Hide x Uruha - Nechceš ještě chvíli spát? - Část 2.

(ryokan)

Uruha

Musí si přiznat, že se mu moc líbí, když se ozve Hideho hlas. Je to příjemné vědět, že je toho strůjcem, ale o to víc se mu líbí dotek v jeho klíně. Jeden pohyb za druhým si užívá, stejně jako hebkost pokožky v onom místě. Nepřipadá mu to zvláštní, teď není ve stavu, kdy by měl zabrány, co se pohlaví týče. Někde v koutku mysli ví, že je neměl nikdy, ale zatím si to nedokázal přiznat, rozhodně ne nahlas ani sám před sebou. Pohrává si s Hideho chloubou, méně ji zlehka mezi prsty a sem tam přejde po celé délce. Nechává se vést tím, jak se to jemu samotnému líbí a snaží se vnímat Hideho reakce, aby věděl, kam se vrátit, kde je to pro něj příjemnější. Skoro blaženě se usmívá, když se snaží zachytit v přítmí, co všechno ve tváři v jeho blízkosti půjde vidět. Mohl by pokračovat ještě dlouho, i když by to Hide nejspíš nevydržel, ale zaskočí ho jeho slova. Vidět ještě něco? První se na něj koukne trochu nedůvěřivě ale zatím mu nedal pocit, že by se měl něčeho bát.
"Hej, co to..." Snaží se naoko bránit ale víc, než ochotně se na to břicho přetočí, zvědavost je prostě mnohem větší. Pořád se hlavou otáčí jeho směrem, krk mu asi na druhý den nebude moc vděčný, ale to mu teď nevadí. Snaží se odhadnout, co přijde a jak moc příjemné to bude. Představy pracují a jeho napadá spousta věcí, ale všechny končí jen u přirození dobývajícího se do jeho nitra. + Jen tak by to přece neudělal nebo jo? + Začne trochu panikařit ve své hlavě, ale schopně se ovládá, aby mu na to ještě něco neřekl. Pak ale přijde něco, co by si jeho hlava je tak nevymyslela. Ucítí polibky na svých zádech, které se sunou níž a jemu začíná být opravdově horko. +Vážně se to chystá udělat?+ Vzdychne si i v návaznosti na své představy a pak to Hide skutečně udělá. Místnost a ticho v ní protne Uruhův táhlý sten, který je snad nejhlasitější, co kdy to místo zažilo a on musí zatnout prsty do pokrývek a schovat si tvář, aby už tak hlasitý nebyl. Tohle je neskutečné. S každým dalším dotekem se jeho tělo víc a víc chvěje. Tlumení polštáři je sice dobré ale rozhodně ne dostatečné. Nepotřebuje příliš, aby se začal snažit kroutit pod jeho doteky a rozmrkávat zatmění před očima.
"Hide-chan." Vyjde z jeho rtů neplánovaně s dalším zavzdycháním a svému tělu už opravdu nevládne.  Tolik slastných pocitů přece nemůže zvládnout. Ne po tom všem, kdy se v něm prolínalo vzrušení s touhou po zakázaném. Příliš dokonalá kombinace a o to víc, když se mu jeho nynější slastný trýznitel tolik líbí. Však on moc dobře ví, jak vypadá, i když ho viděl jen na pódiu a oblečeného. Jenže teď si ho hezky ochytal a prozatím mu to stačí. Ovšem jeho doteky už mu prostě nestačí. Chtěl by mnohem víc ale Hideho jazyk už mu nedovoluje ani prosit.  K tomu látka pokrývek, které se otírá o jeho chloubu, jak se snaží vycházet jeho rtům vstříc a nemůže to dopadnout jinak.
"To ne…" Zasténá naposledy, když prostě svůj vrchol neovládne. Nechce se na něj ani podívat, musel by určitě vidět, jak moc se za své neovládnutí stydí.
"Gomen." Pípne sotva slyšitelně ale ne, prostě se na něj nepodívá.

