Ruki x Reita - Při sexu se leží. - Část 1.

(Fitcentrum)

Ruki

Když se rozhodl, že začne chodit do fitka, bylo to jenom proto, že si ho přátelé dobírali, že nic nedělá a že začíná vypadat jako děvče. Rukimu by nic z toho nevadilo, byl se sebou docela spokojený, ale holka?!! On a holka??? Tak to se ho tedy zatraceně dotklo. Ruki byl zlaté dítko, vychovávané v L.A. na druhé straně oceánu přímo v Beverly Hills, s pěkně bohatými rodiči a dokonale hvězdnými manýry. Po příjezdu do Tokya mu ale nic z toho nebyl moc platné, protože tady byla úplně jiná mentalita, než v Americe a musel se naučit k věcem přistupovat jinak. Měl sice tu nejlepší angličtinu, ale jeho rodná japonština nesla roztomilý šišlavý přízvuk a on s hrůzou zjistil, že se tu anglicky vážně nedomluví. Nechtěl tak mluvit prostě nikdo, maximálně rodiče. I tak se ale brzy naučil žít v tom malém státu ve státě, kterým mrakodrapy v Ropongi Hills byly. Ano, jeho byl přímo ten nejvyšší a nejdražší. Nebydleli ani zdaleka až nahoře, v tom jednom nebydlel nikdo a v tom druhém nějaká celebrita, ale i tak to bylo zatraceně wow. A jejich byt byl dvoupatrový a obrovský. Z výtahu ve stejné části chodby vystupovali jenom oni a na kartu, takže se s někým mohl potkat maximálně v dobře hlídané vrátnici a pak už to byl jejich kus betonu, ha ha! V obou výškových budovách bydlelo hodně mládeže jako on, scházeli se jednou tam a jednou tam, pořádali svoje snobské večírky a on si tu zvykl rychle. Dneska měl svou první hodinu nebo spíš dvouhodinovku, bylo to večer, protože trenér dřív nemohl. Nevadilo mu to, rozvrh jeho univerzity byl sice náročný, ale ne striktně každodenní. Jednou hodlal být uznávaný návrhář. Před zrcadlem zkontroluje svůj vzhled, delší tmavě hnědé, trochu nakrepované vlasy, velké sluneční brýle tma nebo ne, upnuté černé kalhoty i tričko a přes ně dlouhý svetřík pod zadek, který neměl zapínání. Na ruku velkou zlatou tašku a v ní vykukující čivavu. Ten doma rozhodně nezůstane. Do té tašky se samozřejmě vejde úplně všechno, i věci na trénink. Představuje si, že si… třeba sedne na rotoped. Nebo tak něco. Asi tak na třicet minutek a pak půjde na kafe s kamarádkou. Samozřejmě, že má vlastní auto, je jím dokonalá Mazda Vision coupe z roku 2017, která o pár měsíců později vyhrála cenu za nejkrásnější auto roku a k tomu to byl japonský výrobce, co víc si přát. Má jí v té nádherné kovové metalíze, co chvíli vypadá jako šedá a chvíli jako hnědá a ukecával na ni rodiče k plnoletosti. A povedlo se. Protočí si klíčky v prstech a vyrazí na cestu. Koron samozřejmě jede vpředu a zvědavě kouká z okýnka. Je pod ním asi pět polštářů, aby viděl ven. Sportovní centrum najde snadno, ohlásí se v recepci, že jde za panem Suzukim – haha to je jméno pro trenéra – posadí se do křesílka a čeká. U toho stačí vytáhnout psa z tašky a přitáhnout na sebe pozornost většiny dívek v okolí, včetně recepční. Koron už tak nadšený není.

Reita

Ráno jako každé jiné. Pro jiné běžná rutina dne, Reita to ale příliš nevnímal. Vždycky to začalo stejně. Přemluvit se, aby ráno vstal z postele, jít si zaběhat a pak vyrazit do práce. Ve svém malém bytě na okraji centra se stejně příliš bydlet nedalo. Být v pronajatém jedna plus jedna, to radši bude celý den pryč. Žil tak už od své plnoletosti, když odešel z domu, aby se postavil na vlastní nohy. Od šesté ranní pracoval jako skladník v jednom z větších nákupních center. Nebylo to místo snů ale důvod toho všeho, stál hned před domem. Nádherná rudá kráska, Suzuki, jeho největší miláček se blýskal ve slunečních paprscích. Ne, vůbec mu nebylo líto, že se na tak dlouhou dobu zadlužil, hlavně, že měl ji. Ani mu netrhalo srdce, že musí bydlet, tam kde bydlí, prostě si splnil svůj sen a to bylo hlavní. Stejně jako ten druhý. Jakmile odzvoní jeho směně ve skladu, skočí se převléknout. Motorkářské kalhoty, černá kožený bunda s rudými kousky, která mu padne dokonale a přesně ladí k laku motorky, k tomu helma ve stejné barvě. Nemíří ale domů, jakmile se motor rozezní podzemní garáží za obdivných pohledů vyrazí na svou další, tenkrát velmi oblíbenou směnu do jedné z opraven motorek. Je tu jen na částečný úvazek, aby stíhal ještě dělat trenéra v jednom z center. Musel si udělat potřebné kurzy a kde co ale vyplatilo se to. Díky tomu, dokázal všechno zaplatit i celkem vysoké splátky. Někdy to měl přesně obráceně a první musel na trénink a pak se mohl v noci věnovat dílně. Každý yen se počítá a to on ví. Dnes má domluveného nového klienta až večer. Neměl tolik klientů, kolik by si přál, chybělo mu víc praxe ale ti, které trénoval si ho nemohli vynachválit. Samozřejmě se u motorek trochu zdrží a pak prostě nestíhá.
"Neboj se Rei-kun, bude rád, že mu nedáš tolik do těla." Prohodí jeden z jeho nejlepších kamarádů.
"Měl bych dát do těla radši tobě? Já zapomněl, ty jsi na holky. Ale kdyby sis to rozmyslel…." Opáčí mu Rei, když už souká hlavu do helmy a vyfasuje od Kya zvednutý prostředníček. Po cestě naštěstí nepotká žádnou hlídku, jinak by asi přijel se zpožděním a mastnou pokutou. Prudce zastaví u centra, seskočí a už se žene k recepci, kde už je pěkně živo. No jasně holky a čivavy. Střelí pohledem k sedícímu, který bude nejspíš jeho klient.+Jedna navíc.+ Dobírá si ho v duchu ale nahlas nic neřekne.
"Gomen za zpoždění." Hlásí po cestě k nim s helmou pod paží.
"Jsem Reita." Představí se,  se svým typicky širokým úsměvem a viditelným blýsknutím v očích, když si Rukiho prohlédne.+Konečně příjemná práce.+ Neubrání se poznámce.
"Jsem zvědavý, kdo z vás vydrží víc." Podívá se na čivavu a pokusí se Korona pohladit.
"Ukážu vám, kde jsou šatny a můžem jít na to. Mini-chan, máš tam někde kartu prosím." Ohlédne se na jednu z dívek, která poslušně odklusá a přinese Rukimu jeho vlastní čipovku.
"Díky, jsi zlato." Usměje se na ni a ukáže gestem paže na dveře dál v chodbě.

