Die x Reita - Podívej se, co jsi udělal. - Část 3.

(Dieho byt)

Reita

Pobaveně se ušklíbne, když mu Die potvrdí, že se mu zamlouvá, když je z něj bez sebe a neschopen myslet. Jeho přiznání bylo naprosto upřímné ale pořád si není úplně jistý, jestli by to měl opravdu potvrdit. Ale...ono už asi není, co zapírat. Chce být upřímný a to mu z druhé strany šlo vždycky úplně nejlépe, někdy až příliš. 

"Hai, už je to nějaká doba, kdy mi to došlo úplně poprvé. Nikdy mě ale nenapadlo, že to bude reálné." Šeptne mu tiše, aby potvrdil svá předchozí slova a mírně se pousměje. V očích mu jiskří, jeho dech začíná pomalu napovídat, jak moc se mu tu líbí a co s ním všechno Die dokáže, jen několika svými doteky. Přivře spokojeně víčka pod jeho dotekem a otře se o hebkou dlaň tváří, když mu koutky opět vystoupají nahoru. Je jím naprosto pohlcený, opravdu každým pohybem a i barvou Dieova hlasu. Nepředstavil by si, že se jím nechá tolik unést  a ono se to děje.

"Ale no ták, ty mu nedáš pokoj." Napomene ho měkce, když mu dá polibek na jeho špičku a zavrtí nad ním hlavou.

"Co s ním máš?" Obviní ho s hravým pousmáním. Začíná si uvědomovat, že mu jeho nos přestává překážet. Die ho má zdá se v oblibě, tak že by ho konečně vzal na milost? Minimálně pro tuhle noc. Víc, než poslušně jej následuje k posteli, aniž by vytáhl ruku z jeho kalhot.

"Tam dole se mi fakt dost líbí." Vysvětlí mu s krátkým pokrčením rameny, ale není mu dovoleno tam setrvávat déle. Shlédne do jeho tváře, když ji zlehka vezme do dlaní a podívá se mu upřeně do očí. Udělá půl krok blíž, aby byl opravdu mezi jeho stehny a o kousek se skloní.

"Počkám si, až mi hezky zazpíváš. Věřím tomu, že to musí být dokonalý koncert." Je o tom prostě přesvědčený. Krátce jej líbne na rty, než se zase trochu oddálí.

"Je dost možné, že se mi to jenom zdá ale je to sakra dobrej sen." Broukne spokojeně, než zaklene prsty za lem jeho kalhot a naznačí mu, aby se pozvedl a konečně ho jich mohl zbavit. Klesne mezi jeho stehna na kolena a dlaněmi pohladí  celé, neskutečně dlouhé nohy od kotníků až skoro ke klínu. Přejíždí po nich a rty si razí cestičku po jeho hrudi. Klečí tu, skoro jakoby ho uctíval ale ona je to v podstatě pravda. Tohle mu nikdy říct nemůže nebo už ho z té jeho namyšlenosti nikdy nedostane. Polibky zasypává, kam se mu jen podaří dosáhnout, vyhýbá se jen jeho chloubě, kterou zkusmo několikrát pohladí konečky prstů. Mučí ho dlouho, vyložené si to užívá, než se rozhodně jej vzít mezi své rty. Pohrává si s jeho špičkou, laská jazykem po celé délce a čeká na ten správný okamžik, kdy si s ním bude moci dělat, co bude chtít. Jen ty příjemně věci samozřejmě. Kalhoty už jsou mu opravdu těsné, snaží se nemyslet na to, jak moc rád by je dal dolů a pak to prostě nevydrží a pomalu vstane, držíc jeho dlaně a směrujíc je na zapínání těsně nad klínem.

"Nebo to mám udělat sám?" Zeptá se jej trochu ochraptělým hlasem, jak moc je roztoužený a v duchu si přísahá, že se na něj vrhne hned,  jakmile už mu nic nebude stát v cestě.

Die

Kouzlí mu to zvláštní úsměv ve tváři, když mu Rei naprosto upřímně a na rovinu řekne, že to tak skutečně je a krátce se nad tím musí zamyslet, protože by ho to samotného nikdy nenapadlo. Pak k němu však opět zvedne oči a znovu ho pohladí, tentokrát na bocích, které jemně sevře v dlaních. Přejíždí po nich palci a zvyká si na fakt, že je z něj jeho dobyvatel očividně dost v pasti. Neskutečně se mu ten pocit určité moci líbí a možná právě proto Reitovi dovolí, aby ho dnes ovládl a trochu zkrotil. A běda mu, jestli mu to pak dá někdy na talíři, až se budou kočkovat. 

