Taiji x Toshiya - Toshiya páchá sebevraždu, víš? - část 1.

(Univerzita)

Toshiya

Uplynulo teprve pár dní od incidentu na narozeninách. Stačilo však jen několik hodin a vědělo o tom celé Tokyo. Měl tušit, že to nebude mít dlouhého trvání a rozhodně by se nepletl. Pro Toshiyu bylo v tuhle chvíli zásadní, aby náhodou Taiji potají opravdu nic nepodepsal. Tlak se začínal s každou hodinou stupňovat a k tomu soudní proces na krku. Nebylo chvilky, kdy by mu nezvolnil telefon nebo nepřicházely emaily od novinářů. Byl v jednom kole a nevyhnulo se to ani jeho firmě. Jak kdyby slyšel, co si jeho podřízení šuškají, jak kdyby na sobě cítil jejich pohledy na každém kroku. Nebylo to příjemné, ale tvářil se jako vždycky, naprosto klidně a nepřístupně. První den zůstal doma společně s Taijim ale na druhý už opravdu musel do firmy, kde vydržel jen pár hodin. Pod záminkou schůzky se rychle vytratil a oddechl si až v bezpečí svého vozu. Další dny trávil v práci minimum času a vše vyřizoval pomocí telefonů a emailů. Doma se cítil mnohem lépe. Dnes ho čekalo předvolání a podání vysvětlení. Nespal ani vteřinu a rozmýšlel si, co všechno jim řekne. Sena v celé věci zatím očividně nezasáhl a on začínal mít pocit, že se nic podobného ani nestane.  Nemůže přece čekat, že se někdo postaví na jejich stranu. Na tu jeho určitě ne. Taiji už doma není, když se obléká k soudu. Vybírá si pečlivě oblečení a přitom se snaží zahnat pochmurné myšlenky. Mračí se na všechno a na všechny, aniž by si to vůbec uvědomil. Dorazí jako vždy s předstihem a s dlouhým nádechem vejde do budovy. Je tam poměrně dlouho. Odpovídá klidně na stovky otázek a brzy mu z nich jde hlava kolem. A to ani netuší, že před budovou už se jako supi slétají novináři. Má sice jednoho z nejlepších právníku ale to protistrana taky. Zatím to vypadá na minimálně podmínku a tučnou pokutu. Ty peníze by klidně oželel, ale mít záznam není pro jeho firmu nejvhodnější. Už tak je příliš propíraný v médiích a to nejspíš není příliš dobře. Stalo se, bude tomu muset čelit s hrdostí a bez námitek. Měl se uhlídat ale kvůli Taijimu by to klidně udělal podruhé a bez váhání, to prostě ví. Probojuje se davem před soudem, aniž by odpověděl na jedinou otázku, na očích sluneční brýle a oddechne se až v autě krytý kouřovými skly. Dlouze vydechne a mírně sebou trhne, když se mu rozezvoní telefon. Začíná mít nervy na pohodu, to leknutí je toho důkazem. Nemusí ani vidět jméno volajícího, aby poznal číslo.
"Toshiya-chan, vrátím se do Tokya po pár dnech, a co to nevidím." Ozve se pro něj velmi dobře známý trochu ochraptělý hlas.
"Takeshi-sama, já…" Pokusí se mu nějak smysluplně odpovědět, ale je přerušen vzápětí.
"Měl bys být obezřetnější ve svém chování. Tohle není ta nejlepší vizitka, ale k dobru je ti fakt, kdo toho byl příčinou." Oznámí mu Takeshi a ozve se krátké uchechtnutí.
"Pokusím se s tím něco podniknout. Zatím se drž stranou všech médií a omez svou práci." Oznámí mu přísným hlasem.
"A Toshiya-chan, dávej pozor na Taijiho, nerad bych o svůj klenot přišel." Ozvou se poslední slova a telefon zmlkne.
"Cože?" Sykne si Toshiya do tlumené hudby v autě. +Co jsi s ním měl?+ Proběhne mu hlavou naštvaně. On tušil, jak to s Takeshiho klenoty chodí, občas společně k tomu tématu zabrousili ale nevěděl nic konkrétního. Začíná se to na něj kupit a teď má v hlavě jen jediné. Musí mluvit s Taijim a to hned. S protočením kol a typickým zvukem se vydá k univerzitě, kterou Taiji navštěvuje, ale nezůstane na parkovišti. Vystoupí a zamíří rovnou do budovy. Na sobě přesně padnoucí oblek tmavé barvy, bílou košili s kravatou a na očích sluneční brýle. Vyslouží si mnoho pozornosti, ale vůbec ho to nezajímá. Oči má přikované na dveřích, ke kterým byl odeslán jedním z profesorů, kterého potkal na chodbě.

