Die x Reita - Podívej se, co jsi udělal. - Část 2.

(Výroční párty, Dieho byt)

Reita

+Já bych věděl o úplně ideálním podtextu.+ Proběhne mu hlavou a to je tak asi poslední, na co dokáže myslet. Vážně nepočítal s tím, že by se Die do polibku tak obul a opravdu ho v první chvíli dokonale vykolejí. Neovládne se a unikne mu tiché, spokojeně zamručení. Zaváhá asi tak na vteřinu, než mu je začne velmi schopně vracet a nemíní s tím jen tak přestat. Myslel si, že to bude skvělé, realita ovšem dokonale předčila očekávání. Je to mnohem lepíš  a jeho tělo i  touha, která se v něm probouzí, ho dokonale zrazuje. Tohle je prostě na jednoho chlapa moc a k tomu, když je to s někým, kdo vypadá jako on. Je v háji ale úplně. Skoro poslušně mu dovolí vstoupit jazykem mezi jeho rty a začne přistupovat na jeho hru. Byl by mnohem raději, kdyby to žádná hra nebyla ale stejně tak ví, že to nejspíš není možné. Už jenom ta ruka v jeho vlasech je něco, s čím rozhodně nedokáže bojovat. Nechá se jeho polibky úplně ovládnout, když se poposune blíž k jeho tělu ale všechno hezké jednou končí a Die se ho dotkne, nechávajíc ho v zajetí chuti měkkých rtů a ještě ho od sebe odstrčí. Teď by bylo na čase nahodit sebevědomý postoj a svést to na tu provokaci ale z nějakého důvodu se mu do toho vůbec nechce.
"První pozitivní věc na tom celém, donutil jsem tě na chvíli přestat mluvit. Nebyla to úplně špatná změna." Zapře se předloktím o opěrku pohovky a mezi prsty promne pramen jeho vlasů. Tváří se, že to s ním vůbec nezamávalo ale opak je pravdou.
"Asi jsem přišel na spolehlivý recept, jak toho docílit." Sdělí mu úplně klidně, že je to schopný udělat znovu. Přece nemůže být vyvedený z míry jen on sám kruci, to by vážně nebylo dobré a vyčítal by si to opravdu dlouho.
"Zajímalo by mě, co budeš dělat, když ti řeknu, že jsem tě vystrašit nechtěl." Uchechtne se krátce a v první okamžiku přejde známku o věku ale nebyl by to on, kdyby na to jakkoliv nezareagoval. Poposune se kousek blíž, aby se naklonil je ho dlouhým pramenům a nosem si najde cestu mezi ně k jeho uchu, do kterého si krátce povzdechne.
"Vím, že jsi starší ale nevím, co jsi tím chtěl doslova říct. Máš strach, že by jsi mi nestačil?" Provokuje ho dál s jasným cílem, pokusí se mu přiblížit znovu. Nikdy si nemyslel, že by k tomu, kdy měl příležitost a teď ji má. Byl by blázen, kdyby toho nevyužil.
"Kdybych tě chtěl vyděsit Die-chan, rozhodně bych v první chvíli sáhl mnohem výš a nenechal bych se jen tak odstrčil ale přiznej se, že bych klidně v těch komplimentech mohl pokračovat. To by se ti líbilo hm?" Pokračuje dál ve svém tichém vábení a nedokáže se přinutit toho nechat. Jak jednou začal je pro něj těžké skončit. Navíc, Die je pro něj skvělé pokušení, kterému prostě nechce odolat. Nakonec se ho přece jen dotkne. Vezme jej za bradu a donutí ho, podívat se mu do očí.
"Co když ti řeknu, že to nebyl vtip ani pokus tě vyděsit, ne v první řadě?" Začíná být upřímný a to není dobré.
"Začneš mít opravdu strach nebo se ti to bude líbit?" Znovu zruší vzdálenost mezi jejich rty a teď už sobě prostě nevládne. Nedokáže mu být tak blízko a ještě sám v místnosti, aby to neudělal podruhé. Na to je paličatý dost, aby se nenechal jen tak odbýt.