"Očividně si umíš dost dobře říct o to, co chceš..." Řekne mu po chvíli měkce. Usměje se ještě víc, když mluví o nosu a jemně pokrčí rameny. 

"Co s ním mám? Za chvíli skoro všechno..." Vydechne úmyslně provokativně a dostane odpověď v podobě dobrého snu. 

"Jsem rád, že se ti líbí, i když se ještě nic nestalo." I tohle je z jeho úst překvapivě upřímné a poslechne ho, když dlaně spustí, aby je opřel o matraci a nadzvedl se. V tu chvíli přijde o kalhoty i o prádlo a ocitne se před ním naprosto nahý. Pouze hrudník mu z části zakrývají jeho dlouhé vlasy. Rei poklekne, je teď trochu níž, něž on a Diemu poprvé za celou dobu silně zavibruje v žaludku. Nespouští z něj oči, chce vědět, co udělá a dotek na nohou je velmi příjemný. Nechá víčka zase klesnout, aby si plně užil dotek Reitových rtů na vlastním hrudníku, po chvíli mu jednou dlaní zajede do vlasů, několikrát je převrátí a pročeše prsty a pak rukou sklouzne na jeho šíji a záda, po kterých přejíždí v pomalých, plynulých pohybech. O druhou dlaň se prozatím zapírá mírně dozadu a jak se Rei blíží svými rty dolů, instinktivně dává stehna víc od sebe. Chce ho a chce to. Nebojí se to dát najevo. Při doteku jeho prstů v klíně hlavu zakloní jako při kytarovém sólu, procítěně a dlouze si vzdychne a víc zatne prsty do jeho lopatky. Nechává hýčkat celé své tělo jako by byl v nějakém druhu speciálních lázní, nechává ho dělat, co chce, dívat se kam chce, hlavně, ať nespěchá. A Reita mu to všechno dává. Bude muset zásadně přehodnotit své tvrzení o tom, že je hulvát a že se chová jako slon v porcelánu. O tento porcelán je zatím dokonale postaráno. Nakonec konečně pocítí jeho rty přímo na penisu, spokojeně se usměje a jeho překvapivě melodický hlas se poprvé rozezní ložnicí trochu víc na plno. I teď je Reita velmi cílevědomý, pomalý a umocňuje v něm hloubku prožitku. Die už příliš nevnímá nic kromě sebe samého a vší své touhy a slasti, kterou zažívá. Jen jemně ho hladí ve vlasech, zatímco zatíná do koberce alespoň prsty u nohou, dokud Rei s laskáním nepřestane. Ví proč a umí si počkat. Potřeboval ho rozehřát a připravit na něco ještě lepšího a to se mu povedlo. Takže se nevzpírá a jen se přiměje rozlepit víčka, aby se na něj mohl podívat, když se postaví. Líbí se mu to, opravdu moc se mu to líbí. 

"Ne..." Vydechne šeptem, když si Rei tak pěkně navedl jeho ruce na kalhoty a sám mu z nich pomůže. Takhle vsedě se mu dobře stahují a ukážou další kousek jeho moc pěkného já. I tento si Die důkladně prohlédne, když už ho má před očima, přejede mu v těch místech konečky prstů a nechá ho, aby z kalhot vystoupil. Pak ho vezme za ruku a sám se posune na posteli dozadu k jejímu čelu, zatímco si ho vede za sebou do měkkých peřin.

