Ruki x Reita - Při sexu se leží. - Část 2.

(Fitcentrum, Reitův byt)

Ruki

Obvykle se hodně styděl, když byl před někým do půl těla, ale Reita nedává podobným myšlenkám vůbec žádný prostor. Je jím příliš zaměstnaný, aby ho něco takového napadlo, takže jen mírně zatřese hlavou, aby se jeho vlasy rozprostřely po ramenou, když na něj znovu shlédne a nechá v sobě narůstat stejné vzrušení, jakým trpí jeho protějšek. Reitovy dlaně na jeho hrudníku to zdatně podporují.
"To není tak docela on, tenhle ti sluší o trochu víc." Vydechne po pravdě a zadoufá, že to není úsměv, který vidí kde kdo. I když vlastně netuší, proč by mu na tom mělo záležet.
"Ještě před chvílí jsi mluvil o návštěvě." Připomene mu jisté bezpečí a klid domova, ale na druhou stranu byly dost vysoké šance, že se Ruki zamkne v autě, jen co se dostane na čerstvý vzduch. Rei pohne s jeho boky proti sobě a vzdychnou si prakticky současně, protože to má na oba stejný, dráždivý účinek. Pro jejich klíny rozhodně. Jasně tak potvrdí svoje slova o tom, že ho chce hned teď a Ruki se začervená ještě o něco víc. Tohle je neskutečné... už měl být dávno na tom kafi s pocitem, že posilovna je hrozná a místo toho tady dělá tohle. S trenérem na lavičce! Takové porno klišé! Dokonce má s sebou i tu čivavu! Naštěstí to vypadá, že Korona to nechává klidným. Sotva patrně nadskočí, když ucítí jeho rty na citlivé bradavce, ale nechá si jím vrátit paže na jeho krk a přitáhnout se nahým hrudníkem zpět proti jeho tělu. Jeho husí kůže se obnovuje pokaždé, když Rei pohladí jeho žebra.
"Nemám." Odporuje mu, když dojde na fotky, ale... skoro je to pravda. Ještě jsou tam nějaké věci jako co viděl v krámě a chce se pro to vrátit, jeho auto, jeho ložnice, jeho návrhy... občas něco s kamarády. Ale žádné holky ani kluci... Až do teď.
"Ale ty jsi tam oblečený a zády." Hned pochopí, jak by ho nejraději fotil, aby si pak nad tím mohl pomáhat doma, ale vzhledem k situaci, v jaké jsou, mu to neskutečně imponuje. To udělat vážně nemůže, co kdyby se to dostalo do nevhodných rukou? Ideálně na instagram a podobně? Rodiče by ho asi zabili.
"Prosím tě... kluk jako ty a často sám..." Nevěří mu ani slovo, ale jestli je to pravda, rád to zjistí. Co když to pravda je? Kousne se jemně do spodního rtu a pousměje se. Býval by snad rozpaky mluvil dál, ale všechno se mu zarazí v hrdle, když se Rei dotkne lemu tepláků a zcela jednoznačně se je snaží jakkoliv poposunout někam dolů. Kmitne pohledem k jeho očím. Vstát - být svlečen... Už zase pomalu rudne a honem si přebírá, jestli neuteče alespoň teď, ale je mu s ním dobře. Rei ho vezme za ruce a přiměje ho vstát, musí překročit lavici a málem se u toho přerazí, jak je z něj celý omámený, ale najednou stojí vedle ní a Rei naproti němu. Musí k němu mírně zvednout tvář a plaše se pousměje jeho komplimentu.
"Ty taky." Oplatí mu po pravdě, sevře v prstech jeho bicepsy a mírně se povytáhne na špičky, aby mu polibek vrátil. Trvá to jen krátce, než se oba nechají znovu pohltit a tepláčky se hladce přehoupnou přes linii jeho poloviček. Sevře ho ještě pevněji, ale zavře oči a užívá si jeho laskání po těle, zatímco Rei klesá níž a níž, až před ním klečí. Musí přesunout dlaně na jeho ramena, zvolna z kalhot vystoupí, i když mu stále zůstávají tenisky na drobných chodidlech. Asi mu sluší nebo co. Usměje se tomu, ale Reitovy rty se velmi přiblíží k jeho klínu a jeho polije horký pot. Opravdu tam ucítí jeho dlaň a povážlivě se zhoupne, jak se mu trochu zatočí hlava. Ne, teď už mu z toho určitě neuteče, už je příliš popletený. Rei se pomalu ocitne zase u něho ve stoje a vede Rukiho ruce, aby si taky zkusily, jak příjemné je svlékání někoho dalšího. S tichým, rozechvělým povzdechem to udělá a vysvobodí ho ze zbývajícího oblečení. Pořád se vzájemně drží, když se jím nechává odvádět zpět a očima při tom zvědavě sklouzne k jeho klínu, aby si prohlédl, jaký je i tam. Jen krátce, než si ho všimne, ale musel a pro sebe se pousměje. Krásný... opravdu. Jako antická socha.