Die

Dostal ho, ví to. Vnímal tu plynulost jeho polibků a spokojené vrnění. Žádný pokus o útěk ani o ovládnutí situace, jen čistá přirozenost. Mohl by na sebe být opravdu hrdý, že tohle s lidmi dokáže. To je jedno, jestli za to může vzhled, šikovnost nebo obojí. No a to poposednutí na závěr...? Oplatí mu pohled, když ho Rei pochválí za mlčení. Nechá ho, aby sahal na jeho vlasy, teď, když ví, že je nepoškodí.
"Hmm, takže až půjdeme tam ven mezi lidi a já ti řeknu něco moc pěkného, umlčíš mě úplně stejně?" Usměje se a začíná to tady nebezpečně zavánět sázkami a vyhecovanými a neuváženými reakcemi. Další posunutí Reitova těla, už ho má v podstatě stehno na stehnu, ale ani teď neucukne, když si přivoní k jeho vlasům a pak se uchechtne.
"Moje energie je teď na vrcholu." Copak to není poznat z jeho vystoupení? Konečně našel sám sebe a připadá si sexy jako za mlada ne. Prostě Die v plné palbě a všech zralých zkušenostech. Die-chan mu nemůže říkat jen tak někdo, takže trochu nespokojeně mlaskne, ale živě si umí představit, jak by mu jí střelil, kdyby mu býval mezi ty nohy sáhl. Prostě by se doopravdy lekl a reakce by byla čistě pánská. A pak ho Reita nachytá na komplimentech.
"No a co? Kdo je neposlouchá rád?" Připustí po pravdě. Pootočí k němu svou tvář, když ho Rei vezme za bradu, zatím z něj sálá neskutečný klid a nenechává se jím vyvést z konceptu, ale čím víc toho Reita řekne, tím víc musí přemýšlet nad tím, jestli je tohle promyšlená taktika jak ho zesměšnit nebo to snad doopravdy myslí vážně. A pak se políbí znovu a Die se nepere ani teď, jen nakloní hlavu do správného úhlu a vlastně si to začíná dost užívat. Jak to bylo o tom zakázaném ovoci? Je něco víc vzrušujícího, než mít pletky s někým, na koho chcete na chodbě plivnout? Jenže pak se dveře rozletí a oni oba jak na povel stočí tvář k nim.
Stojí v nich Ruki, už tak vypadá bledě a to, co vidí pro něj asi musí být takový malý horor. Die slyšel různé fámy, že spolu ti dva něco mají, lepili se k sobě na každé fotce a teď tu seděl on, ze všech lidí zrovna on a otlapkával mu ho. Nedovede si pomoct, ale musí se trochu samolibě pousmát, zatímco nehne ani brvou a namotá si pramen vlasů na prst. Ještě pořád má nohu přes nohu jako královna. Ruki se dlouze nadechne, není schopný říct ani slovo a zase dveře zavře. Za nimi se o ně opře a několikrát se dlouze nadechne. Panebože... po tom, co se venku dělo to s Toshiyou... jsou ti kluci nějak domluvení, že jim dnešek okoření zrovna tímhle? Určitě není náhoda, že se zrovna Die a Toshiya pustili zrovna do Rukiho a Reity.
"Vy sviňáci..." Pomyslí si pro sebe a najde telefon. Honem napíše Reitovi smsku, ve které se přizná, že Toshiyovi šlo venku o něco podobného a doufá, že ho tím dostatečně varuje. A pak se vydá hledat kluky, aby je zabavil. Kai by Reitu asi zabil na místě, kdyby otevřel on a s Aoim by nebyla řeč další rok a půl.

