Ruki x Reita - Říkej mi toho víc. - část 3.

(Jachta)

Reita

Ušklíbne se pobaveně na Rukiho konstatování o tělocvičně ale měl to čekat. Líbí se mu tak, jak vypadá a neměnil by na něm ani kousíček. Spíš naopak, byl by schopný jej vychválit až do nebes. Jeho dech, kterému dává hlubší ráz, v něm probouzí víc a víc vzrušení. Nejradši by se na něj hned vrhl, ale pořád dokola si v hlavě opakuje, že to prostě nesmí zkazit. Je to jejich večer a po tom všem, co si řekli, by to prostě byla škoda. Sám si dlouze vzdychne, když se Ru usadí na jeho klín a on automaticky umístí ruce na přechod mezi jeho boky a stehny. Jemně do něj zatíná prsty, když látka trika opouští bledý hrudník a v očích se mu odráží neskutečná touha po tom, co před sebou vidí.
"Jsi vážně nádherný." Složí mu kompliment a je vidět, jak moc mimo je z role trenéra, kterou si před chvíli nastavili. Úplně pozapomněl, jak se dýchá a skoro má pocit, že jeho srdce vynechalo několik úderů.
"Ehm, cože?" Zeptá se ho nechápavě, když si uvědomí, že se ho na něco ptal.
"Promiň, koukal jsem, jak posiluješ úplně jiné partie." Zavrní provokativně a okázale těkne očima k jeho klínu, po kterém ho zlehka pohladí. Pořád mu překážejí kalhoty, ale to v tuhle chvíli vůbec nevadí. Už už se chtěl natáhnout po jeho pažích ale sám je připravován o triko.
"Já nevím, jestli je to dobrý nápad, abychom se pak k nějakému tréninku vůbec pořádně dostali." Neopomene jednu ze svých poznámek, když odhodí své triko někam do prostoru.
"Zatnout?" Zeptá se jej s pozvednutým obočím a poposune své ruce na jeho pozadí, aby s ním jemně trhl proti sobě, a u toho opravdu svaly zatne.
"Třeba takto?" Nadhodí s dlouhým výdechem a nechá se hýčkat jeho dlaněmi na svém hrudníku. Kajutou se ozve jeho tiché a trochu zmučené zasténání, to je prostě a jednoho kluka příliš. Jak to má vydržet?
"Neměl jsi posilovat spíš ty, než já?" Dobírá si jej trochu, když přesune své prsty na zapínání jeho kalhot.
"Já jsem pořád ještě u stehen." Napomene ho trochu káravě a přemáhá koutky, aby se místo přísného pohledu neusmíval. Vůbec mu to nejde. Tělem se víc přitiskne k němu a za zadek ho pozvedne do kleku.
"Tak se mi to líbí." Vysloví do jeho kůže, kterou několikrát políbí, než přesune své rty na jeho bradavku, kterou začne škádlit a laskat. Prsty zaklene za lem jeho kalhot a jen kousek mu je stáhne, aby se lépe dostal k holé kůži jeho poloviček.
"Hm, zatnout? Budeme dýchat společně, pořád ti to ještě nejde." Podívá se mu do tváře.
"Dlouhý nádech." Nadechne se společně s ním.
"A dlouhý, hodně dlouhý výdech." Dokončí, než sám vydechne a prsty pravé dlaně provokativně zajede mezi jeho polovičky.
"A ještě jednou. Správný cvik, vyžaduje několik opakování, víš." Zopakuje s ním dlouhý nádech a výdech, stejně jako dráždivý pohyb a na jeho hlase je znát vzrušení, které mu to způsobuje. Je to celé znatelně trhanější.
"A co teď? Že by boky, jak moc je máš…vytrénované Ru-chan?"

