Boogie x Reita (Aoi, Ju-ken) - Víš, tady se neodmlouvá. - Část 3.

(Boogieho byt, Aoiho dům)

Boogie, Aoi

"Ještě, že jsi to nevěděl." Odpoví pohotově Boo, protože v tu chvíli by snad zvracel, jak byl úzkostný. Ju-kenova nabídka je ještě lepší a on se na něj nadšeně usměje, když přistoupí na jeho snahu udělat si přátele, na místo, aby se chtěl Reity zbavit. Pak však vrátí pohled k Reitovi, který k němu jde s miskou a najednou je nějaký podivně bledý. Raději mu misku vezme a taky ji rychle umyje, než ze sebe vykoktá nějakou odpověď. Je to zvláštní, vidět ho takhle, ale Boogiemu se to hrozně líbí.
"Takže o tom ještě neví?" Boogieho nadšení vůbec neopadá. A Ju-kenovo zdá se také ne, když Reitu hecuje, aby se nechoval jako holka a zavolal tomu někomu. On se vážně tolik stydí? Ale očividně ne za ně. Najednou ho vidí v úplně jiném světle a už se ho ani trochu nebojí. Když však na něj Rei vrhne ten pohled, rozhodí rukama a radši kolem něj uteče k Ju-kenovi skoro za záda. Oba dva jenom přikyvují, když jim Rei řekne, že to teda udělá a nechají ho odejít ven. Boogie se hned nadšeně podívá na Ju-kena, zatímco má obě dlaně na jeho ramenou.
"My budeme mít párty?" +Neměl bys spíš spát po tom dni?+ Pokrčí rameny, ale vypadá natěšeně.
"To jsem nechtěl. Nečekal jsem, že by to mohlo být tak v začátcích, ale třeba mu to pomůže." Opře na okamžik ukazováček o rty, když se zamyslí a pak si spontánně sedne na Ju-kenova kolena.
"Já nevím, vlastně jsem ho v clubu viděl jen párkrát a nikdy s nikým konkrétním. Povídali jsme si až dneska. Ona nebo on?" Zeptá se zase on.
"Vypadá jako někdo, kdo přivede spíš ji než jeho." Zakomíhá trochu nohama.
Mezitím, na úplně jiné straně Tokya, má za sebou Aoi stejně náročný den, jako ty ostatní. Nejen práci, která v Japonsku znamenala hodiny přesčasů, ale ještě svou domácnost, na kterou byl už pár měsíců úplně sám. Chodila sem uklízečka a tak podobně, ale to nebylo totéž. Nutně by si potřeboval vyrazit, ale není jak a kdy. Zrovna se loučí s chůvou, když mu v kapse zazvoní telefon, a tak jí synka ještě přenechá a s omluvou se vytratí za dveře. Paní Ito je naštěstí velmi flexibilní. Číslo volajícího je neznámé, ale to je v jeho branži úplně normální.
"Shiroyama." Představí se okamžitě, ale na jeho jméno by nezapomněl ani po roce. Zní úplně jinak, to asi ten telefon? Něco se stalo? Vypadá hrozně nechápavě, vlastně se mračí, ale to si neuvědomuje. Volný večer? Zve ho do clubu? Na místo, aby počkal, jestli bude sám chtít? To se smělo? Vůbec neví, jestli se má začít zlobit nebo se usmívat nad tím, že ho slyší. Neozval se jim, ale nevěděl, kam dřív skočit. Ale Rei mluví o něčem jiném... Párty? Jako on a jeho přátelé? On bez masky? O co tady jde? Vždyť posledně.... Nechtěl mu ukázat tvář, dokonce si na to stanovil podmínku a teď... Než stačí cokoliv říct, dozví se i adresu. Najednou se o něm během dvou minut dozvěděl tolik, ale proč? Konečně se přinutí mluvit.
"No já... Děkuji za nabídku. Právě jsem přišel z práce, nemůžu ti nic slíbit víš? Když to půjde, vím kde hledat." Řekne a položí telefon. Proč to tak položil? Opravdu se mu mírně chvějí ruce? Je z něj nervózní? Vrátí se k chůvě, vezme si synka a pousměje se. Paní Ito z něj okamžitě začne tahat, kdo to byl a co chtěl.
"Mohla bych tu zůstat. Pro jednou." Nabídne se mu sama, ale on zavrtí hlavou.
"Ne, to... od vás nemůžu chtít a navíc..." Políbí syna na čelo a naznačí, že se mu musí věnovat. A dostane ledovou sprchu hodnou vlastní matky o tom, že se od rozvodu nepodíval jinam, než do kanceláře, když nepočítá minulý týden. I tak skončí na gauči při uspávání, zatímco do něj paní Ito pořád valí, že by měl jet a čím víc nad tím Aoi odmítavě vrtí hlavou, tím je zvědavější a chce. Podívá se na hodiny. Ještě není tak pozdě... A pak se nechá zlomit.
"Jen jednou. Máte to u mě." Políbí paní na čelo, předá jí synka a sprintuje se osprchovat a převléknout. Malá párty... kolik lidí? Jaká sorta? Co si má vzít??? Nakonec vybere bílé plátěné kalhoty, lehoučké bílé sako s rukávy nad lokty a černý top s hlubokým výstřihem. Dokonce se na to lehce namaluje, aby dal vyniknout očím a jen tohle jasně říká, že jeho manželství nikdy nemělo šanci. Naskočí do svého rudého Maybachu v cabrio verzi a brzy už si to šine rovnou na danou adresu.

