Mirai x Die x Kamijo - Salónní triky bych od vás nečekala. - část 3.

(večírek)

Kamijo

Vždycky byl citlivý na emoce u jiných a tento okamžik není výjimkou. Bylo to zvláštní, když sám si své pečlivě hlídal a pouštěl jen ty, které mu mohly být k užitku. Vidí výraz ve tváři Mirai, stejně jako lesknoucí se oči. Rodinná památka. On sám by se tak nedíval, ale uvnitř by to s ním zatřáslo. Dokud se nedívá, dovolí si pozřenou koutky nahoru. Ať už jsou jeho plány jakékoliv, Mirai ho v tuto chvíli doslova učaruje. Je opravdu nádherná, hrdá žena, která se nebojí jít za svým. Ano, má jeho obdiv, i když to doteď tak vůbec nevypadlo. Není to však dneska, kdy si to uvědomil. Sklopí krátce pohled k zemi, aby jí dal dostatek soukromí a nechal ji přebrat si nabídku v hlavě. Ne, pořád ještě nemá ani z daleka vyhráno. Cítí, že to nebude snadná cesta a bude muset dokázat svou cenu, pořád to bylo málo.

"Je to nádhera. Tak krásnou práci už jsem dlouho neviděl." Dovolí si pochválit tento kousek, který trhá jeho pozornost. Hleděl na něj dlouho a přemýšlel, jak moc v něm dokáže něco podobného probudit. Vždycky měl slabost pro krásné a drahé věci a teď se to jenom potvrzuje.

"Ano, oficiálně ano. Podíly mě však nezajímají. Rozhodně bych vám ale mohl pomoct s dalšími investicemi." Nabídne se rovnou. Ne jeho peníze v tuto chvíli nezajímají vůbec. Má své podniky hlavně v zahraničí, které slušně vydělávají a několik i tady v Japonsku. Jde mu o místo po jejím boku, ale z úplně jiného důvodu, než je touha profitovat z podobného partnerství. Obočí mu vystoupá nahoru, když Mir udělá krok k němu. S tím samým výrazem shlédne na její dlaň. Přistihne se, že se v něm něco pohne, když se na něj svůdně podívá, ale ten výraz on umí taky. Je jiný, ale přesto prý dokáže vyvolat hodně. V očích se mu objeví ledové plameny a nyní celkem poslušně couvá, pod jejím tlakem. Pochybuje, že se bude dít něco ve smyslu, jakým se na něj dívá a sotva neznatelně promne mezi prsty ovladač, který měl ještě před chvíli v kapse. Kdyby stiskl tlačítko, jeho ochranka je tu během několika sekund. Nepřežil by, ale nebylo by to beze svědků. Hodně malá útěch při tanci s mafií, ale je tam. Jeho tvář je pořád bez výrazu, ale přizná si, že ještě pár vteřin a ucítila by odezvu v jeho klíně. Je příliš smyslná a příliš sexy, k tomu ještě nádech nebezpečí, který by dostal každého chlapa. Tedy ty, co pro podobné věci mají slabost. On ji má. Začne se pomalu sklánět, když jsou její rty blízko a asi by si i troufl, pak se ale narovná, jakmile ucítí dýku u svého stehna. Zatváří se nadmíru pobaveně. Ano, tohle měl rozhodně očekávat.

"Dovolil jsem si příliš, že?" Pozvedne pravé obočí a upřímně se pousměje. Nejradši by se konečky prstů proběhl po její tváři. Prozatím si vystačí jen k blízkému prozkoumání jejich rysů.

"To nemyslíš. A je to vlastně dost velká škoda. Prý to není k zahození." Dovolí si malou poznámku. Pokud má umřít, stejně se to stane a ani ochranka ho nezachrání. Oplatí ji pohled do očí.

"Mám ti doopravdy patřit?" Dojde na smyslné pousmání a i jeho hlas nabírá podobný podtón. 

"Poměry v Japonsku se změnily, když se podobné věci dějí a ještě jsme ani nebyli na večeři." Nakloní hlavu mírně na stranu a pak velmi pomalu pozvedne dlaň, ve které dřímá malý ovladač. Nechá ho s rachotem dopadnout na zem, kde se rozpadne na několik kousků.