Reita

"Kecáš." Obviní ho mírně zastřeným hlasem, když se Ru tak bránil těm fotkám. Tohle mu prostě nevěří. Minimálně polovina jich bude s Koronem o tom není pochyb a teď i nejméně jedna jeho.+Hm, to by šlo.+ Zhodnotí si pro sebe v duchu, než ho za sebou dovede k lavici. Stejně jako si Ruki prohlíží jeho, ani on není v tomhle ohledu pozadu. Má jednu výhodu, pořádně si prohlédl ve chvíli, kdy před ním klečel. Měl sto chutí si ho dopřát i jinak ale kruci, mají tak hrozně málo času. Je možné, že každou chvíli sem někdo vpadne, protože už rozhodně musí přetahovat. Možná tak půl hodiny navíc je nikdo hledat nebude a to je hrozně málo na to, co by si s ním dokázal představit dělat.
"Arigato." Broukne měkce, když mu Ru oplatí kompliment. Není v tom ale nic povýšeného, jen upřímná radost nad tím, že se mu taky líbí. Je to jeden z důvodů proč cvičil ale nikdy si o sobě příliš nemyslel, i přes fakt, že se tak většinou snažil tvářit. Ne všichni však dokázali vidět hlouběji, než na povrch a za slupku jeho občasného chování.
"Pojď za mnou." Pobídne ho, aniž by pustil jeho zápěstí a přitáhne si ho na svůj klín, stejně jako tu seděli před chvíli. Tohle bude ten pravý trénink a oba budou rádi, když se pak vůbec pohnou. Žíněnky jsou v tuhle chvíli ale neskutečně daleko. Tam by nejspíš už ani nedošel, jak moc chce mít u sebe to hřející, pro něj dokonalé tělo. Tiše si vzdychne, jakmile se Ruki pohodlněji uvelebí a dotkne se Reitova připraveného klína. Bože, asi se zblázní jen z toho a to se pořádně nic neděje. Dlaní jej pohladí po tváři a vjede prsty do vlasů, aby si ho mohl přitáhnout k polibku. Druhou dlaní mezitím zamíří z poloviny zad dolů, zatím jen na pravou polovičku, kterou stiskne a jemně s ním pohne proti sobě. Neudrží se a musí tiše zasténat, jak moc příjemných pocitů mu to způsobilo. Krátce odlepí ruku z jeho těla a odtáhne se, aby ukazováčkem a prostředníčkem obkroužil jeho rty a pomalu se mezi ně vsunul. V očích má čistou vášeň a chtíč ale je tam i něco víc. Nechápe, co se to v něm odehrává, nicméně tomu ani nechce vzdorovat.
"Jestli mi pak dáš košem a nepůjdeš ani na večeři, tak to neudělám." Varuje ho s nádechem roztouženého pobavení, než prsty zamíří rovnou mezi jeho polovičky a začne ho připravovat na věci budoucí. Zbytečně nespěchá ale ani neotálí, aby ho pro sebe pořádně připravil a nebylo to spíš k vzteku, než příjemné. Pomalu do něj pronikne jedním prstem a rty zaútočí na jeho šíji, ramena  a částečně i hrudník, kde jsou jeho hlavním cílem bradavky. Postupně přidá i druhý prsty a dostává se, co nejhlouběji do Rukiho nitra, aby našel body, které to celé změní v něco příjemného, vážně je o tom přesvědčený.
"Tak už to řekni." Pobídne jej znovu, když stiskne zuby jemně kůži nad jeho bradavkou, aby ho přinutil mu alespoň jedno rande slíbit. Zase začíná být paličatý až hrůza ale jestli to nezvládne, bude na sebe dost naštvaný. To už se do Rukiho dostane i třetím prstem. Nakonec jeho nitro opustí a stiskne provokativně jeho boky, aby je nazvednul ale nedovolím jim klesnout, dokud mu to neodkývá. Mučí sám sebe ale pokud to dokáže odměna bude dokonalá.

Ruki

Je to hrozně zvláštní, podivně intimní, když jsou sami v té prázdné posilovně a dočista nazí, až na ty botky, co oba mají, ale alespoň jim nebude zima na nohy. Nikdy si nepřipadal, že by jeho postava byla nějak k vystavování, ale s Reitou si krásný doopravdy připadá a to je další zvláštnost toho všeho. Sleduje ho, jak si před ním sedá na lavici, vrací se do polohy obkročmo, a když ho vyzve, aby šel za ním, pousměje se a taky přehodí jednu nožku přes lavici, aby se mohl opatrně posadit na jeho klín, tak jako byl před chvílí. Ucítí jeho vzrušení proti sobě, ale Reita může cítit naprosto to samé, protože se ho dotýká na břiše. Snadno si rozhodli role, tak přirozené jim to oběma připadalo. Ruki se tomu nebrání, neuměl by si to představit jinak. Ví, že se to Reitovi líbí, podle toho, jak si vzdychl i podle toho, jak se na něj dívá a věnuje mu další jemný úsměv, než pocítí jeho dlaň ve vlasech, zavře pod ní oči a mírně zakloní hlavu dozadu, než mu znovu shlédne do očí. Jen na chvíli, než se políbí, zase o něco opatrněji a pomaleji, než před několika chvílemi a on na zádech ucítí jeho dlaň, která se posouvá dolů a dotkne se neprobádaného území jeho pozadí. Ruki má velmi štíhlé boky, takže ho sevře dost snadno. Oba si vzdychnou, když s ním Reita pohne proti sobě, ale je v bocích dost uvolněný na to, aby mu to dovolil a jeho pohyb byl ladný a ne protichůdný. Reitovy prsty ho polechtají na rtech, než je jemně pootevře a obejme kolem nich, zatímco se mu stále dívá do očí a vidí v nich všechno, co je tam napsané. Vypadá to, že jsou pohlceni jeden druhým. Tiše se zasměje té poznámce a v nitru se mu v tu chvíli rozlétne hejno motýlků, které tam před tím nebylo. Chce ho vidět znovu? Nejde tu jenom o sex a nic víc? A k tomu to roztomilé vyhrožování. Jenže v dalším okamžiku už pocítí horkou dlaň u svého vchodu a po chvíli i jeho prsty. Znovu zakloní hlavu a jeho hrdlo opustí hlasitější sten, když se podráždí ta správná místa. Už to nepřestane, jen se to opatrně stupňuje. Ucítí ho vstoupit dovnitř, do jeho těla, ale zároveň pocítí i jeho rty všude tam, kde je jeho kůže dostupná. A znovu dobyvačně, rychle a hladově. Vtáhne ho to rovnou do víru vášně, pevně se ho drží za ramena a nechává se jím prostupovat, když Rei přidává další prsty, aby ho připravil na sebe samotného. Ani se ho tam nestačil dotknout.
"Půjdu. Půjdu s tebou na večeři..." Řekne mu touhou podbarveným hlasem a kamarádka je bohužel zapomenuta. Už asi pochopila, že se něco stalo a nemá na něho čekat. Pravou rukou se ho pustí, vloží si mezi rty vlastní prsty a honem se ho dotkne alespoň na špičce penisu, aby ho taky trochu podráždil a navlhčil i jeho, protože uvnitř sebe cítí už třetí prst a nezkrotnou touhu po něčem větším. Nemá strach, nemá důvod. Jen ho napadlo, že jsou pro sebe cizí a ani jeden nemá po kapsách to, co by mít měli. Musí mu věřit. Je to rychlý okamžik, kdy ho prsty opustí a Reita ho pozvedne výš, ale jakmile má pocit, že je nasměrovaný tak, aby mu neublížil, sám začne zvolna dosedat na jeho klín s jemnou pomocí pohybů nahoru a dolů, kdy je každý další hlubší, až dokud v něm není úplně. Dýchá u toho trhaně a rozechvěle, trochu to bolí, nemají ani gel ani nic podobného, ale zároveň z toho má vášnivé hvězdičky před očima a připadá si velmi přirozeně.

