Ruki x Reita - Při sexu se leží. - Část 3.

(Reitův byt)

Reita

"Takže jsem alespoň v něčem první." Nadhodí rádoby hrdý výraz ale dlouho mu to nevydrží a rozesměje se. Mezitím už má zeleninu umytou a sáhne po noži, aby ji nakrájel. Musí ho však položit zpátky na linku, protože je příliš zaujatý Rukiho slovy a vlastně celou jeho osobou.
"Mě je tu teď taky moc dobře." Dodá ještě s dlouhým výdechem. Neměl by se k němu tak tisknout, jinak neuvaří vůbec nic.  Rozhodně mu to ale nehodlá říct, protože by si musel nafackovat, kdyby ho takto odehnal. Snad poprvé v životě, by se na celé jídlo nejradši vykašlal. Jenže jeho návštěva má hlad a čím dřív se nají, tím dřív si ho bude moc užít a tisknout k sobě, třeba v té posteli. Na to se vážně těší. Uměl si užívat takové věci víc, než by do něj kdo řekl. Vlastně by s ním v té posteli vydržel klidně i týden jen ležet. Trochu ho zaskočí, nad čím přemýšlí ale nechá to vyplynout do ztracena. Bude si s tím lámat hlavu až ho Ru s nějakým tulením pošle do háje, zatím to tak nevypadá, naštěstí.
"Víš, jak pitomě bych vypadal v kvádru. Radši pracuju v dílně. Je tam větší pohoda." Vysvětlí mu důvod, proč by zrovna tohle zaměstnání dělat nemohl. Ve skladu řídí vozík, v dílně je s motorkami a trenéra dělá, protože ho cvičení vždycky bavilo a našel způsob, jak si tím přivydělat. "Asi oba." Zasměje se krátce, znovu se chystá vzít nůž do ruky ale to se mezi jeho pažemi Ruki otočí čelem a zapomene, co to vlastně chtěl.
"To ti závidím, žádné tahání o hračky a podobně." Odlehčí celou debatu o rodinách.
"Hm, takže mi navrhneš nové oblečení na motorku?" Pozvedne obočí, jemu by se klidně do rukou svěřil, i když si oblečení vybíral vždycky sám a neměl rád, když mu do toho někdo kecal.
"Bude to znít hodně přitaženě ale doufám, že se tu zdržíte, co nejdéle." Nahodí a dává mu tím nenápadně najevo, že tohle pro něj není záležitost jen jednoho dne nebo noci. Netuší, kolik příležitostí bude mít, aby mu to řekl a tak nechce vynechat ani jedinou.
"Ehm, takhle je mi moc dobře." Začne pomalu a přitiskne se boky na ty jeho. Sám na sobě cítí, že s ním jeho přítomnost a hlavně blízkost hrozně cvičí, ještě chvíli a Ruki to nutně musí cítit taky.
"Ale ještě chvilku a vysadím tě na tu linku. Ta zelenina mi moc nepoděkuje ale moje jisté partie budou hrozně skákat radostí." Prozradí mu jak na tom je a skloní se k jeho rtům pro polibek.

Ruki

Demonstrativně si ho celého prohlédne, když dojde na sako.
"Všem klukům sluší sako a košile." Stojí si na svém. I jemu by slušelo, ale to by se musel naučit taky stát a nedělat ty obličeje. Nakonec se zasměje a mávne nad tím rukou. Ne, tohohle nezlomí, ani kdyby tu brečel a škemral.
"Dílna..." Zopakuje po něm. Další místo, které je mu dokonale cizí. Vždycky jezdili do autorizovaných nablýskaných servisů a v domě opraváře maximálně potkal ve dveřích, ale co si nesl v tašce, to už netuší.
"Už jsem si myslel, co všechno bys chtěl navrhnout a ty na mě oblečení na motorku. Nejsem si jistý, že vím, jak se to šije, ale zkusit to můžu." Ti, co jezdili na těch druhých motorkách, mívali na zádech znaky. Mohl by mu dát vyšít Korona, pomyslí si pobaveně. Pak se ale pousměje, když mu dá Rei znovu najevo, že ho to baví natolik, aby se s ním dál vídal. Ještě pořád. Taky se mohl leknout on jeho, říct si něco o rozmazleném snobském dítěti, se kterým radši nechce nit mít, aby se mu kamarádi v hospodě nevysmáli, ale to se nestalo.
"Já to myslím vážně." Zamračí se trochu, když Rei otočí jeho slova a znovu na sex. Je to chlap jako poleno, se všemi klady i zápory. Cítí jeho boky doslova přitisknuté na svých, cítí i nepatrný pohyb v jeho klíně.
"Opovaž se mi zašpinit kalhoty." Zašeptá tiše, ale pak se musí rozesmát, když dojde na radostné partie. Zakryje si dlaní ústa a krátce se stočí celým tělem do strany.
"Já to nakrájím, prosím tě..." Vydechne a zase se pod jeho rukama otočí zády, aby se chopil nože on, když to Reitovi nejde. I jemu to dá práci, když ho zezadu pořád tolik rozptyluje.
"Říznu se." Culí se pro sebe a nakonec to je.
"Asi bys měl rozpálit tu pánev, já jsem připravený." Chvíli na něj pomrkává a pak se rozesměje, protože to znělo jako dvousmysl. Nicméně se jim konečně podaří začít doopravdy vařit a to i na kusu nádobí, co vypadá, že zažil světovou válku. Odejde od linky, aby udělal místo na tom malém stolku, takže přendá jeho helmu na postel, kde je jediný další prázdný prostor, pak si vyptá příbory a skleničky, zasměje se tomu, že je každá jiná a zasednou společně k večeři. Reita má k tomu všemu ještě maso, stejně jako Koron, který se nadšeně cpe u mističky. Přiťukne si s ním vodkou s džusem a pustí se do jídla. Je to překvapivě dobré. Dost jednoduché a obyčejné, z domova nic podobného nezná, ale rozhodně to není špatné. Obratně nudle namotává na hůlky, zatímco ho pozoruje přes stůl.
"Jsme jako po třiceti letech, nepřipadá ti?" Prohodí a sleduje ho, co on na to.

