Hromadné - Já chci zpátky! - část 2.

(lesní cesta)

Ruki, Hide, Sugizo, Yoshiki, Aoi, Die

Aoi se starostlivě podívá na Akiho. Vypadá hrozně křehce, jak tam tak tiskne svou bundu ke svému tělu a očividně je mu zima. Všem začíná být a to na ně ještě nedopadla ani jedna kapka vody. Z dvaceti stupňů umí být najednou pod deset a je to hodně cítit. Vítr začíná být tak silný, že opravdu sem tam někoho pošle o krok zpátky a kdyby špatně šlápl někde na kraji, mohlo by být zle. 

"Držte se u stěny svahu! Pozor na kluzké kameny!" Raději na všechny zavolá. Die vrhne po Hydovi ustaraným pohledem, když se snaží ostatní povzbudit na téma Tohle hravě přežijeme, ale jemu se hory nelíbí ani bez deště, natož s ním. Ruki už je v obličeji povážlivě bledý. 

"Já chci dolů!" Začne stávkovat jako první a dva kluci se k němu přidají. 

"Proč se máme trmácet vzhůru, kde je to mnohem nebezpečnější? Já chci zpátky!" Mylně se domnívá, že mu někde dole pod stromy bude mnohem líp. Jenže ten sestup je moc dlouhý a nebezpečný. Jakmile nebe protne první blesk a on vidí, jak sebou škubl dokonce i Hide, nalepí se zády na skalní stěnu a odmítá se hnout. 

"To je dobrý nápad!" Křikne ředitel na Tetsuyův nápad a začne s Inoranem dětem pomáhat s batohy. Rovnají je společně ke skalní stěně, kde by měly bouři pohodlně přečkat. Není příliš čas vytahovat z nich náhradní teplé oblečení, ale oni jako učitelé snad budou mít dost věcí s sebou na to, aby kluky nějak podělili a převlékli. Na chatě toho moc není. Jen nějaké konzervy, věci na topení, pár starých dek a čaj v plechovce. Sugizo obchází ostatní, aby jim pomohl do čelovek a přinutil Rukiho udělat další krok. Konečně se všichni dají do pohybu a Die skoro drtí Hydovu ruku. Těžko říct, který z nich se teď bojí víc. Bouřka je u nich rychleji, než by kdokoliv čekal a okamžitě udeří v plné intenzitě. 

Kluci jsou během prvních několika minut mokří na kost a blesky se tady nahoře zdají být blíž, než obvykle. A ony blíž doopravdy jsou. Jeden z nich udeří jen několik metrů od nich do stromu, většina kluků vyděšeně vykřikne a všichni se jako na povel skrčí do dřepu. Hyde s Die jsou tomu všemu nejblíž. Jakmile je prvotní šok za nimi, všichni zjistí, že jim chybí Aki. Aoi šlehne pohledem po Inoranovi, ale vypadá to, že jeho táta má chladnější hlavu, než on sám. Sám se pověsí očima na Tetsuyu jako by mohl zachránit všechno a všechny, ale už udělal tolik chyb, že ví, že by měl zůstat spíš se skupinou, kde je ho víc potřeba. Jenže i Tetsuyovi se může něco stát, takže se vydá v jeho stopách, alespoň kus, než se ze tmy ozve jeho hlas, že Akiho našel. Jakmile jsou zpět u nich, přitáhne si Akiho do obětí a má pocit, že ho umačká. Už je mu úplně jedno, kdo to vidí a co se smí a co ne, tady jde o život! Zase! Yoshikimu se Sugizem se nechtělo odvádět skupinu, když nejsou všichni, spíš se shromáždili a popohnali je několik kroků. Zdá se, že v okamžiku jako je tento, se mnohé ukáže a to, jak Rei pořád schovává pod rukou Rukiho už je víc, než patrné. A pak se stane něco, co nechce zažít žádný učitel nikdy v životě. Začnou pohřešovat jednoho studenta. Yoshiki dokonale zbledne. Celá skupina se shání po Die, volají ho, i když v tom dešti a větru nemůže být nic slyšet a není vidět ani probleskující čelovku. Prostě tu v jednu chvíli byl a potom už ne. Mohl se smeknout a někam spadnout, taky by ho nemuseli najít jinak, než vrtulníkem. Jaká je šance, že jen zaběhl do lesa jako Aki? Cesty byly jedna jako druhá i ve dne a za hezkého počasí, natož teď. Reita ho chce jít hledat a s ním i Inoran a Yoshiki zbledne podruhé. 