"Krok číslo jedna." Ani se nepohne, protože dýka je pořád dost blízko a asi víc, než jeho tepna ho zajímá výbava. Když se jí to nebude líbit, může ho připravit o…Ne, to snad ne.

"Krok číslo dvě, abys věděla, že to myslím opravdu vážně. Nejde mi o obchody, ale o jméno a aby se dostalo do podvědomí, kdo jsem a ke komu patřím. Spíš ke komu bych mohl patřit." Odmlčí se a je vidět, že přemýšlí, jestli pokračovat. Musí, jinak ničeho nedosáhne. Mohl by jí věřit natolik? A zbývá mu v této pozici něco jiného?

"Věřím ti, jinak bych tu nebyl." Odtuší jako první.

"Co mi zkusit alespoň na pár minut věřit taky? Řeknu ti všechno, ale…" Pomalu zvedne dlaň a položí jí na tu její, která svírá dýku a nakonec jí pohladí konečky prstů.

"Teď mám trochu obavy, kdyby ti ujela ruka." Chladné pobavení na sebe nenechá dlouho čekat.

"Jsem tu kvůli Matsumotovi. Čekal jsem na chvíli, kdy přijde někdo, kdo by ho mohl sesadit. Právoplatný dědic tokijského trůnu. Oba cítíme, že jsi to ty. Už roky sleduju tajné zprávy o situaci zde a čekám na ten správný okamžik." Mluví klidně, ale pořád si pohrává se svým hlasem.

"Chci ho vidět, když mu někdo bere něco, o čem si myslí, že je jeho." Jeho hlas výrazně ochladne a v očích se objeví drobný náznak pomsty.

"A chci, aby věděl, že jsem to byl já, kdo v tom má prsty. Sdělit mu jméno mé rodiny v ten správný okamžik. Nepotřebuju jeho smrt, ale připravit ho o jeho místo, stejně jako před roky připravil mou rodinu o to její. Museli jsme opustit úplně všechno." Troufne si vystoupat konečky prstů vystoupat po její paži.

"Proto jsem tady, proto jsem přivezl dárky pro tebe a strávil jejich hledáním několik let. A pokud usoudíš, že si můžeme vzájemně pomoci, s radostí tě vezmu na skvělou večeři, kde můžeme probrat zbytek a s velkým potěšením přijmu tvé podmínky. Víš moc dobře, jak chutná loajalita k pravé rodině. Jsou věci, za které stojí bojovat ne?" Znovu se mírně nakloní.

"Chceš přece to, co ti právem patří. Odkaz tvého otce a jeho předků."

Mirai

Mohla by si pomyslet, že tak krásnou práci neviděl vůbec nikdy, ale kdo ví. Tenhle muž toho viděl nejspíš už spoustu. Klidně jí tyká nazpátek, i když mu to nikdo nedovolil. Pohodí hlavou a zvedne bradu o něco výš. Tak prý to není k zahození? Kdyby neměl podobné sebevědomí, asi by ji to přímo šokovalo. Kromě toho chlapi obecně si hrozně věřili. Na ženské zkritizovali každý milimetr, ale sami na sobě neviděli vadu, dokud neměli padesát kilo nadváhu. Ta jeho otázka, zda jí má patřit, jí v hlavě víří ještě teď. Pronesl to takovým tónem, že by nikdo nepochyboval o tom, že se nebaví o práci, ale o něčem dočista jiném. A vážně to fungovalo. Musel to trénovat a zřejmě se mu to často vyplatilo. Udělá něco jako Tseh a uhne pohledem do strany, ale zároveň potlačuje pobavené zvednutí koutků. 