Reita

Má plné uši jeho hlasu. Je opravdu neskutečný a ta barva mu v hlavě bude znít ještě dlouho. Nechápe, jak někdo může být v tolika ohledech dokonalý. Podle něj má minimálně tři, které by na něm rozhodně vyzdvihl. Jen trochu poupravit povahu ale...i to se mu na něm vlastně líbí. Když někdo vypadá jako Die, nemůže se divit, že má nosánek kapánek nahoru. Ale teď si odpouští poznámky, které dost často členy jeho kapely vytáčely. I on se tvářil, že ho hrozně štve, aby skrýval něco, o čem nikdo neměl ani tušení. Kluci by ho vydědili, kdyby věděli, na koho si neodpustí koukat. S Rukim dost často blbli ale v něm to nikdy nevyvolalo tolik, jako co právě pociťuje s Diem. Tohle bude rozhodně jeho dlouhovlasé a dlouhonohé prokletí ale...vážně si to užije. Vždycky si milerád vzpomene, že měl tu možnost se jej dotýkat. On sám si spokojeně vzdychne, když kalhoty konečně opustí jeho boky, do kterých má snad vypálené jeho dlaně. Z jedné strany by si dopřál víc dotyků z té druhé...nevydrží na něj jen koukat a nechat se rozmazlovat. To je prostě příliš málo. Pečlivě pozoruje výraz v jeho tváři, když si jej prohlíží. Je na své tělo celkem hrdý ale teď jakoby si nebyl jistý, jestli by se mu mohl líbit. K jeho úlevě to vypadá, že na něm nic špatného není.  Druhý už o něco táhlejší sten následuje po doteku přímo v klíně.

"Die-chan." Podívá se mu upřeně do očí a nechá se přitáhnout na postel. Nevybere si ale místo vedle něj, nýbrž se pomalu přesune nad štíhlé tělo a zlehka jej zalehne. Vědomě se otře klín o ten jeho a už trochu zmučeně si zasténá. Je to na něj prostě příliš a jestli se nezačne ovládat skončí mnohem dřív, než vůbec začali a to by se asi hanbou propadl. Dalšími polibky si razí cestu až k měkkým rtům, které ho vábí k ochutnání, nepřestává se mučivě pomalu pohybovat boky a  nenápadně podvléká paži pod dokonalý pas. On totiž moc dobře ví, jak si tohle celé užije na maximum a podvědomě tuší, že se to nebude líbit jen jemu. Snad. Plynulým pohybem a se zatnutím všech svalů, které na svém těle najde se společně s ním přetočí a ocitne se zády v měkkých peřinách.

"Víš, pořád ještě nevím, jestli se mezi tvá stehna vejdu." Stiskne je vzápětí, aby mu dal úplně najevo, které partie přesně myslí a pak už přímočaře zamíří prsty mezi jeho akurátní polovičky, aby si našel cestu k místu jejich budoucího potěšení.  Tam se zasekne na dlouhou chvíli, aby ho vydráždil ještě víc a donutil ho toužit po další jízdě. Objímá jej znovu kolem pasu, aby mu zabránil v pohybu.

"Víš, nutně potřebuju vidět další tvé vystoupení." Broukne mu měkce do ouška. Die se rozhodně stydět nebude ale první si znovu chce poslechnout jeho hlas v plné síle. Pak mu dovolí rozjet svůj vlastní tanec a on za ním bude určitě jen vlát a snaží se mu alespoň trochu vyrovnat. Věří si dost na to, aby věděl, že tohle zvládne. Musí, jinak se bude nenávidět za to, že propásl svou jedinou příležitost, jak udělat dojem.

Die

Kdyby dokázal číst v jeho myšlenkách, pravděpodobně by byl mile překvapený a skutečně zaskočený jejich silou a intenzitou Reitova prožívání. Dovedl si o sobě myslet hodně, ale tohle by nevymyslel. Zatím se ho stačil dotýkat jenom málo a stejně ho přiměl vzdychat a k tomu vyslovovat vlastní jméno takovým tónem. Dost mu to napovídá o tom, co se v něm děje a omamuje to jeho mysl. Kdyby z něj Reita nebyl takhle paf, nejspíš by se mu s ním nelíbilo. Tak nějak to potřebuje k dýchání. Pokládá se pomalu na záda, zatímco se Rei přesouvá přímo na něj a napíná u toho ty svoje perfektní paže. Chvíli se mu dívá do očí, ale pak stočí ty svoje k jeho rukám, které pohladí vlastními dlaněmi po předloktích nahoru a dolů. Vzdychnou si v podstatě oba, když ucítí jeho penis na svém v tom otření, nechá se jím zalehnout a hřát a sám ho obejme rukama pevně kolem pasu, zatímco se spolu potkají v nových polibcích. Podvědomě se mírně přizvedne v místech, kde ho chce Rei obejmout, aniž by tušil, kde za chvíli skončí. Je to skoro jako by se domluvili, když se v elegantní otočce dostane nahoru a usadí se obkročmo na jeho klíně. 