Hide

Vůbec by nečekal, že uslyší něco podobného, ale on moc dobře ví, jak tohle chutná, sám to zažil a je to jedna z nejlepších věcí, kterou člověk může v posteli dostat, je o tom přesvědčený. Velmi krátce se pro sebe pousměje, aniž by přestal v tom, co dělá, když se Uru začne dusit do polštářů. Jemu osobně je momentálně úplně jedno, kde jsou a kdo to poslouchá, dokud si pro ně nepřijde alespoň policie. Uru je trochu jako užovka, ale Hide má docela sílu a dovede si ho přidržet na místě. Samozřejmě, že vnímá zvyšující se chvění celého jeho těla, ale přikládá ho jenom stupňujícímu se prožitku a ne přímo tomu, co má následovat. Líbí se mu, když ho volá jménem, je dobře, že ví, kdo je, je dobře, že ví, komu si má říct, Hidemu se to neskutečně líbí. Asi by ho trefilo, kdyby volal po někom jiném. Jeho "Ne" ho na okamžik zmate, skutečně se lekne, že by mohl chtít přestat, ale vzápětí na to se mu Uruha udělá do peřin přímo pod rukama nebo spíš pod ústy a ještě se mu za to omluví. Neovládne se a musí se docela tiše rozesmát, ale ne proto, že by se snad smál jemu, ale z čiré radosti nad vlastní šikovností. A pak, že bude škrábat... Nadzvedne se od jeho poloviček a hřbetem dlaně si setře trochu oslintanou pusu, aby se posunul nad něho a celým tělem se položil na jeho záda. Nosem mu odhrne vlasy na stranu a přiblíží rty k jeho uchu.
"A za co? Za to, že nestačíš být škodolibý?" Zavrní, ale na rozdíl od nyní trochu zničeného Uruhy, on má energie na rozdávání. Na okamžik zaboří nos do ohybu jeho krku, pořádně si přivoní a pak sklouzne na pravý bok, aby si ho maličko přetáhl na sebe. Uru je pořád víceméně na břiše, ale tak, že má Hide volnou cestu k jeho klínu, zatímco si ho rukou podvlečenou pod ním, přidržuje. Levačkou tedy zabrousí do jeho klína a nedá mu moc času na odpočinek. Je pěkně lepkavý od toho, co se mu před chvílí stalo, ale zároveň to pěkně klouže a dřív, než jeho dnešní milenec začne popadat dech, opře se penisem o jeho vchod. Za soustavného mučivě pomalého dráždění vpředu se opatrně začne dostávat i do nitra jeho těla. Zvolna mu vydechuje na ouško, zatímco se snaží ovládat sám sebe a nakonec najde i levou Uruhovu dlaň, proplete s ní své prsty a vrátí se ke společnému dráždění jeho klína zpět do připravenosti. Uru to vlastně dělá sám a on ho vede, zatímco se ve stejném rytmu pohybuje proti jeho pozadí, jen pomalu a smyslně, aby ho znovu dostal na pokraj.

Uruha

Sotva popadá dech a jeho srdce běží jako splašené. Kdyby mu ještě ráno někdo řekl, že se stane tohle a hlavně s kým se to stane, poslal by ho velmi rychle do patřičných míst. No vlastně do těch, díky kterým má teď mžitky před očima. Pořád nedokáže zvednout obličej z polštářů a nejradši by se někam vypařil. Po tom jak se bránil,  to teď musí vypadat hodně zajímavě, když takhle předčasně skončil. Protočí očima v sloup, jakmile zazní Hideho slova a pro sebe se ušklíbne.
"To taky ale škodolibý můžu být i po tom." Zamumlá do látky pod sebou a jemu sotva rozumět. Hide si to však jistě přebere. Pořád se ještě trochu chvěje a vnímá každý dotek tak milionkrát víc, když ucítí Hideho tělo na tom svém. Nevědomky se k němu víc přitiskne a nechá se jako panenka přetočit, jak mu to vyhovuje. Teď je ve stavu, kdyby klidně i skočil z okna, kdyby mu řekl, že už nikdy nic podobného nezažije. Je ale rád, že se mu Hide nesmál za to, jak moc na něj zapůsobil. Však taky může být rád, že ho z té postele nevypakoval, když si k němu tak drze přilehl.+Ještě, že tak.+ Pochválí sám sebe v duchu a jeho mysl začíná úplně opouštět hladina alkoholu. Kdyby to bylo ještě před nějakou chvíli, asi se začne opravdu bránit. Ale to už ho vůbec nenapadne.  Hide ho však nenechá ani pořádně celý první zážitek rozdýchat a začne s novou dávkou slasti, společně se zvláštním pocitem mezi svými polovičkami. Tam, kde se ještě nikdy nikdo nedostal, on už bude podruhé. Uruhu přepadne v první chvíli strach, že se přece jen dočká nepříjemné zkušenosti, Hide ale očividně ví, co dělá. S narůstající slastí, díky ruce v klíně, se nepříjemný tlak a trochu bolesti ztrácí v omamné kombinaci a Uru se přistihne, že místo, aby se vyděšeně oddalovat, jde pozadím pomaličku vstříc jeho chloubě. Jakmile se k tomu přidá i vlastní ruka, začíná být znovu v koncích. Prostě ho tady normálně oblbnul všemi příjemnými pocity a on se klidně nechal.
"Hide-chan, chci tě vidět." Vzdychne si roztouženě, když se snaží vytočit hlavu, aby viděl alespoň kousek z jeho tváře. I přes tmu mu chce koukat do očí, když se to má stát. Nechce mít prostě pocit, že to jen záležitost jedné noci a teď ho prostě má. Užít si ho, nekoukat se, aby to náhodou nebylo příliš osobní….Ne, takhle to prostě nebude.
"Prostě chci." Popustí uzdu svému umanutějšímu já, které se jen obtížně dere na povrch, když je s každým pohybem vzadu i ve předu povolnější, než kdy dřív.