"Ne." Řekne mu tiše a málem ho chytí za ruku, ale víc dělat nemůže. Nelíbí se mu, že teď skupina přijde o dva učitele, ale Rei sám jít nemůže a musejí se alespoň pokusit Die najít a navíc… Očima Inoranovi sdělí, že jestli se mu něco stane, Yo půjde skočit támhle z té skály. 

Byl to jenom mžik, když se to stalo. Die v jednu chvíli držel Hydovu ruku a v další už ne. Z pádu toho stromu si doslova kecl na zadek, pak mu podjela noha a zády napřed přepadl rovnou do příkopu nebo co to bylo. Myslel si, že se řítí někam do propasti a je po něm, ale byl to jen malý kousek. I tak mu stačil k tomu, aby zůstal stát úplně dezorientovaný. Najednou nikde nebyla žádná cesta ani žádní kluci ze skupiny. Stál uprostřed toho děsivého lesa úplně sám jako by se propadl někam na druhou stranu planety a neviděl ani světla z čelovek. Nebe ozařoval jeden blesk za druhým a on začínal panikařit. V tuhle chvíli si vůbec neuvědomuje, že je trochu potlučený a jeho tělo se začíná chvět zimou. Snaží se vzpomenout si, co by měl dělat, ale jeho mozek nechce spolupracovat. Zkusí ze všech sil volat na ostatní, ale liják všechny zvuky stírá. Přidřepne si na místě a zkusí počítat vzdálenost mezi jednotlivými hromy, ale zatím se nezvětšuje. Bouřka je pořád někde nad nimi. Kam by měl jít a kterým směrem? Má se zkusit pohnout z místa nebo je moudřejší zůstat stát a čekat, jestli ho najdou? Rozhodne se pro to první, ale když kontroluje hodinky na zápěstí a minuty se vlečou, zjistí, že už tu mrzne hodinu a nic se neděje. +Tohle je pěkně v háji. Ztratil ses a oni jsou pryč, musíš se o sebe postarat sám...+Uvědomí si vyděšeně, obejme tělo rukama a dá se do něj neskutečná zima. Bouřka se začíná vzdalovat, ale lije pořád a co hůř, za pár hodin bude taky tma. V lese neuvidí na krok a byli tady medvědi. Pokud se nezahřeje, nejspíš umře na zápal plic. +Doopravdy… tohle není hra, Die.+ Ne, ještě si to pořád neuvědomuje, ale zrovna teď bojuje o život. V horách jako tyhle už umřelo hodně lidí, protože se ztratili. Jediné, na co si dovede vzpomenout je, že jim říkali, že mají jít podél řeky. Ale tady žádná nebyla. Když půjde z kopce dolů, chybu snad taky neudělá, ale mohl by scházet na opačnou stranu, než je město. Nedá se nic dělat, hýbat se musí, jinak zmrzne. Trvá to sotva pár desítek minut a po mokré tváři nestéká jenom déšť. Má opravdový strach, navíc není ani žádný zálesák. Nemá tušení, co dělat, neumí si poradit v přírodě sám a začíná mu pomalu docházet, jak moc je v háji. Když si člověk uvědomí, odkud sem přišel, začíná být celý jeho život hořce ironický. +Alespoň jsem tě mohl potkat...+ Pomyslí si, když se jeho myšlenky upínají jenom k jediné osobě a jedinému úsměvu. 

Nikomu z kluků se nechce pokračovat v cestě, když se Die ztratí. Hide si tvrdošíjně stojí na svém, že ho půjde hledat společně s Inoranem a Reitou, ale zakážou mu to. Je potřeba dostat zbytek skupiny do bezpečí a Sugizo se mu snaží namluvit, že ho k tomu potřebují, aby jim pomohl, ale Hide o tom nechce ani slyšet, dokud mu to nezatrhne ředitel. Stiskne rty, ale Hide není jediný, s kým musí Yoshiki bojovat. Svoji scénu spustí taky Ruki, jakmile se chce Rei oddělit od skupiny, div mu nevisí na předloktí a panikaří, že se ztratí úplně stejně jako Die. Ne, teď už ten vztah mezi nimi neunikl opravdu nikomu. Hyde rozhodně není ve stavu, aby ho zpracoval psychologicky, spíš to vypadá, že se k němu přidá nebo se rozeběhne do lesa na vlastní pěst. 