Reita

"Můžu od tebe chtít ještě montérky ale nejsme si jistý, že by to bylo lepší." Sdělí mu úplně jednoduše a ano, teď si z něj zase dělá legraci. S tím oblečením na motorku to ovšem myslí vážně. Jenže to už si Ruki krade jeho pozornost úplně jinak a on se prostě neubrání sklouznout pohledem mezi ně, tedy až do míst, kde se jejich těla dotýkají.
"Půjčil bych ti svoje, až bys šel domů. Do té doby na sobě kalhoty mít nemusíš." Pokrčí rameny s naprosto nevinným výrazem. Jemu by to rozhodně nevadilo a Koron by to jistě taky přežil. Přistihne se, že mu závidí, když Rukiho vidí pořád a kdekoliv. Třeba v takové koupelně nebo když se převléká.+Šťastný to pes.+ Proběhne mu hlavou pobaveně ale to už se Ruki vrhá na jídlo.
"Výborně, tak se to dělá, když si jeden chce ušetřit práci." Rýpne si do něj a zatváří se sebevědomě, jak kdyby si to celé naplánoval ale není to tak, on by mu jídlo vážně udělal, jenže by se musel jít minimálně projít s Koronem, aby se mohl soustředit na cokoliv jiného. Teď si nejvíc krade pozornost Rukiho pozadí, které moc dobře cítí ve svém klíně.
"Neřízneš, a když tak ti to hezky ošetřím. Mám i kurz první pomoci." Sdělí mu úplně jednoduše a spokojeně se usměje, když přijde ten dvousmysl. Samozřejmě, že si ho dost dobře dokáže přebrat ale se značným přemáháním se od něj přece jen odlepí a popere se se sporákem. Je starý a chvíli trvá, než se opravdu rozehřeje.
"První sporák a po jídle rozpálím tebe, v tom nevidím problém." Mrkne na něj a za chvíli už se bytem rozvoní jídlo, jak nudle se zeleninou tak i maso v troubě. S Rukiho pomocí všechno nachystá a usadí se ke stolu. S vidličkou na cestě ke rtům se podívá na Korona, který spokojeně žvýká.
"Dobrou chuť." Popřeje oběma a sám si vloží první sousto mezi rty. Vzápětí se jím málem udusí, ne tohle bez výbuchu smíchu vážně nešlo.
"A bydlíme pořád tady? Příšerné. To jsem si asi pořídil další motorku." Rozesměje se znovu ale pak trochu zvážní.
"Nevím, jestli mi budeš věřit ale je mi to jedno. Dokázal bych si to představit." Sdělí mu naprosto upřímně a pokračuje v jídle.
"Já jsem si nedělal legraci, že jsem často sám. Nestíhám o moc víc věcí, než práci ale když přijdeš po celém dni domů a nikdo tu není….vlastně se sem chodím spíš jen vyspat, i když by to mohlo být jinak." Stočí rozhovor od vtipkování a vážnější notu.
"Nejspíš si budeš myslet, že to říkám, abych na tebe udělal dojem. Ale ten jsem snad udělal už v posilovně." Dojí sovu porci a dva kousky masa, které nechal navíc pro Korona, mu shodí do misky. "Takže je vlastně nejvyšší čas na tu nejlepší otázku dne." Zvedne k němu oči.
"Co rád snídáš?" Uchechtne se a zavrtí nad sebou hlavou.
"Ne, to není ona. Jak jen to bylo? Ano, už vím. Chodíme spolu? Nebo si budu jen půjčovat Korona na pivo?"

Ruki

Úplně zapomněl!
"Dobrou chuť." Popřeje mu s plnou pusou, kterou si cloní dlaní a zní to trochu huhlavě, ale jeho oči se stále usmívají. Obvykle býval o něco protivnější, než je teď s ním. Ten úsměv mu ale opadne, když se mu Reita začne smát. V tu ránu má koutky otočené dolů a oči dotčené.
"Co je, čemu se směješ?" Trochu to na něj hraje, zatímco mu nudle upadnou z hůlek. To je taky jeho vina! Hned dostane vysvětlení v podobě toho, kde celý život žijí a rozhlédne se kolem. Nejradši by se zeptal, kam se v tom případ podělo jeho vlastní konto, ale nerad by se ho dotkl zrovna v tomhle směru. Proto vrátí oči v tichosti na něj a přemýšlí, jak si do něj rýpnout.
"Samozřejmě, že jsem myslel to, jak tady spolu fungujeme, když se známe pár hodin." Opře se a založí si ruce na prsou. Hrozné... Zavrtí nad ním hlavou jako pravá manželka. Chlapům prostě nic nedochází. Jenže Rei najednou zvážní a začne o tom mluvit doopravdy. Bez legrácek. I Rukiho oči zvážní, když si ho prohlíží ze svého místa. Pak oči sklopí a trochu přemýšlí.
"No víš já..." Musí říct, jak to má. Měl by asi spíš říct, že je to moc rychlé, že nechce vážný vztah a už vůbec ne s klukem, ale řekne něco úplně jiného.
"Pořád bydlím u našich, chodím do školy... Nevím, jak bych jim oznámil, že se hned stěhuju k někomu, koho neznám." Pousměje se.
"Mohli bychom randit nejdřív jenom tak? Klasicky?" Zeptá se měkce a souhlasí tím s tím, že je pro něj Rei také velmi neobyčejný, že i on stojí o něco víc, bez ohledu na to, odkud jeden nebo druhý pocházejí. Ne, vůbec si nemyslí, že se na něj Rei snaží udělat dojem a znovu koutky zvedne nahoru, když zmíní posilovnu. Na všechen ten testosteron byl neobyčejně něžný a romantický. Už nikdy nevyžene z hlavy, jak si ho za sebou vedl k té lavičce. Ani to, že měl na sobě jen botky.