Hide

Už je v něm asi na půl, přivírá slastně oči a začíná se v tom ztrácet podobně jako Uruha, když se ozve jeho hlas s tím novým požadavkem. Oči zase prudce otevře a zadívá se do tmy před sebou, než je pomalu stočí k jeho profilu. Opravdu moc se mu nechce vystupovat a měnit polohu a i když pohyb jeho boků ustal, v dráždění v klíně ještě pokračuje, až dokud se Uruha neozve podruhé. Pro pána, proč by se na něj měl chtít koukat? Kdyby vypadal jako Uru, tak by to pochopil, on to taky chtěl, ale takhle? Nakonec však z jeho nitra opravdu vyklouzne a nechá ho klesnout na záda, zatímco je pořád vedle něho na boku a chvíli si zamyšleně hraje s jeho klínem, zatímco klouže pohledem od jeho tváře dolů a zase zpět. Mohl by se ho zeptat, co to je požadavky, když jim to tak pěkně šlo, ale nechce, aby se mu tu zase červenal.
"Ty si to chceš zkazit?" Zeptá se ho nakonec, přemítajíc, co s ním a prsty sklouzne z jeho klína na bledé stehno a zase jimi jede zpět. Pak se po něm ale natáhne a přitáhne si ho co nejblíž ke svému tělu a do své náruče.
"Musíš dát kolena opravdu hodně vysoko." Zašeptá mu do ouška. Netuší proč mu to říká jako by nevěděl, jak se to dělá, prostě nějaký šestý smysl. S tou nahoře mu pomůže sám, když dlaň podvlékne pod jeho stehnem a to si začne přitahovat nahoru ke svému boku, opravdu hodně, hodně vysoko, až k pasu. Tu druhou mu asi maličko zalehne, ale když se chtěl mačkat a milovat, tak se budou mačkat a milovat. Kdyby byl úplně nahoře, hrozně by hnal, na to už se zná. Jakmile je Uru konečně ve vhodné poloze a tak trochu přinucený se mu otevřít, začne ho znovu dobývat. Několik okamžiků se mu vydrží dívat do očí z té bezprostřední blízkosti, než s ním spojí rty v dlouhém polibku. I za zavřenými víčky ho ale pořád vidí, jak se na něj dívá a s tím, jak střízliví i on, se začne rozvzpomínat, odkud ho zná. Není to ničí frontman, i když má moc hezký a melodický hlas, ale ta stage nebyla malá. Je to kytarista... tak jako je on sám. Na úplně stejné pozici. Svět je ironické místo. Co všechno by ho ještě mohl učit? V tu chvíli už je v něm úplně celý, pořád olíbává jeho rty i tvář, jemně ho kouše do rtů a drží pevně u sebe, zatímco mu samotnému začnou unikat pravidelné steny plné touhy a nekonečné slasti. Uruhovo nitro je nebezpečně úzké, na tom si jeden udělá hravě závislost.

Uruha

Trochu se zarazí, když si uvědomí, že do něj opravdu neproniká víc. Poslechl ho? Nebo uvažuje nad tím, jestli mu to za to stojí? Další a další otázky si najdou místo do jeho hlavy, jen však krátce, protože v klíně je pořád živo. Jeho rty opouští pravidelnější steny a pak přijdou Hideho otázky. Proč by to tím měl zkazit? Tohle nepochopil vůbec. Pro něj to bylo právě naopak, celé by to tím jen vylepšil, teď se spíš kouše do rtu a přemýšlí, jak mu má odpovědět. Vidí před očima jeho tvář, dokáže si ji dost dobře představit, i když ji v dnešní večer pořádně neviděl a chce, aby se mu prostě mohl koukat do očí. Může si klidně představit jejich hloubku a všechno, co v nich na fotkách nebo v televizi dokázal vidět. Bylo tam mnohem víc, než si ostatní myslí, je o tom přesvědčený.
"Ne právě naopak, chci to celé vylepšit. Kdo by se na tebe koukat nechtěl hm?" Zeptá se jej šeptem a u toho mu ty tváře opravdu zrudnout. On se mu vážně snaží skládat komplimenty? A to se přesně stalo jak? Spokojeně vydechne, když se konečně ocitne u něj v náruči. Kouká mu do očí s trochou nejistoty, protože tento požadavek asi má málokdo. Mělo by mu to být jedno, ale prostě není. Nepatrně se pousměje a jen slabě kývne na ty kolena. Tohle je pro něj ten nejmenší problém.  Oplácí mu dlouhý pohled do očí a u toho se spokojeně usmívá. Pořád na své kůži cítí všechny jeho doteky a dokonce mu ani nepřišlo divné, jak moc se mu otevírá.  Udělal by to klidně zas, tolik si ho Hideho pohled přitáhl. V první chvíli se mu podařilo protáhnout paži kolem Hideho boku a mapuje jeho linie konečky prstů. Jeho doteky jsou něžné, vlastně si chce hýčkat jeho kůži a naplno si ji užít. Při polibku nechá víčka klesnout a s dalším výdechem si ho za bedra tiskne k sobě. Pořád, jak kdyby mu to nestačilo a chtěl se do něj snad úplně otisknout. Popotáhne si jeho spodní ret a olíbá koutek, když se mu trochu nadechnout. Všechno v něm hoří po dalších pohybech a Hide jeho myšlenky plní dokonale. Ani jeden nemají potřebu nikam spěchat.
"Sluší ti to…" Ozve se z jeho nezvyklých rtů tiše a udýchaně, než se špičkou nosu otře o ten jeho. Je zas umazlený až hrůza a klidně by v tom pokračoval až do rána, tedy v tuhle chvíli.
"Myslím to světlo a…" Jeho šepot se promění v další táhlé zasténání, když už zase na něj všeho začíná být příliš. Jeden by řekl, že vydrží po jednom orgasmu mnohem víc ale Hideho přítomnost s ním neskutečně cvičí. Mělo by ho to začít děsit. A pak prostě zapomene všechno, co chtěl říct. Uzme si jeho rty v dalších polibcích, které se stanou mnohem vášnivějším a chtivějším, jak kdyby si nedokázal říct dost. Obratně si hraje s jeho jazykem, stejně jako s jeho rty a toho jej tiskne za polovičku k sobě a v podstatě mu pomáhá s pohyby proti sobě.
"Tohle není fér." Postěžuje sotva slyšitelně a mezi hlubšími povzdechy. Jak to, že ho dokáže tak rychle přivést k nepříčetnosti? Tohle se nikomu snad nepovedlo. Uměl by to samé provést jemu, kdyby dostal možnost? Chtěl by vyzkoušet? +Proč nad tím vůbec přemýšlím?+ Poslední otázka dostane prostor a pak už zase letí do vesmíru a posledním hlasitým zasténáním a opře si zpocené čelo o Hideho bradu.