"Jestli toho nenecháte, všem vám ty románky zatrhnu ještě tady, i vám dvěma!" Namíří prst na Aoiho s Akim, kteří jsou jako pěny a pak se nebezpečně podívá i Tetsuyovým směrem. Zbytek skupiny asi bude mít co drbat a nad čím žasnout, tedy jakmile se dostanou do bezpečí a ujistí se, že jejich kamarád neumřel v lese. 

Reita, Miyavi, Hyde, Aki, Inoran, Tetsuya

Panika se začíná šířit, když si všichni uvědomí, že se jeden z nich ztratil. Aki je strachem bez sebe a snaží se očima těkat po okolí, jak kdyby doufal, že Dieho někde uvidí. Z očí se mu začnou kutálet slzy a drží se zuby nehty Aoiho, aby mu nikam nezmizel i on. Vidí, jak to mává s jejich psychologem a něco mu říká, že to není jenom tak. Byl dost vnímavý a teď to bylo příliš vidět. Ino má ve tváři rozhodný výraz. Je vidět, že je odhodlaný jít a Die najít stejně jako Tetsuya, který se sice tváří, že se ho to nějak netýká, ale v hloubi ví, že nechce přijít ani o jednoho z nich. Nějak podezřele si na ty parchanty zvykl. Jakmile tohle celé pomine, bude zase mrzutý. Své starosti odsouvá stranou, teď na ně není prostor ani čas. 

"Tak jdeme. Pokud si pamatuju, jsou tu tři cesty, jedné z nich se snad chytne." Kývne hlavou a vykročí, než ho zastaví Rei. 

"Je potřeba se podívat i dolů." Kývne hlavou k místům, kam se mohl Die skutálet.

"Asi by sám neutekl." Dedukuje a Hyde u toho kývá hlavou, slova prostě není schopný. Ino už se taky chystá vykročit, když ho zastaví Yoshiho ne. Mírně se pousměje a těkne očima na ruku, která se pohnula.

"Budeme v pořádku, všichni." Ujistí ho se svým typickým optimismem. I Miy by se nejradši hrnul do lesa. Strach sice má a příšerný, ale přece jen se ani jemu nechce nechávat Dieho samotného v lese. Musí to být příšerné a pokud k tomu neví, kde je. Ne, ani si to představovat nechce. Trhne sebou prudce, když kolem něj projde Tetsuya a střelí po něm výhružným pohledem.

"Ani na to nemysli." Uzemní ho tichým syknutím.

"Potřebuju, aby jim někdo pomohl a nikdo jiný se neztratil. Vy už zkušenost z lesa máte." Připomene jim tiše, aby ho slyšeli jen oni dva. Rei vytahuje z batohu ještě baterku, aby měli, co nejvíce světla. U toho se soustředěně mračí, dokud na něm div Ruki nevisí. Zmučeně se pousměje, když se podívá na výraz v jeho tváři. Musí ho uklidnit, nemůže odejít s vědomím, že ho tu nechal v takovém stavu. Nejradši by se od něj nehnul, ale copak může? Nikdo další, kdo tyhle kopce pořádně zná, tu není.

"Neměj strach, Ru-chan." Pokouší se ho uklidit, jak nejlíp dokáže.

"Za chvíli jsme zpátky. Slib mi, že na sebe dáš pozor." Podívá se mu vážně do očí. Půjde se mu snáze, když ho o tom aspoň ujistí. Tohle je vážně šílená situace.

"Dohlédni na Hyda, vyváděl bych stejně, kdyby šlo o tebe." Prozradí mu, že se tu děje víc podobných věcí, jako mezi sebou mají oni dva a krátce ho pohladí po tváři. V podobném rozpoložení přestává přemýšlet, kdo kolem nich je a není a to se jim za chvíli trochu vymstí. Trhne sebou a podívá se na Yoshiho, stejně vyděšeně jako Aki a už i Hyde začíná vnímat. Ino se zrovna protáhne kolem něj a podívá se mu upřeně do očí, jak ho míjí.

"I nám?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím a už blíží k místu, kde zmizel Die.

"Fajn, rozdělíme se." Zavelí Tetsuya, který nahlíží Inovi přes rameno na mapu v zataveném obalu, kterou má s sebou.

"Budeme tuhle část trochu křížit, abychom pokryli, co největší oblast. Nemůžeme ho minout." Dávají dohromady plán, který jako jediný může vyjít. Snad nezmizel na druh straně, to by jim dokázal odejít dost daleko.

