Sena x Uruha - Kdo by před tebou dobrovolně utíkal... - část 3.

(Výroční párty, Uruhův byt)

Uruha

Ohlédne se po něm, když se dveře zavřou a musí si přiznat, že mu něco začalo dost chybět, když si Sena tak rychle odsedl. Nikdy neměl potřebu mít u sebe někoho tak blízko a nikdy mu tolik nevadilo, když se to nedělo. Co s tím bude kruci dělat?
"Jsi moc...hezká." Zavrní měkce a v hlavě si skládá, že kdyby byl Sena holka, tak je všechno mnohem jednodušší a on nad tím vůbec podobným způsobem nepřemýšlí. Přesto je svým způsobem rád, že jí není. Má v  sobě neskutečný chaos a vůbec neví, co s tím bude dělat. Ale svou nabídku už pronesl a nemá v plánu z ní vycouvat. Co však budou dělat u něj doma, tím už si není tak jistý.
"K té černé jen ten kabel a k zelené taky a já vezmu zbytek." Začne tím nejjednodušším a zatím odsune své pochybnosti stranou. Začne balit zbytek vybavení a nakonec jsou z toho ještě dvě tašky. Chce jej nechat projít dveřmi jako prvního ale u toho se trochu srazí a Uru mu zase zůstane příliš dlouho hledět do očí a to je, jak zjistil prostě nebezpečné.
"Gomen." Omluví se u tiše ale místo toho, aby pokračoval dál se mírně skloní a líbne jej na tvář.
"Prosím." Pokyne mu náznakem paže, aby prošel první a následuje ho k zadnímu východu z clubu. Je rád, že kromě personálu nepotkal nikoho a hlavně ne nikoho z kluků. Vůbec netuší, co by jim řekl a pak si to začne plně uvědomovat. On nebyl stavěný na záležitosti jedné noci a co pak? Jak by mohl Senu přivést mezi kluky a co by se dělo, kdyby se z toho něco dostalo na veřejnost? Asi se brzo zblázní jenom z toho, co se mu prohání hlavou. Pomůže mu vybavení naskládat do taxíku a společně s ním se usadí na zadní sedadla. Začíná být patřičně nervózní ale snaží se, aby to na něm nebylo znát ale sedí trochu prkenněji, než by měl.
"Můžeme si klidně u mě ještě zahrát. Moc jsme tomu nedali. Myslím tomu hraní." Pronese poznámku ale v jeho přítomnosti zní prostě všechno jako pozvánka k sexu a on si vůbec není jistý, že by to tak daleko chtěl nechat zajít. Ne kvůli Senovi ale kvůli tomu, jak moc přemýšlí nad tím, co by být mohlo a co ne. K jeho štěstí cesta netrvá dlouho a on se celou dobu potýkal s tím, jestli se ho znovu dotknout. Sena by si nejspíš myslel, že zešílel, kdyby ho jen tak vzal za ruku no ne? Vysouká zase věci z taxíku, vyřeší platbu a dovede jej až ke dveřím.
"Možná tam bude trochu nepořádek." Upozorní jej s krátkým uchechtnutím, než vyjedou do patra, kde se nachází jeho byt. Obývá vlastně celé patro a tak je spokojený. Není to příliš velké ani příliš malé, prostě akorát. Strčí kartu do ovládacího panelu, aby otevřel výtahové dveře a ocitnou se rovnou v prostorné chodbě, kde je opřených několik kufrů. Není to tak dlouho, kdy se vrátili a on je ještě pořád neuklidil a budou tu nejspíš až do dalšího tour.
"Pojď, odložíme to vedle." Kývne hlavou, než se vydá k dalším dveřím do obýváku a skrze něj projde do odhlučněné místnosti, kde má své vybavení, stejně jako elektroniku. Kuchyň zatím vidět nebyla, stejně jako jeho ložnice, obě jsou za dalšími dveřmi na druhé straně. Odloží tašky, a pak se opře zadkem o stůl, než vyhledá očima ty jeho. Najednou by chtěl hrozně vědět, jestli se mu zrovna tahle místnost bude dost líbit. Jak kdyby to bylo to jediné, na čem záleží, aby se rozhodl, jak bude pokračovat jejich večer. Pro něj je to ale opravdu velmi důležité a to si myslel, že jeho pohlaví bude ten největší problém. Krátce z něj spustí oči a odloží své sako na židli u stolu.

