Boogie x Reita - Víš, tady se neodmlouvá. - Část 1.

(Reitova mučírna)

Reita

Rei vůbec nechápe, co se to před chvílí událo a rozhodně měl na jazyku minimálně dvacet peprných poznámek, které by klidně Senovi odsekl. Může být jeho nadřízeným, jak chce ale takhle někoho trápit, to…no dobře, dělá ale jen za jistých okolností a pokud si to ten dotyčný přeje. Někdo by mohl říct, že by pro to měl mít pochopení, jenže tohle je úplně něco jiného. Krátce nad tím zavrtí hlavou, když po Kamijových slovech vede Boogieho ke svým pokojům. Má pocit, jak kdyby se drobné tělo chvělo, možná se mu to jen zdá. Z druhé strany, kdo by něco takového snesl jen tak.
"Nemám u sebe úplně pořádek." Ozve se jeho hlas skoro až přede dveřmi a jen pokrčí rameny. No co, snad přežije pár poházených věcí, hlavně oblečení. Přinutil se k úklidu až ve chvíli, kdy měl někdo přijít. Před Aoim ten nepořádek vlastně ani nestihl udělat. Sám se divil, jak rychle si zvykl na chod věcí v podniku. Věděl, kdy přicházejí uklízečky, často s nimi prohodil pár slov a dost se pobavili. Neušetřily ho historek, co všechno se v pokojích dá objevit, ale samozřejmě nikoho nejmenovaly a nic neprozradily.
"Budeš  v pořádku?" Zeptá se jej, když ho musí pustit, aby sáhl do svého batohu přes rameno, který trochu hrne látku černého upnutého trika na ramenou a vyloví klíč. Zámek povolí lehce a pak prudčeji otevře dveře a pokyne mu, aby vešel jako první. Moc věcí tu zatím nemá, většina z nich není ani vidět. Ale na křesle se opravdu válí několik kousků oblečení a dveře do herny a koupelny jsou dokořán. Ze stropu visí kruh, na kterém si posledně užil jeho první zákazník, jinak nic moc nenapovídá, co se tu odehrává. Možná jen pár detailů z herny, které jsou vidět. Podívá se na onu věc, která se houpe jako lustr ve vzduchu a pak na Boogieho.
"Je to dobrý na posilování, když nemáš nic jiného po ruce. A samozřejmě na dalších dvacet věcí." Prozradí mu klidně a přirozeně, jak kdyby mluvil o tom, co si dá dneska k snídani. Na obličeji už má zase masku. Sundává ji hned, jakmile opustí prostory clubu, a když je zpátky zase si ji nasadí.  Není to tak, že by při vstupu sem byl někdo jiný, ale jak kdyby tady byla jen jistá jeho část. Oddělení osobního života od práce.
"Boogie, tak se jmenuješ že?" Zeptá se jej, když doloží tašku s nákupem, stejně jako batoh a pak se otočí s pažemi založenými na hrudi a sjede ho zaujatým pohledem.
"Seženu ti něco na převlečení. Ne, že bys nebyl k nakousnutí, ale to víš, musím se šetřit." Sdělí mu bez okolků s upřímným úsměvem. Pak se pomalu vydá k němu a zůstane stát v jeho těsné blízkosti.
"Sedni si, ať mám jistotu, že tě nebudu sbírat na zemi. Neboj, uklizečky se činily a to křeslo…" Odmlčí se krátce, jeho hlas nese známky přísnosti ale dost dobře ho umí ovládat.
"Je vlastně zatím nepoužité." Podívá se upřeně do jeho očí a pak krátce těkne pohledem na černé hedvábí…podobné nedávno viděl a k tomu ty oči.+Kruci.+ Probere se během vteřiny, než se vydá do vedlejších místností, aby zalovil ve skříni, kde má své oblečení. Samozřejmě to civilní.
"V těch taškách je jídlo i něco k pití, tak si tam klidně hrábni. Dostatek vody je základ, rozhodně při stresu a šoku." Křikne na něj, když se hrabe v předklonu ve svých věcech. Nakonec mu vybere tmavé triko s potiskem jeho oblíbené kapely a černé kalhoty. Budou mu dost volné ale lepší, než nic.
"Mám tě nakrmit?" Zeptá se ho s nepatrným náznakem starosti, když se vrátí zpátky a odloží věci vedle něj.

