Nasadí dokonale pubertální výraz dítěte, které se dívá na úplně nechápavého rodiče a pak protočí pořádně očima."Ale mě nebaví sedět nad knížkama." Rozhodí rukama za jeho krkem, jak se ho pořád drží, i když je pravda taková, že kdyby se trochu snažil, zvládne to. Je docela zvědavý, jak chce tohle Toshiya asi zachránit, ale když myslí? Nechá to klidně na něm. Tiše si hrkne, když ho k sobě Toshiya silou přitiskne, pousměje se na jeho slova o mámě a pak si povzdechne, jakmile ucítí jeho dlaně na svém pozadí. On je ten poslední, kdo by se staral o to, jakou scénu dělají okolí. Už by ho skoro políbil, ale Toshiya se nenechá a místo toho mu začne hrozit.
"Všechny moje zlozvyky se ti líbily..." Zamračí se na něj.
"A podceňuješ mě, když si myslíš, že mě je někdo musel učit." Broukne pak sebevědomě. Toshiya ho trápí, ani si neuvědomuje, jak nejistý Taiji ve skutečnosti je, protože by se vůbec nedivil, kdyby ho tohle všechno ze vztahu k němu vyléčilo. Už ho to stálo víc, než je pověst a nějaké peníze. Jenže pak dodá něco, co doslova vykopne Taijiho koutky nahoru a on se šťastně usměje.
"Baka...!" Vynadá mu odrzle a pak už ho konečně pořádně políbí. Vecpe mu jazyk jak nejdál to jde, aby ho neudusil, až dokud ho Toshiya zase nepustí. Už ví, co znamená ten pohled na motorku.
"Ne! Ne! Nenechám ji tady, rozumíš? Před školou prostě ne!" Zvedne ruce, že přes to nejede vlak, jenže Toshiya se ho na nic neptá, otočí ho zády k sobě a silou postrčí rovnou k autu, až Taiji klopýtne. Zase se prudce otočí zpět, snaží se přes jeho tělo dostat zpět k motorce, vrhá na ní psí pohledy a stejně mu to není k ničemu. Zase je otočen a popohnán k vozu, ale jakmile se k němu se všemi protesty, slovními i fyzickými dostane, Toshiya ho přitiskne rovnou na dvířka, až vzdychne a dokonce poprvé v životě přelétne očima svoje okolí. Cože? Co tím myslí? Jenže si vzdychne a prudce zavře oči, když Toshiya naznačí ten nemravný pohyb. Ani se nenaděje a skončí na zadní sedačce. Stačí se jen potočit ke dveřím, když Toshiya nastupuje za ním a opravdu mu to celé dojde až teď. Nejdřív se chce nadechnout, že je tady každý uvidí, ale auto má neprůhledná skla. Neuvidí... Zapomněl... Pootočí se k němu čelem a zády k okýnku, když se na sebe navzájem vrhnou a těžko říct, který z nich se snaží svléct oblečení toho druhého hladověji a rychleji. Oba mají košile, jen Toshiya má i sako a zase tu pitomou kravatu. Taijiho prsty jsou rychlé a levou nohu poposune nahoru k opěradlu, aby ho mohl přitahovat k sobě. Toshi bude muset na kolena na sedačky.
"Až si omlátíš hlavu o střechu, pochopíš, jak je Lexus pitomé auto." Rovnou se zase strefí, ale u toho už ho svléká z košile a sám se pokládá na záda na sedačku. Pravou nohu má prostě svěšenou dolů, zatímco se snaží dát levou někam za opěrku vzdálenějšího sedadla směrem ke kufru. Tohle bude o život, obzvlášť v tomhle tempu.