Reita

Spokojeně se usměje a podívá se mu upřeně do očí, když mu tu večeři odsouhlasí. Nic víc, by si momentálně nemohl přát. Asi by to celé mělo být trochu obráceně. První večeře a pak sex, nejspíš. Jenže tak to zkoušel celou tu dobu předtím, tak třeba to vyjde takto. V duchu se zasměje nad svými myšlenkami ale na jeho tvář se nic z toho nepromítne. Tam je jen touhou změněný výraz, který nedokáže ovládnout.
"Nic víc, bych si nemohl přát." Zavrní spokojeně a další zasténání na sebe nenechá dlouho čekat. Ruki  na něj pomalu začne dosedat. Svírá jeho boky, zatíná do nich prsty, dokud se uvnitř něj neocitne celý. Je neskutečně úzký, zatmívá se mu z toho před očima a všechno se v něm kupí do jediného místa, odkud hrozí brzký výbuch. Chtěl by mu toho tolik říct ale nedostává se mu slov. Všechno najednou zní hrozně pitomě. Připadá si, jak kdyby ho znal týdny a ne pár hodin, nad ničím jiným nedokáže přemýšlet, teď prostě ne. Mohl by to být začátek něčeho úžasného. Možná přemýšlí příliš dopředu ale on jiný nebude, nikdy nebyl stavěný na jednorázové záležitosti, na to prostě neměl povahu. Bude hrozně trpět, pokud to nemá stejně taky Ruki. Podívá se mu se všemi těmi pocity do očí a dlaněmi vyjede po linii jeho těla až na tváře. Nechá ho, dokud bude potřebovat, aby mu přivykl. Ne, nechce mu ublížit, i když ho stupňuje touha a nejradši by mu trochu pomohl. Jakmile se ale jeho krásná společnost pohne poprvé, už nedokáže dál odolávat a na nic čekat. Sjede dlaněmi zase zpátky na boky, z nich na pevný zadek, za který si ho první přitiskne k sobě s tichým zasténáním, jež utlumí v jeho měkkých rtech. Nechá jej ze začátku pomalu dosedat na svůj. Pak mu začne pomáhat a zrychluje Rukiho pohyb tím víc, jak na něj atmosféra místa působí. Tiše opakuje jeho jméno mezi jednolitými vzdechy a začíná se podvědomě ztrácet v tom, jak to celé zní. Je možné propadnout někomu po jediné hodině, po jediném spojení, které spolu zažijí. Nevydrží dlouho, nedokáže odolat slasti, která ho postupně pohlcuje a s poledním prudkým přírazem vyvrcholí do jeho nitra.
"Bože." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a zaboří tvář do jeho krku, aby nezasténal na celé sprotcentrum. V tu samou chvíli se dveře do tělocvičny se smíchem rozrazí a vejde dívka z recepce. Vypadá to, že nevěří tomu, co vidí. Reita jen zvládne pozvednout zpocenou tvář a připitoměle se pousmát.
"Trénujeme." Vypadne z něj dokonale mimo a znovu se zazubí.
"To nemyslíš vážně?" Zamrká dívka nevěřícně a raději rychle zmizí s rudými tvářemi s neschopna dalšího slova za dveřmi.
"Právě jsem dostal ten nejlepší vyhazov na světě." Prohodí Rei, který vůbec nevypadá, že by se za cokoliv styděl. Ono z něj vlastně moc přes Rukiho vidět není.
"Nemáš náhodou ještě nějaký skvělý nápad na trénink, tento se ti povedl." Rýpne si do něj zadýchaně, jak kdyby to celé vymyslel on a ne Rei. Vezme jeho tvář velmi něžně do dlaní a otře se o jeho rty těmi svými.
"Co máš v plánu na dnešní noc?" Zeptá se jej se zajiskřením v očích.

