Ruki x Toshiya - Přiznej si konečně, že tě to baví. - Část 1.

(Výroční párty)

Toshiya

Slušnost prý byla, pozvání neodmítnout. Vrtalo mu hlavou, proč by měli na oslavu výročí Gaze chodit. Proč je vlastně pozvali? Aby do sebe mohli vzájemně rýpat?
"Tak to bude vážně skvělý večer." Mlaskne si pro sebe Toshiya nespokojeně, když se u sebe doma chystá. S kluky se domluvil, že se sejdou tam. Všichni se na to snad potřebovali psychicky připravit a on si dává za úkol tvářit se, co nejvíc znuděně ale přejícně samozřejmě! Jen když se někdo bude dívat. Prostě povinnost a nic jiného. Sám navrhoval, aby jim do těch kytek, které jim poslali něco nasypali ale bylo mu to zatrhnuto. Smál by se opravdu nahlas, až by pánové kýchali celý večírek, možná by si vymyslel i něco horšího. Bezděky se nad tou myšlenkou usměje, když si připíná masivnější řetízek na krku.  Pečlivě si vybíral, co si oblékne, jen aby to vypadalo, že se příliš nesnažil. Samozřejmě bude vypadat naprosto skvěle ale jen tak, jak kdyby šel na běžnou schůzku, žádné piplání. Přijde o něco později, i když to sám bytostně nesnáší. Jednou to přežije, už jen pro ten pocit. Vsadí tentokrát na taxi a své vlastní auto nechá doma. Kovová špička vysokých bot cinkne o vchodové dveře, když do nich trochu strčí a obléká si dlouhý kabát na bílou, polo rozepnutou košili. Na hrudi se mu houpe onen přívěšek a na zápěstí se lesknou očividně velmi drahé hodinky. Pořád dokola si opakuje v hlavě slova, které jim vtloukal do hlavy Kaoru a to, že se tam musí ukázat a vydržet minimálně hodinu.
"Nejdelší hodina v mém životě, no vážně." Utrousí tiše, když sedá na zadní sedadlo taxíku. Cesta utíká překvapivě rychle, ale to bude nejspíš tím, jak moc se mu tam nechce. Před vchodem nevidí nikoho ze své kapely.+Jestli tu budu jediný, tak vás zakousnu.+ Pomyslí si naštvaně a začíná mu docházet, že by to klidně možné bylo. Tak se rozhodně chvíli vyčkat venku a zapálí si, aby si dodal potřebnou dávku nikotinu. Ukládá si, že za pět minut je tu znovu. Však co, oficiálně se párty účastnit bude. To, že bude převážnou část venku mu nikdo přece vyčítat nemůže. Nepochybuje ale, že to někdo zkusí a pak se bude tvářit tak, jak se cítí. Svůj úsměv rozhodně dneska nechal doma. O něco delší prameny mu spadají podél tváře a plynulým pohybem po chvíli stáhne černé brýle z nosu, aby kriticky prohlédl club. Rozhodně by vybral lepší! Nakonec mu přece jen cigareta dojde a je na čase jít dovnitř. Zdá se, že už je všechno v plném proudu a doufá, že si ho nikdo pořádně nevšimne. Omyl. Kluky sice nevidí ale několik známých si jej vyhlédne a snaží se s ním konverzovat. Je to dobré, zatím si vystačí jen s kýváním hlavou a občasným pozvednutým koutků. To ho přejde přesně ve chvíli, kdy se nedaleko nich objeví Ruki. Jak kdyby celá branže nevěděla, jak moc se k němu nechce přibližovat a teď mu pogratulovat? No to si dělají...
"Myslím si, že bych to měl spíš nechat na leaderovi ne?" Pokusí se z toho zdvořile vyvléknout ale je to marné, už je strkán směrem k němu a v očích má něco jako umřu za pět sekund, když se k tobě jenom přiblížím.
"Tak tedy hodně úspěchů do dalších let." Prohodí s kamennou tváří, zní to spíš jako upřímnou soustrast a sebejistě k němu natáhne ruku a skoro vražedně mu kouká do očí. Jen ať zkusí nějakou poznámku, hned mu ji s radostí vrátí a bude mu jedno, kdo je poslouchá.+Kaoru, tohle si vyžereš do dna.+ Slíbí mu v duchu jedovatě.