"Od toho mám tak dlouhé nohy, aby ano." Odpoví mu a tím mu dá vlastně svoje svolení, aby si tedy užil on v něm a ne naopak. Zatím si to zaslouží. Jestli se tohle nějak pokazí, Die si nejspíš sám druhý den neučeše svoje vlasy, možná je i vytrhá, jak vysoká očekávání teď má po tom, co se zatím dělo. 

"Víš, musím ti přiznat, že zatím jsi na mě udělal dojem... Děláš to takhle vždycky nebo umíš tolik číst v lidech a v tom, co chtějí?" Rozhodne se být velkorysý a taky mu říct něco pěkného, protože zatím to bylo jenom na Reitovi. To taky nesnesl každý, ale Rei s tím zdá se neměl problém. Překvapivé, u někoho, koho měl za egoistu. Gaze budou asi opravdu takoví slušňáčci jako se o nich říká. 

"Umíš se hezky postarat..." Broukne mu ještě, než mu Reita vezme slova tím, kam mu zrovna sáhne. Trochu sebou trhne, ale pak už doopravdy nechá vyznít svůj hlas a po jeho výzvě o vystoupení pohodí vlasy dozadu, jako by skutečně stál na pódiu. Má rád jeho videa, tak se pokusí být u toho co nejvíc jako na nich. Všechny ty pohyby přece důvěrně zná. V duchu si začne přehrávat jednu ze svých oblíbených skladeb, které sám napsal a ta mu dokonale pomáhá v ladném pohybu vlastních boků proti jeho prstům, záklonech hlavy a procítěných výrazech se zavřenýma očima i jasném hlasovém projevu. Nechává ho dívat se na svou tvář s výrazem vrcholné extáze, zatímco se na něm v bocích pohybuje jako by už byli spojeni, opírá se o jeho břicho a v okamžiku, kdy má pocit, že už nechce dál čekat, tvář prudce předkloní, otevře černě podmalované oči a uvrhne do jeho tváře výraz hodný pekla. Vlasy se mu svezou podle ní a on se vymaní z jeho sevření, aby se sám mohl jednoznačně posunout nad jeho chloubu.

Reita

"Až příliš dlouhé. Myslím, že mi zamotá hlava, jak vysoko budeme." Slíbí jemu i sám sobě zážitek, na který ani jeden nezapomene. Musí být trochu egoistický, pomáhá si tím, aby si nepřipouštěl cokoliv menšího. Podařilo se mu nemožné, je tady a s ním. Nesmí si dovolit jednou chybičku. Paličatý je na to dost, aby dohnal sebe i jeho k nepříčetnosti. Sám moc dobře ví, že mu rozhodně jediná noc stačit nebude. Teď je hlavní, aby o tom stejným způsobem začal přemýšlet i Die. Zblázní se opravdu, pokud se to nestane. Tohle se nesmí nikdo dozvědět, bude to příšerný risk, kdyby se nepotkali v posteli jen jednou. Už jen ten adrenalin v něm probouzí mnohem víc, než kdykoliv jindy a k tomu Die a jeho dokonalá postava a pohyby, kterými rozehraje své vlastní vystoupení a je úplně v koncích.

"Umím číst..." Zakloní mírně hlavu, když se jeho klínu dostane víc pozornosti, než dokáže snést a nahlas si povzdechne.

"Umím číst v tobě a to mi stačí." Dokončí svou myšlenku, když svou dlaň prozatím umístí na jeho bok a nechá mu úplnou volnost v pohybu. Hladí ho, sem tam si neodpustí skončit až na jeho chloubě a věnovat jí taky dost pozornosti. Prostě se mu věnuje na obou frontách a  sám už svůj hlas nehlídá. Nedokáže vnímat nic jiného, než stoupající slast. Oči se snaží držet celou dobu otevřené, aby mu neuniklo nic z toho, jak si to Die užívá. On společně s ním, mohl by ho sledovat hodiny a neměl by dost. Vůbec si nedokázal představit, že by Die dokázal vykouzlit výraz, který by ho snad odpálil na vrchol a ono se to stane. Ve chvíli, kdy se předkloní, zapomene jak se dýchá a jeho srdce vynechá několik úderů po sobě. Niko neměl v jeho věku blíž k infarktu jako právě on. Infarktu z přemíry vzrušení, které v něm rozpoutal. Nechce už nic jiného, než pocítiti jeho nitro a nebrání mu, aby se posunul a konečně oba dostali to, co nejvíc chtějí.

