Hromadné - Počkej, jak kluci? - Část 2.

(Harém)

Aki, Kamijo

 Chvíli jde tiše a v hlavě si přemítá slova Ricka. Pamatuje si na něj moc dobře ale nevěděl, že to skončilo až takto. Jemně, téměř neznatelně se ošije, když si představí, že by vážně musel...Ne, na to radši myslet nebude.
"A to mu to nemůže odmítnout?" Sykne tiše směrem k němu, když se té myšlenky prostě nemůže zbavit. Jak to proboha může vydržet? Je mu z toho zvláštně.
"Co by se stalo, kdyby ho odmítl?" Broukne podruhé a prostě na to nemůže přestat myslet. Jak se ale blíží k harému, přestává mu být do smíchu. Byl to dobrý nápad asi do chvíle, než opustili jeho komnaty. +Co jsem to zase vymyslel?+ Zeptá se sám sebe v duchu a hrdinství je ten tam. Málem se přerazí o jeden schodek, který vede ven, aby mohli pokračovat po cestičce k jednomu z průchodů, který jim otvírá bránu do úplně jiného světa. Samozřejmě tam stojí stráž.
"Co jim mám říct?" Sykne nenápadně k Rickovi ale nesmí se zastavit, jinak poznají, že váhá. Ne, že by to mohli komentovat ale...+Co když se mu nebudou líbit? A co když budou?+ Další a další otázky se mu rojí v hlavě s každým krokem a není schopný je z ní dostat.
"Můžeš za to ty." Obviní svého spolupachatele a povystrčí trochu povýšeně bradu, když dojdou až k nim.
"Chci si prohlédnout pánskou část harému." Ozve se jeho pevný hlas, který nenese ani známku zaváhání a sám se diví, že je toho vůbec schopný. To jsou ty roky tréninku, tolik mu to vtloukali do hlavy, že to jde samo. Muži se mu hluboce ukloní a jeden z nich odběhne pro prvního správce, kterého potká. Je to tu obrovské. Za chvíli za ním docupitá i drobný mužík, který div neleze po kolenou a klaní se jim. Provede je rozsáhlým bludištěm cestiček a útočišť. Na každém je přesně poznat, jak moc ceněný jejich obyvatel je. Dostanou se až k větší budově, která má sloužit jako veřejný prostor pro všechny. Provede je chodbou a otevře dveře, než ustoupí stranou, aby mohli oba s Rickem projít. Velká místnost s nepřeberným množstvím polštářů, křesílek a velkými lázněmi uprostřed. K tomu nějaké stoly, knihovny....Polkne, když se rozhlédne po osazenstvu a....chce utíkat, dokonce nepatrně posune nohu dozadu. Není jich tu mnoho a je vidět, že jsou všichni do jednoho překvapeni, že je tu vidí…Je tu několik dveří, které vedou, bůh ví kam. Všichni se jim hluboce ukloní a zůstanou v předklonu, očividně do té doby, dokud si to Aki nerozmyslí. Správce pověří dalšího z jeho nohsledů, aby svolal všechny a zatím jim nabídnou posezení a občerstvení. A pak už civění neovládne, když do místnosti vykročí Kamijo společně se svým početným doprovodem. Dlouhé vlasy, se mu lehce vlní podél tváře v elegantních vlnách a zlehka pohodí hlavou. Rysy jsou decentně zvýrazněné, aby dal vyniknout svým jemným liniím. Na sobě kimono zářící odstíny temně rudé. Je vidět, že je vždy připraven na všechno a to obzvlášť ode dneška, kdy dorazil samotný princ. Je to příležitost a té umí náležitě využít. Jen na pár okamžiků se s Akim střetne pohledem, než se mu hluboce ukloní, stejně jako všichni ostatní. Chystal se do lázně ale teď ho ani nenapadne nikam pospíchat. Princ se přišel podívat a to je jedinečná příležitost, jak udělat dojem.+No ty jsi mi teda pískle.+ Proběhne Kamijovi hlavou uštěpačně, než je Aki vyzve, aby se zase všichni narovnali.
"Ricko-san je na tu na mé dovolení a smí se zde pohybovat, jak uzná za vhodné." Najde ztracený hlas Aki a dál se s nepatrnou zvědavostí v očích rozhlíží, jak se sál plní.
"Rozhlédni se pořádně, dnes máš možnost." Prohlásí povýšeně na Rickovu adresu, aby jej vyhnal jako předvoj a sám mohl zatím v klidu posedávat opodál. Je škodolibý? Ano, jen ať se hrdina ukáže, jakou má odvahu. On ji teda rozhodně nemá.
"Pověz mi, co tu mám za skvosty." Vybídne správce.