Provází ho očima, jak dává maso Koronovi. I na něho neustále myslí a pro Rukiho jsou to malé ukazatele jeho nepoznané osobnosti. Až z toho sám zapomněl jíst a jeho miska je skoro plná. Znovu sáhne po hůlkách a vloží si sousto do úst, aby to taky rychle dojedl, ale teď málem zaskočí jemu. Zvedne k němu oči a polkne. A dobře, že tak, protože to o Koronovi už rozesměje i jeho. Chvíli se jen tak culí do misky.
"Tak... spolu asi chodíme." Potvrdí mu a červená se u toho jako rajské jablíčko. Skočil do toho rovnýma nohama, co na to okolí, to je otázka. Dojí svou večeři, odloží hůlky i misku a pak se zvedne, aby oboje odnesl na linku. Sehne se pro Korona, olíbá mu kožíšek a odnese ho na Reiovo tričko.
"Místo." Nařídí mu. Musí tam vydržet, než budou usínat. Přejde ke své tašce, vytáhne zlatý Iphone X a vyřídí si krátký rozhovor s matkou, že dnes nedorazí. Pak se otočí čelem k Reitovi.
"Nestihli jsme sprchu, když jsme odcházeli tak narychlo. Upadne na nás? Vejdeme se tam vůbec?" Navrhne mu možné pokračování večera.

Reita

Pousměje se s pohledem upřeným do desky stolu, když to Ruki uvede na pravou míru. Však on moc dobře věděl, jak to myslí ale nerýpnout si do něj, tedy spíš do jejich potencionální budoucnosti, to by nebyl on.
"Jde nám to opravdu skvěle." Ujistí ho, že to vidí úplně stejně a odloží hůlky. Pak ale přijde něco, co úplně nečekal. Vlastně takové poloviční odmítnutí. Ruki má pravdu, je na to celkem hrr ale prostě to tak cítí a Rei byl jeden z těch impulsivnější. Pokud se mu někdo dostal pod kůži, nepouštěl ho snadno. Proto byl v poslední době dost často sám. Radši se do ničeho nepouštěl, málokdo v jeho věku do toho dokázal skočit po nohách jako on sám. Snaží se tvářit pořád stejně ale trochu ho to zamrzelo. Nabídka randění v něm však rozdmýchá novou naději, pokud se bude snažit, mohlo by to dopadnout tak, jak si přeje.
"Můžeme a hned zítra tě zvu do kina.Teda pokud budou hrát něco zajímavého." Naplánuje mu první rande a je sebevědomí samo, co se týče toho, že má Ruki volný večer. Vůbec netuší, jaký je jeho program ale snad si na něj chvilku najde, no ne?
"To jsem rád, nejsem si totiž jistý, že by mě Koron zvládl odtáhnout domů." Zazubí se na něj upřímně a konečně dojí svou porci. Pořád těká očima k Rukimu a nemůže se vynadívat na jeho rudé tváře, je vážně k sežrání. Trochu se rozvalí na židli s koleny od sebe, jakmile je večeře pryč a pozoruje první Rukiho, jak sklízí ze stolu a pak se mazlí s Koronem.
"A já nic?" Rozhodí rukama s jasnou pozvánkou na svůj klín a zahraje bravurně dotčený výraz. On si přece taky zaslouží pomazlit, no ne? Minimálně za tu večeři. Místo nějakého tulení se mu dostane akorát vyslechnutí hovoru domů a tiše se pro sebe culí. Tohle prostě nezná, stejně jako Rukimu přišlo zvláštní jeho bydlení, jemu přijde tohle. Už je nějakou dobu pryč z domu, nejspíš zapomněl, jaké to může být, když se někomu musí hlásit. Jeho máma je ráda, že se jí ozve jednou za měsíc. Ne, že by nechtěl ale prostě mu na to příliš času nezbývá.
"Sprcha? Skvělý nápad a nespadne sám jsem ji dával dohromady." Pokývá hlavou a už je na nohách, aby ho  za ruku vedl sebou do koupelny. Je maličká, sotva se tam vejde kout, umyvadlo a pračka ale hlavní přece je, že ji má!
"Víš..." Začne pomalu, když si přetáhne opatrně triko přes hlavu, aby mu třeba nevrazil loktem, jak je tu málo místa.
"Doufám, že je ti jasné, jak s tvým obličejem dopadne celá sprcha?" Zeptá se ho s mírně pozvednutým obočím a to triko hodí bez váhání za sebe na pračku.
"Vedle někoho, kdo je tak sexy, nemůžu jen tak stát. Řekl bych promiň ale vlastně mi to vůbec líto není. Táákže…co nějaká odměna za tu večeři? Nebo se stydíš?" Rýpne si do něj dobrácky s hlavou mírně na stranu. Položí mu dlaň na tvář a palcem přejede po jeho rtech.
"Aspoň pusu." Zaprosí s výrazem štěněte vyhozené na déšť, jde mu to skvěle, protože minimálně o tu pusu vážně stojí.
"Pak můžeme klidně do té sprchy, až si tě hezky svléknu." Šeptne ještě, jak kdyby si to říkal spíš pro sebe.

