Sena x Uruha - Kdo by před tebou dobrovolně utíkal... - část 1.

(Výroční párty)

Uruha

Osmnáct let. Vážně mu to přišlo jako včera, kdy začal s kluky hrát. A ono je to už tak dlouho. Čekalo je další výročí a Uruha začal trochu vzpomínat, co všechno se za ty roky událo. Některé vzpomínky byl úsměvné, jiné příliš ne ale to všechno k tomu patřilo. A pak mu dojde, že už mu táhne na čtyřicet. Jak kdyby mu jenom z toho uvědomění mohla naskočit nějaká ta vráska. Ne, tohle klukům opravdu říkat nebude, moc dobře si uvědomuje, jak by si z něj Rei dělal srandu a Ruki mu k tomu zdatně sekundoval. Nebo by to bylo obráceně? Na tom nesejde. Některé věci bylo lepší, nechat si pro sebe. Dnes večer měla proběhnou něco jako oslava. Všechno bylo pečlivě pod taktovkou Rukiho, který obstarával jako vždy první poslední. Sezvali všechny známé z hudební branže a povolili jim přivést si sebou hosty. Měla to být akce opravdu obřích rozměrů a on se na ni prostě těšil. Třeba zase Rei bude brečet! Tohle mu prostě musí říct. Měli dorazit předstihem, aby se vše potřebné připravilo. Uru zatím sedí uvelebený ve svém křesle ale už je oblečený. Na sobě má černý, delší top, který na správném světle hází jemné odlesky, k tomu černé sako s rukávy lehce povyhrnutými pod lokty a stejně barevné kalhoty.  Zápěstí zdobí jeden náramek a na krku decentní šperk, aby to celé nenarušil. Je čas se zvednout. Málem by zapomněl na hodiny ale Rei ho má vyzvednout, některé věci se prostě nemění. Z jeho myšlenek ho vytrhne krátké prozvonění. Zvedne se se zapřením o područky z křesla, vezme dlouhý kabát, zkontroluje svůj vzhled a lehký make-up v zrcadle, pak už může skutečně vyrazit.  Rei je celkem zdatně baví celou cestu k velkému clubu a pak i po zbytek příprav, kdy musí dle Rukiho slov zkontrolovat naprosto všechno. Nikdo neprotestuje, protože ví, že pak to bude rozhodně stát za to.
"No výborně a já bych už šel spát." Prohodí pobaveně Uru a málem vyfasuje pohlavek od Rukiho a slova o tom, ať to ani nezkouší, než se usadí u baru a objedná si pro sebe drink, než se začnou scházet hosté. Club se plní snad až po střechu a za chvíli není místo, kde by se jeden otočil, aniž by do někoho vrazil. Většinu z těch tváří zná a s některými se i dá do řeči a věnuje jim svůj čas. Přistihne se, že se opravdu dobře baví a už vůbec netuší, kde má zbytek kapely. Tady by je však hledal jen těžko. Kousek do baru, na jakémsi provizorním pódiu, jsou pugéty, které jim ostatní věnovali a k tomu i nějaké dárečky. Ze začátku přemáhal zvědavost, aby se na ně nevrhl ale už má roky na to, aby se dokázal ovládnout. S přibývajícími hodinami se začíná club otřásat v základech. Někteří tancují, jiní popíjí u baru a on se se sklenkou šampaňského prochází a přemýšlí, koho ještě nepozdravil. Jde na něm vidět, jak moc spokojený ve společnosti je. Nakonec se přece jen vydá znovu k baru, aby si obstaral sklenku nějakého koktejlu. Je tam dost narváno ale on se obratně a se svou typickou elegancí protlačí až k pultu. Polovinu pozadí usadí na barovou židličku, kterou si ukořistí. Snaží se upozornit na svou přítomnost barmana a nakonec se mu to i podaří, když do něj někdo lehce vrazí. Do očí jej příjemně uhodí záplava růžových pramenů  a neubrání se jimi prozkoumat celou postavu. Jemné linie těla, elegantní, štíhlé nožky a ty boky....
"Pojďte, já vás pustím na své místo. Není tu moc k hnutí. Můžu vám něco objednat?" Nahodí svůj nelepší úsměv a  jeho kočičí oči se rozzáří. Vlastně ho ani za celý večer nenapadlo, že by mohl někoho potkat. Nějakou sympatickou slečnu, už by možná bylo na čase odhodit minulost a zkusit se věnovat i osobnímu životu. Tak proč s tím nezačít zrovna na výročí a zrovna tady...a hlavně teď. Nemá v sobě příliš alkoholu, ještě toho tolik nestihl ale jeho nálada je rozhodně uvolněnější, než obvykle.