Ricko, Die

Už jdou nějakou chvilku po chodbě, když se Aki ozve a on se musí hodně kousat do rtu kvůli tématu, jinak by se hrozně smál. Oba ale v podstatě myslí na to samé.
"Prý nemůže." Šeptá k jeho zádům.
"Je rád, že si ho někdo tak důležitý vzal na starost a co by mu řekl? Promiňte sensei, jste hnusný jako opičák? Poslal by ho domů s hroznou hanbou a stejně by nikdy nepřiznal, co po něm chtěl. Táta by ho přizabil, že je zneuctil a místo samuraje má doma farmáře." To byla děsivá představa, každý chtěl být samuraj, jen tak měl naději na lepší život. Takhle projdou celým palácem a venku už se připojí k jeho boku. Snaží se jít stejně hrdě jako Aki, aby nebyli podezřelí už jenom tím, jak se pořád otáčejí přes rameno a zastaví se až u bran k vysokým zdem zakázaných zahrad.
"Jsem se fakt měl převlíknout." Šeptá Ricko. Rozhodí rukama. Co on ví?
"Že máš hodně semene." Vyprskne a snaží se okamžitě ovládnout. Stihne to jen tak tak, ale Aki to zvládne na jedničku, když strážím s povýšeností majestátu řekne, že chce dovnitř a oni okamžitě poslechnou.
"Jak všichni vědí, jak vypadáš a že jsi to ty?" Šeptá mu, jen co jsou za zdí a rozhlíží se očima jako talíře. Zahrady, jezírka, ovocné stromy, je to nádhera. Správce harému před nimi padne na kolena, málem si otluče hlavu o dláždění a Ricko si ten pocit dokonale užívá. Stojí tam jako autorita sama, i když jsou oba dva malí fakani a užívá si Akiho herecký výkon. Nevěří si, ale je v tom dokonalý. Nemůže uvěřit tomu, že si jeho plachý společník přeje jako první vidět právě ty kluky, ale i když se na ženské strašně těší, ty zná. Taky je zvědavý na opačné pohlaví. Ty konkubíny si tedy vůbec nežijí špatně, jestli jsou tak krásné, jako jejich pavilony, tak se odsud už asi nikdy nehne. Vejdou s Akim do společné budovy a Ricko má hodně co dělat, aby nevypadal jako pětiletý na pouti. Prostory a vybavení - nádhera- ano ano - ale ty tváře!!! A pak se začne široce a mlsně usmívat, zatímco konkubíny jsou v elegantní úkloně pokrčených kolen a sepjatých paciček, skloněných hlavinek a cinkání šperků, zatímco eunuchové padají k zemi nebo si lámou záda.
"Rozkošné..." Unikne mu vedle Akiho. Když se ale objeví blondýna, teda pardon blondýn, vedle kterého momentálně vypadá hůř, než jeho sluha, neudrží si úsměv a poplácá Akiho po rameni.
"Hodně štěstí." Mlaskne a nějaký chlapec se mile usměje. To jako bylo na něj? Nepokrytě zčervená. Zabere znovu až ve chvíli, kdy uslyší své jméno, zrovna posílal políbení někomu vzadu a vypne hruď ještě víc, když mu princ poskytne to privilegium. No páni! Nechá Akiho, aby se posadil se správcem a sám se vydá na obchůzku potencionálních milenců. Něco mu ale říká, že toho v rudé rád přenechá Akimu. Určitě to nebyl jeho první harém, komu asi patřil před tím, císaři? Zastaví se před ním, aby mu vyjádřil vhodný pozdrav, hodný jeho postavení a radši pokračuje dál. Málem u toho narazí na druhou vysokou postavu podobného věku a s podobně světlými, i když mnohem špinavěji blond vlasy. Těžko říct, který z nich vypadá... no vlastně dravěji a nebezpečněji, ale i on se mu hluboce ukloní. Die vůbec nepředpokládal, že by princ přišel byť jen v nejbližších dnech, natož hned večer, ale stalo se to a on vůbec nebyl řádně ustrojen. Jeho noční kimono ale vypadalo jak luxusní šaty šlechtičny, takže si jen přehodí vlasy přes rameno, najde očima prince, zjistí, jaká to je holubička a že je moc hezký a pak najde očima Kamija. No jistě... půjde po něm jako slepice po flusu, aby si vylepšil status. Zvedne koutek, okázale ho mine a zastaví se až před princem, kterému se se vší elegancí ukloní. Samozřejmě čeká, že se slov ujme správce.

