Dokončí puding a u toho přemýšlí o tom, co mu řekla.
"Je to obtížné přijmout ho takového, jaký je? Moc lidí to pro něj v jeho životě asi neudělalo... myslíš, že ho takhle vychovali?" Uvažuje a nakonec dá dezert do trouby, odkud vystrnadí těstoviny a zeleninu. Byl Valerian takový od narození nebo byla jeho minulost složitá? Co o něm vlastně kdokoliv ví a jak moc o něm ví Shelle? On o Dmitrym taky nic nevěděl a stejně ho miloval.
"Proč by jsi jím měla být?" Narovná se v ramenou a podívá se jí zpříma do očí. Myslí toho blázna, samozřejmě.
Dmitry
Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím. Nevěří tomu, že Valerian čeká odpověď právě tady. Z druhé strany si Dmitry uvědomuje, jak moc zase tíhne k životu, jako byl na Zemi. Nevadí mu psát články a zjišťovat nové informace, ale…Asi měl čekat, že si ho podobný život najde. "Takže si budu trvat na svém s dovolením a popřemýšlím, jestli mi ty knihy za protislužbu stojí." Trvá na svém předešlém rozhodnutí. Jenže to není ani tak o tom, aby se přetahovali, kdo co pro koho udělá, ale je to spíš jistá formu jeho vlastního humoru. Stejně už teď ví, že když bude potřeba, prostě to udělá.
"Jestli nevíš, co by si přála, tak se jí prostě zeptej. Není nic jednoduššího." Odpoví, jako by se ho něco ptal, když ho vidí přecházet kolem knih s takovým výrazem. Je mu celkem jasné o čem přemýšlí. On na to má jednoduchý recept a nikdy neměl obavy z odpovědi, i kdyby byla negativní. Podle něj je lepší vědět fakta, než si domýšlet cokoliv jiného.
"Nevím, jestli už je hotovo, ale začíná to celkem příjemné vonět, můžeme se jít podívat." Odtuší, než jedním hltem d pije svou sklenku a vydá se svým typicky razným a jistým krokem do kuchyně.
Valerian
Otráveně si teatrálně povzdechne. "Budu ti muset sebrat možnost rozhodovat se celé věky…" Odtuší,protože s Dmitrym není k hnutí. Chce to trochu spontánnosti. Pak ale skončí všechna sranda a on se po něm prudce otočí.
"To víš, já se jí zeptám a ona se bude chtít vdávat!" Řekne skoro vyděšeně. Najednou se mu do kuchyně ani nechce. Jako by snad ti dva mohli vědět, o čem se tady celou dobu baví... a co kdyby pak po něm někdo chtěl nějaké vyjádření? A co kdyby ona řekla, že ho vůbec nechce a tohle jí vyhovuje? To by nepřežil. Dmitry ale projde rovnou okolo něj a tak si jen povzdechne, znovu protočí oči a vydá se loudavě s rukama hluboko v kapsách za ním. Dmitry šel rychle, je tam dřív a strhne pozornost na sebe. V kuchyni to vezme ode dveří rovnou podél zdi a plíží se místností jako vlk na lovu, ostražitě si prohlížejíc každého z nich.
"Ani jste mě neprostřeli..." Pronese a honem se jinou stranou vytratí pryč, protože první, co by Shelle udělala by bylo, že by po něm hodila prostírání. To určitě… Aranžovat stoleček může ta víla nebo co on je zač. Pro sebe se směje svému vtipu, protože se samozřejmě domnívá, že je někdo trochu jiný, ale proč by mu neříkal Vílo? Víly byly pěkně protivné, to bude Nefilimovi vadit.
Shelle
Chvíli se zamýšlí, když si dá ještě jednu lžičku medu, nějak ji ta chuť dostala. Jestli tohle přežije bez následků na váze bude hodně dobrá. "Najednou se objevil ale máš pocit, že bez něj stal život za houby. Ano, ten pocit znám." Zkonstatuje nakonec s úsměvem, sama si momentálně jiný život představit nedokáže, i když je to složité. Valerian je velmi osobitý a některé věci prostě chápe jinak, ale to i ona.