Čtvrť i budova ho zaskočí. Čekal cokoliv, jen ne malý byt, ale... není zaujatý, ani moc snob. Snad. Zamkne auto a vydá se do patřičného patra. S tím oblečením to asi přehnal. A pak zazvoní.

Reita, Ju-ken

"No, už to tak vypadá." Prohodí Ju s pokrčením rameny a položí dlaně na ty jeho.
"Jen jestli bys neměl raději odpočívat?" Pootočí tvář jeho směrem a upřímně se pousměje. Má o něj obavy ale Boo najednou vypadá plný energie a on by mu tu radost vážně nerad kazil. Navíc, pokud si Rei někoho přivede a dopadne to…no dobře,  tak by nemusel mít obavy, že na Boogieho bude něco zkoušet. Takže vlastně dvě mouchy…Zatváří se nadmíru spokojeně, když se mu Boo usadí na klíně a ovine mu paže kolem pasu, než si položí bradu na jeho rameno.
"Vypadá vlastně dost v pohodě, když si odmyslíš, co dělá." Zasměje se tomu ale je to spíš vtip, než to, že by si dělal obrázek podle toho, čím se živí.
"Taky bych to tipoval na nějakou blondýnku." Pokývá hlavou na potvrzení vlastních slov a vztáhne dlaň k jeho tváři, aby si jej konečně mohl přitáhnout k polibku.
"Bylo mi smutno, víš." Zamručí s náznakem něžnosti v hlase, kterou u něj zná jen Boo a otře se nosem o jeho tvář.
"Teď začínám trochu litovat, že vůbec někdo přijde." Neubrání se poznámce a nejradši by si ho odnesl do postele a byl tam s ním celou noc.  Ani ve snu by ho nenapadlo, že Boo už má dneska jeden sex za sebou. Kdyby ano, tvářil by se asi úplně jinak.
"V ledničce ještě něco určitě zbylo, co kdybychom nachystali něco k chuti?" Mezitím si před domem Rei málem okouše ret do krve. Už jenom slyšet jeho hlas je neskutečné. Hlavně, když si vzpomene, jak zní, když je Aoi v nejlepším. Má to prostě v živé paměti a z hlavy to rozhodně jen tak nedostane. A pak přijde trochu studená sprcha. Jasně, měl předpokládat, že Aoi má asi dost práce, a že na něj nejspíš nebude mít čas. Stejně ho to zamrzí a hodně se ovládá, aby mu neunikl tichý povzdech. Přinutí se k tomu, aby na něm nebylo nic poznat.
"Jasně, to chápu. Uvidíš, jak ti to vyjde." Rozloučí se s ním, skoro to ani nestihne doříct, jak to Aoi rychle položí. Asi ho dost překvapil s tím, že volá. Jenže to překvapili ti dva jeho, když ho k tomu v podstatě donutili. Ne, že by nebyl rád ale...Zavrtí hlavou, aby se uklidnil a sedne do svého Jeepu, míříc na nejbližší benzínku, kde hodlá nakoupit všechno potřebné. Cestou zahlédne v okýnku výlohu s vystavenými motorkami, nejsou nové ale blýskají se dost na to, aby si přitáhly jeho