Hide x Uruha - Nechceš ještě chvíli spát? - Část 1.

(Rockový festival)

Hide

Podobné rockové festivaly Hide miloval. Potkal na nich plno známých, které jindy nestačil vidět, zahráli si a zazpívali a hlavně pořádně popili. Taky to byla ideální příležitost k navazování nových kontaktů, poznávání dalších lidí z oboru a hledání nových talentů, což se Yoshikiho nahrávací společnosti vždycky hodilo. Hotely byly ale obvykle maximálně přeplněné, ani náhodou nehrozilo, že by se v nich ubytovali všichni a navrch s celým doprovodem a tentokrát to bylo vyřešeno i jakýmisi ubytovnami nebo hostely nebo jak to nazvat. Prostě hodně různých a cizích lidí v jednom velkém pokoji nebo menších pokojících spojených chodbou a společnou kuchyní a sociálním zařízením. Kdo si urval první postel, ten vyhrál, ale většinou to bylo ustel si kde můžeš a obzvlášť, když se toho tolik vypilo. Hide byl přesně ten typ, kterému to bylo srdečně jedno už od začátku, natož, když měl v sobě tolik alkoholu. Ke štěstí mu stačilo, že Yoshiki svůj princeznovský pokojíček v hotelu získal a beztak sám za chvíli nevěděl s kým kde je. Hlavně, že je kolem hodně lidí, hodně známých a hodně zábavy. Jsou už asi čtyři hodiny ráno, když se ocitne v jednom z těch hostelů, tradičním ryokanu, kde je na jedné chodbě několikero zašupovacích dveří s pokojíčky, kde se spí na rohožích tatami. Všude je ticho kromě těch, kde si někdo tiše povídá po tmě nebo dokonce dělá i jiné věci. Ty zvuky si asi žádný chlap nikdy nesplete. Vůbec nechápe, jak se mu to povedlo, ale našel v sobě tolik uvědomění, aby zašel i do veřejných lázní, kde se umyl a kupodivu neutopil a vyčistil si zuby. S yukatou tak na půl žerdi se po paměti trefí do pantoflí a sice tam zapomene veškeré oblečení, ale s ručníkemk kolem krku se teď snaží najít místo, kde složí hlavu on. Mine pokoj, kde někdo hrozně chrápe, udělá podle toho patřičný obličej a pak se začne bavit otevíráním dveří, nakukováním dovnitř a hodnocením spících, jestli ano nebo ne. Absolutně nemá tušení, kde přesně je a kde je zbytek jeho kapely. Otevírá už asi desáté dveře a konečně najde místnost, kde je jen jediný člověk, spinká naprosto tiše a dokonce to tam voní. To bude asi nějaká holka. Snad ho ráno nezažaluje. Vklouzne dovnitř, přivře za sebou dveře, ručník padne k zemi, pantoflíky jsou po různu po cestě a zmoženě dolehne rovnou na volný futon vedle spící. Spícího? Jakmile totiž Hide otočí tvář a měsíční světlo dopadne i na tu na polštáři, uvědomí si, že to nejspíš slečna není. Určitě ho zná, ale zatraceně si nemůže vzpomenout odkud. Snaží se o to asi pět minut, než mu mozek řekne, že to moc bolí, ale nepřestane si ho prohlížet. Marně se snaží vzpomenout, kdy viděl čistší a vyhlazenější rysy, takhle tvarované rty... Přetočí se na bok a podepře si hlavu dlaní a pak ho napadne největší krávovina jeho života. S rozšiřujícím se úsměvem na rtech se skloní a opravdu důkladně ho políbí. Myslel si, že je to ladný pohyb prince nad spící princeznou, ale tak tak, že se mu dlaní zapře o hruď. Na těhlech rtech se mu moc líbí.