Boogie

Kráčí vedle něj tiše a s očima sklopenýma dolů, zatímco se pořád snaží nejvíc poprat s tím ponížením. Věděl, že tady může čekat cokoliv, obzvlášť od klientů, ale nečekal to zrovna od nejvyššího manažera. Bylo to jako když sníte hezký sen a někdo na vás vychrstne ledovou vodu. Hodně ošklivé probuzení. Hodně nečekaný krok k dospělosti, tohle ho trochu probere a naučí na svět okolo dívat malinko jinak. Jen krátce zvedne koutky rtů nahoru, když ho Rei varuje, že je u něj nepořádek, ale to je asi to poslední, co je teď na pořadu dne jeho myšlenek. Koneckonců, co u něj tak trošku bydlí Ju-ken, na tom maličkém prostoru.... Taky nemají zrovna čisté plochy. Znovu se trochu roztržitě pousměje, když se ho Rei zeptá, jestli bude v pořádku a ukloní se společně s poděkováním.
"Hai, arigato." Vejde dovnitř, ale zastaví se jen pár kroků za prahem s rukama sepnutýma před sebou a chvíli hledí do země. Pak však očima vystoupá před sebe do prostoru, jako první spatří otevřené dveře do místnosti, kterou nikdy neviděl a která mu okamžitě připomene, čí pokoje tohle jsou. Mírně se začervená a i když je zvědavý, uhne očima jinam. Jenže jeho pozornost si přitáhne ten visící kruh a on si začíná dobře domýšlet, na co tady je. Ještě pořád na něj upírá blankytný pohled se rty mírně pootevřenými, než ho probere hlas Reity. Pozdě, už viděl, na co se dívá a taky to řádně okomentoval. Boogie se začervená o něco víc a stočí po něm oči, ale dívá se rovnou na tu masku a uvědomí si, že absence mimiky v obličeji mu nahání strach. Doopravdy... Ani si k tomu nemusí představovat, jak s těmahle vypracovanýma rukama bere do ruky všechny ty biče a na někoho je používá. Jenom tohle mu stačí, aby to působilo a co je asi za povahový typ, když se mu líbí podobné věci? Jaký je ve skutečnosti? Taky tak přísný? Bál by se před ním Boo dát na stůl i talíř se štrůdlem? Kdyby ho zkazil... Zatřepe trochu hlavou a přikývne, aby potvrdil svoje jméno. Reita mu připomene, co má ještě pořád na sobě a on si honem prohlédne své vzezření. Plynulým pohybem si alespoň stáhne tu čelenku s oušky a sevře ji mezi prsty. Tohle je taky pěkný trapas... Čekal by, že Reita půjde pro to oblečení, ale on vykročí rovnou k němu. Boogie k němu ihned střelí ostražitýma očima a napne se jako by čekal další útok. Všechno uvnitř něj se sevře v očekávání a trémou. Kde všichni berou to sebevědomí? On s ním má tedy pořádný problém. Ohlédne se po křesle a chtěl by říct, že se mu omdlévat nechce, ale Rei poukáže na další dvousmysl a vůbec mu to celé neusnadňuje. Pak ale odejde vedle a Boogie se doopravdy posadí, kam mu řekl. Promne v dlaních jemné polstrování, křeslo se mu líbí.
"Já nejsem v šoku." Řekne konečně něco v chabém pokusu o sebeobranu, ale musí si připustit, že nejspíš trošku je. Rei se brzy vrátí, podá mu do dlaní oblečení a jakmile se Boo podívá na obrázek Sex Pistols, s upřímným úsměvem zvedne oči k němu nahoru. Ty má taky rád. Jenže Rei ho zarazí zpátky do sedačky během dvou vteřin, kdy ho polije nové horko. Honem zatřepe hlavou.
"Nemám hlad." Hlesne a vůbec nepochopil, jestli tohle myslel vážně a takové věci bžně dělá nebo ho zase škádlí. Nebo vypadá jako takové dítě?