Ruki

Vzhledem k té práci v dílně zadoufá, že je Rei opravdu manuálně šikovný, protože on o sprše ví tak možná to, jak se zapíná. Nechá se za ruku odvést do opravdu miniaturní místnosti, kde se dá sotva otočit, obzvlášť, když jsou tam oba. Zrovna je natěsnaný někde mezi pračkou a stěnou a snaží se prohlédnout si, co je k vidění. V podobných místnostech jeden druhého docela pozná. Rei si ukradne jeho pozornost zpět v okamžiku, kdy si začne svlékat tričko a Ruki mu musí trochu uhnout, takže se přitiskne pozadím k pračce.
"S mým obličejem?" Vyděsí se a hned se otočí čelem k umyvadlu a zrcadlu, aby se podíval, jestli se mu ten voděodolný makeup neroztekl už teď. Mohlo by to být lepší, ale nic hrozného nezaznamenal a pak mu dojde, co tím asi myslel. Znovu se začervená a pomalu se otočí zpět na něho. Samozřejmě, že ho sem nezval proto, aby na sebe koukali, zatímco se jeden bude mydlit, to by sem utekl sám hned a zamkl za sebou, ale teď, když na to došlo... se doopravdy stydí.
"Měl bych?" Řekne místo pravdy. Přece se už viděli v nejlepším, tak co? Snaží se vypadat sebevědomější, než je, ale opak je pravdou. Reita mu položí dlaň na tvář a on se trochu trhaně nadechne. Jemně pootevře rty a nechá ho, aby se k němu začal sklánět. Ještě před tím polibkem zaslechne jeho šeptání o svlékání, ale už cítí jeho měkké rty na svých. Zavře oči a opatrně se ho dotkne konečky prstů v pase, jako by stále nevěděl, jestli smí. Brzy se jejich těla přitisknou k sobě a jemu se připomene celý zážitek z tělocvičny.
"Buď něžný i teď." Hlesne k němu tiše, než ho bříšky pohladí po bocích nahoru a dolů a pak posune dlaně na jeho záda, aby ho objal víc a pevněji. Jsou to vzácné chvilky, kdy je vidět jeho skutečná zranitelnost, jinak je spíš jako věčně naježená kočka. Užije si svaly jeho zad pod svýma rukama a pak jimi sklouzne na jeho dokonale tvarovaný zadek. Nesvírá ho, chce ho jen poznat.

Reita

Jen krátce zavrtí hlavou na to, jestli by se měl Ruki stydět. V jeho očích je naprosto  dokonalý. Od té chvíle, co ho viděl poprvé, to podvědomě tušil a teď je to uvědomění o to silnější. Usmívá se na něj něžně, když se rty přibližují k sobě. Zarazí se trochu, když přijdou slova o něžnosti. To je přece to nejmenší, co by pro něj mohl udělat.
"Vždycky." Zazní odpověď z jeho rtů, než ho políbí. Není to uspěchané ani dobyvačné. Mají na sebe celou noc a on si to hodlá náležitě užít a co je hlavní, chce aby si to užil i Ruki. Nechá víčka klesnout, jakmile ucítí konečky prstů na svém těle. Je to příjemné, hrozně něžné a jak kdyby z něj cítil křehkost, která běžně není k vidění. O to víc mu propadá. Jen velmi pomalu sklouzne dlaněmi na jeho šíji a ramena, protáhne paže pod těmi jeho, aby si ho mohl přitáhnout k sobě, aby ho mohl konejšivě sevřít ve své náruči. Pod dotekem na svém pozadí si tiše vzdychne, i tohle stačí, aby to s ním patřičně zamávalo. Jen se od něj mírně odtáhne, aby mu mohl pomoct z trika a zahodí jej na pračku za tím svým. Pohledem sklouzne po jeho těle a nepřestává se usmívat. Je mu vidět na očích, jak moc je z něj unesený.
"Ještě ten zbytek, přece by ses nechtěl namočit." Sdělí mu měkce a začne rozepínat Rukiho kalhoty, aby je mohl pomalu stáhnout. Cestu nahoru olíbá jeho nožky blíž k vnitřní straně. Chce ho slyšet sténat. Vědět, že za to může on sám a zařídit, aby Ruki nemyslel na nic jiného. Zastaví se těsně vedle jeho chlouby ale nehodlá se ještě zvedat. Má teď mnohem lepší nápad. Vezme jej mezi své rty a věnuje mu laskání a veškerou péči, které je schopný. Dráždí ho jazykem, než jeho chloubu obemkne rty. Dopřeje si jen krátkou zastávku, aby celý večer neskončil příliš brzy, než se s polibky mapujícími cestu nahoru začne pomalu zvedat.
"Nejsou dobrá jen v mluvení, hm?" Neodpustí si tichou provokaci, než sáhne po jeho dlaních, aby je přesunul na lem svých kalhot.
"Asi nejsem schopný si je sundat sám." V podstatě ho pobídne a dává mu patřičně najevo, jak moc je z něj mimo. Přes jeho ramena se natáhne do sprchy, aby pustil vodu a nastavil ji na správnou teplotu. Žije tu dost dlouho, aby věděl, jak je to akorát.
"Ještě, že nemám tu sprchu větší." Zazubí se, se skoro nevinným výrazem, tak se tam budou hezky mačkat a zbytek…no ještě je tu ta pračka.

Ruki

Dostane svůj slib a brzy na to i něžný dotek, když ho Rei pohladí po hrdle a ramenou. Zvedne ruce nahoru, aby ho mohl připravit o tričko a pousměje se jeho ospravedlnění vlastních činů. Však on ví, že s kalhotami to nepůjde, ale jen ho tiše sleduje. Jeho oči se třpytí jako hvězdy, když shlíží dolů do jeho tváře a vlasů a pomalu z kalhot vystoupí. Pak už na nohou cítí jeho horoucí rty. Zachytí se dlaněmi pračky za sebou, tiše si povzdechne a krátce zavře oči, aby si je plně užil. I v tělocvičně to probíhalo takto, jen tam jeho penis minul. A to se teď nestalo. Překvapeně oči doširoka rozevře, několikrát zamrká, ale nepřestává se dívat někam do ztracena před sebe a po celém těle mu naskočí husí kůže a mrazení. Pak si ho začne brát neskutečná slast, takže oči zase zavře, nechává se svým tělem jemně cloumat sem a tam, jak sotva stojí a po chvíli se jednou dlaní pustí, aby ho mohl pohladit ve vlasech. Jen něžně. Rei to nedokončí, jen ho vydráždí a roztopí, aby chtěl víc. Zase se postaví, Ruki se mu omámeně podívá do očí a přikývne na jeho slova. Jsou opravdu moc dobré a podle Rukiho toho umí ještě mnohem víc, ale všechno se nemusí stát hned první večer. Sklouzne pohledem na jejich spojené ruce a zatímco mu rozepíná kalhoty, skoro si opře nos o jeho rameno, jak se přes něj Rei naklání, aby pustil vodu. Brzy se maličká koupelna naplní párou a oni dva jsou konečně zcela nazí. Nikdy si nemyslel, že zažije něco takového, že ze sebe budou oba dva tak uchvácení a tím spíš ho bude dál uchvacovat, že to vidí v jeho tváři a vnímá z jeho vyzařování.
"Ještě že?" Zeptá se trochu nechápavě.
"Chceš se potlouct?" Broukne, ale couvne do ní a při tom ho vezme za ruku a vede ten krůček za sebou. Voda mu okamžitě nateče do vlasů i do tváře, stoupne si tak, aby padala někam mezi ně a za zády ucítí studené dlaždice. Je to nepříjemné jen chvíli, když se o ně opře a stahuje si jeho dlaně na své tělo, zatímco se rty natahuje pro další jeho polibek.

