Sena x Uruha - Kdo by před tebou dobrovolně utíkal... - část 2.

(Výroční párty)

Sena

"Co bys odstartoval, kdybys mi daroval prádlo?" Musí trochu vyprsknout, když mu v očích znovu zajiskří.
"Já nevím, podle toho, jaké by bylo. Ale je to Chanel... Neumíš si na mě představit žádné trenýrky, že ne?" Zamračí se.
"Co třeba krajkovou nohavičku?" Nadhodí. Ne, že by právě to neměl zrovna na sobě. Kdyby se v těch kraťáscích hodně předklonil, možná by to i bylo vidět. V ten okamžik už má ale kytaru na krku a trochu překvapeně k němu vzhlédne, než se pousměje.
"Není, já mám tady ještě..." +Takový prvek...+ Dělá gesto dlaní, kde jeho kytara začíná připomínat spíš kometu a dojde mu, že něco podobného je i na tom náramku. Osud? Těžko... Raději si upraví popruh, aby mu lépe seděla v rukou. Dokonce ani on by nevymyslel, co se Uruhovi prohnalo hlavou. Žaludek se mu ale mírně sevře trémou, když vykročí k němu a obejde ho. Jen se nejistě usměje, když za ním natočí hlavu. Nevidí na něj, jen ho zřetelně cítí za svými zády a po těch jeho přejíždí mrazení nahoru a dolů. Dokonale si dovede představit, že by se mu ztratil pod rukama a na okamžik zavře oči. Vnímá Uruhovy ruce, které se protahují kolem jeho těla a začíná cítit vadnoucí kolena. Pootočí tvář ke svému zápěstí, na kterém se objeví ten drahý šperk. Tohle je neskutečné, z toho se probudí, určitě ano. A pak je Uruha najednou pryč a on tam ješt chvíli stojí jako tvrdé Y, než na něj znovu promluví ohledně hraní. Podívá se mu krátce do očí a pohodí mírně vlasy.
"A já jsem si myslel, že mi jdeš opravit prstoklad a ukázat, jak se to dělá správně." Vrátí se zpět do své kůže, i když dokonale ovládá svůj výraz a oči raději skloní, aby Uruha neviděl, jak moc mu v nich jiskří. Chce na něj udělat dojem? Jistě, že ano. Vždyť už mají vlastní nahrávací společnost... Sice neslyšel o tom, že by někoho brali pod křídla, ale... Jemně se kousne do rtu, když ho ještě chvíli sleduje, jak si pohrává s kytarou, ale Uru se tváří, že mu zrovna nevěnuje tolik pozornosti a tak mu skutečně zahraje. A nakonec se mu podaří uvolnit natolik, aby skladbu doopravdy dohrál. Kytaru si zase opatrně stáhne z krku a vrátí jí zpět na podstavec, kde ji před tím sebral. Přejde ke své květině, kterou si přiloží k nosu a očima brousí po ostatním vybavení. Tohle je sen jeho kapely, jednou... až na tu budou mít... třeba. Může prodat ten šperk a koupit si ledacos, jenže ví, že neprodá. Skoro nejistě přešlápne na místě, když k němu krátce zvedne oči a promne rty o sebe.