"Dobrý plán." Rei se ještě ohlédne přes rameno, než vykročí společně s Inem a Tetsuyou do lesa. Prohledávají každý kousek, vždycky se v určitém bodě střetnou, aby prohledali další část. Nepotřebují se ztratit navzájem. Systematicky pročesávají nebližší okolí. Na jednom z větviček keřů najdou kousek Dieho oblečení.

"Nebude daleko, snad. Ale jdeme dobře." Usměje se Ino s nadějí v očích, která ho vůbec neopouští. 

Mezitím se všichni pokusí stáhnout blíž k sobě. Miy si bere pod křídlo Rukiho i Hyda, aby je měl na očích. Oba teď vlastně o někoho přišli, tak aby se jim ještě náhodou něco nestalo.

"Jak je ta chata ještě daleko?" Zeptá se Sugiza, když konečně vykročí. Aki se tiskne k Aoimu a Yoshiho slova nedokážou prolomit strach, který se mu usadil v hlavě.

"Že bude v pořádku? Všichni budou?" Kouká na Aoiho jako na maják v příšerné bouři a chvěje se díky děsivým myšlenkám. Je to příšerný pocit, že nemůže nic udělat, jen jít dál a nezdržovat celou skupinu. Snaží se odolávat větru, způsobně zvedat nohy jednu za druhou, aby někde nezakopl a ještě si něco neudělal. Miyavi už není ani schopný vymyslet nějakou poznámku. Začíná být unavený z toho všeho, co se děje. Všichni určitě jsou. Teď už žádné blbosti, je na čase trochu dospět. Hyde jen bezduše kráčí po jeho boku a pořád se ohlíží přes rameno. Sotva zvládá překračovat kameny a spadlé větve. Často ho musí Miy zachytit, aby nesbírali ze země ještě jeho. Ne, vůbec si nedokáže představit, že by byl na jeho místě. Asi by se dobře bavil nad tím, co prasklo, kdyby to nebylo v podobné situaci.

"Die se najde, jde po něm Tetsuya, tomu nikdo neuteče." Říká mu a snaží se pousmát.

"Vím to z vlastní zkušenosti." Pokývá hlavou, aby ho ujistil, že to myslí smrtelně vážně a v duchu se modlí, aby Tetsuya byl takový žralok a s pomocí těch dvou ho našel. Trvá to příšerně dlouho, než se ozve prví zavolání, že už vidí cestu k chatě. Všichni mají pocit, že šli snad tři dny. Byl to vyčerpávající pochod už tak a k tomu ta bouře. 

Lesem se ozývá trojhlasné volání Dieho jména. Ani jeden neztrácí naději a touha Die najít, je žene všechny kupředu. Nevzdají to, dokud ho nenajdou, i kdyby měli pročesávat les do rána. Je to obtížný terén, musí dávat pozor, aby ani jeden z nich někam nespadl. Několikrát přijde uklouznutí a zachycení o kmen stromu. Adrenalin a dobrá fyzička jim dávají potřebnou energii, aby se ani na chvilku nezastavili.

"No tak, už se ukaž." Vrčí si pro sebe Tetsuya. S každým metrem je šance, že se Die zatoulal někam dál o hodně větší. Sám prohlíží každou skruž, kdyby tam náhodou zapadl.

"Mám další kousek." Zařve Ino, který stáhne z keře další malý útržek z Dieho oblečení.

"Jdeme správně." Oznámí jim v místě, kde se zase potkají.

"Musíme být blízko, jedeme celkem rychle. Die toho tolik neujde, bude si dávat pozor, aby nikam nespadl." Zadoufá Ino, když se rozhlédne po okolí. Je to trochu zbytečné vidí jen na pár kroků.

"Hlavně musím vydržet a volat ho, třeba se ozve sám. Musíme ho najít." Povzdechne si Reita a už zase všichni tři vykročí. 

Ruki, Hide, Sugizo, Yoshiki, Aoi, Die

Ruki pořád visí Reitovi na předloktí a naléhavě se mu dívá do očí. Vrtí u toho hlavou. Ví, že Die potřebuje pomoc, ale zároveň nechce, aby to byl zrovna Rei. 