Uruha

Dnešní den festivalu si opravdu užil. Ruki je sice donutil vstávat všechny příšerně brzy a taky mu to patřičně okomentoval. Všichni kolem věděli, že jestli to má stát za to, není jiné cesty. Samozřejmě to dopadlo  na výbornou, a pokud se něco trochu nepovedlo, nikdo to nepoznal. Nebylo od věci to trochu oslavit a to se Uruhovi líbilo ze všeho nejvíc. Nechal se klidně zvát svými známými za neustálého dobírání Reity, že holky to prostě mají jednodušší. Házel po něm uraženými pohledy, ale podobná pozornost mu nikdy příliš nevadila. Sklenička sem sklenička tam a za chvíli už poztrácel skoro polovinu své kapely. Nikoho nepřekvapilo, že Rei se vytratil hned po Rukim. Další oblíbená zábava byla sázení, kdy je spolu někde načapají. Ani jeden ze zbývajících to neměl podložené, ale to jim nebránilo v tom, aby se královsky bavili. Aoi brzo následoval ty dva a vzápětí se vytratil i Kai, nechávajíc Uruhu jako posledního přeživšího. To mu rozhodně nemohlo zabránit, aby sdál pokračoval s další partou, kde si vyhlédl okouzlující dámskou společnost. V pozdních hodinách a dost kvalitně posilněn alkoholem, se vydal hledat místo ke spaní a sám. Nebyl z těch, kteří by v podobný večer, se svou krátkou známostí, mířili do postele. Najít volný pokoj byl skoro nadlidský výkon a tak se první vydal hezky umýt, aby voněl i sám sobě a pak pokračoval ve svém hledání.  Dost z nich ještě pořád slavilo, takže se mu podařilo získat pokoj jen pro sebe. Takové malé království uprostřed džungle.
"Jsi prostě nejlepší." Pochválí sám sebe, než si s dlouhým zívnutím podloží hlavu dlaní a prostě odpadne. Zdá se mu vše možné, ale nehází sebou, ani se nepřetáčí ze strany na stranu, na to byl prostě příliš unavený.  Poslední sen je však něčím zvláštní. Má pocit, jak kdyby k němu do pokoje někdo přišel. Jeho podvědomí, mu nabízí tmavou siluetu, aniž by tušil, že to má základ v realitě. Je zvědavý, kdo se za ním přišel podívat. Natahuje krk, ale do tváře neznámému nevidí. Začne mít strach ve chvíli, kdy si k němu přilehne a prohlíží si jej. Co je to za divný sen? Hraje si s ním jeho hlava a on by se chtěl raději probudit. A pak to přijde. Ucítí rty na těch svých. Jsou měkké, poddajné, sladké a polibky velmi příjemné. V první chvíli mu ani nedojde, že rozhodně nejsou ženské.  Místo toho, aby se něčemu podobnému bránil, zaklene prsty do látky yukaty a přitáhne si neznámého blíž. Tolik se mu to zalíbilo a asi za to může i alkohol a vědomí, že to je jen sen, proč by si ho neužil, no ne? Oči má stále zavřené, nemá potřebu je zatím otvírat.  To už se jeho polibek stává mnohem chtivějším, jak kdyby neměl za takovou chvilku dost. A pak mu to doje. Něco je jinak, než v běžném snu bývá, ty pocity jsou mnohem víc reálnější, a hlasité prásknutí  kdesi v prostoru, jak někdo něco poblíž shodil, ho donutí otevřít oči. Odtáhne jej prudce od sebe a začne se na neznámého mračit. Příliš zatím nevidí, pořád je ještě příšerně rozespalý a má pořád v hlavě.
"Co si myslíš, že děláš?" Prskne po něm jako první, když se trochu vyděšeně rozechvěje. Co kdyby mu chtěl ublížit? Tohle ho v první chvíli vůbec nenapadlo. A pak začne rozeznávat jeho rysy a pozná ho. No kruci. Leží tu zrovna s Hidem, tomu ani facku střelit nemůže za to, co si zkusil.
"Proč jsi to udělal?" Zamračí se na něj podruhé a trochu se poposune dál.