Taiji

Byl z clubu a od všech těch populárních lidí, mezi kterými se motal, zvyklý na ledacos, ale to, co se mělo odehrát kolem Toyshiyova skandálu snad nemělo obdoby. Mělo to přímo hollywoodské rozměry, protože Japonsko nebylo na skandály zvyklé ani zvědavé a podle Taijiho se z toho dělalo zbytečně povyku pro nic. Ten první den se s Toyshiyou zavřeli u něj doma a dokázali ho strávit nad věcí. Udělali si ho hezký, věnovali se jen sami sobě, ale pak to vypuklo. Byly toho plné noviny a taky televize a co čert nechtěl, samozřejmě se brzy přišlo na to, kdo je on. Takže máma už ví, kde bere peníze na vysokou  a z toho bylo jeho osobní peklo číslo dvě. Brečela mu do telefonu o hanbě celé rodiny, přemlouvala ho, aby se vrátil domů a začal žít spořádaný život a on ji s přehledem poslal do háje jako vždycky, i když nezapomněl dodat, že ji má rád. Ani omylem nehodlal začít podřizovat svůj život přání rodičů, na to byl až moc nespoutaný. Horší to bylo ve škole. Některým spolužákům to uniklo, některým připadalo cool, na některé zvedl prostředníček, ale to na ředitele nemohl a ten mu hrozil vyhazovem. Kvůli reputaci... Protože se živil, jak se živil. Zatím byl pod drobnohledem, protože tam napovídal, že vůbec neví, jak situace dopadne a jak to bude s jeho prací dál. Sena mlčel. Bylo to divné... Čekal smršť, čekal smršť od Kamija, ale tento týden nebyl v práci, měl své volno, takže se nedoslechl žádné drby, ani od kluků, se kterými telefonoval a šéf je taky nekontaktoval. To bylo ještě divnější. Pochyboval, že to bylo o ohleduplnosti, spíš se neskutečně bavil tím, co se děje. Protelefonoval celé hodiny s Uruhou, který by musel být slepý, aby si kauzy nevšiml a konečně mu prozradil, že je na tom vlastně hodně podobně. Seděli s Hidem u televize a uměli si představit, že za chvíli dopadnou nějak podobně. Taiji se uměl hodně obrnit proti stresu a vnějšímu tlaku, ale tohle začínalo být fakt hodně. Kromě toho se denně díval na to, jak se Toshiya snaží držet, ale zároveň se mu ve tváři odrážel stres, tlak z práce i ze soudu. Po škole mířil rovnu za ním, snažil se o něj postarat, donést kafe nebo večeři, promnout mu záda nad počítačem a především nedávat znát na sobě, co se děje jemu a čemu čelí on. Když šel k soudu, nespali ani jeden, každý otočený ke své zdi, ale nemohl tam s ním. Takže jel do školy, aby se doma rovnou nezbláznil při čekání, jak to dopadne. Se školní uniformou dělal neskutečné věci. Nosil k ní špatné boty, zapomínal kravatu, cpal do ní doplňky, vhodné na motorku a rockový koncert a dlouhé vlasy řešil možná tak sepnutím do ledabylého drdolu, připomínající dámský. S posluchárny vyjde s taškou přes rameno, rukávy ohrnutými a nezapáleným cigárem mezi zuby a málem mu vypadnou oči, když uvidí Toshiyu rovnou na chodbě. Nikdy tady nebyl, nikdy ani nevystoupil z auta. Stalo se u soudu něco hodně špatného? Lidi ho samozřejmě poznávají, několik si jich šeptá a ukazuje, ale to je Taijimu dost jedno. Před školou samozřejmě parkuje svou motorku. To zas bude keců...
"Totchi-chan..." Vydechne, když ho líbne alespoň na tvář, pak ho vezme za předloktí a vleče chodbou pryč. Zastaví se až u motorky, na kterou z boku dosedne, až se zhoupne a konečně si připálí. Na parkovišti jsou studenti, ale žádný dost blízko. Nenabízí mu, protože ty jeho smotané by si Toshiya stejně nevzal, měl vlastní, předražené a podle Taijiho úplně mimo. Skrz obláček dýmu se na něj podívá, čeká, až začne sám.