Toshiya
Jak se zdá, tohle Taiji nečekal a to spokojenější se sebou může být. Popravdě, ani jeho by to ještě před pěti minutami nenapadlo. Začíná si zvykat na fakt, že v Taijiho blízkosti není nic nemožné. Teď ale nepřemýšlí nad ničím jiným. Prostě z něj rve každý kousek oblečení, aby se dostal k holé kůži. Má pocit, že pokud ho neuvidí do pěti sekund, asi umře. K jeho štěstí má Taiji mnohem víc práce, i když mu zdatně pomáhá. Za chvíli už se válí jeho kravata někde vedle Taijiho košile na předních sedačkách, stejně tak i kalhoty a může být rád, že nemá spuštěné jediné okýnko, jinak by nejspíš létaly ven. Vezme jej za stehna, která stiskne a trochu si jej prudce poposune k sobě, když se znovu vrhne hladově na jeho rty. Připadá mu, že s každým dalším sexem s ním chce mnohem víc, jak kdyby se ta vášeň a chtíč stupňovali. Jednou je to sežehne na uhel a bude vyřízeno."Až s tebou skončím, budeš to auto milovat." Odpoví mu bez váhání na jeho drzosti, on se totiž nebouchne…No tak dobře, teď tou hlavou opravdu střechu trefil, když se snaží napasovat mezi jeho stehna. Místo toho, aby začal nadávat, se tomu celému jen krátce uchechtne a skloní se k Taijiho hrudi, aby ho trochu potrápil svými polibky a neodpustí si ani použít zuby a rozvášněně si do něj kousnout.
"Příště si rozmyslíš, jak moc se budeš bránit, Králíčku." Odtuší zastřeným a trochu ochraptělým hlasem, jak moc už sobě nevládne. Poposune se kousek výš, rty už útočí na jeho krk a snaží se najít nějaké místo na ruce, kde by se co nejlépe zapřel. Svým naprosto připraveným mužstvím se už otírá o jeho vchod a rozhodně nemá v plánu dlouhé přípravy. Teď na to není ani čas ani prostor, vlastně na to ani nemá myšlenky. Doma si klidně můžou hrát, ale teď ho prostě chce a nemůžou ho odradit ani hlasy studentů, kteří právě končí a prochází kolem.
"Mě se totiž…" Krátká odmlka, když se pohybem boky natlačí proti němu, jen však krátce, aby mu dal pocítit svou vlhkou špičku, a zase se oddálí.
"Neubráníš." Dobírá si ho trochu a svůj pohyb zopakuje, tentokrát se však natlačí mnohem víc a u toho vyhledá jeho rty, aby mohl rozptýlit pozornost od toho, co se děje dole. Sám už si vzdychne, když pocítí Taijiho úzké nitro a tiskne čelisti k sobě, aby nebyl hlasitější, než obvykle. Hrozně na něj působí celá situace a ne, že ne. S Taijim pokořuje své vlastní zásady, stejně jako hranice. Stejně by to nechtěl jinak.
"Tai-chan." Broukne si s náznakem měkkosti v hlase, když se v něm ocitne celý a stiskne víčka k sobě, aby se přinutil trochu ubrat. Nerad by mu ublížil, alespoň chvilku mu dát chce.
"Nenechám mu tě, rozumíš. Nikdy." Vyjde z jeho rtů neplánovaně, když se poprvé pohne proti němu a už nepřestane. Žene je oba na vrchol. Pohyby se postupně zrychlují a ať se snaží sebevíc, jeho hrdlo opouštějí typicky tiché steny, i přes zatnutou čelist. Jednou dlaní se zapírá o kousek sedačky, který se mu podaří ukořistit pod Taijiho tělem, druhou se střídavě chytá o opěrku a zapírá se o ni, aby nakonec neskončil někde na zemi zaklíněný a neschopný se dostat ven.
"Užiju si ten pohled, až si budeš chtít sedat na tu potvoru." Vysměje se mu zadýchaně, aniž by přestal drancovat jeho tělo všemi možnými způsoby. Dokonce s pokusí na chvíli sáhnout do Taijiho klína ale dlouho to nejde a musí se znovu zachytit.+Idiotský nápad.+ Okomentuje si svou hurá akci v duchu a uloží si do hlavy, že příště vybere nejbližší hotel nebo jakoukoliv jinou místnost v dosahu sta metrů.