Hide

Hideho polibky nejsou neurvalé, i když takový umí být. Je to spíš opatrný průzkum, ale čím víc se mu dostává do nosu vůně toho pod ním, tím víc v tom chce pokračovat a jemně se opírá dlaní do jeho hrudníku. Čekal by hodně reakcí včetně pořádných pár facek, ale určitě ne to, že se ty rtíky ze spaní pohnou a začnou mu jeho něžnosti oplácet. +Tady někdo dlouho nesouložil...+ Pomyslí si, ale jemu by se podobné probuzení asi taky líbilo. Tedy, od někoho sympatického samozřejmě. Hide na svém hrudníku ucítí pevný stisk a trochu se lekne, že teď dojde ke konfrontaci, ale místo, aby ho krásný neznámý odstrčil, udělá přesný opak a on polibek okamžitě prohloubí. Je v dokonale povznesené náladě, kolem je ticho a tma a ztratit se v tom, je víc, než jednoduché. Dlaní, kterou spočíval na jeho hrudníku se posune kousíček níž, najde lem ze spaní vyhrnutého trička a dotkne se ho konečky prstů na maličkém kousku hořící pokožky. Je ze spaní krásně roztopený, jen si zalézt k němu. Tiše si povzdechne do jeho rtů, zatímco se přitáhne trošičku blíž a přestává být schopný zastavit. A proč by měl? Jenže se s ním zeměkoule dokonale zatočí, když ho ten krasavec odstrčí od sebe a zruší jejich intimní chvilku. Hide otevře oči, snaží se skrz tmu vidět do těch jeho a uvědomí si, jak rychle dýchá a jak mu buší srdce. Stejně se mu koutky zvednou mírně nahoru. Nadechne se, aby mu něco odpověděl, ale hned dostane další otázku a k tomu mu ten mladík utíká dál. Zamračí se a hrábne po něm, aby ho zase přitáhl zpět na jeho místo.
"Já nevím, moc ti to slušelo. Nechceš ještě chvíli spát?" Řekne mu s úsměvem, který už se zase zvedá nahoru. Ještě pořád neví, kdo to je, ale to je úplně jedno.
"Vypadal jsi, že to bylo docela příjemné..." Vydechne, než se k němu zase nakloní, vjede mu dlaní do vlasů a znovu si ho přitáhne na rty. Nedává mu moc prostoru, když ho vlastní vahou odešle na záda do polštářů a maličko se nad něj skloní, aby mohl pokračovat v tom, kde ho Uru přerušil. Nový polibek se zrychlí a prohloubí hned vzápětí a dlaní už zase míří k okraji toho trička na dokonale štíhlá žebra pod ním. Ten kluk překrásně voní, jeho vlasy taky, venku cvrkají cikády... A ano, on začíná být nekontrolovatelně vzrušený.