Uruha

Pořád má pocit, že stojí příliš blízko němu. Sedí na stoličce, ale znatelně cítí teplo jeho těla a vůni, tu už z nosu snad nedostane. Nedokáže si srovnat v hlavě, co se to s ním děje. Jedno ale ví, není to nepříjemné, právě naopak. Mělo by ho to začít děsit.
"Ne, kvůli tomu jsem za tebou nešel. Zatím." Odpoví mu ještě krátce, když k němu zvedne oči, aby mu oplatil pohled.
"Nebudu opravovat něco, u čeho to třeba není potřeba." Sdělí mu úplně jednoduše a věnuje u další ze svých úsměvů, někteří říkají, že okouzlujících. Možná, že mají pravdu ale on sám to nedokáže tak dobře posoudit. Raději se znovu věnuje své vlastní kytaře a mačká struny na hmatníku podle toho, jak by se k němu přidal. Svádí ho k tomu ale dokáže se dost dobře ovládnout. Pokyvuje si hlavou do rytmu, dokonce i noha se mu pohne, jak moc se mu skladba zamlouvá. S celou skladbou se  mu jen potvrdí myšlenka, že má talent a ne malý. Přistihne se, že je mu líto, když Sena přestane hrát a zvedne k němu skoro smutný pohled, který se jen znásobí, když kytaru odloží na podstavec.
"Chtěl jsi lekci ale už ji vracíš? Rozmyslel si to?" Zeptá se jej s mírně pozvednutým obočím. A pak se jejich pohled střetnou. A on ví, že se nechce vracet do centra dění, že by tu chtěl ještě chvíli zůstat s ním. Sám odloží kytaru, aniž by čekal na odpověď a vstane ze své židle. Stačí mu jen jeden krok, aby k němu byl zase příliš blízko ale tentokrát nehodlá tak rychle odcházet. Jemně mu sebere  kytku, které ulomí stonek, aby jej zkrátil a s jistým zaujetím ve tváři mu jej vetkne do růžových pramenů za ucho.
"Budeš mít svůj pugét, jako poděkování za to, jak jsi mi hezky zahrál." Slíbí mu, i když by vůbec neměl a vlastně ani neví, kam by mu ho měl doručit. ale na to jistě taky přijde. Jeho dlaň však jen tak rychle neklesne a pohladí jej bříšky prstů po tváři. Vůbec ho nenapadlo, že by to udělal ale stalo se.
"Vybavuju si tě na pódiu. Měl jsem pocit, že ho dokážeš dost dobře ovládnout." Pochválí ho měkce a shlíží mu do tváře, kterou nakonec ukazováčkem pozvedne.
"A teď by ses styděl? Proč?" Nakloní hlavu mírně na stranu a tmavé prameny mu zakryjí levé oko.
"Před stovkami s nestydíš a přede mnou ano? Je něco špatně?" Zeptá se jej na rovinu a vyčkává na odpověď. Má pocit, že ho k sobě Sena nějak přitahuje. Každý jeho pohyb, či jen záchvěv mimiky má pro něj neskutečné kouzlo a po tom, co ho viděl hrát...Je to stokrát horší. Společná láska...Tolik si vždycky přál, aby mu tuhle vášeň někdo nevyčítal. Ale Sena je on, měl by toho včas nechat. Možná s ním opravdu flirtoval, možná si to jen namlouvá ale stejně...Nechá dlaň zase zpátky klesnout podél svého boku a tentokrát je to on v jehož úsměvu se objeví náznak nejistoty, i když dobře skrývaný.
"Takže hm, budeme hrát nebo se pomalu vrátíme?" Zeptá se jej na rovinu a v hlavě si přeje jen jedinou odpověď. Prostě tu s ním chce zůstat, nutit ho však nebude. Kdyžtak se sem později vrátí sám a trochu si zahraje, Sena ho dokonale navnadil, aby si urval chvilku pro trochu zábavy.