Sena

Musí se tomu zasmát. Jemu to vlastně nevadí, jestli hezká nebo hezký, když jsou takhle sami. Pak ale přikývne, udělá ty dvě malé věci, které dostal za úkol a vykročí společně s Uruhou ke dveřím. U dveří do sebe maličko drcnout, ale Uru bude zdá se od přírody velmi galantní a Sena se přistihne, že mu to velmi imponuje. Velmi potěšeně se usměje, když dostane to políbení na tvář, proklouzne dveřmi a brzy už oba dva sedí v taxíku. Za celou cestu si neřeknou skoro nic. Uruha vypadá hodně ponořený do své vlastní hlavy a Sena je zase trochu nervózní. Vyhlíží ven z taxíku, kam asi přesně jedou, kouše se jemně do rtu a nejraději by k němu posunul alespoň prsty, ale neví, jestli by se taxikář nemohl zrovna dívat a jestli by to jeho doprovodu nevadilo.
"Dobře, to zní skvěle." Prohodí nazpět, když se mu na okamžik podívá do očí. Pokud to bude vypadat tak jako na pohovce, má se rozhodně na co těšit. Ani jednomu moc nedali a Sena nemá ani ponětí, co se honí Uruhovi hlavou. On žádné podobné zábrany nemá, je přesvědčený že po tom všem a po všech narážkách k němu jede na mnohem víc, než je přátelský pokec. To mohli jít do Satbucksu na kafe. I po cestě k domu se neděje nic zvláštního, z větší části proto, že Uru je jako vánoční stromeček a on mu spíš otevírá dveře. Vlastně se docela diví tomu jeho útěku z vlastní oslavy. Měl tam tolik známých a kapelu... Ještě není tolik hodin, ale i tohle mu napovídá, že s ním chce být sám nejspíš hodně rychle a v žaludku mu z toho příjemně šimrá.
"Tak necháš zhasnuto a nebude to vidět..." Pronáší smyslně ve výtahu, ale stojí každý na své straně kabiny, Sena s rukama za zády. Za dveřmi bytu se nejdřív zuje a pak zvědavě propluje chodbou v jeho stopách. Může si oči doslova vykoukat a Uru ho vede rovnou někam dozadu, kde jeho věci odloží na zem. Ty kufry mu neušly. Snad mu zítra neoznámí, že někam jede na rok a víc? To by byla velká škoda. A pak se ocitnou v soukromém studiu, kde píše svou hudbu a zkouší. V tu chvíli Sena otevře pusu a zapomene dýchat. Tak trochu zapomene i na něj. Nejdřív si prohlíží značky věcí, na které ani omylem nemá, pak pult, soustavu, počítač... všechno. Dovede se jen otáčet na místě a zírat na to očima někoho, kdo by tohle taky moc chtěl. Jeho impulsivita se projeví okamžitě. Ve vteřině totiž klečí na jeho kancelářské židli před vypnutým monitorem, dlaněmi se zapírá o desku stolu a natahuje se pro sluchátka, aby si je posadil na uši. Jsou měkoučká, kožená, sedí dokonale. Vrhne po něm omluvným pohledem, ale zkusmo zatahá za nejbližší čudlíky na pultu, i když je všechno vypnuté a tiché. Uru je teď vedle něj, jak se tak opírá o stůl a on mu okupuje židli. Ani omylem nedosedne na paty, protože už se natahuje po něčem jiném na druhé straně a jednou dlaní si přidržuje sluchátka, která mu jsou větší.

