Ruki x Reita - Říkej mi toho víc. - část 2.

(Sportcentrum)

Reita

Sleduje Azumi, jak jim servíruje kávu a ještě jednou jí děkovně kývne hlavou. Voní naprosto dokonale a jen ona umí vyčarovat i z automatu skvělé kafe. Vůbec nechápe, jak to dělá, ale musí se jí rozhodně zeptat. Na její starostlivé pohlazení už je Rei zvyklý. Vždycky mu nosila svačiny, když věděla, že nebude stíhat. Taková druhá máma a on ji měl moc rád. Nepřipadal si tu tak sám. Po očku pozoruje Rukiho. Pořád se odhodlává a pořád mu to někdo kazí. Kolik odvahy v sobě bude muset ještě posbírat, aby mu opravdu řekl, co má na srdci? Přebírá si jeho oslovení, a jakým tónem jej vyslovil. Mohl by třeba něco tušit nebo čeká něco úplně jiného?Kruci, nikdy si nepřipadal v koncích a zároveň tak odhodlaný jako právě teď. Užije si ještě několik doušků kávy. Azumi se dlouho nevrací a je dost pravděpodobné, že už nepřijde.
"To je pravda, může to být opravdu kdokoliv z nich. To mě na tom děsí asi nejvíc." Prozradí mu, jak si pořád tak trochu nepřipouští, že by to opravdu někdo z jeho známých mohl být. Neměl pocit, že by kdy někomu něco udělal. Dopřeje si další doušek a znovu je připravený pokračovat v tom, co už podruhé nakousl.
"Víš Ru-chan." Začne tedy znovu a je vidět, že je čím dál víc nervóznější.
"Chtěl jsem ti říct, jak moc si užívám dny s tebou. Moc bych si přál, aby jich bylo ještě mnohem víc." Pokračuje trochu oklikou a znovu se napije, aby si dodal ještě trochu víc kuráže. Je jak malý kluk. Najednou má prostě strach. On, který se podobných věcí nikdy nebál. Taky to pro něj nebylo ale tak důležité.
"To, co bych ti chtěl říct a snažím se o to už pár minut, je..." Další odmlka, když sklopí oči někam mezi ně a dlouze se nadechne. Pomalu zvedne hlavu, aby mu viděl do tváře a do očí.
"Že tě prostě a jednoduše…" Už to měl na jazyku, když se dveře otevřou potřetí a v něm to prostě bouchne.
"Můžu mít taky trochu klidu, abych Rukimu mohl říct, že ho prostě miluju nebo bych chtěl moc." Prudce se ohlédne ke dveřím, kde stojí Mini a nevěřícně na něj kouká. Do očí jí vběhnout slzy a koktá něco o tom, že to snad není možné.
"Výborně, tak takhle jsem si to vůbec nepředstavoval." Zamručí rozmrzele, když mu dojde, že to vlastně řekl nahlas. Málem i přeslechne slova dívky o tom, že ho přece nemůže milovat…ale ani ona svou větu nedokončí a rozběhne se pryč.
"Pochopils to?" Ohlédne se na Rukiho nechápavě, někdy má prostě dlouhé vedení. A konečně mu plně dojde, že to, co chtěl, už vlastně vyslovil.
"Já totiž…" Zakoktá se už opravdu a je na něm dokonale vidět, jak nejistý umí být, když mu na něčem záleží.