pozornost. Vždycky po takové toužil a teď by  jí možná za pár měsíců mít mohl. Až se zbaví všech dluhů, prodá auto a podobnou si pořídí. V černé barvě, to bude přesně ono. S nově nalezeným, sebevědomým úsměvem nakupuje několik lahví různého alkoholu, vezme i něco na zub a míří zase zpátky k domu. Tam už Ju a Boo stojí u kuchyně a snaží se něco vytvořit ze zbytků, které doma měli. U toho se náramně baví hlavně Ju, který Boogieho krmí a rozhodně se ne vždy trefí.
"Zlato, jsem doma." Zahlásí za dveřmi Rei, když zazvoní, aby jej pustili dovnitř. Je celkem kvalitně ověšený, jak byl v dobré náladě, když nakupoval. No co, párty tady ještě neměl, tak proč by si ji neužil.+Mnohem víc, když opravdu přijede ale to těžko.+ Uklidní sám sebe v duchu a vůbec nepočítá s tím, že by se ukázal. Jako první po něm střelí pohledem Ju.
"Tak co, budeme mít další návštěvu?" Zeptá se jej a jako odpověď se mu dostane první jen pokrčení rameny.
"Tak to vám nepovím. Moc práce." Odtuší jen a snaží se opravdu tvářit nad věcí. Jen v očích je známka toho, jak moc jej mrzí, že nejspíš nepřijede.
"Ale i tak se můžeme napít ne? Vzal jsem další piva a pár flašek." Oznámí jim, když vyloží všechno z tašek na linku a drze si ukradne kousek sýra.
"Dobrý to je. Kde máte panáky?" Zeptá se a už si otvírá své první pivo.
"Ještě hudbu by to chtělo." Pobídne Boogieho gestem dlaně. Než všechno nachystají, už má Rei za sebou nějaký ten alkohol a Boogieho dvě piva dohnal s přehledem. V tom se ozve zvonek a on prostě ztuhne.+Přijel?+ Napadne ho jako první.
"Já tam dojdu." Nabídne se jako první a Ju se upřímně zasměje a vyfasuje od Reity prostředníček. Jakmile Rei otevře dveře, zůstane nepokrytě zírat. Tolik ho dostalo, že ho vůbec vidí.
"No teda." Vydoluje ze sebe jako první, když ho pohledem sjede od hlavy až k patě. Hned se vzpamatuje a nasadí svůj sebevědomý výraz.
"Pojď dál, jdeš akorát." Vezme jej za bedra, aby ho popostrčil dovnitř a zavře za ním dveře, jak kdyby se bál, že mu může utéct.
"Ehm, tohle je Aoi." Představí ho těm dvěma.
Ju se pochechtává a je vidět, že si moc dobře všiml, jak se hrnul ke dveřím.
"Už jsme se tě nemohli dočkat, hlavně někteří." Je očividně na čase to Reitovi pořádně vrátit.
"Já? To se ti snad něco zdálo ne? Než  by ses ty zvedl, tak to bude trvat týden."Vrátí mu to i s úroky Reita. Na chvíli pustí Aoiho, aby mu mohl podat sklenku.
"Jen pij." Nakloní se k němu trochu důvěrněji  a jeho hlas je pevný ale nese známky uvolněnosti.