Uruha

Se skousnutým rtem pozoruje, jak se Sena rozhlíží po jeho soukromém studiu. Málokdo sem chodil, když nepočítal členy Gaze. Tohle bylo jeho místo, jeho svatyně, kde se často zavíral a dostával myšlenky z hlavy. A teď tu stojí s ním a vidí nadšení, které mu jde snadno vyčíst z tváře. Kdyby chtěl, začne si opravdu přiznávat, že mu propadá s každou minutou víc a víc. Pořád jsou tam nějaké ale, na které neumí nemyslet. Ani neví, jak dlouho tam jen tak beze slova stojí s rukama založenýma na hrudi, lehce se opírajíc ale nemůže se prostě vynadívat. Je vážně okouzlující. Nemá pocit, že by viděl někoho jemu podobného.
"Byla by škoda nechat zhasnuto." Vyjde z jeho rtů až nyní ale potřeboval k tomu chvíli, aby si uvědomil, jak moc velká škoda by to byla. Tedy spíš, aby si to připustil.  Je to pro něj složité, tedy pro jeho hlavu rozhodně, která byla vždycky mimo tomu, co chtělo a při čem se rozbušilo srdce. Jak kdyby obojí vlastnil někdo jiný. Nutně by to potřeboval sladit ale to šlo většinou dost těžko. Pohne se ze svého místa, když už má sluchátka Sena na uších a nastartuje své miláčky, aby mu mohl něco pustit. Stojí za opěradlem židle, dlaní se opírá o desku stolu těsně vedle něj ale nepřestává se mírně usmívat.
"Chtěl bych ti něco pustit." Broukne tiše poblíž  jeho ucha, které mu zakrývají sluchátka a natočí oči k jeho profilu.
"Zajímal by mě tvůj názor, víš." Sdělí mu, než stočí oči zase k monitoru a mírně se nakloní přes jeho rameno, aby líp viděl. Netrvá dlouho, aby našel, co hledal a pustí mu kousek skladby, který složil poměrně nedávno. Ještě na něm ale příliš nepracoval, takže je opravdu krátký.  Najednou se ale vůbec kouká na monitor ale na Senův profil a podvědomě se přibližuje k jeho vlasům, aby si trochu přivoněl.  Zarazí se, když si uvědomí, co zase dělá a s nejistotu se raději odtáhne. Nechá ho v klidu a samotného, když dojde do kuchyně, kde otevře bar a rozlije do dvou sklenic čirou tekutinu. Pořád ještě slaví a možná, že trochu alkoholu mu pomůže se rozhodnout, co vlastně chce dělat. Lahev vezme s sebou, aby se pro ni později nemusel vracet, i když by to nebyla špatná výmluva, kdyby potřeboval utéct, jako právě před chvílí.
"Zatím jsem na ni neměl příliš času a nejsem si jistý, jestli se k ní znovu vrátit ale chtěl bych." Pokrčí krátce rameny. Sena už si to jistě poslechl a teď by chtěl znát jeho názor.
"Zajímalo by mě, jak to vidí někdo jiný."+Hlavně, jak se pozdává tobě.+ Dokončí si ve své hlavě a odloží všechno na stůl, než se znovu opře zadkem o desku. Tentokrát ale pozvedne ruku k jeho tváři, aby ji za bardu mírně pozvedl a stočil směrem k sobě.
"Kdyby to bylo jinak, všechno by bylo jednodušší." Ani si neuvědomí, že řekl nahlas to, co si myslí už chvíli ale za to můžou Senovy oči, do kterých se dívá. Přitahují jej k sobě a on by se nejradši sklonil a znovu ho políbil. Ještě na svých rtech cítí chuť těch jeho a je přesvědčený, že na ni jen tak nezapomene.