Ruki

Velmi vážně pokyvuje hlavou, když se už zase baví o tom případu. Všichni zdá se nebyli takoví přátelé, jak se na první pohled zdálo. Ucucává svou kávu, natahuje uši, když znovu uslyší svoje jméno a pousměje se, když mu Rei začne říkat, že je s ním moc rád. I on by chtěl, aby jich bylo víc, ale o tom tohle celé není nebo ano? Místo aby Rei řekl něco dalšího, už zase pije a Ruki přemýšlí, kolik takový kelímek o dvě stě mililitrech může zabrat doušků. Ne, že by na tom sám byl o něco líp. Proboha měli spolu sex po první hodině, co se poznali a teď nejsou schopní jeden druhému říct pořádnou větu. Jsou oba k uzoufání. Přes to se pro sebe culí a hledí teď někam k obloze. Tiše se zasměje, když Rei dojde k tomu, jak dlouho se už o těch několik slov snaží a jakmile ta věta začne na Že tě, otočí k němu oči plné naděje, podívá se přímo do těch jeho, panenky má přes celé duhovky a rty mu klesnou od sebe. Němě ho vybízí k pokračování a když se dveře opravdu otevřou po třetí, začnou se mu ramena otřásat zoufalým smíchem. Složí tvář do dlaní a chvíli ji mne, než  mu dojde, cože to Reita řekl, zase dlaně oddálí a podívá se na něj. To děvče zaznamenal jen tak koutkem oka, ani neví, která z nich to byla. Něco říkala, ale on neví co, protože se zasekl u té poslední Reitovy věty a zatímco on nechápavě rozhazuje rukama, Ruki popadne jeho tvář do dlaní a přitáhne si ho k pořádnému polibku. Trvá mu to, než se od něj oddálí a jemně pokrčí rameny jako že no co.
"Taky tě miluju." Řekne mu dočista jednoduše, zatímco klátí nohama z nervozity a červená se jako vlčí mák.
"Když jsem k tobě přišel poprvé, chtěl jsi mě hned stěhovat a se sexem v tělocvičně jsi taky moc problémů neměl..." Nemá mu to zadarmo, ale tón jeho hlasu je velmi měkký, na očích má růžové brýle, Koron pobíhá okolo a nebe je tak krásné... I ten inspektor vypadá docela slušně... totiž... Vyskočí z Reitových kolenou na nohy a nasadí sebevědomý výraz.
"Už máme výsledky. Bylo to rychlé. Pojďte s námi." Vyzve je. Ru se podívá na Reitu, ale zavolá si Korona, dá ho zpět do tašky a s ním ruku v ruce jdou za policistou.

Reita

Spokojeně si vzdychne do jeho rtů, když si ho Ru přitáhne k polibku a následně mu jeho vyznání oplatí. Nic víc, by si opravdu přát nemohl a celá takhle situace, do které se dostal, je zapomenuta. Teď ho můžou klidně zavřít a on se bude tvářit pořád stejně spokojeně. Paže už má kolem jeho pasu a přitahuje si ho blíž na své tělo. A pak začne se svým typickým já. Rei se pobaveně uchechtne, když vidí, jak je tu toho rudý až za ušima, než ho znovu políbí tentokrát jen krátce.
"No, tohle mělo být prostě…" Hledá ta správná slova, jak by omluvil své chování ale nic z toho, co se mu honí hlavou, mu nepřijde přijatelné. Je vidět, že tentokrát ho dokonale dostal.
"Jeden se snaží mluvit vážně a stejně si bude rýpat." Štípne jej do boku.
"Myslím, že tě zase někde přepadnu, až to..." Odmlčí se, když si uvědomí, že je inspektor poslouchá a neujde mu jeho pobavený úšklebek. Nejradši by mu ten výraz smazal nějakou dobře mířenou poznámkou, ale bude hodný a radši všechno spolkne.
"Teď bych byl radši, kdyby vám to trvalo trochu dýl." Zamručí si pro sebe tiše, ale zvedne se taky a jdou zpátky, kde už jsou všichni pěkně pospolu.
"Analýza otisků prstů na klíčích nám bez obtíží odhalila pachatele." Začne vyšetřovatel a Rei si za pas přitáhne Rukiho před sebe a natiskne jej na své tělo. I když nic neprovedl, v žaludku se mu usadí něco těžkého a on by nebyl schopný pozřít sousto.
"Jako první bych všem rád sdělil, že hlavní podezřelý je podle všeho nevinný." Stočí krátce oči s omluvným výrazem na Reitu.
"Opravdu nevinný?" Ozve se hlas manažera a Rei se neudrží, aby mu nevěnoval vztyčený prostředníček. V ten okamžik se rozhodne, že tady opravdu dál pracovat nebude.
"Ovšem majitel otisků prstů je mezi vámi." Pokračuje dál vyšetřovatel a stočí oči na dívku, která je očividně dost nervózní.
"Nechtěla byste nám, slečno říct, jak to celé bylo?" Uhodí na Mini policista a ta propukne v pláč.
"Copak to nevidíte? Jak by mohl být s ním, když by měl být se mnou." Ozve se hysterický hlas dívky. Očividně jí je už všechno jedno.
"Cože?" Zalapá po dechu Reita a není očividně jediný.
"Měl tě nechat na pokoji, když by se to dozvěděl." Křikne po Reitovi pisklavě a naštvaně se podívá na Rukiho.
"Skvěle a já bych si pak šel sednout. To snad není pravda." Promne si tvář Reita a je vidět, že tomu prostě vůbec nerozumí a pak mu to dojde.
"Okamžitě mi vrať, co jsi vzala." Uhodí na ni naštvaně a snad poprvé se nesnaží tvářit mile.
"Já myslela, že ho chceš dát mě." Vzlykne si Mini a pak se sesype podél stěny k zemi.
"Jak sis proboha mohla myslet, že po něčem takovém... Navíc, několikrát jsem ti říkal, že tě takhle nikdy vidět nemůžu, žádnou holku. Vrať mi ten prsten, patří jen jediné osobě a ty to nejsi." Rei už začíná mít zase blízko k výbuchu.