Ruki

Samozřejmě, že byli Diru na seznamu pozvaných hostů. Jak by takové hvězdy a ikony branže nemohly být? A Gaze si nemohli dovolit dát najevo, že mezi nimi cokoliv je a nepozvat je. Každý by to řešil a vykládal si to po svém a kromě toho, byli to miláčci snad všech. Pche... Tak si mohli připomenout, jak špatný vliv měli podle některých kritiků na Japonskou mládež, proti tomu byli oni čajíčci. Jako by nestačilo, že včeně poslouchali, pod jakou nahrávací společností dělali a co si nechali diktovat, zatímco velcí Diru byli vypiplaní lidmi jako Yoshiki, Hide nebo Sugizo. Ruki si stejně nemyslel, že by přišli a pokud ano, asi si dají obě dvě skupiny velký pozor na to, aby se nepotkaly. Dnes má na sobě černé, sametové sáčko s tříčtvrtečními rukávy, kalhoty i boty ve stejné barvě a velké množství poměrně masivních stříbrných šperků na rukou i na krku. Žádná košile, jen volný výstřih a světlé vlasy do rozcuchu. Už mu to zase pěkně dorůstalo. Zrovna se s Reitou na celé kolo hihňají tomu, jak přistihl Uruhu vzadu ve zkušebně s nějakou holkou a jak se oba dva lekli, když Rei jako první zmerčí blížícího se Toshiyu a naprosto schválně ho v tom nechá. Jenom ho poplácá po rameni, řekne mu Užij si to a mizí v davu, než někdo zabere, že to udělal schválně. Ti dva by si asi rovnou vyrazili zuby. Ruki zbledne, pokusí se ho zadržet, ale už hledí na jeho záda, když se za ním ozve známý a nesmírně protivně naladěný hlas. Hluboce se nadechne, do prdele pošle Toshiyu jenom v duchu a plynule se k němu otočí čelem s úsměvem na rtech. I přes botky s podpatkem musí vystoupat očima dost nahoru a to je k vzteku ještě víc, ale za těch skoro čtyřicet let už si docela zvykl.

"Děkuji." Podá mu svou vlastní dlaň, dobrovolně si ji nechá trochu rozdrtit a přistihne se, že potřebuje jít okamžitě kouřit. Jeho pohled je spíš ostražitě zkoumavý, když se snaží rozklíčovat, co Toshiyovi provedl právě v tuhle chvíli, ale to už je kolem nich hlouček dalších lidí, uzavřou je v jakémsi debatním kroužku, kdy se mu ocitne po boku a začnou se dožadovat zodpovězení témat jako například, jestli je možné očekávat nějakou spolupráci obou kapel? Třeba... společné vystoupení, nějaký festival, televizní show... jsou to přece všichni oblíbenci, že ano? Ruki zamumlá, že na ničem podobném se v současné době nespolupracuje, protože se právě vrátili ze světového turné a potřebují trochu oddechu, ale celé tohle mučení trvá ještě pekelně dlouho. Přísahal by, že v davu zahlédl Kaie, jak mu ukazuje zatnuté pěsti a sám mizí z dosahu. Následuje společná fotka a to už Rukiho vážně odvážejí. Jakmile hlouček zmizí, velmi rozpačitě se podívá na Toshiyu.
"Nic neříkej... Chci kouřit..."