"Je to tolik nečekané, když něco podobného vyžaduje žena? Všichni si tolik přejete svoje roztomilé princezny..." Není v tom nic jízlivého, ona sama jí vlastně do jisté míry je. Rozhodně se jí hodí tak vystupovat na veřejnosti a proto se schovává za Die. Nechává ho v roli jejího dominantního doprovodu a sama zůstává okouzlující dámou. Zbraně vytahuje jenom když je třeba. Ne každý o nich musí vědět. K zemi dopadne ovladač, o kterém doopravdy nevěděla, že ho drží. Chvíli se na něj dívá, než zvedne oči ke Kamijovi. Jde o jméno… o její jméno. Když konečně začne mluvit rozumně, tedy o tom, že jí konečně prozradí celou pravdu, nechá ho být a zůstane v bezpečné vzdálenosti. Sehne se, aby vrátila dýku za černý krajkový podvazek a její tvář na chvíli zmizí v záplavě havraních vlasů. U toho poslouchá jeho slova. Vydechne v jakési ah a zase se narovná, když padne Drakovo jméno. Dlouze se na Kamija zadívá. Takže jde o pomstu. Tak to bývalo často. Hrdé japonské rodiny špatně nesly podrobení někomu jinému, pokud se pro něj samy nerozhodly. Připadá jí zvláštní, že se jí s jeho příjmením žádná nevybavuje. Jak kdyby to byl pseudonym. Obzvlášť pokud to byla rodina loajální jejímu otci. Co se s nimi stalo a kde jsou? A proč za to může zrovna Drak a to tak moc, že je muž před ní tolik sžíraný pomstou? Je to hodně otázek, ale podle toho co říká, by jí mohl být opravdu oddaný. Jenom se tím nesmí nechat strávit, aby nebyl příliš impulsivní. 

"Mluvil jsi se mnou otevřeně a tak budu mluvit otevřeně i já s tebou." Řekne nakonec. Tahle místnost je zřejmě bezpečným místem. Nevěří, že by tohle bylo divadlo a podraz, i když by to jistě svedl zahrát. 

"Můj otec si přál, aby se všechny rodiny spojily. Bojoval za to společně s Drakem. Jeho přání je pro mě velmi důležité. Vlastně mám Matsumotovu rodinu velmi ráda, víš? Obzvlášť jeho syny. Ani já netoužím po jeho smrti, ale zároveň..." Nadechne se. Jak jen mu to podat? 

"Myslím, že jsem schopna převzít moc i bez otevřené války s ním. Drak stárne, jeho děti jsou ještě kluci..." Pokrčí rameny. 

"Jak jsi ale mohl vědět, že bychom mohli sdílet myšlenky? Nikdy jsem o nich s nikým nemluvila..." Znovu se na něj dlouze podívá. Jenom s Die. Ani Miyavi to zatím nevěděl. Mirai zatím nepodnikla žádné kroky, kterými by to dala najevo. 

"Přijel jsi za mnou a doufal? Co kdybych byla spokojená s tím, jak věci jsou?" Musí přemýšlet rychle. Musí se spolu domluvit tady a teď. Hmm… Mohl by pro ni být velmi nebezpečný, pokud by tohle celé byla nějaká jeho hra, ale ne, nemyslí si to. Možná by měla dát na slova Die a nejdřív si ho pořádně prověřit. Nakonec k němu znovu přistoupí a zavěsí se do jeho rámě. 

"Je čas vrátit se na večírek." Řekne mu.

Kamijo

Zatváří se pobaveně, když Mir pohodí hlavou. Bylo to dokonale hrdé gesto a jí to tolik sluší. Dle jeho názoru byla jedna z mála žen, která si to opravdu mohla dovolit. V očích se mu mihne něco vřelejšího a rychle to zase nechá zaplout zpátky. Zatím si není jistý, kde je ta hranice, za kterou by se mohl podívat. Jen na kousíček samozřejmě. Při zmínce o roztomilých princeznách, je to on, kdo trochu pozvedne bradu.

"Všichni ne. Roztomilé princezny nejsou k zahození, ale pokud k tomu není něco navíc, je to nakonec dost nudné. Žena s komplikovanými cíli je mnohem přitažlivější. Sála z ní síla, které doslova září do okolí." Vlastně je to kompliment na její adresu, i když to řekl dost obecně. Pozoruje ji, jestli to mělo úspěch, ale proto to neřekl. Opravdu si to myslí a nechává ji nahlédnout trochu do sebe samého. Pokud se žena umí chovat dost vytříbeně a zároveň v sobě má oheň jako Mir, je to něco co ho rozhodně zaujme. Teď je zaujatý víc než dost. Pozoruje místo, kam schovává dýku a koutky mu vystoupají nahoru ve smyslném pousmání. Dokáže si představit, že by ji o tu dýku něžně připravil. Podle něj by se v jisté chvíli určitě nebránila. Odsune podobné myšlenky stranou, dokud nebude vědět, jak se rozhodne. Nakloní hlavu k rameni, když dojde na otevřený rozhovor. Na něj vlastně celou dobu čeká, i když sám s ním nezačal. Je zvědavý, co mu na to všechno řekne. Kdyby se pletl a ona souhlasila s Drakem ve vedení, pěkně by si zavařil. Byla to hodně riskantní hra, ale byl na ní ten správný čas. První věty pro něj nezačínají vůbec dobře. Začíná být přesvědčený o tom, že se spletl. Přesto není impulsivní a nevloží se do toho, jen poslouchá dál, protože dojde na nějaká ale. Značně se mu uleví, když je jejich základní cíl stejný. Sesazení Draka, to je to hlavní, co chce. Co se bude dít dál, to už rozvádět nebude. Pak už si to všechno zařídí sám a nepotřebuje, aby to kdokoliv věděl.