Sena

Osmnáct let... Až bude slavit se svou kapelou osmnáct let - a on bude - jeho největší starost bude nejspíš to, že mu přibyly vrásky a nedej bože šedivý vlas. Bylo mu dvacet sedm let a představa, že mu táhne na čtyřicet!!! Vždyť je to jednou nohou v hrobě! Vždyť už má depresi z té třicítky! Pak dozajista všechno skončí, celý jeho život. Ale to bylo AŽ za tři roky, do té doby bylo ještě dost času. To všechno mu běží pobaveně hlavou, samozřejmě s jistou nadsázkou. Členy The Gazette osobně nezná, ale dostali s klukama pozvání od jiných kluků a ti zase od svých známých a když se rozhlédne kolem, stejně si pogratuluje, když těch pět zahlédne třeba z dálky. Klub nebyl vůbec malý a byl doslova narvaný známými tvářemi. Nepochyboval o tom, že Ricko lítal kolem jako vichřice a sbíral kontakty. Taky by měl, ale ještě si chce dát nějaký pěkný růžový koktejl na baru. Dneska měl na sobě krátké džínové kraťásky ve skoro bílé barvě, černé šněrovací botky na platformě, aby byl alespoň o kousíček vyšší a černý, lehoučký svetřík s takovým výstřihem, že mu co chvíli padal z ramene, div nechodil na půl svlečený. Doplňky, velké kruhové náušnice, precizní make-up i nehty, byly samozřejmostí. Vlasy měl dneska pěkně navlněné a vyčesané do ohonu, který se mu klikatil kolem ramen a rty dokonale na rudo. Samozřejmě se jeho rtěnka nikdy neobtiskla. V tuto chvíli se obratně probojuje k baru, kde sice není volné místo k sezení, ale to nevadí, on chce hlavně svoje pití. Hudba příjemně strhává k pohybu, takže si u toho podupává nohou a vlní se v bocích, zatímco má dlaně opřené o hranu pultu a čeká, až bude na řadě. V ten okamžik někdo drcne do jeho zad, asi loktem. Spíš se lekne, než že by to bolelo a prudce se k dotyčnému otočí čelem, aby se zapíchl jasně modrýma očima do jeho tváře. Okamžitě se mu dostane celkem galantní omluvy a nabídky, aby se posadil. A co víc... Pozná ho okamžitě. +Cože? Já s ním budu nakonec i mluvit?+ Chtěl by se zasmát svému štěstí, ale místo toho vyčaruje z obranně útočného výrazu křehký úsměv.
"Vlastně můžete. Dal bych si ten koktejl s růžovou vodkou a kapkou malibu." Poručí si okamžitě, protože Uruhovi dají všechny koktejly jako prvnímu a bez čekání, to je jasné, když je to jeho párty. Sleduje ho, jak vstává ze stoličky a nenuceně se usadí na jeho místo, zatímco je oba zahalí do obláčku vlastního květinového parfému. Připadá mu, že se na něj dívá trochu zmateně, ale vsune mu vlastní dlaň do jeho a stiskne ji.
"Sena..." Představí se mu a zatím neodtrhává oči od jeho rysů. Jsou opravdu tak dokonalé, jak se říká, i když jim taky pomohl líčením.
"Pojali jste to velkolepě..." Ohodnotí jejich oslavu, když se na židličce natočí víc k němu a mávne dlaní někam do prostoru ke květinám a dárkům. Nejradši by si jich polovinu odnesl, stejně by to ani nepoznali.
"Pěkný..." Dodá, než na něj mrkne a pronese to tak, že není jasné, jestli mluví o párty nebo o něm, ale to už je u nich barman.