Toshiya

Tváří se, že nevidí pohledy ostatních, ale moc dobře je hlavně cítí. To se mu teď stávalo pořád a za chvíli by si na to snad i zvykl. Možná za jiné situace. Každá minuta se neskutečně vleče, dokud se dveře opravdu neotevřou a mezi dalšími studenty se objeví i Taiji. +No konečně.+ Neubrání se poznámce ve své hlavě a přemáhá koutek, aby se nevyhoupl nahoru hned, jak ho uvidí. Jakmile mu na něj padly oči, šlo to vždycky samo. S kamennou tváří kývne hlavou na pozdrav a nechá se od něj klidně líbnout na tvář. V tmavých očích mu zasvítí něco vřelejšího, než v nich mívá obvykle. Ono už je to dost jedno, když je v novinách propírají horem spodem. Možná na něj měl počkat doma, ale dle jeho názoru to prostě nesnese odkladu. Nakrčí obočí, když ho Taiji vezme za zápěstí a vleče ho sebou, jak nějakého pejska.+Ještě vodítko.+ Proběhne mu hlavou ironicky a asi v půli cesty se mu prostě vysmekne, vložíc ruce do kapes oblekových kalhot. Kráčí sebejistým krokem ale je vidět, že pospíchá. Nutně potřebuje vědět, co se děje, když o tom neví. Nesnese pomyšlení, že by se měl s někým o Taijiho dělit, a když už tak o tom rozhodně nechce vědět. Dobíral si ho Takeshi, aby viděl, jak se zachová anebo byl opravdu Taiji jeho klenotem a patřil k těm, které si vydržoval pro své vlastní pobavení? Začíná toho na něj být opravdu příliš a Taiji jako pevný bod, už není tak stabilní. Všechno v něm vře, i když to jeho tvář vůbec nenapovídá. Sjede nevraživým pohledem motorku a hlavně fakt, že Taiji opět nemá helmu. +Zbavím se jí a bude klid.+ Není to první vražedná myšlenka, kterou vůči tomu stroji má. Jen představa, že se na ní někde Taiji zabije, mu nahání husí kůži. Sám si zatím mlčky sáhne do kapsy saka a vytáhne stříbrnou tabatěrku, aby si taky připálil. Všechny jeho pohyby jsou plynulé a neuspěchané, než konečně zvedne černé oči k těm jeho.
"Mluvil jsem s Takeshim." Oznámí mu jako první, když ho nepřestává propalovat pohledem. Začíná zvolna ale je jasné, že tahle sopka dlouho jen bublat nebude.
"Slíbil mi pomoc." Pokračuje dál a sleduje každou jeho reakci, jak kdyby mu mohla prozradit, co mezi nimi bylo nebo je. První dlouhé potáhnutí a chvíle ticha, kterou nechá mezi nimi prostoupit, aby odhadl, jak dál pokračovat.
"Prý se o jeho klenot mám dobře postarat." Odtuší a jeho hlas začíná nabírat teplotu ledu. Vloží si cigaretu do pravého koutku a vezme Taijiho za košili na hrudníku, aby si ho přitáhl k sobě a podíval se mu zblízka do očí.
"Děláte si ze mě srandu oba dva nebo jak to kruci je?" Uhodí na něj tentokrát napřímo, ledovým šeptem, který nevěstí nic dobrého. Neublížil by mu, ale začíná být vidět, jak moc ho tahle možnost štve. Okázale ignoruje pohledy procházejících studentů a v duchu si přísahá, že jestli je někdo vyfotí, ten telefon mu rozdupá  a neudrží se, aby neměl na krku další soud. Stává se z něj někdo, kdo pro ránu nejde daleko a je to jen kvůli Taijimu a proto, jak moc mu na něm záleží.
"Tak odpověz, dělej." Sykne výhružně, jak kdyby na tom záležel celý jeho život ale ono to tak v podstatě je.