Taiji
Stačí se jenom tiše hihňat, když si navzájem málem zlomí prsty, jak se snaží jeden druhého svléknout. Vůbec nechápe, jak se Toshiyovi povedlo, mu svléct kalhoty, ale našpulí na něj provokativně rty, když mu tu slibuje lásku k Lexusu."Netrpívám nostalgií..." Odmítá, že by se kdy stalo něco podobného. Vzápětí na to se Toshiya ducne do hlavy, ale už se tomu uculují oba a vypadá to, že tohle byl jediný myslitelný a správný způsob, jak se vyventilovat ze všeho stresu. Pravda totiž byla, že posledních pár dní na to neměli moc náladu. Zaklání hlavu, propíná se na sedačce dozadu a vjíždí mu prudce prsty do vlasů, když Toshiya líbá jeho hruď a při tom ho kouše.
"Proč bych to dělal, když to potom dopadá takhle?" Zvládá mu udýchaně odpovídat, když už vytáčí hlavu do strany, aby ho mohl nechat olíbávat i svůj krk. Jakmile se ho Toshiya dotkne odhaleným klínem, málem vykopne nohou dveře, jak to s ním hodilo a nakoplo jeho slast, ale drží tam pevně. Má pocit, že je kolem nich najednou slyšet hodně různých hlasů, ale jemu je to úplně jedno. Plamenně se podívá do jeho očí a prudce si vzdychne, když ucítí na pozadí jeho penis. Srdce se mu rozeběhne o poznání rychleji, tohle bude bolet a on to ví. Toshiyu teď nic nezastaví, ani kdyby se s ním pral. Takže měl nakonec pravdu. Taiji se dokáže jenom pevně chytit za opěru hlavy a na druhé straně za okraj sedačky a pak už přijde nemilosrdný útok na jeho nitro. Toshiya mu k tomu bere ještě všechen vzduch z plic, když ho zároveň líbá a Taiji kvůli němu začne prudce a trochu zmučeně vzdychat a sténat, zatímco se auto povážlivě kývá na tlumičích. Tak tohle bude rozhodně podívaná, tohle jestli někdo natočí i s jeho poznávačkou, tak to snad aby se odstěhovali někam do tropů. A stejně nedokáže víc, než se slastně usmívat a zapírat se vší silou proti němu. Tahle láska je vražedná, jsou oba jako smyslů zbavení, jsou jim jedno následky a Taiji je přesvědčený o tom, že se prostě měli potkat. Slyší svoje jméno z jeho úst, pronesené tou neskutečnou barvou hlasu, cítí ho uvnitř sebe, kam až to jde a před očima mu tančí jiskřičky bolesti a slasti, smíchané v ten dokonalý koktejl, který umí jenom Toshiya. Znovu se omámeně usměje, když mu Toshiya připomene Takeshiho, ale sám by si na něj v tuhle chvíli nevzpomněl. Tolik se bojí, že by o něj mohl přijít? Tahle celá scéna byla jenom o tom. Je dva rozdělí tak maximálně vězení a stejně ho nějak ojede i skrz ty kovové tyčky. Tempo je neskutečně zběsilé, úplně šílené, musí se rukama pustit a zapřít se za hlavou, aby si ji neomlátil o dvířka nad sebou, ale stačí mu několik sekund hledět do Toshiyova cílevědomého výrazu, aby to na něj přišlo. Stejně ví, že neměl v plánu se s ním zdlouhavě mazlit. Už se nedokáže ani zasmát jeho narážce o sedání na motorku, protože Toshiya má pravdu. Tahle cesta domů bude bolet taky. Tak ať, hlavně, ať s tím nepřestává. Nakonec je první, koho tohle celé vystřelí na vrchol, kdo ví, kde všude to skončilo, jestli na sedačkách, na střeše, na Toshiyově břiše... On není schopný ovládnout svůj výraz, natož hlas, ještě aby věděl, co se děje kolem něj. Hlasy kolem nich utichly, všichni buď odešli nebo prost neslyší...