Aki, Kamijo

Střelí po Rickovi pohledem, když to okomentuje jako rozkošné a nevěří vlastním uším. Myslí ty kluky nebo to vybavení kruci? Snaží se tvářit vážně ale hlavou mu pořád prolétají ty jeho komentáře, než sem vůbec vlezli. Hlavně to s tím semenem, protože ač chce nebo ne, tady je vážně na co koukat. A tohle, že má být jeho? Vážně? Má si vybrat? +Jsi v pasti.+ Málem by sám nad sebou protočil očima v sloup ale klidně si nechá nabízet poháry a různé kousky ovoce od chlapců, kteří jsou pravděpodobně o dost tříd níž, než blonďatý anděl s očima ďábla a výrazem dost podobným. Má z něj strach a přitom se nedokáže dívat jinam. Už jen ta barva oblečení! Připadá si,  jak kdyby pod tím krátkým pohledem zarostl do země. Ještě, že sedí. +Ricko já tě zabiju.+ Proběhne mu hlavou, když se na něj znovu ohlédne. Jak jinak, ten už je ve svém živlu. Jen na půl poslouchá vyprávění správce, která začíná s těmi podřadnějšími a prohlíží si je očima, aniž by změnil svůj výraz. Jenže to už se před něj dostane další vysoká postava a očividně se nebojí přijít až k němu. Stačí jediný pohled na něj a málem opravdu zčervená. Snaží se, co nejvíc nenápadně zhluboka dýchat, aby ovládl horkost, která se mu žene do tváří a ano... Už i úplně někam jinam.