Ruki

Všichni se sejdou v manažerově kanceláři, kam je svolána také většina zaměstnanců. Ještě, že je to docela velká místnost, protože je tu dost hlava na hlavě. Podle toho, jak inspektor začíná celý proslov si Ruki musí říct, že to nakonec nebyla tak dramatická zápletka. Asi nic, podle čeho by někde natočili film. Nechá se Ritou postavit před něj, obejme dlaněmi jeho ruce na břiše a mírně se zapře dozadu o jeho tělo. Když se doslechnou, že Rei je v tom doopravdy nevinně, potěšeně se zazubí a krátce se po něm ohlédne očima, říkajícíma Já jsem ti to říkal. Pak se ale zase podívá zpět na hovořícího muže. Jakmile Rei zvedne prst, hrábne po něm, sevře ho v dlani a stáhne mu ruku zase dolů. Někdy je horší, než on sám. Pak se však zvědavě rozhlédne, stejně jako většina lidí tady, kdo to tedy byl. To, že je to zrovna Mini, si netipoval ani on sám. Myslel si spíš, že něco prozradila nějaké méně důvěryhodné kolegyni. Zvedne obočí, ale to, co přijde vzápětí, by si snad nevymyslel. Ona se je snažila rozeštvat? A ještě to udělat tak, aby Rei dopadl tak zle? S tím asi nepočítala, ale copak neměla mozek? Po jejích dalších slovech udělá jakési chápavé aha. Jakmile by Rei vypadal jako zloděj, měl od něj Ruki utíkat daleko a daleko, jenže...
"Kdyby chtěl krást, kradl by u mě a hned první noc. Měl jsem s sebou peněženku, kreditky, klíče od auta a kabelku plnou drahých věcí." +Taky šperky...+ Začne.
"Jak bych si mohl myslet, že by kradl tady nějaké činky?" Rozhodí nechápavě rukama, ale to, že by byl Rei zloděj ho nenapadlo, ani když lezl do toho jeho bytečku, kde ho mohl klidně třeba i zavraždit. Přijde mu to jako neskutečně padlé na hlavu. Copak si ta holka nevšimla, co nosí Ruki na