Taiji

Z toho vysmeknutí si nic nedělá, prostě jsou na veřejnosti a za ruku jít stejně nemůžou. Stejně zdařile ignoruje i Toshiyův pohled na motorku, protože ví, jak moc ji nemá rád. A to ještě netuší, že má ve výrobě další. Tu, kterou dostal od Takeshiho. Ten poukaz se na nic jiného využít nedal, Takeshi tak zařídil, že peníze nerozhází a dostane skutečně tu odměnu, kterou mu daroval. Šel si ji vyhlédnout, aby si zpravil nervy z toho, co se děje. Čekal, že Toshiya začne o soudu, ale místo toho je na pořadu dne jeho mentor a mecenáš. Povytáhne maličko obočí, protože to vnímá jako dobrou zprávu. Něco v Toshyiově výrazu mu ale brání cokoliv říct. Už to viděl, v tom hotelu. Tam pochopil, že jeho miláček umí být pěkně náladový a vynervovaný, i když by to do něj nikdy neřekl a to se teď děje. Pak jednal zkratkovitě a neuváženě. Pokuřuje a prozatím mlčí, zatímco mu hlava šrotuje na plné otáčky. Ať z toho vyleze cokoliv, musí zachovat klid a být ten rozumnější. Přesto na chvíli oči skloní a jeden koutek mu krátce kmitne vzhůru nad tím, jak o něm Takeshi mluví. To byl celý on. Skutečně překvapeně se nadechne potom, co ho Toshiya z ničeho nic popadne za košili a vytáhne na nohy blízko k sobě. Nebojí se ho, ale zároveň je mu vidět na očích, že tohle nečekal a teď se na sebe mračí oba, i když se mu Taiji vůbec nebrání. Jeho Toshi uměl být nejspíš slušný magor a taky měl dost svaly. No a jemu... jemu se to líbilo. Pootevře rty, zatímco mu oplácí pohled a nechá do něj promítnout jistou měkkost a taky smyslnost. Tohle mají přece rádi oba, tohle je jejich koření. Bude ho tu klidně svádět na ulici, i když se na něj Toshi zlobí. Jeho větu o srandě nepochopí, ale ono z toho určitě ještě něco vyleze.
"A proč myslíš, že bychom si z tebe měli dělat srandu?" Odpoví po chvíli měkce a tiše, aby ho moc neprovokoval. On totiž zatím vůbec nepochopil, proč by měl. Toshiya přece věděl, kde pracuje a jemu je divné, že by netušil, že je Taiji součástí top trojky.