Reita

S mírně pozvednutým obočím si ho prohlédne a neodpustí si znovu sjet celou jeho postavu, hlavně to oblečení. Samozřejmě by moc dobře věděl, do čeho by ho s radostí navlékl. Neměl by na něco podobného myslet, ale taky moc dobře chápe, co na něm šéfík vidí. Byl k sežrání, a když se usadil poslušně do křesla, líbí se mu ještě o trochu víc.
"Ne?" Sáhne do jedné z tašek, když vytáhne tyčinku, která by mu díky cukru mohla trochu pomoct a lahev s obyčejnou vodou. Pohodlně se usadí na područku křesla, opírajíc se předloktím o opěradlo, než mu položí lahev do klína. Sáhne po jeho zápěstí, které jemně sevře, aby pod konečky svých prstů ucítil jeho tep.
"Ještě pořád trochu ano." Zkonstatuje s pobaveným úšklebkem a zavrtí nad tím hlavou.
"Gomen, ale mě v tomhle ohledu moc neoblafneš." Ujistí ho s nespokojeným mlasknutím, že se o to vůbec snaží.
"Tohle bych měl trochu vědět, díky tomu, co tady běžně praktikuju." +I když jsi to nedávno moc neuhlídal.+ Připomene si v duchu. A radši se od podobných myšlenek snaží odprostit. Už to, že má Aoiho pořád v hlavě mu příliš nepomáhá. Měl by s tím přestat a okamžitě. Stejně se od té doby už neukázal, tak je dost pravděpodobné, že už ho neuvidí a bude po problému. Zůstane sedět, kde je a pomalu začne rozbalovat tyčinku.
"Víš, tady se neodmlouvá." Začne mluvit klidně ale jeho hlas je typicky pevný a nesmlouvavý.
"Tady se dělá, co já řeknu. Možná to ještě nevíš a tak je na čase, abych se s tím pochlubil." Dodá sebevědomě. Ohne pomalu obal, aby odhalil tyčinku politou čokoládou, a natáhne ruku směrem k němu, těsně před rty.
"Řekl jsem jez." Podívá se na něj upřeně s kamennou tváří. Kamijo mu řekl, aby se o něj postaral, ale taky nedodal jakým způsobem. Jestli ho bude muset donutit jíst, tak to klidně udělá. Vnímá jakýsi strach ze své osoby, možná za to může ta maska nebo jeho vystupování ale to by mu teď mohlo pomoct, aby do něj opravdu něco dostal.
"Pak se půjdeš vedle opláchnout a…no převlékat se nemusíš." Teď si ho trochu dobírá ale je to na něm jen těžko poznat. Bude muset projít hernou, aby se tam dostal. Práce na ní už trochu pokročily. Rei je vážně zvědavý, jestli se v ní zastaví a zvědavost mu nedá. Klidně mu udělá hezkou přednášku i s názornou ukázkou. Jen něžně samozřejmě. Tedy v rámci svých schopností a možností.+Jak moc bys byl poslušný, hm? Nebo se tak jen tváříš a vzpouzel by ses hodiny?+ V duchu si krátce povzdechne ale další poznámky si zatím nechá pro sebe. Zatím.