Boogie, Aoi

"Nechce se mi, asi jsem přetažený." Řekne Boo s Ju-kenovou bradou na rameni a tiše se zasměje.
"Hmm, když sundá tu masku..." Souhlasí s ním, aniž by si to vzal jakkoliv osobně na jejich povolání. Spíš to pochopil na tu jeho specializaci a maska konkrétně mu nedá vůbec spát. Nechá si pootočit tvář a uvnitř něj se cosi rozhoří jako domácí krb. Cosi dočista jiného, než co cítil za celý dnešní den. Oplácí mu polibek, jemně a něžně, jako to umí jenom on a víčka má u toho pevně zavřená, když se ani nepohne, aby tu chvilku nenarušil. Pak se mu dlouze podívá do očí a mírně se začervená. I on by si uměl představit, že se tahle chvilka přehoupne v něco víc, i když u nich šlo zatím spíš o romantiku, ale na druhou stranu... po dnešku bude lepší, když se z toho vyspí a nedá na sobě nic znát. Přikývne na jeho slova o občerstvení, zatímco mu konečky prstů pohladí tvář a rty. Nechce mu lhát, ale sám cítí jak nesnadno to nese. Ještě jednou ho políbí, než vstanou a vydají se do kuchyně. A zapomenou na všechny starosti, protože příprava jídla se nese v duchu všemožného obírání a špičkování, vzájemného krmení a triček vyhrnutých, kam to jde. Reita je pryč dost dlouho na to, aby stihli cokoliv, kdyby byl býval odvážnější, ale takhle se jen snaží nesníst všechno sami a Boo ještě maličko poklidí. Když se Rei vrátí a zavolá na ně, jako by společně žili, Boo se zvonivě rozesměje a ohlédne po něm, ale jde sám. Doopravdy čekal, že možná stačí vyzvednout svou přítelkyni a přijít s ní. Pomůže mu s taškami a poslouchá Ju-kena, jak se ho vyptává. Moc práce, to neznělo vůbec dobře, takhle při pátku. Spíš jako úplně klasická, zdvořilá výmluva. Koutky mu trošku opadnou, ale Reitovi je to líto asi mnohem víc. Musí mu to nějak vynahradit a ne se tvářit stejně.
"Jasně, že můžeme." Řekne pohotově a vyndává z tašek nákup. Ju-ken mu ty panáky ukáže, používá je tu hlavně on a Boo zatím pustí rychlejší a rockovější hudbu. Ne moc nahlas, aby je sousedi nevystěhovali, ale tak příjemně. Když se rozezní zvonek, sedí Boo zrovna na zídce nad čelem postele a hlasitě se směje. Kluci jeho mírnou hladinku dohnali velmi rychle.
"Jsme moc nahlas?" Napadne ho něco dočista jiného, než Reitu. Je slušný kluk, nechce dělat nikomu problémy. Ze všech míst v bytě je dobře vidět na dveře a když je Rei otevře dokořán, zůstane nepokrytě zírat. Aoiho nezná, neviděl ho tam nebo si spíš nevšiml, takže si to s clubem nespojí, ale... +To není blondýna.+ Napadne ho jako první. Není sám, kdo zírá, Aoi zírá taky, jen do Reitovy tváře, která je bez masky, jeho vlasy vypadají - prostě normálně a jeho oblečení taky. On vypadá, jako když jede na vernisáž. Chvíli mu oplácí nejistý pohled a pak zvedne koutky mírně nahoru.
"Promiň, že mi to... trvalo..." Řekne mu a stočí černočerný pohled za něj. Dva další kluci, naprosto maličkatý byt... domácí občerstvení... Jak ho napadlo volat mu? Jak ho napadlo shánět jeho číslo? Směl to vůbec? Co kdyby si Aoi stěžoval, že ho ruší v soukromém životě?
"Dobře..." Vydechne Aoi, když je ubezpečen, že jde na čas a ne pozdě a vejde. Raději se honem zuje a gestem dlaně pozdraví oba dva další účastníky večírku. Tahle párty má stejné rozměry jako tenhle byt. Už v duchu přemýšlí, kam si chtějí vůbec sednout. Proč nešli ven? Aoi si s oběma potřese rukou a když Ju-ken pronese tu

poznámku, skoro se začervená a ohlédne po Reitovi. To on? Jenže Reita to okamžitě začne vyvracet a on jen na okamžik sklopí oči někam dolů. Hmm, v tom to tedy asi nebude. Je tu jen proto, že nikoho dalšího nezná, jak sám řekl. Doopravdy je mu to líto? Převezme si panáka s tichým děkuji a uvědomí si, že Boogie na něj pořád kouká jako na jednorožce. Boo si totiž prohlíží celé drahé vzezření cizího kluka, spíš mladého muže, dává si do kupy, z jaké je asi vrstvy a vnímá jeho vytříbenější chování i takovou sametovou eleganci. Kde na něm Reita byl? Sklouzne ze zídky a gestem dlaně mu pokyne k posteli vedle sebe, aby se posadil. Aoi se pousměje a udělá to, i když jen na krajíček a elegantně s nohou přes nohu. Pozvedne sklenku a rovnou ji tam na kuráž pošle. Mají tu horko. Plynulým pohybem ze sebe stáhne bílé sako a odloží ho vedle sebe. Boo pořád po očku studuje jeho šperky a precizní make-up. Co si o nich asi myslí?