Reita

"Vážně mě chceš hecovat na něco takového? Pořád to můžu maskovat za provokaci ostatních a důkaz, že naše kapely mezi sebou nepřátelství nemají." Sdělí mu tiše ale pak už je zase úplně mimo. Vážně mu stačí jen jeho rty a polibky, kterou jsou mu vraceny a on tomu pořád v podstatě nerozumí. U sebe si je jistý, že tohle není rozhodně jen provokace a promyšlený tah. S tímhle prostě nepočítal. Možná úplně ze začátku ale sám si moc dobře uvědomuje, že Die se mu opravdu líbí. Ostatně, komu by se nelíbil, když by nad tím uvažoval do hloubky. Není určitě jediný, kdo by tohle místo jen tak nevyměnil. A jemu se to poštěstilo, i když vůbec netuší, jak daleko by to mohlo zajít. A pak se otevřou dveře a on by v první chvíli nejradši začal hodně peprně nadávat, kdo to sem leze. Prostě ho vytočilo, že jim to celé někdo překazil, dokud mu nedojde, že kouká na Rukiho, který na ně zírá, jak na zjevení. Ono se není čemu divit. Než se ale nadechne a stačí něco říct je zase fuč. Pořád se ale nepohne ze svého místa a pořád je tak na půl opřený o opěrku a vytočí směrem ke své dnešní společnosti.
"Ehm. Kruci." Vyjde z jeho rtů jako první a neubrání se úšklebku. Neví sice, co by si počal, kdyby tohle v nějaké jiné dimenzi zašlo někam dál ale tohle zrovna Ruki vidět nemusel. Dostane minimálně pěkně vynadáno. Než stačí cokoliv říct, pípne mu v kapse smska a v prvním okamžiku nevěří vlastním očím a pak začne opravdu přemýšlet, jestli by to nějak takto být nemohlo. Podívá se na Die. Po zkušenostech, co s nimi mají, to vůbec není nesmysl, právě naopak. On si však někde hluboko přeje, aby to nebylo tak.  To on ho políbil jako první a vedl k tomu svoje řeči. Uvědomuje si ale taky, že Die byl podivně v klidu a míň urýpaný, než kdykoliv jindy. Navíc odtud rychle neutíkal, jak by od něj čekal. Když se mu přizná a zeptá se ho na rovinu a Ru bude mít pravdu, budu z něj mít legraci ještě další deset let. Ale pokud to tak není a on se ho nezeptá, nikdy se nic nedozví. Buď dá hlavu na špalek nebo to prostě nechá plavat. U Toshiyi by tomu věřil a v duchu mu slibuje minimálně rozbití huby za to, co si dovolil ale Die... Proč doufá, že on takový není. Kruci.
"Začíná tu být dost rušno a za chvíli tu budou nejspíš všichni." Začne jako první a nedává na sobě nic znát, ani to, jak moc ho Rukiho příchod rozhodil.
"Prý se tvůj kamarád bavil podobným způsobem." Narazí na to, co se dozvěděl.
"Ale upřímně, mě je to asi fuk." Pokrčí rameny a hodí za hlavu všechnu svou hrdost. Buď anebo.
"Máš dvě možnosti, Die-chan." Sám se pořád rozmýšlí, jestli to chce říct nebo ne ale...Už se do toho pustil a kdy jindy bude mít takovou příležitost to dotáhnout do konce.
"Můžem si jít každý po svém." Už zase si hraje s jeho vlasy a neubrání se tomu, aby se k němu znovu přiblížil. Riskuje, že se objeví ještě někdo a ostatní možnosti by byly mnohem bouřlivější, než příchod Rukiho ale on se nebojí.
"Anebo zmizíme a prostě aspoň na jeden večer zapomeneme, kým jsme." Dokončí sotva slyšitelně a nepatrně stáhne obočí. Jen na jednu, jednu pitomou noc si opravdu vzít to, co chce nehledě na to, co by to mohlo znamenat.
"Mě ty polibky, prostě nestačily, promiň." Zatváří se nevinně ale tohle by mu opravdu nikdo věřit nemohl.