Hide

Normálně by se nad tím ušklíbl, ale kdo ví jak Uruha zařídil, že mu jeho slova věří. Je to asi tím způsobem, jakým se na něj dívá, tím jak přikyvuje, když mu Hide říká, co by měl udělat, důvěrou v celém jeho vystupování. Na boku cítí jeho jemné doteky a pak znovu uslyší jeho hlas.
"Sluší mi to?" Zopakuje po něm s trochu váhavým úsměvem, Uru pokračuje, snad aby zamaskoval ten kompliment a Hide zvedá obočí výš. Mohl by ho trápit tím, že to říká jen proto, že je úplná tma, ale za okny už opravdu začíná mírné šero a oni dva ještě nešli ani spát. Pohybují se spolu ve zvláštním a velmi klidném souladu a jak se Uru začne opět ztrácet, on ho k sobě tiskne víc a víc, hladí ho po celých zádech, tak na půl ho konejší, zatímco mu oplácí stále hladovější a zadýchanější polibky. Nakonec se omámeně pousměje, když k němu dolehnou jeho poslední, trochu zoufalá slova a Hide na břiše ucítí jeho druhý vrchol. Opět je dřív, než on sám a on by na sebe nemohl být pyšnější. Teď už se nebrání tomu, vydat se za ním a nechat se sevřít jeho nitrem natolik, aby také dosáhl svého vytouženého nebe. Tohle uvolnění ho dokonale zničilo. Několik dlouhých okamžiků dovede jenom hledět před sebe někam nad jeho hlavou a snaží se najít sebe samého a vrátit se zpět na zem. Svůj hlasový projev si neuvědomoval stejně jako to, jak se mu tělo leskne potem. Hrudník se mu ještě stále prudce zvedá, když skloní nos k jeho vlasům, kterých se nadechne a volnou dlaní ho po nich pohladí, než si ho za hlavu přitiskne blíž ke svému hrudníku. Je neskutečně unavený a zároveň blaženě spokojený. Jako by spal vedle někoho, koho velmi důvěrně zná. Měl by z něj vystoupit, odvalit se na bok a spát nebo jednoduše odejít a místo toho dokáže jenom pevně tisknout Uruhovo tělo k sobě, dokud si ho nevezmu sny tak, jak je, prostě v něm. Nikdy, naprosto nikdy neusnul v něčím těle a teď se to stalo. Někdy během následujících hodin se rozpojili, ale ani na okamžik ho nepřestal podvědomě držet alespoň za ruku.