Uruha

"Počkej, to přece nejde." Brání se mu Uruha, když si ho táhne zase zpátky k sobě. Ne, že by se po nějakém klukovi nekoukl, ale nikdy si nepředstavil, že by se dělo něco podobného. Vždycky to bylo jen tajně a dál prostě randil s holkami. Tak to přece být má a jemu se to zamlouvalo. Smysly má trošičku zatemněné, jinak by honem rychle utíkal pryč anebo by se opravdu neudržel. Jenže jeho polibky se mu moc líbily a lhal by si, kdyby řekl, že mu nebyly příjemné.
"Nechci spát, tady s tebou to stejně nejde." Pokusí se mu ještě trochu bránit, ale není to příliš přesvědčivé. Jeho vnitřní já, které se nebojí něco zkusit, teď hodně podpořené hladinkou mu našeptává, že by to klidně zkusit mohl. Navíc se necítí vůbec špatně, když mu Hide říká, že se mu u něj líbí. Koho by to nepotěšilo a on si tyhle pocity velmi užívá. Trochu vzdorovitě se pokusí pohodit hlavou, když ucítí jeho dlaň ve svých vlasech. Je to příjemnější, než by vůbec mělo. Znovu se neubrání, když se ocitne na zádech, a tentokrát je to on, kdo si potěšeně vzdychne. Tady je přece nikdo neuvidí a zítra už si na to ani nevzpomene. Hide bude pryč a jemu se to bude pořád zdát jako sen. Vážně je o tom přesvědčený. Než si to stačí uvědomit je pozdě a už mu polibky oplácí stejně zapáleně. Trochu se pohne tělem proti jeho dlani a trochu víc se poposune k němu. Jeho ruce se mezitím pustí do odvážné výpravy, aby zjistily, koho proti sobě vlastně mají.
"Jestli se mi to nebude líbit." Pohrozí mu bezmyšlenkovitě, když se na moment odtáhne, aby nabral dech. Vzápětí ale povytáhne hlavu jeho směrem a znovu se přitiskne na ty velmi sladké rty. Kdo by si pomyslel, že by se do něčeho podobného nechal tak snadno uvrtat ale pozdě. Už i jeho klín se probouzí k životu. Prstíky zkoumá jeho tělo, kam se mu podaří dosáhnout a odsouvá látku yukaty, aby mu nepřekážela. Je zvědavý, jak moc jiné Hideho tělo bude oproti ženskému, tedy až na ty přebývající a chybějící partie. Jeho pokožka je jemné, hebká a očividně  začíná pěkně hřát. Dovolí si být odvážnější a nechá se unést atmosférou okamžiku, když začne tahat ta vázání yukaty. Prostě chce víc, to je toho. Když už si umanul, že se do něčeho takového pustí, nevzdá to tak snadno.
"Jestli na mě nebudeš hodný, budu křičet a škrábat." Upozorní ho podruhé. Aby mu dokázal, že svá slova myslí vážně, zatne nehtíky do kousku odhalené kůže a zanechá po sobě tři výstavní značky. Upře na něj rozverně kočičí oči a usměje se. Není pro něj v tomhle stavu vůbec těžké se uvolnit a nepřemýšlet nad tím, co bude ráno.

Hide

Jemu může někdo říkat, že něco nejde. To vůbec nemá ve slovníku a vždycky zařídí, aby to šlo. Prostě mu na to neodpoví, ale zasměje se do jeho rtů, když mu Uru řekne, že s ním spát stejně nejde.
"To nejde... Moc toho nenaspím a sám se nudím..." Stačí říct, ale ani omylem by nepřeslechl to Uruhovo tiché povzdechnutí.
"Jak ti mám říkat?" Zašeptá horoucně mezi polibky, protože sténat něco jako Ty kluku jeden by asi nebylo zrovna ono. Reakce na Hideho dotek přijde okamžitě a už není negativní. Vnímá to mírné zapření těla i to, jak se k němu posunul, takže se poposune i Hide a natiskne se co nejblíž k jeho tělu. A pak uslyší něco, v co by ani nedoufal. On souhlasí, jen má strach, aby toho nelitoval. Hide nemá ponětí, jestli ví, kdo je nebo ne, jestli se mu poddává třeba díky tomu nebo to ve tmě prostě není k rozeznání, ví jenom, že jemu se jeho protějšek opravdu moc líbí a připadá mu neskutečně přitažlivý. Kdo ví, jestli to bude oboustranné, snad ano. Ohledně tohohle dokáže být jeho hlava obvykle plná pochybností, ale dnes na to nemá kapacitu. Moc rád by mu odpověděl, ale nestihne to, protože Uru začne být stejně nedočkavý a hladový jako on. Kdo by si pomyslel, když šel po té chodbě, že za chvíli bude dělat totéž, co tam slyšel? Ještě ho nezalehne úplně, jen si najde kolenem místo mezi jeho stehny a zapře se o něj, aby na druhé straně jeho těla mohl opřít paži o předloktí. Na stehnu ucítí jeho klín, zatímco ho na hrudi šimrají Uruhovy prsty které začnou rozvazovat yukatu. Vůbec nic dalšího pod ní nemá, ani prádlo ne, všechno nechal v lázních.
"Vzbudil bys celý ryokan...." Řekne mu touhou zastřeným hlasem na místo ujištění, že bude něžný a musí se u toho zase tiše zasmát. Kdo ví proč v něm představa toho, jak se s ním snaží prát, vzbuzuje další touhu, která z něj vyvěrá v silných erupcích. Kromě toho... on chce být dole? Dobře... Moc dobře... Tiše si sykne, když ho Uru okamžitě poškrábe na hrudi, aniž by tušil, že tohle mu zůstane jako několikadenní připomínka toho, že to bylo reálné.
"Ty se tomu směješ? Škrábeš už teď a dělá ti to radost?" Povytáhne obočí a zní trochu výhružněji, aby ho pozlobil nazpět.
"No počkej..." Plynule se přehoupne na jeho tělo, zatímco si vydobude místo mezi jeho koleny a přidrží mu obě zápěstí vedle hlavy. Věnuje mu doslova hořící pohled, než se usměje a vrátí se k jeho rtům, ale je to stejně něžné jako na začátku. Jen plynule klesne klínem a opře se o ten jeho. Oba jsou dokonale vzrušení, cítí to a je to omamný pocit. Hideho stisk trochu povolí a bříšky palců přejede po hebké kůži jeho zápěstí, která stále svírá.