Die

Ruki zase hodně rychle zmizel a on stočí oči k Reitovi, který začne lovit v kapse telefon. Asi něco hodně neodkladného. Pomalu si přejede palcem spodní ret, samozřejmě, že mu nečte přes rameno, ale jeho další věta ho zaskočí. Vůbec nerozumí tomu, jak ji myslí. Jaký jeho kamarád a jakou zábavu má Reita na mysli? Souvisí to nějak s tím, co mu přišlo? Nebo se je Ruki snaží spíš nějak dostat od sebe? Už by mu skoro řekl, že rozumí tomu, co myslí tím ruchem, zvedl se a odešel, jenže se stane něco úplně jiného a on dostane velmi konkrétní nabídku. Musí na okamžik mírně sklonit tvář, pousměje se a doopravdy, ale naprosto doopravdy přemýšlí. A je to na něm vidět. Vždycky dokázal být dostatečně rozumný, tohle by prostě neměl dělat. Bylo dost jiných příležitostí, jak si užít a pokud by do toho šel, zahráli by si oba dost nebezpečnou hru před svými kapelami. Ani jeden z nich ale nestál o problémy, takže proč by to na sebe měli říkat? Pokud tedy chce mít cokoliv s klukem, pokud chce cokoliv mít přímo s ním. Nadechne se, když trochu pohodí vlasy, ale žádná slova z něj nevyjdou, skloní tvář a přemýšlí znovu. Cítí, jak mu dochází čas. Není ani dost opilý na to, aby dělal podobné věci. Stočí k němu oči a podívá se do těch Reitových. Klesne jimi o dva centimetry níž...
"Ale jenom pro ten tvůj nosánek, víš?" Pochybuje, že alespoň jeden z nich ví, co dělá, ale už to řekl.
"Jablko z Ráje... Víš doufám, jak ta pohádka byla dál?" Řekne mu, když se postaví a pohodí dlouhou hřívou.
"Zadním vchodem." Kývne víc, než vážně bradou ke dveřím. Nestojí o to, aby ho někdo viděl a dá to jasně najevo. Je to jedna noc. Jedena úplně zakázaná noc a pak už o tom nebudou nikdy mluvit. Oběma je to snad dostatečně jasné. Po cestě chodbou uvažuje, že objedná nějaký hotel, ale na druhou

stranu... Reita už se k němu domů nikdy nevrátí, tak proč by se měl připravovat o jakýkoliv luxus? Ještě po cestě ven z klubu zvládne objednat taxi a to s nimi zamíří rovnou do jeho apartmánu trochu stranou centra Tokya. Taxikář zdá se není fanoušek jejich hudby, protože nepozná ani jednoho z nich, ale to mu vyhovuje. Auto jim zastaví před výškovou budovou, ale ve čtvrti, kde je poměrně ticho a klid. Bohužel vzhledem k poměrům ve městě a cenám za prostor nemá žádné nahrávací prostory, protože by asi připravil sousedy o příčetnost, ale studio nemá daleko. Byt dokonce není nijak přehnaně velký, i když celkem luxusně zařízený. A je v sedmnáctém patře, což už je slušný výhled. Vypadají jako dva přátelé, co jsou tak unavení večerem, že ani nezvládají mluvit, až dokud za nimi Die nezaklapne dveře a Reitovi se nenaskytne pohled na nevelký obývák, který má ale dvě stěny zcela prosklené a za nimi je terasa snad větší než je samotná místnost. Na ní jsou lehátka i jídelní stolek. Ložnice, kuchyň i koupelna jsou za dveřmi, ani jedno z toho není o moc větší, ale pro něj je to až až. Zuje se a trochu pátravě se podívá na jeho profil, zatímco rozsvítí jen tlumená světla. Město samo o sobě září jako drahokamy a poskytuje dost světla.