"Nevěděl. Nic z toho jsem nevěděl. Čekal jsem roky a pozoroval tvou činnost tady. Sledoval jsem, jak tvé jméno roste a stává se známějším. Jsi Králova dcera, věřil jsem tomu, že jsi po něm zdědila jisté předpoklady. Pak už bylo na mě sehnat tvé dárky a zkusit štěstí. Jeho synové ještě nejsou dostatečně vyzrálí, je možnost, že mám naději. Ale z okraje společnosti, díky svému poslednímu místu působení, se nikdy nedostanu dostatečně blízko." Dovysvětlí ještě.

"Nemám v plánu mu jakkoliv ublížit. Ne fyzicky. Tohle místo ale není pro něj a je na čase, aby mu to někdo ukázal." Pokrčí krátce rameny na fakt, že Mir mohla být klidně spokojená.

"Vlastně…" Nakloní se k ní malinko blíž, aby se jí podíval upřeně do očí.

"Mám pocit, že to vidím. Tváříš se jako slečna, která je spokojená s tím, jak věci jsou. Máš sebou dokonalý doprovod a skoro to vypadá, že je tu od toho, aby tě bránil. Je to hloupost." Ušklíbne se a promne si bradu v zamyšleném gestu.

"Ta síla, co máš v očích je…Něco, co jsem už dlouho neviděl. Je to velmi přitažlivé." Dojde na další kompliment, ale Mir s ním dál mluvit očividně nechce. Stáhne obočí k sobě, nelíbí se mu, že odchází, když mu nic víc neřekla. Je to rozhodnutí vteřiny, kdy se zlehka dotkne jejího zápěstí, aby ji zastavil.

"Mirai-san." Osloví ji a vysekne elegantní úklonu. Nezvedne se hned, jen pokračuje ve svých slovech.

"Prokázala byste mi tu čest a přijala mé pozvání na večeři. Hm, třeba za týden? Byl bych raději, kdybyste svého přítele nechala doma." Teď trochu vtipkuje, než se pomalu narovná a smyslně se pousměje.

"Ale i pro něj jistě najdu místo u stolu." +Třeba na zemi s miskou pro psa?+ Baví se v duchu na Dieho účet.

"Zatím žiju, takže nad mou nabídkou minimálně uvažuješ. V ten den by mohlo padnout rozhodnutí. Ale ne, nezvu tě jen kvůli tomu." Udělá krok k ní a zvedne dlaň ke šperku, který ji na začátku večírku připnul.

"Máš pravdu, je čas vrátit se na večírek. Ač to říkám nerad, měli by si také užít tvé společnosti." Klesne očima od její tváře ke šperku.

"Pokud se ti líbí, je tvůj. Řekněme, že je to vstupní poplatek a poděkování za vyslechnutí. Bylo to troufalé, ale jinak to nešlo. Ostatně nikomu jinému by tolik neslušel." Troufne si opatrně dotknout se pramenu, který spadá podél tváře a odsune ho stranou. Nechá paži spadnout podél těla a nabídne jí rámě.

"Je na čase potěšit hosty vaší přítomností, asi největší lákadlo večírku. A to jsem se tolik snažil." Prohodí s nádechem pobavení, i když je pořád trochu chladné.

"Ale žárlit na vás nejspíš nebudu, Mirai-san." Ukáže jí, že tykání bylo jen mezi nimi a nehodlá v tom pokračovat před ostatními.

