Hromadné - Já chci zpátky! - část 1.

(lesní cesta)

Reita, Miyavi, Hyde, Aki, Inoran, Tetsuya

Tábor se pomalu překlenul do své poloviny. Nálada byla čím dál lepší a kromě pár jedinců, se zdálo, že se všichni začínají snažit. Některé víc chytlo lezení, jiní se vyžívali v pochodech anebo obdivovali hvězdy a Sugizovy meditační dýchánky. Každý si tu našel své a někdo i o hodně víc. Miy a Tetsuya do sebe rýpali pořád stejně, jen to nebylo tak nenávistné jako dřív. Oba se sice tvářili, že se nesnáší, stačilo se ale líp zaposlouchat…Aki zářil jak sluníčko a když se ocitl na stěně, byl na tom ještě lépe. Bylo vidět, že lezení se mu dostalo pod kůži, a když jako první s Aoim vylezli na menší skálu, trochu se schovali za ohyb, aby si tu chvilku užili. Nikdo z ostatních tak rychlý nebyl. Rei jim ani nebránil, měli skvělé jištění a všechno ze všech stran podchycené. Sám pobízel Rukiho a snažil se h dostat aspoň do poloviny. Sliboval mu za to hory doly a připomínal i nějaké chvilky. Hyde na Die zase tolik nespěchali. Ani jeden z nich se na lanech necítili nejlépe. Miyavi, když přestal dělat opičky, měl fyzičku dost dobrou a šlo by mu to. Jenže to by nesměl být pod Hidem a koukat mu věčně na zadek. To se pak vůbec nesoustředil. 

Dnešního rána byl na programu dne vrcholný výstup. Když jim tohle Rei ráno oznámil, dočkal se sto a jedné narážek na slovo vrchol a všichni se pak bavili na téma rudnoucí Aki. Ta jejich šestka stála za to a moc je to nepřecházelo ani když se k nim připojil Ino a Yoshi. Ředitel, neředitel i on měl občas takovou poznámku, kterou dostal do kolen úplně všechny. Sbalit věci nebyl takový problém. Všichni už věděli, jak na to. Jen Miy se tam snažil propašovat, kde co a co kde. Jenže Rei už věděl, co hledat.

"Kondom? Vážně Miy?" Pozvedne obočí a s okázale nic neříkajícím výrazem si ho strčí do kapsy za smíchu Hyda.

"Rei-chan, jeden by řekl, že tě zná a zatím…" Neodpustí si poznámku. Aki se tváří, že to vůbec neslyšel, ale snaží se botu, kterou si má později obout, nacpat do batohu. Toho si všimne Miy a…

"Ale no tak, nedělej ze sebe takového andělíčka." Šťouchne do něj bokem. Jeho nos už je téměř v pořádku, jen sem tam svítí trochu tmavší místo, kde pomalu mizí modřiny. Jizvy z války, tak tomu říkal, prostě se popral se šutry, před ostatními. 

Tetsuya tu zatím není, před pár minutami odešel s telefonem v ruce, protože mu někdo volal. Když se vrátí, jeden by řekl, že právě přijeli a neuplynulo pár dní, kdy se začal občas i bavit s ostatními.

"Tady někdo vstal zadkem napřed." Ozve se Miy a pohled, který si zaslouží, by nechtěl vidět nikdo. Ne, tohle není jen tak.

"Než se vůbec vyhrabete, bude tma." Sekne po všech Tetsuya, hrábne po svém vlastním batohu a vykročí pryč, aniž by se ohlédl.

"On je fakt jak horské počasí. Chvíli svítí sluníčko a vzápětí takový tajfun." Ozve se Hyde, který právě pomáhá Diemu s batohem, aby mu ho hezky usadil na záda.

"Sluníčko?" Ozve se pochybovačně Rei a vzápětí se rozesměje.