sobě? Že spolu nejspíš nouzí netrpí? Kdo by jí to sežral? Manažer... Když se ale Rei skoro rozkřikne, aby vrátila prsten, Ruki zase nadskočí a postaví se raději vedle něho. I ten má ona? Kdo jiný. Nakloní hlavu k rameni, když Mini bulí, že měl být pro ní.
"Přiznej se, ty jsi s ní flirtoval!" Dělá si z toho legraci, ale kde ta holka vzala náklonnost Reie k ní? U toho hladí Korona jako by se nechumelilo a zatímco se holky okolo tváří zděšeně, lítostivě nebo šokovaně, on se docela baví. Hmm, Rei a jeho veřejný coming out. Proběhl zdá se už dávno. Měří si jeho profil, vůbec se nediví jeho vzteku a rozčarování a zároveň se mu takhle naježený moc líbí. Policisté přimějí Mini, aby se zvedla ze země a došla pro všechny odcizené věci včetně prstenu. Ten je potom vrácen právoplatnému majiteli a Mini je oznámeno, že musí odjet na stanici s nimi. Manažer a pár dalších lidí včetně Reity musí ještě sepsat prohlášení a záznamy, takže pojedou taky. Stejně ale musí Ru pokukovat po té krabičce ve tvaru činky.
"Raději se podívej, jestli je opravdu uvnitř a jestli je to on." Nabádá ho, ale spíš proto, že ho chce sám konečně vidět.

Reita

Rei se prudce nadechne, aby jí ještě něco hezky od  plic řekl a skoro se mu tím vztekem naježily vlasy vzadu. Ruki ho ale předběhne a ještě mu řekne, že s ní snad flirtoval. Střelí po něm první naprosto nechápavým pohledem.
"Já s holkami neflirtuju už od sedmnácti." Zpraží ho krátce, než se upřímně rozesměje. Stačila jen jedna poznámka a on se dokonale uklidnil.
"A očividně vím proč." Neodpustí si ještě rýpavou poznámku na adresu Mini, kterou už si policisté odvádějí, aby jim předala ukradené věci. Nepouští ani na vteřinu Rukiho ze své náruče.
"Zapomněls, že jsem poslední dobou flirtoval jen a jen s tebou." Broukne mu spokojeně do ouška a zdá se, že když má na dosah svůj majetek, už ho nic jiného kromě Rukiho nezajímá.
"Copak můžu za to, že jsem tak neodolatelný?" Neodpustí si trochu egoistickou poznámku a krátce se uchechtne.
"Málem mě to dostalo do vězení. Začnu chodit s papírovým sáčkem na obličeji anebo…" Dnes už poněkolikáté nedořekne svou větu, protože se vrátí jeden z vyšetřovatelů a předá mu krabičku s prstenem. Pak se s ním ještě chvíli domlouvá, kam má přijet a kdy, než si konečně může řádně oddechnout.
"Doufám, že na té stanici budu dřepět týden." Postěžuje si, ale opravdu se mu ulevilo. Neví, co by dělal, kdyby na něj to obvinění opravdu padlo. I kdyby jen podezření, které by neměli, čím vyvrátit. To by asi nepřežil.
"Mám se podívat nebo se chceš podívat ty?" Zeptá se Rukiho pobaveně, když vidí jeho zvědavý výraz, ale těší ho, že se opravdu zajímá. Nakloní si krabičku víc k sobě, aby do ní viděl jen on, a otevře ji. Uvnitř je opravdu prsten, který do ní schoval a úleva přijde podruhé. Taky se mohlo stát, že by se ztratil někde úplně a to by prostě nepřežil.
"Tak naštěstí tam je." Trápí ho trochu, když krabičku zaklapne a uculí se.
"Jsi zvědavější, než kdejaká ženská." Dobírá si ho trochu, ale v očích se mu odráží náklonnost.
"Pojď sem." Pobídne ho měkce, když si jej za zápěstí přitáhne k sobě.
"Mohl jsi mě po tom všem klidně poslat do háje." Začne pomalu a krátce jej pohladí volnou dlaní po tváři. Snaží se mu koukat do očí, aby Ru nekoukal nikam jinam, a za zády krabičku zase obratně otevře. Protáhne obě paže kolem Rukiho pasu a opře si čelo o to jeho, stejně jak na terase.
"Zamiloval jsem se do tebe, takovým způsobem, který snad ani není reálný." Povzdechne si, jak kdyby za to mohl on, že je na něm tolik závislý. Za jeho zády mezitím vytáhne prsten a schová si jej do dlaně.
"Ale asi bych ti měl konečně říct, komu ten prsten patří co?" Nadhodí měkce a krátce jej líbne na rty.
"Dlouho jsem přemýšlel, komu jej jednou dám a nedávno jsem si začal být opravdu jistý, komu by měl patřit." Pokračuje dál a mluví se mu mnohem snáze, než na terase. Teď, když ví, je všechno mnohem jednodušší. Odtáhne se od něj kousek a vezme jej za tu jeho packu, aby ji mohl políbit na hřbet. A pak už mlčí. Prostě mu natáhne prsty a začne mu onen prsten navlékat. V duchu se modlí, aby mu nebyl velký nebo malý. Tohle by byla poslední kapka dnešního den. Ne, že by se nedal upravit, ale opravdu si přeje, aby mu padl.
"Ru-chan, vždyť já vím, že ho můžeš nosit jedině a jedině ty." Broukne tiše, než se zamilovaně pousměje.
"Budu jen doufat, že se ti bude líbit." V očích se mu objeví náznak obav, aby tomu tak opravdu bylo.