Mirai, Die

Tohle tvrzení o ženách bylo zajímavé. Rozhodně velmi nejaponské, ale tomu už se nemůže divit. Ano, žena měla hezky vypadat, ale rozhodně neměla být moc slyšet. Nudnost nevadila, pak vám totiž neutekla z domu za jiným mužem. Emancipace se tu ještě pořád nenosila tolik jako třeba v Evropě nebo Americe. Po tom komplimentu se a něj musí dlouze zadívat, ale pak oči skloní a pousměje se. Ano, tohle koneckonců potřebuje, aby mohla vládnout. Bez podobné aury ji nikdy nebudou brát vážně. Už tak to bude výrazně těžší, než kdyby měla v kalhotách něco jiného. Další Kamijova slova jí připadají téměř neuvěřitelná. Přijel přesně v ten okamžik, kdy se rozhodla jednat a sdílel stejné sny jako ona. Naprostý cizinec, o kterém nikdy neslyšela. Ještě pořád se tomu zdráhala zcela uvěřit, ale pokud to bylo tak, neposlali ho její předci? Co když jí ho poslal její druhý otec Uruha? Kamijo byl tak trochu jako on. Až na ty tradice. Bylo velmi snadné něčemu podobnému uvěřit a nebezpečné tomu propadnout. Tak moc by si přála být zase s nimi, že je velmi lákavé začít si je promítat do někoho jiného. Musí se na něj znovu podívat, když jí Kamijo řekne, že je pro něj přitažlivá. Proč? Měl rád nebezpečí? 

"Skoro to vypadalo, že si rozumíš spíš s mým doprovodem." Zatváří se trochu jako holčička, když ho popichuje. Die byl krásný a zdařile pletl hlavu nejednomu muži. Zastaví se v půli kroku a ohlédne se po něm, když ucítí letmý dotek na zápěstí. Nečekala by, že ho najde v uctivém předklonu a dokonce ji zaskočí, že to pozvání neplatí přímo pro dnešní večer. Ano, už spolu u stolu seděli, ale stejně… Žádost o zanechání Die doma ji pobaví, koutky jí sotva patrně cuknout, ale Kamijo to v předklonu nemůže vidět. Kdyby byl Die její manžel, Kamijo by si vážně koledoval. Kamijo se narovná a přiblíží a jeho úsměv je najednou sebevědomý a svůdný. Nezve ji jenom kvůli obchodu? Takže obchodu a posteli? Chce si to pojistit ještě mnohem víc? Myslí si, že se Mirai jako žena snadno zahledí a on si jí tak tím spíš omotá kolem prstu nebo jenom věří, že přes postel si budou bližší? A nebo je jeho zájem skutečný? To rozhodně nepozná dneska. Nechá ho, aby se dotkl šperku, který jí pro dnešek zapůjčil, ale už je to skoro příliš. Nesmí mu dovolit, aby si toho troufl víc. Zatím mu na to pozvání nic neodpoví a sama se podívá na šperk kolem svého krku, který jí Kamijo právě věnoval. Bylo to příliš, ale neslušelo se dělat drahoty a odmítat. Neudělal by to, kdyby nechtěl. 

"To nic." Řekne mu tiše, když se jí omluví za způsob, jakým s ní dnes musel mluvit. Už ho chápe. Nakonec se zavěsí do jejího rámě a potěšeně se usměje, když jí Kamijo zase začne vykat kvůli hostům. Bylo to tak dobře. Nikdo nemusí vědět, co se tu dnes odehrálo, jen ať si lámou hlavy, kde byli tak dlouho. Její úsměv je však upřímný. Musí se rozesmát, když si Kami postěžuje, jak se snažil a ono nic. Společně vykročí chodbou zpět na večírek a jakmile jsou mezi lidmi, najednou jako kdyby se nikdy nic nestalo. Jak kdyby to zůstalo ležet někde jinde mimo tento svět. Bylo to tak zvláštní. Na některých lidech bylo zcela jasně vidět, že by se k ní nejradši vrhli a urvali si ji pro sebe nebo vyzvídali, ale ona ho neomylně vede za Die, který sedí u stolu, kde už skoro nikdo jiný není, kromě jeho úlovku a každý se věnuje své vlastní zábavě. 

"Die-san..." Dotkne se zezadu jeho ramene, Die se trochu zaskočeně ohlédne a jakmile si Mirai vymění pohled s tím mladíčkem u něj, chlapec vyskočí na nohy a urychleně odejde. Pak se posadí ona sama a po ní i Kamijo. 