Ruki

Zrovna drží Korona před sebou jako Rafiki Lvího Krále a chce mu dát pusu do kožichu, když se nad ním rozezní hlubší mužský hlas a omlouvá se, že jde pozdě. Stočí oči za brýlemi k nástěnným hodinám a zjistí, že je to pravda. Sice si toho vůbec nevšiml, ale stejně u toho nakrčí horní ret. První schůzka a hned pozdě, to asi nechce jeho peníze? Nebo? Přendá si Korona jenom na jednu ruku, když si z nosu stáhne brýle a ukáže jemně podmalované tmavé oči, pichlavé jako trnky. Vstane, což není skoro žádný rozdíl a podá mu svou malou ruku, ale vůbec si není jistý, jestli se mu ten drzý, frajerský úsměv líbí nebo mu chce šlápnout podpatkem na špičku. Bohužel má tenisky. Potřesou si, Ruki málem přijde o kloubky na ruce, ale snaží se tvářit jako že nic.
"Já jsem Ruki." Prozradí mu svoje jméno celkem hlubokým hlasem, čímž zpochybní všechny domněnky o holkách a pak se taky podívá na Korona, který se snaží Reitu kousnout, nebo spíš ožužlat. Ani on si není jistý a navíc z něj cítí kůži jeho oblečení na motorku. Nutno dodat, že mu dělá moc pěknou postavu a Ruki se neubrání trochu zkoumavému pohledu na něho.
"On bude v tašce, nebude překážet." Řekne a dá tak jasně najevo, že ho rozhodně míní vzít s sebou, ať už je to kamkoliv. Počká, až slečna ochotně přinese Reitovi kartičku, div u toho nevyhraje Miss Americký úsměv a pak ho následuje do šatny. Přikyvuje na to, kde se má převléct a když na to dojde a Reita pořád neodchází, otočí se k němu čelem. On se jako taky převléká tady? Spojí dlaně před sebou a nahodí nechápavý výraz. Ne, že by se mu po cestě pěkně nekoukalo na jeho zadek v kombinéze.
"Tak já tam potom přijdu." Dodá, aby to bylo ÚPLNĚ jasné a blahosklonně se usměje, zatímco Koron vyskočí z tašky a běží očuchávat tu Reitovu. Chvíli obezřetně s jednou packou zvednutou a po chvíli odtamtud vytáhne nějaké tričko a udělá si z něj dočasný pelíšek.

Reita

Dělá jakoby si pohledu Rukiho, kterým jej prozkoumal vůbec nevšiml, opak je ale pravdou. Holky odtud to taky ví, že u něj mají prostě smůlu ale trvalo jim to, než si to konečně přiznaly. No, možná jedna dvě si myslí, že ho třeba změní ale...nic nebude dámy. Korona radši víc nedráždí, není si úplně jistý, jak moc by kousnutí od čivavy mohlo bolet a bez prstu být rozhodně nechce.
"Milý pejsek." Zkonstatuje, než vyrazí společně do šatny. Odloží svou tašku a otevře skřínku, když si tak na půl rozepne bundu, pod kterou má bílé upnuté triko. Plynulým pohybem stáhne bundu z těla a pověsí ji do skříňky, kde už je na poličce jeho helma a nechápavě se ohlédne na Rukiho, který se převlékat asi nebude?
"Chceš pomoct, nebo to zvládneš sám?" Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit a vyřeší to dalším širokým úsměvem. Střelí pohledem ke Koronovi, který si znárodnil jedno jeho triko.
"Má vkus ten čtyřnohý. Tohle bylo moje oblíbené." Protočí očima v sloup ale přidřepne k němu a pohladí ho.
"Můžu mu ho vzít sebou, ať nemusí být v tašce, třeba se pak taky rozhýbe." Dobírá si psa, než vstane, přetáhne bez okolků nátělník přes hlavu a povolí zapínání kalhot.
"Co je, to se fakt tak stydíš?" Ohlédne se.
"Slibuju, že se nebudu  koukat ale takhle budeme hrozně plýtvat časem, není to škoda?" Pokrčí rameny a otočí se zase čelem ke skříňce, aby mohl stáhnout i motorkářské kalhoty a vyměnit je za sportovní kraťasy končící nad koleny.
"Víš, si sice pěknej ale to neznamená, že tě budu okukovat nebo slintat. Vážně neměj strach." Pobídne ho znovu se smíchem a mrknutím, než začne z tašky lovit druhý nátělník, který je z funkčního materiálu a bude dobře odvádět pot. Jakmile se znovu ohlédne a Ruki si zatím pořád nic nesundal, zavrtí nad ním hlavou.
"Dobře jdu napřed, tak se převleč a přijď. Začneme s protahováním u zrcadel." Sdělí mu jednoduše a pokusí se přivolat Korona k sobě, aby mu to triko mohl do tělocvičny vzít. Buď půjde i s tou myškou nebo sám, nicméně nebude Rukiho dál trápit, to by tu taky mohli být do noci. Co by se všechno mohlo dít, kdyby tu byli do noci.+Reito!+