Ruki

Drží se ho pevně kolem krku, když se na jeho klíně začne sám pomalu pohybovat. Jsou to ladné, neunáhlené pohyby, u kterých zjišťuje, jak moc se mu dokáže otevřít, jaké proporce má Reita a jak se pohnout, aby si způsobil slast a jemu neublížil. Na pozadí ho hřejí jeho ruce, jeho rty má tak blízko, že si s nimi může bez obtíží hrát a jemně ho za ně tahat svými zuby a pak mu Rei začne pomáhat. V tu chvíli musí všech polibků nechat, protože dostanou prostor jeho hlasivky. Býval by si uměl hrát déle, všechno prožívat intenzivněji, jenže on na rozdíl od svého milence nepochopil, že by měli spěchat a proč. Myslí si, že je prostě tak moc roztoužený, že už je toho na něj příliš a tak se jen usměje a nechá ho ovládnout celou situaci. Pořád dokola slyší šeptat vlastní jméno, ztrácející se mezi jednotlivými steny, až dokud neucítí cukání uvnitř sebe, jen není jeho. Jel na něm opravdu divoce, ani si to neuvědomoval, ale oba jsou zpocení jako za celý trénink ne a brzy se uvnitř něj rozlije Reitova horkost. S jeho výkřikem a tím pocitem  je toho příliš i na něho samotného a velmi brzy ho následuje na téměř společný vrchol. Celé jeho drobné tělo se silně chvěje, zatímco si ho berou neustupující vlny slasti a ještě stále se jemně, něžně pohybuje na jeho klíně, aby si ten dozvuk užili co nejdéle a nejvíce. Reita mu jako milenec opravdu velmi dobře sedl, nikdy nezažil nic podobného a brzy si uvědomí, že není tím dominantním, co by chtěl mít pod sebou dívku, že se mu líbí tohle, když to někdo umí. Jenže mu podobné myšlenky nevydrží dlouho, protože se u dveří ozve šramot, Koron vyletí z pelíšku a rozštěká se, když vyběhne ke dveřím a ze vzdálenosti dvou metrů vyhazuje narušitele. Ruki tam prudce otočí tvář a zbledne. Tak tohle by ho ve snu nenapadlo. Copak ho viděli odcházet? Prostě tu má soukromou hodinu a hotovo. Zamračí se a opravdu ho to naštve. Ta dívka velmi rychle uteče, ale jemu je jasné, že může být stejně rychle zpět s nějakým vedoucím. Pak obrátí nevěřícný obličej i na Reitu, který vypadá slastí doslova opilý a asi vůbec neví, co mluví. Vlastně je to krásné, co mu říká, ale měli by rychle odtud. Koron ještě pořád štěká, když se nechá přitáhnout k Reitovým rtům a pousměje se.
"Nic, jen musím ráno do školy." Řekne mu, i když nic podobného neměl v plánu. Rozhodně ne to, že bude spát u svého trenéra, kterého potkal asi před hodinou a půl.
"Musíme se obléct." Procitne jako první a zvedne se z jeho klína. Je to strašné a může za to ona. Mračí se ještě víc, když ho překročí a háže na sebe všechno oblečení. Pak trochu nejistým krokem přejde k pejskovi, vezme ho do náruče a dojde i pro tričko a svou tašku.
"Jdeme odsud. Nebudu chodit trénovat někam, kde jim nedochází, že dokud je klient uvnitř, nikdo sem nemá lézt, snad platím ne?!" Vzteká se a začíná se ukazovat jeho výchova. To už je tam i manažer centra a slyšel jeho poslední poznámku. Taky rychle zkrotl a přelétl pohledem obě oblečené postavy.
"Moment." Řekne mu Ruki, když k němu dojde, strčí mu do ruky psa, který se může vzteknout a snaží se mu vykroutit a oddupe si do šatny pro peněženku. Vrátí se i s ní, psa si zase vezme a s ním pomalu v podpaží odpočítává spoustu bankovek.
"Nate. Spoléhám na vaši diskrétnost pane. Snad víte proč a kdo já jsem." Vymýšlí si, ale tohle na podobné lidi platí. Teď mu bude šrotovat hlavou, že nepoznal nějakou celebritu.
"Byl bych rád, kdyby bylo možné tohle pracovní místo zachovat. Zas tak moc se nestalo. Ne? Určitě vás doporučím v recenzích a pošlu spoustu podobných klientů." Mluví dřív, než to stihne ten chlap a ten mu všechno odkývá k velké nelibosti slečny za ním. Asi si na Reitu myslela nebo co. No, teď mu uškodit nemůže.
"Za chvíli jsme odtud, abychom už nezdržovali vaše zaměstnance s úklidem." Zakončí to celé Ruki a za vzájemných úklon se jich obou zbaví.

Reita

Směje se ještě chvilku, protože sám si nedokáže v hlavě úplně poskládat, co by se mohlo stát. Nějak je dokonale omámený tím,  co se tu před chvíli odehrálo. Dokáže jen tisknout Rukiho tělo k sobě, když se dveře za dívkou zavřou a špičkou nosu přejíždí po jeho kůže a vdechuje vůni Rukiho těla.
"Hm?" Vzhlédne k němu nechápavě, teď se zachoval jako typický chlap a skoro to vypadá, že ho vůbec neposlouchal. Někde z koutku mysli vydoluje jeho odpověď a široce se usměje.
"A musíš do školy?" Pozvedne nepatrně obočí s rošťáckým zajiskřením v očích.
"Napíšu ti omluvenku, když budeš chtít." Brouká spokojeně a ne, jemu vůbec nedochází, že by ho měl do té školy spíš nutit, než přemlouvat, aby tam nešel. Jednou se to přece nezblázní. Zamračí se, když začne z jeho těla vstávat a ještě by se chtěl oblékat. Trhnutím za boky ho usadí zpátky na svá stehna a znovu políbí.
"Musíme?" Zeptá se s výrazem psa vyhozené na déšť ale nakonec ho přece jen pustí a oblékne se také.
"To ani nebudeš muset, já už tu dlouho pracovat nebudu." Pokrčí krátce rameny se sebevědomým výrazem a zdá se, že to nebere vůbec tragicky. Jenže pak se objeví i manažer a to mu konečně dojde, že je vážně zle. Mohl by mu napařit pokutu? A jestli ano, z čeho to kruci zaplatí? Zamračí se na něj a už otevírá pusu, aby jim řekl, co si o nich myslí. Jak se zdá dokáže ho dobře ovládnout vztek  a mohl by klidně bouchnout jako sopka. Místo toho však zůstane vykolejeně zírat na Rukiho, pak na Korona, když se vzdálí a znovu na něj. Sleduje bankovky, jak se přesouvají k manažerovi a mračí se o to víc. Vážně za sebe nechává platit? To přece nejde. Povzdechne si, prohrábne dlaní světlé prameny ale nic neřekne, dokud zase nezůstanou sami.
"To jsi nemusel, našel bych si jinou třetí práci." Podívá se na něj trochu zmučeně. Trochu mu vadí, že mu něco dluží a měl by mu to, co nejdřív vynahradit.
"Arigato, Ru-chan." Pomalu k němu natáhne ruku, sevře jeho zápěstí a přitáhne si jej k sobě do vřelého obětí.
"Je ti jasné, že ti to budu muset hezky splatit do posledního yenu." Promne si rty o sebe, nakloní hlavu mírně za stranu a volnou rukou podrbe Korona za ušima.
"Víš, mám jen jeden pokoj s velkou postelí a motorku…" Odmlčí se a pokusí se nahodit nevinný úsměv. Prsty patřící k paži kolem jeho pasu jej chytne za látku trika, jak kdyby se bál, že mu uteče.
"Ale kdybys chtěl, budu tě na rukou nosit. Třeba to bude stačit."  Sdělí mu se svou typickou upřímností a krátce se skloní k jeho rtům.
"Navíc jistě oceníš výhody osobního trenéra s hodně specifickým způsobem každodenního tréninku. První týden je gratis, stálo to na vizitce, pokud si předplatíš permanentku." Zasměje se a políbí ho.
"Ale asi si pospíšíme, nejsem si jistý, jestli by nám tu šatnu schválně nezamkli."