Ruki

Musí se usmát úplně mimo svou roli s očima naplněnýma láskou, když mu Rei složí kompliment a k tomu mu řekne, kam se mu doopravdy díval. Jemně sebou trhne pod jeho dlaní, protože jeho klín je citlivý i přes látku kalhot. Prudce si vzdychne, když s ním Rei trhne proti sobě.
"Ale mě se v roli trenéra líbí." Hájí si Ruki své nové postavení, protože se chtěl zrovna kochat Reitovým pevným břichem s několika jemnými chloupky těsně nad linií spodního prádla. Přesto se jím nechá vyhoupnout na kolena a prsty mu vjíždí do vlasů, zatímco trochu zaklání hlavu a s tichými vzdechy si užívá pozornost jeho rtů na hrudi. Vrací mu ty prsa a prý, že je u stehen... Ucítí, jak mu kalhoty sjedou níž, jenom pod boky a zatímco odhalí jeho pozadí, lem zůstane v polovině jeho klína zapřený o jeho erekci a způsobí mu nemalé slastné trápení.
"Rei-chan..." Zaprotestuje, ale okamžitě poslechne jeho povel a zatne zadeček pod jeho rukama. Opětuje mu pohled do očí a skrz pootevřené rty se pokusí dlouze nadechnout společně s ním. Výdech je však silně trhaný a rozechvělý, jak se napůl dovede soustředit jen na překážející kalhoty. Když se Reitova dlaň dotkne rýhy mezi polovičkami, trochu zmučeně a docela tiše zasténá, ale hledí do jeho očí, jako by ho ty jediné mohly zachránit. Znovu ho následuje v tomto dechovém cvičení, ale jeho tělo se zachvěje o poznání silněji, když se pohyby vzadu zopakují a on se začne pomalu ztrácet.
"Budeme si příště hrát zase na doktora? Můžeš nosit pláštík a já..." Nedokončí to, protože si znovu silně vzdychne.
"Mám je hodně vytrénované. Mám dobrého trenéra víš? Vždycky říká... Musíš do toho dát všechno a když už na konci nemůžeš, ještě přidej..." Kupodivu ze sebe dostane souvislou větu, než ho vezme za tváře a dlouze, velmi vášnivě ho políbí. K čertu s posilováním, už chce jenom jeho. Tiskne se proti němu boky, pevně ho objímá, tře se hrudníkem o jeho, když ve stehnech trochu klesá a zase se víc nadzvedne a pak ho jednou dlaní pustí, aby mu mohl ruku posunout ze svého pozadí dopředu. Už nechce být oblečený.

Reita

Moc dobře vnímá chvění Rukiho těla, je to pro něj jako droga, kterou prostě nutně potřebuje k životu. Tahle jejich hra se mu líbí snad nejvíc a představa zmíněné hry na doktory, mu rozhodně utkví v hlavě.
"A ty?" Pobídne ho roztouženě, když se znovu rty opře o jeho hebkou kůži.
"Jen mi to hezky dopověz, jsem od přírody hrozně zvědavý." Pokračuje dál a snaží se mluvit plynule ale i on s tím má značný problém. Chtít po něm v tuhle chvíli někdo souvislou myšlenku, asi ho rovnou pošle do háje. "Tak to je dost dobrý trenér, mám začít žárlit? Nebo mu rovnou rozbít hubu, až tě bude příliš přetěžovat?" Uchechtne se krátce, ale pak už všechna jeho slova nechá odplout s Rukiho polibkem. Sám si spokojeně povzdechne do jeho rtů a nechá víčka klesnout, aby si polibek mohl mnohem víc užít. Nechává se jím unášet, stejně jako jeho blízkostí a dokonale zapomíná, že možná chtěl ještě něco říct, trochu víc provokovat. Nejradši by z něj ty kalhoty serval, a jakmile pod svou dlaní ucítí Rukiho chloubu je v koncích.
"Mám lepší hru. Sundání kalhot do pěti sekund. Kdo myslíš, že z nás dvou bude rychlejší?" Místo toho, aby se ho snažil nějak přesunout ze svého klína, ho prostě obejme kolem pasu paží a i v tom malém prostoru ho celkem zdatně přesune pod sebe. Druhou dlaní se zapírá vedle jeho hlavy a prohlédne si znovu celé jeho tělo.
"Neboj, nahoru tě zase pustím, tam vypadáš totiž nejvíc sexy." Ujistí ho chtivě a kousek se poposune, aby mohl sunout látku jeho kalhot dolů, než se jich konečně zbaví úplně. Sáhne po jeho kotníku, za který jeho nožku zlehka pozvedne a zapře si chodidlo do jamky pod loktem.
"Ještě chvilku mučení Ru-chan, abys nemohl říct, že se o tebe nestarám." Přiblíží se rty k jeho kotníku a míří jimi pomalu, i pro něj příliš pomalu nahoru až do půli vnitřní strany stehna. Teprve tehdy nožku pustí zase dolů a věnuje mu několik polibků u kořene jeho chlouby. Chtěl pokračovat i na druhé ale ten boj předem vzdá, místo toho na něj zlehka nalehne, držíc většinu své váhy na pažích a namíří svou pozornost na jeho šíji.
"Napočítej do dvaceti, můžeš klidně i nahlas." Pohne se boky proti jeho.
"A pak jsi na řadě." Dlouze se nadechne nosem, který už má plný jeho omamné vůně. Sám ve své hlavě skončí někde u čísla tři, nebo jak se ta číslice vlastně jmenuje a přesune se vedle jeho boku, aby mu dal prostor a pomohl mu zpátky na svůj klín a tělo.
"Vzpomeň si na svého trenéra, až budeme v nejlepším. Víš, to ještě přidej, by se mohlo hodit."