Sena

Pořád se vrtí na místě, když stočí oči zpět ke kytaře.
"To ne, jen jsem nechtěl být tak... vlezlý?" Nadhodí s andělským výrazem ve tváři, protože to už stejně porušil asi tak tisíckrát a teď je to on, kdo se zatváří jako dítě, kterému berou lízátko. Pootevře rty a sleduje Uruhu jak láme stonek se skoro nešťastným výrazem v očích, který však zmizí a změní se na milý úsměv, když se květina ocitne za jeho uchem. Všechno, co se tady děje by si mohl a vlastně nejspíš i měl překládat jako vzájemnou náklonnost a to je přece... to, co si přeje, nebo ne? Zvedne oči k těm jeho, když mu Uruha začne slibovat vlastní květiny a dlouze se nadechne nosem. Tohle je flirt nebo je prostě blázen. Žádný kluk by mu podobné věci v soukromí neříkal, kdyby od něj chtěl utíkat někam daleko. Sotva patrně se zachvěje, když mu Uruhovy prsty přejedou po tváři, ale pak se pousměje a znovu oči skloní.
"Snažím se. Jakmile jsem tam, už je to lepší." Prozradí trému, ale kdo by ji neměl? Je nucený podívat se mu zpět do očí, ale z té bezprostřední blízkosti je velmi nesvůj. Teď se mu zachvěje pro změnu spodní ret, zatímco si zblízka prohlíží každý jeho rys a detail, včetně těch dokonalých rtů. Stačilo by se vyhoupnout na špičky a udělat to.
"Protože..." Těkne očima kolem sebe, než se na něj znovu podívá. Už to skoro řekl.
"Né..." Vydechne šeptem a nejistě se pousměje.
"Nic není špatně. Spíš naopak." Rozhodne se maličko víc projevit náklonnost jako první. Už by to doopravdy udělal, kdyby Uruha dlaň nesvěsil, ale podle jeho výrazu si přečte, že si taky není ničím jistý. Kruci... možná měl být rychlejší. A možná vůbec ne, třeba by ho vyděsil? Nebo na to čekal? Sena asi uvaří sám sebe za živa. Po jeho Takže několikrát zamrká a mimoděk se ohlédne na dveře za nimi.
"Ty se chceš vracet?" Vyletí z něj, ale aby zamaskoval cokoliv dalšího, co by se mu mohlo honit hlavou, honem přeběhne zpět ke kytaře a zase si ji vezme. Pak si s ní demonstrativně hrcne na malou pohovku opodál, podlahy se dotýká jen špičkami bot a hledí na něj, co on na to. Drží jí úplně špatně, vlastně je z něj dočista vykolejený. Vůbec ne sebevědomý jako na baru. Jediné na co dokáže myslet, je Uruha o pár metrů dál, pohovka a všechno to, co by se na ní mohlo dít. Prostě není schopný dostat do hlavy vůbec nic jiného. Nebylo to tak, že by se mu dívky nelíbily vůbec, ale v mužských náručích si připadal líp, čistě proto, že měli kluci větší pochopení pro jeho podstatu. Holky jeho ženská stránka moc nelákala a když tak ty divné, co jsou na půl spíš kluci. Přistihne se, že je mu v tom svetříku horko. Má pod ním ještě takový krátký topíček přes prsa, holky by to měly jako široký pruh látky místo plavek. Nechá kytaru v klíně  bezmyšlenkovitě si ho stáhne z těla, zatímco na něj pořád zírá jako by nic.
"Takže... G..." Zřetelně se začervená, zamrká a zatřese hlavou...
"Myslím akord, samozřejmě." Snaží se znít vážně, ale koutky mu začnou cukat.
"Musíš mi ukázat jak se mačká..." Zasměje se a pak pohodí hlavou.
"Dobře, tak vážně...."