Ruki

"Díky." Řekne spokojeně Ruki na pochvalu Korona a v duchu si řekne něco o tom, že jaký pán takový pes. Až na to, že on tu ironii nepoznal. Jako odpověď toho čekal hodně, ale rozhodně ne tohle! Zbledne jen proto, aby se vzápětí trochu začervenal, ale rysy mu trochu ztuhnou.
"Jistě, že to zvládnu sám." Zamračí se na něj. +A ještě je drzý, já to věděl hned, jak jsem ten úsměv viděl!+ Připomene si a pozvedne bradu když si založí paže na prsou. Stočí oči na Korona a pousměje se, ale výrazem říká Tak samozřejmě, je to přece můj pes! Reita získá nějaké plusové body, když pejska pohladí a zároveň navrhne, že by mu to tričko půjčil i v tělocvičně.
"Já myslel, že mu ho vezmeš spíš proto, aby byl hodný a nikde neběhal." Řekne výrazně měkčeji, ale kývnutím souhlasí. Krátce na to už má Reita dole i nátělník a vystaví na odiv přehlídku vyrýsovaných, ale nijak přehnaných svalů. Ruki si sedne na lavičku a dělá, že něco zaujatě hledá v tašce, ale ve skutečnosti tak trochu tahá mobil, aby si pořídil úplně nenápadnou fotku, kterou později ukáže kámošce na tom kafi. Podaří se mu to a telefon skloní zpět do ní ve chvíli, kdy se Rei zase ohlédne. Samozřejmě, že zvuky má vypnuté.
"Plýtvat časem? A nedlužíš mi náhodou nějaký? To tys přijel pozdě!" Hned mu připomene, zatímco se po očku dívá na jeho bílé spodní prádlo a tahá telefon po druhé, ale tohle už nestihne. Třeba příště. Už se u toho pobaveně culí, když si na něj Reita zase otevře pusu a on k němu zvedne oči s mírně pozvednutým obočím.
"O fitness trenérech se říká, že si o sobě hodně myslí a je to pravda." Pronese a pyšně odvrátí oči, ale přikývne, když Rei konečně vykročí odtud. Než se opět podívá na jeho snažení se psem.
"On ti nerozumí, umí jenom anglicky." Vysvětlí mu, když pokývá nožkou přes nožku.
"Já to tričko potom přinesu." Řekne mu a jakmile je sám, taky se převlékne. Má s sebou krásné černé tepláčky, šněrovací botky a tričko stejné barvy, trochu pod zadek s rukávy až nad lokty. I tak odhaluje přehlídku tetování, ale ne moc, rozhodně ne jeho paže! Ještě chvíli se upravuje před zrcadlem, hlavně vlasy, než si pověsí na rameno menší tašku s vodou a ručníčkem, do náruče vezme Korona a taky Reitovo tričko, ke kterému zkusmo přivoní a s novým culením dojde za ním, na nízké žíněnky před zrcadly, kde si odloží. Klekne si na paty a dalších pět minut řeší úpravu trička jako pelíšku pro Korona, na kterého celý čas mluví plynule anglicky. Vpadá to, že nezačnou asi nikdy.