Boogie

Poposune se v křesle co nejvíc k protilehlé područce, čistě proto, aby měl Reita víc místa a aby na něj trochu líp viděl, zatímco mu narušuje bezprostřední osobní zónu. Oči už má zase přibité k jeho tváři, ze které stejně nic nevidí a v nose ho dráždí úplně nový parfém. Vzápětí ho v klíně zastudí ta lahev, takže po ní hned hmátne oběma rukama, ale kolena tiskne pevně k sobě úplně stejně, jako když se vídal s Kamijem v jeho kanceláři. Neucukne mu, když si Rei sáhne pro jeho ruku, jen ho pořád bedlivě sleduje, co s ní chce dělat. Měří mu puls? Z toho se něco pozná?
"Promiň, nechtěl jsem tě oblafnout." Omluví se hned tiše, když cukne ruku zpět do klína a nervózně loupe etiketu z lahve.
"To jsou z tebe lidi v šoku tak často?" Neuhlídá si pusu, což se mu sem tam stane, zatímco se na něj s úsměvem podívá, ale hned toho zase nechá a přibije oči k etiketě.
"Hai, gomen nasai." Řekne hned s novým přikývnutím, když je napomenut, že odmlouvá, ani neví proč to dělá. Nestačí se nad tím moc pozastavovat, protože Reita mluví dál a tyčinka si přitahuje Boogieho oči. Za chviličku ji má rovnou před nosem a při tom příkazu se mu nepatrně rozšíří oči, zatímco po ní sáhne, pečlivě se vyhne jeho prstům, převezme si ji a kousne si. Stejně po něm loupne očima, jestli je dostatečně spokojený. Poslušně přikyvuje na svůj nový program dne a tlačí do sebe tyčinku, i kdyby stokrát nechtěl. Jeho tvářím není souzeno nabrat normální odstín, ne s podobnými poznámkami, ale nakonec to celé opravdu sní a zapije vodou, kterou dostal.
"Tak... já jdu..." Řekne mu s dalším nejistým pohledem vzhůru, jako by k tomu potřeboval povolení, přitiskne půjčené oblečení víc k sobě a vstane, aby se mu mírným záklonem vyhnul s novým nervózním úsměvem. To je den! Ty nákupy... plné ferrari jeho tašek s různým obsahem, ani neví, jak to dostane domů, Kamijo a sex s ním, proboha a doma někdo úplně jiný, pak Sena a jeho útok na Boogieho tělo a teď Reita a jeho pokojíček. A Takeshiho pokojíček! Potřeboval by být tak rok sám a stejně by ten uzel nerozmotal. Do herny vejde tak zamyšlený, že mu to ani nedojde, ale asi v půli pokoje silně zpomalí a mimoděk se rozhlédne. Prudce se nadechne a zmizí za dveřmi koupelny tak rychle, jak jen dokáže. Ta sprcha je osvobozující. Jako by z něj smývala polovinu hříchů a především tu ruku, kterou vzadu ještě pořád cítí. Zůstane pod ní nakonec docela dlouho a když na sebe oblékne Reitovo oblečení, vůbec mu nevadí, že je mu větší. Cítí se v něm trochu jako doma a už na sobě prostě nechce mít žádné krajky. Ne teď. Všechno po sobě pečlivě uklidí, ručník složí, mýdlo srovná a vlastní věci poskládá do náruče, když z koupelny zase vyjde. Konečky vlasů má mokré, když si rovná ofinu stranou, ale ať chce nebo ne, všechno v herně ho nutí pořádně se podívat. Jde pomaličku, když míjí obrovskou, výhružně vypadající postel, která má plno věcí, které postele nemívají. Běhá mu z toho mrazení po zádech. Vlastně začíná obdivovat Shinyu, že se něčemu podobnému umí s důvěrou odevzdat a ještě si to užít. Přiměje se jít dál, ale na protější stěně poblíž dveří ven, je toho taky dost. Nějaké kožené pásky... netuší, jestli se lidi přivazují tam nebo se to sundá a použije jako lano nebo co to k sakru je, ale přiměje se pohled zase sklonit a pokračovat.