"Lepší dárek k výročí, jsem vážně dostat nemohl. Víš, že za několik měsíců mám narozeniny." Klidně by si dokázal představit, jak dostane Dieho převázaného mašlí. A pak už nic víc opravdu potřebovat nebude.  Dlaní mu už trochu nevybíravě vjede do vlasů a s prvními milimetry, kterými do něj pronikne, sevře dlouhé prameny v zatnuté pěsti a pozvedne se, aby ho mohl dlouze a hluboce políbit na rty.  V tomto prolnutí se odráží naprosto všechno, co se v něm odehrává a dává tomu tolik vášně, jaké je jen schopný.  Musí se po chvíli odtrhnout, aby byl vůbec schopný dýchat a sevře silněji jeho boky, kterými první pohne proti sobě.

"Tohle už z hlavy nedostanu, nikdy." Zasténá do ticha panujícího kolem.

"Die-chan, řekni, že..."+To nebude jen jedna noc.+ Dokončí si v duchu ale nahlas to nevysloví, mohl by tím taky všechno dokonale zkazit a to nechce. Místo toho pokračuje ve svém sténání, které nedokáže zastavit. Nechce být rozhodne první, kdo se tím nechá úplně ovládnout. Z posledních zbytky příčetnosti se probojuje dlaní do jeho klína a pokračuje v tom, co na kraji postele začal. Přidává se k jejich tempu, které začíná být spalující, sem tam zpomalí, aby ho vydráždil, co nejvíc a s jeho jménem na svých rtech se nechá odpálit na slastný vrchol za několik vteřin po něm. Je to ryzí extáze, která pohltí jeho tělo srovnatelná s největším výbuchem jenž tahle planeta vůbec zažila. Má pocit, že se vypravil do úplně jiné dimenze, protože tohle v reálném s větě prostě možné není.  Vlasy se mu lepí k sobě, jak z nich sem tam odkápne pot. Místo toho, aby si užil prostor, který má jen rozevře náruč, konejšivou a rozpálenou, do které se může Die klidně zhroutit. To je snad to poslední, po čem dnes večer opravdu zatouží a pak může klidně umřít.

Die

Kdyby nebyl zrovna v nejlepším a myšlenkami někde jinde, na to jeho Umím číst by musel okamžitě zareagovat. Rei to ale dořekne a stejně ho trochu vydráždí, jenže nemá prostor vůbec mluvit. Už je příliš udýchaný a ztracený. Zaznamená ten okamžik, kdy se na sebe podívají v té jediné vteřině ryzího vakua před apokalyptickou bouří. Je to jako když utichne hudba jen proto, aby se do toho vzápětí mohlo praštit ještě víc. 

"Hmm, myslíš, že těch několik měsíců dokážeš vůbec pomyslet na někoho jiného?" Pronese samolibě a provokativně, protože mu tím říká, že mezitím nic nebude. Jenže ani s ním ani s kýmkoliv dalším, protože to Reitovi nebude stačit. Bože, jak on je spokojený. Tak moc, že ho ani nebolí, když ho do sebe začne přijímat. Na místo toho ze sebe vyrazí dráždivý sten a prudce pohodí hlavou, protože už nemá vůbec žádnou trpělivost. Jak byl před tím pomalý a nikam nespěchal, teď se prostě hraje to nejdrsnější, co mají v repertoáru. I tak to bude sexy, o to se rozhodně postará. Zamračí se se zavřenýma očima, když ho Rei tak vezme za vlasy, ale teď to není proto, že by mu to vadilo, ale proto, že oheň vyšlehl v nich obou. Je to náruživé, není to jemné a teď se to smí. Ráno ho zabije, až najde vlas na polštáři, ale až ráno... totiž... samozřejmě, že Reita odejde hned, jakmile bude po všem. Bude hodný a objedná mu taxi... 