Sena

I přes ty sluchátka slyší jeho nový kompliment a krátce se po něm s novým úsměvem ohlédne, aby mu dal najevo, že o tom ví a že je mu to příjemné. Možná by se mu měl omluvit, že se tady chová jako doma, ale Uruha už zapíná počítač a on se nadšeně zatetelí, když mu věnuje další rychlý pohled. Všechno naběhne, začne svítit a blikat a on nechápe, co je tohle za šťastný den. Přikývne. Nechá si pustit klidně cokoliv, tady na těch sluchátkách to bude znít skvěle tak jako tak. Uruhův hlas však pokračuje nezvykle blízko a když se za ním pootočí znovu, má jeho rty skoro ve vlasech. Okamžitě mu po zádech přejede to známé mrazení a všechna chemie je zpět jako na povel. Mírně se zapře dozadu, aby cítil prameny jeho vlasů na oušku a jeho tvář skoro na své, zatímco Uru nastavuje všechno potřebné v počítači. S prvními tóny ho jeho hostitel nechá samotného, on si na židli konečně sedne na zadek i když s pravou nohou pod sebou a zaposlouchá se. Má jisté podezření, že slyší hrát jeho, co jiného by to mohlo být? Pustí si to znovu a pak ještě jednou, aby si na akordy a melodii zvykl, ale i když mu nevidí do hlavy a netuší celkový koncept budoucí skladby, nemůže na ní najít nic, co by udělal jinak. Tou nohou, kterou má spuštěnou k zemi, si podupává do rytmu. Je to rychlé, docela agresivní, jako by se z něčeho vybíjel. Už o něm slyšel, že i přes to jak působí, jsou jeho skladby docela ostré a texty, které k nim Ruki podle něj píše někdy dost drsné. Kde se to v něm bere? Jemu se to ale hodně líbí. Sám vypadá jako cukrová princezna, ale tohle je jeho šálek čaje. Když se Uruha vrátí zpět, stáhne si sluchátka z uší.
"Určitě bys měl, myslím že je jí škoda." Řekne mu upřímně, i když tvůrčí krize umí být mrcha a sám kvůli ní nechal plavat už ledacos.
"Třeba tě něco napadne, až si vzpomeneš na mě..." Odtuší a do hlasu se mu vrátí tón, jaký měl na baru, když se poznali a začali spolu flirtovat. Přesune modré oči ke skleničkám a podle barvy je v tom taky něco ostrého.
"Ty pěkně klameš osobností." Obviní ho z ničeho nic.
"Tahle hudba, výběr alkoholu... mám se bát podívat se ti do hlavy?" Poklepe dlouhým nehtem o okraj jedné ze sklenek a ta vydá tiché zacinkání. A pak ho Uruha vezme za bradu, on se mu dlouze podívá do očí a vzápětí je mírně přivře. Moc dobře ví, kam tím míří. Ono to vlastně nikdy nebylo jiné a Sena se naučil těžit z momentální situace, protože pro něj příliš mnoho dlouhodobých řešení neexistovalo.
"Umím ti zařídit prsa, u kterých ani nepoznáš, že nejsou pravá, ale jsou věci, které nepředělám." Řekne mu najednou velmi přímočaře, ale tohle flirt není. Vypadá to, že začíná docházet tvrdé na tvrdé a tohle celé může najednou dopadnout úplně jinak, než jak to začalo. Na chvíli skloní oči, když si sedne pořádně, ale tělem je natočený k němu, aby to nebyl odmítavý postoj.
"Od nikoho nečekám nic víc, než pěkný večer, nemusíš mít strach." Řekne mu po chvíli ticha, než se mu zase podívá do očí. Uvnitř ho to podivně sevře.

Uruha

Zavrtí jen nepatrně hlavou a krátce se podívá, někam nad něj, než k němu oči zase vrátí.
"Při vzpomínce na tebe bych rozhodně nenapsal tohle." Naznačí mu, že by skladba byla úplně jiná. Má sice nepořádek v hlavě, když se na něj podívá ale není to nepříjemné a to zjištění ho trochu zaskočí. Nevědomky jej hladí palcem po spodní čelisti a vůbec se mu nechce jej pouštět. Měl by si konečně přiznat, co se tu děje ale je to tak složité. Krátce si povzdechne a pokrčí rameny, po jeho obvinění, že klame tělem.
"Možná je to tak, promiň. Je to trochu složitější bloudění." Omluví se mu s trochu rozverným pousmáním, něco v jeho očích ale prozrazuje, že se sám se sebou pere. Ale pak rázně zavrtí hlavou, když zmíní prsa.
"Řekl jsem, že by to tak bylo jednodušší ne, že bych to tak chtěl. Vlastně mě to neděsí, i když by vzhledem k tomu, jak jsem se do teď viděl mělo." Začne mu odpovídat mnohem přesněji a upřímněji, než do teď. Jak kdyby chtěl, aby mu trochu porozuměl a věděl, co od něj čekat. Nechal by ho nahlédnout dál, než pouští většinu? Možná by konečně měl a třeba by se to celé spravilo samo.  Možná je opravdu na čase, aby do jeho hlavy konečně někdo pořádně nahlédl ale stojí o to Sena vůbec? A pak se opravdu zamračí a nesouhlasně mlaskne, když mu řekne, že od toho nečeká víc. To Uruha by od toho právě čekal mnohem víc a v tom bude další problém, nejspíš. Vůbec se mu nelíbí představa, že by se třeba něco opravdu událo a u toho by to jen skončilo. Tak to prostě neumí, a proto se tomu snažil vyhýbat.
"Vidíš a já bych od toho právě víc, než jeden večer čekal. Právě proto je to o to složitější." Povzdechne si krátce ale místo toho, aby pustil jeho bradu se krátce skloní a líbne jej na rty, jen něžně spíš smyslně, než vášnivě, jak kdyby se chtěl ujistit, že to opravdu nedokáže. A je to tak. Už s prvním dotekem jím projede vlna něčeho nepopsatelného, která jej donutí skoro nešťastně stáhnout obočí.
"Promiň Sena-chan, tohle prostě nedokážu." Usměje se na něj smutně a pustí jeho bradu, než se natáhne k počítači a pustí tiše přehrávač, aby kolem nich nebylo ticho. Nevidí východisko z této situace. I kdyby Sena chtěl víc, než jednu noc, jak to zařídit, aby tím nikdo neutrpěl? Nemůže přece myslet jen na sebe. Po osmnácti letech to už prostě nejde.  Narovná se, vyprázdní jedním lokem svou vlastní sklenku a odejde ke kytarám, které sebou přivezli, aby jednu z nich vytáhl a usadí se na pohovku opodál. Je to jen takový malý gaučík, aby se tu pohodlně všichni vlezli. Přehodí si lehce nohu přes nohu  ale místo toho, aby začal hrát se na něj podívá.
"Můžeme si alespoň zahrát hm? Bylo by mi potěšením." Vybídne jej, ať si klidně vybere, těch kytar tu má samozřejmě víc a je jen na něm, po které sáhne.