Ani si přitom nevšímá, jak Kamijo nenápadně drtí zuby o sebe, když ho Die předběhne takovým způsobem. +Co si o sobě myslíš?+ Počastuje ho v duchu a přidá k tomu několik výrazů, které by rozhodně nikdo neměl slyšet.
"Ano, ano Die. Jeden z nejkrásnějších a nejcennějších skvostů, které zde máme. Společně s Kamijem...." Odmlčí se správce, aby jej pozval blíž a ten samozřejmě nezaváhá. Elegantním, pružným krokem se vydá k nim a zastaví se po boku Die, když zopakuje svou úklonu.
"Záleží ovšem na všem uvážení princi." Poklonkuje správce.
"Bude mi poctou vám je připravit oba dva." Pokračuje mužík dál a Aki skoro hlasitě polkne. No jistě a co on jako s nimi? Ani neví, co by dělal s jedním a to by ani nemusel vypadat tak....dokonale. A s dvěma? +Proboha!+ 
"To pro dnešní večer nebude potřeba. Mám za sebou velmi dlouhou cestu. Ovšem byl jsem zvědavý, co všechno můj harém nabízí." Zaonačí to celkem kulantně a nejradši by se poplácal po rameni. Zase se tomu vyhne a to je dobře. Za to Ricko vypadá, že by si klidně vybral.
"Ricko-san, máš snad vybráno?" Zeptá se svého kumpána ale jeho oči pořád přitahují dvě tváře před ním. Narovná se v křesle, aby upravil svůj posed a  vděčně přijme kousek ovoce, který je mu nabízen. Skvělá výmluva, jak chvíli neříkat nic. Připadá si úplně pitomě, když tu tak sedí a místo, aby si vybíral, jen doufá, že si neužene trapas. Měl by si je nějak vyzkoušet? Aby to nevypadalo hloupě, že jen civí? Možná...
"Uvidíme, jak se rozhodnu." Odpoví nakonec správci po chvíli ticha a vyžene gestem paže mladíčky, kteří jej doteď obskakovali.
"Ať předvedou část svého umění." Vybídne a hned mu přijde, že si zahrává s ohněm. Ale nemůže sem jen tak přijít. Sjet všechny pohledem a zase zmizet nebo ano? No pozdě, už se do to vrhl po hlavě a teď do musí s grácií dotáhnout do konce.
Kamijo samozřejmě neváhá ani chvíli, kdy je vyzván a přistoupí ke křeslu a stolku, kde se chopí saké a dolije princi jeho pohár.
"Můj pane." Šeptne smyslným, tichým hlasem a nakloní se kousek blíž, aby mu dal pocítit svůj pečlivě vybraný parfém, stejně jako šampón s příjemnou vůní.
"Ano? Máš něco na srdci?" Vyzve ho Aki a před očima se mu skoro zatmívá, jak moc blízko je. Tohle je šílené! A to v jeho blízkosti jen sedí. Představa, že by jej nakonec třeba svlékal. No může být jen rád, že se mu hlas ani trochu nezachvěl, a že si dokázal udržet tvář. Možná jen v jemné odlesku v očích se dá poznat, jak moc si není jistý.
"Jsme poctěni Vaším příjezdem a návštěvou. Bylo by mi velkou ctí se o vás po tak náročné cestě postarat." Vábí jej Kamijo, když je mu dovoleno promluvit.+Jen si zkus být lepší, než já. To se nikdy nestane, Zlatíčko.+ Pomyslí si na adresu Die a s blýsknutím v očích se na něj podívá, když se Aki zrovna ohlédne po Rickovi a nechá koutek vystoupat vzhůru ve výsměšném pousmání.