Uruha

Vnímá třes svého těla, který je o něco silnější, než ten první. Stejně tak vnímá i Hideho vůni a tuší, že ji z hlavy jen tak nedostane. Měl by se toho začít bát ale teď to nedokáže. Všechno v něm vibruje tím správným způsobem a vlastně si užívá pocit, když ho Hide naplní. Líbí se mu ten pocit, možná je to zvrácené ale je to tak. Nechá se uzavřít v jeho náruči, když jeho svaly povolí a on se cítí dokonale unavený.
"Arigato, Hide-chan." Šeptne kamsi do jeho hrudníku, věnuje mu na kůži poslední polibek a pak se rty přitisknutými k němu prostě usne. Je to snad mnohem rychlejší, než na futony ulehl poprvé. Nechá se konejšit říší snů, tak jako Hideho přítomností a nepouští jeho ruku celu noc. Občas se k němu víc přitulí, několik desítek minut má hlavu položenou na jeho paži, než ho vzbudí slunce, které mu svítí do tváře. Tedy do té části, která není přitisknutá na Hideho hrudníku. Prostě se k němu v noci přitulil a podvědomě svíral jeho bok. Ani jeden z nich si nevzpomněl na přikrývku ale jemu bylo dostatečně teplo i bez toho. Hřálo ho tělo vedle. Neotevře oči hned, prostě se jen tváří otře o hebkou kůži a spokojeně se usměje. V první chvíli mu prostě vůbec nedochází, co se v noci stalo. Je pořád hrozně zhýčkaný pocitem, že to všechno byl jen sen a on ještě pořád spí. +Nebyl to vůbec špatný sen.+ Proběhne mu hlavou a u toho se pro sebe culí. Pak mu pomalu začne docházet, že to na čem leží, se vůbec nepodobá polštáři. Ani to podobně nevoní jako povlečení, na kterém usínal. Koutky mu trochu opadnout a začíná mít opravdu strach otevřít oči. +Tak zdálo se mi to nebo ne…a co když ne?+ Pomyslí si vyděšeně, než začne otvírat jedno oko po druhém. Pak je znovu prudce zavře a opatrně otevře. Kouká totiž přímo na bradu Hidemu, kterému pár růžových pramenů spadá do tváře. +Do háje.+ Zanadává si v duchu ale hlavou mu proběhne taky něco ve smyslu, že mu to hrozně sluší, když spí. Vypadá klidně a spokojeně…a…+DOST!+ Prudce se zvedne a hrábne po kousku oblečení, co je nejblíže, totiž tomu Hideho. Zabalí se do yukaty, zaváže si ji kolem pasu a hledí na něj podmračeně.
"Co tu děláš?" Uhodí na něj hned ze startu, jak kdyby se v noci nestalo to, co se stalo. Proboha spal s ním…a líbilo se mu to! +Ne…možná trochu.+ Vystřelí na nohy a založí si ruce v bok s výrazem naštvané milenky, která zjistila, že jí je. Pohodí vzdorně hlavou a hrdě pozvedne bradu.
"Tohle je můj pokoj, tak ses vyspal a teď můžeš jít…" Snaží se ho vypakovat, co nejrychleji, jak kdyby si vůbec nic nepamatoval. Ukládá si do hlavy, že tohle se vůbec nestalo. Beztak byl jen jedním z řady, ke kterým si Hide do pokoje přišel a navíc...Kruci on vůbec není holka a ani jí není podobný! Nechal ho, aby to udělal a vůbec se nebránil. +Líbilo se ti to.+ Připomene si v duchu ale vzápětí nad tím zavrtí hlavou.

Hide

Spinkal jako když ho do vody hodí a to se mu nestávalo zrovna často. Vlastně by přísahal, že se za celou noc ani jednou nepohnul, i když to nejspíš nebyla pravda. Rozhodně by ho ale nenapadlo, jakým stylem ho Uruha přinutí se probudit. Jako by na něj někdo mluvil a jemu trvá docela dlouho, než si uvědomí, že už nesní, ale doopravdy na něj někdo mluví. A rovnou slovy, co tu dělá. Eh... může být kdekoliv, spát jakkoliv, to už se stalo hodněkrát. Usnul někde venku? Odlepí ruku od podložky a promne si tvář, jak se snaží začít přemýšlet, ale s kocovinou v hlavě to jde docela těžko a on je prostě neskutečně ospalý. Jenže ten hlas toho nenechá a říká něco o vlastnictví pokoje. Někam vlezl a majitel přišel až teď? Taky spinkal někde jinde, než měl. Udělá na něj ve vzduchu gesto dlaní, aby mu dal chvíli, než ho vůbec začne vnímat a pak se zvedne na levé předloktí. To, že na sobě nic nemá, si ještě ani neuvědomuje. Pak otočí dokonale rozespalou tvář na postavu stojící opodál a mrká jako netopýrek, kterému do očí svítí baterkou. Nakonec se s třeštící hlavou úplně posadí, znovu si promne obličej a pokrčí nohu v koleni, aby se o něj mohl opřít jedním předloktím a znovu se na Uruhu podívá. Teď už ho vidí pořádně. A s jeho tváří za denního světla se mu začne vracet taky paměť na celou noc. Ještě několik dlouhých okamžiků si ho celého prohlíží tím svým typickým naprosto nic neříkajícím a trochu divným pohledem, než se rozhlédne kolem sebe. Ale vidí jenom jeho oblečení a žádné svoje. Lázně... přišel... v tom, co má na sobě on? Ušklíbne se, když zvedne jenom jeden koutek a shlédne na svůj hrudník. Pálí ho na něm Uruhovy škrábance.
"Neříkal jsi mi v noci něco o tom, že mi to sluší a že se na mě chceš dívat?" Připomene mu ochraptěle, protože to je první věta, o kterou se dneska snaží. Nebyl z těch, co by se sesypali, že se po sexu zvednou a odejdou, jenom nechápe, co je tohle za scénu. Leda že by Uru nebyl tak docela smířený s tím, s kým to bylo.
"Budeš mi nejdřív muset vrátit oblečení." Poukáže na to, co má Uru na sobě a výrazem tváře mu dá najevo, že se při tom rozhodně nebude dívat někam na stranu. Sluší mu to, ale vůbec mu nesluší, jak se na něj mračí a co při tom říká.