Reita

Líbí se mu Rukiho tvář a to co s ní provedl. Má chuť si kleknout znovu a pokračovat dál, aby to viděl ještě jednu a mnohem víc. Skoro si nad tím faktem povzdechne ale jemně se usmívá, když konečně povolí i jeho kalhoty. Je to příjemný pocit, protože se to příliš jeho vzrušenému klínu nezamlouvalo. Teď má potřebnou volnost a už ho nic nesvírá. Možná jen strach někdo hluboko, že by o Rukiho jednou mohl přijít. Bude se muset krotit ve svých vážných prohlášeních, které vypouštěl v kuchyni, nechce ho tím vyděsit, i když takový prostě je. Musí se držet opatrných krůčků a zařídit, aby Ruki nechtěl nic jiného.
"Přesně. Představa, že bych byl příliš daleko, je příšerná." Oznámí mu jednoduše vysvětlení, proč si nepřeje větší sprchu a následuje ho pod proud tekoucí vody. Dlaní si prohrábne vlasy, aby mokré prameny dostal z tváře hezky dozadu. Nechá ho se opřít o dlaždičky, a teprve potom se k němu velmi jemně přitiskne. Bez problému vyhledá měkké rty a vpije se do nich s touhou podbarvenou citem, který se v něm nečekaně rozhořel.  Sklouzne dlaněmi po linii jeho boků a zastaví se na nich krátce, aby je mohl stisknout, jak moc se poddává jejich polibku. Jemně se pohne v bocích, aby donutil sám sebe a snad i Rukiho zasténat, když se klíny otřou o sebe. Nejradši by se na něj vrhl a zároveň by ho rád nosil na rukou, je to šílená kombinace a zároveň tak omamná. Sáhne kamsi za sebe na poličku pro sprchový gel, kterého si štědře nalije do dlaní. Pak už začne jemně masírovat celého Rukiho tělo mezi jednolitými polibky. Jeho krk zatím záměrně vynechá, aby se k němu mohl přiblížit rty a řádně si jej vychutnat. Nezapomene ani na jeho pozadí, polovičky jemně mne mezi prsty. Je přesně to, co má rád, prostě akorát; stejně jako celá Rukiho osoba. Hrozně se mu líbí kombinace jeho povahy. Umění odpovědět na rýpnutí v kombinaci se stydlivostí, kterou mu dal dnes poznat. Šílí z něj. Olíbává zrovna jeho ouško, když protáhne paži kousek dál a velmi pomalu, skoro provokativně míří k místům, která už dnes navštívil. Zatím ho jen laská, krouží kolem místa jejich budoucího spojení a čeká na tu správnou odezvu. Chce vědět, že se mu to líbí a pak se teprve poposune a dráždivě do něj pronikne jen prvním článkem prstu a to celé zopakuje ještě několikrát.

Ruki

Ještě zahlédne ten pohyb, kdy si přerovnává vlasy, je to opravdu velmi sexy a pak už se jejich rty znovu potkají. Pohrává si s jeho jazykem o něco odvážněji, než prve, ale pořád je to velmi pomalé. Brzy ucítí celé jeho nahé a vzrušené tělo proti svému a celý se z toho zachvěje. Reitovy dlaně bloudí po jeho bocích a pak ucítí i ten pohyb, který je ryze instinktivní a značí jediné. Opravdu si vzdychnou oba a v první chvíli, kdy někam sahá, si doopravdy myslí, že je to lubrikant, tak moc pomatený z něho je. Krátce se tam ohlédne, ale je to jenom sprchový gel, který začne brzy klouzat po jeho těle a rozechvívat každý jeho kousek. Bože, je to neskutečně příjemné, lepší, než všechny lázně, ve kterých kdy byl. Zavírá pod jeho rukama oči, nechává mnout své svaly a po chvíli už si tiše vrní pro sebe. Asi se sesune podél té stěny na podlahu, tam zůstane sedět s nohama od sebe a nebude schopný jediného pohybu, jak bude umazlený. Zažívá tohle vůbec někdo někde jinde? Momentálně je přesvědčený, že ne a že druhý takový kluk rozhodně neexistuje. Úplně mu zapomíná vracet pozornost, tak moc ho to dostává. Snad to Reitovi nebude příliš vadit? A aby toho na něho nebylo málo, Rei si vezme do parády i jeho krk, který mu Ruki nastavuje a jen se ho přidržuje, aby se z toho nezbláznil. Kdyby věděl, že v Reitově hlavě se honí něco hodně podobného, opravdu by ho to potěšilo. Znovu, o něco výrazněji, si povzdechne, když ucítí jeho dlaně mnout své pozadí a skoro se u toho staví na špičky, jak se jemně pohupuje v bocích proti němu. Je to opravdu sladké milování. Prsty, hladící jeho vstup, ho už přimějí sténat o něco hlasitěji, aniž by měl tušení, že v tomhle bytě si ho užívají jistě i sousedé. Prostě na to není zvyklý. Stejně by se asi neovládl ani tak. Voda, mýdlo, Rei, všechno je tak příjemné a on je z celé atmosféry natolik uvolněný, že prst uvnitř sebe nevnímá vůbec jako problém. Naopak, je to víc, než vítané a on začne podvědomě pokrčovat pravou nohu v koleni a zvedat ji podél Reitova stehna výš, aby ho pustil dál. Začíná chtít víc a to opravdu palčivě. Kdyby mohl, snad si na něj nějak vyleze sám, protože teď už nechce nic víc, než se zbláznit pod jeho rukama v dokonalém orgasmu a chce to hned.
"Rei-chan... řekni jak..." Vydechne mu do rtů. Měl by se otočit? Měl by... co má udělat?