Reita

Po chvíli přijde první omluva z jeho rtů. Boo by mohl být dokonalý prototyp poslušného mazlíčka a ani o tom neví. Samozřejmě vůbec ne ve zlém. Jeho chování v Reitovi probouzí jeho oblíbenou stránku a touhu si to víc užít. Dostal by vyhazov, kdyby něco vyzkoušel? Byl by na něj Kamijo moc naštvaný, kdyby si zkusil jeho myšku trochu přetočit k obrazu svému? A vůbec, proč by se ho měl ptát? To celé přece záleží na Boogiem. Ano, je to prioritně jen o něm, ale málokdo je to schopný pochopit.
"Hm, vlastně nakonec trochu ano. Záleží, jaký šok máš teď na mysli." Odpoví mu s mírně pozvednutým obočím, což přes masku není v podstatě vidět. Aoi byl naposledy ve stavu, který sice nebyl tak úplně v šoku ale asi to s ním dost zamávalo. Výborně, už je zase myšlenkami u něj. Tohle začíná být už opravdu kritické.
"Tak je to správně." Pochválí ho a jeho hlas malinko změkne, když si Boogie tu tyčinku opravdu vezme a začne z ní ujídat. Opravdu by ho poslechl na slovo? V čem všem? Spousta otázek, které mají jen jedinou odpověď. Když to nezkusí, nedozví se, jak by to být mohlo nebo ne. Otázka je, jestli s tím začít zrovna dnes a po tom všem. Z jeho vlastní hlavy ho vytrhne až Boogieho odchod do koupelny.
"Utíkej a dej si klidně na čas." Pobídne ho s naprostým klidem. Ještě chvíli ho pozoruje, jak rychle mizí do koupelny a pobaveně se usměje.
"Tolik se mě bojíš?" Broukne si pro sebe pobaveně, než se zvedne z područky a začne vybalovat svůj nákup. Má tu schovanou i malou ledničku, aby se mu potraviny nezkazily. Tak nějak to do ní naskládá, ale systém v tom rozhodně není. Je přísný, umí to dost dobře ale rozhodně ne na sebe a pořádek. Být to vyloženě na něm, tak se tu spousta věcí jen tak válí. K jeho smůle si to nemůže dovolit, a pokud tu má nějakou dobu bydlet, musí se snažit, aby to nebylo poznat. Netrvá to příliš dlouho, než se popere s vybalováním a přejde ke svému menšímu přehrávači, kde si pustí rockově znějící skladbu. Spokojeně si párkrát pokývá hlavou do rytmu, než si přetáhne triko přes hlavu a zamíří vedle, aby se taky převlékl. Ten batoh měl na zádech snad přilepený a ten pocit prostě nesnáší. Zastaví se v půli kroku, když v herně narazí na Boogieho, který si prohlíží jeho výstavku na zdi. Pozvedne pravý koutek, když sevře triko ve své dlani, někde u pravého boku. Kalhoty má volné, skoro to vypadá, že drží na dobré slovo a teď když nemá triko je vidět i lem boxerek. Jediné, co na hrudi má, je jeho oblíbený řetízek s přívěškem, jinak je hezky vidět, kolik tráví času posilováním. Pak pohled skloní a pokračuje jeho směrem tak, že do něj málem narazí. Volnou dlaní sevře jeho nadloktí, aby se náhodou neodporoučel k zemi, a snaží se mu podívat do tváře.
"Stydíš se jen podívat nebo se bojíš, že by ses díval příliš dlouho?" Zeptá se jej vzápětí a vůbec to nevypadá, že měl v plánu ho pouštět.
"Něco ti prozradím." Skloní se ke straně jeho tváře a ztlumí svůj pevný hlas.
"Byl bys na tohle úplně ideální, víš." Začne pomalu.
"Vidím v tobě strach, ale nevím proč. Že by z bolesti? Ale tohle není vůbec o bolesti Boo." Odmlčí se krátce a promne jeho předloktí ve svých prstech.
"Tohle celé by bylo prioritně o tobě. O tvé slasti, o tvé touze. Svěřil by ses mi do rukou své vzrušení. Ty se přece umíš svěřit do něčích rukou, nemám pravdu?" Odmlčí se znovu, když se mírně odtáhne.
"Můžu ti ukázat, co všechno tvé tělo vydrží a věř mi, dá se toho dost dobře využít. Promysli si to."

