Hromadné - Počkej na mě, ještě chvilku... - část 1.

(škola)

Miyavi, Aki

Za okny už je tma, když dozor prochází chodbou v pravidelné hlídce. Většina už spí ale Miy ne. Od té chvíle, kdy sebral Tetsuyovi čipovku nemyslí na nic jiného, než jak ji využít. Původně to měl být jen vtip, aby mu zavařil, ale po pár minutách mu došlo, jak by se toho dalo využít. Nebylo by to první zařízení, ze kterého utekl. Několikrát se mu to povedlo a získal pár dní svobody. Tentokrát to zvládne znovu, to prostě ví. Jakmile se dostane za zdi, bude mít na půl vyhráno a musí to udělat dneska. Pak mu bude karta k ničemu, to je jasné. Než se Aki a ostatní z pokoje vrátili z umývárny, už měl sbalený batoh s tím nejnutnějším. Rozuměj poslední flašku, kterou Hyde nenašel a nějaké ty cigarety. K tomu pár yenů, které schovával, kde mohl. Snad by i vraždil, kdyby mu na ně někdo sáhl. Ještě stihl jednomu z kluků z pokoje podstrčit papírek, aby ho předal Hidemu, kde bylo napsáno jen. Jdeš se mnou? První rande. Jestli to nepochopí, má smůlu. Víc proto udělat nemůže, aby nebyli ani jeden podezřelý. Snad mu dojde, že myslí hodinu, kdy se pokoušeli vloupat do bazénu. Líp to prostě vymyslet nedokáže, on nikdy nebyl taktik a učitelé separovali pokoje, neměl se k němu ani jak jinak dostat. Kouká do stropu, když pokoj utichne, mezi rty žmoulá nezapálené cigáro a přemýšlí, jak moc ho bude mrzet, když tu Hide zůstane. No dost, to si klidně přizná. Prostě se mu zalíbil a s tím večerem v posteli...Jak ho má dostat z hlavy, kruci? A pak sebou trochu trhne, když postřehne pohyb kousek od sebe na posteli. Je to Aki. Trochu se pozvedne a pak dostane nápad. On by mohl dozor trochu zabavit.
"Hej, Aki-chan." Sykne tiše, aby ho vzal na vědomí.
"Pojď sem." Dodá ještě a mávne rukou, i když ho vidět nemůže. Aki sebou v první chvíli trhne, když na něj Miy sykne, ale pak přejde k jeho posteli a pomalu se posadí. Na sobě má triko, které končí někde v půli stehen a je tak dvakrát větší, než by být mělo. Dlouhé rukávy jsou samozřejmostí.
"Potřebuju trochu pomoct." Šeptá mu s úsměvem.
"Potřebuju zabavit dozor na chodbě a dostat se k cigaretám, víš. Pak se nám tu bude líp žít." Poplácá jej po paži a pocuchá mu ty jeho vlásky, které mu už zase padají přes oko.
"Navíc ještě chvíli a budu mít hrozný absťák a to nechceme ani jeden." Snaží se ho ukecat, trochu sází, že za poslední záchranu mu nic neodmítne.
"Tak dobře. Zkusím to, ale víš, jak na tom jsem."
"To zvládneš, jsi nejlepší. Řekni jim, že máš nějakou noční můru nebo tak. Tobě to uvěří." Dodává mu sebevědomí Miy a pak se zvedne společně s ním.
"Tak už běž." Vyžene ho s plácnutím přes zadek. Počká, až se za ním zavřou dveře a pak sáhne po batohu. Oblečený už je, což nebylo pod pokrývkou vidět. Rychle si nazuje boty a pak pomalu a opatrně pootevře dveře na škvírku. Na chodbě je Aoi. V duchu si pogratuluje. Tohle bude nakonec hračka.
"Aoi-san." Pípne Aki, když se potichoučku přiblíží a trochu se červená s pohledem sklopeným k zemi. Nechce lhát zrovna jemu, ale jeho opravdu vzbudila noční můra. Nechal se k tomu tak lehce ukecat, jenže by s ním rád opravdu mluvil o samotě.