"Tak tohle ti moc nevyšlo." Decentně si odkašle, protože to už je tu i Ino a Yo. Jeden by řekl, že spolu tráví příliš moc času. Co spolu kují? Nechá to plavat, když si sám nenápadně cpe do batohu část Rukiho výbavy, aby to neměl tak těžké.

"Dneska bude vážně hezky, už se nemůžu dočkat." Ozve se hlas Ina, když se protáhne a ohlédne se na Yoshiho. Jejich pravdivé noční dýchánky by za nic na světě nevyměnil a to že nespal celou noc, na něm vůbec vidět není.

"Hm, tak se zdá, že dneska bude první nahoře Ino, tu energie bych chtěl mít." Prohodí Hyde s protočením očima. On by vážně potřeboval postel. Klidně i tvrdší…Jakoukoliv, proboha!

"Začínám jako psycholog selhávat a chystám se zosnovat povstání proti mravencům ve spacáku. Kdo se přidá?" Nadhodí si batoh na zádech, ale stejně vykročí společně s ostatním a ano, málem vzal Dieho za ruku.

"Já během vteřiny. Království za postel, království za postel." Skanduje Miyavi a šťouchá do Akiho, aby mu pomohl. Asi se nedočká, protože ten zase visí očima na Aoim, který si právě dává batoh na rameno. Málem si z toho kecne na zadek, no vážně. To už ho pod pažemi bere Miy a snaží se ho jistit.

"Abys nakonec nedoletěl na obláčku." Dobírá si ho s úsměvem.

"Tak se na něj podívej, stejně to pořád nechápu." Ohlédne se na Miyaviho přes rameno.

"Jsi lepší, než si vůbec myslíš, věř mi." Ujistí ho s mrknutím a šťouchne do něj, aby ho Aoimu poslal přímo do náruče.

"Mise splněna, můžeme jít." Popadne Hideho za ruku. Je tu tolik věcí, na které by se ho chtěl zeptat, ale problém je v tom, že jakmile jsou sami, už neví, co vlastně chtěl říct. Noční výměny stanů…To je prostě moc málo. Neví, kam dřív stočit pozornost, ale stejně několikrát těkne očima k Tetsuyovi, který už je dost daleko. Jasně, choval se vždycky jak hajzl, ale poslední dny, od té události u potůčku, se to přece jen trochu změnilo.

"Co je s ním?" Nakloní se k Hydovi.

"Tváří se, jak kdyby měl ježka v kalhotách." Dodá ještě, než se podívá na Sugiza s mírně pozvednutým obočím. Ty pakty mají něco do sebe, on bude asi jediný, kdo zjistí víc.

"Uhm, kdo co?" Hyde je očividně mimo realitu, než mu dojde, o čem Miyavi mluví.

"Uhm, mám se mu podívat do kalhot?" Nechá svou povahu, aby odpověděla za něj, ale stejně to v něm začne hlodat.

"Těžko říct, třeba se jen špatně vyspal." Pokrčí rameny, ale přemýšlí, jak to z něj dostat.

"Tak pohněte kostrou, už jsme tam měli dávno být." Zavelí Rei a popožene je všechny.

"Ta skála nám sice neuteče, ale to počasí by mohlo." Drží se trochu vzadu, aby to celé korigoval a využil příležitosti k plácnutí Rukiho přes zadek. Kdo by tomu odolal? 

Ruki, Hide, Sugizo, Yoshiki, Aoi, Die

Ru zvědavě nakukuje do Reitovy dlaně, když si prohlíží kondom a pak se podezřívavě podívá na Miyaviho a na Hideho taky. 

"Od kdy vy dva potřebujete něco takového?" Zeptá se bez obalu. 