Toshiya

Je na něm vidět, že se snaží ovládnout svůj dech, aby nevypadal jak rozzuřený býk. Hrozně mu prostě vadí jen představa, že na něj Takeshi sahal. Neví proč, když nad Taijiho klienty nepřemýšlel. Možná by měl začít. Ale jen on ví, jak moc by ho chtěl dostat z clubu k sobě. Navíc….Takeshi byl pověstný svým taháním za nitky. I když ho v tomto ohledu obdivoval, teď má pocit, že se stal loutkou v jeho divadélku a to prostě nesnese. Mohl by Taijiho na něj nasadit, aby ho měl pod kontrolou jako ostatní? Co když nic z toho, co mu Taiji řekl, nebyla pravda? Začíná být opravdu labilní, po tom všem, co se kolem něj děje, se ani není čemu divit. Jeho sevření jemně povolí, když vidí v očích naproti sobě něco úplně jiného, než očekával. Už jen ta smyslnost a měkkost jej nutí trochu ubrat ale i přesto z něj vztek úplně nevyprchá a trochu zesílí po jeho otázce.
"Vím, co je Takeshi zač a čím se ve volnu baví." Uhodí na něj vzápětí.  Pustí jej jednou rukou, aby vytáhl cigaretu ze svého koutku, a nechá jí dopadnout na zem. Ať si tam klidně shoří, on si zapálí druhou. Později, až na to bude mít čas. Stejně tak vytrhne Taijho cigaretu a pošle ji za tou svou a může si nadávat, jak chce. Teď prostě není čas na zlozvyky. Věděl moc dobře, že je Taiji jeden z výstavních kousků clubu ale netušil, že je až tak vysoko. Taky věděl o tom, že má Takeshi své klenoty a jak moc si je hýčká a to je mu taky trnem v oku. Co ho má co hýčkat, to bude dělat jen a jen on. Už zase je majetnický a sobecký ale co se týče Taijiho nedokáže si pomoct.
"Hraješ si se mnou, protože to chtěl?" Zašeptá tiše a do jeho hlasu se dostane náznak něčeho, co tam nikdy jindy nebylo. Možná strachu, že by to opravdu mohlo být tak. Je plný emocí, které snad nikdy nepocítil.
"Sahal na tebe v poslední době? Tak už mi krucinál odpověz." Teď už na něj tiše vrčí a nevědomky se přibližuje k jeho rtům. Dokonale zapomíná na okolí a na to, že by podobné záležitosti měli řešit někde úplně jinde. Přeslechne i několik cvaknutí spouště, jak si je na telefony fotí několik studentů. Pro něj je momentálně nejdůležitější Taijiho odpověď. Nutně to potřebuje vědět. Za Taijim ho sice dovedl Sena, ale kdo ví, zda to nebylo na popud někoho jiného. Celé tohle mohl mít klidně jediného původce a teď by nad jeho chováním královsky bavil, o tom vůbec nepochybuje.