"To doufám!" Vyrazí ze sebe, protože už je na něm jako ztělesněná bouře světů, jeho pohyby jsou divoké a nespoutané a i když slyší, že po něm něco chce, není schopný se na to soustředit. Teď nemůže nic říkat, udusil by se taky. Vzápětí ucítí Reitovu ruku v klíně a je mu jasné, že Rei už tohle běsnění déle nevydrží. Nechá si od něj pomoct na vrchol a celé jeho tělo se leskne jako natřené olejem, když se propne v zádech v orgasmické vlně, drtíc u toho jeho boky mezi prsty. Má sílu, kterou si teď neuvědomuje. Trvá mu to dlouho, než nějak sebere sám sebe, aby mu přestalo hučet v uších a konečně se podíval na svého milence, který už se položil do peřin. S energií jako by snad nic nebylo elegantně sesedne z jeho boků a položí se na záda vedle něho tak, aby ho Rei mohl obejmout jednou paží. Hledí do stropu, hrudník se mu prudce a rychle zvedá a jednou dlaní si zajede do vlasů nad čelem, aby je odhrnul na stranu. Bylo to vážně skvělé. Na začátku si vůbec neuměl představit, že by mohlo být až tolik. A pak se z ničeho nic posadí, shodí nohy dolů z postele a vstane. Vypadá jako by si byl trochu zaběhat, ale pravda je, že uvnitř je dokonale zničený a uspokojený. Bylo to prostě opravdu úžasné. Sáhne po lehkém župánku nad kolena, přehodí ho přes sebe a ze stolku mezi křesílky vezme cigarety. Vytáhne žaluzii, světla města ozáří ložnici a pak otevře veliké okno, aby se do ložnice dostal čerstvý vzduch. Zůstane stát u něj, když si založí jednu paži na hrudi a opře o ni druhou, ve které drží připálenou cigaretu. Nutně potřeboval trochu probrat. Pak se ohlédne k posteli, prohlédne si jeho nahé, orosené tělo a usměje se. 

"Jaká byla show? Užil sis ji?" Broukne měkce.

Reita

Vůbec si neuvědomí, co že mu to řekl. Totiž to o těch několika měsících. Kdyby mu to došlo, asi přijde dost krutá rána a vrátil by ho tím na zem. Naštěstí si to uvědomí mnohem později. Die je na svém vrcholu snad ještě krásnější a dokonalejší...jeho vlastní nebe zkřížené s peklem právě dostalo reálnou podobu. Mohl by se poplácat po rameni za to, že se mu podařilo nezavřít oči, aby si to celé mohl vychutnat. Vážně byl přesvědčený o tom, že se Die uvelebí na něm ale to se nestane a přijde první krutější návrat do reality. Je jen rád, že ho může alespoň obejmout a vychutnat si další příval jeho vůně, která se snad sexem znásobila. Jinak si to nedokáže vysvětlit. Natáhne prsty k jeho pramenům, aby mu pomohl dát tu záplavu na stranu a pak o něj bohužel přijde úplně. Další rána pod pás, protože on by sním v té posteli vydržel mnohem déle.+To byl rychlý kopanec do...+ Pomyslí si ne příliš nadšeně a pozoruje ho po celou dobu, když jde k oknu. Neubrání se sklouznou na jisté partie, které měl tu možnost si pořádně osahat a rozverně se pousměje. Sáhl by si klidně znovu. Přetočí se na bok, zamračí se, když si uvědomí pozůstatky Dieho stisknu na svých bocích a podepře si dlaní hlavu, paží ohnutou v loktu a rozhodně nemá potřebu se jakkoliv přikrývat. Stejně je mu horko, že by na sobě klidně cokoliv usmažil.+Třeba snídani? Nebuď naivní.+ Vrátí se nohama zpátky na zem. Teď by mu minimálně to pivko bodlo.

"To jsi musel jít tak daleko, aby ses mě zeptal?" Popíchne jej s jiskrami v očích. Odpověď mu nedá hned a upřímně je rád,že se v nejlepším dokázal ovládnout a neprozradit mu, jak by se odsud nejradši ani nehnul. Tedy spíš od něj. Vysouká se do sedu a i on shodí nohy na zem. Je však mnohem obezřetnější, aby se náhodou neodporoučel k zemi, kolik ho jeden zážitek s ním stál energie a pak konečně i on vstane. Oblečení neřeší vůbec, prostě přejde až k němu a natiskne se na jeho záda s bradou položenou na látce županu na jeho rameni. 