Ruki

"A já... Já budu sestřička... vezmu si bílé podvazky a upnuté krátké šaty..." Říká mu udýchaně a víčka má u toho pevně zavřená. Musí se taky tiše zasmát, když si představí, jak se Rei snaží rozbít ústa sám sobě, ale vzápětí na to oči otevře a zamilovaně se podívá do těch jeho.
"Tahle hra není fér, vždycky mě přepereš!" Brání se, ale tiše vypískne, když skončí pod ním. Je div, že se v té kajutce s nízkým stropem nepotlučou. Dívá se mu upřeně do tváře, zatímco mu Rei pomalu svléká kalhoty a znovu neovládne třes vlastního těla. Je z něj naprosto bez sebe, vypadá dokonale, jako šelma na lovu a zároveň ví, že tato mu nikdy neublíží. Jakmile se před ním ocitne nahý, zase trochu zkrotne a moc se mu líbí, co dělá s jeho kotníkem. Reitova kůže ho příjemně hřeje do chodidla, zatímco si užívá jeho rty na své noze a velmi tiše si u toho vzdychá. Zatáhne břicho, když se Reitovy rty nebezpečně přiblíží k jeho klínu, ale nekoná se přesně to, co by jeden mohl očekávat. Brzy na sobě ucítí váhu celého jeho těla, pevně ho obejme pod pažemi a přitiskne prsty k jeho zádům pod lopatkami. Nastavuje mu svůj krk a je už naprosto rozvášněný. Kolena zvedá výš podél jeho boků, Rei by ho klidně mohl definitivně napadnout a vůbec by mu to nevadilo, ale on po něm chce počítání.
"Cože?" Hlesne jenom zmateně, nestihne ani jednu číslici a už je zase nahoře na něm. Trochu se mu u toho zatočí hlava, ale rozvzpomene se, že když bude mít Rei kalhoty oblečené, asi se toho zrovna moc nestane. Začne mu je rychle rozepínat, ale už se vůbec nesoustředí a vypadá to, jako kdyby nikdy neviděl knoflík a zip.
"Ve svém vlastním zájmu doufej, že to tempo vydržím, moje ostuda to nebude..." Hned mu vrátí trefu. To je přece vizitka trenéra, co on všechno zvládne. Konečně nad kalhotami vyhraje a začne je z něj rvát dolů. Na rozdíl od Reity, on na chvíli slézt musí, aby mu je sundal z kotníku, ale pak se zase vyhoupne zpět.
"Řekni... jak je možné, že vždycky tak pěkně začneme a zvrhne se to v něco zběsilého a chlípného?" Potřese vlasy, když se ho přidrží za boky a několikrát se na jeho bocích projede v náznaku věcí budoucích. Je na něm vidět, že v tuto chvíli přišel o zábrany a cíleně si půjde za svou slastí, kterou si takhle o jeho klín způsobuje.
"Líbí se ti mezi mými stehny?" Neodpustí si další rozpustilou poznámku, když se mu podívá do očí a mírně se začervená. Není to moc vulgární, co mu tady říká?