Toshiya

Odolává bez obtíží Rukiho pohledu a i na jeho rtech se objeví úsměv. Samozřejmě jen hraný ale to prozrazují jen oči, které jsou ledové a jsou schopny zmrazit cokoliv v okruhu třiceti kilometrů, hlavně tu osobu před ním. Stiskne ho schválně víc, vypadá tak křehce, že má pocit, jak kdyby mu tu ruku mohl zlomit ale nic se nestane. Škoda.
"Je přece třeba se navzájem podporovat." Kývne mu hlavou a důraz klade na poslední slovo, které má téměř neznatelný nádech ironie. Ještě trochu pozvedne bradu, aby byl o kousíček výš a vyloženě si to užívá. Možná až příliš rychle stáhne ruku zpátky a přemáhá nutkání si ji otřít do košile. Už se chce otočit a rychle zmizet, když je dav uvězní vedle sebe. Krátce si povzdechne, protože tohle vůbec nečekal. Těkne pozvednutým obočím k Rukimu, když začne cosi mumlat a sám nahodí ten nejlepší úsměv, který má v repertoáru.
"Samozřejmě se pokusíme v našich programech najít nějaký společný termín. Ovšem kdy to bude...ale přece byste se nepřipravili o překvapení." Jeho hlas je pevný a sebejistý ale oddechne si, když tuhle debatu mají za sebou. Další otázky už vážně nesnese. Ještě se ho budou ptát kam chodí nakupovat a na kafe. Tak to ani náhodou. Málem hlasitě polkne, když se má k Rukimu přiblížit a nechat se vyfotit. Nakonec přemůže sám sebe a za proklínání všech členů své vlastní kapely ho vezme přátelsky kolem ramen, aby opravdu společně zapózovali na fotku. Bože, ten jeho parfém bude mít v nose minimálně měsíc.+Ale nevoní zle. Proboha, jsem nemocný!+ Zděsí se sám sebe a raději rychle vloží ruce do kapes, aby nebylo znát, jak sám sebe rozhodil. Zůstane stát na místě a z předchozího útěku nic není. Stočí na Rukiho černé oči, když pronese své přání.
"Opravdu?" Pozvedne obočí a je jasné, jaká poznámka se mu prožene hlavou.
"Jeden tě jednou obejme a už takové přání. Proto tolik rýpeš?" Nedá mu chvilku pokoj ale pak se zatváří o něco málo smířlivěji, protože on začíná trpět akutním nedostatkem nikotinu.
"Jestli znáš odsud tu nejrychlejší cestu ven, budu mlčet... celých deset minut." Hodí nabídku.
"Hlavně pryč od nich. Vracejí se." Upozorní ho , když periferně zahlédne další hlouček, který jasně míří jejich směrem a tuší podobné otázky, než se k němu trochu důvěrně nakloní. Jeho hlas však pořád nese stejnou teplotu.
"Nebo tě baví odpovídat, jak moc velcí přátele jsme Ruki-chan?"  Odmlčí se krátce, protože se trochu ohlédne, aby viděl jak daleko jsou. Ru bude vědět, kudy nejrychleji zmizet a to teď nutně potřebuje. Nepřátelství na chvíli stranou.
"Nebo snad další foto do rodinného alba?"

Ruki

Zvedne k Toshiyovi oči s trochu zmateným výrazem. Jak jako opravdu, co je na tom divného? Několikrát zamrká, než Toshiya dořekne, co měl na srdci a Ruki se okamžitě zamračí.
"Děláš si srandu?" Vypadne z něj úplně vykolejeně, když musí o půlkrok odstoupit, aby si prohlédl celou jeho postavu a taky poklopec. Vypadá jako někdo, komu navrhli, aby se vyspal s ledním medvědem. Ne, že by Toshiya nevypadal dobře, ale kromě toho, že Ruki spal s holkama, pokud měl vůbec čas s kýmkoliv spát, tak on rozhodně nebyl jeho typ!
"Víš, ve škole mě naučili, že nemám olizovat ledové věci..." Vrhne na něj úsměv, který je ale hodně tuhý. Pak se ale objeví společný nepřítel, Ruki vyhlédne zpoza Toshiyova těla, aby se přesvědčil, že je to pravda a v další vteřině už ho bere za ruku a proplétá se davem pryč. Jeho zděšený výraz mluvil za všechno a taky, že jsou na tom úplně stejně.
"Nejsem u tebe žádný Ruki-chan, jasné?" Ohlédne se po něm po cestě, do někoho vrazí, honem se omluví a pustí ho až u baru. Naprosto drze se protáhne za barmana, sebere odsud celou lahev ginu, přitiskne si ji k hrudi a už zase bere volnou dlaní Toshiyu za ruku a táhne ho k zadnímu traktu, kde jsou velké kovové lítačky na zadní dvoreček. Parkují tu dodávky, jsou tady popelnice a celé to má jen pár metrů čtverečních, ale je to obehnané vysokou zdí a nikdo tu není. Všichni kouří ve předu. Úlevně si vydechne, když ucítí čerstvý vzduch ve tváři. Naprosto nesnáší horko a pocit, že se potí. Zkušeně lahev odzátkuje, pořádně si lokne a pak ji podá svému doprovodu. V dalším okamžiku už tahá cigarety a spěšně si připaluje, aby se hodil trošičku do klidu. Volnou ruku si založí na hrudi, opře o ni loket druhé a pokuřuje, když se otočí čelem k němu. Vlastně je nádherná noc, jasná a nebe je poseté hvězdami. Spěšně si prohlédne jeho bezchybnou tvář, než očima uhne do strany v jakémsi hraném despektu.
"Až budu chtít fotky do rodinného alba, bude to s někým, vedle koho nezmrznu." Možná to vypadalo, že to nechá bez odpovědi, ale to by nebyl on. Nějaký chlápek prý napsal Píseň ledu a ohně... to bylo nejspíš o nich.