Reita

Trvá to podle něj neskutečně dlouho, než se Die vůbec rozhodne promluvit. Kdyby jen věděl, co se uvnitř něj odehrává. Snad poprvé v životě má strach ale ne o to, jestli dělá správně ale o to, že by ho opravdu mohl odmítnou. Je to Dei, jeho nepřítel a dle jeho názoru je opravdu sexy a ne, že by neměl sebevědomí ale kdo si vedle něj byl úplně jistý? Hodně se mu uleví a ani se na něj nezlobí, když mu odpoví takto. Je to souhlas a to se počítá. Spokojeně a naprosto upřímně se usměje.
"Pro jednou jsem vážně rád, že ho mám." Udělá si legraci sám ze sebe.
"Nejsem si jistý ale něco mi říká, že tam byla zmínka o tom, jak moc dobře chutná." Odpoví mu neurčitě ale samozřejmě, že ví, jak to celé bylo.
"Dost dobrý nápad." Odsouhlasí mu a posbírá svou basu a několik kabelů, víc tu ani nemá a zbytek odvezou kluci. Ale kytaru tu rozhodně nenechá, to by mu musely ruce upadnout. Sám je opravdu zvědavý, kam pojedou. Z clubu jej pouští celkem galantně jako prvního a u toho zvládá pokukovat po jeho pozadí. Prostě mu tak oči vždycky sklouznou, no. Sám mlčí a sem tam se neubrání po něm kouknout ale nechce mluvit před taxikářem ani ho jakkoliv oslovit, mohl by si spojit víc, než by bylo zdrávo a to by nebylo dobré. Zatím pořád netuší, kam jedou a začne mu to docházet, až vystoupí před domem. Tohle nevypadá na nějaký hotel a jemu je vidět v očích překvapení.
"Měl bych se asi cítit poctěn, že mě bereš domů." Dovtípí se hned ale následuje ho s rukou v kapse. Trochu si poposune popruh kytary a začíná být čím dá zvědavější, jak Die bydlí. U něj byl vždycky trochu nepořádek, Ruki mu za to zdatně nadával a Rei si z toho nikdy nic nedělal. Když se však za nimi zavřou dveře a on opře kytaru v pouzdru o stěnu a rozhlédne se, uznale pokývá hlavou.
"Moc hezké. Upřímně bych tě tipoval na něco…" Rozhodí rukama, aby dal najevo, že myslí něco mnohem většího a zářivějšího. Je to útulné a jemu se to líbí, hlavně ten výhled. Dokázal by tu jistě sedět hodiny.
"Nebudu ti tu šmejdit, možná později a navíc..." Odmlčí se krátce, když se k němu otočí čelem a stáhne i bundu z ramen, aby odhalil černé upnuté triko, které odhaluje, jak moc se o sebe stará. Rozhodně se nemá v plánu před ním stydět, právě naopak. Ví, že sem jeli z určitého důvodu, tak proč by se měl držet zpátky. Překoná vzdálenost mezi nimi, nechává si odstup jen asi půl metru, když k němu natáhne paži a za pas si jej přitáhne velmi pomalu k sobě, sledujíc očima prostor mezi nimi, jak se krásně zmenšuje.
"Mám tu něco mnohem lepšího ke koukání, víš. Hezký byt ale ty jsi mnohem hezčí, Die-chan." Zavrní spokojeně, když se jejich těla konečně potkají a on si dlouze vydechne.
"A budeš mnohem hezčí, až to z tebe konečně všechno dostanu dolů." Pokračuje dál, když se přiblíží k jeho rtům a tentokrát si je uzme mnohem vášnivěji, jak kdyby se v tom polibku promítla celá ta doba, kterou musel čekat. Musí už nutně cítit, jak je připravený na cokoliv, když se konečně dokáže odtáhnout od jeho rtů a zamíří na šíji. Dlaní velmi lehce, skoro něžně odsune dlouhé prameny přes rameno dozadu a začne s pomalým laskáním jeho ladné šíje, aniž by za sebou zanechal jakýkoliv pozůstatek. Mohl by být škodolibý a nechat mu po sobě památku ale to nechce, nechá ji snad v jeho hlavě, aspoň malou. To mu ke štěstí stačí. Ruce se mezitím pomalu přesouvají po jeho zádech mnohem níž, až na zadek, za který ho k sobě  krátkým trhnutím přitiskne s napnutím svalů na svých pažích, krátce se uchechtne do jeho rtů a pak si konečně najde cestu k lemu jeho topu, který povyhrne tak, aby se dotýkal holé kůže na jeho bocích.
"Zatím bych rád šmejdil, tak možná v ložnici. Nebo snad někde jinde?" Zeptá se jej, když se mírně odtáhne od jeho krku a pak se k němu zase vrátí. Nebylo by na škodu trochu pobídnout Dieho fantazii, aby přišel na to, co se mu líbí a čemu by se měl vyhnout.