Reita

Ani se nepohne, dokud se Ruki neusadí na jeho klíně. Projede jím nová vlna vzrušení, která už se skoro nedá snést. Nechá víčka klesnout a u toho se mu koutky vyhoupnou nahoru v rozverném úsměvu, který značí, že se mu nějaké obrazy prohání hlavou. Nevědomky pohne jeho boky dopředu a dozadu a neubrání se vzdychnutí.
"Promiň, představil jsem si tě v těch podvazcích a hmm…" Pomalu otevře oči.
"Přemáhám nutkání, ti je hned zítra obstarat ale vážně neručím za tvé bezpečí." Je si úplně jistý, že pak by z jeho bytu nevylezli ani za měsíc. Nechal by ho v těch šatech klidně chodit. No možná jen v těch podvazcích. Ještě, že Koron neumí mluvit. Trochu se pozvedne, aby mu Ruki mohl ty kalhoty stáhnout. Stačí mu jen ten pohyb, aby přišlo další zasténání, jak látka klouže přes jeho klín. Najednou mu přijde, že to všechno trvá příliš dlouho.
"Moje vizitka? No asi se s tím i smířím, ale beru to pozitivně. Pokud ne, budu ti muset zařídit mnohem intenzivnější tréninky. Třeba třikrát denně sedm dní v týdnu." Prorokuje mu jeho budoucí vytíženost a ukládá si do hlavy, že to je ten nejlepší plán na další měsíce, co měsíce, roky. Dlaně se mu samovolně rozběhnou po jeho kůži, kterou hladí, jemně svírá jednotlivé části jeho těla, chvíli pozadí, chvíli stehna. Nedokáže prostě přestat a k tomu ten pohled, když se Ru začne pohybovat na jeho klíně…Je neskutečný. Po jeho otázce to už ale nevydrží a se zatnutím svalů na břiše se vyhoupne za ním nahoru, aby se mu mohl zblízka podívat do očí. Jemně jej líbne na spodní ret a pak provokativně popotáhne.
"Protože tolik milujeme každý kousíček vlastního těla. Na to už nestačí jen běžné milování a naše fantazie je nekonečná. Ta moje určitě, když jsem s tebou." Šeptá mu do ouška a u toho míří znovu mezi jeho polovičky prsty, aby ho víc rozdráždil.
"Viděl jsi to ve fitku, stačil jen jeden pohled a bylo mi jedno, kde jsme a kdo nás uvidí." Pokračuje dál ve svém svádění. Volnou rukou vyjede po jeho těla až je tváři, kde zamíří dozadu mezi jeho prameny a zlehka je sevře.
"Udělal bych to na té terase, kdybychom měli více času Ru-koi. A můžeš být rád, žes nás vzal rovnou sem, jinak bych nedokázal slíbit, že budu hodný." Popouští uzdu svým slovům, které i jeho dráždí k nepříčetnosti.
"A ano, líbí se mi mezi tvými vzrušujícími, hebkými, sexy a pevnými…aha, teď už jsem trochu přeskočil na jiné partie." Pousměje se roztouženě, když svou ruku přesune do Rukiho klína a jemně jej sevře. Nechal se jím úplně pohltit a přestává vnímat, jak moc se nechal strhnout jeho slovy, i když jsou pronášena skrze tichá zasténání.
"Líbilo se mi mít svůj jazyk mezi tvými dokonalými polovičkami." Pokračuje bez známky studu dál. Kdyby se slyšel za jiné situace, nejspíš se bude červenat i on.
"Ale úplně nejvíc se mi líbí ve tvém…" Odmlčí se krátce, aby se mu podíval upřeně do očí, a zopakuje pohyb na Rukiho chloubě.
"Ale ty přece víš, co bych chtěl říct. Prozradíš mi to? Nebo to musím přece jen říct já?" Nepřestává se na něj dívat, když na chvíli opustí jeho zadní partie a vloží si prsty mezi své rty.
"Možná malá nápověda?" Nadhodí rozverně, když ho začne vzadu dráždit mnohem víc a provokativně přitlačí na jeho vchod, aby se kouskem prstu dostal do jeho nitra.