Ruki

S nevěřícným výrazem se pod jeho rukama otočí čelem k němu a podívá se mu do očí.
"Vidíš? To byla první z věcí, které jsem o tobě řekl. Že jsi hrozně namyšlený. Mnohem víc, než já." Na oko se na něj zlobí.
"Já se chci podívat." Řekne mu a snaží se po krabičce sáhnout, ale Rei mu ji nedá a nakukuje do ní schválně tak, aby tam neviděl. Vrhá po něm další dotčený pohled a špulí rty, ale není mu to k ničemu.
"No a co." Pípne jenom, když je nařčen ze zvědavosti, ale Rei už si ho přitahuje k sobě a on se nechá. Na chvíli si položí spánek na jeho hrudník, dokud ho Rei nepřiměje, aby se mu podíval do očí. V těch jeho se odráží nesouhlas s tím, co říká, ale jemně se usmívá. A když mu potom začne říkat, jak moc se do něj zamiloval, jeho oči začnou hřát a svět okolo něj přestane existovat. Možná tudy někdo prochází, možná se někdo dívá, ale on vidí jenom Reitovy oči. Mohl by mít strach, že je třeba zasnoubený nebo tak něco, ale nemá. Vždyť mu říkal od začátku, jak osamělý život ve skutečnosti žije sám v tom bytě. V žaludku ho začne brnět z té možnosti, že by snad doopravdy mohl mluvit o něm, ale zdráhá se tomu uvěřit. Asi by měl potom hodně zklamaný obličej, kdyby slyšel něco jiného. Klesne pohledem na jeho rty, když ho líbá na hřbet dlaně a málem si nedočkavostí poskočí, ale zároveň je to jedna z mála romantických chvilek, u kterých nechce, aby skončily. Když mu Rei prsten navléká, poprvé mu na něj padnou oči a může si prohlédnout, jak je vyvedený. Je to k neuvěření, ale je mu, i přes to, že před tím patřil ženě. To je tím, jak je malý a drobný.
"Přijdu do řečí, když mi ho dáváš na levý prsteníček." Broukne, ale v očích se mu zalesknou stopy slz, zatímco se pořád dokonale šťastně usmívá. Pak mu položí paže kolem krku, natiskne se proti němu celým tělem a políbí ho se vší svou láskou, kterou k němu cítí.
"Arigato, Rei-chan, moc si toho vážím a nezklamu tě. Slibuju." Zašeptá do jeho rtů.