"Kami-san, dovol abych ti znovu oficiálně představila mou pravou ruku. Tohle je Daisuke Andou a ne, není to můj manžel." Nepřímo mu naznačí, že mu začíná důvěřovat a mohla by na jeho návrhy přistoupit. Die svraští čelo a poskočí mezi nimi pohledy, ale Mirai se rozhodla a tak Kamijovi beze slova podá ruku. Mirai se ještě rozhodne pokračovat. 

"Die byl také dlouhá léta mimo Japonsko. Naučil se toho hodně, mimo jiné i spoustu jazyků. Byl několik let vězněn v Rusku. Nepříjemná zkušenost." 

"Jednoho to zocelí." Dodá Die. Nemluví o tom rád, ale bez toho by nebyl tím, kým je dnes. Mnoho lidí si myslelo, že je městským nafintěným panákem, ale on měl i druhou tvář. Skutečně lví.

Kamijo

Bylo to od něj dost riskantní, chytit ji za dlaň a pokusit se ji zastavit. Stejně riskantní bylo, jí předložit svůj návrh. V posledních dnech riskoval opravdu příliš, ale doufá, že se mu to vyplatí. Ostatně převézt kimono přes hranice ho taky nestálo zrovna málo. Podobné věci se často prošetřovaly a on musel najít všelijaké kličky, aby ho nepozorovaně dostal až sem. Ne, tady nikomu nezáleželo na tom, že je nyní jeho majitelem, řešilo se spíš, komu dříve patřilo. Naštěstí v tom uměl dost chodit a nebyly z toho zbytečné průtahy.

"Hm, opravdu dobře jsme si popovídali." Dobírá si ji trochu s blýsknutím v ledově modrém pohledu. Je si téměř jistý, že jim nerozuměla ani slovo.

"Vlastně mu nejspíš dlužím poděkování." Pokrčí zlehka rameny a tváří se skoro lhostejně, ale není to tak. Dokázal být vděčný, pokud mu někdo opravdu pomohl a to se v Dieho případě stalo.

"Je osvěžující si s někým promluvit v mém oblíbeném jazyce. Je krásný, plný jisté vášně. Mohl bych tě ho naučit." Nabídne jí bez váhání a zase sklouzává ke svádění. Nikdy s tím problémy neměl, i když tě to bylo trochu o hlavu. Už to nedokáže příliš ovládnout, když je tak blízko. Oči Mirai ho vábí k sobě, stejně jako to, co se skrývá za nimi. Je jako magnet a on nebyl typ, který by podobnému volání odolával dlouho. Nakonec jen přikývne, když Mir jeho omluvu přijme a vydá se společně s ní do sálu. Je vidět, že někteří se baví hodně po svém. Jiní jsou dost hluční a u toho si neodpustí tiché zamumlání. Ne, nelíbí se mu podobné chování. Ač to byly jakékoliv večírky, pro něj byl podobný rozruch pod úroveň. Na vteřinu je mu to vidět na tváři, dokud si jeho pozornost nezíská Die u stolu. Nečekal, že ho povede přímo sem, spíš si myslel, že ho opustí někde cestou a vrátí se k němu. Decentně se pousměje na adresu mladíka, který tak rychle zmizí od stolu. Tohle zrovna nevypadá na přátelský rozhovor, tedy na ne na té úrovni, která by se sem hodila. Jenže on je jeden z těch, který něco podobného dokáže pochopit.

"Jeden by si tu vybral nejen z jídla a pití, hm?" Ozve se ve francouzštině a výmluvně se podívá na mizející záda mladíka, aby pochopila i Mir. Pak se elegantně usadí na židli a přivolá obsluhu, aby jim přinesla, co jejich hrdlo ráčí. On sám zůstane u červeného, jak je jeho dobrý zvykem. Kami sám je překvapený, když dojde na oficiální představení.

"Je mi nesmírným potěšením, Die-san." Ukloní se mu, podá mu ruku, představí se celým jménem a v jeho hlase není nic falešného. Je sice pořád trochu strojenější, ale jednoznačně upřímný. Pak krátce těkne pohledem k Mir, když upřesní, že to není její manžel. +Takže mám šanci?+ Otázka se mu promítne v očích a na tváři se projeví jen pozvednutím pravého koutku. Ano, tím co si myslí, míří hodně vysoko, ale…Jeho cíle byly vždycky velké. O to víc se musel snažit. Vyslechne si krátké vyprávění a je vidět, že informace o vězení ho zaskočí také.