Toshiya
S každým pohybem se jeho slast stupňuje. Uvědomuje si, i když jen trochu, že jeho nájezd na Taijho tělo nebyl zrovna nejpříjemnější. Je si však jistý, že on něco vydrží a nebude si rozhodně stěžovat. Ostatně Taiji ho vyprovokoval a určitě ví, jaké to mívá následky, pokaždé je to mělo. Dnes se navíc přidá ještě potlačovaná touha a tahle exploze bude vážně ohromná. Dýchá přerývavě, když si nakonec nejde správnou polohu rukou, aby zvládal tempo svých přírazů. Auto už asi dlouho zkoušet nebude, protože by si dokázal představit minimálně sto mnohem lepší a hlavě pohodlnějších míst ale na tom teď nezáleží. Poslední metry před cílem mu hledí upřeně do očí. Užívá si dokonale výraz v jeho tváři, který chce vídat mnohem častěji. Kvůli Taijimu se to všechno děje, jeho život nabírá neskutečné obrátky a hrozí, že se sesype jako domeček z karet. Pokud to však bude v podobném stylu, klidně ať ten tajfun přijde. On si ho vychutná dosyta. Bude mít příšerně omlácený celý interiér a možná i poškrábaný od jeho hodinek a přezek Taijiho náramků ale to je mu jedno. Pořídí si klidně druhé, na to ještě má. Hlava by ho měla zákonitě začít bolet po tolika ranách, které si uštědřil o strop ale zatím nic. Všechny pocity se kumulují jen do jediného místa. Koutky se mu potěšeně zvednout, jakmile spatří, že Taiji už se blíží k vytouženému vrcholu. Neplete se, ten výraz prostě pozná. Sám už k němu nemá daleko a nechá se s radostí popohnat za ním. Ano, tohle bude chtít minimálně vyčistit."Tai-koi." Vydechne jeho jméno při posledním přírazu a tichý sten opustí jeho rty. Sám nedokáže odhadnout, jak moc hlasití byli ale podle ticha venku…buď už tam nikdo není, nebo všichni poslouchají s ušima přilepenýma na autě. Možná spíš v bezpečné vzdálenosti, aby je kymácející vůz netrefil. Bezděky se ušklíbne nad tou myšlenkou a snaží se držet na chvějících se pažích.
"Víš, kolik to vyčištění bude stát." Oznámí mu místo nějakých vyznání ale v očích má jasně vepsané, co všechno pro něj Taiji znamená. Povolí se v loktech, aby se přiblížil k jeho tváři a dlouze jej, poněkud udýchaně políbí.
"Bolí?" Zeptá se s tichým uchechtnutím, když z něj pomalu vystoupí. Je v tom sice náznak starosti ale taky trochu pobavení. Taiji by si měl možná své provokace rozmyslet, ale nedělá to a to on moc dobře ví. Natáhne se po věcech, které jsou rozházeny po celém autě a přemáhá nutkání ty jeho vyhodit z okýnka, aby si pro ně musel dojít. Bavil by se u toho, ale další článek už opravdu nepotřebuje. Stačí, pokud někdo zdokumentuje tento jeho zkrat. Nasouká se do kalhot, když se vzadu na sedačkách nějak poskládá a pák následuje i košile.
"Tohle je k vzteku." Zamumlá si naštvaně, než prostě otevře dveře a vystoupí v podstatě do půl těla nahý. Spěšně si zapne knoflíky košile a teprve pak mu dojde, že na něj hledí několik párů očí. Klidně si zaváže kravatu, prsty proběhne černé, krátké prameny a otočí se k davu celým tělem. Nepatrně pozvedne obočí se svým typicky ledovým pohledem.
"Nebylo to špatné ne?" Nic lepšího na to stejně nemůže říct. Bez další reakce zapluje na místo řidiče a s opřeným předloktím o sedačku se otočí.
"Pojedeme se najíst." Oznámí mu nekompromisně. On sám celý den nic nejedl a jeho pravidelný jídelníček dostává zabrat.
"Sejdeme se tady." Podá mu vizitku nóbl restaurace, kam má v plánu zajet.