Uruha

Ani si neuvědomuje, jak krčí obočí k sobě, když se mu nedostává odpovědi. Začíná být opravdu nervózní, že něco špatně je. Nemělo by ho to trápit. Čert ví, kdy se zase uvidí ale on nechce, aby to tak bylo. Nahlas to ovšem nepřizná. Ani ve svém nitru si to přiznat nechce. Je to pro něj složité, nikdy neměl nutkání být někomu tak blízko, tedy ne někomu stejného pohlaví.  Znatelně se mu uleví, když se ozve ne. Jeho výraz povolí a koutky se mu znovu vyhoupnou vzhůru. Pořád stojí na jednom místě a ani o milimetr se nepohne. Skoro mu přijde, že se Sena po svém pohledu k těm dveřím rozejde. V duch ho přemlouvá, aby to rozhodně nedělal a jeho přání se plní.
"Ne, nechce se mi tam vracet, je tam moc...živo." Odpoví mu nakonec naprosto upřímně. Rozhodl se, že tomu nechá volný průběh, ono to nějak dopadne. Ví, jak by to mohlo celé dopadnout ale není si jistý, že to vážně chce. Tolik v sobě už dlouho netápal a řešení je zdá se v nedohlednu. Neubrání se krátkému zasmání, když Sena rychle přeběhne ke kytaře a usadí se na na pohovku. Tím mu dal dost jasně najevo, že opravdu nikam jít nechce. Uvolní se o cosi víc, ale zatím jen přešlápne na místě, nespouštějíc z něj kočičí pohled. Zatím mlčí ale neubrání se mírnému pootevření rtů, když se svetřík odporoučí a odhalí víc ze Senova těla. Někdy v ten okamžik Uru přestává úplně přemýšlet.
"Bude mi potěšením ti ukázat, jak se mačká." Na tváři se mu objeví smyslný úsměv, který už nedokázal ovládnout a se skoro hrdým pohozením hlavou se vydá směrem k pohovce.  Skoro to vypadá, že jeho tak vážně úplně přeslechl. Po cestě si stáhne sako z ramen a odhalí tak černý top, který lehce odhaluje část jeho bledé kůže u krku na hrudi a mírně si povyhrne rukávy.  Zastaví se před ním, sjede dlaní po krku kytary a mírně ji odtáhne, aby se mohl posadit těsně vedle a trochu do něj drcne bokem.
"Je mě trochu zaráží, že nevíš, jak se mačká. Možná budeš ještě mladší, než jsme si myslel. Samozřejmě pořád mluvím o tom akordu." Přitáhne krk kytaru blíž ke svém tělu a vezme Senu za štíhlé prsty, aby je mohl správně umístit na struny. Nespěchá, hrozně si užívá, že se ho může dotýkat a nahlíží svrchu na spojené dlaně, aby byl opravdu přesný. U toho mu prameny padají do tváře a přes oko.
"Hm, no vidíš na krku by ti to šlo. Nejspíš můžeme postoupit do další lekce." Pokračuje dál v provokacích a stočí tvář jeho směrem. Svou ruku z té jeho však nestáhne. Jako první společně sjedou po celé délce krku a kytara vydá táhlý tón, který se mu opravdu zamlouvá. Ani si nevšimne, že místo toho hladí hřbet Senova zápěstí, přesouvá se plynule po linii až k vnitřní straně a do jamky pod loktem a pak zase hezky zpátky.
"Co bys chtěl ještě ukázat, jak se mačká?" Už se vůbec nehlídá v tom, co říká. Kytara jde trochu stranou, teď mají jeho pozornost modré oči a plné, rudé rty.
"Přece jen je to tvoje lekce a já bych nerad, abys později říkal, jak špatný učitel jsem. Víš, zničilo by mi reputaci."

Sena

Pro pána, co to tady plácá za nesmysly? Skutečně řekl lead kytaristovi The Gazette, že ho má naučit mačkat Géčko? Úplně vidí všechny tři kluky z kapely, jak by se svorně plácli do čela. Jenže k jeho nekončícímu překvapení se toho Uruha chytí a sdělí mu, že mu bude potěšením. Sena se snaží nehořet červení, ale zároveň se culí a odspodu ho sleduje, jak se k němu blíží. Ta hrdost a vypadá to, že i sebevědomí... Ze žaludku bude mít za chvíli sušenou švestku, jak ho má stažený. Když se k tomu Uruha začne ještě svlékat ze saka, málem u toho omdlí nebo alespoň padne zády napřed do pohovky. To snad ne, uvědomuje si vůbec, jak vražedně sexy u toho vypadá?
"Ty na to všechno ještě nemusíš nosit zbrojní pas?" Hlesne ze svého místa, zatímco otírá mírně zpocené dlaně o mikronohavičky kraťásků. +A to jsem skutečnou zbraň ještě neviděl...+ Zahihňá se v duchu a mimoděk asi na sekundu klesne očima k jeho poklopci, těsně před tím, než si Uruha sedne.
"Věk a zkušenosti jdou ruku v ruce." Pronáší na oko sebevědomě, když ucítí jeho hřejivě teplo na boku a blaženě se nadechne jeho parfému. Kruci za chvíli dostane závěrečný elektrošok a bude po něm. Pak už na prstech ucítí ty jeho, jak je upravují do správné polohy na akord G. Jako první týden v hudebce. Stočí k jejich dlaním oči, než je na chvíli zvedne, aby si zblízka mírně odspodu prohlédl jeho bradu a čelist. A také výraz zaujatý skládáním prstů. Ucukne pohledem, když se na něj Uruha podívá.
"Tak rychle..." Vydechne tiše a kytara vydá charakteristický a velmi jasný zvuk, když společně projedou celý hmatník. Sena nedokáže vidět jinou symboliku, prostě to nedokáže. Dlouze se nadechne a na okamžik podrží dech v plicích. Zvuk kytary mu ještě pořád rezonuje v uších, když ho Uruha pohladí po předloktí tam a zase zpět, až mu z toho naskočí husí kůže. Jeho poslední slova už jsou na Senu trochu moc. Později si asi vůbec nevzpomene na to, jak kytaru odkládal ze svého klína někam do míst, kde ležel svetřík. Prostě se k němu natočí celým tělem, vezme jeho tvář do dlaní a přitiskne svoje rty na jeho v poměrně vášnivém a rozhodně ne nezkušeném polibku. Nějak se to stane, že se přetočí a levé koleno opře o pohovku, aby se mohl vytáhnout výš a ještě chviličku a skončí mu na klíně.