Ruki

Otočí se čelem k Reitovi a obočí mu plynule a demonstrativně vystoupá až nahoru k vlasům.
"Třetí práci." Zopakuje po něm s důrazem na slovo třetí.
"Tak to buď rád, že máš ještě pořád tuhle, v Tokyu to není zas taková legrace - říká se." Dodá, protože co on ví? Peněz měl vždycky dostatek, na co mu nestačilo, to mu dali rodiče. Jenom naspořeno má od nich tolik, že nebude muset nikdy nic.
"Není za co." Hlesne tiše, když sklopí oči, ale nechá se vzít za ruku a přistoupí k němu blíž. Pousměje se a zvedne k němu pohled.
"Platil jsem za sebe a za to, co jsem tu způsobil." Řekne mu, aby se s ním Reita nemohl dál dohadovat o tom, co mu dluží a nedluží. On má nějaký životní standard a nemíní se ho vzdát, takže dřív nebo později stejně bude muset pochopit, že ledacos půjde z Rukiho peněženky. Teda... pokud by snad spolu něco měli! Poslouchá to o pokoji a posteli.
"Nikdy jsem podobný byt neviděl." Řekne mu upřímně, ale jeho oči jsou měkké. Neopovrhuje tím, vlastně je zvědavý, jak žijí ostatní lidé, mimo Ropongi a podobná místa. Neví, jestli si Reita uvědomuje, jak moc bohatá jeho rodina je.
"Všiml jsem si, měl jsi s sebou velkou helmu a kombinézu." Hlesne ještě o něco tišeji, když ho Rei tahá za tričko, ale ještě neví, kam tím míří. To až v okamžiku, kdy mu začne navrhovat to o nošení na rukou. Oči se mu trochu rozšíří. On s ním chce chodit??? Trochu rozpačitě ho líbne zpět a znovu se pousměje. Každodenního... on bydlí u rodičů. Měl by začít trochu brzdit. Znovu se nechá políbit, ale upřímně se vyděsí, když jde o jeho věci v šatně. Dojdou tedy pro ně, rychle a bez dalších průtahů se převléknou a společně odejdou z centra za zkoumavých pohledů drbajících holek v recepci. Ruki je u toho rád za brýle přes polovinu obličeje, protože je červený až za ušima, ale tváří se sebevědomě. Až dokud se nezastaví u motorky. Je to nějaká závodní mašina, co na ní skoro ležíte, když chcete někam jet a on má kabelku a v ní psa. A načesané vlasy! Podívá se na Reitu a začne odmítavě vrtět hlavou. Navíc má strach. Sáhne do tašky a vytáhne z ní klíčky od své Mazdy. Namíří tím směrem prst, aby Rei pochopil, o jakém autě to mluví.
"Pojedeme každý zvlášť a sejdeme se tam nebo, jak chceš tohle udělat?" Ani nepočká na odpověď a už utíká k autu, aby do něj mohl usadit Korona. Na motorku nevleze a hotovo. Teď určitě ne. Ani jindy!