Ruki

Musí se tiše rozesmát, když mu Rei tak roztomile vyhrožuje ohledně podvazků.
"Myslím, že zítra, až se začnu zase stydět, budeš mít velký problém je na mě jenom dostat." Odpoví mu, ale to už si Reita sedá a on se mu podívá velmi zblízka do očí.
"To jsi řekl moc pěkně. Skoro mám problém se na to tak komplexně podívat, teď v tuhle chvíli..." Vydechne mu do rtů.
"Viděl..." To slovo se protáhne na dlouhý, táhlý sten, když mu Rei znovu sáhne k tomu místečku lásky a víc se prohne proti němu v bocích. Nechá se od něj vzít za vlasy, mírně zakloní hlavu a u toho si nechá naplňovat uši jeho hlasem, kterým mu šeptá, co by s ním býval rád prováděl na terase. Je to pro něj velmi vzrušující a dráždivé, trochu hanbaté nebo jak to v duchu nazvat.
"Říkej mi toho víc." Začne se dožadovat své nové oblíbené postelové hry. A Rei opravdu pokračuje, když začne popisovat Rukiho stehna, zatímco se Ru šťastně usmívá. Opravdu jsou taková? Sexy a hebká? Dech mu na okamžik uvázne v hrdle, když se Reitova dlaň sevře kolem jeho penisu a on je přinucen se mu znovu plamenně podívat do očí. To, co mu řekne vzápětí o jazyku mezi polovičkami, ho přiměje doširoka otevřít oči a povytáhnout obočí vzhůru. Chytil se toho hodně rychle a překonává jeho očekávání. Doslova ho očima vybízí, aby dořekl i tohle, ale i když se nic neděje, tedy nic tak zásadního pro orgasmus, má pocit, že mu to bude stačit a v klíně mu nebezpečně zacuká. Udělal by ho Reita jen slovy? Ruki má teď pocit, že ano.
"Musíš to říct ty, protože to zní mnohem líp." Zašeptá mu, ani si neuvědomuje, že mu zatíná nehty do ramen. Kajutu protne další zmučený sten, když Ruki nechá hlavu klesnout dozadu mezi lopatky a boky jdou pro změnu dozadu proti Reitovu prstu.
"Rei-chan... řekni, jak moc je tam horko, vlhko a úzko..." Nechá koutky zvednout nahoru, potom hlavu zase narovná a v očích mu hoří už samotné peklo.
"Řekni jaké to je, když tam ještě nemůžeš být? Chtěl bys? Už to nevydržíš?" Prostě to nejde ovládnout a pohyb jeho boků už zdařile simuluje milostné spojení.
"Jestli mi na všechno odpovíš, asi už to bude." Prozradí mu na sebe. Nikdy by si nemyslel, že se takhle před někým bude chovat. Může se jen modlit, aby se mu to líbilo a neodradilo ho to. Hodně kluků chtělo křehké a spořádané polovičky.