Cesta na stanici a pobyt tam kvůli sepsání protokolu nakonec trvaly až do pozdních hodin. Ruki si u toho vyřídil další telefonát domů, že bude dnes spát jinde a pak se mu povedlo cosi, co v Tokyu není tak běžné - rezervace na poslední chvíli. Teď je na něm, aby ho trochu překvapil. Neřekne mu, kam jedou, když po něm chce, aby odvezli motorku domů, nechali ji tam a vzali si taxi. Cesta není dlouhá a míří rovnou na nábřeží řeky Sumidy. Dokonce si ani nevzali žádné věci, mají s sebou jen Korona v Rukiho kabelce. Vede Reitu za ruku, minou výletní loďky a restaurace na lodích a zamíří k malým, luxusním jachtám o několika málo kajutách. Tam ho zastaví tak, aby neslyšel, o čem se baví s personálem a nakonec ho k sobě přivolá zpět. Nastoupí si společně na loď a teprve, když jim stevard odemyká kajutu a informuje je, že ranní společná snídaně je mezi osmou a desátou hodinou, možná Rei pochopí.

Reita

Rei se snaží vysledovat jakoukoliv reakci, která by mu napověděla, jestli se Rukimu líbí a jestli je alespoň trochu nadšený. K jeho úlevě to vypadá, že se mu prsten opravdu líbí a k jeho velkému překvapení mu skutečně padne. Jak kdyby mu měl patřit.  Spokojeně se usměje, ale Rukiho poznámka, by nemohla zůstat bez reakce.
"Hm, možná mi vůbec nebude vadit, kdyby se podobné řeči šířily." Zatváří se trochu tajemně a dost dobře si dokáže představit, že by na to v budoucnu došlo. Přijme jej do své náruče, než mu opětuje polibek a v hlavě mu pořád zní jeho slova.
"Já vím, že ne. Ty bys to ani nedokázal." Odpoví mu krátce a pak se vrhnou do kolotoče všeho papírování. Připadá si hrozně vyšťavěný, když opouštějí stanici, ale nakonec v něm potřebnou energii probere Rukiho tajemný nápad. A k tomu nesmí ani na motorce, začíná být opravdu zvědavý. Je to pro něj trochu nezvyk se nechat vézt taxíkem ale zase má volné ruce a může toho využít, aby si ho přitáhl na své tělo.
"Jdeme na večeři?" Snaží se odhadnout, kam míří, ale očividně nemá pravdu. Rozhlíží se kolem, kráčí po jeho boku a pořád nechápe, kam to všechno směřuje. Trochu mu začne svítat, když se dostanou až k jachtám a on na nich může oči nechat. Vždycky je pozoroval z dálky, ale nikdy na žádné podobné nejel. Trochu nejistě přešlápne na místě, když musí počkat. Trochu ho štve, že něco podobného nezařizuje on sám, ale na tohle by prostě nikdy neměl. Ale chtěl by. Zatím ho následuje mlčky ale v očích má skoro klukovskou radost, jak si prohlíží každý detail. Musí se trochu chytnout stěny, když se loď zhoupne. Není na to prostě zvyklý a zdá se, že mu to bude chvíli dělat problém. Jeho pozornost dokonale rozptýlí, když přijde řeč na společnou snídani. Okamžitě přestane řešit celý interiér a věnuje pozornost přímo Rukimu.
"Hm, takže společná snídaně? Do postele?" Nadhodí nenápadně a vezme jej jemně za zápěstí, aby ho za sebou vtáhl do kajuty. Trochu neurvale zabouchne muži před nosem a ten svůj zaboří do Rukiho pramenů.
"Víš, myslel jsem, že se mi to houpání nebude moc líbit ale..." Odmlčí se krátce, když se v tu chvíli jachta znovu trochu pohne a on pohne svými boky proti Rukiho.
"Možná to nebude vůbec na škodu. Taková naše malá předsvatební noc." Dobírá si ho trochu, než se skloní k jeho rtům.
"Už teď vím, že se mi ráno vůbec nebude chtít z postele." Usměje se vřele, než ho políbí a díky vlnám s ním začne trochu nebezpečně couvat k posteli, aniž by to mě v úmyslu. Klopýtne o její kraj a oba dva do ní padnou jak hrušky.
"A pak, že bez práce..." Zasměje se spokojeně a pohladí jej po tváři s dlouhým výdechem. Stačí mu jen jeho blízkost, aby přestal myslet na všechno…Teď v tuhle chvíli a v této poloze, už myslí jen na jedinou věc a to už možná Ruki ucítí.
"A pak, že nemyslím na nic jiného. Přiznej se, že jsi to měl celé naplánované."