"Nechce se mi věřit, že byste to používali." On se na rozdíl od Akiho vůbec nečervená a tváří se jako naprostý profesionál, teď když už je zasvěcený. Nahodí si batoh na ramena a na okamžik si není jistý jeho váhou. Neměl tam toho mnohem víc? Hm… Hodí to za hlavu. Asi už mu záda trochu posílila? Na výstup se ale vůbec netěší a vypadá to, že Die je na tom podobně jako on. Ani jeden z nich láskou k přírodě nezahořeli dokonce ani tady a k Dieho úlevě je na tom Hyde podobně, ale Ru má v tomhle smůlu. Když se Hyde ozve s plánováním povstání, mají Ruki i Die ruce nahoře jako první, ale vůbec nikdo jim nevěnuje pozornost. Skoro si poposkočí, když ho Rei plácne přes zadek, ale hned se na něj vrhne, aby ho taky potrápil a aspoň se mu pověsil na předloktí a pokusil se ho polechtat. Sugizo mezitím trochu ustaraně sleduje Tetsuyova vzdalující se záda. Má takové malé tušení. Podle něj existuje jenom jediné téma, které mu mohlo takhle zkazit náladu a on by s ním teď nejraději mluvil někde o samotě, ale to se jim ještě dlouho nepoštěstí. Bude ho to hlodat celou cestu, ale co může dělat? Možná někde při svačině? Stočí oči na Hyda a vidí, jak zrovna pomáhá Die s batohem. Bylo to přesně tak, jak si myslel. Jsou to dva dny, kdy to na Hyda vytáhl bokem od ostatních a i když se jejich psycholog kroutil a snažil se na něj použít všechny triky, aby se vykecal, Sugizo se ošálit nenechal a Hyde nakonec povolil. Na jednu stranu se na něj nikdo nemohl zlobit, vždyť láska byla přece to nejpožehnanější, ale na tu druhou to bylo v jejich podmínkách dost komplikované, tím spíš po tom, co si Die prošel. Su si vůbec nedovede představit, jak na něco podobného bude reagovat jeho otec. Kromě toho si Hyde nedával moc pozor na svoje chování a náklonnost a on už si všiml pár podezřívavých pohledů ze strany ředitele. Sugizo pro zatím Hydovi slíbil, že si to všechno nechá pro sebe a to neměl ani tušení, že je tu ještě Rei a Aoi… Inoran brzy vykročí v čele skupiny, Tetsuyovi v patách a rozpohybuje tak všechny, aby opravdu nebyla tma, než se dostanou na vrchol. Bude je čekat noc v horské chatě a pak cesta zase dolů. Pak ještě dva dny a bude po výletě. Sugizovi se odtud vůbec nechtělo, uměl by si představit, že tu stráví i měsíc, ale nedalo se nic dělat, civilizace volala. Ředitel kráčí v čele skupiny přesně dva kroky za Inoranem a jen on sám ví, že je to proto, aby mu při cestě nahoru mohl nerušeně koukat na zadek. Když Aoimu Aki padne rovnou do náruče, zamračí se na odcházejícího Miyaviho, ale… v duchu mu poděkuje. Může ho díky tomu trochu osahat a obejmout, aniž by to komukoliv připadalo divné a taky, že to udělá! Hide se jako obvykle nemusí starat o to, kdo si co myslí, prostě se vezme s Miyavim za ruku a společně jdou asi uprostřed skupiny. Po cestě se z něj snaží vyšťourat, jestli byl vážně tak moc neopatrný nebo je v tom něco jiného, ale Miy je tajemný jako hrad v Karpatech a nechce vůbec nic říct. Cesta na vrchol je jedním slovem vyčerpávající a kluci se po cestě baví historkami o sexu, který zažili a dal by se s tím srovnat. Většina z nich se shodla na nějakém příšerném, který snad ani neměl konce a oni si u toho přáli, aby už mohli utéct z postele a nebylo to moc blbé a Su se na ně mračil, že tahle cesta přece vůbec tak hrozná není, ale přesně naopak. Když se zastavili na svačinu a odpočinek, Aoi s Reitou se ustaraně dívali k obzoru, kde se nad vrcholky hor sbírala bouřková mračna. Podle radaru to mělo přijít až v noci, až budou v bezpečí chaty, ale i tak to tam nebude nic příjemného. Při tom ještě při odchodu z tábora nic hlášeného nebylo. 