Ricko, Die

Die setrvává v úkloně, dokud o něm správce nezačne mluvit a teprve potom se narovná a s jemným úsměvem se podívá Akimu do očí. Je spokojený do té chvíle, dokud se o něm říká, že je nejkrásnější a nejcennější skvost, ale jakmile dojde na to, že Kamijo je na stejné úrovni - což bohužel je - nejradši by správce utopil v saké. Cosi pobaveného se mu mihne pohledem, ale v ten okamžik už ho míjí pan dokonalý a hned se začne činit. Die spojí dlaně před sebou, chvíli si ho prohlíží a potlačuje rozšiřující se úsměv. Cosi nezbedného mu kouká z očí, ale před princem si odpustí všechny své kousavé poznámky. +Oba dva!+ Stojí ho to všechno, aby se nerozesmál. Oni oba spolu v jedné ložnici nikdy nebyli a bylo by to opravdu úžasné herecké vystoupení, kdyby museli, ale co by jim zbylo? Princ nesměl nikdy nic poznat. Největší hřích konkubíny a cesta do pekel zapomnění byla žárlivost a nesnášenlivost s jinými. Princ si však nic takového nepřeje, ne dnes a oni nemají žádné záruky, že zase přijde a kdy to bude. Ohlédne se přes rameno na princova společníka, který se zastavil u mladíka s velkýma srnčíma očima a vypadá, že vybráno asi má. Nebylo vůbec špatné zaujmout někoho z nich, když princ nebyl k mání, ale to bylo pro Die moc málo.
Ricko zrovna stojí proti chlapci podobného věku, odhadem to není úplně nikdo, ale zároveň to není ani konkubína kvalit těch dvou, aby to Akimu muselo vadit. Nechce se mu moc motat do zelí a sahat na něco, co by případně sám rád měl. Pak si ale odkašle.
"Máš pravdu, princi, dnes jsme oba velmi unavení, ale možná brzy..." Snaží se tvářit, jako že tohle oba dělají běžně. Mladík z něj nespouští oči a Rickovi se to líbí. Jakmile jsou všichni vyzváni, aby něco předvedli, správce se rozhodne pár těch mladších poslat pro hudební nástroje a někteří budou taky tančit. Když princ nechce souložit, možná bude chtít pobavit? Die znovu vrátí oči ke Kamijovu počínání a znovu se široce usměje jeho Můj pane, nalévání, které je však velmi elegantní a tomu, jak se ho rovnou snaží svést. Obejde to křeslo i z druhé strany, ale zastaví se až za Akiho zády. Vrátí Kamijovi blýsknutí a pak položí dlouhé prsty na Akiho šíji, kterou rovnou jemně promne. Ať Kami-chan klidně nalévá, on se postará rukama o princovo tělo. Nechá konečky dlouhých vlasů lechtat jeho kůži na krku, zatímco ho masíruje.
"Taková cesta je jistě velmi únavná. V naší společnosti by se vám skvěle odpočívalo." Šeptne a schválně naváže na představy správce. Je si jistý, že by do toho Kamijo dobrovolně nešel, takže mu tím tak trochu hodí rukavici. Akiho kůže je tak jemná, mladá... nedotčená? Možná... Zamíří k nim i princův společník a posadí se do křesla po boku prince. Mají před sebou kouzelné vystoupení.