Reita

Vnímá moc dobře přerod v Rukiho tváři. Opravdu se mu to celé tolik líbí? Stačí jen slova, aby dokázal něco podobného? Nikdy by ho nenapadlo, že má takovou moc jej tolik dostat. V první chvíli si nebyl jistý tím, co říká ale stačilo maličko a celý jeho výraz v něm zapálí novou vášeň. Ne, oni se v posteli nikdy nudit nebudou, tím si je jistý.
"Mám to říct já? Mě by se to zase líbilo od tebe ale dobře." Broukne s dlouhým nádechem a už si ho pravidelněji přitahuje proti svému tělu.
"Ve tvém....Hm už vím. Ve tvé králičí noře. Myslel jsem, že budu muset hledat cestu ale..." Odmlčí se, když do něj pronikne prvním prstem a zkoumá jeho nitro velmi pečlivě.
"Jak Alenka v říši...Ano, tohle je opravdu div světa." Pousměje se roztouženě a tentokrát je to on, kdo si opravdu hlasitě a trochu zmučeně zasténá. Ne, to on bude první, jestli mu bude ještě chvíli připomínat, jak moc už chce prožít jejich spojení.
"Tolik vlhko, že se tam dostanu velmi lehce." Začne mu pomalu odpovídat a přidá i druhý prst, hledajíc ty správné body, aby ho přivedl ke slastné extázi. Začíná mít pocit, že by jim k tomu opravdu jen stačila slova, přesto pokračuje v jeho dráždění i na přirození. Nedá mu prostě ani chvilku pokoj.
"Je tam takového horko, že doslova hořím po tom, abych už byl uvnitř." Nevynechá ani jedinou vlastnost, kterou jeho nitro má.
"A úzko...Proboha, už na to nemůžu myslet nebo fakt skončím dřív, než jsme začal." Prozradí mu své vlastní rozpoložení a u toho krátce stiskne víčka k sobě.
"Ještě chvíli mě takto provokuj..." Pronikne do něj i třetím prstem a velmi pomalu se snaží přizpůsobit a roztáhnout jeho nitro, aby nemusel dál oddalovat to, co se mu jediné udrželo v hlavě.
"Už to nevydržím ani vteřinu. Prostě to udělám a hezky..." Přesune obě dlaně na jeho boky, aby jej mohl pozvednout a nechat pomalu dosedat. Kontroluje to celé z posledních zbytků vůle, aby mu náhodou neublížil.
"Pomalu, abych věděl, jak moc se ti to líbí. Tak mi ukaž, jak ti umím udělat dobře." Vydrží svírat jeho boky, dokud se do něj nedostane opravdu celý a znovu se vrátí k pohybům Rukiho klíně. Hezky pomalu nahoru a dolů.
"Chtěl jsem dodat něco o posilování ale místo toho mám lepší myšlenku." Dostává ze sebe trhaně slovo za slovem, sotva popadá dech, jak se nedokáže ovládnout.
"Tak mi ukaž, jak se umíš projet." Pohne s ním směrem k sobě s dlaní na jeho polovičce, kterou o něco silněji stiskne. Už si příliš neuvědomuje svou sílu ale nemá jí tolik, aby mu mohl ublížit.
"Teď mi řekni ti, jak se ti líbí mít mě uvnitř sebe." Pobízí ho dál a slova se začínají ztrácet v krátkých stenech, které opouští jeho hrdlo.
"Jsi doslova plný hm? A budeš víc, jen počkej chviličku." Už to nevydrží držet se od něj dál. Vrhne se na jeho rty vášnivě, skoro má pocit, že mu ty polibky snad stačit ani nebudou.

Ruki

"Králičí noře?" Zopakuje po něm s tichým zasmáním, ale moc dobře ví, že míří na Alenku a vlastně je to moc hezké. Div světa, ohoh...
"Z mé krajiny Za Zrcadlem se nebudeš chtít vrátit. Nechci, abys hledal cestu zpět." Prozradí mu a pak zavře víčka, zatímco potěšeně poslouchá všechny jeho odpovědi.
"Ano..." Vychází z jeho rtů tiše a opakovaně, když mu Rei říká, jak už touží být uvnitř. Ruki sám má pocit, že jeho tělesná teplota vzrostla asi na padesát stupňů a že jeho nitrem proudí horoucí láva. Následuje nový, omámený úsměv.
"To budeme dva..." Přizná mu, zatímco se jeho nitro dokonale přizpůsobuje budoucímu vpádu. Musí na chviličku zastavit Reitovu dlaň v klíně, aby nevyvrcholil těsně před tím, než oba dostanou to, co tolik chtějí. Teď už by to byla škoda. Udýchaně mu hledí do očí, než ho zase pomalu pustí, jak ustupuje slastná vlna, která si ho chtěla vzít.
"Ano... buď sebevědomý dobyvatel..." Dráždí ho dál, zatímco proti svému nitru ucítí jeho tlačící se špičku. Pevně ho obejme kolem krku, aby mu mohl být co nejblíže. Opře si čelo o jeho ani na chvíli nepřeruší pohled do jeho očí, které jsou tak blízko, zatímco ho přijme celého do sebe. Jeho steny jsou velmi zmučené a stehny ho tiskne jako by nemělo být žádné zítra.
"Ty máš ještě nějaké myšlenky?" Zeptá se ho udýchaně a po zádech mu stékají drobné pramínky potu. Nadechne se, aby mu splnil jeho přání, ale Rei ho předběhne a začne pronášet vlastní dráždivé otázky.
"Ano, úplně plný. Celou tvou existencí." Přizná mu, zatímco se pravidelně zvedá a klesá na jeho klíně. Všechno se děje překvapivě velmi pomalu, jinak by mu stačily asi dva přírazy a bylo by po všem. Neunesl by obojí najednou, ta slova i zběsilou jízdu. Znovu zaboří prsty do jeho vlhkých vlasů a mírně zavrtí hlavou s novým úsměvem, když mu Rei slíbí mnohem větší plnost.
"Víš jaké to vůbec je? Nevíš... Hrozně zvláštní. Máš pocit, že je to moc zvrhlé a při tom ti slast teče po stehnech." Provokuje dál jeho představivost.
"Jak se ti vlastně líbí pohled na stehna a pozadí, tolik vlhká touhou? Tvojí touhou?" Kruci, tohle už přehnal. Okamžitě jím projede vlna zničující extáze, jeh hlasivky zarezonují kajutou a on se naposledy prudce prohne v zádech. Jistí ho jenom Reitovy ruce, jinak by se snad přelomil na půl a už se nikdy nepohnul. Celé jeho tělo se silně třese a vypadá to, že to nemá nikdy přejít.