Uruha

Sleduje Hideho, jak se pomalu probouzí. No, nechtěl by být probuzen podobným způsobem ale Uru tím trochu hájí své nitro, aby si nemusel přiznávat, že v něm po té noci dost zůstalo. Pořád přesvědčuje sám sebe, že se mu to jen zdálo. Vytlačuje z hlavy myšlenky na to, jak je Hide roztomilý, když je tak hezky rozespalý a hned první otázka ho dostává do kolen. I jemu se začíná vybavovat přesně, co se v noci stalo a co mu říkal.
"Ehm…to..." Začne koktat odpověď ale snaží se tvářit pořád stejně zamračeně a ne rozpačitě, jak se právě teď cítí. Kdyby byl Hide holka, takovou scénu prostě neudělá. Trhne očima ke dveřím, jakoby mu až teď došlo, že ho třeba mohl někdo slyšet. A co když uvidí, jak od něj odchází zrovna Hide?
"Moc jsem pil." Vyřeší to nakonec tou nejpitomější výmluvou, jaká ho mohla napadnout a i jemu to připadá prostě hloupé. Už si je jistý, že s ním opravdu spal a začíná mu docházet, že nejen jeho hlava to ví ale i jisté partie si moc dobře vzpomínají.
"Oblečení?" Podívá se na něj nechápavě a ruce svěsí podél těla, stejně tak se i zatváří, když mu dojde, že na sobě má yukatu, ve které k němu přišel. Jeho triko, tepláky i spodní prádlo se válí vedle futonů. Zrudne, když si vzpomene, jak jej svlékal a projede jím vlna mírného vzrušení, když si začne vybavovat i další detaily.
"Nebudu se před tebou svlékat." Sykne jako první, snažíc se o sebevědomý podtón ale příliš mu to nejde. Rozhlíží se, kam by se schoval, aby se opravdu mohl převléknout ale tady prostě žádná možnost není.
"Dám ti tvoje oblečení a pak půjdeš." Namíří na něj ukazováček a vzdorovitě našpulí rty. Vůbec se mu nechce před ním svlékat, i když se v noci vůbec nestyděl. Nevadí mu, že ho uvidí, spíš jde o to, co se předtím všechno stalo. Snaží se zuby nehty udržet oči v těch jeho a nesklouznout pohledem nikam jinak. Jde ho hodně ztěžka a přistihne se, že mu párkrát zajely do partií, které běžně světu neukazuje a u toho rudne ještě víc. Radši hrábne po svém oblečení a prudce se k němu otočí zády. U toho si něco brblá pod nos a pořád dokola si opakuje, že se nic z toho nestalo.
"A to co se nejspíš stalo, zůstane mezi námi." Upozorní ho ještě, než stiskne víčka pevně k sobě. Vždyť on by si k němu nejradši zpátky lehl. +Přestaň s tím.+ Svými slovy mu dal jasně najevo, že nejde o něj jako o osobu ale spíš o pohlaví, s čímž opravdu smířený není. Pomalu vztáhne ruce k vázání yukaty a nechá látku se rozestoupit. Stáhne si ji rychle z ramen a spěšně se na sebe snaží nasoukat první prádlo, u čehož se málem několikrát přerazí a pak si uvědomí, že ho má obráceně.
"To ne." Protočí sám nad sebou očima v sloup, než ho prostě stáhne podruhé a vůbec nemyslí na to, že je za ním Hide, a že všeho vidí.