Aki, Kamijo

Aki má, co dělat, aby vůbec dokázal odtrhnout oči od těch svůdců před sebou. Nikdy si nepomyslel, že by s podobným zaujetí hleděl na muže. Ano, tohle už rozhodně nebyli kluci, na rozdíl od něj. Podaří se mu konečně střelit pohledem k Rickovi, který se zastavil u jednoho z mladíků. I jemu se tu očividně líbí. Jeden by neřekl, že si to tolik užijí. Dokonce mu přijde, že jeho společník bude dnes večer mnohem odvážnější, než on sám. To se ale nestane, jen mu potvrdí jeho slova.
"Samozřejmě." Odsouhlasí mu to s jemným pozvednutím koutků a pohodlněji se uvelebí v křesle, i když pořád sedí vzpřímeně. Před nimi začne najednou představení a on opravdu neví, kam se dívat dřív. Jestli na Kamija vedle sebe, který ho cíleně svádí a rozhodně se mu to daří nebo na umění ostatních. Marně přemýšlí, co mu odpovědět, aby se neprozradil.
"Ano, to jistě bylo." Vyřeší to nakonec pouhým přitakáním a snaží se tvářit tajemně. Jak kdyby si to celé rozmýšlel, jestli mu to za to stojí. Přemáhá nutkání přivřít spokojeně víčka pod sílou Kamijovi vůně ale to už se k nim přidá i Die. Jak kdyby čekal na svou chvíli. Tohle už začíná být na Akiho příliš. Ricko se skvěle baví a on tady umírá. Velmi nenápadně vydechne, pod dotekem Dieho prstů, které jsou velmi obratné a rozhodně dost příjemné. A je tam, kde byl před chvílí. Za chvíli bude mít opravdu citelné přebytky. Zatne prsty pravé ruky do područky a je snad i vidět, jak se snaží přijít na výmluvu, která by byla dostatečně uspokojivá a neshodil by sám sebe.
"Hai, začínám být přesvědčený, že by to byl velmi příjemný odpočinek." Začne první jistou pochvalou a obsáhne očima celou místnost. Další slova se mu zadrhnou v krku, protože Die zrovna narazil na místo, kde je to snad ještě lepší. Celé jeho tělo se nepatrně zachvěje. Přemáhá se opravdu, aby nezačal po Rickovi vrhat pohledy prosící o pomoc. Další kratší nádech, když se Kamijovi prsty dotknout jeho předloktí, aby ho upozornily, že tu má další sousto. Samozřejmě po kůži dlouze přejedou a Aki...už je úplně mimo.
"Ano, s námi se vám bude rozhodně odpočívat skvěle." Šeptne Kamijo a podívá se na Die s výrazem výzva přijata. Za to Aki by nejradši rozpřáhl ruce a řekl, dělejte si se mnou, co chcete. Přijde však záchrana v podobě dalšího ze správců, který k němu přijde skoro po kolenou. Následuje oslovení, než ho Aki pobídne, aby vstal.
"Hledá vás sensei, aby vám předal vzkaz od vaší matky." Oznámí mu a už couvá ke dveřím a zmizí. +A je to tady průšvih.+  Pokud jeho matka byla v pokoji a nenašla ho, bude mít problém. Ještě k tomu, jak zjistí, kde byli.
"Povinnosti mi, zdá se nedovolují déle si vychutnat vaši společnost. Bylo velmi příjemné zde být." Pomalu vstane, i když by se nejradši rozběhl ke dveřím. Ani se neohlédne, jestli ho Ricko následuje. Jsou v průšvihu a velkém. Klidně, rozvážně dojde až k bráně a počká, až jsou za nedalekým keřem.
"Jsme v pytli, je ti to jasné. Jestli máma byla v pokoji, máme po srandě." Popadne jej za zápěstí a rozběhne se zpátky. Vždycky přejde do klidného kroku, když mají někoho na dohled. Jakmile za nimi zapadnou dveře, Aki si oddechne, vypadá to, že u něj v komnatách nikdo není ale omyl. Když se ohlédne podruhé, hledá do očí své matky.
"Já totiž...my totiž.." Dloubne loktem do Ricka, aby něco řekl, protože on to nedokáže. +Pak, že princ.+

Ricko, Die

Die samozřejmě ucítí to jemné zavibrování Akiho těla a stejně vnímavě hledá všechna ta příjemná místečka na jeho šíji a ramenou. Odezva je sotva slyšitelná, ale je tu.
"Tak s námi zůstaňte, můj princi." Broukne Die, aby ho začal lákat stejně jako Kamijo. Klidně mohou jít oba dva s ním i do jeho komnat, když bude chtít... Die už je vlastně tak trochu svlečený. Zrovna přemýšlí, že ho mohl vzít za ruku a navést si ji šetrně a neviditelně pod lem kimona na holé stehno, ale už to nestihne. Dokonce se začínal těšit na to, že si to s Kamijem opravdu rozdají a na živo si předvedou, jak dobří doopravdy jsou, ale není jim to přáno. Musí dlaně stáhnout z Akiho krku dolů, když se tu objeví poslíček a ukončí jeho návštěvu a on si s Kamijem vymění skoro lítostivý pohled. Hluboce se odcházejícímu princi ukloní a pak se pomalu vrátí po Kamijův bok.
"Co myslíš, bude kvůli nám bdít celou noc?" Zatahá ho za kudrlinku. Rickovi nezbývá, než svého prince následovat ven a vůbec nechápe, co mu jeho máma jako chce teď v noci.
"Aki-chan a nemělo by to být tak, že už ti nerozkazuje, když jsi získal svůj vlastní hrad? Můžeš přijímat její rady, ale teď jsi pánem ty, i jejím." Připomene mu, ale jemu jasné, že paní Aiko bude něco podobného kousat jen velmi neochotně. Podle Ricka by si ale měla uvědomit, že její syn už není dítě a taky to bude císař. Některé ambiciózní ženy si mysleli, že mohou zemi řídit skrze muže a to by Aki neměl dovolit, jinak si toho všichni všimnou! Přesto utíká s ním, kdykoliv to Aki chce, až se nakonec oba dostanou až do jeho komnat. Ricko se udýchaně opře dlaněmi o kolena a narovná se až ve chvíli, kdy do něj Aki drkne loktem a upozorní ho na jeho matku. Hned se narovná a jakmile uvidí její oči, ztratí odvahu i on.
"My jsme si jenom prohlíželi zahradu." Odkašle si a založí ruce za záda. No kruci, on se snad bude čerevnat za harém, který je tu přece pro Akiho! I když paní Aiko by si asi představovala, že kluci budou objevovat spíš ten dámský.