Reita

Ne, vůbec si nevšiml, že si Ruki fotí, kdyby to věděl, nejspíš by ho to potěšilo. Jak by taky nemohlo, vlastně by to byla jakási forma pochvaly a to si nechá líbit. Dával si záležet, aby takto vypadal, nemohl si dovolit nic jiného s licencí trenéra, to by asi příliš zákazníků neměl. Ruki vypadá z lepší rodiny, asi nebude mít problémy zaplatit si trenéry. On by je měl, naštěstí ho nepotřebuje. Mírně pozvedne obočí nad jeho slovy o plýtvání času.
"Já? nevím, kdo se tady stydí se jenom převléknout." Zastaví se uprostřed kroku, mířil už do posilovny. Pak se pomalu otočí a založí si ruce na hrudi. S nakloněním hlavy na stranu si prohlédne jeho gesto s bradou a upřímně se rozesměje.
"Vážně? To říkáš ty mě. Podívej se, jak ses zatvářil." Dobírá si ho nazpátek.
"Anglicky neumím, ale budeme si rozumět." Sdělí mu jednoduše, než se konečně vydá původním směrem. Rukiho prořízlá pusa se mu líbí, tohle by mohl být celkem zábavný trénink a už vidí, jak se bude šklebit, když se trochu zpotí. Pochybuje o tom, že by kdy cvičil.
"Však počkej." Řekne si pro sebe, když se ocitne mezi stroji a přejde až k prostoru před zrcadly, kde se začne pořádně protahovat. Ne, že by potřeboval, v dílně si dal celkem zabrat ale trochu mu to přece jen neuškodí. Zrovna je v předklonu s dlaněmi na zemi, když zaslechne Rukiho. Ohlédne se, pomalu se narovná a sleduje, jak si povídá se psem. Potichu přejde až k němu, položí mu ruce na ramena a skloní se z boku k bledé tváři.
"Povídat si můžete doma, teď bych se měl věnovat já tobě." Sdělí mu jednoduše, než se trochu zarazí, dostat na něj zaútočila jeho vůně, asi šampon.
"Tak pojď, ať mi tolik nevoníš nebo se neudržím." Zasměje se a je jen těžko říct, jestli si dělá legraci nebo to myslí vážně.
"On si bez tebe chvilku poradí." Kývne hlavou ke Koronovi, který asi bude spokojeně spát na jeho triku. Popadne Rukiho za zápěstí a vezme jej sebou k zrcadlům. Postaví ho před něj, stoupne si za jeho záda a srovná mu postoj.
"Nohy od sebe a neříkej, že nevíš, jak se to dělá." Poklepe dlaní po vnitřní straně jeho stehna kousek nad koleny. Když se narovná, ještě mu pořádně srovná záda.
"Pravou ruku nahoru." S dlaní na jeho paži mu ukazuje, jak ji má řádně protáhnout. Dotyky jsou plynulé, nikam nespěchá a ve tváři se mu usadí soustředěný výraz, aby nepřitlačil příliš a neublížil mu.
"Tak je to super. A ještě druhou. Pak trochu krk, břicho a nohy." Sdělí mu, co bude následovat.
"Hlavně pravidelně dýchej. Hezky, jak kdybys chtěl vzduch natáhnout až do břicha." Položí mu dlaň těsně pod hrudník.
"Tak pořádně ať to cítím. A hlavně ne nic jiného." Neodpustí si poznámku s pobaveným uchechtnutím.

Ruki

V duchu se probírá tím, jak musí mít Reita pořád poslední slovo, jak je to otravné a taky, že anglicky neumí. On se to ve škole neučil nebo co? Až ho bude chtít štvát, bude na něj mluvit jenom tak! Ale je jediný, kdo se mu nesměje za ten přízvuk. Zrovna se nad tím pro sebe usmívá a rovná Koronovi známku, když se ho dotknou Reitovy velké, ale měkké dlaně na ramenou a brzy ucítí i jasnou blízkost jeho tváře. Sotva patrně za ním pootočí tu svou a skoro se ho dotkne. Maličko sebou trhne, ale přikývne.
"Hai, už jdu." Řekne, jenže to nebylo všechno a Rei pronese něco, o čem netuší, jestli to byl kompliment nebo se do něj jenom strefuje. Co to vůbec mělo znamenat? Hodlá i on narážet na to, že vypadá jako holka? Jen ať to zkusí! To už ho ale jeho nový trenér bere za ruku a tahá s sebou na nohy. Přejde s ním proti zrcadlu a nechá se naaranžovat tak, jak by měl údajně stát. Všechno je to tolik důležité? A proč? A další pitomá poznámka a k tomu tem dotek. Ohradí se proti němu a plácne ho přes dlaň.
"Nesahej na to, není to tvoje." Reita se nedá a místo toho mu rovná ramena, až je to nepříjemné. Přesto si od něho nechá zvednout paži a jak po ní jede Reitova dlaň, z ničeho nic se zkroutí a rozesměje se.
"Nelechtej mě!" Obviní ho, ale ovládne se a zase ji vrátí, čímž si rozhodí celý postoj. Zatím je to celé cvičení dost v pohodě, tohle klidně zvládne. Co všichni mají? Dělají ramena a při tom chodí natahovat ruce. Ruce vystřídá, ale místo aby si hlídal, co dělá a učil se od něj, prohlíží si jeho nedotčenou kůži. Žádná tetování. Je očividné, že se dívá někam úplně jinam a ani sám nechápe, jakou starost Reita věnuje jeho svalům, aby si neublížil. Následuje jeho dýchání, snaží se to udělat po něm, ale je to pro něj nepřirozené a jak dojde na novou poznámku, jemně do něj strčí loktem.
"A kde to chceš cítit, u mě na břiše? Já nevím, kdo se mi lepí na záda." Vrátí mu to, místo, aby ho seřval, že si má nechat kecy, že jsou snad dva kluci. Pootočí tvář za Koronem, který je v klubíčku a nos má v Reitově rukávu.
"Podívej, jak je roztomilý." Už zase se nesoustředí.