Hide

Udělá rty něco jako němé ahá, když mu Uruha řekne, že moc pil. No, to oni oba, jinak by se ho asi nepokoušel ojet hned, jak uviděl jeho tvář. Jenže čím víc si jí prohlíží na denním světle, tím víc si uvědomuje, jak výstavní je Uruha kousek. Nejde jen o obličej, jde o celé jeho tělo, které je hodno nekonečného obdivu a adorování ve světle modelingu. Ani trochu nevypadá zženštile nebo tak nějak jako většina kluků v téhle branži a jednou bude dokonalým snem nějaké dívky. Samozřejmě dovede respektovat, že tu šlo jen o alkohol a samčí pudy a udělá podle toho gesto dlaní, že chápe. Při tom skloní oči a nakrčí nos, jak se mu nelíbí, že to dopadlo takhle. Přenese se přes to, ale poprvé v životě je z toho otrávený. Vrátí k němu oči, když se Uru začne bránit, že se před ním nesvlékne. Teď už se musí uchechtnout. Najednou! Pozorně sleduje nejistotu odehrávající se ve tváří naproti němu a neunikne mu ani to, jak se Uru několikrát podívá k jeho klínu. Nedá na sobě najevo, že to ví, i když je to asi oběma jasné a čím dál tím víc je přesvědčený o tom, že na něj tohle celé hraje. I Tak mu ale odkýve novou podmínku a nechá ho, aby si posbíral svoje oblečení.
"Jak si přeješ." Zahučí ze svého místa, když se pro sebe znovu usměje, sleduje ho, jak rozvazuje yukatu a překvapí ho, když si ji rovnou svlékne, místo, aby si ji nechal jako župánek a oblékl se s pozadím krytým její látkou. Tím mu znovu ukáže celé jeho výstavní pozadí, Hide nakloní hlavu k rameni a pootevře rty a za chvíli se to celé opakuje znovu. Nedokáže se tomu ani smát, i když to vlastně směšné je. Místo toho se vyhoupne na nohy jako šelma a ve chvíli, kdy se pokouší natáhnout prádlo podruhé, ho prudce zezadu obejme kolem pasu a přitiskne svoje tělo na jeho.
"Ještě pořád naprosto hoříš." Zašeptá, i když musí bradu zvednout, aby dosáhl k jeho uchu. Uru je o maličko vyšší.
"Nebo spíš... už zase?" Pokračuje a nemůže si pomoct. Hrozně se mu líbí a tím, jak se tu právě ukázal celý a nezkreslený v něm znovu zapálil všechny touhy. Skloní nos, nadechne se vůně jeho kůže a otře se rty o jeho rameno.
"Cítím z tebe sebe..." Několikrát ho na to místo políbí. Moc nepřemýšlí nad tím, o co se tady snaží. Vždycky dělá, co v danou chvíli chce. A když si něco vezme do hlavy, nestává se, že by to nešlo.
"Vždycky jsi byl hezkej kluk, už vím, odkud tě znám, ale tvoje kapela se pohybuje na druhý straně barikády, co?" Naráží na možné vyhýbání se Diru a oni byli jejich patroni. Gaze si rádi dělali všechno sami.
"Co tomu řekne maminka, že spíš s klukama? A co tomu řekne kapelník a Ruki-chan, že spíš s nepřítelem?" Vrní, když mu to rameno začne okusovat.

Uruha

Někde v hloubi duše si uvědomuje, jak moc ho zamrzí, když mu to Hide odkývá. Kdyby to neudělal, mohl by to sobecky později svést na něj, že se mu přece nemohl ubránit ale takto? Tak se musí tvářit, že opravdu chce, aby odešel a nechal ho na pokoji. Pere se hrozně sám se sebou, takže ani nepostřehne, že se za ním něco děje. Nadává si tiše pro sebe, jak je v tuhle chvíli neschopný, když si natahuje prádlo podruhé. Trhne sebou prudce, když ucítí Hideho tělo na tom svém. První tiše sykne, protože pustl látku prádla příliš rychle a dostalo se mu odměny v podobně bolesti na kůži, kam dopadl jeho lem. Hned na to si neuhlídá svůj spokojený povzdech, když ho hřeje Hideho teplo a nevědomky se natlačí k jeho tělu.
"Nehořím." Odporuje mu ale vůbec mu to nejde. Spíš naopak, zní to trochu jako by ho chtěl pobízet ještě víc. Skoro by se to dalo přeložit, jako dokaž mi to. Je ztracený naprosto dokonale a nezvládá se tomu bránit. Bylo by to mnohem snazší, kdyby byli oba dva víc oblečení. Jeho tělo ho skvěle zrazuje, když začíná cítit zatím jen jemné pnutí v klíně. Před očima má společnou noc a její jednotlivé okamžiky, na které by měl velmi rychle zapomenout.
"To není pravda." Odporuje podruhé a snaží se držet hrdý postoj a jemně se vymanit z Hideho sevření. Je to jen chabý pokus, spíš to vypadá, že se nechce hnout z místa. Kouše se do rtu, aby nevydal ani hlásku a dlaněmi stíní jisté partie, aby náhodu nebylo nic vidět. Zatím to však zůstává u příjemného pnutí, než že by to bylo patrné. Naštěstí! Prudce se ohlédne do strany, aby na něj koutkem oka viděl, když mu poví, že už ho zná. Je to jak kdyby si dobíral, co může a co ne a k tomu připomene i jejich postavení na scéně. Zamračí se do nitra pokoje a u toho si znovu pohodí hlavou, jak kdyby se ho to vůbec netýkalo. Komu je co do toho, s kým byl nebo ne? Co je komu do toho s kým spal anebo ne? Hrdost se v něm probojuje až na samý vrchol, než se mu vysmekne a prudce se otočí čelem k němu.
"Můžu si spát s kým chci, rozumíš." Zavrní sebejistě a hrdě, když pozvedne bradu výš, aby bylo jasné, že podobné řeči se ho vůbec netýkají.
"Jestli vy někomu něco zakazujete, tak to se u nás nedělá." Snaží bránit sám sebe i kapelu ale není si vůbec jistý, co by tomu kdo řekl. Možná, že by bylo lepší, kdyby Hide byl jen obyčejný kluk. Jenže ho tolik namíchl svým prohlášením, že mu prostě chce dokázat, jak to je.
"Mohl bych s tebou spát kdy chci a kde chci." Podívá se mu zblízka do očí a neukočíruje ty své, aby se mu nepodíval na rty. Zase jimi těkne rychle zpátky.
"Ale já nejsem na kluky, chápeš." Sdělí mu fakt, který si vtlouká do hlavy čistě proto, aby to bylo celé jednodušší ne proto, že by chtěl. Znovu těknutí očima dolů a nahoru.
"A dokážu ti to." Stáhne obočí k sobě, než vezme jeho tvář do dlaní a  prudce, vášnivě jej políbí. Chtěl to udělat jen krátce ale místo toho se neovládne a přistoupí k němu o krok blíž. Trvá to několik dlouhých minut, kdy si neuhlídá ani svá víčka, než ho od sebe zase odtlačí. Nemůže popadnout dech, jak se snaží, aby nebyl udýchaný a u toho se mu z očí šlehají blesky, jak kdyby za to mohl Hide, že se neovládl.
"Tak. Vidíš, nic to se mnou neudělalo." Snaží se zamaskovat, jak moc s ním jeho přítomnost a měkké rty zamávaly.
"Už se můžeš…klidně obléct." +Anebo nemusíš. A dost!+