Die

Zavře boty za dveře do malé šatny hned v chodbě. Je jich tam neskutečné množství páru, taková jeho malá obsese. U toho poslouchá Reitovu reakci na vlastní bydlení a pro sebe se pousměje. To si myslela většina lidí, ale ve skutečnosti byl ve svém soukromí trochu jiný, než na veřejnosti. Ukazoval svou rockovější stránku, tu víc klučičí, uvolněnější. Tu, co ráda pije pivo, válí se po koženém gauči s nohama na stole, kouká na fotbal a přemýšlí, co si kam dát vytetovat.
"Vlastně mi to stačí. Nechci to uklízet, řešit otisky prstů na lesklém nábytku a neplánuju, že by tu mělo žít víc lidí pohromadě." Vysvětlí jednoduše. Zrovna si odmotává šál z krku, když mu Rei říká, že šmejdit bude možná později. Odfrkne si nad tím, ale pak už k němu musí stočit svou pozornost, protože si ho k sobě Reita přitahuje blíž. Nebrání se mu, jen si trochu užívá jeho výraz, zatímco se k sobě přibližují. Rei se vrátil na vlnu komplimentů a to ho samozřejmě potěší. S jemným úsměvem se mu podívá do očí, když už stojí až těsně u sebe, ale ten úplně největší kompliment je vlastně Reitův vzrušený klín. Die ještě nemusel udělat vůbec nic, jenom dojít domů a on se na něj tolik těší už tady v chodbě? Vyjde mu rty vstříc, aby se oba dostali zpět do té správné nálady, která mohla po cestě maličko vymizet. Nechá víčka klesnout, když ho Reitova dlaň pohladí po krku, aby odhrnula vlasy a začne se poddávat nastupujícím příjemným pocitům. Sklání se a natáčí tvář tak, aby měl Rei co nejvíc prostoru k průzkumu a sám zvolna položí dlaně na jeho boky. Cítí, jak mu jeho dlaně sjíždějí po zádech, zastaví se až na pozadí a on si tiše prudce vydechne, když se jejich klíny srazí víc a ten jeho se začne probouzet taky. Brzy ho Reitovy prsty zahřejí na holé pokožce a vymění si spolu další pohled.
"Ložnice je v pohodě. Jsem docela pohodlný." Prohodí skoro jako by spolu seděli někde na kafi, sáhne rukama dozadu, aby jeho dlaně stáhl ze svého pozadí a za jednu z nich si ho odvede přes byt do ložnice, která je ještě o něco menší, než obývák. Zavře za nimi dveře a rozsvítí jenom lampičku. Je tady uklizeno, ustláno, nikde se nic moc neválí. I tady je velké, prostorné okno, které jednoduše zatáhne roletou. Postel je velká, vysoká, ve dřevě a bílé povlečená. Všechno je jednoduché. Tady v tomhle pokoji je mnohem víc cítit jeho vůně, parfém, který používá a aviváž. Znovu se k němu otočí čelem, srovná si vlasy, aby se přelily dozadu na záda a nakloní hlavu k rameni, když se na něj naprosto upřímně usměje.
"Nebudeš nervózní?" Broukne, než oběma rukama na kříž uchopí top za spodní lem a přetáhne si ho přes hlavu. Rozhodně nemá holčičí postavu, i když záměrně nemaká tolik jako Toshiya. Navíc je o něco hubenější. Zešílel by z gramu na víc. Přesto se svaly na pažích a pevné břicho při pohybu zavlní i na něm. Jakoby nic, pořád neskutečně klidný odhodí ten top na křesílko pod oknem a když k němu vrátí pohled, začne si s trochu drzým úsměvem rozepínat kalhoty.

