Gackt x Uruha - Uru-chan... pávi bývají hodně slyšet...- Část 2.

(Gacktova rezidence)

Gackt

Však on ví. On ví, jak je jeho Uru vzácný. Dokáže se postarat o tolik věcí, všichni ho berou s úctou a respektem a při tom ho nikdy nezastiňoval i při vší své záři. Dokonalý... Je neskutečné sledovat, co všechno s ním dokáže provést. Výraz v jeho očích, to, jak začíná být pod jeho rukama nepříčetný, to, jak mu padají vlasy podél tváře, když se nad ním takhle sklání a vystavuje svoje pozadí jeho dlaním a prstům. Pravidelně tiše vzdychá, když se Uruhův klín otírá o jeho, aby mu vrátil trochu vší té touhy a péče, ale potřebuje se na něj ještě chvíli dívat. Před očima mu běží tolik jejich společných chvil. Znovu se musí usmát, ale něžně, když se Uru dožaduje svého a ještě k tomu zvedá bradičku nahoru tak, jak to umí jenom on. 

"Neumřeš... to bych nikdy nedovolil..." Hlesne zamilovaně a jeho světlé oči jsou taky takové. Přestane dráždit jeho klín, ale nezvykle něžně se dotkne jeho tváře, když ji pohladí a ruku na ní nechá, zatímco vyměňuje svoje prsty za sebe samotného. Jde to už snadno, ale nespěchá. +Tady...+ Odpoví si v duchu, ale už to nemůže říct nahlas, protože o ten právě přichází se vší jeho těsností a láskyplnými pocity, kterých má najednou plný hrudník. Byly tam vždycky, jen dnes se rozhodly být mnohem víc vidět a cítit. 

"Ai shite iru... nikdy nezapomeň." Zašeptá, zatímco ho zvyká na celou svou délku a jemně si ho přitáhne k procítěnému polibku. Na stará kolena z něj ještě bude takový romantik... Nenechá ho nahoře. Prostě ho zabalí do své náruče, přetočí se s ním na bok a částečně ho zalehne, zatímco se jejich boky plynule pohybují v dokonalém souladu. Chce mu poskytnout tu nejvyšší možnou slast a zároveň mu projevit vlastní vřelou lásku. Vyplnit ho úplně celého, sám sebou i svými emocemi vůči němu. Pevně ho objímá, volnou dlaní ho hladí po tváři a ve vlasech a pořád dokola olíbává celou jeho tvář, než pocítí, že už to začíná být příliš krásné, než aby to dokázal déle snést. Jediné, co ho drží od vrcholu je pocit, že Královna musí být vždycky první.