Uruha

S mírným pousmáním si počká, až se dotyčná otočí a on zůstane pohledem zabodnutým do dokonale modrých očí, které si ho okamžitě připoutají. Jsou neskutečně velké, tak okouzlující a uhrančivé, že se v prvním okamžiku nezmůže ani na slovo. Dokonce i rty mírně pootevře, jak je překvapený, co vidí. Dostal ho ale úplně dokonale. Dlouho neviděl nikoho s tak jemnými a krásnými rysy, které ho nutí se automaticky zvednou a pustit ho na své místo. Nezaváhal by ani na vteřinu. Vůbec mu nedochází, že rozhodně nekouká na slečnu, jak kdyby se v jeho hlavě nedokázaly spojit ty správné drátky, aby to rozklíčoval. Tolik je jím unesený. A pak Sena promluví a jemu konečně dojde díky hloubce jeho hlasu, že tohle rozhodně dívka není. Jak kdyby se probudil z krásného snu, trochu ledová sprcha po ránu ale nic z jeho kouzla mu to neubralo.
"Hai, samozřejmě, to nebude problém." Dostane ze sebe konečně a přivolá barmana, aby mu objednal, co si přál a sobě panáka. Tohle musí prostě nějakým způsobem rozdýchat. Málem se na první pohled zakoukal do kluka. +Už bych to neměl pít.+ Upozorní sám sebe ale i přes své myšlenky se na něj příjemně usměje a bez váhání mu ruku podá. Stejně si pořád nedokáže uhlídat překvapený výraz v jeho tváři.
"Uruha, těší mě." Představí se mu už o něco jistějším hlasem a sám se rozhlédne po clubu.
"No s takovým počtem let, už je potřeba pořádně oslavit každý další. Ale to se tebe ještě hodně dlouho netýká." Složí mu v podstatě kompliment na to, jak vypadá mladě a přemýšlí, kde už ho viděl. Je přesvědčený, že ho prostě nevidí poprvé a to jméno mu taky něco říká.
"Už vím, kde jsem tě viděl. Na jednom  festivalu. Měli jsme zrovna chvilku volna...no, volna." Narazí na Rukiho potřebu pracovat i ve chvílích oddechu. Stejně mu několikrát volal a nakonec se všichni sešli ve zkušebně.
"Máš obratné prsty." Zavrní svým hlasem s nádechem spokojenosti a hned mu dojde, jak to mohlo vyznít. Proč mu to najednou přijde jako dvojsmysl, když kouká na něj? Tohle se mu přece nestává!
"No víš, jak to myslím." Dodá hned se smíchem a lehce mávne dlaní. Opře se nenuceně bokem o bar a vypadá dost překvapeně, když na něj Sena mrkne. Proč to udělal? Měl by to brát vážně a vysvětlit mu, že tohle na něj zkoušet nemá? A proč mu to vlastně vůbec nevadí? Už zase moc přemýšlí. Naštěstí jej zachrání Senův koktejl a jeho vlastní panák. Vtiskne mu drink do dlaně a těkne očima ke květinám.
"Líbí se ti květiny nebo dárky?" Zeptá se jej zvědavě. Začíná mít pocit, že by se chtěl dozvědět něco víc a maskuje to za svůj profesionální zájem. Přesto si neuhlídá výraz a s nádechem smyslnosti se jemně pousměje.
"Jsi tu sám?" Vyjde z nezvykle krojených rtů, když pozvedne svého panáka a krátce se napije.
"Myslím, jestli tu máš i ostatní z kapely?" Upřesní svou otázku. No co by si počal, kdyby si myslel, že ho tu třeba balí? Vůbec nechápe, jak ho něco takového mohlo napadnout. Jemu by přece ani na mysl nepřišlo, že by na něj měl něco zkoušet.

