Ruki x Kamijo - Myslel jsem, že jsi chytřejší. - část 1.

(Harém)

Ruki

Ruki byl po pravdě... vyděšený. Nikdy by nečekal, že s jeho výškou a tváří kdy padne do oka hledačům perel této země a že se ho pokusí odvést od rodiny, aby ho podrobili podrobnému testování pro kandidáta harému císaře nebo princů. Dívek sháněli opravdu hodně, ale kluků o dost míň a on si myslel, že v tomhle ohledu je naprosto v bezpečí. Kromě toho pocházel z žalostných poměrů, oba jeho rodiče byli dávno po smrti, sourozenci kdo ví kde a on pracoval od dětství pro cizí rodinu, která se živila barvením pláten na kimona. Celé dny trávil po kolena v řece, kde se máčely dlouhé pruhy látky a když se ti muži objevili, neměl ponětí, kdo jsou. Jen nikdy neviděl nikoho tak bohatého. Odvedli ho pryč, nikdo mu nic nevysvětlil, nikdo ho nebránil, ani když naléhal, aby mu jeho nová rodina pomohla a když se dostal na cizí místo, trávili celé dny tím, že se bolestivě snažili vydrhnout barvu z jeho dlaní a nohou pryč. Pak začal kolotoč učení a tvrdých lekcí a on stále netušil proč, až se nakonec dozvěděl, že byl vybrán sem. Do paláce jednoho z princů. Netušil, jak je to možné, netušil, čím byl o tolik výjimečnější a už vůbec si neuměl představit, že ho doživotně zavřou někam za vysoké zdi, kde bude muset být poslušný a nedej bože na něj sáhne nějaký muž!!! Jakékoliv jeho zkušenosti byly zcela nulové a to bylo také jednou z podmínek. Musel být naprosto nedotčený, ideálně nepolíbený a při celodenní práci, jakou měl, se to skoro podařilo. Naprosto nejhorší na světě byla fyzická prohlídka, když ho sem přivedli, myslel si, že se hanbou propadne a tím spíš nedůvěřivě hleděl na všechny, kdo dýchali. Vůbec se nedovedl vyrovnat s tím kde je a co se stalo s jeho životem a to ani přes krásné černomodré kimono s květy, upravené vlasy a léčení, které z něj udělalo někoho úplně jiného. V odrazu vody se nepoznával a doufal v jediné - že si ho až do smrti nikdo nevšimne. Cesta ven neexistovala. Pak mu ukázali prostory, místo na spaní, vyčinili mu za to, aby se nepletl do cesty nikomu staršímu a dobře se učil a sloužil. Princ přijel včera, všechno se točilo kolem něj a nikdo neměl čas na Rukiho vyptávání. K jeho štěstí byl volný ten futon, co byl nejblíž zdi u dveří, tam zůstal klečet a tiskl k sobě kyblíček s hygienickými pomůckami, což byl teď veškerý jeho majetek a rozhlížel se kolem. Bylo odsud vidět do společné místnosti, kde to žilo a zároveň kousek na ochozy o patro výš a ještě výš, kde bydleli ti lepší a ještě lepší a nejlepší. Na samém vrchu byly celé apartmány a v nich kluci, kterým se měl vyhýbat. Žádný problém, právě teď si neuměl představit, že by promluvil, natož vstal z místa.