Aki, Kamijo

Kamijo se narovná  je vidět, jak těžce kouše princův odchod. Taková příležitost. I toho Die by přežil, jistě by ho dokázal trumfnout, o tom vůbec nepochybuje. V momentě srovná svůj výraz a hluboce se ukloní stejně jako ostatní. Jakmile za princem zapadnou dveře harému podívá se s pozvednutým obočím na Die a hravě ho plácne po prstech, kterými si dovolil dotknout se jeho vlasů a ještě je tomu zatahat.
"Pochybuješ snad o tom, co umíme?" Dobírá si Die trošku a lehce do něj šťouchne bokem.
"Už se mu nebude zdát o ničem jiném, Die-chan." Pohodí hrdě hlavou.
"Nebo snad chceš trénovat?" Zeptá se jej smyslně a s tichým smíchem vykročí zpátky ke svému malému hradu. Má toho ještě spoustu na práci a rozhodně se musí pořádně vyspat, aby náhodou neměl kruhy pod očima. To by byla teprve ta pravá katastrofa. A za ním poslušně cupitá i jeho doprovod. Ve dveřích Diemu zamává konečky prstů a pošle vzdušný polibek.

"Tak zahradu. Z oken harému, no jistě." Ozve se hlas Aiko, který zní přinejmenším naštvaně.
"Aki by měl rozhodně odpočívat, zítra ho čeká náročný den." Zpraží je oba dva pohledem a vůbec netuší, co se zrovna Akimu prohání hlavou. Ricko má vlastně pravdu, když se bude bát vlastní mámy, jak dokáže zvládnout všechny okolo? To přece nejde. Tady jsou v paláci a  jeho čeká jasně daná budoucnost, pokud to nezkazí. Dlouze se nadechne, když konečně zvedne své oči k ní a mírně se pousměje.
"Ano, byl jsem si odpočinout, prohlédnout harém a zjistit, jestli je všechno, jak má být. Kde jinde bych měl odpočívat a dopřát si chvíli pro sebe?" Začne jí odporovat ale snaží se mluvit měkce, aby se jí nedotkl.
"Poslechli jsem si trochu hudby a pak jsme šli zpátky." Ujistí ji, že se nedělo nic, čím by pošpinil sebe nebo jejich jméno a ještě rozhodně kývne hlavou.
"A teď už bych šel opravdu spát. Dobrou noc." Pobídne ji gestem dlaně a jeho matka oddupá pryč z komnat. Jakmile se za ní zavřou dveře, úlevně se usadí na postel.
"Jsem v nemilosti, radši běž k sobě, ať víc neprovokujeme." Mrkne na Ricka se smíchem.
"Zítra nám zatrne oběma. Jestli to přežiju, tak už se z harému nehnu." Zavtipkuje a počká až opravdu opustí jeho pokoje i on. Polovinu noci stráví tím, že přemýšlí, jak to celé zvládnout a stojí ho to dost nervů. Nakonec přece jen vyčerpáním usne neklidným spánkem.