"Víš, oba dva jsme se museli smířit s povahou toho druhého. Není to jednoduché některé věci přehlížet, ale i on nakonec ustal můj názor na život." Nepatrně se pousměje, když si vzpomene, kolikrát se pokoušel přemluvit ji, aby přestala zpívat na ulici a dotáhla to někam dál.
"Protože všechno, co je jiné, se většině zda divné. Nejsem úplně typicky příklad člověka a mám prostě své… Odlišnosti." Dodá nakonec poněkud neurčitě, přece jen už se hlas v jej hlavě neobjevil dlouho a zrovna přivolána ji nechce. Konečně má pocit, že má chvíli klid. V tom se ale ve dveřích objeví ti dva knihomolové a Valerian se dívá divněji, než obvykle. Stačí ale jen jedno slovo, našpulí rty a mírně stáhne obočí.
"Jednou bys taky mohl prostřít ty. Rozhodně by tě to nezabilo, věř mi." Houkne jeho směrem a skoro jako malá holka na něj vyplázne jazyk, vypadá v hodně dobré náladě.
Asahi
Znovu kývne na její slova. Říká si, že on s Dmitrym zase takové, jak to jen nazvat - zvykání - neměli, ale... snad se to neobjeví. Takhle mu to vyhovuje. Ty odlišnosti, o kterých Shelle mluví, by teď nalezl asi u každého z nich a vlastně i u sebe, ale pokud spolu budou oni čtyři přátelit, určitě se brzy dozví, co přesně tím myslela. Teď už na to nezbývá čas, protože v kuchyni se objeví obě jejich lásky. Ohlédne se po Dmitrym. Vypadá docela spokojeně. On sám by se k němu nejraději vydal alespoň pro jedno krátké objetí, ale... pořád si není jistý tím, jak by na to reagoval takhle před lidmi. Místo toho se raději sehne k troubě a vytáhne odtamtud dezert. "Myslím, že jsme hotoví." Oznámí a přejde k jiné polici, odkud se pokusí vytáhnout talíře. Je tu pro něj všechno docela vysoko. Ale to je tím, že on je zvyklý mít všechno v podstatě na zemi. Další přestřelka mezi Shelle a Valerianem na sebe nenechá čekat ani chvíli. Ne, Valerian určitě prostírat nebude, tím si je už jistý
"Já to udělám." Řekne honem a očima už hledá, kde jsou na to potřebné věci.
Dmitry
Zastaví se krátce ve dveřích, když Valerian prohodí větu o svatbě a má dokonce pocit, že se toho upřímně boji, jak překvapivé. On sám by rozhodně neměl podobné obavy. Jenže to se tady stane jen těžko. "No tak si ji vezmeš." Prohodí spíš jako vtip, i když v jeho podání to zní hodně stroze, ostatně jako vždy.
"Ale nenabyl jsem dojmu, že by byla zrovna ten druh slečny." Najednou má trochu pocit, že by ho měl uklidnit, raději nad tím ale moc nepřemýšlí a vydá se do kuchyně. Ani nestačí zaujmout vhodné místo, kde si prozatím stoupne a už se ti dva zase kočkují. Nebrání se dlouhému nádechu a výdechu, než se samozřejmě Asahi nabídne, že to udělá. Nerozmýšlí se dlouho, než přistoupí k oběma.
"Myslím, že už jste toho udělali pro dnešní večeři dost, udělám to a bude mi potěšením." Prohodí naprosto vážně. Převezme si od Asahiho vše potřebné a při doteku na jeho dlani, se mu krátce podívá do očí. Koutek se nepatrně zvedne. Stále ho trochu překvapuje jeho neskutečná ochota. To nejjednodušší, co by pro něj mohl udělat je, že se ujme se prostírání stolu.