Kamijo

Včerejší odchod prince mu nedělal vrásky. Polovinu doby, kdy se včera ještě staral o své tělo trávil tím, že si ho v duchu dobíral. Takový klouček, drží se pořád maminčiny sukně.  Dost ho tím pobavil. Je zvědavý, jak mu dlouho vydrží podobný přístup. Jestli ještě chvíli, všichni ho tady sežerou za živa a Kami se bude náramně bavit. Před spánkem si nechal ještě pečlivě rozčesat vlasy a pak všechny okázalým gestem dlaně vyhnal. Měl rád svůj klid, utříbit si myšlenky a vymyslet způsob, jak příště prince víc zaujmout, jestli to ještě bylo možné. A hlavně...jak překonat Die. Ráno bylo všechno jako obvykle. Byla mu přinesena snídaně, kterou si dopřál v pohodlí svých komnat. Několik hodin věnoval svým přípravám, nemohl přece nic ponechat náhodě. Nové holubičky do harému jej zajímaly přesně do chvíle, než zjistil, že na něj stejně nemají, pak si jich prostě nevšímal. Jeden z jeho posluhovačů mu sdělí, že se dole objevila nová tvář. Musí ho vidět, zhodnotit a pak si zas půjde v klidu po svých. Nechá se obléknout do kimona blankytné barvy, která dost dobře doplňuje jeho oči zvýrazněné jemným líčením, s nepřeberným množstvím výšivek. Vlasy už se zase v hebkých vlnách kroutí podél tváře a lehce pohupují s každým krokem. Jde si sebejistě za svých cílem a pobaveně se ušklíbne, když uvidí nováčka klečet na futonu a očividně by nejraději zmizel. Dlouhých několik minut si ho prohlíží, aniž by se mu ve tváři pohnul jediný sval, než se znovu ušklíbne. Je hezký, má zajímavé rysy. Kdyby chtěl mohl by se s klidem vyšvihnout dost vysoko a to mu rozhodně přidělá imaginární vrásku. To totiž nemůže dovolit! Ale....co kdyby si ho vzal k sobě, pod záminkou výchovy. Pak by jistě dokázal zařídit, aby moc vysoko nešplhal. V očích se mu blýskne.
"Jméno." Vysloví jako první smyslným hlasem a nepřestává si ho prohlížet.
"Nebo snad nemáš jazyk?" Pozvedne obočí a pohodí hlavou s výrazem, hrozně ti to trvá.
"Pojď se mnou." Nařídí mu nakonec a vykročí zpátky do svých komnat. Jen ať si zkusí za ním nejít, klidně ho pak uškrtí a bude klid. Jakmile se za nimi zavřou dveře a sloužící zůstanou za nimi, usadí se pohodlně na obrovské měkké polštáře s mírně pokrčenými koleny, vytočenými do strany, čímž se látky kimona jemně odrhne a odhalí část lýtka.
"Co umíš?"

Ruki

Ruki sebou trhne, když se nad ním rozezní hlas a on k němu přeskočí očima. A zírá rovnou do tváře někomu moc, moc váženému. Podle vzhledu si umí domyslet, že to není nikdo ze správců a eunuchů, tohle je jednoznačně jedna z těch vysoko postavených konkubín a kromě toho je... dech beroucí. Nikdy neviděl nikoho tak krásného, vznešeného a s takovýma očima. Zřetelně polkne a vzpomene si na všechno, co mu vštěpovali, totiž, aby na sebe nepoutal jejich pozornost. A už to bylo. Za tohle ještě dostane, ale co víc měl pro to udělat? Jeho vlastní kimono bylo proti jeho zcela obyčejné, nikde žádné šperky, zatímco ten naproti jich měl plno a taky hojný doprovod. Jako by sám byl z císařské rodiny.
"Ruki." Dostane ze sebe překvapivě hlubokým hlasem a nechápe, kde se někdo takový mohl vůbec narodit. Někde poblíž jejich vsi určitě ne. Spíš tak na nebi, mezi božstvy. A ta uměla být zlá a vrtkavá. Neměl by se mu dívat rovnou do očí a stejně se neuhlídá a dělá to. Vlastně celkem neochvějně. Když mu ale ten muž nařídí, aby šel s ním, neopovažuje se neuposlechnout, i když ví, že by se od něj měl držet dál. V tomhle směru neexistuje správné rozhodnutí, obě možnosti jsou špatně. Jen mu za to vynadá jiná osoba. Zvedne se, nechá svoje věci na futonu a jde v jeho stopách za průvodem jeho služebnictva, zatímco se po nich jiní chlapci ohlížejí a šeptají si. Ruki z toho nemá vůbec dobrý pocit, protože se tváří veskrze vyděšeně nebo zaskočeně. Minou jich jen pár, co se pobaveně šklebí a ti vypadají taky hodně luxusně. Očividně tu jeho průvodce všichni dobře znají. Jakmile se ocitnou v jeho komnatách, Ruki si může oči vykoukat, ale musí taky pokorně kleknout na druhou stranu nízkého stolku a sklonit před ním hlavu. Narovná se až ve chvíli, kdy Kamijo promluví. Znovu si ho prohlédne, to, že nesedí na patách i to, že ukazuje kůži a vzpomene si na hlas eunucha, který ho cepoval, že nikdy nemá ukazovat nahé nohy jako opice. Dělá to ten naproti schválně? Určitě, ale proč? Co umí? Pracovat? Barvit látky?
"Zpívat..." Slyší říkat sám sebe, ale není to zrovna disciplína, na jakou je většina mladých mužů hrdá. Moc toho nezná, odkud by měl? Do školy má chodit tady... Očividně nikdo nemá v plánu ho v nejbližší době komukoliv ukazovat. Na štěstí!