Uruha

Trochu se zarazí, když po něm chce Hide jméno. Měl by mu říct to pravé nebo se krýt, jak to dělá celou tu dobu s kapelou. Pravé mu nic neřekne ale to, pod kterým vystupuje…možná už je někde zahlédl a třeba zrovna dneska. Někde v hlavě si uvědomuje, že by mu možná ráno mohl hezky rychle pláchnout, a nechat tuhle noc tady. Jen to chce vyzkoušet, alespoň o tom sám sebe přesvědčuje. Jindy by do toho vůbec nešel ale teď je v podivné náladě a Hide mu dává najevo, i svými polibky, jak moc se mu líbí. Možná je to tím, že bude mít taky upito, však o něm jisté zvěsti kolují, ale na tom teď nezáleží. Třeba se ráno probudí sám a bude po problému.
"To si piš, že bych všechny probudil. Dávej si pozor." Varuje ho a zahihňá se u toho, jak malá holka. Víc však nestihne, když se Hide přesune nad jeho tělo a on ho opravdu ucítí. Ten dotek klíny v něm probudí mnohem víc a konečně si naplno uvědomí, jak moc je to vzrušující. Mírně zakloní hlavu a znovu si zavzdychá, tentokrát už se ani nesnaží krotit.
"Čím víc, tě to bude štvát, tím větší radost mi to udělá." Provokuje ho dál a znovu jej poškrábe tentokrát na stehnech, kam přesunul své ruce. Bude vypadat, jak kdyby se popral s kočkou, a to je jen dobře. Schválně mu zatím neprozrazuje své jméno. Klidně ho nechá napínat, v tomto ohledu byl dokonalý provokatér, když na věc přišlo.
"Hej." Sykne po něm, když mu packy přistanou vedle hlavy a on už se nemůže ani pohnout.
"Tohle se nedělá." Pohne se boky proti jeho, co mu jen trocha místa dovolí, aby mu ukázal, že on se rozhodně nebojí a může být, kým chce. Už už by se chtěl bránit a vysmeknout se mu, když Hideho stisk povolí a stane se mnohem příjemnějším, stejně jako hlazení bříšky prstů.
"Hide-san." Zavrní měkce, když vidí jeho pohled, je to vážně opojné jej takto sledovat a vědět, že za to může on sám. Nikdo se na něj ještě takto nekoukal a jemu se to prostě líbí. Přeje si být chtěný a Hide mu ten pocit dává.
"Uruha." Sdělí mu své jméno s tichým zasténáním. Jen myšlenka na to, že ho uslyší z jeho rtů, ho donutila mu jej prozradit.
"Co se ti na mě líbí?" Zeptá se jej provokativně, když pozvedne jednu nožku a chodidlem se dotkne jeho lýtka, po kterém hravě přejíždí nahoru a dolů. Tohle je něco pro něj, mohl by si klidně takhle hrát i hodiny, kdyby teď netoužil úplně po něčem jiném. Chce víc touhy, víc vzrušení a vášně. Nechal se jím dokonale strhnout a vůbec jej to neděsí. Oplácí mu polibky, tiše si občas vzdychne, jak moc je z něj unesený.
"No tak mě pusť." Stáhne obočí k sobě, protože by se ho chtěl dotýkat. Ještě si vůbec nic neužil. Musí ho řádně prozkoumat, když má tu možnost.
"Už nebudu škrábat." Hodí po ně prosebný pohled a našpulí zvláštně krojené rty, jakmile se od něj mírně odtáhne a zacuká svými zápěstími. Vůbec ho netrápí, že bude všechno slyšet, a může jen doufat, že nikdo z kluků si nezabral pokoj někde poblíž. To by se asi hodně divili a on by se dlouho nedočervenal.