Uruha

"Já vím, že ne." Odsouhlasí mu okamžitě, když dá průchod svým pocitům. Však on ví, že by ho nenechal jen tak zemřít. A pokud by se tak stalo, odnesl by to celý svět. Tolik ho miluje, tolik si přeje dál sdílet svůj život s ním, přímo osudově. Kdyby mu ho někdo vzal…ví, že už se nedokáže nadechnout. V jejich světě si není nikdo jistý dnem ani hodinou. V situaci, jakou ovládá Tokyo, už vůbec ne. Jen myšlenka na to, že by o něj přišel, mu vyráží obrovskou díru do hrudníku, kterou momentálně zaplňují slastné i ty šťastné pocity. Hledí mu přímo do očí, v těch svých má obrovskou touhu po dalším společném prolnutí. Se zastřeným pohledem a spokojeným úsměvem, jej konečně ucítí uvnitř sebe. Připadá mu, že na něj čekal celou věčnost, přitom celé dění v altánku netrvalo tak dlouho.
"Ai shite iru, Ga-koi." Vydechne se zasténáním, když se ocitne pod ním. Usmívá se omámeně, konečky prstů něžně mapuje jeho tvář i rty, když si zrovna neužívá jeho polibků. Sám mu je vrací na místa, která jsou mu zrovna nejblíže a druhou dlaní jemně tiskne jeho polovičku, které pomáhá přirážet proti sobě. Všechno se v něm hromadí a dává mu pocit, že už déle prostě nevydrží. Kumuluje se v něm vášeň, touha, chtíč a hlavně láska, které je v jeho přítomnosti plný. Naposledy se přitiskne k jeho tělu a pohne boky, co mu Gakkovo tělo dovolí, než vyvrcholí s hlasitým zasténáním mezi jejich těla. Všechny svaly se prudce napnou, stiskne jej uvnitř sebe, jak se oddává vrcholu a nakonec jeho tělo povolí a zapluje zpátky do polštářů, aniž by jej přestal tisknout k sobě. Nemůže popadnout dech ani zpomalit tlukot svého srdce. Bije jej pro něj a teď se to Gakkovi očividně snaží dokázat.
"Ga-koi." Broukne měkce, když ho konejšivě hladí po zádech a hýčká jeho dokonalou pokožku. Jeho hlas na chvíli přehluší páv procházející kolem altánu a dá jim hlasitě na vědomí, že jeho bude slyšet mnohem víc. Zasměje se tomu, než jej líbne do vlasů.
"Jeden život vedle tebe je příliš málo, víš." Kdo ví, co se může stát a tolik potřebuje mu ten slib dát, potřebuje mu to prostě říct.
"Přísahám, že si tě najdu i v těch příštích. Nic není tak silné, aby mě to donutilo být bez tebe." Odmlčí se znovu a jemně se pousměje, když prsty najde jeho bardu a přitáhne si ho blíž ke svým rtům.
"Ani smrt." Dokončí a pak je láskyplně políbí. Je rozněžnělý vším, co mu řekl, jak moc silných pocitů je mezi nimi ale všechna svá slova myslí vážně. Opravdu věří, že jejich láska je natolik silná, aby překonala víc, než jeden život.

Gackt

Brzy konečně ucítí to, co chce, totiž jeho horkost na svém břiše, jak stéká po rozpálené pokožce pomalu dolů. Dojdou vrcholu v podstatě na stejno, protože on už od něj byl jen malý krůček a jediné, co k tomu potřeboval, bylo vědomí, že je Uru v nebesích. Díky svírání jeho těla kolem sebe samého by to ani jinak dopadnout nemohlo a on ho vyplní svou láskou úplně celého. Pak už může jen spokojeně odpočívat v náručí svého milovaného. Takhle je mu nejlíp, když zapomenou na svět okolo, jsou sami dva, nazí... Ze všech stran na něj útočí pouze Uruhova vůně a jeho hlas, nic víc. To je také ten jediný útok, který snese. Nechává konejšit svoje tělo jeho náhle tak motýlími doteky a pohlédne mu do očí, když ho Uru osloví. Nehladí jen jeho pokožku, teď hladí i jeho ego a pak zvedne koutky rtů nahoru, když mu Uru slíbí, že se zase setkají, až tento život skončí.
"Už mi nikdy nedovolíš poznat někoho jiného?" Začne si ho trošku dobírat, ale odhrne mu dvěma prsty vlasy z čela a políbí ho na něj.
"Byl by to mizerný život, plný hledání toho, co mi chybí, kdyby sis pro mě nepřišel. Tak mě nikdy nemuč." Řekne mu. Opravdu tomu věří. Pokud jim bude dopřáno, aby se narodili jako lidské bytosti, potkají se. Na to bylo tohle všechno příliš osudové. Snad jim to jejich ne příliš čisté karmy umožní. Smrt je jen další krok na věčné cestě po jeho boku, nemá z toho strach. Obvykle si vyžádal další kolo nebo i víc, ale dnes je všechno trochu jiné. Ne, že by snad neměli dostatek energie, ale cítí zvláštní souznění a prostě má chuť užívat si všední věci kolem nich, jako třeba květy na stromě nebo čerstvý vzduch, který společně dýchají. Musí toho hodně udělat. On musí všechny pozvat a přesvědčit, aby přišli, zatímco Uruha musí zajistit bezpečné prostory a dohlédnout na jejich vybavení. Kdysi na začátku by mu  připadalo nebezpečné svěřit mu veškeré peníze, které má, ale teď je pro něj tak nesmírně důležitý, že drží všechna jeho konta v rukou a sám rozhoduje o tom, kde a kolik se zaplatí, jaké má kdo výplaty, z čeho bude žít tento dům... Tak jako to kdysi bylo ve všech samurajských rodinách. Je jeho právoplatnou druhou polovinou se všemi právy a výsadami, o kterých by se dnešní muži báli jenom uvažovat přemýšlet. A pokud ušetří... ať klidě rozhazuje za vlastní potěšení a věci. Gacktovi tento systém velmi pomáhá a usnadňuje další práci. Předkové věděli, proč to dělat právě takhle.