Reita

Doslova si, užívá Rukiho tělo. Neskutečně se mu líbí, jak se od něj nechává hýčkat. Ten pocit mu ke štěstí rozhodně stačí a vzbuzuje to v něm vzrušení, stejně jako Rukiho blízkost. Tiše se vzdychá ho jeho rtů, olíbává je od jednoho koutku k druhému a neopomene si ani popotáhnout jeho spodní ret. Líbá jej s každou vteřinou víc vášnivěji, nedokáže tomu odolat. Jemně se pousměje, aniž by se oddálil, jakmile ucítí zvedání Rukiho nožky výš. Chce se od něj nechat laskat, nebrání se mu vůbec a to je pro jeho nitro tím pravým, co chce. Jen velmi opatrně a něžně dráždí jeho nitro a přemýšlí, jak mu být, co nejblíže. Není tu příliš místa, museli by ven ale tam ho o moc víc není. Mračí se nad prostorem kolem nich a nejde příliš moc věcí vymyslet. Jeho byt není celkově stavěný na nějaké roztodivné fantazie ale sedat na zem se mu taky nechce. Přestane přemýšlet v okamžiku, kdy se ozve Rukiho hlas a ještě s takovou pobídkou, jenž nedokáže odolat. Nakloní se velmi pomalu k jeho oušku, které s přivřenými víčky olíbá a pak se prudce nadechne, když se jejich klíny opět střetnou.
"Neřeknu." Broukne jako první touhou podbarveným hlasem.
"Radši ti to ukážu." Usměje se a ne, ani teď si nemohl odpustit trochu toho dobírání. Rozhodne se během vteřin. Dá si sice pořádný trénink ale podle toho, jak jsou oba rozjetí, to nebude dlouho trvat. Navíc Ruki je proti němu o dost drobnější, lepší posilovnu by si opravdu vymyslet nemohl.  Sjede dlaněmi po linii jeho těla, krátce jej políbí, než ho vezme v půli stehen a opírajíc jej o zeď ho vysadí s nožkami kolem svých boků.
"Ještě, že mám natrénováno." Tiskne se k němu, znovu se přitiskne rty na jeho krk a ještě kousek jej pozvedne, aby mohl svůj klín nasměrovat proti jeho nitru. Jemně se zakousne do jeho ramene, když pocítí první milimetry, které svírají jeho přirození. Mají už jedno kolo sice za sebou ale připadá si, jak kdyby nesouložil snad sto let. Nespěchá, nechce mu ublížit a několik okamžiků Rukimu dopřeje, aby si na něj přivykl. Sám potřebuje nějaký čas, aby se nenechal unést brzkým vrcholem.  Stiskne o něco více jeho stehna, když se boky pohne poprvé a pak už se nezastaví. Nebere si ho nějak zběsile ale jen pomalými mučivými pohyby, dokud v sobě má ale alespoň drobek příčetnost. Do kůže mu šeptá jeho jméno, úplně ignoruje začínající pálení svalů na rukou, jen postupně zrychluje a dopřává sám sobě, snad i Rukimu ty nejlepší pocity. Nakonec ho dostihne slastná extáze s poslední prudším přiražením a jemně poklesne v kolenou, když naplní jeho nitro. Udrží se na nohou, ještě chvíli určitě ale dává si opravdu zabrat.
"Ru-koi." Broukne měkce jeho jméno, než se dlouze přitiskne na jeho rty, mezi které se probojuje jazykem.

Ruki

Ucítí jeho rty, jak se přesouvají k oušku a je si jistý, že mu pošeptá, jak by to rád. Musí, protože v tuto chvíli je opravdu nejistý. Jenže místo toho uslyší něco, co ho vyhodí z konceptu. Je to jeden z těch jeho vtípků, ale Ruki se doopravdy lekl, nedovedl ho v takovou speciální chvilku rozklíčovat. Naštěstí nemusí na vysvětlení čekat dlouho, ale stejně mu trochu zatrnulo. Uvnitř se celý zachvěje trémou z očekávání, Reitovy dlaně jedou po jeho těle níž a v další chvilce ho prostě zvedne na ruce. Ruki tiše vydechne, nečekal to, ale hned se ho pevně chytí pažemi kolem krku a nohama kolem stehen. Zády se opře o stěnu a ví, že tohle bude celé na Reitovi, ale neskutečně mu to zaimponuje. Ta jeho síla, ty bicepsy, to že ho udrží... Neskutečné! Asi o tenhle způsob bude škemrat docela často, přijde mu to tak strašně mužné.
"Já nejsem těžký." Zašeptá, aby mu aspoň v něčem oponoval, ale usměje se a vzápětí už se pustí do souboje s jeho jazykem, zatímco mu prsty vjíždí do vlasů nebo dlaněmi hladí ty neskutečné paže. Snaží se mu pomoct, jak jen může, ale jde to dost těžko. I tak se jim ale jejich nelehké spojení podaří a dokonce tak něžně a opatrně, jak ho žádal. Nebolí to vůbec, i když je jeho vchod ještě celý podrážděný od předchozího zážitku v tělocvičně. Rei ho jemně kousne do ramene, prozradí tím, co se uvnitř něj odehrává a Ruki se šťastně usměje. Tiskne se k němu jako by nebylo žádné zítra, zatíná svaly stehen, aby byl schopný alespoň nějak spolupracovat a nechá se jím doslova vynášet do nebe. Celou tu dobu mu v podstatě vzdychá do ouška se rty jen těsně od jeho lalůčku, pohyby nahoru a dolů jsou pomalé, nijak razantní, nemohou od sebe moc daleko, ale dokonale to stačí. Jeho úzké nitro se o hodně postará. Pořád se omámeně usmívá, když slyší vlastní jméno z jeho rtů... Ruki, Ruki, Ruki... nikdy nic podobného nezažil. Když se Rei dostane na svůj vrchol a trošičku klesne, slabě v něm zatrne, že se mu to nepodaří ustát a půjde do kleku, mohl by si ublížit. Ale to se nestane a prudký stah vlastního nitra kolem Reitova penisu způsobí okamžitý vrchol i jemu. Asi ho umačká svým nitrem i ve svém obětí, ale nemůže si pomoct a trvá to ještě dlouho, než jeho hlasivky přestanou tlumeně rezonovat a on je ochotný spustit nožky pomalu dolů. Zůstal by déle, ale je mu jasné, že Rei by ruce už asi nikdy nepoužil, jak by mu je zničil. Sám trochu zavrávorá, to ta horká voda. Nechce se ho pouštět, ale vypne ji a dvěma krůčky se vymotá z koutu, kde je asi o stupeň chladněji a zničeně se opře předloktími o pračku, aby se vydýchal. To že na něj bezostyšně znovu vystaví pozadí, mu v tu chvíli vůbec nedochází.