"Ano to zocelí, pokud to vůbec přežije." Prohodí uznale a neubrání se prohlédnout si ho od hlavy až k patě.

"Ne každý podobnou zkušenost vydrží." Dojde v podstatě na další kompliment.

"Počítám, že je to věc, kterou se jen tak někdo nedozvídá." Pozvedne sklenku na jejich zdraví, než se na oba podívá přes hranu skleny. O něco déle si podrží pohled na Mir. Pak se opět věnuje Diemu.

"Před chvílí jsem říkal, že vám dlužím jisté poděkování. Večer by se ubíral úplně jiným směrem, nebýt vaší menší, vlastně větší poznámky." Ukloní se mu znovu a pak se rozhlédne po sále. Vidí mladíka, který se sice tváři zaujatě úplně něčím jiným, ale po očku kouká sem.

"Možná bych obstaral několik podobných odměn." Zatváří se skoro nezaujatě, ale je vidět, že v některých ohledech má i on své zkušenosti.

"Nebo radši nějakou výbornou lahev?" Odmlčí se ještě na chvíli, než se krátce uchechtne.

"Nebo obojí?" Tohle už znělo víc jako pobavená poznámka, klidně mu dopřeje obojí, když bude mít zájem. To bylo to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Rozhlédne se po sále a vidí některé obchodníky, jak se činí i tady. Někteří trochu oplzle svlékají pohledem servírky a někteří dokonce využívají možnosti odejít jistými dveřmi. Ano i některé služby tady zařídil.

"Můj starší bratr tuto zemi miloval. Možná ho přitahovali její dvě tváře a jistá svázanost. Mě většinou zaujali spíš tradice, ale vždycky mi tu chyběla jistá vášeň." Pozoruje obchodníky, jak se snaží zdvořile diskutovat, ale zvrhává se to do něčeho mnohem plamennějšího.

"Je to zábavné, když už člověk ví na co zaměřit. Neprodá mu ani kousíček podílu, chce ho prodat jedině vám, Mirai-san." Odtuší, než se napije. Je dobře informovaný, vždycky byl.

"Jedná se o nový projekt a testování léku by mělo započít brzy, jen co firma získá patřičné dotace. Pak její cena stoupne několikanásobně. Ale tento mladý muž musí mít své dluhy zaplacené už tento týden." Napije se znovu.

"Lhůty krátkodobých půjček jsou doslova vražedné. Úplně slyším, jak hodiny tikají." Jeho výraz napovídá, že minimálně ví, komu ten muž dluží a je dost možné, že je to on sám.

Mirai, Die

On moc dobře věděl, že ji těmi narážkami na jeho tajný rozhovor s Die bude rozčilovat, ale stejně dělala, že se jí to v nejmenším nemohlo dotknout, protože tohle byli prostě muži. Někdy jako malí, no vážně. Ohledně jeho další poznámky si mohla jen marně lámat hlavu, jestli to myslel vážně nebo jestli to byla nějaká další, mnohem odvážnější narážka. Po cestě k Die si všimla Kamijovy nelibosti nad těmi, kdo se neuměli ovládat a nutno dodat, že to na ni udělalo trochu dojem. Ne snad proto, že by se chtěla tvářit jako snob a uvolněné chování by jí bylo pod úroveň, ale proto, že pokud jste chtěli být silným hráčem na tomto poli, nikdo nemohl poznat ve vaší tváři, co si myslíte. Nikdy jste k sobě nikoho nesměli pustit tak blízko, aby si všiml vašich slabostí, vašich šťastných chvilek, toho co vás baví a přitahuje… Pokud to tedy nebyla vaše právoplatná rodina, s kým se to dělo. Mirai by se nikdy nenechala přistihnout opilá, jak se sápe po někom, koho si vyhlédla. To prostě neexistovalo. Jakmile sedí u stolu, pánové si znovu neodpustí tu francouzštinu a ona má pocit, že Kamija přetáhne svým psaníčkem. Nejradši by si povzdechla a zavrtěla nad ním hlavou. Die si ho krátce prohlédne, ale nakonec se pousměje a rozhodí rukama v gestu Nemůžu si pomoct. 