Uruha

Podívá se na něj mírně podmračeně, když se ho zeptá na takovou věc. Našpulí zvláštně krojené rty a povystrčí bradu ve vzdorovitém gestu.
"Ne, samozřejmě, že ne." Ozve se, jeho majetnické já, které nepřipouští, že by se na kohokoliv kdy podíval stejně jako na jeho. Prostě to nedovolí a hotovo. Pak ale jeho výraz zjihne, když se mu dostane polibku na čelo a ujištění, že ho nemá mučit.
"Já tady mluvím vážně a ty si mě dobíráš." Pokusí se na něj znovu zamračit, ale už mu to jde vážně špatně. Aby dostál svému výrazu, plácne jej jemně dlaní po hrudníku.
"Budu tě mučit na věky věku tím, že nemám co na sebe a že je moje šatna žalostně malá." Vrátí mu to i s úroky ale koutky už povyskočí nahoru a přitáhne si jej na své tělo, aby ho mohl ještě chvíli cítit a být mu, co nejblíže. Sám spokojeně oddechuje a užívá se rozpoložení, které mezi sebou tentokrát nastolili. Všechno je hned barevnější, svět je zase o něco přívětivější. Možná je to bláhové, nad tím takto přemýšlet, když jim na záda dýchá Čína ale pro něj je to, to nejdůležitější, a pak může přijít opravdu cokoliv. Bude tomu klidně čelit, když ví, že má po boku Gakka, který za ním vždycky bude stát.
"Je toho tolik potřeba zařídit a já bych nejradši vůbec nevstával." Svěří se mu se svou momentální, lehce lenivou náladou a jemně promne jeho rameno v náznaku masáže. Zaposlouchá se do zvuků zahrady a spokojeně zavře oči, aby si tuhle chvíli mohl dostatečně vychutnat. Kdyby to záleželo na něm, prostě by tu zůstali klidně i týden. Uvědomuje si samozřejmě, že to není možné. Cítí povinnost se o všechno postarat a dostát svému postavení, takže všechno bude perfektní. Už si v hlavě pomalu spřádá, co všechno nesmí chybět a jak budou vypadat oficiální pozvánky. Stejně jako ví, za kým půjde ohledně občerstvení.
"Nesmíme ani zapomenout na přijetí tygřího mláděte." Je vidět, že už je zase v plné formě a přemýšlí, co kde a kdy. Jak kdyby nedokázal nikdy úplně vypnout. Vlastně s ním dost dobře našel sám sebe.
"Udělal bych to tady v zahradě, bude to mít správnou atmosféru, řekl bych." Pokrčí krátce rameny a vůbec se mu nechce vyslovovat nic o tom, že se toho možná nedočkají. Prostě si to zakáže, to on umí opravdu dobře.
"Nevybrali si nejlepší dobu." Zkonstatuje jako první, než se nad tím opravdu zamyslí.
"Jen, aby to nezměnilo jejich pohled na věc." Svěří se mu se svými obavami. Však oni sami nejlépe vědí, co s nimi dokáže udělat starost o rodinu. Co když se něco podobného přihodí i na této straně? Měl by si zjistit víc, ostatně tohle byla jeho parketa, neměl by to být problém.

