Boogie x Reita (Aoi, Ju-ken) - Víš, tady se neodmlouvá. - Část 5.

(Aoiho dům)

Aoi

Ustrne ve všech pohybech, když se Reita místo na židli, přesune za něho a mírně za ním pootočí tvář, ale pořád má na rtech ten příjemný úsměv a v žaludku ještě příjemnější brnění. Stisk na ramenou je neskutečně příjemný, dokázal by sedět hodiny a nechat se konejšit jeho rukama. Na zátylku se mu postaví chloupky do pozoru, když ucítí jeho dech na oušku i krku. +Ulevilo?+ Zeptá se ho alespoň v duchu. Provází ho očima, když si sedá a znovu se usměje, když mu Rei řekne, že dům je hezký. Hodí? Je taky tak tradiční? Možná staromódní? Rei to ale brzy trochu víc rozvine a Aoi skloní oči, zatímco se tváří víc, než spokojeně. Pochopil jeho další kompliment a moc se mu líbí je dostávat. Konečně může být v této roli, zatímco když byl ženatý, byl to on, kdo je musel denně skládat. Tolik mu to nevyhovovalo a přišel na to tak pozdě... Ale neměl by Akia. Zvědavě zvedne oči, když se mu Rei rozhodne oplatit upřímnost a rozmluví se i on. Poslouchá jeho vysvětlení o clubu a konečně plně pochopí, co tím včera myslel. A neskutečně se mu uleví, že se jeho černější myšlenky nepotvrdily.
"Chápu, bydlení je tady opravdu drahé." Řekne tiše. Pak se však trochu zamračí, když mu Rei řekne, že pořádný domov nikdy neměl. Asi nebyl z té šťastnější vrstvy a jeho mládí muselo být mnohem složitější, než Aoiho.
"Takže vždycky bydlíš tam, kde zrovna pracuješ... Jak ses dostal z ranče do... takovéhleho clubu? Už jsi to přece musel dělat někdy před tím?" Nebojí se zeptat na jeho zkušenosti. Přece by Mihrunisa nenajala někoho, kdo v tom neumí pevně chodit? Při slovech o tom, že by na sebe měl být hrdý, sklopí hlavu do misky a chvílí jí mlčky. Zvedne ji až ve chvíli, kdy mu Rei pochválí jídlo a požádá o další. Znovu se měkce usměje, prohlíží si jeho oči a pak přikývne.
"No víš já..." Baví se na rovinu, tak tedy na rovinu. Nechce o něm vyzvídat, spíš to bere jako něco za něco. Rei prozradil, tak taky prozradí.
"Na tom není zase tak moc, na co být hrdý. Pracuju jako právník. Je to dobré a skvěle placené místo, ale vyžaduje hodně času a příprav. Jako většina mladých mužů jsem se oženil, měl dítě... Udělal jsem to, co se ode mě společensky čeká. Jak už ale víš, moje preference jsou někde jinde. Myslel jsem si, že ty dvě věci dovedu oddělit a žít paralelně oba životy. Byl to můj kolega. Ten muž, o kterém jsem ti vyprávěl. Ten, se kterým jsem to zkoušel poprvé. A bylo to tady. Načapali nás. Byla to obrovská ostuda, velká hysterie... Už nikdy jsme se neviděli ani nic dalšího nezkoušeli. To moje postavení a spousty peněz zajistily, že se se mnou rozvedla potichu a o dítě jsme se soudili celou dobu. Zaplatil jsem obrovské peníze jí i její rodině za diskrétnost, mlčení, poškození její osoby... Kdyby někdo v práci zjistil, co dělám, vyhodili by mě. Kdyby sociálka přišla na to, co dělám, přijdu o Akia. Chápeš?" Podívá se mu vážně do očí. Vyhrál nad svou ženou všechno, ale poškodil ji. Byla to jeho vina. A připravil ji o dům i o syna. Tak je to.