Kamijo

Pro sebe se vypočítavě usmívá. Ví, že díky jeho pozornosti dostane Ruki, co proto. Ale ať se chlapec ukáže, jestli je schopný něco podobného vydržet. Pořádně si ho vyzkouší a pak si ho bude držet u sebe, aby se náhodou nevyšplhal příliš vysoko. Vidí v něm potenciál, to je nebezpečné. Ještě, že ho první neodchytil Die. Oni dva společně by mu mohli ještě pěkně zavařit, časem samozřejmě. Zatím mlčí a tváří se, že ho v podstatě nevidí. Moc dobře však vnímá, jak si jej pohlíží.
"Líbí?" Zeptá se jej jako první, jak kdyby ani neslyšel jeho odpověď. Jen, ať si zkusí říct, že ne, vynese ho v zubech. Elegantně, samozřejmě. Nebo nechá, aby to někdo udělal za něj.
Tak zpívat." Vyjde z jeho rtů tiše, když si ho znovu prohlédne, skrývajíc své myšlenky za okázalý nezájem.
"Zazpívej mi." Vyzve jej bez dalšího váhání a natáhne se po poháru na stolku, ve kterém krátce smočí své rty. Pak se pomalu zvedne ze svého místa a obejde stolek, aby stanul po jeho boku. Natáhne k bradě štíhlé prsty a jemně mu stočí tvář svým směrem.
"Kde jsi doteď žil?" Zeptá se jej, když se k němu mírně skloní a naklání hlavu lehce k rameni. Je vidět, že si důkladně prohlíží, jestli najde nějakou vadu na kráse. Musí uznat, že má své vlastní kouzlu, něco v jeho pohledu ho nutí se prozatím nenarovnávat.
"Řekni, Ruki-chan. Jak dobře znáš své tělo?" Ne, odpověď ho tolik nezajímá, jako spíš tón a výraz tváře, který při ní bude mít. Musí si hezky zjistit, jakou má povahu a jak by se mohl projevit v budoucnu. Kdyby měl příliš ostré lokty, nebude nadšený. Mohl by mu nabídnout něco k pití, tedy zavolat někoho, aby mu nalil ale zatím se mu nechce příliš oddalovat. Podvědomě si to užívá víc, než by měl. Jenže to si nikdy nepřizná. Už se moc těší, až se z něj bude třepat. Určitě bude. Nikdo z nováčků na tom nebyl tak dobře, aby se podobné věci nestávaly. A až teď ho opravdu napadne, že by si mohl vzít pod křídla z úplně jiného důvodu. Svěřenec....proč by ne? Když dokáže, že z něj zvládne udělat jednoho z nejlepších...Mohlo by to být dostatečně oceněno. Ruki by mohl být jeho doživotní zárukou skvělého života. V návaznosti na svých myšlenkách se mu pozvedne koutek nahoru.
"Řekni mi, chtěl být žít taky takto?" Další otázka na sebe nenechá dlouho čekat a je jasné, že naráží na své vlastní komnaty.