Taiji

Na okamžik to vypadá, že toho Toshiya nechá a konečně ho pustí, ale jak ten stisk povolil, tak zase rychle ztvrdne, až to bolí. Čím se ve volnu baví? To myslí je, klenoty a Mihrunisu? Dotčeně se podívá za cigaretou, když upadne na zem a jeho pohled trvá, dokud ho Toshiya znovu nepřinutí, aby zvedl oči. Znovu se zamračí, když se v jeho očích snaží najít původ té otázky.
"Hrál jsem si s tebou, protože jsi to chtěl ty, vzpomínáš? Přišel jsi za mnou, zaplatil jsi..." Kde se to v něm vzalo, proč ho podezírá? Ještě před dvěma dny si špitali, podporovali se v krizi a teď? Co ještě Takeshi Toshiyovi řekl, že takhle reaguje? Možná nechce, aby Taiji opustil Mihrunisu, stejně jako to nechce Kamijo a zahrál to na všechny tak, aby se spolu rozeštvali sami? Bylo by něco takového možné? A pak dostane další otázku. Vytrhne se mu ze sevření a poněkud unaveně dosedne zpět na sedlo motorky. Uhne očima do strany a pro sebe si tiše povzdechne.
"Na začátku měsíce se Takeshi objevil v clubu... Bylo to v ten den, kdy měl Sena vystoupení." Upřesní, aby bylo jasno, kdy přesně to bylo a jak to zapadá do celkové časové osy.
"Přišel tam hlavně kvůli němu Toshi-chan..." Mluví pomalu a tiše, aby mu trochu osvětlil poměry clubu.
"Netuším, co přesně má zrovna se Senou, jen vím, že pokud jsme tři klenoty, pak on je něco mnohem víc. Nemluví o tom ani jeden. A mě je to po pravdě jedno." Pokrčí rameny, když se na něj krátce podívá, než si vytáhne z krabičky další cigaretu a tu připálí.
"Po vystoupení se sháněl po Uruhovi. Vím, že to spolu kdysi táhli. Hodně... víc, než s kýmkoliv. Myslím, že byl i u nich doma." +Uru by mě zabil, kdyby věděl, že ti to říkám.+
"Jenže nebyl v práci a Shinya už byl pryč. Toshi-chan, pořád jsem tam zaměstnaný a bylo by v tu dobu hodně špatný, kdyby poznal, že spolu máme víc. On, Kamijo... kdokoliv..." Vůbec se mu do toho závěru nechce, ale lhát mu nebude. K čemu by to bylo?
"Ano, odvedl si mě s sebou. Ne, nebyl ve mě." Řekne to nakonec dost stručně a dokonce v sobě najde odvahu, podívat se mu do očí.

Toshiya

"To sice ano ale nebyl jsem to já, kdo si tě vybral." Utrousí tiše a v očích se mu blýskne. Nechce si připustit, že by mohl být jen další Takeshiho hračkou. Kruci, věřil mu, že tohle s ním nemám v plánu, ale co když byl naivní? Rád si myslel, že je něčím výjimečný, když sedávali dlouhé hodiny a povídali si o všem možném. Byl to celé jen promyšlený tah nebo…? Ale proč by mu potom ve všem pomáhal? Jen aby si ho omotal kolem prstu? K překvapení jeho samého Taijiho ochotně pustí, když se mu vysmekne, založí si vzdorovitě ruce na hrudi. Pořád ho propaluje pohledem a každé jeho slovo si přebere dvacetkrát v hlavě a snaží se z toho poskládat celý obrázek. Začíná mít pocit, že uslyší to, co nechce. Z druhé strany Taiji zní, že mu na Takeshim nezáleží tolik, jak by se mohlo zdát. Nebo to jen hraje? Asi se z toho celého brzo zblázní. Nezajímá ho, jak blízko měl k ostatním. Jeho prioritně zajímá, co se dělo potom. A odpovědi se mu dostane vzápětí.
"Udělal jsi to proto, aby o nás nevěděl?" Zeptá se jej napřímo, aby se opravdu ujistil, že to tak je nebo není. V jeho pohledu něco změkne, když si uvědomí, jak na něj teď vyjel. To ale neznamená, že výraz v jeho tváři povolí. Zůstává pořád stejně kamenný a chladný, dokud se nedozví všechno, co chce.
"Už to ví, oba dva." Sdělí mu úplně jednoduše. Takeshi by mu to neříkal, kdyby to nevěděl. Ostatně teď už to nejspíš ví celé Tokyo, že pro něj má slabost a velkou. Stiskne víčka dlouze k sobě, když si jen představí, že byl s Takeshim. Ne sice úplně ale byl. Vadí mu to? Ano, prostě ho to hrozně žere. A pak oči otevře, aby se potkal s Taijiho pohledem. Povzdechne si krátce a neví, co by měl v tuhle chvíli dělat.
"Byl bych radši, kdyby se to nestalo." Sdělí mu jako první, než hrábne po tabatěrce podruhé. Nutně si potřebuje uklidnit nervy. Rozhlédne se kolem sebe a všimne si dívky opodál, která to celé očividně natáčela. A vztek je tu znovu.Tohle už opravdu není možné. Udělá několik rychlých kroků jejím směrem a prostě s tím telefonem třískne o zem. Už toho má tak akorát…Místo omluvy jí prostě vtiskne do ruky dost bankovek na nový a mnohem lepší a vrátí se za Taijim. Vypadá to, že zničení přístroje ho trochu uklidnilo. Sáhne po jeho paži, aby ho donutil vstát a přitiskne si ho k sobě do náruče. Na cigaretu úplně zapomněl. Nadechne se vůně jeho vlasů a teplo jeho těla ho trochu víc uklidní.
"Znám Takeshiho dost dlouho na to, abych si myslel, že je to celé jen hra." Sdělí mu jednoduše a možná je to i tak trochu omluva. Stejně tomu staříkovi neodpustí jen tak, že mu na Taijiho sáhl. Těžko říct, jestli to věděl už v tu dobu.
"Jsou si dost podobní." Narazí na ty dva, kteří jim dost kvalitně zatápí.
"Došlo mi to asi až teď." Vydechne dlouze a odtáhne se od něj horní polovinou těla s dlaní na jeho šíji.
"Budeš za mnou chodit do vězení?" Zeptá se ho s ironickým úšklebkem. Kvůli němu má sto chutí všechny povraždit. A pak, že je ledově klidný, to ani náhodou.