Reita

Všiml si moc dobře Aoiho úsměvů a jistě spokojenosti ve tváři. Začíná si moc dobře uvědomovat, co mu nejspíš chybí a rozhodne se, že mu toho dá klidně i víc. Jestli tohle dokážou jen obyčejné a upřímně míněné komplimenty…bude mu jich klidně skládat dvacet do minuty. To je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat a rozhodně to bude dělat s radostí.
"No, ne jen v Tokyu." Ujistí ho, že bydlení je pro něj většinou ten největší problém a proto záměrně vždycky hledal práci, kde to šlo ruku v ruce. Bylo to tak prostě jednoduší. Navíc, když žil sám nebýval to problém. Teď ho trochu mrzí, že nemá svůj vlastní, alespoň byt, kam by ho mohl na oplátku pozvat. Aoi je snad první osoba, se kterou ho to napadlo. Další otázky ho dost zaskočí. Teď by se mu měl přiznat, pokud chce odpovídat po pradvě a prozradit mu, že tohle je jeho první podobné místo a Aoi první zákazník.+Je to dobrý nápad?+ Zeptá se sám sebe ale nakonec se rozhodně ve vteřině.
"Na doporučení známého, který je stálým zákazníkem. Pak jsem si s majitelem nejspíš padl do oka. Aoi-chan, tohle je moje první podobné místo a…" Odmlčí se krátce, aby se mu podíval do očí, než natáhne paži přes stůl a položí mu dlaň na tu jeho.
"Ty jsi můj první a zatím jediný zákazník. Mám zatím volnější režim, prý bych si měl zvyknout." Možná to Aoi přece jen poznal? Nebo vůbec? Těžko říct. Měl by to ale vědět. Ne proto, že si ho tehdy zaplatil.
"Vzal jsem to hlavně kvůli penězům, kterých je tam víc, než dost. Ale nepočítal jsem upřímně s tím, že jako první přijde někdo jako ty." Další kompliment? Ale ano, samozřejmě. To si nenechá ujít.
"Vlastně jsem nikoho dokonalejšího ve všech směrem, než jsi ty ještě nepotkal." Rozvede to o trochu více a nechá koutky mírně pozvednout, když se palec rozběhne po hebké kůži na hřbetu dlaně, jakmile se Aoi rozmluví o tom, co jeho rozvodu předcházelo. Ne každý to v sobě dokázal dusit příliš dlouho. Aoi měl nejspíš tu smůlu, že ho načapali. Mohl to takto skrývat klidně i desítky let. Spousta to tak dělala. Rei je za to ale rád, protože má možnost o něj zabojovat. Hrozně moc chce zabojovat a to ho vlastně vůbec nezná. Jenže už není cesty zpět.  Vůbec se mu s tím nechce přestávat.
"Máš v sobě něco navíc, co většina tobě podobných postrádá. Tu stránku, kterou někdo jako já dokáže ocenit a hrozně dlouho ji hledá." Pokračuje dál a pustí jeho dlaň, aby mohl pomalu vstát a obejít stůl. Posadí se polovinou zadku na desku, než si palcem a ukazováčkem najde jeho jemně řezanou bradu a donutí jej pohlédnout mu do očí.
"Máš pocit, že jsi udělal něco špatně? Já si to nemyslím." Pokračuje tichým hlasem a mírně se skloní.
"Dusil bys to v sobě celý život a myslíš, že by se to někde neodrazilo? Tohle není jen o nějaké touze ale o způsobu života, který potřebuješ. Upozadit svou vlastní osobu? To přece nejde." Ještě o kousek se skloní.
"Možná to pro ostatní není pochopitelné, ale já to pochopit dokážu. Vím jaké to je, když nemůžeš být tím, kdo jsi. Chceš, aby se o tebe někdo postaral. Nosil tě na rukou a trochu ti odlehčil od každodenních starostí." Láká jej na to, kým oba dva jsou. Prozrazuje mu, jaké by to mohlo být, kdyby byl s někým, kdo tomu celému rozumí a chápe to.
"Pro mě je nepochopitelné, že to už někdo nedělá. Řekni, kdy se o tebe naposledy někdo postaral? Přinesl ti snídani do postele, abys náhodou neměl hlad. Napustil ti horkou vodu a připravil oddechový večer?" Šeptne už téměř do jeho rtů a pak si je prostě přivlastní v pro něj velmi typickém polibku, který není vůbec ostýchavý a je vidět, jak moc si ho užívá.

Aoi

Vydá něco jako och, když Rei naznačí, že to je s penězi asi horší tak všeobecně, ale... to přece nevadí. Podle toho, co mu říká, se vždycky snažil pracovat a na ranči to asi není lehká práce. Nevnímá ho kvůli tomu nijak negativně nebo méněcenně. Když ale zjistí, že je v clubu úplným nováčkem, skoro na něj vyvalí oči. Ne, on to vůbec nepoznal. Je mu jasné, že svoje zkušenosti má tedy ze soukromí bohaté, obzvlášť, když ho někdo doporučuje, ale stejně mu to všechno spolkl.
"Tak to ti tvoje role doopravdy dobře sedí, protože mě by to nenapadlo." Řekne mu s úsměvem. Mohla za to jeho nezkušenost? Pochybuje. Rei to má prostě v krvi, není to herecký výkon. Nakonec, na prostředí asi nezáleží. Skloní oči od jeho na dlaň, která se ho dotkne, ale neucukne mu. Líbí se mu její energické teplo, které do něj z Reity proudí.
"Jsem tvůj první?" Teď už se doopravdy nakloní přes stůl. Jenže než se stačí vyptávat dál, Reita pokračuje a začne mluvit o něm, o tom jak na něj Aoi zapůsobil a... Aoi si uvědomí, že mu upřeně hledí do očí, hltá každé jeho slovo a někde v pozadí mysli si začíná přát, aby u toho zůstalo. Totiž aby zůstal tím prvním a jediným. Určitě existuje zkušební doba? Jenže něco takového si nemůže přát, vždyť se neznají! A potom, co mu řekne Reita vzápětí, se mu srdce doopravdy silně rozbuší. Ještě nikdy? Vůbec nikdy? Cítí jeho jemné hlazení, ruka se mu začne mírně chvět, ale je to proto, jak moc se mu líbí, zatímco Rei ještě stále pokračuje o jeho skrytých stránkách. Rei se znovu zvedne a on si nechá pozvednout bradu, aby se mu mohl podívat do očí.
"Ano, mám. Především jsem nikdy neměl dopustit, abychom měli to dítě. Víš... Byla by dobrá máma a já jsem jí to vzal, protože o něj nechci přijít. Je to sobecké, udělal jsem to svým vlivem a penězi... Nejsem zrovna ta nejkladnější postava ve hře." Nejde o to, co potlačoval nebo jak se cítil, jde o to, že jí vědomě zničil. Jemu teď možná připadá dokonalý, ale líbilo by se upřímnému Reitovi, jaký hajzl umí Aoi být, když mu jde o něco, co chce?
"Měl jsem jí ho nechat... Omluvit se a odejít..." Snaží se mu odporovat, ale stejně by se po druhé zachoval stejně. Ano, časem by jejich vztah stejně krachl, ale... hmm, asi by jí to ničilo úplně stejně. Reitův hlas zní podmanivě, když k němu promlouvá, říká mu všechny ty věci, které si tolik přeje a on si jimi nechává ochotně plést hlavu. A co si myslí o tom ostatním? Je rád, že mu to řekl, dřív, než by se do toho zapletli a Rei by pak zjistil, jaký je Aoi pokrytec.
"Nikdy..." Stačí jenom hlesnout a nešťastně zavrtět hlavou, než mu vyjde rty vstříc a uvnitř jeho hrudi vyšlehne plamen spalujícího nedostatku něčí blízkosti. Mužské blízkosti... Pevné náruče... Jeho náruče... Skoro vzápětí si povzdechne a oběma dlaněmi ho pevně chytí za tričko na hrudi, ale ne proto, aby si ho přitahoval na sebe, ale prostě proto, aby mu byl blíž, zatímco pevně zavírá víčka.