Reita

Dostane se mu plácnutí přes dlaň a jeho to samozřejmě pobaví. Plácl by ho i jinde? Ne, na tohle by rozhodně neměl myslet. Jindy by si to klidně neodpustil ale teď je kruci v práci, přesto…
"Není. Škoda." Tomu prostě nedokázal odolat, snaží se opravdu krotit své vlastní myšlenky, aby se nedostaly na jazyk, jde to hodně špatně a on přestává mít chuť s tím bojovat. Kdyby ho někdo slyšel, co mu tu říká, měl by vyhazov, okamžitě.
"S tebou je to těžký, nedokážeš se chvíli soustředit." Obviní ho, když se rozesměje, očividně je lechtivý.
"Ulechtám tě, jestli nezačneš dávat pozor."  Napomene ho ale koutkům se prostě nechce dolů. Tohle je ta nejlepší lekce za posledních pár měsíců a to v podstatě necvičí. Zatlačí mu trochu na břicho ale neuvědomí si v prvním okamžiku, že ho tím natlačí i na sebe a málem ten problém opravdu má. Ruki se mu líbí, kdyby ho potkal na ulici, pravděpodobně se za ním otočí  a teď jen lituje, že ho musel poprvé vidět právě tady, kdy…Krátce se rozhlédne, je tu vlastně úplně prázdno.+Ani na to nemysli.+ Napomene se v duchu a snaží se soustředit. Podvědomě zatáhne břicho, když přijde dloubnutí loktem a ta poznámka k tomu. Krátce si povzdechne.
"Mám se přesvědčit, jestli to u tebe půjde cítit? Neříkej dvakrát." Opáčí mu s klidem a poposune dlaň o několik centimetrů níž, aby demonstroval, že je toho opravdu schopný. On je schopný všeho, když k tomu má příležitost. Vzápětí se ohlédne na spícího Korona a něco v jeho očích změkne. Je to hezký pohled a k tomu na jeho triku, že by se mu tolik líbilo?
"Hm, mohl bych ho vzít k sobě na návštěvu, tam by se mu líbilo. Můžeš jít s ním, když budeš hodný." Měl by se kousnout do jazyka, protože právě pozval k sobě někoho, kdo očividně má šatnu jako jeho celý byt. Asi se úplně zbláznil.
"Fajn dost legrace, ještě ty nohy." Pobídne ho, aby pokračovali v tréninku.
"A soustřeď se." Zkusí ho znovu napomenout. Přejde před něj, trochu neochotně.
"Teď ji zvedni, tu pravou myslím. Přitáhnou rukama hezky k tělu a pak povolit a do strany." Jakmile ji  Ruki odtáhne od těla a vytočí do strany, pomůže mu dlaní na stehnu, aby co nejvíc protáhl všechny svaly.
"Tohle nevypadalo zle. Sexy. Tak druhou." Nedává mu ani chvilku oddechu, aby zas neodvrátil pozornost někam jinam. Dlaň i na druhém stehnu trochu pozapomene.Ještě pár cviků mu předvede, než spokojeně kývne hlavou.
"Skvělý, půjdeme si dát trochu do těla..." Vykročí směrem posilovacím strojům, které jsou i proti němu dost velké.
"Spolu." Dodá ještě s pobaveným výrazem a jen se krátce ohlédne.
"Tenhle se ti bude líbit." Usadí ho na tvrdou lavici obkročmo, zvedne mu ruce na madla na bocích a naznačí mu, že je má v pravém úhlu přitahovat před obličej.
"Hezky pomalu, nikam nespěchej. Tohle není rychlovka." Doporučí mu soustředěně ale neopouští jeho blízkost, stojí před ním, skoro mezi jeho nohama a rukama kontroluje plynulost pohybů.
"Nezapomeň dýchat nebo si to zase zkontroluju." Varuje Rukiho s pobaveným výrazem.

Ruki

"Ale to ty mě rozptyluješ." Vrátí mu to hned a ještě nezapomněl na to, že mu řekl, že je škoda, že to jeho není. Tseh...
"To ani nezkoušej." Varuje ho honem, ale přestřelky mezi nimi rychle nabírají otáčky a jestli byly ještě před chvílí opatrné, začínají být čím dál odvážnější. Jenže tohle bylo na něm, aby ho hned poslal do háje a on to neudělal. Musí si přiznat, že je mu pozornost sexy trenéra příjemná, obzvlášť, když on sám nijak vysportovaně nevypadá. Krom toho Reita se usmívá, takže je to celé prostě sranda a v pohodě. Nicméně i tak za sebou vinou tlaku na bránici ucítí jeho pevné břicho, i když jenom letmo a k tomu se Reitova dlaň posune mírně níž. Trhne sebou a ještě jednou ho trošku šťouchne loktem, aby si moc nedovoloval.
"Neměl bys tohle zkoušet spíš na pěkné slečny?" Rozhodne se zaútočit přímo, když je Rei tak otevřený k dvousmyslům k jinému klukovi, aby trochu zjistil, jak se věci mají. Vzápětí ho Reita pozve k sobě domů, asi na rande nebo co a on se po něm nevěřícně otočí, jestli tohle myslí vážně. A tím jako myslí co? Ani žádná káva, kino a podobné věci, rovnou pojď ke mě, mám velkou postel? Jenže než stačí cokoliv říct, dostane se zase na jeho trénink. Prý legrace... Ještě, že nic neřekl, vypadal by jako pitomec, kdyby se toho chytil a ono to tak nebylo! V první chvíli by ten povel o zvedání nepochopil, tak jako on, jen kdyby za to Rei nedodal upřesnění. Vrhne po něm další dotčený pohled jako by mu chtěl říct, že je jako malý, ale opakuje po něm cvik. Vytočí nohu v kyčli, dostane se mu doteku, který by neřešil, kdyby nepadly všechny ty komentáře a vzápětí málem upadne, jak ztratí stabilitu. Spěšně ho popadne za předloktí, aby ji našel, uculí se a pokračuje. Rei to samozřejmě okomentuje po svém, takže nad tím důkladně protočí očima a udělá totéž i s druhou nohou. Dalších pár cviků se obejde bez pošťuchování, než dojde na nářadí a Ruki se upřímně vyděsí. Cože? Na to velké, co má tolik závaží? Vždyť on je tak maličký!
"Uhm... spolu... bude líbit... u tebe doma... časem tedy rozhodně neplýtváš." Prohodí s očima přilepenýma na konstrukci, než se posadí na tvrdou lavičku. Umístí ruce do správné polohy a zkusí to. Jde to, ale žádná sranda to teda není a jestli si Reita myslí, že tohle zvládne třeba desetkrát, tak to ani omylem.
"Doufám, že zítra unesu alespoň psa." Vydechne s námahou. Na tu rychlovku už ani nezvládá nic říct, spíš k němu zvedne oči nahoru a pokusí se o štěněčí pohled, aby mu dal zase pokoj. Stojí opravdu blízko, ale to všichni trenéři ve všech filmech, takže to tak určitě má být.
"Jak mám... u tohohle dýchat!" Vyprskne a nakonec se za ruce pověsí, aby naznačil rezignaci.
"Oukej, tak mám na rok vybráno, mise splněna." +Do fitka teda rozhodně chodit nebudu! Takový horor!+