"Říkal jste, že můžu přijít, kdyby něco." Doluje ze sebe pomalu a vyká mu, protože si sám není jistý, jestli se za nimi někdo neobjeví.
"Totiž, já no..." Jak si to jednoduše vymyslel, tak je teď těžké mluvit.
Miy se spokojeně usmívá. Než to ze sebe Aki vydoluje, bude to na týden. Vypozoruje okamžik, kdy je Aoi ke dveřím zády a proklouzne jako myška. Zahne za první roh a kryje se za vozíkem uklízeček, který tu zůstal stát. Kolem něj projde Hyde, ale zamíří na opačnou stranu. Dokonce se mu z toho orosí čelo, tohle bylo těsné, ale štěstí mu přeje. +Jen vydrž ještě chvilku.+ Prosí ho v duchu a pokračuje dál. Kryje se za kde co, snaží se využít každého rožku, kde je trochu stín. Nakonec obejde i Reitu a pak přijdou na řadu dveře. Poslední překážka. Bez karty jimi neprojde. Zůstává schovaný za mohutným sloupem a přemýšlí, jak dál. Ne, neměl vůbec žádný plán a tohle byl problém. Pak se ale ozve cvaknutí, jak údržbář vejde dovnitř. Takovej starej páprda, beztak v jednom kuse chlastá, jde to na něm vidět. Ještě než se dveře dovřou, je u nich Miy a jen se modlí, aby se neotočil a neohlédl. V tu chvíli snad ani nedýchá a pak je venku. Málem zajásal, ale naštěstí se zkrotí.+Heh, polibte mi a všichni do jednoho.+ Pomyslí si, než se opatrně a potichoučku vydá k hřišti, aby našel čipovku. Ví přesně, kde leží jeho lístek ke svobodě. Pak už jen chvilku počkat u bazénu a hurá na svobodu.

Hide, Aoi

Už byla skoro půlnoc a vypadalo to, že se všechen ruch na chodbách konečně trochu utišil. Aoi by se po tom všem měl cítit unavený, ale pořád cítil obrovskou vinu a stejně by nedovedl usnout, takže byl za noční službu vlastně rád. Kluci byli nahnaní do postelí, všechno se řešilo a i když se karta nenašla, věřil, že už se snad věci začnou obracet k lepšímu. Reita ji nenašel ani kolem hřiště, podle něj to bylo beznadějné ji hledat, ale nařídil to ředitel. Čekal, že k němu půjde na kobereček, ale to se zatím nestalo. Když za sebou na chodbě uslyší Akiho hlas, srdce mu poskočí, ale teď by tu neměl být. Nadechne se, aby mu to řekl, ale… vidí ty jeho oči a je v koncích. Neodepřel by mu nic. Mile se usměje, dojde ho a začne s ním tiše řešit, co ho trápí. Vůbec by ho nenapadlo, co se mu děje za zády. Akiho přítomnost konejší jeho provinění, nejradši by se s ním někam zavřel a všechno mu svěřil a tak je vlastně vděčný i za těch několik málo okamžiků teď na chodbě. Jen se musí nutit, aby se ho nedotýkal. Po chodbách chodili všichni ostatní učitelé a Tetsuya už by ho nejspíš vynesl v zubech až na zastávku autobusu. Od té doby, co je ukradená čipovka v Miyaviho rukou, nemyslí Hide na nic jiného, než na útěk. Jakmile se to provalilo, začal ve škole hotový blázinec. Zavírali to tady jako ve skutečném vězení a on neměl ani vteřinu na to, aby Miyavimu řekl, co chce udělat, jenže jiná šance už se nenaskytne. Všude chodil po chodbách dozor, studenti z jiných skupin nadávali, že to odnášejí za někoho cizího, ředitel k nim měl proslov a místo, aby to Hideho