Boogie

Skoro by přísahal, že ty dveře úmyslně někdo zmenšil, protože je tak roztržitý, že do Reity skoro narazil. Místo, aby se kolem něho prosmýkl do vedlejšího pokoje, ucítí na své ruce jeho stisk a je donucený zastavit se. Rei na sobě má jenom kalhoty, ale nedovolí si nějak zvlášť si ho prohlížet, teď prostě ne. Podívá se mu do očí a hned ty svoje zase skloní.
"Myslím, že obojí." Řekne mu upřímně a po pravdě. Poslouchá pečlivě, ale čím víc toho Reita řekne, tím větší horko ho polévá. On a ideální na tohle? Co se to se všemi děje? Jeden ho chce mít doma bez ohledu na to, kolik jim je a že s někým žije, druhý ho vidí jako dokonalého specialistu na erotické hračky a třetí mu tady šeptá, jak úžasný by byl v roli submisivního mazlíčka? A kam dali všichni oči??? Kohokoliv v poslední době potká, má jeho pozornost a vůbec si s tím nedovede poradit. Kdyby tohle Kamijo slyšel, smál by se ještě zítra, jak dokonale odhadl Boogieho možnosti, protože on mu pořád opakoval, že se z něj chlapi pominou a Boo nechápal proč. Byl úplně jiný, než všechny klenoty, scházela mu všechna ta rafinovanost a vyzívavost a krom toho sám sebe neviděl jako kdo ví jakého krasavce. Proboha všimli si pánové, co tady chodí za obličeje? Není to o bolesti? On netuší, o čem tohle celé je, vlastně o tom jenom tak trochu slyšel, ale nijak zvlášť se o to nezajímal, ani si nepovídal s nikým, kdo by mu řekl, jak to vnímá on. Bylo to jedno z těch hodně zakázaných témat. Když to není o bolesti, tak proč jí u toho proboha používají? Bylo by to o něm??? Jak bylo by... až v ten okamžik mu dojde, že to je normální, nepokrytý návrh. Jedny ruce znamenaly lásku, ty druhé jeho práci a jistou oddanost za to všechno a tohle by měl sám v sobě vyřešit jak? Za celou tu dobu se skoro ani nenadechl, jen se skloněnou tváří naslouchal jeho hlasu. Promysli si to...
"Musím domů..." Špitne. Asi to není úplně nejdospělejší výmluva pod sluncem, ale on kruci není dospělý a tenhle den se mu snaží vměstnat všechny životní zážitky do jediného balíčku. Opět se mu podívá do očí a mírně se ukloní.
"Děkuju. Za všechno. To oblečení vyperu a přinesu hned při příští směně. Um... Sayonara." Ještě jedna úklona a chce se protáhnout kolem, aby zamířil domů. Ani se nepodíval na telefon, jestli ho Ju nesháněl, třeba už tam je. A to se ještě ani na vteřinu nezamyslel, jestli mu vyprávět, co se v práci děje a patří do práce nebo radši vůbec ne. Co je lhaní a co není? Praskne mu z toho hlava.

Reita

Rei stojí naprosto klidně a je vidět, že ho žádná reakce nedokáže vyvést z míry. Bylo to trochu testování, co všechno by si nechal namluvit a do čeho by se pustil po hlavě. Jak se zdá, odhadl ho přesně. Nic z toho se totiž dít nebude. Je plachý, očividně toho na něj bylo dneska moc a tohle byla nejspíš jen třešnička na dortu. Svírá jej ne příliš silně a přesto pevně, aby ho nakonec opravdu nesbíral. Je hrozně zvědavý, co mu odpoví, ale přijde reakce…no vlastně ještě celkem mírná po dnešním dnu. Čekal možná trochu víc odmítání a ne jen prohlášení, že by měl jít domů. Sleduje každý jeho záchvěv ve tváři a nepokrytě se u toho baví, samozřejmě uvnitř své hlavy. Navenek není poznat vůbec nic. Počítá s tím, že mu bude chtít utéct, po jeho slovech, by ani nic jiného nemohl následovat. Jeho sevření ještě zesílí a nedovolí mu se jen tak vysmeknout, pošle ho lehce proti svému tělu.
"Copak jsem ti dovolil někam odcházet?" Zeptá se jej přísně a druhou paží jej obejme kolem pasu.
"Takhle mě odmítnout, copak tě nikdo nic nenaučil? Vůbec jsi před chvíli nedával pozor." Napomene ho podruhé a pořád je ve fázi testování jeho povahy.
"Tady se dělá, co řeknu já a nikdo jiný." Probodne jej pohledem.
"No tak trochu se prober a ukaž, co je v tobě. Copak si s tebou může dělat, kdo chce, co chce?" Pokračuje dál.
"Když ti řeknu, aby ses přivázal a zůstal tam, tak to uděláš?" Provokuje jeho druhou stránku. Jistě tam někde bude, každý jí měl ale jinak hluboko. Snaží se mu dostat do hlavy a vynutit si jeho sebevědomí, aby se konečně vzepřel, pokud něco nechce. Dokázal prý z lidí dostat nemožné, teď se potvrdí, jestli je to pravda.
"Budeš se bránit, když se budu snažit vzít, co chci?" Pokračuje dál a ještě víc přitiskne na své tělo.
"Nebo se jen tváříš a provokuješ mě, abych to udělal?" Propaluje ho přísným pohledem a nepovolí ani na vteřinu.
"Ty dveře jsem zamkl, když jsi byl ve sprše." Oznámí mu ještě, aby bylo jasné, že mu odtud neuteče.
"Ty klíče mám v zadní kapse kalhot." Upření ještě, kde jsou, aby je tu nezkoušel nikde hledat.
"Přece sebou nenecháš zametat ze strany na stranu, jak si kdo usmyslí. To chceš, být jen hračkou? Pro mě jí zatím jsi." Začne mluvit tiše a skoro výhružně.
"Chceš vědět, co dělám s hračkami nebo jí konečně přestaneš být?" S poslední otázkou se skloní ještě o kousek níž a prudce ho políbí. Testuje jeho povahu, stejně jako hranice, kdy konečně vybouchne. Musí se to nutně stát po tom, co má dneska za sebou. On to prostě ví.