Sena

Potěšeně sleduje, jak mu Uruha objednává ten drink, který tolik chtěl, a který díky němu dostane v podstatě okamžitě. Dotek jeho ruky, když si potřesou, je teplý a jemný. Ani jeden nemají přehnaně slabý ani silný stisk a jeho prsty jsou štíhlé, jak by se od kytaristy dalo čekat. Trochu pátravě hledí do jeho očí, když mu říká, kolik má na věci času.
"A to říkáš proto, že víš kolik mi je a jak dlouho hrajeme nebo si to jen tak tipuješ a já vypadám tak mladě?" Položí mu jednu ze svých přímých otázek. Doufá, že B je správně, samozřejmě. Pak překvapeně zamává vějíři řas a čeká, jestli se Uruha trefí. Neřekne mu, na jakém festivalu, ale on ví, o kterém mluví, protože to byl jediný festival, kde se mohli potkat. Jenže nepotkali... Pro ně to byla velká událost. Pro Gaze spíš menší akcička. Pak se ale musí zasmát s dlaní před ústy, když Uru řekne to s těmi prsty.
"Samozřejmě. Mluvíš o hraní na ty správné struny..." Nenechá to jenom tak. Kdo ví proč se mu chce s ním flirtovat, když si tak pěkně naběhl. U drtivé většiny kluků neměl nejmenší šanci, ale někteří byli zvědaví. A někteří hodně tajili. Nevypadal jako ten typ, ale kdo nic nezkusí, nic nemá a Senu to bavilo. Pak jim ale na desce baru přistanou drinky a on sáhne po tom svém, který mu dokonale ladí k vlasům. Přiťukne si s ním a s brčkem obemknutým vlastními rty stočí oči k dárkům.
"Na první pohled květiny, mám je rád a některé z nich jsou opravdu krásné. Ten pugét chryzantém bych si postavil k vaně v koupelně." Natáhne tím směrem ukazováček, než ruku zase stáhne.
"Ohledně dárků, ještě nevím, co v nich je, ale až odsud vidím tu taštičku s nápisem Chanel." Vyhlédne si potencionální překvapení večera. Jeho oči ale okamžitě přeskočí zpět k Uruhově tváři, když zaznamenají ten jeho úsměv a následná otázka mu skoro vyrazí brčko z pusy. Vypadá na okamžik ohromeně, ale Uruha to honem opravuje na přijatelnější verzi a on rychle zauvažuje, jestli se vážně přeřekl nebo má jen strach, že by ho tady někdo slyšel. Ještě chvíli se směje s dolíčky ve tvářích, než jemně kývne hlavou.
"Jsou tady všichni. Nevím, kde." Trochu ho ušetří trápení. Je kouzelný. Má hrozně roztomilý úsměv. Znovu si vloží brčko mezi rty, když se na židli zavrtí trochu sem a tam.
"Kolik máš na mě ještě času?" Nakloní hlavu mírně k rameni a začne si hrát s kandovanou třešní v barvě jeho rtěnky. Chvíli ji popotahuje mezi zuby, než ji spolkne.
"Třeba... bys mi mohl dát soukromý rychlokurz v hraní na kytaru. Říká se, že příležitost je potřeba chytit za pačesy a já už tě pravděpodobně nikdy neuvidím..."