děsilo a stáhl se, sledoval všechno až příliš klidnýma, inteligentníma očima a ukládal si do hlavy všechno, co šlo vypozorovat. I on měl sbalené nutné minimum, už dlouho a měl to schované tam, co lahve s alkoholem. Nikomu v pokoji tak nebyl nápadný a kromě toho… škola byla obklopená lesy a horami a ukrást auto se mu dnes nepodaří. Bude muset po svých a to po silnici nepůjde. Hned by ho tam sebrali, až by zjistili, že tu není. V horách navíc nebylo úplně bezpečno. Potřeboval dobré obutí, teplou bundu, oheň a jídlo. Všechno měl naplánované. Když se mu pak do ruky dostala cedulka od Miyaviho, došlo mu hned, že chce jít taky a dokonce na něj myslí. Pro sebe se potěšeně usměje. +Hodný kluk...+ Pomyslí si, jen chvíli hledí na ten rébus s prvním rande. Co tím myslí? Jenže když se zamyslí nad tím, jak jinak si dát vědět, kdy a kde, dojde mu to. Zmačká ten lístek a strčí si ho do kapsy. Počká, než všechno usne, ale plížit se po chodbách jako Miy si vůbec netroufne. Tiše otevře okno a shlédne dolů. Jsou to dvě patra. Jestli odsud spadne, buď si zlomí nohu nebo se zabije. Noční vzduch je docela chladný. Nesmí se dívat dolů, jinak si to rozmyslí. Prostě se vysadí na parapet, přehodí nohy na druhou stranu, otočí se čelem ke zdi a pak se pokusí v okně postavit, držíc se za okap nad ním. Do dalšího okna je to jenom dlouhý krok a tak dál, až na nižší střechu druhé budovy, ze které si dovolí seskočit do větví blízkého stromu. Není žádný parkurista, vlastně nemusí ani tělocvik, ale touha odsud zmizet je větší, než strach. +Měl jsem se opít, opilcům přeje štěstí!+ Lamentuje, když se mu kolena chvějí strachy, ale cílevědomě se posouvá po zdi domu blíž ke svému cíli. Omítka se drolí, okap kývá, on tiše nadává a tiskne víčka. Jestli se z toho rovnou nepo… bude to zázrak. Nakonec seskočí na střechu nižší budovy, až si z toho kecne na zadek a už po ní utíká ke stromu. Nikde nikdo, ani venku ne. Skok do větví stromu mu úplně nevyjde a s děsivým praskáním větviček se na pevnou zem spíš zřítí, než seskočí, ale nic se mu nestane. Jen se tam asi dvacet minut tiše krčí a natahuje uši, jestli ten kravál nikoho nepřiláká. Naštěstí učitelů není tolik a jsou nalezlí vevnitř. Zkontroluje hodinky. Už tam měl být.
"Počkej na mě, ještě chvilku..." Prosí ho v duchu, než se přes trávník rozeběhne k místu setkání. A on tam doopravdy je. Přepadne ho zezadu, skoro mu vletí do náruče, ale není čas na vítání, popadne ho za ruku a s tichými posunky ho vleče za sebou kolem budovy k místu, kde má ukrytý batoh. Je schovaný z druhé strany dřevěného obložení staré boudy na zahradní nářadí. Dostat ho odsud dělá další hluk, ale nedá se nic dělat. Nakonec ho ukořistí a společně s Miyavim se rozeběhne k bráně. Je na ni vidět ze všech oken.
"Jak to uděláme?" Šeptá mu, když společně zůstávají ve stínu poslední budovy a hledí rovnou k asfaltce za ní. Srdce mu bije jako šílené. Lítaly tu podmínky. Stačí, aby se někdo podíval z okna a končí. Se vším, ne jen s touhle školou.