Reita

"Hm..." Zavrní do jeho kůže a začíná být jasné, že už ho příliš neposlouchá. Klidně by mu mohl nadávat a on mu to odkývá s nadšením a ještě se mu to bude líbit. Stačí jen chuť Dieho kůže a je v koncích. Ale to už byl v tom kutlochu, kde měli vybavení. První prostě potřebuje jeho, užít si ho každým smyslem, na který si vzpomene a pak se možná porozhlédne a pořádně zhodnotí, jak vlastně bydlí. Jakmile se k tomu přidají i rty, nemyslí už na nic jiného. Trochu se zarazí, když se od něj Die odtáhne a protáhne obličej, jak kdyby mu vzal něco, o co rozhodně přijít nechce ale vzápětí se usměje, když si ho vede sebou do ložnice.
"Pohodlný, jasně. Žádná linka ani podobné věci." Kývne hlavou s nádechem pobavení a je jasné, že jemu by nejspíš v tuhle chvíli bylo úplně jedno, kde by to bylo hlavně, že u toho bude Die. On, jeho tělo a jeho polibky mu úplně ke štěstí stačí. Zůstane stát uprostřed pokoje a pozoruje ho s rukama v kapsách a s ležérním postojem, jak zatahuje rolety. Nejradši by došel k němu a pokračoval tam, kde přestal.
"Vypadám, že bych to uměl?" Vrátí mu otázku s blýsknutím v očích ale popravdě....Je z něj nervózní s každou vteřinou o trošku víc. Překvapeně pootevře rty, když se před ním Die svlékne a pomalu klesá očima po jeho postavě až k lemu kalhot, jejichž zapínání se právě dotýká. Má problémy se nadechnout, pro něj je a vždycky byl opravdu krásný a skoro by si z něj kecl na zadek. Určitě by mu tím udělal radost ale překvapení jeho samého to přece jen ustojí. V Reitových očích zasvítí podobná provokace, když sáhne jednou rukou dozadu a uchopí  látku svého trika mezi lopatkami. Plynulým pohybem  si ho přetáhne přes hlavu a nechá jej chvíli jen tak bezvládně viset vedle svého boku. Jen ať se Die podívá, co si přivedl domů. Musí jen doufat, že si to nerozmyslí. Původně měl v plánů ho nechat zbavit se těch kalhot samotného. Jen pohled na něj je však natolik pohlcující, že upustí triko klidně na zem a několika jistými kroky se přesune k němu, aby ho po těch packách zlehka plácl.
"Já sám, tohle si přece nemůžu nechat ujít." Napomene ho měkce, když velmi pomalu sjede zipem dolů, aby mu neublížil  a bez váhání vjede dlaní po jejich látku, kde ho zlehka pohladí. To už se naklání k němu a odhalené šíji, aby jí věnoval  další polibky, dokud se nedostane k uchu, kde se o něco déle zdrží. Chce ho vydráždit, stejně jako on dráždí celou dobu jeho a ani si to neuvědomuje. Ruka z jeho klína nezmizí, právě naopak, začne se v těsném prostoru pomalu pohybovat, aby neztratil ani jednou vteřinku.
"Příště si ty komplimenty sepíšu, teď už nevím ani jak se jmenuju." Šeptne mu se vzrušeným podtónem a dneska už podruhé mu vejde dlaní do vlasů  a přitáhne si jej k dalšímu polibku. Zatím se neposouvá k posteli, chce cítiti, jak se mu roztřesou kolena a pak tam teprve zamíří ale na to je ještě čas. Je to jen jediný večer, to si řekli už v clubu a on je přesvědčený o tom, že to tak bude. Přeje si sice něco úplně jiného, nevěří však, že by to kdy bylo reálné. Ne s tím, kým jsou.
"Potají sleduju tvoje videa a kochám se každým pohybem." Sebere poslední zbytky mozku, které už je úplně v jiných místech, aby mu sdělil, jak moc se mu líbí. Dlaní z vlasů vyklouzne a zamíří po hebké kůži po linii těla, přes bedra, až na pozadí ale ne přes kalhoty ale po nimi. Pěkně ho mezi svými dlaněmi uvězní a nedá mu příliš prostoru, aby se mu mohl vysmeknout.
"A začínám být vážně zvědavý, jak bude znít mé jméno ze tvých rtů v tom nejlepším a že to přijde." Zavrní svou vlastní představu, jak by to za chvíli mohlo vypadat a udělá všechno proto, aby se jeho myšlenky staly skutečností.