"Celou dobu, co jsme tady, tak Die pořád mluví o nějaké předtuše, kterou má a teď se ztratil. No a teď ji mám já!" Nechce ho pustit ani za nic, po tom, co se teď děje s počasím a jak na ně málem spadl ten strom. Nakonec ale musí a umanutě se kouše do rtu, aby mu strachy nesteklo pár slz. Ohlédne se po Hydovi a je mu úplně jasné, o co tady jde. On a Rei nejsou jediní, kdo to spolu tajně táhne. Přikývne, přejde k Hydovi a světe div se, poprvé v životě vezme někoho za ruku. A to spolu až do teď pěkně válčili. Tedy Ruki válčil a Hyde shovívavě čekal, až toho sám nechá. Celá skupina se dá konečně do pohybu. Yoshikimu vůbec není dobře z toho, že je v tomhle počasí vedou nahoru jenom ve třech a další tři učitelé odešli. Hyda teď vůbec nemůže počítat, protože ten jde jako beránek na porážku. Mají s sebou čtrnáct kluků, ale vypadá to, že Hide a Myi na sebe ochotně berou roli dozoru. 

"Ještě dvě hodiny. V tomhle počasí to rychleji nestihneme." Odpoví Sugizo Miyavimu, ale všichni se zatvrdí a pochod nakonec zvládnou. Jakmile minou cedulku značící cestu k chatě, bouře začne dokonce slábnou a už jenom hustě prší. Všude je pořád tma jako v pytli, ale za krátko se celá skupina chvěje jako hejno ptáčat před zabedněnou chatou. Je to nutné, aby se dovnitř nedostali medvědi a nechtěli vyžrat zásoby. Sugizo shodí batoh a hledá klíče. 

"Hydo, teď dohlédni na kluky. My ostatní musíme odstranit pasti a otevřít." Pod okny i přede dveřmi jsou nastražená prkna s hřebíky, dveře jsou jištěné velkými závorami a okna zatlučená. Je potřeba vyrvat hřebíky z prken a sundat je, aby se daly okenice otevřít, až to bude ráno potřeba a navíc se tam musí vyvětrat. Chvíli to trvá, než se jim to podaří. Po všech událostech a dešti jsou všichni zesláblí, ale chlapi se s tím porvou z posledních sil, zejména Hide vypadá, že to urve i se srubovou stěnou. Není tady žádná elektrika ani přívod vody nebo nedej bože kanalizace. Záchod je sice přístupný zevnitř, ale klasická díra v zemi. Svítí se petrolejkami a voda se musí nanosit. 

"Všichni si tady svlékněte mokré oblečení, rozvěsíme ho sem. Šňůry jsou tady." Hodí je Su Rukimu a dvěma jeho spolužákům. 

"Miy, dojděte pro deky, je to v té skříni támhle." Hodí mu další klíčky. 

"Hydo, pojď rozdělit oblečení." Zaměstnává ho úmyslně. On, Yoshiki i Aoi jsou úplně vyflusaní, ale čeká je ještě hodně práce. 

"Vy ostatní připravte ležení a nějaké nádobí, převlékněte se do suchého a všechny věci dejte sušit. My dojdeme pro dříví a pro vodu. Musíme zatopit." Trvá to snad další dvě hodiny, než se všichni kluci zničení, ale v pořádku a suší shromáždí kolem starých kamen a z komínu začne stoupat kouř. Budou si muset dávat hlídky na přikládání, na medvědy i na to, kdyby se ostatní vrátili. Yoshiki sedí opodál a snaží se zprovoznit starou a zaprášenou vysílačku. Aoi všem nalévá čaj a Su se činí u kotlíku, kde ohřívá alespoň to, co je tu v konzervách k jídlu. Teď jim nezbývá, než čekat. Den i noc bude dlouhá asi pro všechny, ale pro některé mnohem víc. Přistihne se, že chvílemi hledí z okna a modlí se za to, aby se nikomu nic nestalo a Tetsu skutečně všechny zachránil jako to dělává. Nakonec je čas jít spát, ale Yoshiki se umanutě nechce hnout od vysílačky, Hyde ani Ruki nechtějí zavřít oči, podobně se spánkem bojuje i vyčerpaný Aki kvůli svému tátovi a on sám? Ne, on taky spát nebude… Většina kluků usne vyčerpáním, i když je odpoledne a Yoshiki se ohlédne za sebe na jejich klidný dech. Má tu několik oveček, se kterými by měl mluvit o jejich vztazích, ale… Už zase tančí na ostří nože a pokud se někomu něco stane, už to dost dobře nebude na něm. Ruki se tiskne k Hydovi, mačká jeho ruku a hlavu má v ohybu jeho paže, ale nespí ani jeden. Z druhé strany mají Akiho s Hydem a tichounce si povídají o tom, co dostali nejšílenějšího pod stromeček. Aby se nějak zaměstnali a nemysleli jenom na nejhorší. 