"Ještě je šance, že se to otočí nebo nás to obejde. Štíty to můžou zlomit." Dumá nad tím Yoshiki, který stojí vedle nich. Opodál se Ruki válí na zádech s nohama na kameni a skučí, že už má asi tisíc puchýřů, zatímco Die si lije vodu na obličej místo do krku. Má ho celý od prachu, trpí každý pór jeho kůže a on má dojem, že už to taky určitě nevydrží. 

"Víš, jak budeme opupínkovaní?" Stěžuje si Rukimu. Hide opodál vyprskne smíchy. 

"Jo, ale leda na zadku, jak se člověk potí… je tady jak ve skleníku." Mají to nahoru k chatě ještě přes dvě hodiny, když je dožene naprostá černota a nebe nebezpečně hřmí. 

"Tohle nestihneme!" Křikne Sugizo, který je momentálně na nejvyšším bodě dolů na Reie. Zvedá se vítr, začíná být zima a jakmile se rozprší, kamení, po kterém stoupají, bude nebezpečně kluzké. Tady ale zůstat nemůžou. Musí kluky schovat pod střechu a do tepla. 

"Já mám pocit, že se proti nám vždycky něco spikne!" Křikne Aoi a drží si bundu u těla. 

"Neměli bychom poslat rychlejší napřed a zůstat tu s těmi, co jsou pomalejší?" Přemýšlí nahlas. 

"Rozdělit skupinu?" Váhá Su a zdá se, že ani Yoshiki si není jistý, co dělat. 

"Rozhodně se musíme držet u sebe! Nikdo se nesmí ztratit! Za chvíli tu bude pěkná tma!" Volá na ostatní učitele. Tohle je pěkný průšvih. Než dojdou do chaty, kluci budou mokří jako myši, pokud si tu někdo nezlomí nohu. Kromě toho byla nebezpečná i samotná bouřka a blesky, které při ní budou lítat. 

"Musíme zatnout zuby a dostat se tam co nejdřív! Zpátky je to úplný nesmysl, je to moc daleko!" Zavelí ředitel. 

"Všichni si nasaďte čelovky, ať jste vidět! Pořádně se oblékněte, kluci jděte nakonec, ať se nikdo neztratí!" Rozdává povely a vítr se opírá do jeho těla. Sám vypadá, že ho to za chvíli odvane někam dolů na kameny a to s sebou mají tolik dětí. 

"Jakmile začne hřmít pod třicet sekund, všichni nechají batoh ležet na zemi a dřepnou si dál od něj!" Volá Sugizo. Je to kvůli vodivým předmětům v batohu a nebezpečí zásahu bleskem při vyčnívání z terénu. 

Reita, Miyavi, Hyde, Aki, Inoran, Tetsuya

Všeobecné brblání se nese kolem. Už začíná i Miyavi, protože chůze není nic, do čeho by dobrovolně šel. Tohle není sport ale mučení.

"Tohle přijde Reitovi draho." Pošeptá Hidemu a v hlavě už si spřádá plány, jak mu provést nějaký pěkný žertík. No co, má poslední dny, kdy bude něco podobného možné. Je potřeba využít každé příležitosti, i když to už dávno nejsou naschvály, na které byl dřív zvyklý. Nějak nemá potřebu být vyloženě zlý. Stiskne Hidemu o něco víc ruku, když mu to celé dojde a pousměje se vesele. Aki si dlouho drží rudou barvu ve tvářích, protože Aoiho doteky byly něco, co ještě dlouho nedokáže pořádně vstřebat a že jich bylo! Ne, tohle nebylo úplně obyčejné chycení. Dokonce mu unikl tichý povzdech a hned se rozhlížel, jestli to nikdo neslyšel. Slyšel a Rei se nepřestane usmívat ještě dlouho. Tenhle výlet rozhodně stál za to a už se těší, až si zase večer zalezou do stanu a...

"Trochu přidáme do kroku." Ozve se s novým přívalem energie za nabručeného pohledu poloviny skupiny.