Reita

Všechna jeho slova si převrací v hlavě, ale stejně jej nedokáže vidět ve špatném světle. Prostě to nejde. Aoi chtěl svého syna a to je to hlavní. Miluje Akia natolik, aby o něj zabojoval a tak to prostě je. Mělo by mu být líto jeho ženy, ale kdyby tu byla a všechno by mezi nimi bylo v pořádku, nebyl by tu on. Takže se to nejspíš stát mělo. Za celý svůj krátký život opravdu nepotkal nikoho jako je on. A teď už mu naplno dochází, jak moc mu propadl. Plete se do toho sám a někde v koutku si uvědomuje, že to v podstatě nemá východisko. On sám musí zůstat v clubu, dokud nezaplatí dluh, který má a to nebude jen tak. Aoi má svou kariéru a syna. Není možné, aby byli oficiálně spolu. Zničil by ho jen tím, kde právě pracuje a to ani nezačíná o pohlaví a postavení. Stiskne víčka pevněji k sobě, když se snaží přeprat to uvědomění a Aoiho rty mu v tom zdatně pomáhají, jakmile se přidají ještě i prsty zaklenuté do látky jeho trika, už přestává řešit všechny ale. I kdyby to bylo jen dnes, chce si užít každou vteřinu jeho blízkosti. Pomalu pustí jeho bradu, aby své dlaně mohl umístit kousek nad Aoiho lokty a pomalu ho vytáhne na nohy. Nepřeruší spojení jejich rtů, právě naopak ještě ho prohloubí a první jej přitiskne víc na své tělo. Na chvíli se oddálí, aby se mu mohl upřeně podívat do očí, a u toho se společně s ním trochu pootočí, aby byl Aoi zády ke vzdálené kuchyni.
"Jsem stejný pokrytec jako ty. Udělal bych to samé. Vidím v tom jen lásku k synovi a touhu být tím, kým jsi. Promiň." Sdělí mu úplně jednoduše, nedokáže přemýšlet jinak, na to k němu příliš zahořel.
"Vím, že tohle nejspíš nemá budoucnost, ne s někým jako jsem já ale…" Odmlčí se krátce, když mu po pažích sjede až na boky a tlačí na něj, aby jej donutil couvat.
"Chci ti ukázat, jak bys měl žít. Jak si zasloužíš žít, i když jen chvilku a tajně." Dá mu najevo, že není hloupý a uvědomuje si, v jaké společnosti žijí a co všechno se jim staví do cesty. Přesto se ho však nemíní vzdát a bude vděčný za cokoliv, co by se mezi nimi mohlo odehrávat. To už se Aoiho pozadí dotkne hrany desky kuchyně a v Reitových očích zasvítí.
"A měl bych začít s tím, jaké doteky si zasloužíš. Jen doteky, nezapomeň na to." Začne popouštět uzdu svému nitru a nechá ho trochu vyplout na povrch. Nemá v úmyslu zacházet dál, než k dobře mířeným provokacím a náznakům toho, co by se mohlo odehrávat. To však neznamená, že si to nemůžou užít, hlavně Aoi by mohl. Mírně poklesne v kolenou a stisk na Aoiho bocích zesílí, když ho s napnutím svalů na pažích vysadí na linku a napasuje se mezi jeho stehna.
"Třeba tyto." Přesune dlaně na jeho nožky, co nejníže dosáhne a začne pomalu stoupat nahoru ,hladíc jej přes látku tepláků, které se společně s nimi hrnou nahoru. Dostane se tak do půlky stehen, když toho prostě nechá a sáhne po jeho zápěstích.
"Nebo tyto. Řekni mi, jak se ti to líbí?" Jeho hlas je o poznání pevnější, ráznější a je vidět, že se dokonale nechal unést atmosférou. Dlaně míří přes předloktí na paže, aby se vzápětí mohly velmi pomalu vrátit. Zvedne je, aby si obě položil na svá ramena a Aoi jej tak mohl obejmout kolem krku.
"Kde bych se tě měl dotknout? Prozraď mi to a já to možná..." Odmlčí se, když ho krátce líbne na spodní ret.
"Udělám."