Ruki

Po cestě k jejich malé kajutce si po očku všímá výrazu v Reitově tváři, ale vypadá to, že by se mu na lodi mohlo líbit. V rukou už třímá kartu ode dveří. Je tu celkem sedm kajut pro dva lidi, nic víc, je to vážně malá jachta, ale o to komornější je ranní snídaně, než je přiveze zase zpět na toto místo.
"Tady bohužel ne, pane, musíte přijít na palubu." Zareaguje stevard, protože tu poznámku pochopil jako opravdový dotaz a ne dobírání, ale vzápětí už oba skončí se smíchem uvnitř, zatímco on zůstane venku a jen jim přes dveře popřeje dobrou noc. Uvnitř není moc místa, postel je vestavěná do interiéru lodi a je to spíš větší lůžko pro jednoho, samozřejmě tady není okno ven a do malé koupelny se vejde sotva Ruki, ale jinak je to všechno luxusní. Loď se zhoupne, když zažehne motory a je jasně cítit, jak se odráží od břehu a houpe na říčních vlnách. Motor dělá trochu hluk, ale oni toho stejně moc nenaspí.
"Říká se zásnubní." Opraví Ruki s hihňáním Reitu, když už se k sobě tisknou.
"Můžeme se zase někdy vrátit." Šeptne mu, když mu Rei prozradí, že se mu nebude chtít vstávat. S dalším smíchem a tichým heknutím dopadnou oba do postele a on se pořád nechá svírat v jeho náručí.
"Měl. Chtěl jsem s tebou být někde, kde jsi určitě nebyl, překvapit tě za ten prstýnek." Říká mu tiše, když ho dlaněmi hladí po hrudi. Na chvíli skloní oči ke svým prstům, aby si nový šperk znovu prohlédl. Je to něco jiného, než obvykle nosí, ale připadá si kvůli tomu velmi speciálně. Pak povystrčí bradu, aby dosáhl na jeho rty a konečně ho vřele a dlouze políbí. Tiše si vzdychne do jeho rtů, v klíně cítí příjemný tlak od svého milence a Koron už si spokojeně spinká v Rukiho kabelce. Nakrmí ho ráno tím, co bude na snídani. Jako správná panička.
"Takže... jaké nové posilovací prvky mě naučíte dnes, pane trenére?"