Gackt

Musí se tomu melodicky zasmát. To už není žádné mučení, to je fakt, na který si za těch deset let dokonale zvykl a nebylo nic snazšího, než mu říct, aby si vzal kreditku a nějak to vyřešil. Uru to uměl řešit dost efektivně, to byla pravda.
"Teď vstávat nemusíš." Řekne mu konejšivě, protože ani jemu se nechce a tato chvíle je velmi jedinečná. Těch pár hodin navíc už stejně nic nezmění.
"S klidnou a čistou hlavou budeme mnohem obezřetnější." Dodá. Ještě před dvěma hodinami byl úplně na dně a zdrcený, neschopný myslet na nic, než na Mirai a teď? Teď znovu nalézá svůj ztracený klid a vrací se mu jeho mysl stratéga. Bez toho by všechno mohlo dopadnout velmi fatálně a on to málem dopustil. A pak mu připomene cosi, na co by rozhodně neměli zapomenout. Sice se to jeví jako věc, která by v této situaci snesla odklad, ale opak je pravdou. Jakmile jednou poruší tradice a povinnosti, okamžitě vznikne dlouhodobý problém. Kromě toho Ju-ken a Kai narostli opravdu do výšky a mohli by se jim chtít vyvázat z povinnosti. Ne opustit rodinu, ale osamostatnit se a to Gackt ani Uruha nemíní dopustit. Byli velmi důležití, velmi cenní, ale už ne tak odevzdaní jim jako kdysi. Mnohem víc pomýšleli sami na sebe a na vlastní systém vedení podniků a Gackt nestál o další odnož od rodiny nebo nedej bože konkurenci. Tygří mládě muselo být připoutáno k jejich rodině za každou cenu.
"Kdybychom měli další děti, klidně bych ho oženil za naši dceru jako za starých časů a bylo by." Pronese, i když je to v této době trochu barbarské vůči přáním těch dětí. Jenže i v tomto případě jejich předci věděli, co dělají. Klidně by přinesl miminko a toho náctiletého kluka s ním svázal, aby si počkal, až mu žena doroste. V tomhle dovedl být dokonale démonický. Tady, ale jak... Musí být chytří, aby hrdým rodičům bylo jasné, že je mají v úctě, ale zároveň je nenechají jen tak podnikat na vlastní pěst. Pořádky a hierarchie musí být, stejně jako neustále připomínky moci. Ju-ken byl jeho pokrevní bratr, ale... To byl Uruha kdysi Hideho taky, že ano. Mají to doma z první ruky.
"Né..." Odtuší v dlouhém vydechnutí. Tohle byly špatné časy pro obřady mladého muže, mohl zemřít stejně rychle, jako se stal jejich chráněncem. A pokud bude potřeba, Gackt ho nenechá sedět doma a schovávat se. Povolá ho jako kohokoliv jiného, tak jako kdysi Kaie.
"Nesmí. Musíme být chytří, moc chytří Uru-chan. Pořád o krok napřed." Stočí oči do jeho. Ví, že pokud někdo získá všechny tajné informace, bude to Uruha a Uru už jistě sám ví, že v tom na něj spoléhá. Nemusí mu říkat vůbec nic.