Uruha

Trochu našpulí rty, když se Sena domáhá odpovědí ohledně věku. Měl čekat, že to nejspíš nezůstane bez povšimnutí. Jen si není jistý, že by měl pokračovat ve skládání komplimentů. Něco uvnitř něj mu ale říká, že by klidně chtěl. Zvláštní.
"Můžeš hádat, jak jsem to myslel. Příliš možností není." Pokrčí krátce a nenuceně rameny, než prsty poklepe na sklenku. Příliš v ní nezbylo ale jeden dva doušky, se tam ještě najdou.
"Vždycky je potřeba zahrát na tu správnou strunu, aby to pořádně vyznělo. To by někdo jako ty měl dost dobře vědět hm?" Nechá se příliš rychle strhnou na jeho vlnu a trochu mu přestává vadit, že by ho někdo mohl slyšet. Prostě má takové výpadky, kdy mu prostě musí odpovědět a jindy by to neudělal. Může za to on, to je jasné. Poslouchá pozorně jeho výklad na téma dárky a květiny a hned si začne přiřazovat barvu koupelny, jak si ji představuje on sám. Něco mu napovídá, že bude mít její styl do puntíků promyšlený a nic neponechal náhodě. Odhaduje to dost dobře z toho, jak vypadá.
"Jistě, tam bude spousta podobných věcí. Nějaký alkohol." Dívá se tím samým směrem a zkušeným okem se snaží odhadnout, co by tam mohlo být.
"Možná nějaké šperky, společné fotky." Za ty roky už mu to nedělá takové problémy. A zase je u věku. Trochu závidí Senovy jeho roky, kde jsou ty časy? Mrzuté, že si najednou připadá o tolik starší. Příliš to ale s jeho náladou nezamává.
"Tady se všichni hrozně rychle ztrácí. s někým mluvíš a další sekundu už je pryč. Podezřívám některé, že mi utekli schválně." Krátce se zasměje a pohodí hlavou. Nechce před ním vypadat hloupě a jak kdyby stále pečlivě rozmýšlel, co mu řekne. Vlastně má trochu problémy s konverzací, nerad by jej náhodou nudil. To by snad nepřežil. A pak přijde Senův další flirtovací manévr. Jinak to ani nazvat nedokáže a začíná si uvědomovat, že to na něj prostě působí. +Je sexy...+ Pomyslí si a zároveň si v myšlenkách dlouze povzdechne. Už je asi opravdu příliš dlouho sám. Měl by se sním raději rozloučil a najít si úplně jinou společnost, která by byla pro okolí přijatelná ale...
"Myslíš, že jsem tak nepostradatelný, abych na chvíli nemohl zmizet?" Pozvedne lehce a elegantně sklenku do vzduchu, než si plynule vyprázdní a odloží na bar.
"Neříkej, že by ti bylo líto, kdybychom se už neviděli?" Popustí podruhé uzdu svým slovům a nejradši by se hned kousl do jazyka. O co se tu vůbec snaží? Za to může jeho gesto s třešní, určitě to tak je.
"Tak pojď. Mám tu své dvě kytary. Měli jsme i hrát ale nakonec z toho sešlo, prostě nebyl čas." Pokrčí rameny ale je vidět, že by si klidně rád zahrál. Natáhne jeho směrem paži, aby mu mohl umístit zlehka dlaň na bedra a protáhnout jej clubem až to prostor pro personál. Cestou minou pódium, u kterého jej Uru pustí a vytáhne z pugétu jednu z chryzantém a k tomu popadne nenápadně i tu taštičku s Chanelem. Však on to pak nějak ukecá. Možná na podporu mladých kapel. A už je tu zas ten věk. +Kruci.+
"Chvílí jsem přemýšlel, že bych vzal celý pugét ale to už by nebylo tak nenápadné." Zasměje se, když mu ji zlehka vtiskne do ruky společně s taštičkou.
"Ber to jako startovací balíček před první lekcí." Kývne mu zlehka hlavou a vůbec mu nedochází, že to zní, jak kdyby neměla být poslední. Konečně dojdou až ke dveřím do větší místnosti, od kterých má klíč, a kde je jejich veškeré vybavení. I Aoi tu má své miláčky ale on sám zamíří ke svým. Zelené a černé krásce, které si sem přivezl.
"Chceš si vybrat?" Pobídne ho lehkým gestem paže a sám se usadí polovinou pozadí na vyšší stoličku, když zaklene nízký podpatek své boty za vzpěru.
"Tak mi ukaž, co umíš?" Vybídne jej s jistou zvědavostí vepsanou v hlase ale oči se znovu rozběhnou po jeho těle, jak kdyby si to celé chtěl srovnat v hlavě.