Aoi

Naprosto se zapomene, hrozně rychle mu podléhá a je to velkou mírou i proto, jak vyprahlý ve skutečnosti je. Nechá se od něho s tichým odsunutím židle vytáhnout na nohy, zatímco se jejich polibek stává hlubším a rychlejším a tiše si povzdechne, když ho Rei přitiskne pevně k sobě. V tu chvíli je zřetelně cítit jeho krátké zachvění těla. A pak Reita řekne magickou formuli, kterou si ho dokonale připoutá k sobě. Nevěří tomu, že to řekl jen tak, aby ho dostal, kam chce. V ten okamžik si doopravdy myslí, že jsou v tomhle prostě stejní. V očích mu zajiskří, když si vzájemně vymění pohled a nechá se Reitou navádět pozadu tam, kam chce on. Sám se ho drží pořád za to tričko na hrudníku. Nechce příliš poslouchat slova o tom, co mezi nimi má a nemá budoucnost, i když sám před chvílí u stolu mluvil o tom samém, vysvětloval mu, jak to má a co se nikdy nikdo nesmí dozvědět. Chvilku a tajně... nový příslib, že teď to prostě neskončí a jeho rty se znovu zvednou nahoru. Je trochu jako malé dítě, co má nějaká očekávání a bez nich se odmítá hnout dál. Špatné zprávy? Koutky dolů. Dobré zprávy? Jdou zase nahoru.
"Jenom doteky?" Zopakuje po něm s důrazem na jenom a culí se ještě víc. +A to víš jistě?+ Zeptá se ho podruhé alespoň v duchu. V okamžení sedí na lince se stehny od sebe a ucítí jeho hřejivé tělo mezi nimi. Teď je to on, kdo na něj seshora shlíží, ale pořád má ty neposedné jiskry v očích a úsměv na rtech. Celý se zachvěje očekáváním, když se ho Reitovy dlaně začnou dotýkat na nohou, oplácí mu upřený pohled a zároveň odsud periferně vidí až dozadu na postýlku. Chůvička je naštěstí nedaleko, ale musí být oba velmi potichu. Znovu to v něm silně zabrní, když se podobný dotek zopakuje i na rukou a on je ochotně položí kolem jeho krku, aby se k němu mohl přitisknout zase co nejblíž. 

"To je těžké... líbí se mi to všechno." Řekne popravdě, vymění si rychlý polibek a znovu se podívají navzájem do očí.
"Kdekoliv, Rei-chan..." Dovolí mu, když se rozhodne během vteřinky. V clubu si ještě hráli, na masky, velké pány, kdo koho platí.... teď už ne. Má před sebou prostě jeho, v teplákách, jako doma o víkendu, což je konec konců pravda, stejně jako ho Rei vidí bez líčení a všech příkras. Aoi ho ráno viděl v takovém stavu, že už snad před sebou můžou i na záchod. To bylo velmi rychlé...

Reita

"Možná k tomu pár polibků." Zavrní s jistou spokojeností, když jeho dlaně zkopírují Aoiho paže po vnější straně a skončí na bocích. Tam se jim hodě líbí, ale posunou se kousek dozadu a níž, aby mohly zaplout pod látku trika. Stačí jen první kontakt s hebkou kůží a bříška ho příjemně zabrní. Nemohl na něj vůbec přestat myslet a teď ho má tady, tiskne se k jeho klínu a začíná být na něm znát, jak moc vzrušující pro něj celá situace je.
"Opravdu kdekoliv? No dobře, tentokrát ti vyjdu vstříc. Jen, abys toho později nelitoval." Škádlí jej tichým hlasem a konečky prstů zajede po látku jeho tepláků a zmapuje kousek jeho poloviček, přitlačíc Aoiho tělo proti svému. Ovládá se dost dobře, ani povzdech mu prozatím neunikne, i když je vidět, jak zatíná čelisti k sobě, aby tomu tak bylo.
"Ale už psst, nechceš ho přece vzbudit." Má samozřejmě na mysli Akia ale je to spíš trochu hra, které on dokáže velmi dobře propadnout. Nakloní se k němu zase trochu blíž, aby se mohl dotknout rty jeho tváře, a sklouzne jimi k oušku.
"Víš, že já si vždycky rád počkám, až mě hezky poprosíš. To je to, co chci. Pak přijde možná i něco víc, než doteky. Navíc…neřekl jsem, čím se tě budu dotýkat." Zavrní provokativně a znovu jej vezme za paže, aby mu je zvedl nad hlavu a mohl mu svléknout triko. Příliš neotálí ale ani nespěchá, je si však vědomý, že nemusí mít na sebe tolik času, kolik by si přáli. Taky to může být jeho jediná možnost, jak přesvědčit Aoiho, že tohle opravdu chce.  Nechá triko padnout kamsi za sebe a pak už se začne potýkat s jeho tepláky. Stačí mu jen jemně si ho pozvednout, aby je mohl mučivě pomalu stahovat ze štíhlých nožek. Teď je na čase, aby se na něj pořádně vynadíval. Aoi, bez sebemenšího kousku oblečení a na lince….Kdo kdy měl lepší sen?
"Mám ti přinést zrcadlo, abys viděl, jak moc sexy jsi?" Zeptá se jej s rozverným pousmáním, ale stát daleko nevydrží dlouho. Sám si přetáhne jeho triko přes hlavu a nechá ho padnout vedle toho Aoiho. Nevrátí se ale mezi jeho stehna nebo ne tak úplně. Znovu sáhne po jeho nožce, tentokrát jen po jedné a trochu ji zvedne, aby se nemusel tolik sklánět, když věnuje první polibek na jeho nárt. Přidá jich ještě několik, neubrání se ani pošimrání jazykem a sune se pořád výš a výš. Jen však do půli stehna, pak je na řadě druhá nožka, kde to celé zopakuje. Očima se pořád snaží držet hloubky těch Aoiho a vidět, jak moc na něj dokáže zapůsobit. On ještě chvíli vydrží, držet se trochu stranu ale doufá, že Aoi mu propadne mnohem rychleji a bude si žádat víc. Už jednou ho přivedl k zatmění mysli. Teď by si to přál taky, i když ho nemíní zničit. Podaří se mu dokončit i druhou cestu ale tentokrát se nezastaví. Mine jeho klín a začne stoupat polibky po hrudníku. Dlaněmi přitom svírá jeho stehna, do chvíle, než rty dojde až k bradavce, kterou krátce poškádlí a pak ji začne pečlivě laskat. Teď už se ruce vrátí k dokonalému pozadí a prsty té pravé si začnou hledat cestičku k velmi intimnímu místu.