Uruha

Přijde ujištění, že nikam nemusí. Ano, to přesně od něj chtěl slyšet a jen doufal, že ho nebude s novou energií hnát z postele. Jak se zdá, má dobré důvody v polštářích zůstávat. S ním. Gackt se ale dál rozhodne rozvést témě ohledně novopečeného potomka a je vidět, že už i Uru nad tím pořádně přemýšlí. Pobaveně se zasměje, když už by chtěl někoho ženit, kdyby samozřejmě bylo koho, a párkrát pokývá hlavou.
"Už vidím to nadšení ale hai, máš pravdu, bylo by to úplně nejjednodušší. Vlastně bych si ty přípravy náramně užil." Samozřejmě, že by měl všechno vymyšlené během pěti minut a pak už jen asi rok ladil vše možné detaily a doplňky. U srdce ho bone myšlenka na Mirai. Není naivní. Ví, v jakém stavu je, takže je dost pravděpodobné, že se její svatba nikdy neuskuteční. Byla jeho dcerou a jemu stačí jen pomyšlení na to, jak by vypadala ve svatebních šatech a naskočí mu husí kůže. Tohle nesmí ani vyslovit, jinak by byli tam, kde před pár dny. To prostě nedopustí.
"Bude lepší, když bude naším dřív, než později." Pokývá hlavou. Bude to narychlo, podobné věci by se neměli uspěchat, ale mají snad na výběr? Pokud bude jejich, mají jistou záruku. Není radno na ni spoléhat, ale je tam.
"My jsme vždycky o krok napřed." Ujistí ho vážně. Sám už si v hlavě spřádává plány na to, jak se dostane k potřebným informacím. Nebude to jednoduché ale rozhodně ne nemožné. Hodně z těch, kteří zažili jeho příchod, si myslelo, že setrváváním po boku Krále upustil od svých aktivit, ale opak byl pravdou. Pořád se snažil vědět o všem, co se kolem šustne a odhalit tak sebemenší náznak protivení vůle.
"Bude to chtít nějakou výbornou pojistku. Jistě se něco najde, čemu nebudou…" Odmlčí se krátce, než mu v očích zasvítí skoro ďábelsky.
"Moci odolat." Protáhne se trochu pod jeho tělem jako kocour, který se právě probudil.
"Myslím, že by nebylo na škodu, pojistit si podobným způsobem všechny." Dodá ještě svůj vlastní názor na věc a znovu se přitulí k jeho tělo. Usměje se, když se znovu ozvou pávi a jak kdyby mu odsouhlasili, co mu říká.
"I u Sugiza." Broukne opatrně, protože přece jenom je tu déle, než on. Přes to všechno tenkrát Miyaviho nezabil. O tom Gackt ani neví a nikdy se to nedozví. Nesmí. Mohl by tím být nebezpečný. Co když si něco podobného jednou rozmyslí, kdyby šlo do tuhého. Byl mu neskutečně vděčný, že ho nechal žít. Zároveň ale tím vyvstala obava, že všechno není tak, jak by se mohlo zdát. V tuhle dobu je lepší být podezřívavější. Naoko si zívne a krátce si protáhne tělo. Skoro to vypadá, jak kdyby to celé bral na lehkou váhu, ale to se nikdy nestane. Tady jde o mnohem víc, než nějaké informace, mohly by je stát životy.
"Zdá se, že budeme mít nabitý program Ga-koi. Měl bych se ještě pořádně podívat." Nakloní hlavu mírně na stranu, snažíc se dohlédnout do jeho klína.

Gackt

Musí se znovu tiše zasmát.
"Hmm, je mi to jasné. Kdybys nežil tady se mnu, možná by jsi jako počestný občan zařizoval svatby, bankety a módní přehlídky." Broukne, zatímco se konečky prstů pořád proplétá jeho vlasy. Na okamžik to vypadá, že Uruhu napadlo něco konkrétního, ale nakonec se žádný určitý plán nedozví. Ne ohledně malého kocourka.
"Všechny?" Zopakuje po něm a povytáhne obočí nahoru. Koho všechno má tímhle a mysli? Uru mu to hned vysvětlí a on vypadá ještě překvapenější. Sugizo byl dlouholetý a velmi loajální člen rodiny. Pracoval tak oddaně, že si dosud nikdy nikoho nepřivedl. Říkal o sobě, že by ho rodina odváděla od povinnosti a čistoty mysli, protože by o ni měl strach. Gackt chápal, co přesně tím chce říct. Uruha si opravdu myslel, že je podobný závazek nutný? Co věděl, co on ne? Chvíli si měří jeho tvář, která napovídá, že přece jenom trochu zbystřil.
"Ano? A co přesně bys navrhoval?" Začne pomalu, ale jeho oči jsou pořád měkké, stejně jako tón hlasu. +Jestli mi něco tajíš...+ Jenže Uru obratně odvede řeč na něco jiného, čemu se nikdy nedá odolat. Nechá ho, aby se klidně podíval, než najde jednu jeho ručku a zvedne si ji ke rtům.
"Uru-chan... na oficiality už nebude čas... ne s něčím, tak velkým, ale... chtěl bych udělat ještě jednu věc, než dojdeme k tomu setkání. Něco, co si opravdu dávno, velmi a velmi zasloužíš. Něco, o čem stejně všichni vědí, že je to pravda." Znovu mu olíbá konečky prstů i hřbet dlaně.
"Chtěl bych, aby jsi tam přišel jako můj oficiální choť. Se vším všudy." V jediné vteřině ho požádá o ruku, zatímco se dlouze a odhodlaně podívá do jeho očí. Pak se zatváří trochu nezbedně, jako školák, což je u něj něco naprosto nevídaného, zvedne se na loket, z něj dosedu a nakonec vstane. Jeho hrdý postoj nezeslábne ani, když je zcela nahý a s dlaněmi nahoru a rukama mírně od těla se pomalu otočí čelem k němu. Ten úsměv se změní na pobaveně samolibý. A pak doopravdy klekne na pravé koleno.
"Uruha-san, prosím, vezmi si mě." Vzhlíží k jeho nahému tělu na pohovce. Vypadá tam jako římská bohyně plodnosti.
"Žádám tě o to ve vší své nahé upřímnosti." Uculí se a shlédne na své tělo, než se mu zase podívá do očí. Pak si z malíčku stáhne jeden ze svých prstenů, takový, který by mu snad mohl trochu být a zakývá s ním před svou tváří. Je to hravé, spontánní... samozřejmě, že mu navlékne úplně jiný, dokonalý prsten, ale tohle si nenacvičoval předem.