Reita

Jen krátce sklopí pohled, když mu Ruki řekne, že není za co. Cítí se trochu zvláštně celou tu dobu.
"Hai, máš pravdu, můžeš za to ty." Vyřeší to celé nakonec úplně po svém. Nejradši by mu ty peníze hned vrátil ale on je prostě nemá. +Jak moc zapláče Rukiho peněženka? Nebo to vůbec nepozná? Stane se z tebe vydržovaná milenka?+ Dělá si v hlavě legraci sám ze sebe a krátce si nepozorovaně povzdechne. Vůbec si nedokáže představit, jak vlastně Ruki žije. On pochází z jedné z chudších čtvrtí Tokya, na co si nevydělal, to neměl. A teď zve k sobě někoho, kdo to má očividně jinak a to potvrdila i jeho slova, že v podobném bytě nikdy nebyl. +No to budeš koukat.
+ Pomyslí si pobaveně a upřímně se mu z toho stáhne žaludek. Mohl by si to celé rozmyslet a utéct, až to uvidí? Snad ne. U motorky ale začne další problém.
"To bychom zvládli, jel bych pomalu." Pokrčí rameny s tichým zavrzáním kožené bundy ale jak se zdá, Ru to vyřeší za ně za oba.
"Počkej, vždyť ani nevíš adresu." Houkne na něj se smíchem a prohlíží si zaujatě jeho auto. Tak tohle zas pořádně zblízka nikdy neviděl on. Do dílny jezdili spíš s motorkami a levnějšími auty. Prostě všichni z okolí ale tam nikdo bohatý nebydlel. Sdělí mu tedy svou adresu a vyhoupne se na rudou krásku. Musí ho vzít na ní na výlet  a udělat si z něj hezký baťůžek, jinak to nepůjde. Nevzdá se ani jednoho, takže si na sebe budou holt muset zvyknout. Nasadí si helmu a vyrazí. Je mnohem rychlejší, líp se proplétá ulicemi, takže se stihne zastavit ještě v krámu, kde mají úplně všechno a koupit pro Korona hezkou misku. Je to snad jediné, čím to celé může zachránit. Zastaví před domem a pořád je tam dřív, než Ruki.
"Přijedeš vůbec?" Zeptá se sám sebe se starostí v hlase a upřímně si oddechne, když se jeho mazda objeví v ulici. Bude se jen modlit, aby mu s ní nikdo nic neudělal, tady se toulal kde kdo. Není to úplně nejhorší místo ale obvykle tu v noci není moc bezpečno a hluk. Začíná se trochu stydět za to, kde žije ale nic lepšího si dovolit nemůže. Pomalu si stáhne helmu z hlavy a koukne na Rukiho.
"Vevnitř to vypadá o dost líp." Pokusí se ho uklidnit.
"Ale jestli sis to rozmyslel, pochopím to." Bože, co si myslel, když ho sem vzal. Už jen to, jak je oblečený napovídá, že sem nepatří. Tohle bude pěkný trapas.
"Ještě můžeme na tu večeři." Pokusí se to zachránit s povzdechem. Samozřejmě, že ho k sobě vezme, když bude chtít. Je tam čisto, i když trochu nepořádek. V tom jednom pokoji se to prostě neztratí. Pár poházených věcí na gauči, několik hrnků na lince a velká postel rozházená, jak rychle ráno vstával. Pak už jen koupelna, je sice malá ale je tam aspoň vana! Dokonce má i malý balkón. Teda spíš stupínek ohraničený zábradlím ale je tam a to se počítá.

Ruki

Narovná se u dveří spolujezdce, když je Koron na svých polštářcích a usměje se na Reitu přes střechu auta. Je rád, že na něj nenaléhá, jednoduše by mu asi strachy počůral záda a to by bylo vážně divné. Všimne si jeho výrazu, když si prohlíží auto a jeho oči změknou. Je rád, že se mu líbí, i když nahlas nic neříká. Přikývne, když se dozví místo, nastoupí a zažehne motor. Světla ozáří silnici a zatímco diktuje autu, kam pojedou, sleduje sexy Reitu, jak si nasazuje helmu a vyráží. Vypadá na tom pekelném stroji zatraceně dobře. Brzy mu zmizí z očí a on vyrazí v jeho stopách. Na silnici se mu rychle ztratí, ale on ví, kam jet a ani na okamžik by ho nenapadlo to otočit a jet domů. Sice tady venku trochu vystřízlivěl a většinu cesty se probírá v hlavě tím, co udělal a co se ještě chystá dělat, ale zároveň mu s ním bylo opravdu moc dobře. Když nakonec zaparkuje v jeho ulici, Rei už na něj čeká a z pod sedla vytahuje i nějaké tašky. Kde je vzal? To je ta věc tak rychlá? No tak to tím spíš ani omylem! Vystoupí, vezme si tašku a Koron a zamkne auto. Vypadá tu opravdu velmi nepatřičně.
"Uvidím na něj z okna?" Zeptá se starostlivě, ale auto má výborný bezpečnostní systém. Kromě toho ho má propojené s telefonem. Kdyby býval tušil, jaké starosti měl Rei, aby vůbec přijel a co řekne na jeho byt, připadalo by mu to hrozně roztomilé. Rozhlíží se zvědavě po ulici, opodál jsou nějací divní lidé, ale nevšímají si jich a rachotí tu doprava, ale to nevadí.
"Proč bych si to měl rozmyslet?" Nakloní hlavu nechápavě k rameni, protože ve svém postavení nemá tušení, co se klukovi jako Rei honí po mysli.
"Myslel jsem, že večeříme u tebe." Poukáže na tu tašku a usměje se, aby ho trochu povzbudil.
"Teď budete plachý, pane trenére?" Začne si ho i maličko dobírat, protože v tělocvičně byl lev salónů. Následuje ho do nitra domu. Žádná vrátnice, nefunkční výtah, občas hluk z jiných bytů. Ruki je jako Alenka v říši divů, ale s ním se nebojí. Uvnitř bytu se zvědavě rozhlédne a pustí Korona na zem. Ten se hned vydá na svérázný průzkum, zatímco se Ruki zouvá a odkládá tašku. Jedním pohledem jde obsáhnout skoro všechno. Jeho dětský pokoj byl nejspíš větší, než tohle, ale přijde mu to nesmírně zajímavé. A pak se lekne, když se ozve rána od stropu a nějaký řev na chodbě. Zaskočeně se ohlédne na zavřené dveře a pak na Reitu.
"Co to dělají?" Ptá se ho, jak kdyby u toho snad byl. Korona taky málem trefí a začne štěkat, ale ne dlouho. Ruki se pousměje a ťapká dál, zatímco si dál zvědavě prohlíží starou mikrovlnku, sporák, rozestlanou postel... ta vypadá nově. Miloučce.