Miyavi, Reita, Tetsuya

Najít čipovku v té tmě, byl skoro nadlidský výkon. Hrabal se dlouho v keři a podle toho i vypadá. Nakonec se mu to přece jen podařilo a opravdu si oddechl. Kdyby to zkrachovalo na tomhle, asi by si vážně nafackoval. Má sto chutí vytáhnout cigaretu a zapálit si ale to není nejlepší nápad. Raději se pomalu vydá k bazénu. Snaží se plížit tmou, aby ho odnikud nebylo vidět a pak se tiskne ke stěně.+Tak pohni zadkem. Sexy zadkem ale to je fuk, už tu máš být.+ Pobízí Hideho v duchu. Už to skoro vypadá, že se nedočká.  Nechce prostě jít bez Hideho, ale z druhé strany tady ani nechce zůstat. Hrozně se to v něm pere a skoro se rozhodne jít opravdu bez něj, když mu přistane v náruči.
"No sláva." Vydechne úlevně a nechá se vzít za ruku, aby společně obešli několik budov a dostali se k poslední metě.
"Budeme to muset risknout, jiná cesta odtud není." Šeptá mu tiše a propaluje pohledem bránu, jak kdyby mohl zařídit, že je díky tomu nikdo neuvidí.
"Všichni hlídají uvnitř, jaká je pravděpodobnost, že se někdo zrovna podívá ven?" Pokračuje dál v obhajování svého naprosto šíleného plánu. Bez přemýšlení ho vezme za ruku, přitáhne si k sobě a dlouze políbí. Je to jako takové to poslední loučení před smrtí.
"Ještě můžu jít první a uvidíš, jak dopadnu." Navrhne mu, když se trochu udýchaně odtáhne. Když chytí jeho, nějak to přežije. Jenže taky ví, jak moc to má Hide nahnuté. Tohle by mohl být poslední hřebíček do rakve.
"Prostě počkáš, až to otevřu a když se nic nestane, poběžíš." Pokrčí rameny, jeho momentálně lepší způsob nenapadá. Musí se odtud dostat pryč.
"Jdu na to." Kývne rozhodně hlavou, v očích svůj typicky pološílený výraz a prostě se rozběhne k bráně. Snaží se našlapovat tiše, po tom asfaltu to jde samo a snad ani nedýchá. Dostane se až k zámku a nic se neděje. Hned přikládá čipovku a pořád se ohlíží přes rameno, když zámek nakonec cvakne a brána povolí.

Rei se trochu plahočil po chodbách a snaží se dávat pozor. Stejně byl myšlenkami u Rukiho. Jeho směna má pokračovat až do rána a on nemá nic lepšího na práci, než přemýšlet, jak Rukhio ze samotky dostat. A ideálně hned ráno. Potřeboval by potkat Hyda, aby s ním prohodil pár slov a zkusil ho přesvědčit. Jenže to se mu nepoštěstí. Místo něj se objeví Tetsuya.
"Mazej do postele." Sykne po něm.
"Vezmu to za tebe, ráno mě vystřídáš." Zavrčí na něj podruhé a Reitu ani nenapadne mu odporovat. Ne teď, když vidí v jakém rozpoložení je.
"Skočím ještě zkontrolovat motorku. Jen pro jistotu." Oznámí mu s rukama v kapsách a vydá se ven z budovy. Všude je příšerné ticho, on ho osobně nemá vůbec rád. Několikrát zamrká, když postřehne pohyb u brány. Možná už vážně spí a měl si dát těch dvacet. Za posledních pár dní toho vážně moc nenaspal. Jenže se mu to nezdá. U brány je vážně Miyavi a snaží se dostat ven. Tak to byl on a Hyde měl správné podezření. Během okamžiku vytáhne telefon, napíše Tetsuyovi zprávu a zapne si GPS. Jen blázen by šel proti těm klukům sám. Může se jim hlavou prohánět cokoliv a touha utéct by mohla být příliš silná. Kdo jiný by měl vědět, jak zakročit, než Tetsuya. Oproti těm dvěma má výhodu. Ví, kde je zadní vchod od garáže a ten ústí přímo ven. Protáhne se kolem jedné z budov a rychle proběhne kolem aut a pak druhými nouzovými dveřmi ven. Naštěstí to stihne akorát a nezdrhnout mu do lesů. Pak mu kousek nadejde, protože Miyavi neutíká dál a...Na někoho čeká? Počká ještě chvíli, než se jim ukáže, aby ten další opravdu přišel.