Valerian
+No tak si ji vezmeš...+ Zní mu v hlavě jeho poslední slova, zatímco mizí do jídelny a nad slovy Shelle jen mávne rukou. Prý nezabilo... to tedy zabilo! Vnitřně rozhodně. A určitě na celý večer. Jestli chtějí, aby s ním bylo k vydržení, tak prostře někdo jiný... on má plnou hlavu přemýšlení o tom, jak je to se svatbami. Usadí se rovnou do čela stolu, opře lokty o jeho desku, spojí dlaně do stříšky a upře bledý pohled na opěradlo na druhé straně. Když se to tak vezme, on je vlastně velmi věrný a pokud si něco takového vymyslel, tak určitě ne proto, aby za týden změnil názor, takže pokud jde o něj... "Hmm..." Zamručí si pro sebe. Pak už se ale okolo projde Dmitry a zastane roli majordoma. Sleduje ho napůl nepřítomně očima.
"Sekne ti to." Rýpne si po chvíli na jeho adresu, jak tam tak kmitá s těmi příbory, ale je v tom cosi dobrosrdečného. Rozhodně víc, než obvykle. Kdyby byl ve formě, hned by mu nabídl částečný úvazek jejich komorníka, ale teď na to nemá myšlenky. Shelle si toho za chvíli všimne, takže by s tím mohl přestat. Líbila se mu představa založení vlastního klanu. Byl docela zvědavý, co na to řekne Antonio, ale ten měl rodiny rád, bude nadšený. Bylo skoro divné, že tady dnes nebyl.
Shelle
Sjede ho hodně nepříjemným pohledem, když se usadí do čela stolu a nechá se obskakovat. Rozhodně by se měl před návštěvou chovat jinak, jenže…Tohle je prostě Valerian, asi nemá smysl to přehnaně řešit. +Tohle si ještě vyřídíme.+ Pomyslí si s jistou pomstychtivostí, ale prozatím nic neřekne. Upřímně se usměje směrem k Dmitrimu, který očividně je ten typ, který udělá opravdu všechno, aby byl Asahi spokojený. Rozhodně by ho nenechal dřít se s prostíráním samotného. Valerian by ji taky nenechal, ale on by během pěti sekund sehnal služebnou, která by to udělala za ně. "Díky, jste moc hodný. Nechcete mu dát par lekcí slušného vychování?" Neubrání se rýpnutí na adresu Valeriana, a hlavně to řekne tak, aby ji mohl dost zřetelně slyšet. Začne pomalu nakládat jídlo na talíře a obslouží všechna místa, to jeho si nechá až nakonec.
"Začni se učit. Nemysli si, že si sem dotáhneš nějakou hospodyni, nikoho jiného kromě nás tu nechci." Zašeptá poblíž jeho ucha naprosto vážně a probodne ho sebejistý pohledem, než se narovná a odejde se jako poslední usadit na své místo.
Asahi
Zářivě se na Dmitryho usměje. Je tak ochotný a galantní... rozhodně má teď několikery růžové brýle, ale bude pro něj takový i za deset let, tím si je jistý. Možná zjistí některé pravdy, které by se mu nemusely úplně líbit, ale jeho brýle zařídí, že to nebude vnímat tak tragicky jako by měl. Na dezert je ještě hodně času, a tak se prostě jen vydá ke stolu, který má šest židlí. Dvě po každé straně a dvě v čele. Nedokáže sedět sám na jedné straně, prostě se posadí k jednomu boku vedle Dmitryho, takže dvě židle naproti nim zůstanou prázdné. Chybí jim tu evidentně ještě jedna dvojice. "Zapomněli jsme na pití!" Vyhrkne z ničeho nic a vyskočí na nohy, aby se okamžitě spěšně vydal do kuchyně a něco v ní začal hledat. Sice to není jeho kuchyně, ale na to teď úplně zapomněl.
"Udělám rychle nějakou limonádu, to bude hned!" Hlaholí na ně a ve velkém spěchu hází na linku nějaké ovoce. Co naplat, že jim jídlo stydne na stole, protože na něj určitě čekají a taky, že by třeba stačila jenom voda nebo snad nějaké víno, které by našel. Takhle by je nikdy odbýt nemohl, to by nešlo.
"Ještě med…" Mumlá si pro sebe.
Žádné komentáře:
Okomentovat