"Hm, trochu života…" Ozve se Ino, když se ohlédne dozadu a vidí ten pohled? Zdálo se mu to nebo Yoshiho nachytal? Nevadí, klidně pokračuje dál a schválně se drží pár kroků před ním, jen ať si to užije. V půli cesty se rozhodně vymění. Snažil se celou dobu držet od Akiho dál, aby jim nekazil sbližování, jen se nemohl úplně smířit s tím, že by na něj neměl dávat pozor. Šlo to obtížně, když celý život nedělal nic jiného, ale je na čase dovolit to někomu jinému a když je vidí spolu, už vůbec nepochybuje, že to byla správná volba. Už mají kus za sebou, když přijde na řadu svačina. Sugizo všechny vybavil, ale Rei moc pomyšlení na jídlo nemá. Stačí se jen podívat na oblohu a Aoi, zdá se sdílí jeho obavy a nejen on. Za chvíli je u nich i Ino a Tetsuya který doteď seděl opodál a neměl náladu se s nikým moc bavit.

"Tohle nás jen tak nemine. A možná, že je to dobře, ještě chvíli budu poslouchat o tom, koho co bolí a do té bouřky vběhnu dobrovolně." Začne se svým pesimistickým pohledem na věc a zase se přesune víc stranou.

"Musíme si pohnout, tohle by nemuselo dopadnout dobře." Začíná se mračit Rei a jeho první pohledy patří Rukimu. Měl za ty roky vědět, jak proměnlivé je počasí v horách. Tohle prostě neodhadl.

"Trochu deště, to je toho." Ozve se lehkovážně Miyavi, který se rozvaluje v trávě. Za chvíli je ale donucený se zvednout a pokrčovat v cestě.

"Začínám mít strach." Pípne Aki, tohle se mu vůbec nelíbí a je to vidět na jeho výrazu, když se víc zabalí do své bundy. Ten vítr už začíná být vážně moc.

"Bude to v pořádku, víc starostí, jak pupínky mít nakonec nebudeme." Snaží se šířit pozitivní myšlení Hyde. Pupínek navíc, mu dělá ale dost velké vrásky i tak. S tím doma bude muset rychle něco udělat.

"Když tam budeme rychleji, než bylo naplánováno, vyhlašuju večer protestní volno." Snaží se všechny navnadit, aby si pospíšili.

"Začínám si myslet to samé." Křikne Rei na Aoiho.

"Jeden nemůže mít chvilku klidu." Zamumlá si spíš pro sebe, ale počasí má na to svůj názor. Ne, suchou nohou se na chatu nedostanou. Můžu se jen modlit, že se nikomu nic nestane.

"Každý si hlídejte svého parťáka. Nespouštějte se z očí." Následuje příkladu. Tetsuya už se drží spíš u nich a položí krátce ruku na rameno Miayvimu.

"Můžeme vzít batohy těm, co už teď nemůžou nebo je tu rovnu nechat. Vybavení se nic nestane, zítra se pro ně vrátíme." Nadhodí svůj vlastní nápad. Jistě mají tam věci, ale co je komu po nich, bez nich budou rychlejší.

"Vezmeme jen ten Reitův a Sugizův, tam jsou ty nejhlavnější věci, lékárnička a tak." Dodá a na to o odložení, v případě blížících se blesky pokývá hlavou.

"Dobře, tak jedeme." Zavelí Reita a drží se Hydem vzadu, aby měli všechny na očích. Už i čelovky jsou na svém místě. Tetsuya se drží někde uprostřed a sleduje všechny ve své blízkosti, stejně jako Sugizova záda, který je společně s ředitelem v čele. Přijdou první pořádné blesky a skoro to vypadá, že jim nebe opravdu spadne na hlavu. Hyde už si příliš hlavu neláme s tím, kdo ho uvidí a kdo ne. Když přijde rána opravdu blízko, vezme Dieho za ruku a povzbudivě se na něj usměje, i když má celkem obstojně nahnáno. Kurzy chování v krizové situaci..? Skoro k ničemu. Všude začíná být pěkná tma a jediným světlem jsou blesky křižující oblohu. Bouřka je během chvilky neskutečně blízko.