Hide

Hide stočí oči na Miyaviho profil, zatímco ten hledí k cestě za školní bránou.
"Já nevím, kdybych byl na jejich místě, někoho bych k té bráně postavil." Šeptá mu pro případ, že by je mohl někdo zaslechnout. Na to, že byl barák plný vysokoškoláků, nechápal, proč třeba tohle neošetřili. Stočí oči zpět k cestě, ale ne na dlouho, protože ho Miyavi vezme za ruku a za chvíli už cítí jeho rty na svých. Projede jím elektrizující zachvění a dodá mu to odvahu k dalším krokům.
"Ne, ne… pů..." Chtěl říct, že půjdou společně, ale už to nestihne, protože Miy je jako lasička a míří rovnou přes dvůr k bráně. Hide pro sebe chvíli peprně nadává, ale se zatajeným dechem sleduje, jak Miyavi odemyká bránu. Chvíli to vypadá, že to nepůjde ani s čipovkou. +Trvá to moc dlouho...+ Kouše se nervózně do rtu, ale vrata nakonec povolí, pootevřenou se a v tu chvíli už není na co čekat. Vyběhne ze svého úkrytu, spěchá za ním a jakmile je u něho, znovu ho popadne za ruku a oba se protáhnou skrz. Je to předčasné, ale jakmile zdi padnou, cítí se jako svobodný pták, do žil se mu vlije adrenalin a endorfiny a má pocit, že poběží odsud až do města a ani se nezadýchá.
"Musíme doběhnout co nejdál!" Sykne na svůj doprovod a rozeběhne se s ním přes silnici rovnou k lesu na jejím druhém okraji. Jenže na asfaltu nejsou sami. Najednou se tam jakoby odnikud objeví Reita a Hide nepochybuje, že není sám. Trhne to s ním, ale stáhne obočí k sobě a pustí Miyaviho ruku.
"Snaží se nás zpomalit, nezastavuj!" Nechá se Reitou zviklat jenom na pár vteřin, ale v ten samý okamžik silnici ozáří světlomety a ozve se zvuk motoru. Hide se tam podívá, zůstane několik vteřin oslněný jako zatoulaná vysoká a pak znovu popadne Miyaviho ruku a rozeběhne se s ním k lesu. Reita má fyzičku, ale ten v autě za nimi nemůže, bude muset vystoupit. Už to udělali, nemělo smysl se vzdát na místě, museli to alespoň zkusit. On určitě. Do vězení jít nechce. Prodírá se lesem hlava nehlava, obličej už má celý doškrábaný a pálí ho na plicích a ví, že mají Reitu pořád za sebou. Hide nemá zdaleka tak nasportováno jako on, ale žene ho mnohem víc. Radši tady vypustí duši, než se nechat chytit. Nepouští Miyaviho ani na vteřinu jako by se bál, že když se to stane, někde se mu ztratí, zastaví nebo ho zadrží Reita. +Ještě, že škola nemá psy...+ Pomyslí si a dovolí si jedno krátké ohlédnutí. Skoro to vypadá, že jsou sami. Utekli mu? Strká Miyaviho před sebou, snaží se nepřerazit a vůbec netuší, jaký si drží směr. Jestli se jim ten útěk podaří, budou mít tak jako tak velké problémy, protože ztratit se v horách jako jsou tyhle, je velmi snadné. Proto je škola právě tady, aby se o útěk nikdo ani nepokoušel. Plíce mu už doslova hoří. Musí někde zastavit, musí se alespoň nadechnout. Ještě chvíli vlečou jeden druhého lesem, než se opře zády o obrovský strom, sevře ho dlaněmi a pokouší se popadnout dech. Za nimi je ticho… nejspíš…

Miyavi, Reita, Tetsuya, Hyde

"Jsme venku." Broukne Miy nadšeně, když jsou oba dva za bránou. Vážně měl pocit, že se prostě neotevře a zůstane před ní s očima upřenýma na svobodu. Jenže teď už ji mají na dosah a v něm se zvedá vlna pocitu, že je schopný všeho, klidně  se porvat na smrt, kdyby to bylo potřeba. Neváhá ani na vteřinu a rozběhne se společně s Hidem.