Uruha

Nepatrně pozvedne koutky, když mu Sena v podstatě složí kompliment. Zbrojní pas sám na sebe? Tohle by ho nikdy nenapadlo. Mělo by? Opravdu by mohl mít takový účinek na někoho jako je Sena?
"Zatím jsem ho nepotřeboval. Ale nemyslím si, že bych na něj měl větší právo, než ty sám." Odtuší velmi tiše a jeho těknutí očí mu opravdu neuniklo. Měl by se z toho červenat on sám ale nějak mu to prostě nejde. Jak kdyby se před ním ani nedokázal stydět. A za co by vlastně měl? Za to, že se mu Sena líbí a je dost možné, že je to vzájemné? Podvědomě si opravdu začíná přát, aby bylo. Oči nespouští z těch jeho a na tváři se mu objeví překvapený výraz nad tím, co říká.
"Je to příliš...rychlé?" Zeptá se jej se známkou starosti v hlase. Sena vypadal tak sebevědomě, vůbec by ho do poslední vteřiny nenapadlo, že by to celé mohlo být příliš rychlé.  Jen periferně zahlédne, jak Sena kytaru odkládá a sám není schopný se pohnout ani o milimetr. Ani ve snu mu nepřijde na mysl, že by si třeba odsedl nebo mu řekl, že by něco neměl dělat, když jeho mysl přesně ví, co se stane v následující vteřině. Stejně je silou toho polibku dokonale překvapený. Pošle ho do vesmíru hned prvním prolnutím měkkých rtů a společně s vášní v něm rozpoutají neskutečný příval chtivý a vzrušujících pocitů. Neuhlídá sám sebe, když si krátce vydechne do jeho rtů. Místo toho, aby ho od sebe odstrčil a vysvětlil mu, že tohle se dít prostě nemůže, jej za boky pojistí, aby mu nikam nespadl a nechá ho klidně dosednout na svůj klín. A  následuje další vydechnutí, když se Sena opravdu ocitne tak blízko citlivým partiím. Jeden by řekl, že už se dost dobře dokáže ovládat ale s ním to prostě není možné. Dlaněmi vyjede po  linii jeho hrudníku a  v místě lopatek se posune dozadu, aby ho na sebe mohl celého přitisknout. Jeho doteky jsou jemné, nikam nespěchají a stejně dávají tušit, jak moc po něm  zatoužil.
"Jak je možné, že na mě tolik působíš?" Zeptá se se sotva slyšitelně a trochu zadýchaně, když se odlepí od jeho rtů a podívá se mu do očí. Jsou teď tak stejně vysoko a jemu se to líbí úplně stejně, jako, když na něj může shlížet. Bylo na něj alkoholu příliš nebo je to celé opravdové a on k němu tolik zahořel i přes fakt, že je kluk? Zase má potřebu všechno rozebírat do detailů a to by teď vážně neměl. Další pohled k Senovým rtům a všechny pochyby jdou stranou, když znovu trochu povytáhne bradu, aby ho mohl políbit tentokrát on. Je to mnohem pomalejší, i když o nic míň vášnivé. Jen je vidět, jak moc si užívá každého milimetru jeho rtů a vychutnává si je jako gurmán jídlo v nejlepší restauraci.  Sena prostě vůbec nevypadá jak někdo, kdo by se spokojil jen s polibkem a jemu to taky přestává dost rychle stačit.  Ale on si to prostě nechce jen tak odbýt na gauči, kde se před nimi dělo bůh ví co a ještě za zadkem s celou svou kapelou, jejíž členové se tu můžou kdykoliv objevit. A pak se ty dveře skutečně rozletí a dovnitř strčí hlavu Reita.
"Uhm, okey já zase hezky mizím." Začne pomalu narušitel couvat ze dveří.
"Hezká, moc hezká...nenech se rušit." Ozve se krátké zasmání a Uru mu věnuje jen vztyčený prostředníček za Senovými zády. Tak a teď to bude mít na triku ještě dlouho a vůbec si není jistý, co by se mohlo stát, kdyby se někdo z nich dozvěděl, kdo mu na tom klíně opravdu sedí. A ne, tady se prostě uvolnit nedokáže. Od té chvíle má potřebu pořád těkat očima ke dveřím. Měl by se se Senou rozloučit, poděkovat mu za pěkný večera ale místo toho...
"Hm napadlo mě, jestli bys mi nepomohl sbalit mé věci a odvézt to všechno domů. Víš je toho tolik..." Nadhodí a opatrným pohledem, který značí, že si není vůbec jistý tím, co vypouští ze rtů a přitom mu v kočičím pohledu jiskří a podvědomě ví, že chce, aby s ním odjel.