"Ty batohy tu nechte." Křikne Tetsuya, když vidí, jak se počasí každou vteřinou zhoršuje. Už nemyslí na nic, jen na to, aby se všichni dostali v pořádku na chatu. Prudce sebou trhne, když přijde další zářivý blesk a trefí strom v jejich blízkosti.

"Pozor." Zařve za sebe, popadne dva kluky ve své blízkosti a strhne je stranou. Hyde se chystá udělat to samé s Diem, ale u toho klopýtne a pěkně se vyválí na zemi. Rei neváhá ani vteřinu a hmátne po Rukim, který je těsně před ním, aby ho strhl na sebe, udělá společně s ním několik kroků dozadu, aby byli do nebezpečí, co nejdál. Aki se tak lekne, že se podvědomě rozběhne pryč, prostě ho vzala taková panika, při které nedokáže přemýšlet.

"Aki, okamžitě se vrať." Zařve Miy, který je od stromu nejdál, ale stejně ho to donutilo přidřepnout k zemi. Hideho však nepustí ani na vteřinu. Tetsuya se vzpamatuje hodně brzo, když se podívá na doutnající strom přeražený v půli. Inoran je kousek od něj, taky má u sebe dva ze skupiny.

"Pohlídej je." Sekne po Inovi něm hlasem a sám se vydá za Akim. Není dobrý nápad, aby tam šel sám, ale víc se jich ztratit nemůže.

"Běžte dál, doženeme vás." Zavelí ještě k ostatním a je mu jasné, že Aoi půjde s ním. Bude šílet strachy a on zatím má celkem chladnou hlavu. Když jde o podobné události, tak rozhodně.

"Jinak jsme všichni?" Křikne Reita, když se konečně trochu posbírá, Rukiho ramena ale nepustí. Už se opravdu bojí, jak tohle skončí.

"Jo, snad jo." Odpoví mu Miyavi, ale ani on už není nad věcí jako obvykle. Rei po cestě začne zvedat Hyda, který nějak nebyl schopný se dostat na nohy. Prostě ho vezme pod paží, naštěstí je jejich psycholog dost malý a lehký, aby se mu to podařilo.

"Seš v pohodě?" Zeptá se ho se starostí v hlase, když jeho slova přeruší další blesk a mohutné zahřmění.

"Tak fajn pomalu jdeme, není dobrý zůstávat na místě." Ohlédne se na Hyda, který zůstal trochu pozadu a vidí jeho mrtvolný výraz ve tváři s dalším bleskem.

"Kde je Die?" Ozve se se znatelnou panikou, jindy příjemně melodickým hlasem.

"Viděl někdo Die?" Zařve Rei k celému procesí a všichni se začnou jako na povel rozhlížet. Ozve se několik hlasitých ne. Kam se krucinál poděl. Z druhé strany přijde další volání, že našli Akiho.

"Potřebujeme, aby někdo vedl ostatní k chatě." Rei se tváří rozhodně. On tyhle hory zná moc dobře. Tedy ty nebližší cesty a není sám, Sugizo je tu taky jako doma.

"Hyde vypadá dokonale mimo, ztratil by se během vteřiny taky. Potřebují někoho, kdo je udrží v klidu." Položí mu ruku na rameno.

"Půjdu taky, mám mapu v hlavě." Přidá ruku k dílu i Ino, on sám ve chvílích volna studoval okolí. Prostě zábava a teď se hodí. Jeden z kluků, kteří doteď vypadali dokonale otřeseni, ukáže rukou stranou.

"Naposledy jsem ho viděl támhle." Navede je na snad správný směr.

"Skvělý, začneme tam. V chatě by už signál být měl, odtud zavoláme pomoc, lesní zprávu, která nám určitě pomůže."