Reita, Ju-ken

"To je v pohodě. Pořád ještě není tak pozdě." Ujistí ho Reita, když mu toho panáka vtiskne do ruky a snaží se opravdu ovládat, aby nebylo vidět, jak moc velkou radost má, že je tady. Opravdu přišel, s tím vůbec nepočítal a pomalu se smiřoval s tím, že to prostě byl jen klient a navíc podruhé nepřišel.
"Těší mě, že jsi dorazil ani jsem nemusel být..." Popustí uzdu svým slovům a na chvíli pozmění svůj hlas. Mluví sice tiše, aby ho slyšel jen on ale je v tom patrná známka přísnosti. Prostě si nemohl pomoct.
"Jistě ale vypadal jsi jak potrefená školačka, když jsi mu měl volat. Možná by ti Boo mohl připomenout, co za otázku, tomu předcházelo." Nenechá na něm Ju nit suchou a střelí očima k Boogiemu, na nějž se culí. Klidně by to prozradit mohl a on by se královsky bavil nad tím, jak se z toho Rei snaží vycouvat. Hned, jak se Boo dostane ze zídky, přitáhne si ho za zápěstí Ju k sobě, aby se znovu usadil na jeho klína  mohl si ho tak víc užít.
"S tou blondýnou jsem to moc neodhal co?" Nadhodí tiše, aby ho slyšel jen on a těkne očima k Reitovi, který zrovna prochází kolem nich. Tak, aby ho Aoi neviděl si do něj rýpne gestem, co Aoimu očividně chybí v místě svého hrudníku a Rei ho pohledem málem zavraždí. Pohodí hlavou směrem k nim v náznaku -podívej se na sebe- a úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat. Bez váhání zamíří rovnou k posteli, kam se Aoi usadil a uzme si místo hned vedle něj. Pořád si ještě není jistý, jak by na něj mohl působit takhle mimo club. Bez masky, kterou u sebe ani nemá a v oblečení, jenž vedle něj vypadá, jak z výprodeje. No kruci, už po několikáté. Co si vůbec myslel, když ho sem zavolal? Ale Aoi opravdu přišel, to znamená, že by to přece jen nemuselo být celé jenom o tom, co u něj hledal. Vůbec si nedokáže vysvětlit, proč se takto chová v jeho přítomnosti. On, který byl vždycky sebevědomý a nic ho nemohlo rozházet. +No ták, vzpamatuj se.+
"Místa tu sice moc není ale to nemusí být úplně na škodu." Začne jako první, když pozvedne sklenku, aby si s ním mohl přiťuknout a upřeně mu zírá do tváře. Ty oči, prostě se do nich nemůže přestat dívat.
"Jak se zdá, budou tu dvě soukromé párty." Zamručí Ju do ouška Boogiemu a kývne hlavou směrem k těm dvěma.
"Abychom nakonec nemuseli odejít my." Dodá ještě dost hlasitě, aby bylo jasné, o čem zrovna mluví.
"Já to slyšel." Ozve se hlas Reity a narovná se, aby ho spražil pohledem.
"Já vím." Vrátí mu to Ju a vlastně je to jedna z přestřelek, které už si vyměnili.
"Ale z druhé strany." Dostává se Rei zase do formy, když si přes hranu sklenky prohlédne Aoiho od hlavy až k patě.
"Já bych se asi vůbec nezlobil. Jen bych měl obavy o únavu materiálu." Sklopí výmluvně oči k posteli a jak se zdá, začíná znovu nacházet ztracenou rovnováhu a není si jistý, jestli to dokázal sám nebo za to může alkohol. Začíná ho dost dobře cítit v hlavě ale zatím to není nic, co by nezvládl.
"Když ta postel přežila mě." Zapojí se do rozhovoru zase Ju, který přes Boogieho spokojeně ujídá z talíře.
"Ty by ses měl hlavně starat, aby to přežil Boo, no nemám pravdu?" Rýpne si dobrácky Reita a opře se dlaní dozadu o pokrývky, čímž se víc nakloní k Aiomu. Prostě si jeho vůni musí nutně vychutnat. Tomu nešlo odolat.
"My bychom takové starosti ani mít nemuseli ne?" Zeptá se Aoiho tiše a je zvědavý, co mu na jeho provokaci odpoví.
"Řekni mi, jak ses celou dobu měl hm?" Nařídí mu měkce druhým lokem vyprázdní svého panáka. Lahev je odložená na zídce, takže se přes Aoiho pro ni natáhne a u toho mu upřeně kouká do očí.
"Nebo mi můžeš říct, kdy se zase uvidíme." Pokračuje dál ale opravdu nespěchá s tím, aby se vrátil do předešlé polohy. Takhle blízko něj se mu líbí daleko víc.
"Podívej se na něj a nás si už ani nevšimne. Ne, že by mi to chybělo." Povídá si Ju s Boogiem a dolévá mu další sklenku, aby náhodou neměl prázdno příliš dlouho.
"Povíš nám Aoi, odkud se vy dva znáte?" Vyzvídá.
"Když se Boogie ptal, jestli se mu někdo líbí, očividně nepřemýšlel dlouho, komu zavolat." Přilije trochu do ohně a asi tuší, že Rei za chvíli svého rozhodnutí bude litovat.
"Dáš si ještě?" Věnuje se zase na chvilku Boogiemu, když mu jednou z jednohubek zamává před rty.