Reita

"Neměl." Odpoví mu jeho otázku o slečnách, protože on po nich prostě a jednoduše nekouká. Už dlouho ne. Ze začátku to bylo peklo si podobnou věc přiznat ale teď…Nechlubí se tím, stejně jako se za to nestydí. Nemá potřebu to vykládat v práci ani tady, kluci z dílny jsou jeho kamarádi, takže ti už to prostě ví. Kromě pošťuchování se tam nic horšího neděje. Pozorně sleduje, jak se Ruki snaží alespoň párkrát přitáhnout ruce před obličej. Kriticky shlédne na zaváží, které se válí vedle. Má tam fakt tu nejlehčí váhu a stejně za chvíli vypadá, že asi vypustí duši. Protočí nad ním oči v sloup ale poznámka rozhodně nezůstane bez povšimnutí.
"Máme jenom hodinu, zapoměls?" A je to tu zase. Jazyk za zuby by měl držet a ne pokračovat dál ve svém dobírání. Za to ale může Ruki, protože jeho poznámky nedokáže jen tak ignorovat. Žádné odmítání, žádná negace. To znamená, že by se nechal třeba někam pozvat? A vážně ho chce někam zvát?
"Navíc, domů jsem pozval tvého psa a ty můžeš jít s ním, když budeš chtít." Dodá ještě s nádechem pobavení ale je jasné, že to tak úplně pravda není.
"Uneseš neboj, vždyť nemůže vážit ani kilo." Zavrtí nad ním hlavou a opře se dlaněmi o madla, kousek od něj.
"Jen se ráno trochu protáhni, aby sis neublížil." Poradí mu klidně a do jeho hlasu se vloudí náznak starosti. Od kdy se tak stará? Nevypadá to, že by Ruki měl být jeho stálý klient, očividně bude rád, až odtud vypadne a vzápětí mu to potvrdí i jeho slova. To znamená, že už ho nikdy neuvidí, pokud se konečně něco nestane.
"Není to horší, jak při sexu, tady se dá dost dobře soustředit." Zareaguje na to, co se mu hodí a skloní sek k němu ještě blíž s napnutím svalů na pažích.
"Tebe asi nepřemluvím k pokračování co?" Ujistí se, že dnešní lekce je u konce, stejně tak by to mohl být dvousmysl, už zase. Mohl by ho nahnat ještě na další mašinku…má to ale smysl, když už teď má dost.
"Co takhle zkusit trochu jiný trénink. Nikdo už sem nepřijde a tvůj čtyřnohý kamarád očividně spí hm?" Nadhodí a jeho blízkost na něj začíná být příliš. Kruci, jak tomuhle má odolat? To je nějaká zkouška, jestli si to celé vůbec zaslouží. Selže, klidně i několikrát po sobě.
"Pak bych tě mohl pozvat třeba na večeři nebo na snídani?" Mohl by se chytnout? Mohl by se mu Rei líbit natolik, aby s něčím podobným souhlasil, i když se znají stěží hodinu?
"Nebo obráceně?" Nepřestává mluvit a podvědomě se sklání níž  a níž, jak si ho k sobě přitahují Rukiho oči a taky jeho rty.
"Asi jsem byl moc hodný, když sem přišel takový hezký kluk a vzal si za trenéra zrovna mě." Šeptne mu už skoro do rtů a pak se prostě neovládne. Čert vem práci, zvládne to i bez ní.

Ruki

Tak neměl... tím se ledacos vysvětluje. Ruki v tom neměl zdaleka tak jasno jako jeho protějšek, ale byl docela otevřený experimentům. Za předpokladu, že se otevřel komukoliv, jakkoliv. Zvedne k němu oči od přítahu, když dojde na tu hodinu.
"Už asi jenom patnáct minut. Protože jsi přišel pozdě." Zafuní. Kvůli němu a zrcadlu to rozhodně není.
"Hmm..." Dostane ze sebe jenom, když dojde na ranní protahování a uvažuje o tom, jestli Koron půjde. Byl na něm dost závislý, ale podle toho, jak si spal v tom tričku, má vážné obavy, že by jít mohl.
"Při sexu se leží." Zahučí už v poloze vismo s hlavou skloněnou mezi lopatky. Tedy většinou...
"Prostě je u toho postel. Třeba..." +Lavice...+ Musí se kousnout do rtu, aby se nezačal smát. Zvedne k němu hlavu, když se ho Rei zeptá na pokračování. Je nějak blíž, než jak si ho pamatuje. Pootevře ústa, aby se nevinně pousmál, že nejspíš ne, ale místo toho dostane naprosto jednoznačný návrh, který by ho normálně odeslal rovnou do mdlob. Teď na něj prostě jenom zírá a nechápe, jestli se to děje.  Ještě nikdy nikdo si k němu nedovolil něco tak přímého, když nešlo o nějaké muchlovačky na večírcích s jistou hladinou alkoholu v krvi. Není si jistý, jestli nemá zvednout ruku a plesknout mu nebo jestli mu dělá neskutečně dobře, že někdo jako Rei projevil takový zájem. +Nebo je to pěkná k***a, která to zkouší na všechny klienty a dělá si zářezy do čela postele.+ Napadne ho poslední možnost. Jsou sice oba dospělí, ale to neznamená, že dá každému! To pozvání na večeře a snídaně je už naprosto jasné, o tom není pochyb. To jako že by u něj rovnou spal??? Jako spal a spal? Reitovy rty se nebezpečně blíží, k tomu jeho slůvka o tom, že je hezký a brzy ucítí jeho rty na svých. Musí zatnout prsty do madel stroje, zatímco nechá víčka klesnout a několikrát mu pohyb rtů oplatí. No a co když prostě chce udělat něco skandálního a nepřístojného? Alespoň jednou v životě? Umře kvůli tomu na nějakou hroznou pohlavní nemoc? Všude říkají, že ano.