"Za dvacet minut, ať jsi tam." Pobídne ho ještě a téměř neznatelně se na něj pousměje. Počká si klidně až Taiji vystoupí a opravdu chce vidět, jak na tu motorku sedne. Pak se teprve vydá k místu, kam ho poslal. Před podnikem vystoupí z auta a předá klíče, aby mu jej mohli zaparkovat. Zůstane stát před vchodem a vyčkává na Taijiho. Je dost možné, že tu byl první ale nikde ho zatím nevidí.+Kde se flákáš?+ Počastuje ho v duchu, než skloní hlavu a krátce se pousměje.
Taiji
Z počátku na svoje oslovení nereaguje, ale když první věta, která k němu dolehne znamená, že je někde něco znečištěné, otevře oči a vrhne po něm pohled, že by mu nejraději lískl. Něco podobného mohl čekat."Měl jsi líp chytat." Hodí na něj všechnu vinu, ale i jeho oči jsou dokonale zamilované, když se jeden na druhého podívají. Jemně se pousměje, než se nad něj Toshiya skloní a on mu vjede dlaní do vlasů na spánku, aby mu mohl políbení oplatit. Má je úplně mokré od potu. Nespokojeně si vzdychne a mírně nakrčí obočí, když Toshiya opustí jeho tělo a protočí očima nad tou otázkou. Samozřejmě, že ho to bolí!!! Zadostiučinění ale přijde vzápětí. Totiž když se na sedačce rozvalí s rukou pod hlavou a koleny nestoudně od sebe, zatímco si prohlíží Toshiyu, jak se v malém prostoru pokouší oblékat. Tiše se u toho pochechtává, rozverně ožužlává svůj ukazováček a všechno ho to přejde v okamžiku, kdy se dveře auta rozletí a on prostě vyběhne ven. Rychle si sedne, hmátne po nich a zase je přibouchne, protože jestli tam někdo stál, zrovinka mu viděl opravdu až do krku. Raději na sebe rychle začne soukat vlastní oblečení, protože kdo ví, co Toshiyu napadne vzápětí. Když se k němu ale vrátí do auta, otevřou se pro změnu přední dveře a on se usadí za volant. V tu chvílí Taiji dokonale zapomněl na to, že má venku mašinu. Tenhle sex a šok před chvílí ho to skutečně přinutily udělat! Nikdy mu o tom ale neřekne, prostě nikdy! Natáhne prsty po vizitce a přiblíží si ji před oči, aby zjistil, jestli to místo zná. Je tam i adresa.
"Oukej." Odpoví mu, skoro teď vypadají, jako když mají placenou schůzku a má to být nějaká rychlovka, ale vzápětí už otevírá dveře a vystupuje. Několik lidí tam opravdu ještě pořád stojí, aby viděli, co se bude dít dál. Taiji je značně rozcuchaný a neupravený, ale jen se na ně usměje, mrkne a hrdinským krokem vykročí k motorce. Nikdo z nich neměl telefon v ruce, ale nepochybuje o tom, že vědí, kdo přesně je. Ten kluk z univerzity, co se o něm říká, že je...
"Ani jeden z vás není tak hezkej, aby mohl dělat couru jako já!" Křikne na ně, přehodí nohu přes motorku a v ten okamžik ztuhne. Musí zatnout sanici a na chvíli sklonit hlavu, protože při tom představení dočista zapomněl, že se mu bude sedět fakt na nic. +Skvělý... fakt skvělý...+ Pohodí hrdě vlasy, nastartuje a vyrazí z parkoviště jako první. Ztratí se mu vzápětí, protože motorku nakopne do nejvyšší možné rychlosti a obratně s ní kličkuje mezi auty na silnici. Když bude vážně hodně spěchat, stihne to kolem Mihrunisy. Ať už jdou spolu kamkoliv, je dost pyšný na to, aby tam šel ve školní uniformě, tašku nechal u něj v autě. Zaparkuje na žluté čáře rovnou před vchodem, vletí dovnitř jako uragán, ale v tuhle dobu tu skoro nikdo není a už bere schody po dvou k sobě. Po cestě ze sebe rve hadry, za dveřmi zkopává boty, všechno nechá válet na podlaze a prudce rozrazí skříň. Na sprchu kašle, na tu nemá čas, ale musí se obléct, učesat a aspoň maličko si nahodit obličej. Když s podle něj mírným zpožděním dorazí před restauraci, vypadá už zase dokonale, na sobě má černé džíny, drahé tričko s hlubším výstřihem a dobře padnoucí koženou bundu. Je to dobré na motorku, ale zároveň to nepůsobí levně. Stříbrné doplňky to jistí. I on nechá stroj neochotně zaparkovat a poklusem doběhne až k němu. Zasalutuje, že je tu a v očích mu zajiskří.