Boogie

Vůbec, ale vůbec nepočítal s tím, že by ho Rei nepustil. Když ho sem vedl, vypadal tak starostlivě, ale teď ho najednou přitiskne proti svému polonahému tělu a dokonce si ho za pas podrží tak, aby se Boo nemohl oddálit. Podívá se do jeho očí skoro vyděšeně a nechápe, co tohle znamená. Při tom se dlaněmi opírá o jeho hrudník, jen je mírně zatíná, aby na něj nesahal moc. To jsou už třetí ruce, které na něj takhle sahají. Ne, že by si zákazníci nikdy nesáhli, ale to bylo prostě jiné. A někdo ho tam dole pořád hlídal. Reitova slova naznačují, že na odmítnutí asi není zvyklý a on začne uvnitř svojí hlavy panikařit. Jak se mohl zlobit na Senu za to, co dělal na chodbě, když teď sám dělá tohle? Nebo je Boogie nějaký začarovaný? Vůbec to nechápe, ale vůbec.
"Co jako?" Vypadne z něj, když mu Rei řekne, aby se probral a ukázal, co v něm je. Co po něm kruci chce? Jeho srdce už zase uhání jako o závod. A pak mu to dojde.
"Tak proč si mě prostě nenechal projít kolem?" Zamračí se a mírně sebou cukne směrem od něho, ale je to opravdu žalostně málo na to, aby se osvobodil.
"Nebudeš..." Splyne mu ze rtů a čelo nakrčí, ale ujišťuje spíš sám sebe. To by neudělal, nebo ano?
"Já tě neprovokuju, neudělal jsem nic, co by bylo provokací." Zavrtí hlavou, ale pak mu střelí očima přes rameno směrem ke dveřím a už zase vypadá jako koloušek. Zamkl? Prozrazení polohy klíče mu jako první přivodí dojem, že snad Reita chce, aby se osmělil a do té kapsy mu sáhl, ale má to spíš jiný důvod. Asi tam mají být nejlépe střežené. Neposlouchá se mu dobře, že se na něj dívá zrovna takhle, už zase se mračí a pokouší se mu vykroutit, ale všechno to dělá jako obvykle, příliš něžně, aby mu třeba ještě neublížil.
"Přestaň s tím..." Zašeptá a uvnitř něj se to začne lámat. Tohle všechno je prostě... moc... Ten polibek už přijme naprosto odevzdaně, ale něco napovídá, že je to špatně. Povolí se mu v rukou, ale na místo, aby to s ním něco dělalo napříč tomu, že Reita je dokonale mužný a sexy chlap, začíná se propadat do divné apatie. Tak ať ho na tu postel hodí a třeba znásilní, za tohle za všechno si může sám a Ju-ken bude mít nakonec pravdu... neměl sem nikdy chodit... Cítí, že ho přestávají nést kolena, nechce se mu omdlít, ale nechce se mu už ani stát. Každá myšlenka začíná být příliš velkým přetížením.