Reita

Jen přikývne, když se ho zeptá jestli na auto uvidí. Jeho obavy jsou na místě, protože tady si opravdu není jeden jistý. Ale zatím to vypadá, že utíkat nechce. Opatrně ho vpustí do domu, kde jsou posprejované zdi a popadaná omítka. On už tohle nevnímá, je to pro něj normální. Po očku ho pořád sleduje, jestli si to náhodou nerozmyslí.
"No víš, není to nic extra." Sdělí mu své vlastní obavy a pokrčí u toho rameny. Holt žije, jak žije. Vlastně se nemá, za co stydět, protože se o sebe stará sám ale...pořád je to pro něj dost nezvyklý pocit.  Ohlédne se na něj, až po tom dobírání a vřele se usměje.
"Až tě zamknu u sebe, tak budu zase zpátky, jen se neboj." Vrátí mu to s i úroky ale nechce ho děsit. Široce se usměje a začne zápasit s dveřmi. Jde to špatně, už mají něco za sebou a je vidět, že do nich zvenku někdo nejspíš kopl. Ještě je nevyměnil, vlastně ho to do teď ani nenapadlo. Jakmile za nimi zavře, hned se cítí líp. Jeho nábytek není nový ale je dost udržovaný, tedy kromě postele, ta je tu vlastně nejdražší a nejnovější.
"Hádají se. To je tu třikrát denně a to když mají zrovna dobré období." Jemu to vůbec zvláštní nepřijde. Podobný kravál je tu co hodinu.
"Někdy létají i květináče, proto nosím helmu, když jdu ven." Pozvedne paži, na které má helmu pověšenou a odloží ji na malinký jídelní stůl. Vlezou se k němu maximálně dva. Z tašek vytáhne jako první misku pro Korona, natočí do ní vodu a položí mu ji na zem.
"Vzal jsem něco z obchodu. Mám tu salát a nějaké pečivo. V lednici je kousek masa, zelenina a nějaké ovoce. Co by sis dal?" Nabídne mu a snaží se ovládnout další příval nejistoty. On určitě jí v těch nejlepší restaurací.+Ještě jsi měl koupit krekry a bylo by to dokonalé.+Pomyslí si ironicky na svou vlastní adresu.
"Čekal jsem, že budeš víc…překvapený." Sdělí mu nakonec jednoduše, než vytáhne lahev vodky a džus s mírně pozvednutým obočím.
"Dáme si a já pak nachystám něco na tu večeři? Ale varuju tě, nejsem zrovna šéfkuchař." Nastíní mu možný plán a k tomu přidá varování. Neotráví ho ale žádný luxus to určitě nebude.
"Odkud vlastně jsi?" Narazí na jeho přízvuk, když se otočí od linky a chce si jít pro domácí triko. Je to tak málo místa, že do něj v podstatě narazí.
"Hm, jsi blíž, než jsem čekal. A to je dobře." Zaútočila na něj jeho blízkost.
"Trochu mě ten hlad přechází." Broukne spokojeně, když protáhne paži kolem jeho pasu.

Ruki

"Hádají se?" Zopakuje po něm nechápavě. Takovým způsobem? To bylo docela nedůstojné, doma to nikdy neviděl, ale sám nikdy nebyl v podobné situaci a prchlivý uměl být až hrůza.
"To kecáš." Zamračí se na něj, když si z něj Rei začne utahovat kvůli helmě. Opře dlaň o linku, kde postává, zatímco sleduje, co Rei dává Koronovi.
"Ty jsi mu sehnal mističku?" Začne se rozplývat a hned si klekne, aby Korona pohladil a prohlédl si ji zblízka. Tisíc plusových bodů!
"Já maso nejím." Řekne mu, když vstává.
"Ale on ano." Ukáže na psa, protože on bude mít taky hlad, krmívá ho večer. Stočí oči na alkohol a džus a přikývne. Proč ne, je to takové sympatické pití, které se pije doslova snadno.
"Ale nesmím moc, kvůli škole." Připomene mu.
"Já taky ne." Zasměje se, když dojde na vaření a vykročí k tašce, odkud vytáhne to Reitovo triko, aby z něj udělal Koronovi místečko poblíž postele. On pak stejně skočí k nim, je tak zvyklý.
 "Já jsem překvapený, jenom... je toho hodně na co se dívat. Většinu těch věcí jsem nikdy neviděl." Ohlédne se po něm nevinně a naprosto upřímně, ale ani tohle není snobské a povýšené, spíš si připadá jako na nějaké dobrodružné výpravě. Tiše se zasměje a vstane od svého díla, aby se vrátil k němu. Asi mu trochu překáží, když se mu dívá přes záda pod ruce. Už si myslel, že se ho ani nezeptá.
"Já jsem se sice narodil tady, ale většinu času jsme žili v Beverly Hills. Sem jsme jezdili jenom na prázdniny. Japonsky sice umím, ale anglicky mluvím o něco raději a jistěji." Vysvětlí mu, když se k němu Rei prudce otočí a skoro do něj vrazí. Znovu se zasměje, když se ho honem chytne za předloktí.
"Promiň." Řekne spěšně, nechá ho, aby ho objal a krátce se vytáhne na špičky, aby mu věnoval polibek.
"My máme hlad." Šeptne a něžně se vymaní z jeho sevření, když ho obejde a sáhne po lahvi, aby si přečetl její štítek. Nějaká značka, co nezná. U toho se opírá horní polovinou těla o linku a zamyšleně si přejíždí špičkou nohy po nártu druhé.
"A ty ses narodil tady ve městě? Máš sourozence?" vyzvídá pro změnu on. Odloží lahev a sáhne do tašky pro zeleninu.
"Mohli bychom ji ugrilovat." Rozhlédne se, ale nevidí žádný gril.