Hide

"A proč? Proč ti něco takového dělá radost?" Zeptá se ho najednou docela vážně, když se mu dlouze podívá do očí. Pálení na stehnech příliš nevnímá, ale může za to hlavně alkohol, ráno bude nejspíš mluvit jinak. Copak mu udělal něco zlého?
"To se nedělá, ale to bych měl říkat spíš já tobě… jeden tě tak krásně probudí a co se mu za to dostane?" Vydechne horoucně jen malý kousek od jeho rtů. A pak z jeho úst uslyší svoje jméno a dostane se mu potvrzení, že ho jeho protějšek poznal. Mírně se pousměje a kdo ví proč ho to zahřeje na srdci. V té tmě přeci jenom není poznat skoro nic. Přejíždí ústy po těch jeho v motýlích dotecích a konečně se dozví i jeho jméno. Pořád ještě neví, kam si ho má zařadit, i když mu to zní povědomě, ale to je přece úplně jedno. Pousměje se znovu, když se ho Uru zeptá na svou otázku. Maličko se oddálí, aby se mu podíval do očí.
"Zatím jsem z tebe viděl jenom obličej. Líbil se mi klid, jaký jsi vyzařoval, když jsi spal, uvolněná tvář, zvláštní aura..." Jmenuje ne úplně běžné věci. Kruci, vždyť ani neví, jakou má barvu vlasů.
"Máš neskutečně čisté rysy… a pak… když jsem si sáhl, zjistil jsem, že i pevné a při tom štíhlé a křehké tělo. A taky tady tohle." Z ničeho nic přeruší svou ódu na něj, když přenese váhu na levé předloktí a pravou dlaní ho jemně se vře v klíně přes látku kalhot.
"Cítím to už chvilku a vážně moc si chci sáhnout." Díky alkoholu je nějaký upovídaný. Pod dlaní se mu rýsuje cosi pevného a horkého v ideálních proporcích. Skloní se pro nový polibek, zatímco ho Uru dráždí nožkou na lýtku a když mu zašeptá, aby ho pustil, udělá to. Chce mu dát svobodu. Ještě chvíli si užívá jeho rty, než se posadí na paty mezi jeho stehny, až se mu hlava mírně zatočí a prohlédne si ho. Za dlaně si ho vytáhne k sobě do sedu a bez otálení mu přetáhne tričko přes hlavu, než ho drcnutím dlaní do hrudníku zase odešle zpět do polštářů. Teď jsou na řadě ty jeho tepláčky, takže je vezme za lem a stáhne je až dolů, dokud se sám nemusí posunout, aby ho dovysvlékl úplně. Teprve potom se mu naskytne uspokojivý pohled na jeho tělo, které vypadá jako z mramoru při tom mdlém světle měsíce. Tohle byl nejlepší nápad jeho života, ne hovadina, jak si pomyslel na samém začátku, když se se nad něj sklonil poprvé. Ani si neuvědomuje, že mu Uru před tím rozvázal yukatu a ta se dávno rozhalila a ukázala skoro všechno, i když mu ještě pořád splývá podél boků.