Ruki

Ruki v duchu trochu zazmatkuje a dlouze se podívá Kamijovi do očí. To se ho jako ptá, jestli se mu líbí on??? Měl by snad? Pravda je, že jeho vzhled je silně matoucí a přesto není pochyb o tom, že je muž. Nebylo to divné, aby kluci vypadali takhle? Jenže tohle byla ryzí krása ve svém nejčistším pojmenování. Přikývne, ale jeho oči jsou nedůvěřivé a pořád polekané. O něco víc zbledne, když ho Kamijo vyzve, aby zazpíval přímo jemu. Nezná žádné nóbl palácové písničky, ale něco mu říká, že by ho určitě neměl poslat do háje. Vybere si tu, kterou si nejraději zpíval doma u práce a tiše začne. U toho se dívá do klína na svoje dlaně, ve kterých nervózně drtí lemy rukávů. Přestane s tím, jakmile se Kamijo pohne, ale když Ruki sedí a on stojí, vidí z něj asi tak úroveň jeho kolen, takže provází očima alespoň ty. Nikdy neviděl nikoho chodit tak elegantně. Dotknou se ho štíhlé, dlouhé a trochu chladné prsty a on musí hodně zaklonit hlavu, aby se mu trochu neochotně znovu podíval do očí.
"V Maibaře. U jezera Biwa." Odpoví mu tiše a poslušně, ale pochybuje, že by o takové vesnici o třech domcích kdy slyšel. Kamijo se skloní níž a Ruki se podvědomě zase trochu nakloní dozadu. Vůbec se mu ta situace nelíbí a má z ní strach. Raději by byl neviditelný dole. Snad ho tam nikdo neshání? A ta další otázka ho dokonale vykolejí. Cože, co tím myslel? Jenže není pitomý, jsou v harému... ptal se ho na tohle? Copak neví, že kluci v jeho věku musí být nedotčení? Nebo na co se ho ptá? Není schopný ani mrknout, jak je přitažený jeho pohledem a zároveň si přijde jako gazela před lvem.
"Cože?" Hlesne, ale jen proto, aby si ujasnil, co sám tuší. A ne, nelíbí se mu to. Samozřejmě, že ví, že nic takového dělat nesmějí, ani on sám se sebou. I když silně pochybuje, že by všechen ten testosteron tady vybíjel jen princ osobně. To ale asi nahlas taky říct nesmí. Pak ale rezolutně zavrtí hlavou.
"Nechtěl. Umím si spočítat, kolikrát ses jim musel dát. Zůstanu dole, děkuji." Vystrčí svůj maličký kousek drápku a jasně dá najevo, že se mu vůůůůbec nelíbí, že by se ho kdy kdo měl dotýkat! A hotovo!

Kamijo

Má krásný hlas. Mohl by na něj utáhnout davy, kdyby na to přišlo a rozhodně se bude hodit, o tom vůbec nepochybuje. Stačí ho jen naučit písně, které by měl znát. Ne, v tomto rozhodně problém nebude. V očích mu spokojeně zasvítí a vůbec ho netrápí, že místo odkud pochází nezná. To se stávalo často, zas tolik toho kromě paláce neviděl. Vlastně...jen místo odkud přišel a palác. Všechno, co zná má jen z knih. Málem by se rozesmál, když vidí, jak se od něj odklání. Však on ho podobnému ostychu brzy odnaučí, to taky nebude velký problém. Bude muset, jestli nechce skončit mezi tou největší lůzou. Nakloní hlavu mírně na stranu, když padne jeho cože. Buď se tolik stydí nebo ví, co by ho čekalo, kdyby něco podobného přiznal. Buď je úplně pitomý nebo naopak velmi chytrý. To taky ještě musí zjistit.
"Dobře." Odtuší klidně, aniž by mu na jeho otázku odpověděl ale vzdálenost mezi nimi vůbec nezruší. A pak se upřímně rozesměje.
"Myslel jsem, že jsi chytřejší." Pokračuje dál a palcem jemně přejede po hraně jeho spodní čelisti, než bříškem skončí i na jeho rtech. O něco silněji jeho bradu nakonec sevře a teď už se dotýká rty skoro těch jeho.
"Viděl jsi našeho milého pana správce." Šeptne tiše a nechává do hlasu prostoupit vábivý podtón.
"Takoví si vybírají ty dole. Ale jestli miluješ funění a pot při prvním pohybu..." Nadhodí s nádechem ironického pobavení.
"Souložit s tebou budou tak jak tak. Tomu se nevyhneš. Záleží jen na tobě, jestli to budou ti podřadní nebo nejlepší společnost." Sdělí mu holý fakt.
"Tvůj zadek se tomu neubrání, jsi tady a nikam tě odtud nepustí." Pokračuje dál a dovolí si menší odmlku, aby ho nechat to celé strávit. Aspoň chvilku, asi už s věkem měkne nebo co.
"Čím výš budeš, tím menší hmm...Zátěž to pro tebe znamená. Kolik si myslíš, že nás stihne takový princ? Hm?" Pozvedne nepatrně obočí a naráží na počet nejvyšších konkubín. Chvíli se rozmýšlí, jestli mu za to stojí. Jestli by mu měl dát nabídku, kterou si v hlavě začíná skládat. Ale....zbavit se ho může kdykoliv.
"Zaujal jsi mě. Máš v sobě něco, co by mohlo být dost dobře vstupenkou pro mnohem lepší život, pro tebe." Začne na trochu příjemnější vlně.
"Můžu tě toho hodně naučit. Můžeš tady zůstat a nemusíš se vracet dolů mezi špínu. Mám své lázně, výborné jídlo a oblečení, o kterém se ti může jenom zdát. A taky...tohle nebyli sloužící všech ale jsou jen moji." Vize Rukiho možné budoucnosti.
"Ale je to práce a dřina. Je toho tolik co se musíš naučit, aby s tebou byli spokojení a já nelitoval." Pozvedne nepatrně pravé obočí.
"Není cesty zpět, domů se už nevrátíš. Záleží jen na tobě, jaký život si vybereš." Provokativně se otře rty o jeho, než ho pustí a narovná se s dlouhým povzdechem.
"Kde jsou s tou svačinou?" Zamračí se na dveře a sáhne po paličce od gongu, aby do něj rozmrzele třískl. Během vteřiny se místnost začne plnit a stůl před nimi taky. Všechno to velmi lákavě voní a je hezky připraveno a ozdobeno.
"Copak nemáš hlad?" Pomalu a elegantně se usadí z druhé strany stolu a sám si uzme několik soust.