Aoi

Velmi dobře si uvědomuje Reitův již probuzený klín a dráždí ho to. I přes svou neochvějnou jistotu, jak to má s přitažlivostí ke stejnému pohlaví, si toho totiž zase tolik neužil a dlouho plnil roli milujícího manžela. Teď by mu ty tepláky nejraději jedním pohybem stáhl a pořádně se podíval. A to by asi Reita hodně koukal. Ano, mohl by olitovat, že si synka probudil nějakým neuváženým zvukem ze svých hlasivek, ale stejně neměli zase tolik možností, dělat tohle jinak. Těžko se mohli zavřít někam za dveře a on se dnes nechtěl smířit jenom s letmými doteky a občasnými polibky. Povzdechne si trochu hlasitěji, když ucítí Reitovy dlaně na pozadí a klín se nedočkavě tiskne proti jeho. Vůbec se mu nebrání, právě naopak. Tiskne se boky proti němu a moc se mu líbí jak Rei tiskne čelist k sobě, aby se ovládl. To od něj přece očekává, že to dokáže za ně za oba. Na oušku ho lechtá jeho dech i jeho slůvka a on se musí pořád a pořád usmívat. Klidně ho poprosí, tady teď vůbec nejde o hrdost, vždyť to Reitovi udělá tak dobře, ale skoro vyprskne smíchy, když mu řekne, že se ho možná nebude dotýkat zrovna rukama. Dokáže si představit jen jedinou věc, přijde mu to trochu vulgární, ale tohle je přesně to, co žádná holka nevymyslí. Nechá si svléknout triko a trochu mu pomůže s vlastním nadzvednutím, když Rei udělá to samé i s jeho tepláky a spodním prádlem. Vlastně si nemyslel, že by jejich poobědní chvilka dopadla takhle, se vším všudy, ale všechno se v něm tetelí nadšením, když se před ním ocitne dokonale nahý. Upírá dlouhý pohled do jeho očí s tváří mírně skloněnou, když si ho Rei prohlíží, zatímco mu kolena decentně vibrují, jak se je snaží nedat k sobě lehkým studem. Místo toho si zapírá prstíky u nohou o madla šuplíků na lince a dlaněmi pevně svírá její okraj.
"Doufám, že jsem." Odpoví mu a nenechá si utéct nic z Reitova svlékání. Pomáhá mu zatnutím vlastních svalů držet nožku nahoře, když se jí Rei začne tak důkladně věnovat rty, je to neskutečně příjemné, vlastně docela relaxační a také neskutečně provokativní. Konečně někdo, kdo se věnuje každičké část jeho těla a kdyby mohla, jeho pokožka by křičela, jak úžasné to je. Už zaklání hlavu, opírá si ji temenem o horní část linky, když se Rei blíží klínu, ale on si místo toho přeskočí i na druhou a udělá s ní to samé. Jakmile míjí třísla a bříško, prudce ho zatáhne, ale už si oběma rukama přitahuje jeho tvář proti sobě k hrudníku a bradavkám. Bolestivě se kouše do rtu, aby nevydal ani hlásku, když si Rei dobírá jeho bradavky a sám sebe pořád tlačí proti němu a přizvedává se tak, aby tam těmi prsty opravdu dosáhl. Jde to těžko, když si na tom místě sedí, šponuje celé tělo, snaží se vytáhnout i zapřít za ta madla a pomalu ztrácí sám sebe. Jediné, na co dokáže pořádně myslet je, že prostě musí držet pusu. Za každou cenu.