Sena

Ještě stále má před očima jeho výraz, když se lekl, že na to jde moc rychle, stejně jako mu v mysli zní kompliment, že ten zbrojní pas by potřeboval i on sám. Doopravdy se mu líbí! Jenže teď už mu sedí obkročmo na klíně, vrací mu náruživé polibky a na skoro nahých zádech cítí jeho dlaně, jak se posouvají výš. Čím by ho asi mohl překvapit o tolik let zkušenější milenec? Vlastní kraťásky ho tlačí v rozkroku a nedávají mu moc prostoru navíc, nejspíš si jeho dlaně brzy navede níž, aby mu z nich pomohl, jinak tuhle situaci nezvládne. Vzápětí už se ale celým tělem tiskne proti jeho a zblízka se mu podívá do očí, když Uru promluví. Musí se tomu usmát.
"To nevím, ale opravdu se nezlobím..." Řekne mu trochu rozverně, než se políbí znovu a on je přinucen maličko zvolnit. Víc se soustředit na to, co rty a jazykem dělá, pomaleji, i když o nic míň hluboce. Srdce mu divoce tluče, má pocit, že musí uhnat a strhnout všechno hned teď a Uru ho - nejspíš opravdu zkušeně - maličko brzdí, aby si to víc užil. A pak se dveře prudce rozrazí, Sena se lekne jako kdyby ho přistihli rodiče při masturbaci a v jediném okamžiku se ohlédne i ucukne z Uruhova klína stranou na pohovku. Jen koutkem oka zahlédl, kdo to byl, bez pásky vypadá úplně jinak. Spletl si ho s holkou? Musí se pro sebe pousmát, ale raději skloní tvář, aby mu do ní přes vlasy nebylo moc vidět a nechá ho v tom. Neujde mu ani ten prostředníček, zatímco se sám červená, ale taky usmívá.
"Jsem moc hezká, to mě těší..." Pronese, jakmile jsou zase sami a sleduje ho, jak na celou situaci zareaguje. Ani ve snu by ho ale nenapadlo, že by ho Uru opravdu někam pozval, natož rovnou k sobě domů. Kouká z toho jenom jediné, ale to Senovi nevadí. Byl by naprostý blázen, kdyby na to nekývl. Kromě toho se podívá, jak jeden z jeho hudebních vzorů bydlí. Jak se bude chovat ve svém domácím prostředí?
"Dobře, tak... co je tvoje?" Odpoví mu opatrně, zatímco vstane z gauče a natáhne se pro svůj svetřík, aby ho na sebe zase oblékl, tak aby si neporušil ohon. Začne odpojovat černou kytaru, ale neví, do kterého pouzdra patří, ani na co dalšího by měl nebo směl sahat. Nemluvě o tom, jak špatně se mu teď bude chodit s tím vzrušeným klínem. Zamává si dlaní před tváří, aby si do ní nahnal trochu čerstvého vzduchu, ale je opravdu na rozpacích.