Uruha

"Škodolibost a provokace." Odtuší svou odpověď, když mu v očích stejně tak zasvítí. Ale koutky mu trochu opadnou, když si uvědomí, že má vlastně pravdu. Moc hezky ho probudil, podobné probuzení už dlouho nezažil.  Přiznává si, že se mu to líbilo. Nemělo by ale je to tak. Naštěstí mu jeho trochu zastřené smysly nedávají příliš možnost o tom přemýšlet. Těká očima po jeho tváři. Teď zblízka ji vidí mnohem lépe a dost dobře rozeznává linie jeho tváře. Těžko říct, jak by se na něj dívat za denního světla střízlivý, teď ho ale pohled na něj vzrušuje. Nechávat se hýčkat od někoho, jako je on. Nemuset přebírat iniciativu…ano, to se mu rozhodně bude líbit. Hideho komplimenty jsou úplně jiné, než jaké slýchával. Mnohem hlubší, než by si kdy představil a jeho oči výrazně zněžní, stejně jako úsměv. Dává mu jakýsi pocit výjimečnosti a na to on vždycky slyšel. Už ho určitě škrábat nebude, minimálně za to, co mu řekl a jak se k němu chová. Natahuje uši, aby všechno slyšel a to poslední…kdyby bylo světlo, nejspíš Hide uvidí, jak se červená. Ano, teď se trochu zastyděl, protože je z něj prostě vzrušený. Propne se boky proti jeho ruce a tiše si zavzdychá. Přesně tam chtěl, aby se ho dotýkal, a chce to znovu.
"Tak to udělej ještě jednou." Pobídne ho mírně roztouženým hlasem, který nedokáže a ani nechce kontrolovat.  Místo toho o něj ale přijde a vzdorovitě našpulí rty, aby mu dal najevo, že se mu tohle vůbec nelíbí. Stejně ho ale poslechne a nechá se usadit, aby ho mohl svléknout. Kousne se do rtu a hrdě pozvedne hlavu, i když si uvnitř není tolik jistý, že se mu opravdu líbí. Určitě mu to ale najevo nedá.
"Je to lepší?  A…" Vypískne vzápětí, protože je odeslán do pokrývek zpátky a ještě se tiše uchechtne. Místo toho, aby zůstal jen tak nečinně ležet se, se zatnutím svalů na břiše pozvedne a hmátne po látky jeho yukaty, která se houpe podél jeho boků, aby si ho zase stáhl na sebe.
"Kdo ti dovolil být tak daleko?" Vynadá mu v podstatě, rozverně se u toho culí a tentokrát je to on, kdo si uzme jeho rty a začne se domáhat mnohem hlubších polibků. Přivírá u toho víčka a ve své hlavě má jen obraz jeho těla a touhu si ho prohlédnout na světle. Chce prozkoumat každý kousek. Teď tu možnost nemá, ale využije alespoň svých dlaní, které se rozběhnou po Hideho kůži. První zmapují hrudník a zastaví se i na bradavkách, aby zjistil, jestli mu to bude příjemné. Pak na bedrech míří na boky, které krátce natiskne k sobě. A nakonec i na jeho pozadí, kde se mu taky moc líbí. Je pevné, tak akorát a on začíná bojovat s touhou se ho dotknout i v klíně. Vyzkoušet si, jaké to může být a jestli se mu to bude líbit. A nakonec mu zvědavost nedá a pokusí se protáhnout ručku mezi jejich těly.
"Teď jsem na řadě já." Zahlásí mu tiše, aby mu dal jasně najevo, co má v plánu. Taky si chce sáhnout. Když mohl Hide, proč by on nemohl taky? Udělá všechno proto, aby se mu to líbilo. Nedopustí, aby se mu pak smál, že se styděl nebo cokoliv podobného.