Boogie, Aoi

Tahle informace Aoiho rozhodně zajímá. Je to strašně zvláštní, vidět svého dominanta v pozici, kdy o něm jeho přátelé říkali, že se mu skoro bál zavolat. Nemůže si odpustit upřený pohled do jeho tváře a jeho váhání o tom, proč je tady, se přehoupne zase zpět. To na něj udělal takový dojem? Má z něj taky trému? Skutečně?
"Co za otázku tomu předcházelo?" Ozve se zřetelně Aoi, když otočí oči mezi nimi a podívá se zpříma rovnou na Reitu. Boo vtáhne rty dovnitř, aby se nesmál nebo něco neprozradil a zatím mlčí. Přecupitá těch pár krůčků k Ju-kenovi a opatrně se posadí. Jednu paži mu položí kolem krku a druhou nechá ve svém klíně, když se s ním tiše směje a sleduje špičkování mezi nimi.
"Obsadili nám postel..." Hlesne mu do ucha, když jsou sami vystrnaděni ke stolku a dokonce jim hrozí, že přijdou o celý byt. Aoi mezitím sleduje Reitu, který se netají tím, kde by chtěl nejvíc sedět a ťukne si s ním. Sedí rovně, když se k němu Rei tak trochu naklání, jen si ho pořád prohlíží s příjemným, ale nic neříkajícím výrazem ve tváři. Teď už je mu jasné, že se mu líbí o něco víc, než by asi měl. Je to příjemný pocit. Celý život si nalhával a později předstíral, že je na ženy a teď může svobodně flirtovat, protože tu není nikdo, kdo ho zná. Mírně se začervená, když i on zaslechne Ju-kena a trochu omluvně se podívá na něj a na Boogieho. Co vůbec nečeká, je Reitova poznámka o tom, že by s ním byl rád až takto o samotě a co by se stalo s tou postelí. Otevře ústa a věnuje mu na oko šokovaný pohled. Ještě šokovanější věnuje Ju-kenovi, když jim tu otevřeně poví, co tam dělají oni dva a snaží se představit si jeho a toho kloučka společně při... +No tohle...+ Projde mu hlavou, zatímco se Boogie roztomile červená a dělá, že v pokoji vůbec není. Nahlas to okomentuje i Rei a Boo už těká očima po stropě a z okna, zatímco se snaží, aby ho nepolévaly vlny horka. Mohl by říct, že si najde místo nahoře nebo že má zalehnutí rád, ale na nic z toho nemá kuráž. Pozornost se znovu stočí na Aoiho a Boo k němu zvědavě zvedne oči v očekávání toho, jak si s tím poradí starší a zkušenější muž. Aoi obrátí tvář na Reitu, dlouze se mu podívá do očí, pak si stejně dlouze přeměří jeho postavu a nakonec mlaskne rty o sebe.
"To asi nemuseli, zatím jsme se k žádnému nábytku nedostali." Řekne něco, co může být pochopeno klidně i tak, že spolu vlastně nic neměli a Boo vyprskne smíchy. Aoimu rozverně zajiskří v ořích. Ne, on není ten úplně poslušný jako někteří... Cítí, že to na něj Rei trochu zkouší a líbí se mu ho škádlit zpět. Rei se nakloní tak blízko, že jsou od sebe sotva pár centimetrů a Aoi neucukne ani teď. Jen si výmluvně prohlédne jeho rty.
"Vidíme se přece teď." Hlesne šeptem.
"Jsem v pořádku, zdravý..." Dráždí ho dál, protože touha většiny dominantů je mít kontrolu nad péčí o své sub. A tu Reita nemá. Takže se ho ptá... a on mu nedává uspokojivé odpovědi. Líbí se mu být pro něj trochu tajemným a vzdáleným. Jak moc se to v něm bude vařit, vzruší ho to? Naštve? Dolehne k němu až tichý hlas Ju-kena a chichotání Boogieho, kteří z nich mají asi dobré domácí kino. Boo už má v sobě pivo a druhého panáka a je mu jasné, že půjde ke dnu první. Totiž... silně mu hrozí, že zas nebude vědět, co dělá, jako posledně. Ještě s tou únavou celého dne. A pak konečně praskne odpověď na jeho otázku. Aoi se zatváří jako by vyhrál ve sportce a přeskočí očima mezi všemi. Nejvýmluvněji se ale zadívá na Reitu.
"My... jsme se poznali... tak trochu přes... společný zájem, víte?" Řekne obratně a míří na BDSM, však to mohlo být kdekoliv a on neví, co ti dva vědí o Mihrunise a Reitově práci, co vědí o jeho preferencích. Nerad by prozradil něco, co nemá. Je roztomilé sledovat, jak Ju-ken krmí svého miláčka, který poslušně otevírá ústa a nechá se. Jsou na to taky? To proto jsou jeho přátelé? S otázkou v očích se podívá na Reitu.
"Oni taky?" Tohle zní zajímavě. Mohli by o tom mluvit otevřeně?