Sena

"Kdo by před tebou dobrovolně utíkal..." Pronese spíš do brčka s očima sklopenýma do skleničky. Ať si Uru láme hlavu s tím, jestli slyšel dobře nebo ne. Pak je ale rychle zvedne a upře do těch jeho s jistou nadějí a očekáváním a je patrné, že tuhle odpověď vůbec nečekal. Odloží sklenku na bar a koutky se mu znovu nadšeně zvednou nahoru, když po jeho pobídce sklouzne ze židličky a vykročí po jeho boku skrz klub. Uruha je tak vysoký a když si ho takhle vede, Sena se cítí jako královna parketu. Jen letmo pokukuje po lidech, kdyby na to náhodou někdo reagoval, ale jinak vypadá sebevědomě a jako že se podobné věci dějí každý den. Vůbec ale nemůže uvěřit, že tohle je realita, že se to děje a právě teď. I proto jak krásný je, i proto, jak je slavný. Nemyslel si, že bude tak přátelský a milý.
"Jistě, že by mi to bylo líto, přece tě nenechám ostatním, když si tě můžu urvat pro sebe..." Řekne jen tak mezi řečí, těžko říct jestli to myslel proto, kým je nebo to byl další flirt. Přesto se pozastaví u jeho boku s dlaněmi sepjatými před tělem, když ho sleduje, jak bere jedinou květinu z pugétu a pak už zase pokračují. Zasměje se jeho slovům, ale překvapeně se podívá na květinu ve své dlani a v dalším okamžiku už tam má i taštičku. Je z toho zmatený. Tohle je... jednoznačně opětované gesto, ale... Uruha ho poprvé doopravdy dostal a přinutil ho znejistět.
"Startovací balíček? Tak to doufej, že v tom není spodní prádlo..." Vypadne z něj spontánně, ale jakmile jsou za dveřmi, honem do té taštičky nakoukne. Je v tom nějaká krabička, ne úplně malá. Musí se zastavit a zatímco Uruha jde ke kytarám, on tu věc rychle vytáhne a otevře. A málem se z toho posadí na zadek. Zvedne k němu modré oči v mírném zamračení.

"Um... tohle jsi asi úplně nechtěl darovat?" Zeptá se ho tiše, připravený to okamžitě vrátit. Je tam i věnování a co čert nechtěl, měl patřit Uruhovi. Na štěstí! Představa, že tohle sebral pod nosem někomu z dalších kluků... Několikrát zamrká, než k němu nejistě dojde a podá mu náramek, aby se sám podíval, zatímco si prohlíží kytary. Náramek od Chanelu, zlato, možná diamaty, musel stát jmění a někdo mu ho dal. Pro někoho je až tak moc výjimečný. Na konci je hvězda, asi má symbolizovat majitele. Kytary jsou jedna krásnější, než druhá.
"Moje je černá..." Sáhne také po černé a několikrát ji přetočí a pohladí, zatímco se velmi něžně usmívá. Všechny kytary na něm vypadají mnohem větší, než doopravdy jsou. Podá mu i květinu, když je vyzván, aby mu zahrál a pověsí si jeho kytaru opatrně na krk. Je těžké se soustředit... náramek, kytary, vybavení ostatních všude kolem, on... Naštěstí neví o tom, jak červené má zrovna tváře. Kytary jsou připojené, asi se s tím počítalo ještě před začátkem akce. Vyzkouší si struny, prsty na nich a pak zahraje kousíček jedné, co sám složil. Vydrží mu to jen chviličku, než zčervená úplně, rozhihňá se a vrhne na něj jiskřivý pohled.
"Já se stydím! Vážně ano!"