Reita

Nemůže se přestat k němu tisknout. Jednak opravdu nechce a druhak…asi by ho už vážně pustil. Svaly protestují ale doznívající orgasmus, který způsobuje spoustu příjemných pocitů, mu dodává poslední zbytky energie. Boří čelo do jeho ramene, věnuje mu ještě pár polibků, než je schopný se alespoň trochu nadechnout a snaží se udržet pevný postoj, aby oba dva na té zemi opravdu neskončili. Pomalu vzhlédne a stačí mu jen vidět výraz v Rukiho tváři…nechtěl by to jinak.
"Nejsi, ani trošičku." Šeptne mu hrdinsky, jak kdyby nebyl na pokraji svalového vyčerpání a pokusí se vzpurně zvednout bradu. Vypadá spíš komicky, než vážně a tak se radši krátce a pořád udýchaně zasměje. Nakonec ho přece jen velmi pomalu postaví na nohy a pořád ho jistí, kdyby Rukiho nožky vypověděly službu. Jak se zdá, on je na tom s energií o trošičku líp, než Rei. Sám se dlaní opírá o chladné dlaždičky s pohledem upřeným do země, když Ruki vypne vodu a z toho sprcháče mu skoro uteče.
"Kam…?" Stočí hlavu jeho směrem, aby jej mohl doprovodit pohledem a kousne se do rtu, jakmile ho vidí, jak se opírá. Je snad ještě víc sexy, než před chvílí. Rei se pomalu narovná a skoro provokativně se pousměje. Teď vypadá, jak kdyby se před chvílí nic nestalo a prostě si dopřáli jen osvěžující sprchu. Nikdy neměl takovou potřebu užívat si několikrát za sebou ale teď…by si klidně dal říct. Naštěstí může i trochu racionálně uvažovat a ví, že by to Rukiho pozadí asi příliš neocenilo. To však neznamená, že by ho nemohl dohnat na pokraj příčetnosti. Pak už třeba nebude chtít nikoho jiného. Pomalu se přikrade k jeho pozadí, na které se natiskne klínem a otře se o něj. Nakloní se nad jeho záda, aby mu mohl věnovat několik polibků mezi lopatky a ještě víc se skloní, když rty najde jeho ouško.
"Budeš mě ještě prosit, abych tě vzal na motorku." Šeptne mu s dobráckým rýpnutím, než rty začne sjíždět podél jeho páteře až k rýze mezi jeho polovičkami. Protáhne ruku mezi jeho nohama, kde najde jeho chloubu a několikrát ji letmo pohladí. Musí být něžný, dokud je ještě přecitlivělý na doteky.
"Hlavně nezapomeň, co jsem ti říkal před nějakou chvíli." Připomene mu svá slova a ne ani teď nemůže zavřít pusu. Bude ale muset, protože jeho jazyk už má úplně jinou práci a že se jí hodlá věnovat naplno.

Ruki

V podstatě na tu pračku nalehne horní polovinou těla, protože se mu trochu točí hlava a jeho tělo se pořád slastně chvěje. Nakonec opře čelo o předloktí a pro sebe se usmívá několik minut. Jen se trošku vzchopí a pak půjdou spát. Mírně sebou trhne dopředu proti pračce, když na pozadí ucítí Reitův klín. Není vzrušený, jak by mohl, po tom, co se teď stalo, ale příjemně to zašimrá a Ruki čelo zase trochu pozvedne. Na páteři ucítí dotek jeho rtů, je jako samet. Celé Rukiho tělo je pokryté červenými flíčky od milování i od horké vody, je ještě celý omačkaný. Mírně za ním natočí tvář, když na něj Rei promluví a povytáhne obočí lehce nahoru. Zeptal by se ho, jestli si je tak jistý, jenže Reitova ústa začnou klesat po páteři níž, krůček za krůčkem až skončí na tom nejvydrážděnějším místě jeho těla. Ruki překvapeně zamrká a v jeho těle se odpálí jaderná nálož. Je neskutečně přecitlivělý na všechno, cokoliv by mohlo být moc, ale Rei to zdá se ví, jsou to motýlí doteky a přidají se k nim i ty ve předu. Trvá to jen pár vteřin, než se jeho klín začne znovu probouzet, ani neví, jak je to možné. Udělá půl krok dozadu proti němu, částečně proto, aby se klínem proti pračce vešel a částečně proto, aby se ještě víc předklonil a pustil ho k sobě. Je to neskutečné. Velmi intimní, jenže po tom všem nemá čas se stydět. Chce, aby to dělal a aby nikdy neskončil. Teď je to on, kdo šeptá Reitovo jméno, vytahuje se střídavě na špičky a zase klesá, podle toho, jak se mu zrovna nastavuje slast se opět stupňuje. Koupelnou se ozývá jeho tiché ano, nepřestávej a ke konci už čelem tlačí proti pračce, jak se se zatnutými pěstičkami snaží neumřít. I kdyby to bolelo, asi by mu to bylo jedno. Ať to udělá. Ať udělá cokoliv. Je skoro umučený a dohnaný ke kraji vší příčetnosti, po tomhle bude spát nejmíň rok a zároveň je to tak krásné.