Reita

Boogieho snahy jsou spíš k smíchu, než aby ho donutil jej pustit. Bude s ním víc práce, než se mohlo zprvu zdát. Nikdy nepotkal nikoho, kdo byl tak odevzdaný a  nechal se sebou dělat opravdu cokoliv. Zamračí se nad tím zjištění, ale ze sevření jej nepustí. Ten polibek měl být jen poslední kapkou, jenže ani ten ho nedonutí se víc bránit. Takhle ho tady sežerou zaživa a může mí za zadkem kohokoliv i Kamija a bude mu to houby platné.
"A tohle mě má donutit? Jsi v bordelu a ne na prázdninách." Sykne po něm přísně a ušklíbne se podruhé.
"Co si sakra myslíš, že tu jednou budeš dělat, hm?" Jeho hlas je ostrý ale upřímný. To mu kruci nikdo neřekl, co se na takových místech může dít? Kamijo si ho možná bere ze svůj klenot, ale k čemu mu to bude za zavřenými dveřmi? Rei je přesvědčený o tom, že si na něj někdo dovolí být hrubý. Bude se dožadovat všeho, co si zaplatil a tímhle se Boogie rozhodně neubrání. +A proč ti to vlastně není jedno? Co je ti po něm?+ Napomene se v duchu ale přesto s tím nepřestane. Trochu si ho pohodí ve vlastní náruči a vnímá, jak jeho tělo povoluje. Dohnal ho na kraj a to ho jenom tiskl k sobě a ptal se ho na spoustu věcí. Co až to jednou bude doopravdy? Co až ho jednou Kamijo neuhlídá a přijde pozdě. Ponese si to do konce života. Většina kluků tady se umí poprat, když na to přijde nebo mají v rukávu jiná esa. Boo ale nevypadá, že by měl cokoliv z toho a jemu to prostě vadí. Vlastně mu tady trochu promlouvá do duše. Dle jeho názoru sem Boogie nepatří, ne dokud v sobě nenajde něco víc. Kdyby ho slyšel Kamijo, tak ho nejspíš vyhodí. Ale to on by se měl prioritně postarat o to, aby se Boo uměl bránit. Nebo ho sem kvůli tomu poslal schválně?
"Jsi na tom ještě hůř, než jsem si myslel."
Protočí očima v sloup a povolí své sevření, aby ho mohl vzít do náruče. Nechá své triko klidně ležet na zemi a nese jej vedle, aby ho opatrně usadil do křesla.
"Odvezu tě domů." Vlastně mu to tak trochu nařídí a sám si zajde pro nové triko. Během dvou minut je zpátky. Když vidí, jak v tom křesle vypadá, krátce si povzdechne. Co tu kruci kluk jako on vůbec chce? Zapře se o opěrky, když se k němu nakloní a plynulým pohybem si stáhne masku z tváře.
"Neublížil bych ti." Sdělí mu jednoduše a v jeho očích se na chvíli objeví něco vřelejšího.
"Ale uvědom si, že tohle není hra. Podívej se, co s tebou udělal dnešní den. Co budeš dělat, až nebude, kdo by to zastavil. hm?" Zeptá se jej upřímně a konejšivě jej pohladí po vlasech.
"Pojď, bude lepší, když budeme odsud." Vezme jej za zápěstí a donutí jej vstát. Pro jistotu ho podepře a masku si opět nasadí. V clubu ho bez ní nikdo vidět nemusí.  Dostanou se až k jeho Jeepu, kam ho doslova naloží na místo spolujezdce, automaticky ho připoutá a obejde auto dokola, aby se mohl taky usadit.
"Kde bydlíš?" Pozvedne obočí a poprvé za celou dobu se upřímně usměje.
"Mám ti koupit pivo? Nebo radši panáka, abys to celé rozdýchal?" Zeptá se ho pobaveně.