Reita

"Tak to jsme dva." Loupne pohledem po Koronovi. Má tu parťáka přes maso a to se mu líbí. Ruki zdá se tenhle kousek neocení ale to nevadí.
"Tady je většinou dost živo víš." Pokrčí krátce rameny.
"Občas se moc nevyspím." Bere to s humorem, to se prostě stává. Někdy slyší hádku, někdy vrzání postele, sám neví, které noční buzení je lepší ale člověk si za chvíli opravdu zvykne. Ten polibek je pro něj o trochu odlišnější, než v posilovně. Tady je doma a vidět tu Rukiho…Dokázal by si představit, že by tu nebyl sám. Jenže o tom by v budoucnu jistě Ruki ani slyšet nechtěl. Nebude o moc mladší, než on sám ale studuje, to znamená, že na nějaké společné bydlení a ještě k tomu tady, může rovnou zapomenout. A navíc, někdo jako on by to určitě nechtěl. Koutky mu na chvíli opadnou, když je otočený k lince a přes tvář mu přeběhne stín smutku, který radši rychle zaplaší. Nebude si kazit hezký večer tím, že ho po jednom dni nebude moct dostat z hlavy.
"Beverly Hills?" Zarazí se a párkrát překvapeně zamrká. Tak to je úplně jiná třída, než vůbec tušil.
"Ehm, promiň?" Rozpačitě si zajede do vlasů a pocit, který měl před domem je zpátky.
"Musí ti to tu připadat příšerné." Povzdechne si a myšlenky na to, že by mu třeba řekl, aby tu s ním býval, když bude mít čas, jsou zatlačeny dost hluboko. Rozptýlí ho až debata o jeho domově a sourozencích, u toho je ještě tak hezky opřený u linky a Rei má problém se soustředit na cokoliv jiného. Tedy ještě na ten grill, který samozřejmě nemá.
"No, bude to muset jít nějak jinak." Prohodí, než vytáhne maso z lednice, vloží jej do pekáče, použije trochu bylinek a hodí ho do trouby. Kořenit ho nebude, aby mohl dostat i čtyřnohý kamarád. Pak vykročí Rukiho směrem. Pomalu se natiskne na jeho záda a uvězní mezi svými pažemi, jejichž dlaně si opře o hranu linky.
"Nakrájíme ji, hodíme na pánvičku, k tomu nudle a bude. Za chvíli budeme po jídle a může dělat úplně jiné věci. Třeba… " Odmlčí se krátce, než se skloní k jeho šíji a jemně ji políbí.
"Trénovat?" Nadhodí provokativně a dál olíbává jeho krk.
"Ty ses vlastně na něco ptal že?" Zasměje se upřímně, než sáhne po zelenině ale z jeho těla se neoddálí, to zvládne připravit i tak.
"Kousek doleva." Naviguje ho ke dřezu, kde tu zeleninu může umýt.
"Narodil jsem se o pár čtvrtí dál na jih. Je to tam v podstatě stejné jako tady. Mám sestru, je o pár let straší ale žije v Jokohamě. Je tam o dost levněji a dostala dobré místo v bance. Jen se moc nevidíme." Povzdechne si smutně.
"Já tady sehnal pár prací, které jdou skloubit dohromady, abych zaplatil motorku. Chtěl jsem ji od dětství a prostě si ji pořídil. Zůstal bych u mámy ale náš starý byt není o moc větší, tak aby měla klid, našel jsem si tohle."

Ruki

"Takže se dneska vůbec nevyspíme? Ani pár hodin?" Ptá se zvědavě, dokud nedojde na Beverly Hills.
"No jo." Prohodí jako by se bavili o počasí a radši ani nezmiňuje, kde bydlí teď. Lepší místo v Japonsku už snad ani neexistuje. Po jeho omluvě se na něj podívá a dojde mu, jak na něj Rei zírá. Musí se tomu rozesmát, je vážně roztomilý.
"Nejsou to moje peníze, jsou mých rodičů." Pokrčí rameny, ale od linky se neodlepí, spíš se u ní ještě víc kroutí a mírně se začervená.
"Vlastně neznám blíž vůbec nikoho jako jsi ty." Prohodí a mohlo by to vyznít neurvale, ale tím chtěl spíš naznačit nikoho z podobné vrstvy.
"Ne to ne..." Ubezpečí ho jen tak mimochodem, aniž by odlepil oči od etiket. Má mu říkat, že doma se mačkají jenom čerstvé pomeranče? Když u toho vypadá tak k sežrání?
"Je to prostě jiné. Ale zajímavé!" Řekne honem. Vůbec neví, jak by to popsal. Pootočí se za ním, když dává péct maso. Korona to hodně zajímá, ale má smůlu, teď to k jídlu ještě není. I tak Reitovi skáče na holeň a chce nějakou jeho pozornost, asi předkrm. Po tváři se mu rozlije široký úsměv, když na zádech pocítí jeho bezprostřední blízkost a odloží to, co měl zrovna v ruce.
"Dobře." Přikývne tiše a měkce. Přivře oči pod dotekem jeho rtů na šíji, poslouchá jeho návrhy a představuje si, jaká bude noc v tomhle bytě, v téhle posteli, s ním... velmi dobrodružná, vždyť je to cizí osoba. On je pro Reitu cizí osoba.
"Je to tak zvláštní... vlastně se cítím moc příjemně." Připustí šeptem, než se zasměje jeho připomenutí otázky a pozorně poslouchá Reitovu odpověď. Znovu se tiše zasměje, když se poposune doleva, aniž by se narovnal a nechává ho umýt zeleninu, zatímco se stále tiskne k jeho zádům a pozadí.
"Proč sis taky nesehnal pěkné místo v bance?" Vyptává se měkce, než dojde na motorku. Utratil všechno a teď nemá na splátky? Blázínek. Ale on svoje auto taky moc chtěl.
"Aby měla klid nebo abys ho měl ty?" Narovná se, když se mu pod rukama přetočí čelem a podívá se mu do očí.
"Naši teď chtějí nějaký čas zůstat v Tokyu, takže jsem se zapsal na univerzitu. Druhý ročník, módní návrhářství." Prozradí mu pro změnu na sebe.
"Jedináček. Mám jenom jedno dítě." Přesune oči na Korona, který jim sedí u nohou a staví uši. Zvedne dlaně a pohladí ho po prsou.
"Je mi tu moc dobře." Ubezpečí ho šeptem. Může za to Reita, jinak by odsud utíkal, až by se mu za patami prášilo a nejspíš sem rovnou poslal policii, ale takhle... má neobyčejné kouzlo, které ho donutilo zkroutnout a chovat se jako nikdy. Ještě, že to neví.