Reita

"Škoda, že jen zásnubní." Pokračuje ve svých narážkách z odpoledne a konečky prstů se rozběhne po Rukiho těle. Zatím jen nenápadně, užívá si každý milimetr, na který může dosáhnout.
"Moc bych si přál, aby to příště mohl naplánovat já." Sdělí mu, že to nebere jako samozřejmost a že by se rád po podobné věci později staral sám. Třeba se mu jednou podaří dostat někam dál. Nemuset být pomalu od rána do večera v práci a stejně vydělat tolik, aby mu podobné věci mohl dopřát. Ne, nemyslí jen na sebe, nikdy to příliš neuměl a to se jen potvrzuje. Prsty zatím pomalu zamíří pod Rukiho svršek, aniž by si to uvědomil a přijde na to, až ve chvíli když ucítí jemné brnění. Jak kdyby se přitažlivost mezi nimi dokonale zhmotnila.
"Nevím, jak bych ti za to všechno poděkoval, ale nejvíc bych měl za pocit, že tě mám vedle sebe." Broukne měkce a tiše, když se trochu pozvedne, aby si uzmul rty v dlouhém polibku. Přemýšlí, jak by na jeho poznámku o tréninku zareagoval, ale nedá mu to příliš práce něco vymyslet, s ním to šlo vždycky snadno.
"Asi bych ti měl dát pěkně do těla. Kdy jsi naposledy byl v tělocvičně, přiznej se?" Dobírá si ho trochu a dlaní zapluje na stehno, které něžně stiskne.
"Co takhle první trochu protáhnou nožky." Začne se svým osobitým tréninkem a za jednu z nich ho vezme, aby zlehka pokrčil a přitáhne si ji víc ke svému boku.
"No vidíš, jak ti to hezky jde a nezapomeň u toho hezky dýchat." Upozorní jej s blýsknutím v očích a dlaní zajede po zadní straně jeho stehna, co nejvýše mu Rukiho kalhoty dovolí.
"A teď je na řadě druhá." Pokračuje dál, když to samé zopakuje na druhé straně a skončí oběma na jeho pevném pozadí.
"Zapomínáš dýchat." Upozorní jej s nádechem pobavení ale on sám má problémy s dechem i tepem, když je na něm Ruki skoro obkročmo.
"A teď hezky ruce. To už jsme zkoušeli. Jen to trochu pozměníme, co kdyby se se místo rukou nahoru a protahování svlékl?" Pobídne jej se zablýsknutím v očích.
"Velmi rád ti pomůžu, bude mi doslova potěšením." Pohne se krátce a provokativně v bocích, aby ho trošičku vydráždil. On sám už má v kalhotách pěkně těsno a taky si hezky svůj pohyb okomentuje vzdychnutím. Nemohl by si představit lepší zakončení dnešního dne, jak kdyby mu chtěl osud vrátit dnešní obvinění a on by mu nemohl být víc vděčnější.

Ruki

"Třeba si takového plánování užiješ ještě hodně. Já se rád nechám překvapit a pozvat." Zašeptá mu tiše jejich možnou budoucnost.
"Rei-chan... za co bys mi pořád děkoval." Broukne měkce. Ještě chvíli bude říkat podobné věci a bude z něj snad dojatý nebo co. Pak se ale hraně zamyslí a opře si při tom ukazováček o ret.
"Hmm, v tělocvičně? Asi na základní škole..." Nechá si od něj posunout nožku nahoru podél boku, čímž se mnohem víc natiskne na jeho tělo svým klínem. U toho mu zajiskří v očích, když se Rei toho popichování tolik chytí a začnou se společným protahováním. Šimrá ho z toho v břiše očekáváním.
"Dýchat, dobře." Zopakuje po něm, ale místo dechu, který ho Rei v posilovně učil, použije takový, jako by byl už rozehřátý a začínal se dostávat tak do poloviny akce. Je to hluboké, zrychlené a vrhá u toho po něm smyslné pohledy, zatímco mu Rei zvedá i druhé stehno a on se dostane skoro na jeho klín. Zatím jen skoro. Zapomíná dýchat? No dobře... Sotva slyšitelně do toho zapojí i svůj hlas, oddechuje si, jako by toho na něj bylo moc a on se to tím vším snažil oddálit, a když ho Rei vyzve, aby se svlékl a tím protáhl ruce, vyhoupne se na něj úplně a na jeho klíně se narovná v zádech. Plynulým pohybem uchopí lem svého trička a přetáhne si ho přes hlavu, zatímco mu jde Rei boky vstříc.
"Asi jsem to udělal moc rychle, nevím, jestli jsem si nenatáhl tricepsy, můžete se podívat?" Hraje s ním dál tuhle hru a mne si na oko bolavá místa na pažích, zatímco mu jachta pomáhá v jemných krouživých pohybech boky.
"Možná byste mi mohl ukázat, jak mají takové svaly na rukou vůbec vypadat? Nejsem si jistý..." Vydechne, když začne hrnout nahoru i Reitovo tričko a tahá mu ho přes hlavu dolů. Hned si jeho ruce důkladně osahá a omačká.
"Zatnout..." Vybídne ho s tichým smíchem a málem si o něj zlomí prsty.
"Teď břicho. Prsa a břicho..." Vymíní si další posilovací cvičení, zatímco dlaněmi přejíždí po jeho hrudi a napřímených bradavkách.