Toshiya
Začíná v hlavě počítat minuty, než se Taiji objeví. To, že ho nechal čekat, mu jen tak neodpustí, přesto se ve svém nitru usmívá nad jeho sklopením hlavy, když usedl na motorku. Vůbec nepochybuje o tom, proč tomu tak bylo. Však mu to taky říkal. Třeba si rozmyslí sedat na tu potvoru, i kdyby ho to mělo stát všechny síly. Tohle je prostě trvalý souboj mezi dvoukolým Taijiho miláčkem a jím. Nakonec nejspíš bude muset vzít motorku na milost, už si to dokáže dost schopně přebrat, ale že by jim to dal zadarmo, to prostě nehrozí. No dobře, už jí pomalu dělá místo ve své vlastní garáži, ale to bude překvapení, až bude jednou třeba Taiji hodný. Další pohled na hodinky a začíná to v něm zase vřít."Ať máš dost dobrý důvod, že jdeš pozdě." Vyhrožuje mu tiše a vyslouží si nechápavý pohled obsluhy, která mu parkovala auto a čeká, až mu bude moci otevřít dveře.
"Pane, můžete se jít klidně posadit a…" Mladík zmlkne, když ho Toshiya zpraží pohledem.
"Nemůžu." Sykne po něm téměř neslyšeně a konečně se ozve burácení motorky. Poznal by ji snad na kilometry, ten zvuk jen tak z hlavy nedostane. Černé oči se hodlají stočit na Taijiho a taky to pomalu udělá. Holdá mu vynadat ale na několik vteřin přijde o slova. Čekal, že se na nějaké převlékání vykašle a on to neudělal. Neuhlídá své koutky, které vystoupají krátce nahoru, a věnuje mu jeden ze svých málo častý vřelých pohledů. Bez okolků k němu přistoupí, za pas si jej přitiskne k sobě a líbne na tvář.
"Hezké, moc hezké." Oznámí mu tiše se rty u jeho ouška, než si ho s dlaní na bedrech vede sebou dovnitř. Kráčí sebevědomě a hrdě, ignorujíc pohledy okolí a šeptání o tom, jak noviny tentokrát nelhaly a jemu je to dokonale jedno. Pokud o Taijiho stojí, stejně by set tím dlouho neutajil a…on ani nechce. Je jeho, tak ať to krucinál všichni ví, a ať se někdo opováží mu na něj sáhnout. V této restauraci se řeší rezervace hodně dopředu, ovšem pokud přijde vážený zákazník, stůl pro něj vždycky mají. A to se teď jen potvrdí. Očividně jim příliš nezáleží na tom, co se píše v novinách ale na tom, kolik je Toshi ochotný za jídlo zde zaplatit. Všichni tu vypadají víc, než luxusně a je jasné, že jen tak někdo si sem nepřijde.
"Výborně, arigato." Poděkuje za stůl a krátkou úklonou a on sám pomůže Taijimu usadit se. Jsou v otevřeném patře hned u zábradlí a mají rozhled na celou restauraci. Tohle místo má rád, má rád přehled. Pomalu zasouvá židli společně s Taijim, než se k němu skloní přes rameno a nadechne se spokojeně jeho vůně.
"Auto je daleko a přijel jsi na motorce, nezapomeň na to." Provokuje jej malinko, než se sám usadí naproti němu.