Taiji

"To nebyl. Na druhou stranu mě zabte, jestli je v clubu ještě někdo takový jako já..." Ušklíbne se. Jemu to připadá všechno tak očividné a Toshiya tady vymýšlí scénáře hodné psychologického thrilleru. Tu jeho otázku ponechá viset ve vzduchu jako řečnickou, když se mu znovu trochu zkoumavě podívá do očí. Rozhodně mu tu nemůže do očí říct, že to bylo zatraceně dobré a že ho stařík dokonale zničil. Jenže v tom nebyla láska. Všichni mají k Takeshimu speciální vztah, jistou náklonnost, ale Toshiya vypadá, že ukradne zbraň a pojede ho zastřelit, když mu to bude Taiji vyprávět.
"Napadlo mě to." Pousměje se, když mu Toshiya řekne, že teď už není, co skrývat. Jemně pokrčí rameny na tu další větu. On ví, ale co měl dělat? Poslat Takeshiho do háje? Pak ale doopravdy vyděšeně vyskočí na nohy, když se Toshiya vrhne po slečně opodál. Naštěstí jí jen zničí telefon a ona uteče. Taiji si zajede dlaní do vlasů a rozpustí je. Mírně zatřepe hlavou, aby se rozprostřely na ramena a znovu si sedne. +Jestli mě z tebe taky jednou nešlehne...+ Projde mu hlavou a sleduje jeho pochod zase zpět k němu. Musí se pousmát, je krásný, když se mračí. Svoje pozadí si na sedle neohřeje dlouho, když si ho Toshi zase přitáhne do stoje a na sebe a on se mu nebrání ani teď. Pomalu protáhne paže kolem jeho krku a přitiskne tělo na jeho. To bude foteček...
"Hra... hra kvůli které mě vyhodí ze školy, ale já vlastně stejně ten titul nechci..." Řekne mu. Nechtěl o tom mluvit, poukazovat na vlastní potíže, ale i tohle může být promyšlený tah, ono přece není tajemstvím, že uvažoval, že se na školu vykašle.
"Nevím... máma tě nesnáší už teď, asi mě nepustí..." Je dál drzý jako obvykle, protože oba vědí, že jemu nezáleží na tom, co si rodina myslí.
"Tak... teď, když ses mě zeptal na staříka a na to, co mezi sebou máme a nemáme... co budeš dělat dál?" Nakloní hlavu k rameni a dlouze se mu dívá do očí. Toshiya by ho mohl poslat zpět. Mohl by udělat vlastně cokoliv, to už dokázal.