Reita

Jemně se usměje do jeho kůže, když si ho Aoi přitahuje na své tělo. Chvilkami se skoro nemůže nadechnout ale tak to přesně má být. Vnímá napínání jeho svalů, stejně jako snahu nevydat ani hlásku. On sám už má problémy se svým dechem, který se s každým dotekem prohlubuje. Nikdy a s nikým neměl takový problém ovládnout se, ale nikdy se víc nesnažil, aby to zvládl. Myslí prioritně na Aoiho a sebe dostatečně upozaďuje, ale není v tom nic jako nutnost. Prostě to tak chce. Říkal mu, že se o něj chce postarat, stál by o to nosit jej na rukou a teď mu to může dokázat. On přece nikdy nic neříkal nadarmo. Konečně se mu podaří dostatečně probojovat dlaň pod jeho polovičku, aby se dostal k Aoiho vchodu, který jen jemnými pohyby začne dráždit. Nevymyslel si pro tohle zrovna ideální místo, ale jde to. Musí vydržet, co nejdéle, dokud to nebude na Aoiho příliš. Musí dostatečně odhadnout, kdy je ten správný moment. Nakonec se přece jen odtrhne od jeho bradavek a prsty zmizí zpod jeho pozadí. Podívá se mu upřeně do čí v těch svých má všechnu touhu být mu, co nejblíže. Vezme jej napůl za boky, aby s nimi trhl blíž k sobě a tentokrát už i jemu unikne tichý povzdech, jak se jejich klíny střetnou.
"Tohle je to, co chci. Koho chci." Sdělí mu trochu trhaně, i když jeho hlas nepřestává být sebevědomý. Jsou to sic pravdivá slova, ale význam je úplně jiný. Však oba ví, že se mu snaží dát to, co chce Aoi.
"A ty víš, Aoi-chan." Odmlčí se krátce, když si popotáhne jeho spodní ret a ještě jej políbí.
"Že já vždycky dostanu to, co chci." Koutky mu krátce vyběhnou nahoru, když ho políbí znovu, tentokrát ale se vší vášní, kterou v něm rozpoutal. Zvládl by ho zapálit jen pohled na něj, už se to stalo ale jeho blízkost je mnohem větším přilitím do ohně. Jednou rukou si přizvedává jeho nožku výš podél boku a prsty druhé se vměstná mezi jejich rty, aby je dostatečně navlhčil. Přece by mu neublížil, ne takto. Nepřestává líbat jeho koutek a pak se s ním pustí do vášnivého souboje, když dlaní klesá po jeho hrudníku až k oněm místům. Musí se boky trochu odklonit stranou, aby se dostal, kam potřebuje, ale teď mu už nebrání, aby do něj mohl začít postupně pronikat. Sám už dávno ví, že jen u těch doteků nezůstane. Měl by se ovládnout a dodržet, co mu řekl. To ale není v lidských silách. Znovu se podívá upřeně do jeho očí a na chvíli se ztratí v jejich hloubce, když úplně zapomene, co by měl říkat, ale vysloví něco, co prostě má v hlavě a čím déle je v jeho přítomnosti, tím je to uvědomění silnější.
"Já se jen tak nevzdávám, i když to bude těžké." Oznámí mu naprosto vážně, ale nepřestává pracovat mezi jeho polovičkami a taky ví proč.
"Řekni Aoi-chan, mám to vzdát? Odpověz mi." Přikazuje mu měkce ale odhodlaně, dotýkajíc se prsty míst, díky kterým mu jeho tělo odpovídá nejlépe.
"Mám se přestat snažit získat tě, získat vás?" Po své otázce už si nepokrytě vzdychne a sevře silněji jeho stehno, které tlačí proti svému boku. Už i ty tepláky jsou mu příšerně těsné a překáží mu ale ještě malý okamžik, jen co dostane svou odpověď.

Aoi

Pozornost v místě jeho vstupu je z počátku jen jemná a něžná, připravuje ho dokonale po částech, zatímco se mu dívá do očí a Aoi se pořád všemožně snaží udržet se v takové poloze, aby měl Rei dostatek prostoru. Líbí se mu, že jeho hlas začíná ztrácet pevnost, že i s ním tohle všechno cvičí a volnýma rukama se mu snaží dostatek tepláky pod zadek, zatímco k němu Reita promlouvá. Musí se znovu trochu omámeně usmát, když mu tu říká, že ho moc chce, že to míní dostat. Ctí se velmi žádaný a ten bordel už nemusí nikdy navštívit, pokud nebudou hrát divadlo na vedení kvůli herně, kterou by chtěli navštívit. Pak by musel zaplatit, ale to by pro něj nemusel být zas takový problém. Někdo platil kino a večeře a on bude muset tohle, protože doma si nemůže dovolit mít něco podobného. Ruce má zapomenuté na jeho obnažených polovičkách, když se začnou znovu líbat jako o život a ochotně olíbá Reitův prstík, když se mu ocitne mezi rty. Dlouze si povzdechne, když Reitova ruka začne klesat po jeho těle dolů a dozadu, aby se znovu dostala prsty do jeho nitra, tak jak už to před několika dny cítil. Musí si opřít tvář do jeho ramene, aby nezasténal nahlas, dusí hlas v jeho pokožce a zároveň už stehny objímá jeho boky, jak nejpevněji dokáže. Asi z té linky za chvíli sjede a zůstane na něm nějak viset jako lenochod na větvi, protože není fyzicky reálné, aby se jeho tělo vsáklo do toho Reitova. A navíc ještě k tomu, když mu šeptá slůvka o tom, že se nevzdá snadno.
"Ne... nevzdávej..." Odpoví mu do kůže ramene, zatímco jednou dlaní míří z jeho zadku na záda, po kterých ho hladí. Reitova slova zacházejí ještě mnohem dál. Chce je? Oba dva, malého i velkého se vším, co bude následovat za možné peklo? Doopravdy ví, co říká? A doopravdy ví Aoi, co odpovídá v podstatě cizímu muži?
"Ne, nepřestávej s tím..." Ujistí ho i podruhé, když zabrousí dlaní zezadu dopředu a posune lem kalhot i v těchto místech, aby mohl Reitův klín vzápětí sevřít ve své dlani. Není potřeba mu nějak pomáhat, ale on chce. Posledně na tom kruhu, musel mít ruce celou dobu nahoře a v koupelně toho taky moc nestihl. Chce na pokožce cítit kůži jiného mužského klínu. Olíbává jeho rameno, okusuje ho v návaznosti na to, co s ním Rei dělá vzadu a dusí se svou touhou, aby byl co nejtišeji.