"Dej si cokoliv se ti bude líbit." Pobídne Taijiho gestem dlaně k lístku a sám se jednoho chopí. Vzápětí je u nich číšník a ptá se, co si dají k pití. Po očku celou tu dobu pošilhává po Taijim.
"Něco není v pořádku?" Zeptá se ho Toshi a je vidět, že začíná být zase nabručený.
"Ne jen totiž...jestli bych směl mít prosbu a vyžádat si podpis." Vykoktá ze sebe mladíček, který očividně nemá příliš zkušeností a je nejspíš synkem někoho známého, když sehnal takové místo.
"To myslíte vážně?" Uhodí na něj Toshi a neví, jestli se má smát nebo za límec odvést k manažerovi a vytřást před ním z chlapce duši.
"To se mi snad jenom zdá." Promne si tvář a protočí okázale očima v sloup.
Taiji
Fakt doufal, že mu tohle projde a naštěstí to vypadá, že ano. Mohl si myslet, že Toshiya vybere něco luxusního a on svou zmačkanou košili schová pod sako, ale Taiji by vypadal jako z popelnice, kdyby přijel v pomačkané školní uniformě a to by vážně nepřežil! Radostně se usměje, když se jím nechá přitáhnout blíž a políbit. I on kráčí hodně hrdě a s pevným postojem, tohle se naučil u Uruhy. Ještě dneska se společně často smějí hodinám, kdy chodil po jeho pokoji jako prkno a snažil se od něj odkoukat co nejvíc, aby mohl být opravdovým klenotem. Kdyby se ho někdo zeptal, řekl by, že je jeho nejlepší přítel, i když jsou každý tak moc jiný. Nese se restaurací jako pravá celebrita, kterou pronásledují paparazzi a je neskutečně hrdý i na to, kdo a jak si ho vede. To šuškání je mu vlastně příjemné, promění tenhle jejich boj v něco pozitivního. Nechá si od Toshiyi vzít bundu a číšník mu jí pověsí, zatímco se nezvykle elegantně posadí a marně přemýšlí, jak je to dlouho, co pod ním někdo zasouval židli. To jsou chvilky, kdy umí ukázat i svou ženskou stránku. Trošku za ním pootočí tvář, když mu Toshyia zašeptá do ouška a jemně se o něj otře lící."Spadnu z ní a bude to tvoje vina." Nenechá to bez odezvy. Pak sáhne po lístku, jiskřivě se na něj podívá přes stůl, když dostane takové povolení a otevře ho. Menu je luxusní a ceny tomu víc, než odpovídají. No tohle... Bránit se ale nebude, Toshiya ví, co dělá.
"Co slavíme? To, jak jsi dopadl u soudu? Ještě jsi o tom nemluvil." Řekne mu konverzačním tónem jako kdyby snad bylo kdy.
"Mohl jsi mi to sténat do ouška." Řekne celkem nahlas a v ten okamžik se nad nimi objeví ten klučík. Rozhodně ho slyšel a Taiji jemně pootevře rty, když se na něj ze svého místa podívá. Normálně by si myslel, že ten podpis chce po Toshiyovi, ale... on ho chce po něm? Vážně?
"Veřejně populární coura, no to mě podrž!" Zacloní si Tai dlaní ústa a začne se hlasitě smát, ale už natahuje ruce po bločku a propisce, aby mu to přání splnil.
"Chceš tam věnování? Ale asi ho neukazuj rodičům... Ani nevím, co by ti řekli na možný výběr povolání, ale jak vidíš..." Poukáže na sebe, jak se má a je mu úplně jedno, že ho tu kazí. Bloček mu zase vrátí a pošle mu vzdušný polibek, než se jeho oči zastaví za chlapcovým ramenem.
"Tohle nevymyslíš..." Pronese, když uvidí mezi stolky procházet toho, na kterého před chvílí myslel a rovnou s tím jeho kolouškem po boku.
"Koukni Totchi-chan, kdo se taky přišel najíst..." Kývne k nim bradou. Ještě si nesedli.
Žádné komentáře:
Okomentovat