Reita, Ju-ken

"Copak bys chtěl říct?" Šeptne Boogiemu Ju zpátky, když vidí, jak se roztomile červená. Je prostě k sežrání a začíná si čím dál víc přát, aby byli doma sami. S tou párty se to úplně nepovedlo. Ani ve snu by ho nenapadlo, kam by se debata nakonec mohla stočit, ale hrozně ho zajímá, co si Boo myslí. Je potichu skoro celou dobu a on podvědomě tuší, že by si jistě nějakou poznámku neodpustil, kdyby tu byli jen oni dva. Vzápětí ale o Aoiho komentáři vyprskne Boo smíchy a Ju se k němu s radostí přidá, tohle byla pěkně mířená trefa a on ji rozhodně umí ocenit.
"Jak to tak vypadá, je tu konečně někdo, kdo mu dá pěkně zabrat." Prohlásí dostatečně hlasitě, tohle si prostě nemohl nechat pro sebe. Pochválí tím vlastně Aoiho a je rád, že přišel někdo takový. Rei se nakonec bude asi muset pořádně snažit, aby se mu jeho host spíš nevymstil.
"Začíná mít pocit, že tady Aoi přišel právě včas, nemyslíš?" Podívá se na Boogieho a dál ho krmí. Mezi jednotlivými sousty si neodpustí naklonit se pro krátký polibek. Prostě je rád, že ho má zase doma a všechny chmury jsou zažehnány. Tak to bylo vždycky. Snažil se nepřemýšlet, kde je a s kým, šlo to mnohem snáze, když ho měl u sebe. Teď ho má dokonce na klíně a…Ne, tohle úplně nedomyslel, ale zatím se obstojně krotí.

Rei si zatím neuvědomuje, jak by mohl být hezky zahnaný do kouta. Kdyby byl úplně střízlivý, asi by mnohem víc přemýšlel, co by jeho slova mohla mít za důsledek. Není opilý ale rozhodně už má něco upito. Aoi se toho očividně nebojí a začne odpovídat takovým způsobem, který značí, že se jen tak nedá. Rei byl přesvědčený, že podobná obrana by se mu úplně nezamlouvala, jenže on to umí podat tak, jak nikdo.+Kruci, už nevím po kolikáté.+ V očích mu zlověstně zajiskří, když mu s klidem oplatí pohled a mírně se narovná v zádech. Je blízkost však úplně neopouští.
"To je pravda, nábytek zatím zůstal ušetřen." Odpoví mu pevným hlasem a klade důraz na slovo zatím.
"Já taky moc nábytku nemám." Naznačí prstem kroužek kolem své hlavy svatozář ale jen Aoi může vědět, kterou oblíbenou věc ve své nové ložnici naznačuje.+Chceš si hrát, tak dobře.+ Přijme v duchu jeho výzvu a obrní sám sebe, aby nevypustil nějakou úplnou pitomost. Teď je na čase mířit své provokace mnohem lépe. Má očividně zdatnou protistranu a je to pro něj jako rudý hadr na býka, i když tohle je mnohem promyšlenější útok. Dokud tedy do něj někdo nenalije ještě víc panáků, aby odpadl úplně. A pak přijde neurčitá odpověď a ta se mu vůbec nelíbí. Tomu říká Aoi odpověď!?Stiskne rty do úzké linky, a je jasné, že chtěl vědět mnohem víc a tohle nebere jako dostačující zprávy.
"Opravdu? A to přesně znamená co?" Zeptá se jej o něco přísněji a na dlani, kterou se zapírá o pokrývku, mírně zatne prsty.
"Hai, trochu společný styl trávení volného času." Doplní jeho odpověď stejně neurčitě a jemně zavrtí hlavou na Aoiho otázku.
"Tak ty mi hezky neodpovíš a já bych měl?" Pozvedne mírně obočí a koutky mu krátce stoupnou vzhůru.
"Co myslíš, vypadají na to?" Domáhá se svých odpovědí na otázky, které mu položí. A tak nějak přestává vnímat ty dva u stolu. Teď tu má soukromý boj, který hodlá vyhrát.
"Asi jsem tě málo věcí naučil. To bych měl brzo napravit." Sdělí mu klidně, když krátce těkne očima ke stolu. Střetne se pohledem s Ju-kenem, který právě nalévá panáky sobě i Boogiemu  už podruhé.
"Copak, nedaří se?" Zeptá se Reity, když vidí výraz v jeho očích.
"Aoi si z tebe očividně jen tak na zadek nesedne. To je špatné." Dobírá si ho Ju pobaveně a je rád, že on má tohle úspěšně za sebou.
"Ale ten společný zájem zní zajímavě. Možná by nebylo na škodu to trochu rozvést." Pobídne je oba dva.
"Já to klidně rozvedu, ale tvoje květinka z toho pak bude mít noční můry." Odpoví mu Rei bez váhání a přitom upírá oči do těch černých ve své blízkosti.
"Ještě trochu ti doliju, aby ti náhodou nechybělo." Začne se zase dostavovat do svého chování a natahuje se znovu po lahvi, aby mu tu sklenku opravdu doplnil.
"Měl bys taky něco sníst, hm." A je to tu znovu. Jak kdyby si nemohl pomoct a prostě to musel říct. Vůbec se nedokáže soustředit, kdo by taky mohl, když by ho moc chtěla zase vidět u sebe. A Aoi se ne a ne poddat. +No tak, to přece zvládneš. Nemůže to být takový oříšek, už se ti to jednou povedlo.+