Toshiya

Další pozvednutí obočí.
"Vážně? Proč mám pocit, že ti bylo dost jedno, kdo ti co ve škole říkal. Nebo, že by jsi byl za slušňáka?" Neodpustí si ještě dodat a samozřejmě vidí, kam jeho oči směřují. Nechává ho to ledově klidným, takovým pohledům by klidně odolával hodiny. Tuší, že si tím do něj chtěl rýpnout a tu radost, že se bude vztekat mu neudělá, to si nechá pro jiné. Mimoděk se ohlédne, jestli někde nevidí Reitu, aby si ho později vyhlédl za cíl. Vždycky tak skvěle vyletí, třeba by to přitom mohl někdo vyfotit a dát to do oběhu. Než se však naděje, už ho Ruki bere za ruku  a táhne sebou. Jen díky tomu, že ho bere ven ho nechává, aby se k němu takto choval, jinak by ho asi vynesl v zubech. Další plus, když to vezme kolem baru. On by rozhodně vybral něco úplně jiného ale..darovanému Rukimu fakt na zuby nehleď. Je jasné, že by kousl. Potvora malá. Pobaveně se ušklíbne nad vlastními myšlenkami a ohlíží se přes rameno, aby se ujistil, že je nikdo nesleduje. Čerstvý vzduch udělá dobře i jemu a jeho výraz malinko povolí, o trochu víc, když se mu opravdu dostane flaška do rukou. Jen kývne hlavou, děkovat mu opravdu nehodlá, to už by bylo příliš. Dlouze se napije, aniž by se jakkoliv zašklebil a sám sáhne po své vlastní tabatěrce, odkud vytáhne cigaretu. Bez sebemenšího zavání odloží flašku na římsu kousek od nich a natáhne k Rukimu ruce v nichž se zaleskne precizně zdobený zapalovač ve stříbrné barvě posetý černými ornamenty.
"Máš strach, že bys vedle někoho jako já zhasl?" Zeptá se jej s pozvednutým pravým koutkem a škrtne. Je jen na něm, jestli si nechá připálit nebo ne. Pak škrtne podruhé a i konce jeho cigarety zažehne rudě. Teprve v ten okamžik se rozhlédne kolem a nakonec upře oči k nebi. Tohle je vážně ironie, Shin by mu řekl, že je to neskutečně romantické a  on by se do něj jistě nějak skvěle trefil. Místo toho...
"Mohl jsi mě tam nechat." Zkonstatuje vyrovnaným hlasem a pomalu sklopí pohled k Rukimu a opře jej do jeho očí. Udělá krok jeho směrem a je od něj sotva několik čísel. Slíbil mu sice, že bude mlčet ale...Ne, tohle by si nemohl nechat ujít a teď, když ví, kudy se dá dobře z clubu zmizet si to může dovolit.
"Přiznej si konečně, že tě to baví." Popíchne jej a dlouze si potáhne, aby mu mohl věnovat trochu kouře ze svých rtů přímo do obličeje. Očividně se u toho dobře baví. Udělá ještě malý krůček blíž.
"Proč bys mě jinak bral s sebou? Hm. Nebo v tom je snad něco jiného?" Pokračuje dál a hlavně by si měl přiznat on sám, že ho to začíná víc, než bavit.+To ani náhodou!+