Die

Usměje se ještě o něco víc.
"Kdybys byl, myslím, že se budeš snažit, abych to nepoznal..." Odtuší svůj tip. Rei byl z těch kluků, co chtěli mít všechno pod kontrolou a poradit si v každé situaci, takže mu na sobě nic takového znát nedá. Chce dobývat, ne naopak, ale tohle mu Die nehodlal dát zase tak moc zadarmo. Sám byl zvyklý spíš na dámskou společnost a taky to byl on, kdo dostával lidi do rozpaků, aby dal sebe, to už muselo něco znamenat. Alespoň hodně šikovného milence. Líbí se mu, když ho bez průtahů následuje, aby svlékl i své tričko. Tohle tak nějak čeká, když tu nemá holku, že se k sobě budou chovat jako kluci a kluci se nestydí a nedělají dvě hodiny drahoty s jedním tričkem. Chtějí se dívat, oba dva se chtějí dívat a on to ví. Zatím to vypadá, že by si mohli po téhle stránce vyhovovat. Samozřejmě, že využije toho, co se mu naskytne, když si ho také celého prohlédne. Jeho kůže je hladká, bez tetování a zdobí ji provazy žil pevných jako lano. Je o něco namakanější, než Die a Die věří, že až si na to sám sáhne, bude se mu to moc líbit. A pak trochu pyšně pozvedne bradu, když ho Rei plácne přes ruce, ale dá je stranou a nechá ho, aby to udělal sám. Ani na chvilku u toho nepřeruší jejich oční kontakt. Jezdec zipu sjede ladně dolů, aniž by mu cokoliv hrozilo, však Rei sám ví, že v ten okamžik by bylo asi po všem a je podle toho dostatečně něžný a ohleduplný a pak už ucítí na prádle jeho dlaň a jemný stisk. Zase tvář skloní a tiše si povzdechne, když dlaň pokračuje v pohybu, zatímco se Rei už zase věnuje jeho šíji a za chvíli i oušku. Položí mu dlaně zvolna na ramena a sjede po nich na paže v jemném pohlazení, než se znovu usměje jeho slovům.
"To je dobře..." Zašeptá podmanivě v odpověď tak, aby jeho hlas už nerušil atmosféru, než se znovu políbí. Die se do toho konečně nechá vtáhnout a vrátí se ke svému hlubokému, vášnivému, ale zároveň poměrně pomalému způsobu polibků. Tady dnes čas nepoběží, noc bude mít nekonečně hodin. Při jeho další větě o videích musí na chvíli přestat a podívat se mu zblízka do očí. Nejradši by mu odpověděl, že je pěkná kecka, ale opravdu to dělá?
"Takže jsi mě chtěl už dlouho?" Dožaduje se příjemných slůvek, ale v tomhle už není žádná provokace, jeho zájem o odpověď je upřímný. Kdo by se necítil dokonale, kdyby tohle slyšel? Jeho představení mělo obvykle přilákat tu něžnější část publika, ale... Pokud to fungovalo i na pány? Vnímá každičký pohyb Reitových rukou, jemný stisk na polovičkách a znovu se usměje.
"Říkají, že zpívám docela dobře." Narazí na své působení ve své druhé, vlastní kapele. Jednou dlaní sevře jeho paži a druhou ho dokonale něžně pohladí po tváři. Očima zakotví úmyslně déle na tom jeho nosánku. Tohle už mu nikdy nikdo neodpáře, pokud se někde potkají. Políbí ho na jeho špičku a je to on, kdo začne jako první couvat k nohám postele, aniž by dopustil, aby se od něj Rei vzdálil. Je to trochu jako tanec. Dosedne na matraci a vzhlédne, když ho pustí mezi stehna.