Uruha

Vidí překvapení v jeho tváři a trochu se zarazí. Možná si to měl nechat pro sebe ale on nebyl z těch, kdo by cokoliv dělal za jeho zády. Jestli se hodlá vrtat v podobných věcech, musí o tom Gackt nutně vědět.
"Nezapomínej, že i já byl kdysi loajální k někomu úplně jinému." Narazí na své vlastní pochybení, které bylo způsobeno propadnutí svému Králi. Jenže ono to tak prostě je. V jeho očích se odrazí něco zvláštního, možná jisté výčitky, že to udělal. Nezměnil by své rozhodnutí, přesto mu povaha nedovolí smýšlet jinak.
"Jde mi o tvé bezpečí, ale to ty víš." Řekne mu naprosto upřímně a vážně. Sám to tak cítí, a pokud by zjistil, že mohl něčemu zabránit, nejspíš se bude do konce života proklínat. Věří jen jemu a nikomu jinému. Nemá pocit, že by je Su chtěl zradit nebo cokoliv podobného, přesto si chce být jistý. Pak krátce pokrčí rameny.
"Jen se rozhlédnu, nic víc. Poznám, pokud je něco jinak, než má být." Hodlá být nenápadný a věří tomu, že si nikdo ničeho nevšimne. Tolik let je ve svém oboru nejlepší a tady bude muset být obzvlášť opatrný. Mnozí ho měli za lehkovážného. Byl takový, pokud šlo o jeho osobu, ale nikdy pokud byl v sázce život někoho, koho měl v hloubi svého srdce. Ví, že by nesprávným krokem mohl všechno zkazit a to nedovolí. Přestane nad tím na chvíli přemýšlet, když si pozornost ukradnout Gacktovy rty stejně jako jeho slova. V prvním okamžiku vypadá trochu nechápavě. Netuší, co by mohl mít na mysli.
"Zasloužím? Já už přece všechno mám." Usměje se vřele a láskyplně, tak jak se dívá jen na něj. A pak na něj opravdu vytřeští oči. Napadlo ho to už nesčetněkrát, podvědomě si přál, aby se něco podobného stalo. S posledními událostmi to však úplně pustil z hlavy. Mnohem důležitější mu přišlo, aby tohle všechno přežili, společně.
"Ga-koi." Zavrní rozněžněle a v tu chvíli je tu to křehké stvoření, které se rozpouští pod jeho doteky a ostrý jazyk jakoby se ztratil. Dlouho mu to nevydrží, stačí jen vidět jeho nezbedný výraz, který si snad užívá jen on a začne se uculovat a pochechtávat. Prohlíží si ho nepokrytě, jak vstává a sám se nenápadně poposune, aby ležel v jemu lichotící pozici. Ga se musí řádně pokochat, jinak by to nebyl ten správný okamžik. A pak opravdu klekne. Bez oblečení, s pávy za zadkem, v podstatě a on málem vyprskne smíchy. Sáhne rychle po polštáři, kterým si zacloní obličej a snaží se ovládnout, aby tohle celé prostě nezkazil. Po chvilce vykoukne jen kousek hlavy a oči, aby se podíval, jestli tam opravdu pořád klečí a už by se zase chtěl smát. Odolá tomu pokušení, než ten polštář odhodí stranou.
"Když je to ve tvé…nahé…" Ukrajuje slůvko od slova a znovu zabloudí pohledem k jeho klínu. Přemáhá nutkání vstát a obejít si ho dokola, aby si to řádně užil.
"Upřímnosti. Jak bych ve své nahé upřímnosti mohl odmítnout." Sjede dlaní po celém svém těle, kam jen dosáhne, než pomalu vstane a natáhne k němu dlaň, elegantně jako pravá královna.
"Hai, bude mi potěšením a budu neskutečně šťastný." Zatřepe rozverně prsty, aby mu ten prsten mohl navléknout, a pak zvedne dlaň nad hlavu a prohlíží si jej.
"Sluší mi. A ne, jiný opravdu nechci." Zhodnotí bez váhání, než mu položí dlaně na tváře a chvíli vypadá, že nad něčím přemýšlí.
"Ne, tam ne." Těkne výmluvně ke svému klínu, kam by klidně mohl jeho tvář nasměrovat a místo toho si ho přitáhne k procítěnému polibku.
"Nic víc, bych si nemohl přát."