Hide

Hide se pro sebe musí pousmát, když mu Uru tvrdí, že nehoří, ale zároveň slyšel jeho povzdechnutí a k tomu cítí jeho tělo, jak se lehounce zapírá dozadu. Uru se brání, ale jenom tak na oko. Kdyby chtěl, odstrčil by ho hravě, na to má síly dost, jenže to se neděje. Nechce se mu to poslouchat a Hideho koutky se zvednou ještě o kousek výš. Provokuje ho schválně, chce vědět, kam až může zajít, než jeho protějšku bouchnou saze a taky, jak se pak projeví. A pak sebou Uru trhne tak prudce, že Hide musí rozpojit dlaně, pustit ho a udělat půlkrok dozadu. Opětuje mu pohled do očí a v tom jeho jiskří provokace, zatímco v Uruhově dotčená hrdost.
"My nikomu nic nezakazujeme, my si u porady pouštíme porno, ale ty jsi řekl do rádia, že nesmíš ani pít a kromě toho... jsi ten, co se ráno začal bránit." Vůbec se s ním nepáře.
"Vážně, kde chceš? Půjdeme ven na dvůr?" Koutky už mu zase letí nahoru a chtěl by říct ještě něco, rozhodně něco o té jeho orientaci, jenže se stihne jednom dívat na to, kam kmitají jeho oči a pak už ucítí jeho rty na svých, včetně jeho dlaní na tvářích. Okamžitě zavře oči, sevře dlaně kolem Uruhových dlaní a tiše si vzdychne, než je vymění za jeho boky, za které si ho přitáhne pevně na sebe. Pokračuje v tom polibku tak jako to dělali v noci, až dokud ho Uru neodstrčí, div že neudělá dva kroky dozadu. Oba dva jsou velmi udýchaní a hledí na sebe skoro jako sokové, než jako milenci, ale Hide se nenechá jen tak zastrašit. Stačí mu jeden krok dopředu, aby ho k sobě zase přitáhl, vrátí mu ten jeho drzý polibek a u toho mu sáhne dlaní rovnou mezi nohy. Obratně mu v klíně několikrát přejede nahoru a dolů, než ucítí, jak se mu mužství začíná napřimovat a pak je to on, kdo ho z ničeho nic pustí. Věnuje mu úsměv, který jasně říká, že on, Hide, vyhrál, ale zároveň je dost měkký na to, aby to nebyl výsměch. Pak se sehne pro yukatu, která se válí na zemi a natáhne si ji na štíhlá ramena.
"Sayonara, Uru-chan. Nevzdychej moje jméno, až budeš se svou holkou." Broukne, otočí se na patě a vyjde z posuvných dveří, které za sebou zavře. Chvíli je za nimi vidět jeho silueta, než zmizí na chodbě. Nemyslel to zle, nechtěl mu tím ublížit, na to byla ta noc až moc krásná, jen.... mu celý ten protest nevěřil a zároveň... nemohl ho k ničemu nutit a nemohl očekávat, že by byl ochotný s ním cokoliv mít. V téhle branži? S Hideho pověstí? Nebyl na světě první den. Horší ale bude uhlídat sám sebe, aby vzdychal ta správná jména... Obzvlášť, až někde bude co chvíli narážet na jeho fotku.