Boogie, Aoi

Boo se chvíli ošívá a nechce říct, ale pak se natočí k Ju-kenovu vzdálenějšímu uchu, takže jeho tvář zmizí za ním a jeho vlasy a pod rouškou hladinky mu klidně odpoví.
"Chtěl jsem jen říct, že se mi to zalehnutí líbí. Nebo..." Odmlčí se a kousne se jemně do rtu, jestli má.
"Bych to mohl zkusit... no... na koníčka." U toho posledního se znovu rozhihňá. Vůbec nevěděl, jak to pojmenovat. Kdyby byl střízlivý, propadl by se studem a nebyl by to schopný vyslovit. Ale teď... Přikývne, když Ju ocení Aoiho povahu a Aoi se tváří pořád stejně nad věcí a mírně pobaveně, když sleduje Reitu, co on na to. Sleduje jeho gesto s kroužkem na stropě, moc dobře ví, že to platí na tuhle pomůcku a musí na chvíli sklonit oči, aby ovládl tvář a jemné začervenání. Ano, tam z něj byl úplně odvařený a poslušně mu splnil každé přání, protože to tolik chtěl. Když pohled znovu zvedne, uvidí, jak tiskne rty a je mu jasné, že ho pozlobil opravdu hodně. Kdyby byli sami... Aoiho z toho zabrní v podbřišku a plné rty znovu klesnou jemně od sebe. Pokrčí rameny v náznaku hledání vhodných slov, ale musí se rozesmát, když to Rei nazve jako styl trávení volného času.
"No... ano." Řekne jednoduše Aoi.
"Protože jsem tak úžasný a ty mi to dáš za odměnu." Řekne mu s andělsky něžným úsměvem a Boo se znovu rozhihňá. Pak se na něj ale Aoi podívá a on zvážní a zčervená. Ještě mu nedochází, o čem se ti dva baví.
"Vypadají." Přikývne Aoi. Skutečně si to o nich myslí.
"Ahá... a kde to bude?" Položí otázku o místě, nikoliv o čase... Setkávání někde jinde totiž naznačuje cosi docela odlišného a on chce vidět, jestli to s ním zacvičí nebo ne. Teď moc nepřemýšlí, má složitou situaci doma i v práci, jenže ho Rei přitahuje, tahle chvíle je uvolněná a jedinečná a on zoufale touží alespoň jednou pevně nesvírat svůj život. Boo sleduje dalšího plnícího se panáka s mírnou obavou v očích, ale nebrání se tomu. Ju moc dobře ví, co dělá, už to s ním zažil. A on má zítra volno kvůli dnešku. Může si mít klidně kocovinu, ale ať si pak Ju nestěžuje, co bude všechno páchat. Když dojde na květinku, Boogiemu to začne docházet, otevře pusu a přeskočí mezi nimi očima. Pořád by ho ale nenapadlo, že Aoi je klient. A pak mu taky dojde, že si Aoi myslí... Otevře ji ještě víc, zrudne už úplně a rychle se podívá na Ju-kena. On by na něj měl sáhnout nějak jinak, než pohlazením.
"Vždyť by mě zabil!" Vyhrkne a rozesměje se Aoi.
"Spletl jsem se?" Prozradí tím tu pikantnost na sebe samého.
"Promiň, viděl jsem, jak se nezvykle stará, krmí tě a ty jsi tak..." Udělá gesto dlaní a Boo na něj civí jako bacil do lékárny. On je tak? Další, kdo si to myslí! Jakmile ale Aoi zmerčí dalšího panáka, udělá odmítavé gesto dlaní.
"Nemůžu, jsem tu autem." Řekne měkce.
"Musím být v určitou hodinu zase zpět a chtěl jsem do té doby vystřízlivět ten začátek." Vysvětlí jim s dalším omluvným výrazem. Nemůže doma paní Ito zdržovat do rána.
"Dobře." Odsouhlasí to jídlo. To by doopravdy mohl.