"Neblázněte kluci." Křikne po nich Rei, protože ho samozřejmě viděli a tak nějak doufal, že si to třeba rozmyslí. Ale ne....Vlastně to měl čekat. Naštěstí pro něj běh lesem není nic nového. V uchu už má nacpané handsfreečko.
"Jo, letí do lesa. Směr si vem podle GPS, tak jim nadjedeš." Domlouvá se s Hydem a za sebou zaslechne Tetsuyu.
"Klíče." Křikne po něm a Rei mu bez váhání hodí ty od své motorky. Motorka a holka se prý nepůjčuje, ale tohle je výjimečná situace a on podvědomě tuší, že Tetsu na ní nepojede poprvé. Už jenom to, co o něm slyšel. No nic.
"Já ty parchanty dostanu, i kdyby to mělo být to poslední, co udělám." Sykne si pro sebe Tetsu, když se usadí na motorku. Je to už pár let, ale tohle se prý nezapomíná, tak snad. Sám Rei se bez váhání rozběhne za kluky lesem a snaží se držet stejný směr. Pořád je ještě slyší a nemá problém s nimi držet krok. Teď děkuje za roky tréninku v lese, kde se naučil dost dobře kličkovat všude možně. Kdesi v dáli za ním se ozve řev jeho motorky. Kluci míří přes větší část lesa k dalšímu oblouku cesty. Tam by je mohli chytit. Hyde už v tu dobu sedá do auta a míří za Tetsuyou na motorce, čím víc jich bude, tím lépe.
Miyavi sice má dobrou fyzičku, ale běh lesem je něco, na co rozhodně není zvyklý a je to dost náročné.
"Tohle mě zabije." Brble si pro sebe, když už asi po páté o něco zakopne a málem se odporoučí do nejbližšího keře. Míjí jeden strom za druhým a už začíná mít pocit, že mu plíce vyskočí z hrudníku a zamávají. Přesto s Hidem drží krok, dokud se nezastaví.
"Asi jsme je setřásli." Šeptne do zvuků lesa, které ho vážně děsí. Už už sahá do kapsy, kde loví krabičku cigaret a vzápětí ji zase strká zpátky.
"Jo, já vím, pitomej nápad." Prohodí dřív, než mi Hide stačí něco říct a znovu se zaposlouchá. Všude je ticho. Ani jeden z nich netuší, že Rei je v jejich blízkosti a schovává se za stromem, aby ho nebylo vidět. Pořád ale není pitomý, aby se o něco pokoušel sám. Ale možná by je mohl popohnat správným směrem. Ušklíbne se pro sebe, než si opatrně přidřepne, sáhne po jedné z větví a hodí ji do keřů kamsi za sebe, aby pořádně zarachotila a vyplašila je. Miyavi sebou trhne, když se ozve šramot a už bere Hideho za ruku.
"Ještě jsme moc blízko." Sykne tiše a i přes minimum energie, se znovu rozběhne. Radši chcípne vyčerpáním, než se tam vrátit. To už z druhé strany dojíždí Tetsuya na místo, kam míří i dva uprchlíci. Je tu první, Hyde ještě nestačil dorazit. Zkontroluje polohu Reity a zapluje do lesa. Stíní displej se staženým jasem, aby ho nebylo vidět a jde jim naproti. Když už jsou příliš blízko, zůstane stát u jednoho ze stromů a poslouchá, odkud zvuky kroků půjdou. Dupou jak divá zvěř a on se nad tím pobaveně šklebí.