"Divil bych se, kdyby ne. Nějak by to kazilo celkovou atmosféru." Pokusí se odpovědět ve stejném jazyce a koutkem oka vidí, jak Mirai nasazuje výraz ještě chvíli a zvládnu všechno i bez vás dvou. Kamijův pohled jí sice nastíní, o čem asi tak mluvili, ale taky mohl pěkně kecat, aby si ji udobřil. +Jen počkejte...+ Pohrozí jim v duchu. 

"Jeden by si myslel, že tu jako žena bude mít jisté výhody a podívejme se..." Pronese místo toho nahlas a Die se usměje víc ze široka. Jako by ho Mir snad neznala. To byl paradox na tom, když si všichni mysleli, že jsou manželé. To jedině kdyby byla Mir thajským transvestitou. Místo svých myšlenek si radši podá ruku s Kamijem. Vidí mu ve tváři, jak těžko se mu zbavuje jeho naučené masky, ale zároveň by si troufl odhadnout, že ta maska právě trochu padá. Mohla za to Mirai a to, co si řekli vedle. Podle toho, jak otevřeně o Die mluví, se rozhodla mu uvěřit. Tady a teď. Cizinci bez prověrky… Snad věděla, co dělá. Die se o své minulosti bavil nerad. Nerad na ni vzpomínal a taky mu připadalo jako slabina, když to někdo věděl a mohl tak odhadnout jeho dovednosti. Mirai ale chtěla, aby to Kamijo věděl. Opravdu se mu dalo tolik věřit? Zatím působil dost kluzce. Zároveň si ale podivně rozuměli. Byl zatím její jediný pokrevní bratr. Měl být Kamijo další na řadě? Tak trochu si povzdechne a prohrábne si prsty dlouhé světlé vlasy. 

"Ano.." Musí jednoduše souhlasit. Popral se tolikrát, věčně se snažil vyhnout konfliktům, ale někdy musel i zabíjet. Provokovali ho neustále, snažili si najít záminku a ne jen vězni, především bachaři. Die dělal všechno proto, aby se dostal k lepší práci, k možnostem, jak být co nejvíc sám, jenže v ruském lágru se dalo jen bez řečí makat a dokola se rvát za svůj život, když se zrovna nemakalo. Jeho nynější, elegantní vzezření nemá nic společného s tím, kým byl tam. Mirai zavrtí hlavou. 

"Ne. Proto jsem ti o tom řekla. Je to jistý krok vstříc našemu novému… partnerství a taky prověrka, jak ti jistě došlo." Tohle není třeba tajit. Kamijo o svých testech klidně může vědět. Jestli na Die cokoliv praskne...kdykoliv… je to jasné. Konečně dojde na to, co si to mezi sebou u jídla špitali. Die přikývne a usměje se. 

"To nestojí za řeč." Řekne zdvořile, ale Yakuza si vždycky ráda zavazovala všechny okolo drobnými nebo méně drobnými službičkami. Pro Kamija to zdá se zatím byl jenom samý přínos. 

"Rozhodně obojí. Netroškařím, na to je život příliš… vražedný." Dodá. Co kdyby zítra skončil zase v lágru? Přece se nepřipraví o nic z toho, co by dnes mohl mít, i když v případě toho chlapce nepochybuje o tom, že by ho dostal i bez Kamijovy pomoci. 

"Die-san rád loví. Jen ho nech, ať si hraje." Prohodí Mirai a zaujme jí něco docela jiného. 

"Máš staršího bratra?" Zdá se, že jsou s Kamijem naprosto odlišní, podle toho, co naznačil. Pak se však rozhovor stočí směrem k obchodujícím mužům opodál. Ona sama se zatváří užasle. 

"Předpokládám, že jsi to zinscenoval s nějakým záměrem. Podle tebe bych měla přijmout nebo odmítnout? Nebo rád vrháš kostkami a počkáš si, co ti život přinese?" Nadhodí a Die se ušklíbne. 

"To sotva." Prohodí. Kamijo buď chce, aby se ten klouček s Mirai zapletl nebo ho chce naopak zničit. Nebo obojí. Sám v tuto chvíli ani neví, co je zač a čím se provinil, že si vysloužil jeho pozornost. Kamijo ale určitě není ten typ, co by si všechno důkladně nenaplánoval a nechal to jenom tak na osudu.