Reita

Dostane svou odpověď záhy a nemohl by být spokojenější. Stačí jen Aoiho slova a jemu přejede jemný, příjemný mrazík po páteři. Nic si v tuhle chvíli nemohl přát víc a ono se to plní. Jak kdyby to celé směřovalo právě k tomuto okamžiku. Měl ho potkat jako prvního, aby věděl, co k životu rozhodně potřebuje a nezáleží na okolnostech. Ano, chce je oba dva, chce konečně žít tak, jak si celý život podvědomě přál. Starat se o někoho, být tím, o koho se může kdykoliv opřít. Je to možná bláhové po takové chvíli ale ví, že nic jiného prostě nechce. Třeba si to Aoi rozmyslí, třeba si to za nějaký čas on sám přebere v hlavě jinak, teď na to ovšem nezáleží. Podstatné je, co se děje nyní. Udělá pro ně maximum, i kdyby to znamenalo být tím nežádanějším, co club nabízí. Udělá všechno proto, aby se mu dokázal trochu vyrovnat a mohl se o ně opravdu postarat po všech stránkách. To je jeho podstata, kterou v sobě tak dlouho částečně potlačoval. Nebude kazit tuto chvíli dalšími slovy a Aoiho ruce jej ani nenechají nad podobnými věcmi přemýšlet. Nechá ho dotýkat se, však o dotecích to celé mělo původně být. Proniká do něj velmi opatrně a postupně a sám se nemůže nabažit jeho rukou, které se nakonec přesunou i dopředu. Je to on sám, kdo se ozve o něco hlasitěji, když se Aoi dotkne přímo v klíně a nechá jej, aby mu způsoboval zatmění před očima. Kousne se do rtu, aby už nevydal ani hlásku a nebyl nakonec ten, kdo malého probudí. Ještě pár okamžiků ho nechá si hrát. Ať si to pořádně užije a vezme si, cokoliv bude chtít, teď prostě může. Jakmile má pocit, že už to déle nevydrží, přestane s Aoiho drážděním a sám jemně obemkne prsty, kolem těch jeho ve svém klíně, aby tu jeho packu nenásilně odtáhl. Chce to pár dlouhých nádechů, jinak by hrozilo, že to prostě nevydrží. Poslední zbytky koncentrace, než se přiblíží k jeho nitru a začne do něj velmi pomalu pronikat. Dlaněmi svírá jeho stehna, po kterých ho střídavě hladí, než dosáhne toho nejtěsnějšího spojení.
"Aoi-chan."  Vysloví jeho jméno tiše, než jejich rty opět spojí a boky se pohnou poprvé…pak už nepřestanou. Drží si ho proti sobě, aby mu neujížděl pryč. Svaly na pažích se mu napínají, ale není to nic, co by chvíli nevydržel. Ze rtů sklouzne na šíji, kterou si dlouze podává, okusuje jemně kůži ale jen tak, aby nezanechal žádné stopy. Sklouzne i o kousek níž, pod klíční kost, kde svou značku opravdu zanechá. Nepotřebuje, aby ji viděl kdokoliv, ale on sám bude vědět, kdo mu ji způsobil a třeba bude chtít další. Ví, že už to dlouho nevydrží. Nedokáže mít proti sobě někoho tak krásného a zároveň si užívat jeho těsnost, aby dál oddaloval svůj vrchol. První je však v jeho hlavě Aoi a je to tentokrát on, kdo protáhne ruku mezi jejich těly a věnuje se jeho klínu ve stejném rytmu, jako tancují jejich boky. Teprve když ucítí lepkavou tekutinu na své dlani, dovolí i sám sobě dojít k vrcholu. Své hlasitější projevy už tlumí v Aoiho rtech, stejně jako jeho jméno, který by mohl opakovat donekonečna. Reitovo tělo najednou vypadá, jak kdyby ani sprchou neprošlo. Leskne se kapkami potu, které se vydraly na povrch, ale na jeho tváři se usadí upřímný úsměv, který značí, jak moc to pro něj celé bylo silné. Musí si dát několik minut, aby se pořádně vzpamatoval a ovládl své tělo. Jde to ztěžka, nakonec se mu to však podaří a on zaklene Aoiho nožky za své boky.  Paže protáhne znovu za svůj krk a pak jej zvedne do náruče. Dlouze vydechne, protože je to pro jeho tělo skoro příliš. Není však daleko místo, kam ho chce odnést. Řekl mu přece, že ho bude nosit a teď to plní doslova. Dává pozor, aby o nic nezakopl, a stejně si neodpustí pár konejšivých polibků na hranu jeho čelisti, než před místem k odpočinku klesne první jen na jedno koleno, pak i na druhé a společně s ním a tichým smíchem se svalí na měkké podušky.
"Tohle musím ještě řádně natrénovat." Sdělí mu udýchaně, ale nespouští ho ze své náruče. Hladí jej po tváři, odhrnuje mu z ní černé prameny a starostlivě mu je zasouvá za ouško. K tomu mu spokojeně šeptá, jak moc krásný a úžasný byl a pro něj bude stále.
"Teď si na řadě se sprchou ty, já to tady zatím pohlídám a dej si klidně na čas." Však on si poradí, bere to jako zkoušku toho, jestli na to opravdu má. Chce mu dokázat, že nemusí mít strach, že dostojí svým slovům.