Reita

Úplně by mu stačilo Rukiho mluvení a posteli a nemohl by být víc mimo. Jak to, že na něj takhle působí. Sotva přišel, jen něco řekl a on už tady provádí tohle. Ne, že by za sebou neměl pár jednorázovek, ale to bylo spíš v době, kdy si ujasňoval, co a jak. Poslední dobou spíš přemýšlel nad něčí trochu trvalejším a narážel na ty, kteří to měli přesně opačně. A teď je to tu možná znovu. Dochází mu ale taky, že i kdyby to tak bylo…musel by to těžce kousat ale stejně by toho nelitoval. Ruki jistě bude samý večírek, kde se dějí jistě i horší věci a tohle je pro něj možná normální. Možná si taky myslí to samé. Jenže žádná facka po první doteku jejich rtů se nekoná. Ani sebemenší náznak odstrčení nezaregistruje a tak se do polibku víc ponoří. Užívá si sladké rty, prohloubí jej, když mu bylo dovoleno v tom pokračovat a jeho oplácení mu vymazává okolní svět z hlavy. Pomalu povolí ruce a klesne zadkem na lavici naproti něj, aniž by se odtrhl od jeho rtů. Ztrácí se v další a dalších prolnutích, než nechá ruce klesnout na Rukiho stehna, která jemně stiskne. Jsou pevná k jeho překvapení, i když očividně necvičí a v něm to podněcuje touhu chtít vidět víc. Poposune se dlaněmi kousek výš, aby mohl jednu jeho nožku přehodit přes tu svou a vzápětí i tu druhou. Dostane tak Rukiho víc na svůj klín a blíž k sobě. Paží ho jistí kolem pasu a hladí rukou po zádech, než se mírně oddálí a koukne mu do očí.  Ruki je teď o kousek výš a jemu se ten pohled neskutečné líbí.
"Běžně takhle balíš nevinné trenéry v posilovně?" Rýpne si do něj touhou podbarveným hlasem, než vytáhne bradu výš a uzme si jeho rty podruhé. Tentokrát zapluje prsty do pramenů jeho vlasů a tiskne je k sobě, jak kdyby měl celý okamžik do dvou vteřin pominout. Vůbec nechápe, co to v něm probudil ale přestávat rozhodně nechce. Začíná z něj být vzrušený, Ruki to musí už jasně cítit, protože látka kraťasů vůbec nic neskryje a k tomu je tak blízko. Prsty hladící kůži přes triko na zádech, zaplují obratně pod něj a jemné brnění napovídá, jak moc se mu líbí hebkost Rukiho pokožky. Jestli někdo přijde, půjde mu dát pěstí a pak to prostě dokončí a…nechá se vyhodit, no a co.
"Svíčky nemám, promiň." Další slova, když už nedokáže nevnímat volání plic po kyslíku a udýchaně se odtáhne. Jeden polibek na hranu čelisti, druhý na šíji, kde se zdrží o trochu víc a jemně jí podráždí zuby. Ten kus svršku na Rukiho hrudníku mu začíná neskutečně překážet. Po linii jeho boků vyjede až pod paže. Donutí ho jemný tlakem ruce zvednut a zaklene jeho prsty o madla, aby se těmi svými mohl vrátit zase dolů. Prohlédne si jej s jemným, trochu chtivým úsměvem a začne hrnout triko hezky nahoru, aby se konečně mohl podívat, co krásného mu na klíně sedí.
"Páni, když řeknu, že si sexy budeš se zlobit za opakování?"