Uruha

"Musím uznat, že podobně věci se vážně skvěle poslouchají." Prohodí, když mu Sena řekne, že je rád, když si ho urve pro sebe. Zahřeje ho to víc, než kdy jindy. Opravdu je za to rád.
"Přece bych tě nemohl zklamat..." Dodá ještě neurčitě  a pořád se snaží zkoumavým pohledem odhadnout, jak to vlastně myslí. Líbí se mu představa, že  s ním flirtuje, i když si to snaží podvědomě zakázat.
"I to je možné ale v tom případě se asi budu červenat." Zasměje se krátce podruhé a protočí sám nad sebou očima. V jeho věku už by opravdu mohl mít rozum ale ne...očividně nemá.
"Co bych tak tím prádlem mohl odstartovat?" Zeptá se nahlas bez uvážení. Převezme si od něj zatím dáreček a sám si ho prohlédne.. Jen zamyšleně kývne hlavou, když si v ruce převrací náramek. Tohle muselo být opravdu drahé ale upřímně, není to úplně jeho vkus. Někdo se opravdu snažil, jen se příliš netrefil. Kdyby tu nebyl Sena, nejspíš si to všechno v krabičce vystaví. Hezky by se to vyjímalo na poličce ale ne na něm. Zatím si to nechá v dlaní, složených v klíně a nechá Senu, aby se chopil kytary. Sluší mu to s ní. Před očima mu přeběhnou obrazy, kdy jej viděl na pódiu, teď si to skvěle vybavuje.
"Není na tebe příliš velká nebo jsi zvyklý?" Další narážka? Ne tohle mělo být normální konstatování! Vezme do něj i tu květinu, kterou odloží na stolek vedle a zaposlouchá se do kousku, který zahraje. Přistihne se po chvíli, že má zavřené oči a opravdu si užívá každý tón, rozhodně má obrovský talent, to prostě pozná. A pak přestane. Zamračí se nevědomky a oči otevře. A je to tu znovu. Vidí jeho zrudlé tváře a i to hihňání mu přijde roztomilé.+Jak to dělá?+ Proběhne mu hlavou otázka, než pomalu vstane a zamíří jistým, lehkým krokem jeho směrem. Obejde jej velmi pomalu, aby mu stanul přímo za zády a v plné síle na něj zaútočí jeh vůně. Příjemný parfém, omamný a doráží na jeho smysly, které velmi lehce otupí.
"Máš pravdu, nevěděl jsem, co je uvnitř ale teď  už ví
m. Je tvůj, pokud se ti líbí." Protáhne paži vedle jeho boku a  sáhne po štíhlém zápěstí. Ovládá svůj dech, aby nebylo poznat, jak moc se v něm probralo. Tohle nebyl nejlepší nápad ale vynadat si za něj vůbec nechce. Protáhne kolem něj i druhou paži, tentokrát tu, v jejíž dlani svírá náramek a navlékne mu ho.
"Tobě bude slušet mnohem víc, víš." A pak ho prostě pustí a odejde zpátky na své místo. Příliš s ním cvičí a na to není zvyklý.
"Tak už se nestyď a zkus to ještě jednou. Opravdu si to chci poslechnout celé." Vybídne jej podruhé.
"Chceš na mě přece udělat dojem."+To už se ti podařilo.+ V očích mu pobaveně zasvítí a sám sáhne po své zelené krásce, aby si ji posadí na stehno. S ní se cítí o něco jistější, Sena ho dokonale vyvádí z míry. Potřebuje zase získat pevnou půdu pod nohama, aby mohl....a co vlastně chce dělat proboha?+Chceš ho snad sbalit? Dokázal bys snad někoho jako je on sbalit? Ale no ták, je tu jen proto, že jsi známý.+ Uvede si ve své mysli vše na pravou míru ale ví, že tahle možnost se mu vůbec nelíbí. A v ten okamžik mu koutky trochu opadnou. Prsty se rozběhnou po těle zelené kytary ale zatím nevydá zvuk, teď je na řadě Sena a on mu do toho rozhodně vstupovat nechce.