Ruki

Vůbec nechápe, proč se mu Kamijo směje, ale očividně řekl něco hodně pitomého, co pramenilo z jeho nevědomosti a neznalosti situace. Dovolí mu ten dotek na rtech, ale hlavně proto, že neví, co by mu provedl, kdyby se vzpíral. Pořád se mu upřeně dívá do očí, teď už je mají asi dva centimetry od sebe a on může pozorovat každý odstín chladné modři v nich. Při slovech o prvním pohybu se mu naježí všechny chloupky na těle odporem. To jako pohybu v něm???
"To není pravda... jen princ může dovolit, kdo..." Vyzní do ztracena, ale on neví! Vůbec neví, jak to je! Skutečně na ně mohou sahat správci podobným způsobem? Nebo nemůžou, ale dělají to a nějak těm klukům zavírají ústa? To se mu zdá pravděpodobnější, ale netuší, jestli ho Kamijo jenom tak nestraší. Komu tady má věřit? Jim, když ho varují před nóbl konkubínami nebo Kamijovi, když ho varuje před správci? Kdo z nich mu chce doopravdy ublížit a co když všichni? Odmítavě zavrtí hlavou, když Kamijo začne tvrdit, že se sexu nevyhne. Teď už se mračí a dívá se dolů na svoje ruce.
"Tak se budu bránit a oni mě odsud vyhodí. Pak můžu jít zpět tam, odkud jsem přišel!" To je naivní tvrzení, ale on je jen kluk z vesnice. Neví nic. Zaujal ho? Ze všech kluků tady zrovna on? Další, kdo je úplně slepý? Proč ho sem vodili? A je tohle pravda nebo rafinovaný způsob, jak s ním cloumat, mít z něj osobního otroka a hračku? Nikdy neměl pořádnou rodinu, ale teď si připadá tak moc ztracený, že se mu chce brečet a zároveň mlátit pěstmi do brány.
"Proč si takoví jako ty berou chráněnce?" To šlo? A když někdo takového dobře vychoval, mohl odsud pak odejít? Až mu bude třicet? Jak tohle fungovalo?
"To jde? Abych zůstal tady?" Zeptá se opatrně po chvíli. Co když ho Kamijo schválně naveze do problému a pak něco narafičí tak, aby z toho Rukiho obvinili? Tady se klidně i popravovalo. Kdyby to bylo vážné... Láká ho na krásné věci, ale to není to, co Rukiho zajímá. Zajímá ho, jak se udržet v jakémsi takémsi bezpečí. Všechno v něm zavibruje, když se Kamijo sotva patrně dotkne jeho rtů, ale pořád se neopovažuje mu ucuknout. A pak ho najednou zaskočeně sleduje, jak se zlobí, když nemá jídlo hned. Oni dole neměli žádné dostat ještě několik hodin a nikdo se ho neptal, kdy jedl naposled. Nevěřícně sleduje, jak se stůl před ním plní jídly, která nikdy neviděl ani netuší, z čeho jsou a jak chutnají. Voní to neuvěřitelně.
"Mám..." Hlesne a zvedne k němu oči, když si sedá. Všechna jeho gesta se zdají být dokonalá, i to, jak sahá hůlkami po soustu.