"Užil. Moji vlastní soukromou show jsi dotáhl do takové dokonalosti, že...ne na tohle nemám slov."  Ujistí ho tiše, než pomalu jednu dlaní sjede od jeho pasu až na stehno a ještě kousek níž, aby se dostal pod látku županu. On ho prostě nenechá jen tak na pokoji. Stačí mu jediný dotek na jeho kůži a začíná být přesvědčený o tom, že by mu stačilo pár minut a byl schopný si to celé zopakovat. Tohle bude mnohem větší problém, než si původně myslel a že věděl, že to problém opravdu bude.

"Teď už mě zajímá jen jediná věc, Die-chan." Broukne tiše a měkce, když se rty přiblíží k jeho uchu a otře se o něj nosem.

"Kdy budou v prodeji další lístky. Ale jen ty V.I.P., jiné už prostě nechci." Uvědomuje si, že by se měl sbalit a odejít ale nemůže se přinutit to udělat.

"Víš, řekli  jsme jednu noc ale do rána je ještě nějaká doba." Povídá se okázale na oblohu a ještě na ní není ani náznak svítání.

"Možná to nevíš ale já jsem tak trochu paličatý a momentálně jsem si usmyslel, že si nenechám ujít ani jedinou minutu." Zajede dlaní pod látku  znovu na jeho stehno,za kterého si ho natlačí víc ke svému tělu.

"Takže, co takhle se hezky vrátit se mnou do postele a já ti ukážu, jak může vypadal aplaus v mé podaní. Možná spíš ovace...ve stoje."

Die

"Kouřím jenom u okna..." Řekne celkem tiše a pořád stejně měkce, ale pravda je taková, že aby to bylo jenom o sexu, rozhodně se tam s ním nemůže zamilovaně válet. Nic takového si nedomluvili a vlastně se na to ani dost neznají. Dívá se před sebe na město, dokud neuslyší pohyb na posteli. Mírně za ním pootočí tvář, jen krátce, než se zase podívá ven a pak už ucítí celé jeho nahé tělo na svém. Za jiných okolností by to bylo velmi příjemné a milé gesto a on by se nejspíš potěšeně zapřel dozadu a nechal se konejšit po tom zážitku... 

"To je dobře. Jinak bych se sebou asi nemohl žít..." Trochu si dobírá sám sebe a zároveň je to pravda. Chce přece být perfektní. Ucítí jeho všetečnou ruku na stehnu a vzápětí i pod županem a pro jistotu típne cigaretu do popelníku na stolečku. Plynulým pohybem natažené ruky okno zase zavře, aby tady nenastydli, protože jsou oba pořád hrozně rozhicovaní. A pak zpozorní, když mu Rei začne říkat všechny ty věci. Umí to podmanivě, lákavě a jemu začíná být trošičku jasné, že tohle celé nechce nechat jenom tak být, jak si možná původně myslel. A nebo nemyslel a prostě do toho šel, že nějak bude. Tou poslední poznámkou to ale zabije tak, že Die málem vyprskne smíchy a musí se honem rychle ovládnout, aby se to nestalo. Dobře si umí představit, co konkrétního při tom bude stát. Líbí se mu, když si ho přitahuje blíž, připomíná mu to jízdu, která skončila teprve před chviličkou a zároveň mu přišla dost šílená na to, aby to pro dnešek stačilo. Co na to řekne jeho pozadí zítra? A je to vůbec dobrý nápad? Rei začíná znít zapleteně. Někdo z nich dvou musí být ten rozumnější. Pomalu se k němu otočí čelem a podívá se mu zblízka do očí, přemýšlejíc, jak začít. V první chvíli ho ale dovede jenom pohladit konečky prstů po tváři a měkce se pousmát. Potřebuje přemýšlet... hrozně moc a hrozně dlouho. 

"Padej zpátky do postele..." Zašeptá. 

"Spát, rozumíš? Jenom spát..." Ujasní si hranice, aby se z něho rovnou nezbláznil. Prostě mu to nedokáže udělat, ne teď v tuhle chvíli a s tímhle výrazem v očích. Když se spolu ráno probudí, bude to o to víc na nic, ale Die si do té doby možná rozmyslí, co vlastně chce. Protože on určitě neusne. Jeden z nich ale klidně spinkat může. Postrčí ho tam dlaní, než se rozhodne připálit ještě jednu a pak už nechá okno otevřené, zatímco se k němu vrátí pod peřinu. Otočí se zády, ale nechá se jím obejmout a hřát. A většinu noci může hledět na město a vymýšlet něco, co vymyslet nejde.