Sena

Složitější bloudění... něco z jeho slov se citelně začíná zhmotňovat mezi nimi a Sena to ví. Ta bezstarostnost je najednou pryč, ale na bradě pořád cítí jeho něžný dotek a ví, že by si jich přál mnohem víc. Obvykle byl jako uragán a Uruha dokázal mírně krotit jeho povahu a dávat jí konkrétnější směr. Pozorně sleduje jeho reakci na vlastní slova, zatímco jsou Senovy oči trochu pichlavé očekáváním, ale uslyší jen samé hezké věci. To je dobře, někteří kluci byli na velká prsa a to by mu asi opravdu chybělo. Pro sebe se usměje, když na okamžik pohled skloní.
"Nikdy jsi s žádným klukem nebyl?" Jde tomu vůbec věřit, po tom, jak se k sobě celý večer chovali? Ale Uru měl naučené dokonale galantní chování a podle reakce jeho kamaráda u něj bylo očekáváno opravdu děvče. A vzápětí se dozví další složitost. Takhle to úplně nemyslel. Chtěl ho jen ubezpečit, že je nohama na zemi a nebude ho druhý den pronásledovat s tím, aby si ho vzal. Za to ho velmi zaskočila informace, že Uruha s ním nic mít nebude, pokud z toho nebude koukat víc. A jak to má Sena vědět? Vždyť se vůbec neznali, ani spolu nic nezkusili, prostě odešli sem po večeru plném flirtování a vzájemné přitažlivosti a teď se ze situace, ve které se Sena dokonale orientoval stala křižovatka Shibuya. Dovolí mu, aby ho opět políbil, ale když se Uruha narovná a pronese svoje poslední slova, jeho divný pocit se potvrdí. Sleduje ho, jak si jde pro kytaru a sedá si na pohovku a nerozumí vůbec ničemu. +Alespoň zahrát...+ Jasně, mohli by, kdyby sem býval nejel s tím, že....
"Jasně." Mile se na něj usměje.

"Jen si skočím na toaletu, můžu?" Ukáže palce někam přes rameno, nechá si sdělit kde to je  a vydá se tím směrem. V předsíni sáhne do malé tašky, kterou měl s sebou přes rameno a vytáhne svou rudou rtěnku. Pak si doopravdy odskočí, zpět v chodbě si docela tiše nazuje boty a ještě tišeji za sebou zavře dveře, když z bytu odejde. Uruha má pravdu, tohle dneska... se stalo divným. Možná, až se trochu vyspí... možná... Jediné, co po něm později najde, bude jeho telefonní číslo napsané nesmývatelnou jahodovou na zrcadle.