Reita

Chtěl by se usmívat, jak vnímá Rukiho tělo přes sebou. Něžně jej jistí za boky, aby se mu nemohl příliš cukat. Nechává ho však tlačit se proti sobě jazykem vyhledává ta místa, která měla tu největší odezvu. Tohle většinou na poprvé nedělal ale touha přesvědčit Rukhio, že tohle je to nejlepší je mnohem větší. Začínají ho sice trochu tlačit kolena a bude nejspíš dost vyřízený po tom všem, děkuje však za svou fyzičku, díky které si to může dovolit. Ráno to nějak rozhýbá…snad. Obkrouží naposledy jeho vchod, jakmile se Ruki tiskne proti pračce a vypadá to, že každou chvíli umře. Mohl by si ho vzít ještě jednou? Ublíží mu, když to udělá? On sám už je zase vzrušený, až to bolí a nějak se nemůže přinutit pomoci si sám. Pohladí Rukiho oběma dlaněmi po jeho krásném pozadí. Věnuje mu na každou polovičku několik polibků a natiskne se tělem na to jeho.
"Nechci ti ublížit a zároveň…" Ale co mu bude povídat, on jistě musí vědět, jak se Rei cítí, jak moc ho chce….musí to hlavně cítit.
"Ru-chan." Zavrní jeho jméno a přece jen to zkusí. Kdyby viděl byť jen sebemenší záchvěv bolesti, který by byl na jeho maličkého až příliš, přestane. Tím si je jistý. Párkrát se kousne do rtu, než sáhne do skříňky nad umyvadlem a vytáhne malou tubu. Tohle bude rozhodně potřeba, předtím si vystačili sami ale teď to jen prospěje. Věnuje štědrou dávku lubrikantu Rukiho vchodu i svému přirození a velmi opatrně do něj vnikne dnes už potřetí. Prsty svírá hranu pračky, jak se snaží být, co nejšetrnější a přemoci své vlastní vzrušení. Po svém vpádu počká mnohem déle, než předtím a nakloní se víc nad jeho tělo, konejšíc ho polibky na šíji a mezi lopatky. Pozoruje jemné náznaky a pokud se žádný z těch špatných neobjeví, rozpohybuje se proti jeho pozadí ve velmi pomalém, skoro až smyslném rytmu. Je vidět, že si to opravdu užívá, dokud ho nepřemůže příval slastných pocitů a nedonutí jej zrychlit. Přidrží si ho za boky, aby mu nikam neutíkal, několikrát stiskne jeho bledou kůži vonící po sprchovém gelu mezi zuby, než vyvrcholí do jeho nitra se zmučeným a dost hlasitým zasténáním. Tentokrát mu ty nohy citelně povolí a tak na půl se položí na drobné tělo.
"Proč mám postel tak daleko?" Postěžuje si řádně ale pořád tiše, než se začne pomalu zvedat a pomůže se narovnat i jemu.
"Pojď." Podepře jej ochranitelsky, než se vypotácí do jednoho pokoje, kde je všechno a svalí se společně s ním na postel, kde si Koron udělal pelíšek z Reitova polštáře.
"Tohle jsme si nedomluvili." Obviní ho s unaveným úsměvem, než si přitáhne Rukiho do své náruče.
"A my taky ne…kdo ti dovolil mě zničit?" Nadechne se dlouze, než ho políbí do vlasů.

Ruki

Ví, že s ústy Rei skončil už v okamžiku, kdy ho pohladí po polovičkách a políbí na každou. Chvilku na to už Rei zase stojí a přitiskne se na něho. Ruki dokáže jenom omámeně pootevřít oči, jinak nic. On ví, že nechce a zároveň je sám neschopný rozeznat, co ještě snese a co už ne. Je ve fázi, kdy má pocit, že by mohl do rána bez ohledu na svoje zdraví. Rei vydechne jeho jméno způsobem, který dává tušit, že taky nechce končit a brzy ucítí na rozpáleném pozadí chladivý gel. Koutky se mu zvednou nahoru a jakmile ucítí tlak proti svému vchodu, doslova se zhroutí na pračku s rukama od sebe a objímá jí jako velkého plyšáka. Jeho steny jsou vydrážděné, hlasité, trochu rozbolavělé a neskutečně roztoužené. Nikdy neslyšel sám sebe znít takhle, tiskne víčka pevně k sobě a po několika pohybech mu steče i pár slz, ale jsou to šťastné slzy, ne slzy bolesti. Usmívá se u toho, nechává ho drancovat své tělo a moc si přeje, aby to nemělo konec. Už mu přeskočilo. Konečně... Je mu v tuto chvíli naprosto oddaný, věří mu, že mu neublíží a když přijde jeho třetí orgasmus, hlas mu v hrdle uvízne, zlomí se a odezní do ztracena. Kdyby sem vpadla jednotka rychlého nasazení, asi by se nechal zastřelit se šťastným úsměvem na rtech. Nakonec skončí i tohle a Ruki je pevně rozhodnutý spát na pračce v této poloze. Prostě se nedokáže hýbat ani myslet. Rei ho tiše vyzve, aby to přece jen udělal, nechá se odlepit od spotřebiče, zavěsí se pro změnu do něj a mírně opileckou chůzí, u které zjistí, že to přece jen trochu bolí, dojde až k posteli. Koron vrtí ocáskem, je rád, že za ním konečně přišli a leží stočený v klubíčku na polštáři. Zrovna z polštáře by ho vyhodil, ale dneska jim bude stačit jeden. Ruki se po něm natáhne, letmo ho pohladí a nechá se stáhnout k Reitovi do obětí. Zpola ho zalehne, tvář přitiskne k jeho hrudníku a jednu ruku pevně omotá kolem jeho hrudníku. Tu druhou má někde pod sebou. U něho a pod peřinou brzy začne být příjemné teplo, navíc je tma a únava udeří nečekanou silou.
"Hnnn..." Vydá ze sebe, protože zničený je spíš on sám, nemůže ani mluvit, nemůže vůbec nic. Jen se k němu tulí a hladí konečky prstů, dokud nezačne pravidelně oddechovat.