Aoi

Konečně zvedne tvář od Reitova ramene a podívá se do jeho obličeje. Stihne to přesně v ten dokonalý okamžik, kdy je omámený tím, jak se ho Aoi dotýká v klíně. Aoimu se to líbí a nechce si to nechat vzít, dokud doopravdy nemusí. Nechá si dlaň odtáhnout jen neochotně a trochu u toho krčí čelo, ale vzápětí už ucítí, že to bylo nutné... to proto, že ho začne přijímat do sebe a před očima se mu z toho dokonale zatmí. Nadechne se nosem tak prudce, že mu přemíra kyslíku způsobí motání hlavy. Musí, jinak by sténal moc nahlas. I tak mu z hrdla unikají tiché steny, zatímco se ho prudce pustí a přehmátne k hraně linky, které se pevně chytí. Proto, aby nikam neujížděl a taky proto, aby se mu dobře držel balanc, protože se pořád musí nadzvedávat.
"Že jsme nezůstali na gauči...!" Zasměje se trhaně, ale kdyby se Akio posadil, viděl by na ně. Je to poslední, co dokáže říct, protože to, co se s ním děje, je neskutečné. Jak po stránce fyzické, tak i proto, že je paf z Reity, z toho, jak ho drží, z toho, co mu říká, jak u toho vypadá, jak zní... Uvnitř jeho těla se dějí neskutečné reakce, stejně na té lince občasně vydá nějakou dutou ránu, když do něčeho kopne nebo jsou přírazy moc silné, ale synáček je milosrdný. Zaklání hlavu dozadu pod jeho polibky, moc dobře ví, co s ním dělá na klíční kosti, ale v těch místech je košile a kravata, nevadí to tam. Mimoděk se usmívá, tiskne pevně víčka a i když nechtěli, stejně se z toho stává pěkná divočina. Když ucítí Reitovu dlaň ve svém klíně, předkloní hlavu, otevře oči a dívá se rovnou na to, co tam s ním provádí. Tohle je bohužel pro mužské oči už příliš, takže jeho ruku brzy naplní víc, než po okraj a jemně udeří temenem o vrchní část linky, aby si nezasténal z plna hrdla. Bude potřebovat nějaký čas, aby se vzpamatoval, všechno to pořád prožívá příliš silně. Rei na něj bude muset pomalu, aby mu zase někde neklekl, protože je prostě vyhladovělý. Poslušně ho obejme a přitiskne se k němu. Nečeká, že by ho Rei chtěl někam nosit, ale tiše se zasměje do jeho vlasů, když se to stane a dojdou až k pohovce. Musí pro něj být těžký, ale i tak Rei zvládne pokleknout a jakž takž ho uložit. Ta chvilka, která následuje po tom, je opravdu vzácná. Jako by se kolem nich zastavil čas a oni žili jenom spolu na místě, kde je všechno v pořádku a srovnané... Jeho tělo odpočívá, spokojeně vychládá a zaplavují ho hormony štěstí z toho prožitku, zatímco se dívá na Reitu, který sedí nad ním, konejší ho, hraje si s jeho vlasy a šeptá mu sladké věci... Neskutečné. Nechce se mu jít do sprchy, ale měl by. Donutí se posadit i zvednout a ohlédne se k postýlce a pak na hodiny.
"Až se probudí, bude potřebovat přebalit." Řekne mu a kouká na něj, co on na to.
"Všechno je tamhle." Ukáže na skříň s dětskými věcmi.
"Svačinku má v lednici, musíš ji přihřát a dát mu ji na lžičce, to zvládne." Dává mu instrukce a pozorně sleduje jeho reakce. Je to sladké, že mu chce Rei pomoct i s malým. Věří mu, že se tu nic špatného nestane.
"Kdyby hrozila apokalypsa... zaběhni pro mě." Rozhodne se, že je nechá doopravdy pořádně seznámit a tu vanu si dá. Malý bude asi řvát, že to není ani táta ani chůva, ale co už, to Rei zvládne. A pak... když nebude spěchat do práce, ho mohou vzít ven a možná si naplánovat i neděli... Aoiho hlava se vznáší v podobných představách společného víkendu a naprosto nic mu teď nemůže zkazit náladu, když se zvedne z pohovky a tak jak je se vydá ke schodišti do patra. Ještě se po něm aspoň jednou ohlédne a mrkne, když zavlní boky.