"Idioti." Počastuje je jen pohybem rtů a pak je konečně uvidí. Vyšle ještě jeden signál, aby bylo pro Hyda snazší je najít.
"Já to věděl. Za tohle mi zaplatíte oba dva." Prozradí sám sebe a vyjde jím naproti. To už Hyde míří z trochu jiné strany, aby pokryli mnohem větší oblast. Za Hidem a Miyavim už se objeví i Reita.
"Nedělejte kraviny. Půjdeme všichni a v klidu. Tohle za to vážně nestojí. Tyhle lesy jsou jako bludiště." Pokusí se jim domluvit a získává tak trochu čas, aby je obklíčili úplně.
"Já vám na to seru, prostě se tam nevrátím." Sykne po nic Miyavi a už tahá z kapsy nůž. Prostě ho zpátky nedostanou. Už je jednou venku a nevrátí se tam ani za nic. Postaví se bojovně proti nim.
"Tak pojďte, vyřídíme si to rovnou." Testsuya propaluje Miyaviho pohledem a je mu jasné, co svírá v ruce. To už zleva uslyší další kroky a blíží se k nim Hyde.
"Miyavi, víš, že tímhle akorát všechno zhoršíš. Pojď, probereme to a zkusíme vymyslet řešení. Když se vzdáte, určitě se mi podaří umluvit ředitele." Snaží se je trochu zklidnit Hyde. Tetsuya se zatím posouvá směrem k nim a nevypadá to, že s nějakými řečmi souhlasil.
"Já ti dám mi tu vyhrožovat." Zavrčí na něj nepříjemně, protože už je zase v ráži. Přesto jsou jeho pohyby klidné a vyrovnané. Tohle na ulici zažil už tolikrát. Tehdy schytal několik ran a ne jednou. Ruce má rozpřáhnuté kousek od těla a mírně pozvednuté, aby s nimi trochu rozptýlil Miyaviho pozornost.
"Tak pojď, ty parchante. Oháníš se tu nožem, ale jsi podělaný strachy, hm." Dráždí jej, co nejvíc, aby opravdu zaútočil. Rei vypadá dost vyděšeně, protože se zatím nesetkal s ničím podobným, ale přesto se podvědomě posouvá blíž k Hidemu, až se nakonec u něj a popadne jej za ruce, které mu stáhne za záda, aby omezil jeho pohyb. Kurzy mají za sebou všichni, teď se to opravdu hodí. Jakmile se za Miyavim někdo pohne, trhne hlavou, aby se ohlédl a toho využije Tetsuya. Vyhne se prvnímu bodnutí a hned ho o nůž připraví, než mu zkroutí ruku za záda, otočí ho zády k sobě a přiloží mu čepel ke krku.
"Teď se klidně můžeš sesypat." Zavrčí výhružně přímo Miyavimu do ucha.
"Tet-san, neblázni. Už je máme, tohle za to nestojí." Broukne měkce melodickým hlasem Hyde a pomalu se přibližuje k nim.
"Kdo mi dokáže, že nechcípli někde v lese, hm?" Vrčí dál, skoro to vypadá, že je smyslů zabavený, ale chce je jen řádně vyděsit, aby na to nikdy nezapomněli. Těm kluků by prostě neublížil, i když to tak většinou nevypadalo.
"Už se třeseš, výborně."
"Hajzle." Sykne Miyavi, i když má opravdu strach. Snad poprvé v životě.
"Tak co, už se zklidnil?" Ozve se Tetsuyův hlas a po krátkém kývnutí, nůž z jeho hrdla stáhne a k překvapení, nejspíš všech, ho zahodí kamsi za sebe do lesa.
"Ty zapomeneš, že jsem ti ho držel u krku a já, žes ho vůbec vytáhl." Zahlásí tak, aby ho slyšeli všichni.
"Rozumíme si?" Sekne rozkazovačně a je mu jedno, jak moc překvapeně na něj všichni budou hledět. Jen další jeho lekce…Jak on si to vždycky užívá.