Gackt

Už nemá prostor přemýšlet nad Sugizem a nad tím, co si Uru myslí, i když mu to později jistě nějaké brouky do hlavy nasadí. Podle něj tím Uru prostě musel mířit na něco konkrétnějšího, ale možná o tom nechce mluvit, dokud to nebude mít řádně podloženo? Skutečně by mu hrozilo nebezpečí zrovna z této strany? Ale proč? Realita by ho nenapadla ani ve snu, tím spíš ne potom, co byl někdo další tak dlouho ve vězení. Sleduje Uruhovu tvář, ukrytou za polštářem a samotnému mu cukají koutky. Je mistrem sebeovládání a stejně to nejde. Na chvíli musí sklonit hlavu a zahihňat se jako puberťák, než se zase plně ovládne a podívá zpět. Uruhovy oči dokonale jiskří, když se konečně ukážou. Je rád, že ho dokázal taky pobavit a rozesmát. Na tenhle okamžik jistě nikdy nezapomenou. Za to může on, že ho tohle popadá, jinak byl možná až moc vážný. Už zase mu jdou koutky vzhůru, když Uru nenápadně připomene jeho klín, ale jeho oči se vydají za Uruhovou dlaní, která jede po linii jeho těla. A pak přijme. Opravdu se mu někde uvnitř ulevilo? Opravdu si nějaká jeho upozaděná část myslela, že ho Uru mohl odmítnout? Skutečně měl jistý strach. Neopodstatněný, ale měl. Z pokleku ho sleduje, jak vstává, stejně velkolepě jako obvykle. Vůbec by mu nevadilo, kdyby mohli chodit takhle, Uru je majestátní i bez oblečení. Podrží si jeho ručku v dlani, když mu navléká prsten, nakonec mu opravdu sluší, ale co ne? Už by pomalu vstal, kdyby se Uruha nezastavil klínem rovnou proti jeho očím a nezachytil jeho tvář do dlaní. Dá mu velkou práci dívat se mu do očí a ujíždí mu to. Asi by se zadusil překvapením a smíchy, kdyby poslal Gacktovu tvář rovnou do vlastního klína, ale to se naštěstí nestane a on se k němu skloní, aby se mohli vroucně políbit. Tady přestává humor a vrací se zpět všechny city, které mezi nimi byly před chvílí. Spokojeně se pomalu postaví a přitáhne si ho k sobě do náruče, aby ho mohl pevně obejmout. Chvíli si tiskne k hrudi jeho tvář a hladí ho volnou dlaní po zádech, než ho políbí na temeno a pak s ním zase začne couvat k pohovce, aby ho poslal zpět do polštářů.
"Ještě jsem s tebou neskončil. Paní Camui..." Je zpět touhou podbarvený tón hlasu, když si ho chvíli prohlíží a pak ho zase zalehne. Dnes se odsud jen tak nedostanou. Maximálně do zahradní vířivky.