Kamijo

Jen se pořád mírně usmívá, když se Ruki nejspíš snaží přesvědčit sám sebe, jak to je a není. On sám neví, co se děje s těmi, kteří jsou propuštěni. A upřímně, ani to vědět nechce. Je dost možné, že je prostě sprovodí ze světa, aby nikomu nemohli nic říct. Nebo jim vyříznou jazyk? Vypíchnou oči? Nedivil by se vůbec ničemu. Mohl by ho dál strašit ale něco v jeho pohledu jej nutí to dál nedělat. Možná když bude muset, tak se do toho opravdu pustí.
"Použij tu věc, co  máš na krku a zamysli se." Začne po chvíli přehnaně sladce a s požitkářsky přivřenými víčky si vychutná další sousto.
"Myslíš, že po tom, co tady všechno uvidíš a uslyšíš tě někam pustí?" Pozvedne pravé obočí.
"Pokud princ dovolí, chodí sem i ti nejvyšší. Kdo ti může zaručit, že před tebou neřeknou v zápalu vášně něco, co by nikdo jiný vědět neměl? A kdo jim pak zaručí, že nic neřekneš, kdyby tě odsud pustili." Protáhne si letmým gestem šíji a sáhne o nádherně zdobeném kalíšku. Saké je výborné, vždycky si dopřeje pár doušku pro lepší náladu.
"Proč? Někteří pro zábavu a ukrácení volného času. Jiní pro pocit, že dělají dobrý skutek, když někomu pomohou. A jiní zase pro pocit, že by jim to možná mohlo zajistit výhodné postavení, když dosáhnou určitého věku." Nechává mu v hlavě několik možností. Ať si klidně vybere, proč je zrovna s ním a tady. Sám už se rozhodl a je přesvědčený, že jej dokáže přemluvit. On, aby něco nedokázal? Nesmysl. Pravý koutek se mu nepatrně pozvedne, když se Ruki začne zajímat, jestli to jde. Očividně se chytil a to je dobře. Netrvalo to zas tak dlouho a Kamijo může být se sebou spokojený.
"Vypadám jako někdo, kdo by ostatní nedokázal přesvědčit?" Nakloní hlavu na stranu a pobídne ho gestem paže.
"Tak už jez, nebudu tě pobízet dvakrát." Protočí nad ním očima v sloup.
"Jestli tu ale chceš zůstat a užít si část z toho, co mám já, musíš mi věřit Ru-chan a poslechnout na slovo. Cokoliv řeknu, cokoliv udělám má svůj důvod a není mou povinností cokoliv vysvětlovat. Jednou odmítneš a vrátíš se na zaprášený futon a druhou šanci nedostaneš." Upozorní jej vážně a v očích se mu nebezpečně zablýskne.
"Trvalo mi víc jak pět let, než jsem se dostal tam, kde jsem nyní. Tobě to nabízím za mnohem kratší dobu ale není to zadarmo. Chci od tebe absolutní poslušnost, loajalitu a tvrdou dřinu, aby ses všechno v nejbližší době naučil." Vloží se lehce další sousto mezi rty.
"Budeš pod mou ochranou a vyhnou se ti všechny podrazy těch dole. Věř mi, že se nechceš vzbudit s různými věcmi v jistých partiích ani svázaný uprostřed pokoje. Stačí jen, aby se špatně podíval, abys získal lepšího milence a namaluješ si terč na zádech." Další slova, která ho mají přesvědčit? Ano, samozřejmě ale taky čistá pravda. Děly se tu různé věci a ti, co chtěli výš neměli zábrany. On mu mohl dát jakési pomyslné bezpečí.
"Pokud budeš můj, jen tak někdo si na tebe nedovolí ale ve stoprocentním bezpečí nejsi nikdy." Upozorní jej, aby se vždycky ohlížel přes rameno. A pak k němu zvedne oči, ve kterých ledově zaplane.
"Tak co, Ru-chan." Začne smyslně.
"Budeš můj?"