"Napadlo vás někoho, co budeme dělat, až všichni dostanou průjem? Je tu jenom jedna díra… venku jsou medvědi… " Ozve se po chvíli Hide do ticha. Jako první trochu hystericky vyprskne Ruki. Yoshiki protočí očima. 

"Můžeš to zkusit z okna v patře. Miyavi tě bude držet kolem pasu. To bude důkaz, že váš vztah přežije už úplně všechno." Ruki se hihňá pořád víc. 

"Umíte si představit, že takhle kadí Die?" Přisadí si a vyprskne Aoi. Chudák Die… kéž by tu byl s nimi… 

"Počkej, já mu to na tebe povím." Broukne. 

Die už ani neví, jak dlouho jde. Přijde mu, že už musí být každou chvíli ráno, jak moc je vyčerpaný, ale sluneční paprsky nikde. Moc by si přál, aby se slunce ukázalo, všechno by bylo optimističtější, ale nic takového mu příroda nedopřeje. Je mu strašná zima, rty má úplně promodralé a už ani nevnímá větvičky, které ho škrábou do obličeje, tahají ho za vlasy nebo mu ničí bundu. Prostě si toho nevšiml. Je tak otupělý, že kdyby mu byl v zádech medvěd, snad si ho ani nevšimne. Bouřka už odešla, jenom pořád strašně prší a oči ho pálí od slz. Kopec nemá konce, řeku nikde nepotkal a cestu už vůbec ne. Několikrát se mu stalo, že došel na místo, které nešlo překonat nebo skončilo skalní stěnou a musel se vrátit nebo to celé obejít. Kdo ví, který směr je ten správný. Začíná propadat depresi, že jde určitě na druhou stranu a ne směrem k městu nebo škole a že ho takhle už nikdy nenajdou. Začíná mít příšerný hlad, ale… na to je zvyklý. Žízeň je mnohem horší. Pořád vůbec nechápe, jak se to všechno mohlo stát, ale ví, že svoje tušení už nikdy nebude ignorovat. Tma v lese začne zvolna slábnout, když déšť odejde úplně a on začne bojovat s touhou prostě si sednout a zůstat jen tak sedět. Ta apatie je příšerná a může za to prochladnutí. Kdyby si sundal bundu, třeba by to měl rychleji za sebou? To jsou hodně pitomé nápady. Prostě se jenom ztratil, pár hodin to snad vydrží, než ho někdo najde, ne? Jenže se u něj tyhle nálady střídají jako na houpačce a při jednom takovém ospalém kroku mu podjede noha podruhé. Plácne sebou na bok a pak na břicho, ale tentokrát se nemá zastavit tak snadno. Sjede po kluzkém terénu snad o tři metry níž, snad ani nestačí vykřiknout. Má pocit, že padá celou věčnost a že to bude hrozně bolet, až umře, ale nakonec jenom zůstane na nějaké plošině a pod ním je řeka. Hučí až zaléhají uši, jak je rozvodněná. Jak ji před tím mohl neslyšet? Když se ale rozhlédne kolem, dojde mu, že je v pasti. Netuší, jak je reálné, že sem spadl a nic si neudělal, ale před ním a okolo něj jsou obrovské neschůdné balvany, pod ním voda a nad ním skalní stěna. Jeden by se sem dostal jedině na laně, ale všechno je tak mokré a terén nestabilní. Nemá ani cenu zkoušet vylézt zpátky a skočit do té vody je rovnou sebevražda. I kdyby nebyla tak ledová, smetlo by ho to a nahnalo na kameny a naplaveniny. Jediné štěstí je, že je nad tím docela volné nebe díky řece a možná někoho napadne poslat sem helikoptéru? +Aspoň tě tu nic nesežere...+ Pomyslí si už trochu hystericky, než se zády natiskne na zeminu a kořeny a vydechne sraženou páru. Teď je v háji úplně. A ještě mu to nedochází. Třeští oči kolem sebe, na řeku, i na bláto na rukou a oblečení a snaží se nepropadnout panice. Což mu šlo vždycky docela snadno. Začne si pobrukovat písničky, které spolu s Hydem hráli, aby se prostě nezbláznil na místě. O deset minut později už je doslova řve na celý les, aby vyventiloval svoje pocity a přepral pálící chodidla a natlučené tělo.