Toshiya

Zamračí se na něj, když mu řekne, že ten titul nechce. Nepochybuje o tom, že by ji pravděpodobně dodělal nebýt toho všeho a to ho štve ještě stokrát tolik.
"Tu školu doděláš, i kdyby to mělo být to poslední, co zařídím." Nakáže mu v podstatě a v očích se mu objeví blesky, které naznačují, jak moc to vážně myslí.
"Nevyhodí tě, o to se postarám." Oznámí mu ještě a krátce ohlédne na budovy za nimi, jak kdyby mohly spadnout, jen tím, že se na ně zlobí. V jeho očích něco vyměkne, když začne být Taiji drzý jako obvykle a pravý koutek neznatelně vystoupá nahoru. Místo toho, aby ho od sebe odháněl, protože jsou všem na očích, protáhne paže kolem jeho pasu a přitiskne si jej na sebe s krátkým trhnutím. Být někde schovaní, asi se vážně neudrží. Je to snad to samé, jak na tom večírku, vztek v něm rozdmýchává touhu a Taiji je tak blízko.
"To je v pořádku, já ji taky nebudu mít rád za to, že tě nepustí." Oplatí mu podobnou mincí a jeho dlaně bez studu zamíří na Taijho dokonalé pozadí, aby si ho znovu k sobě přitiskl. No co, stejně už to ví snad celé Japonsko a on by se kvůli tomu měl krotit? To ani náhodou. Nad Taijiho otázkou jen krátce mlaskne a znovu se zamračí, když mu připomene Takeshiho. V první chvíli si myslel, že neví, co bude dělat dál. Stačí ale jeden pohled do Taijho očí a má úplně jasno. Krátce se k němu skloní, aby se otřel rty o ty jeho v náznaku jisté provokace, a skoro ďábelsky se pousměje. Kde kdo by z něj měl strach, ale on ví, že se Taiji jen tak něčeho nelekne.
"Nejspíš bych si to měl pořádně promyslet. Kdo ví, jakým zlozvykům tě naučil." Neopustí si ho trochu dobírat, než se mu podívá upřeně do očí.
"Copak bych měl asi udělat Tai-chan, Králíčku?" Zapřede svým typicky chladným a hlubokým hlasem.
"Nejspíš mi nezbude nic jiného, než..." Odmlčí se na chvilku, aby ho trochu potrápil a nedal mu nic zadarmo.
"Udělat všechno proto, aby sis na něj ani nevzpomněl."  Dokončí svou myšlenku, když si uzme Taijiho rty se vší vášní, kterou v něm celá ta scéna vyvolala a stejně dravě si jej tiskne k sobě. Jakmile se mu podaří konečně odtrhnout od jeho rtů, podívá se na ten pekelný stroj za nimi a vzápětí i na své auto stojící opodál. Musel by ho pustit, aby se přemístili kamkoliv jinam a to je příliš nadlouho.
"A začneme s tím hned." Šeptne mu do ouška, když se k němu zase skloní.
"Padej do auta." Odtáhne jej od sebe, otočí zády a plácne ho po zadku, aby nestihl ani trochu protestovat. Užije si pohled na Taijho pozadí, jakmile se od něj vzdálí. Počká si, až dojde až k autu, kde se svým tělem natiskne na jeho záda a přibije ho k němu.
"Neboj, na tu potvoru uvidíš, slibuju."  Sdělí mu jednoduše a pohne boky proti jeho pozadí. Je vidět, že už je zase úplně mimo realitu.
"Vzadu jsem ještě neseděl, je na čase to vyzkoušet." Pobídne ho naposledy, než mu dveře otevře a bez váhání se k němu přidá. Sotva se zabouchnou dveře auta, už si ho přitahuje majetnicky k sobě a bez dalších slov jej začne znovu líbat. A k tomu se dobývat pod jeho oblečení. Vidět nepůjdou ale nepochybuje o tom, že slyšet ano.