Reita

Jen zavrtí hlavou, aby mu dal jasně najevo, že jeho myšlenky si právě vzaly hrozně dlouhou dovolenou. V uších mu pořád rezonují jeho slova. To dráždění snad nemá konce a on začíná zvládat jen vzdychat a sténat. Kouká mu upřeně do očí. Musí se hodně přemáhat, aby nepřivíral víčka nad tím, jak moc těsně se obepíná Rukiho nitro kolem jeho přirození.
"Ru-koi. Tohle je naprosto úžasné." Vydechne stěží a už ho zvládá jen jistit za boky a sem tam se rozběhnout dlaněmi po jeho těle. Každý kousíček, chce mít pro sebe a v tomto ohledu bude vážně sobec. Ruki mu ani nedává na výběr chovat se jinak.
"Nevím, musíš mi to hezky říct." Pobízí ho mezi jednotlivými, hlubokými nádechy a neubrání se, aby mu oči netěkaly mezi ně a hlavně do Rukiho klína. Jak kdyby neměl pořád dost a chtěl se ještě podívat.
"Nejspíš to budu muset vidět, abych si to dokázal představit. Bude se mi moc líbit, až to pořádně prozkoumám. První tě ale musím odpálit a pak si budeme hrát na ty doktory." Zvládne mu po částech odpovědět a sám už cítí, že déle nevydrží. Všechno se v něm dokonale kumuluje do jediného místa.
"A..." Vyjde z jeho rtů jako poslední, když se Ru na jeho klíně prohne a sevře jej v jistých partiích natolik, že ho odpálí společně s ním. Nedokázal by popsat slovy, co se v něm v tom okamžiku odehraje. Je to výbuch hodný smetení poloviny planety. Přitiskne jej na své tělo a zároveň dolů víc, ke svému klínu, když naplní jeho nitro vším, co se v něm nahromadilo. Má pocit, že snad musí vidět, jak to s ním zamávalo, že musí nutně cítit, jak se mu srdce snaží vyskočit z hrudi. Drží sám sebe v sedě, stejně jako Rukiho na svém klíně, jen silou vůle. Vnímá pod svýma rukama třes jeho těla a i kapky svého potu, který mu pomalu stéká po tváři. Sotva popadá dech ale u toho se láskyplně usmívá a v očích má jasně vepsané, že je mimo realitu.
"Tak Alenko..." Dostane ze sebe jako první a znovu zalapá po dechu, když mu kyslík v plicích prostě nestačí.
"Myslím, že jsme celou říši dokonale zbourali. Ale co na tom, spíš mi řekni, co zbouráme příště." Broukne měkce do jeho pramenů, kam zabořil svou tvář, než se kousek poposune, aby mohl věnovat několik polibků jeho šíji.
"Panebože, ta loď se nehoupe ale točí." Zasměje se udýchaně sám sobě, než prostě i s ním, přitisknutým na svém těle padne na postel. Ani ho netrápí, co si všechno pověděli, pro něj všechny zábrany spadly a teď už mu snad řekne naprosto cokoliv.
"Mohl bych v noře zůstat do rána, kdybys chtěl." Zavrní rozverně ale něžně ho hladí po tváři a vlasech, do kterých ho několikrát líbne.
"Nikdy pro mě nikdo nebude znamenat víc.  To si pamatuj, ať se děje cokoliv." Vyzná se, než se mu začnou víčka nebezpečně klížit.
"Pokračování pohádky před snídaní."