Hide

Tak to udělej znova... to a jenom to mu zní pořád dokola v hlavě, zatímco očima ještě pořád bloudí po liniích těla před sebou. Podobné věci si umí užít a ocenit, je na sexu celkem závislý a nikdy moc neřešil s kým to je, když se mu dotyčný líbil. Je to pro něj stejně přirozená věc jako dýchání a moc nerozumí tomu, proč si to někdo odpírá kvůli nějakým zvláštním předsudkům. Jako by nesouložili všichni... Rozesměje se, když Uru vypískne. Kdosi jde zrovna po chodbě, asi na ranní toaletu, ale oni tomu vůbec nevěnují pozornost. A pak si ho Uru přitáhne zase zpět na sebe a on ochotně klesne na svá předloktí, aby se ho dotkl teď už nahým klínem.
"Už to neudělám." Ubezpečí ho s jemným úsměvem, než ho Uru připraví o vlastní rty i dech. Je znát, že teď už svou hlavu vypíná taky a vydává se za tím, co doopravdy chce a Hide mu stejně ochotně odpovídá. Na hrudi ucítí jeho dlaně. Normálně by se tomu asi bránil, ale ne dneska...Dneska má pocit, že je neodolatelný a může za to ten kluk pod ním. Tiše si vzdychne do jeho rtů, když mu Uru přejíždí prstíky po bradavkách a sám už má víčka pevně zavřená, zatímco se soustředí jenom na jeho chuť a jazyk. Druhý vzdech následuje po té, co Uru zvýší tlak mezi jejich klíny a promění se ve sten, když se jeho ruce ocitnou na pozadí. Vůbec si neuvědomuje, že už se boky v pravidelných intervalech otírá o jeho klín. Je to ryzí instinkt, nemůže si pomoct. Už by ho moc chtěl. Má nos plný jeho vůně, není schopný přestat ho líbat nebo se jakkoliv vzdalovat, ale stejně ho pustí mezi sebe, když si chce sáhnout i Uru. Usměje se na něj ve tmě, aby mu dal najevo, že to je v pořádku, že klidně může a hlas si prostě neuhlídá. Jejich spolunocležníci budou mít o zábavu postaráno, ale on si myslí, kdo ví jak není potichu. Několik dlouhých vteřin zvládne mít jenom čelo opřené o to jeho a užívat si jeho ruku ve vlastním klíně, dokud nepocítí, že už začíná být víc, než připravený na mnohem víc.  "Chci vidět ještě něco..." Řekne mu a znovu se musí zvednout do sedu, aby ho jemně plácl přes bok a celkem obratně otočil na břicho. Ne, že by snad nechtěl vidět jeho krásnou tvář, ale je přesvědčený, že tohle se mu bude líbit. A jemu ten výhled taky. Přiměje ho dát stehna trochu nestoudně od sebe a dřív, než by stačil Uru protestovat, udělá si mezi nimi místo. Jen se posune výrazně, výrazně níž. Nejdřív se ho rty dotkne asi v polovině zad na páteři, ale pak jimi postupně klesne až na oblé polovičky hodné mnoha polibků. Nakonec si je prsty mírně odtáhne od sebe a rty se začne starat přímo o jeho vchod. Uši má doslova napnuté, protože chce moc vědět, jak se mu to bude líbit. Čím víc bude Uru bez sebe, tím víc prostoru si hodlá dělat odtahováním těch oblinek, za soustavného něžného hlazení palci obou rukou nejen tam, ale i o kousek níž. A nakonec použije i vlastní jazyk, protože navlhčení je přece tolik důležité...