Ruki

Ten polibek nějak nechce skončit, naopak se prodlužuje a mnohem víc prohlubuje, při tom nezrychluje. Celá atmosféra si ho bere stále víc, zatím se od něj vůbec nechce odtrhnout. Ochutnává něco nového, zkoumá, jaký Reita je, jak líbá, jaké jsou jeho rty a teď už i jazyk. Vážné to začne být ve chvíli, kdy tělo před ním dosedne na lavici a opřou se o sebe koleny. Nechtějí skončit očividně ani jeden, jen on sám není zdaleka tak rozhodný, sebevědomý a iniciativní. Už před chvílí svěsil ruce z madel dolů, aby se mu neodkrvovalo alespoň něco, když je na tom hlava očividně tak špatně a nyní ucítí na stehnech i Reitovy dlaně. Už je dnes cítil ledaskde, ale to bylo úplně jiné. Mírně se napne, ale neucukne mu, zatímco mu dál nastavuje rty a teď už mu dovoluje i opatrný průzkum jazykem. Jsou docela sladění, oba asi chtějí od protějšku něco podobného. Taky by mohl slintat nebo na to příliš tlačit, ale to se neděje. Když se Reitovy dlaně dostanou na jeho nohy zespodu a začnou je zvedat, v duchu trochu zazmatkuje, jenže než bys řekl švec, ocitne se u něho na klíně a to doslova. Okamžitě ho obejme rukama kolem krku, i když si u toho trochu vzdychl, jak se lekl. Jedna Reitova dlaň ho hladí po celé ploše zad, zatímco tou druhou ho jistí u svého těla a on si v těch silných rukách připadá zatraceně dobře, i když se mu nakonec zdá štíhlejší, než si prve myslel. Alespoň si nepřipadá tak nepatřičně. Rozpačitě se pousměje a na okamžik se mu podívá do očí, zatímco jeho líce pokryje jemný nach.
"Ty jsi nebyl nevinný ani když jsi přišel, poznal jsem to hned, podle toho úsměvu!" Řekne mu a trochu u toho zvedne bradu výš, bojovně. Reita se pro jeho rty natáhne i tak a vtáhne je oba do nové vlny polibků. Ruki si tiše povzdechne do jeho rtů, když ucítí jeho dlaň ve vlasech.
"Rozcucháš mě..." Stačí mu jenom říct, ale v klíně jasně ucítí tlak, přicházející od jeho protějšku. Teď by to měl ukončit a prostě odejít, tohle zachází opravdu daleko. Na holé pokožce zad ucítí jeho horkou dlaň a k tomu ta slova.
"Ty to vážně chceš udělat?" Pípne, možná nakonec trochu ustrašeně, jenže co si má počít? Reita jako by neslyšel, už se rty dobývá na jeho krk, jemně ho tiskne zuby a Ruki před ním uklání hlavu stranou nebo výš, podle toho, kde zrovna je, aby mu udělal prostor. Pořád se ho pevně drží, ale vlastně už tiskne vlastní tělo na jeho, až dokud nedostane pobídku, aby ruce zase zvedl.
"Vážně je ráno ani nezvednu, už teď mě hrozně bolí." Je jako princezna na hrášku, ale Rei se mu rozhodl svlékat tričko a plést mu hlavu řečmi o tom, jak mu to sluší.
"Když ti řeknu, že jsem si tě tajně fotil v šatně, promažeš mi celý telefon?" Vrátí mu to trochu hravě, ale svatí nad ním vědí, jak moc nejistý je.

Reita

"Pak tě učešu, neměj strach." Sdělí mu jednoduše, když se konečně zase odtáhne od jeho rtů. Jsou hrozně opojné, nemůže se jich nabažit a pořád mu všechny ty líbací pasáže přijdou hrozně málo. Kdyby jen nemusel dýchat….Dlaně se rozběhnou po nahé kůži jeho hrudníku a sem tam jej stiskne, aby mu připomněl, že je stále tady, jak kdyby to Ruki moc dobře nevěděl. I kdyby měl ze začátku nějaké pochybnosti i ohledně místa, jeho polibky je dokonale vymazávají a nutí ho být mnohem odvážnější, než kdykoliv jindy. Jestli tu budou dlouho, někdo opravdu přijde ale čas jakoby přestal existovat pro Reitu určitě.
"Jaký úsměv? Tenhle?" Zeptá se ho udýchaně a předvede mu ten nejlepší, který zvládne. Stejně jsou jeho oči spíš roztoužené, než aby se smály jako při jeho příchodu.
"Chci a jestli ne teď, tak asi umřu." Opáčí mu s dlouhým povzdechem, než pohne jeho boky proti svým a už neovládne asi tiché zasténání. Mohl potkat kohokoliv, i kdyby ho chtěl aspoň z poloviny stejně, ťukal by si na čelo, že to chce udělat tady ale Ruki ne. Vnímá podvědomě jeho nejistotu ale stejně se mu nebrání a jemu to přesouvá mozek úplně někam jinam, o hodně níž nutno dodat.
"Tak je dej dolů a hezky pomalu." Po svých slovech ho krátce líbne na bradavku, vyjede po bocích nahoru, přes paže až k zápěstí, které velmi jemně sevře a přesune si Rukiho ruce na svá ramena a za krk.
"Takhle je to mnohem lepší." Zhodnotí a další polibky na sebe nenechají dlouho čekat. Vůbec netuší, jak ho chce svléknout, aby nemusel opustit jeho klín, protože má pocit, že když ho pustí na pět sekund, bude to naprostá katastrofa. Pak se zarazí, když mu prozradí, že má v telefonu jeho fotky a krátce se zasměje.
"Ne, klidně si je tam nech, budeš mít aspoň na co koukat, stejně tam máš jen svého psa." Pak ho ale napadne něco mnohem lepšího.
"Pod podmínkou, že mě necháš udělat taky nějaké. Víš, bývám často sám." Provokuje jeho fantazii, kdyby si to náhodou chtěl rozmyslet. Prsty už obratně zapluje mezi jejich těla a začne se potýkat s lemem jeho tepláků, aby je kousek shrnul.
"Ukousnu si jazyk, až to vyslovím ale budeš muset vstát princezno." Zlehka ho plácne po stehnech.
"A já nejspíš taky." Povzdechne si skoro zmučeně ale pomůže mu na nohy a sám vstane. Místo toho, aby ho hned svlékl, se přitiskne na jeho tělo, pohladí jej skoro něžně po tváři a podívá se mu upřeně do očí.
"Jsi vážně krásný." Broukne měkce, než se skloní k jeho rtům, první jen něžně ale za pár okamžiků, už je tam kde byl a ty tepláky mu prostě stáhne pod zadek, dál nedosáhne ale musel by opustit Rukiho rty  a to se mu prostě nechce. Nakonec přemluví sám sebe, aby se vydal rty na průzkum jeho těla, klesá pomalu na kolena před něj, nechávajíc za sebou vlhkou cestičku a zastaví se vedle jeho chlouby, kterou sevře mezi prsty.  Pohrál by si s ním ale prostě není čas a tak znovu vstane Zaklene jeho prsty za látku svých kraťasů a pomůže mu si je stáhnout. Jemně sevře jeho dlaně ve svých a nenásilně jej vede zpátky k lavici, na zem ho prostě pokládat nebude. Nikdy!