Ruki

První myšlenky, které se probojují do jeho hlavy, zatímco mu hučí v uších, jsou na to, jak plný se teď doopravdy cítí. Rei byl společně s ním a teď si začíná uvědomovat, že oba dýchají stejně zběsile. Pomalu předkloní svou tvář, dost ho bolí za krkem a podívá se do jeho stále silně omámeného obličeje. To, co zrovna udělali, se nerovná ničemu z toho, co dosud zažil a má dojem, že drtivá většina lidí na planetě nic podobného ani nezažije. Prostě to není možné. Měl extrémní štěstí, že ho potkal a nikdy by si nepomyslel, že je taková souhra možná. Obzvlášť, když jsou stejného pohlaví. Alenko... Má nové jméno?
"Příště to bude reálný svět..." Dovede mu odpovědět poněkud ochraptělým hlasem.
"Asi jsme najeli do nějakého vodního víru..." Broukne, protože on má úplně stejný pocit. Jsou na řece Sumidě víry, které by je mohly pohltit? Nechá se jím stáhnout do podušek, zatímco se k němu stále silně tiskne.
"Ani pro mě ne," Broukne nazpět na jeho slova, zatímco mu v hrudníku poskakuje zvláštní, šťastný pocit.
"Ne, počkej! Ještě nespi!" Pokusí se ho zadržet, když se zvedne na loket, opře se druhou rukou o jeho hrudník a podívá se do jeho tváře.
"Pojď se mnou na palubu. Nikdo tam nebude. Vezmeme si tuhle deku a budeme se chvíli dívat na hvězdy. A pak si můžeme hrát na doktory a zbytek noci můžeš strávit v noře." Vrhá na něj doslova psí pohledy a vypadá to, že je k neutahání. Jenže si chce tenhle speciální večer tak moc užít. Vždyť si prošli policejním vyšetřováním a takovou skoro žádostí o ruku, přece nepůjdou spát, když mají zaplacenou jachtu...?

Tu noc nakonec udělali všechno tak, jak Ruki prosil. Strávili spolu dokonale romantické chvilky na přídi malé jachty, odkud se dívali na noční Tokyo a nerušil je nikdo, ani posádka ne. Tiskli se jeden k druhému s peřinou kolem ramen a Ruki si vzal do hlavy, že by si mohli pořídit maličkou loďku s jednou kajutkou jenom pro sebe a jezdit s ní po řece sem a tam. O víkendu Reitu představil rodičům a i když vypadali překvapeně, že nepřivedl děvče, nakonec opravdu zafungoval jejich pobyt v Americe, kde získali docela jiný pohled na svět a svému milému jedináčkovi splnili i toto zvláštní přání. Ruki si spokojeně chodil do školy, zatímco Rei padl rodičům do oka natolik, že po nějakém čase, stráveném s otcem Rukiho dostal nabídku na možnou práci v jeho firmě. Nebylo to nic zase tolik VIP, vyžadovalo to hodně učení a postupné škrábání po pozicích nahoru, ale Rei už nemusel chodit do tří prací naráz a trenéra mohl dělat tak leda pro radost, aby se nenudil, když měl Ruki zkoušky. Ještě to chvíli trvalo, než došlo i na společné bydlení, ale nakonec měl Rei dost na to, aby vyměnil byt za větší, v takové čtvrti, aby rodiče nechali Rukiho důstojně odstěhovat. Nebylo to Ropongi Hills, ani omylem ne, ale tam měli hodně kamarádů a za nimi chodili na večírky. A taky za rodiči domů. A co víc, bylo to Reity, vydělané jeho prací, tak jak chtěl... tak jak se chtěl o Rukiho starat. Ru se projde po obývacím pokoji s tužkou zapíchnutou ve vlasech, zatímco přemýšlí nad novým návrhem oblečení pro svou diplomovou práci.
"Rei-chan?" Ozve se, když mu oči padnou na vzpěrací lavici v rohu...
"Napadlo tě někdy, že za všechno mohla činka? Ta, co jsem ji neunesl..." Ani neví, kde přesně Rei v bytě je. I přes to věří tomu, že pro tuhle otázku klidně vyletí i ze záchodu. A tak si nenuceně začne košili knoflíček po knoflíčku rozepínat a volnou rukou vlasy rozpouštět, zatímco bosýma nohama míří přímo k té lavici...